Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr Jazyková příručka: #52, Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967) .
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 4/4, položky: 31-37/37
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#4501
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jaká je v češtině spisovná výslovnost slova shnilý? Všímám si, že v Brně se říká [zhňilí] a v Praze [schňilí].
Klíčové slovo: shnilý
Odpověď: Na území Česka se lze setkat se dvěma variantami výslovnosti skupiny zapisované jako „sh“: [sch] a [zh]. Za spisovné jsou považovány obě dvě, slova jako shnilý, shánět, shoda, shrbený, shromáždit se nebo na shledanou je ortoepické vyslovovat jako [schňilí] i [zhňilí], [scháňet] i [zháňet], [schoda] i [zhoda], [schrbený] i [zhrbený], [schromážďit se] i [zhromážďit se], [na schledanou] i [na zhledanou]. V této souhláskové skupině tedy může probíhat jak spodoba znělosti zpětná, tak postupná. Zjednodušeně řečeno výslovnost [sch] převládá v Čechách, [zh] pak na Moravě a ve Slezsku; toto rozdělení však nemusí platit absolutně, záleží rovněž na konkrétních výrazech obsahujících skupinu „sh“, nechovají se totiž vždy zcela jednotně (srov. např. Český jazykový atlas). Pokud mluvčí užívá podoby typu shody [schody], sházet [scházet], neliší se zvukově nijak od výrazů schody, scházet. Nebezpečí nedorozumění však ve větné souvislosti nehrozí. Ne u všech slov, v nichž se píše skupina „sh“, se však dvojí výslovnostní podoba vyskytuje. Pouze [zh] je spisovné např. ve spřežkách shora, shůry, ve slovesech shladit, shluknout se, shoblovat a v podstatném jméně shluk. Připomeňme rovněž, že uvedená pravidla platí výhradně pro skupinu „sh“, nikoli např. „zh“. Zatímco sloveso shlédnout tak může mít dvě ortoepické výslovnostní podoby: [schlédnout] i [zhlédnout], sloveso zhlédnout pouze jednu: [zhlédnout].
Zvažované varianty:
[schňilí] [zhňilí]
Poslední užití: 5.6.2015
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 9.3 Skupina sh
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 50 a 54
Jazykový zdroj: Český jazykový atlas. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Český jazykový atlas 5, s. 412–414, mapy č. 292 a 293 (https://cja.ujc.cas.cz/CJA5/)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#4368
Užití:
1 1 0
Dotaz: Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz: V poslední době stále častěji zaznamenávám, že se u moderátorů i hostů v Českém rozhlase vyskytuje prodlužování koncových hlásek, např. [prasatá]. Domnívám se, že jde o vliv mobilních telefonů na mladou generaci. Souhlasíte?
Klíčové slovo: prodlužování koncových hlásek
Odpověď: Zmíněné výrazné prodlužování koncových hlásek rozhodně nelze považovat za kultivované, ortoepická kodifikace tento jev označuje výslovně za nesprávný. V běžném hovoru se sice běžně vyskytuje jako signál, že promluva bude dále pokračovat, respektive díky němu mluvčí získává čas na zformulování dalšího textu, avšak u mluvčích v médiích působí na posluchače obvykle rušivě. Nedomníváme se však, že by se tento jev týkal pouze mladé generace v souvislosti s používáním mobilních telefonů, jde spíše o návyk velice individuální (podobně jako např. užívání přehnaného množství tzv. výplňkových slov a hezitačních zvuků). Pokud se domníváte, že se výskyt tohoto prvku v rozhlase stále zvyšuje, případně u některých konkrétních mluvčích již přesahuje únosnou mez, nezbývá než kontaktovat přímo danou osobu nebo instituci. Ústav pro jazyk český nemá v tomto ohledu žádné pravomoce. Zjednat takto nápravu se však může podařit pouze u mluvčích profesionálních, kteří v rozhlase přímo působí, nikoli u jejich hostů. Zlepšit mluvený projev u široké populace lze díky dlouhodobému tréninku ve školní výuce, působením kvalitních řečových vzorů atp.
Poslední užití: 24.11.2016
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 4 Odchylky od náležité výslovnosti českých samohlásek
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 23

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#4358
Užití:
1 1 0
Dotaz: Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz: V poslední době stále častěji zaznamenávám, že se u moderátorů Českého rozhlasu rozšiřuje prodlužování koncových hlásek, např. [potřebujemé k tomú], což se mi nelíbí a nepovažuji to za spisovné. Co si o tomto jevu myslíte?
Klíčové slovo: prodlužování koncových hlásek
Odpověď: Zmíněné výrazné prodlužování koncových hlásek rozhodně nelze považovat za kultivované, ortoepická kodifikace tento jev označuje výslovně za nesprávný. V běžném hovoru se sice běžně vyskytuje jako signál, že promluva bude dále pokračovat, respektive díky němu mluvčí získává čas na zformulování dalšího textu, avšak u profesionálních mluvčích v médiích působí na posluchače obvykle rušivě. Pokud se domníváte, že se výskyt tohoto prvku v rozhlase stále zvyšuje, případně u některých konkrétních mluvčích již přesahuje únosnou mez, nezbývá než kontaktovat přímo danou osobu nebo instituci. Ústav pro jazyk český nemá v tomto ohledu žádné pravomoce.
Poslední užití: 13.12.2016
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 4 Odchylky od náležité výslovnosti českých samohlásek
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 23

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#2540
Užití:
4 5 0
Dotaz: Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz: Vyslovuje se v určitých tvarech slovesa „být“ souhláska „j“? Je spisovné vyslovit např. „jsi“ jako [si] a není výslovnost [jsi] hyperkorektní?
Klíčové slovo: určité tvary slovesa být
Odpověď: Tato problematika si zaslouží detailnější vysvětlení. Tvary slovesa být začínající na js- (tj. jsem, jsi, jsme, jste, jsou) jsou v češtině velmi frekventované. Ohledně jejich náležité výslovnosti dochází často ke sporům, bohužel i mezi profesionálními mluvčími se lze setkat s radikálními názory, že výskyt hlásky j je zde vždy naprosto nevhodný, v mluveném projevu se „nesmí“ objevit, či že je plná výslovnost (např. v jevištní řeči) dokonce přímo „zakázaná“. Jiní se naopak domnívají, že jakékoli zjednodušení je nepřípustné, a argumentují, že pokud se j píše, je třeba ho i vyslovit. V některých učebnicích bývá tato problematika poněkud zjednodušována a čtenářům pak uniká podstata tohoto jevu. Je-li tvar slovesa být součástí složeného tvaru nebo přísudku jmenného se sponou, připouštějí ortoepické příručky jak plnou (tj. se souhláskou j), tak i zjednodušenou výslovnost (tj. bez souhlásky j), např. byl [sem] i byl [jsem], pracovali [sme] i pracovali [jsme], kde [ste] byli i kde [jste] byli, všichni [sou] zdraví i všichni [jsou] zdraví. Zejména v pozici po souhlásce je plná výslovnost příručkami hodnocena jako zvlášť pečlivá. Výslovnost nezjednodušená je doporučena tehdy, pokud je tvar užit jako plnovýznamové sloveso v tzv. existenčním či lokalizačním významu (tehdy na něm bývá rovněž důraz) nebo stojí-li na začátku věty (např. možnosti tu [jsou], kde [jsi]?, [jste] to vy?). Uvedené zásady byly stanoveny především z artikulačních důvodů. Skupina js se poměrně obtížně vyslovuje – tam, kde to působí obzvlášť velké potíže, např. je-li v okolí více souhlásek, se tedy považuje za základní výslovnost bez j. Volba vhodné podoby závisí také na tempu řeči a stylu projevu. Při zachování skupiny js se rovněž hodí připomenout, že není dobré počáteční hlásku [j] příliš „vyrážet“ a zdůrazňovat. Takováto výslovnost působí přehnaně, hyperkorektně. Naopak např. v sousedství samohlásky nebo na začátku slova po pauze není namáhavé vyslovit skupinu js- plně. Lze rovněž předpokládat, že nezjednodušená výslovnost nepůsobí v těchto kontextech jakkoli rušivě a posluchači si běžně ani neuvědomují, kterou z variant slyšeli.
Zvažované varianty:
[jsi] [si]
Poslední užití: 24.7.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 11.1 Vypouštění souhlásky j (zejména v určitých tvarech slovesa být)
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 59–60

Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#2538
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jaká je v češtině spisovná výslovnost slova shořet?
Klíčové slovo: shořet
Odpověď: Na území Česka se lze setkat se dvěma variantami výslovnosti skupiny zapisované jako sh: [sch] a [zh]. Za spisovné jsou považovány obě dvě, slova jako shořet, shánět, shoda, shrbený, shromáždit se nebo na shledanou je ortoepické vyslovovat jako [schořet] i [zhořet], [scháňet] i [zháňet], [schoda] i [zhoda], [schrbený] i [zhrbený], [schromážďit se] i [zhromážďit se], [na schledanou] i [na zhledanou]. V této souhláskové skupině tedy může probíhat jak spodoba znělosti zpětná, tak postupná. Zjednodušeně řečeno výslovnost [sch] převládá v Čechách, [zh] pak na Moravě a ve Slezsku; toto rozdělení však nemusí platit absolutně, záleží rovněž na konkrétních výrazech obsahujících skupinu sh, nechovají se totiž vždy zcela jednotně (srov. např. Český jazykový atlas). Pokud mluvčí užívá podoby typu shody [schody], sházet [scházet], neliší se zvukově nijak od výrazů schody, scházet. Nebezpečí nedorozumění však ve větné souvislosti nehrozí. Ne u všech slov, v nichž se píše skupina sh, se však dvojí výslovnostní podoba vyskytuje. Pouze [zh] je spisovné např. ve spřežkách shora, shůry, ve slovesech shladit, shluknout se, shoblovat a v podstatném jméně shluk. Připomeňme rovněž, že uvedená pravidla platí výhradně pro skupinu sh, nikoli např. zh. Zatímco sloveso shlédnout tak může mít dvě ortoepické výslovnostní podoby: [schlédnout] i [zhlédnout], sloveso zhlédnout pouze jednu: [zhlédnout].
Zvažované varianty:
[schořet] [zhořet]
Poslední užití: 6.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 9.3 Skupina sh
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 50 a 54
Jazykový zdroj: Český jazykový atlas. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Český jazykový atlas 5, s. 412–414, mapy č. 292 a 293 (https://cja.ujc.cas.cz/CJA5/)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#2417
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se má ve spisovné češtině vyslovovat slovo hrad? Dochází zde k asimilaci znělosti?
Klíčové slovo: hrad
Odpověď: Slovo hrad se spisovně vyslovuje [hrat], dochází zde k tzv. koncové ztrátě znělosti před pauzou, což lze považovat za druh asimilace znělosti. Výslovnost *[hrad] (přesněji spíše *[hradə]) se může vyskytovat v hyperkorektní, případně nářeční mluvě. Dodejme ještě, že v nepřímých pádech již ke ztrátě znělosti nedochází (např. hradu [hradu]), protože za poslední souhláskou nenásleduje pauza, ale samohláska, která znělost nijak neovlivňuje. Pokud se bezprostředně za výrazem hrad vysloví další slovo, které začíná např. na znělou souhlásku, ke ztrátě znělosti rovněž nedochází, např. hrad hořel [hrad hořel].
Zvažované varianty:
[hrat] [hrad]
Poslední užití: 29.11.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#2395
Užití:
1 1 0
Dotaz: Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz: Jak se mají správně vyslovovat slova, v nichž se píší dvě o za sebou?
Klíčové slovo: oo
Odpověď: Na takto obecně položenou otázku nelze jednoduše odpovědět, záleží totiž na mnoha faktorech (jakého je dané slovo původu, jaká se u něj ustálila spisovná výslovnost atp.). Např. v domácí slovní zásobě vyslovujeme standardně dvě samohlásky [o], mezi nimiž se případně může vyskytnout tzv. ráz (srov. např. slova typu doopravdy, doorat). Ve slovech cizího původu obvykle vycházíme z výslovnosti v původní jazyce, kterou do češtiny adaptujeme. Např. anglicismy typu cool, zoom vyslovíme jako [kúl], [zúm], avšak jméno Cook je doporučeno vyslovit krátce [kuk]. Ve výrazech přejatých z jiných jazyků pak mohou být pravidla zcela odlišná.
Poslední užití: 9.1.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.