Dotaz:
Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz:
Má se při zpěvu lidových písní v určitých tvarech slovesa „být“ vyslovovat souhláska „j“?
Klíčové slovo:
určité tvary slovesa být; zpěv
Odpověď:
V pěveckém prostředí se podle našich zkušeností lze setkat s radikálními názory, že výskyt hlásky [j] je v určitých tvarech slovesa být při zpěvu vždy naprosto nevhodný, či dokonce přímo „zakázaný“, případně zcela naopak že jakékoli zjednodušení je nepřípustné. Ani jeden z těchto přístupů nelze doporučit.
Je-li tvar slovesa být součástí složeného tvaru nebo přísudku jmenného se sponou, připouštějí ortoepické příručky jak plnou (tj. se souhláskou j), tak i zjednodušenou výslovnost (tj. bez souhlásky j), např. byl [sem] i byl [jsem], pracovali [sme] i pracovali [jsme], kde [ste] byli i kde [jste] byli, všichni [sou] zdraví i všichni [jsou] zdraví. Zejména v pozici po souhlásce je plná výslovnost příručkami hodnocena jako zvlášť pečlivá. Výslovnost nezjednodušená je doporučena tehdy, pokud je tvar užit jako plnovýznamové sloveso v tzv. existenčním či lokalizačním významu (tehdy na něm bývá rovněž důraz) nebo stojí-li na začátku věty (např. možnosti tu [jsou], kde [jsi]?, [jste] to vy?).
Uvedené zásady byly stanoveny především z artikulačních důvodů. Skupina js se poměrně obtížně vyslovuje – tam, kde to působí obzvlášť velké potíže, např. je-li v okolí více souhlásek, se tedy považuje za základní výslovnost bez j. Volba vhodné podoby závisí také na tempu řeči, stylu projevu a v případě zpěvu pochopitelně i na řadě dalších okolností. Pokud jde o interpretaci lidových písní, je zcela namístě respektovat v tomto ohledu rovněž např. nářeční specifika.
Při zachování skupiny js se také hodí připomenout, že není dobré počáteční hlásku [j] příliš „vyrážet“ a zdůrazňovat. Takováto výslovnost působí přehnaně, hyperkorektně.
Zvažované varianty:
[jsem]
[sem]
Poslední užití:
24.4.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
11.1 Vypouštění souhlásky j (zejména v určitých tvarech slovesa být)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se správně v češtině vyslovuje slovo „panna“? V kostele nyní slýchám neustále [panna] se dvěma „n“, což se mi zdá nepřijatelné.
Klíčové slovo:
panna
Odpověď:
Ortoepická kodifikace Výslovnost spisovné češtiny I (1967, s. 45) doporučuje ve spojeních dvou stejných souhlásek v kořeni slova (tj. „uvnitř slova jednoduchého, nebo neodvozeného, anebo takového, jehož sklad se dnes necítí“) vyslovit pouze souhlásku jednu. Slovo panna daná příručka uvádí přímo v příkladech na tento jev, doporučená výslovnostní podoba je tedy [pana]; dále např. Anna [ana]. Vzhledem k tomu, že jste zdvojenou výslovnost zaznamenal v kostele, domníváme se, že zde může být souvislost s projevem nerodilého mluvčího (v Česku působí v současnosti jako kněží např. mnoho Poláků a Slováků, pro jejichž rodný jazyk je výslovnost zdvojených souhlásek v daných kontextech typická), případně mohlo jít i o vliv nářeční.
Zvažované varianty:
[pana]
[panna]
Poslední užití:
19.5.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 45–46
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Výslovnostní pravidla – spojení dvou stejných souhlásek
Dotaz:
Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz:
Mám dotaz týkající se hlásky [ɣ], která se vyskytuje např. ve spojení „bych ho“. Mám pocit, že se zde z hlásky „ch“ stává něco jako znělé „ch“. Je to nějaká zvláštnost, nebo jde o spisovný jev? Domnívám se, že se o tom ve škole neučí.
Klíčové slovo:
bych ho; znělé ch
Odpověď:
Máte naprostou pravdu, že vlivem tzv. asimilace (spodoby) znělosti se v češtině vyslovuje ve spojeních typu „bych ho“ velmi často znělá hláska „ch“, kterou ve fonetickém přepisu zachycujeme jako [ɣ]. Nejde o nic zvláštního, ale o zcela přirozený jev, kdy se vlivem následující znělé souhlásky [h] automaticky stává z neznělého „ch“ (které je v odborném přepisu náležité přepisovat jako [x]) souhláska znělá. Je to zcela shodný proces jako např. ve spojení „máš ho“, které spisovně a zcela přirozeně vyslovujeme v češtině jako [máž ho], nikoli *[máš ho]. Pozoruhodné však je, že v případě neznělé souhlásky „ch“ máme dvě různé možnosti volby jejího znělého protějšku. Je to jednak již zmíněné znělé „ch“ [ɣ], jednak znělé „h“ [h] (které je v tomto případě hodnoceno jako tzv. nepravý protějšek neznělého „ch“). Výslovnost [biɣ ho] i [bih ho] je považována za spisovnou, přičemž druhá varianta se vyskytuje spíše na Moravě a ve Slezsku. Existence všech zmíněných hlásek včetně [ɣ] je dobře popsána ve fonetických publikacích (nejnověji např. v Segmentálním plánu češtiny autorů J. Volína a R. Skarnitzla z roku 2018) včetně kodifikační příručky Výslovnost spisovné češtiny I. Ačkoli tedy jde i v případě [ɣ] o zcela běžně se vyskytující hlásku, zjevně není všeobecně známá a pravděpodobně se o ní ve školách obvykle neučí, což by však bylo vhodné ještě ověřit u didaktiků češtiny. Její nesamozřejmost je v češtině dána jednak tím, že jí v písmu odpovídá znak „ch“, nemá tedy své „vlastní“ písmeno, jednak vzniká „pouze“ jako výsledek asimilačního znělostního procesu, nestojí tak např. před samohláskami (odborně řečeno se jedná o znělý alofon fonému /ch/).
Poslední užití:
7.7.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj:
Fonetika a fonologie češtiny. Palková. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=906
Dotaz:
S, nebo z?
Konkrétní dotaz:
Jak správně utvořit přechýlenou podobu od slova hipík? Podle IJP je správně hippie, pak by to možná mohla být hippiesačka, ale nikde jsem to nedohledala a sama bych spíše utvořila slovo hipísačka. Překladatel volil zápis hippiezačka, ale to se mi nezdá vhodné.
Klíčové slovo:
hipízačka; hipísačka
Odpověď:
Slovníky (NASCS, SSČ, SSJČ) zachycují výraz hippie (v množném čísle hippiové nebo hippies). Překladatelem zvolenou přechýlenou podobu hippiesačka nepovažujeme za šťastnou, což potvrzuje i fakt, že se v praxi neobjevuje.
Doporučujeme vycházet spíše z počeštěné podoby hipík (tu zaznamenává např. Slovník nespisovné češtiny), respektive z množného čísla hipísáci (hipízáci). Za primární pravopisnou podobu označení příslušnice hnutí hippies pak považujeme zápis hipísačka, který respektuje koncové „s“ základního výrazu. Protože se však ve výslovnosti mezi dvěma samohláskami uplatňuje silná tendence ke znělosti a rovněž s přihlédnutím k tomu, že se nejedná o spisovný výraz, lze připustit i zápis hipízačka. Příklady z ČNK dokládají obě možnosti zápisu, podoba hipísačka je 10x četnější.
Zvažované varianty:
hipízačka
hipísačka
hippiezačka
hippiesačka
Poslední užití:
4.8.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj:
Slovník nespisovné češtiny. 2009. (platí od 2009)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Náležitá/oficiální podoba jména
Konkrétní dotaz:
U obce Měděnec se nachází vrch, který bývá označovaný buď jako Měďník, nebo Mědník – co je správně?
Klíčové slovo:
Mědník
Odpověď:
Toto zeměpisné jméno je v současnosti oficiálně standardizované jako Mědník (viz aplikaci Geoportál Českého úřadu zeměměřického a katastrálního). Při odvozování příponou -ník dochází běžně k tzv. depalatalizaci (ztrátě měkkosti) předcházející souhlásky, srov. např. hruď – hrudník, z vlastních jmen pak např. Kapraď (hora na Šumavě) – Kapradník (lesní cesta pod touto horou). Na okraj však doplňme, že z hlediska spisovné výslovnosti lze jméno Mědník artikulovat jako [mňedňík] i [mňeďňík], podobně pak Kapradník [kapradňík] i [kapraďňík]. Kolísání grafické podoby pak není v daném případě překvapivé.
Zvažované varianty:
Měďník
Mědník
Poslední užití:
28.8.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Geoportál Českého úřadu zeměměřického a katastrálního.
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=910#nadpis1
Dotaz:
Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz:
Existují v češtině kromě určitých tvarů slovesa „být“ ještě nějaké další případy, kdy je spisovné v mluvené řeči vypouštět počáteční souhlásku „j“?
Klíčové slovo:
vypouštění hlásky j
Odpověď:
Ortoepické příručky se shodují, že vypuštění počáteční hlásky „j“ je spisovné pouze v případě určitých tvarů slovesa „být“ (např. ve spojení „byl jsem“; ani u určitých tvarů slovesa „být“ však toto pravidlo však neplatí univerzálně). Všude jinde je doporučeno „j“ nevypouštět.
Poslední užití:
24.7.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Výslovnostní pravidla – vypouštění a vkládání hlásek
Jazykový zdroj:
Fonetika a fonologie češtiny. Palková. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Základy české ortoepie. Zeman. 2008. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Česká výslovnostní norma. Hůrková. 1995. (platí od 1995)
Dotaz:
Přepis konkrétního jevu/slova atp.
Konkrétní dotaz:
Jak se správně v češtině foneticky přepisuje slovo vzpomínka? Je na začátku [v], nebo [f]?
Klíčové slovo:
vzpomínka
Odpověď:
Ve zjednodušené transkripci přepisujeme slovo vzpomínka jako [fspomínka], foneticky přesněji pak [fspomíŋka] (v mezinárodním přepisu IPA [fspomiːŋka]). Vzhledem k pravidelné zpětné asimilaci znělosti, která je zde obligatorní, nemůže být na začátku znělá hláska [v], protože za ní následují neznělé souhlásky, celá skupina tedy musí být neznělá (tj. přepis *[vspomínka] by neodpovídal realitě, takto se dané slovo v češtině nevyslovuje). Za zmínku však stojí, že v ortoepických příručkách se tradičně uvádí jako přípustné i ve spisovné řeči vyslovovat výrazy, v nichž za skupinou „vz“ stojí obouretná souhláska, např. vzpomínat nebo vzbudit, jak plně [fspomínat] a [vzbuďit], tak i zjednodušeně jako [spomínat] a [zbuďit]. Slovo vzpomínka je tedy možné foneticky přepsat také jako [spomínka].
Poslední užití:
9.1.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Dotaz:
S, nebo z?
Konkrétní dotaz:
Pokud v beletrii, kde je užívána obecná čeština, zapisuje autor označení příslušnice hnutí hippies výrazem hipízačka, je to v pořádku?
Klíčové slovo:
hipízačka; hipísačka
Odpověď:
Za primární pravopisnou podobu označení příslušnice hnutí hippies považujeme zápis hipísačka, který respektuje koncové „s“ základního výrazu. Protože se však ve výslovnosti mezi dvěma samohláskami uplatňuje silná tendence ke znělosti a rovněž s přihlédnutím k tomu, že se nejedná o spisovný výraz, lze připustit i zápis hipízačka, užitý autorem. Příklady z ČNK dokládají obě možnosti zápisu, podoba hipísačka je 10x četnější.
Zvažované varianty:
hipízačka
hipísačka
Poslední užití:
13.3.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Dotaz:
Existuje příručka daného typu?
Konkrétní dotaz:
Existuje příručka, která se týká spisovné výslovnosti, zejména výslovnosti zdvojených hlásek?
Klíčové slovo:
spisovná výslovnost
Odpověď:
Pro danou problematiku doporučujeme tzv. ortoepické příručky. Výslovnostní kodifikace týkající se domácí slovní zásoby se jmenuje Výslovnost spisovné češtiny I (1967), dále je možné tyto informace najít např. v publikaci J. Hůrkové Česká výslovnostní norma (1995) nebo Z. Palkové Fonetika a fonologie češtiny (1994 a 1997). Nejnověji se tomuto tématu věnuje Akademická příručka českého jazyka (2019) a příslušná výkladová část Internetové jazykové příručky, která je k dispozici i on-line.
Poslední užití:
2.2.2015
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj:
Česká výslovnostní norma. Hůrková. 1995. (platí od 1995)
Jazykový zdroj:
Fonetika a fonologie češtiny. Palková. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Výslovnostní pravidla – spojení dvou stejných souhlásek
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se správně vyslovuje slovo nejjednodušší? Musí se zachovávat zdvojené hlásky?
Klíčové slovo:
nejjednodušší
Odpověď:
Daný výraz obsahuje dokonce dvě místa, na nichž se zdvojené hlásky vyskytují, každé z nich je pak poněkud jiné povahy a nevztahují se na ně zcela shodná pravidla. V případě kombinace -jj- na rozhraní předpony a kořene je u slov s předponou nej- podle ortoepické kodifikace nutná výslovnost zdvojená kvůli podpoře významu (hrozí zde záměna se slovem nejednodušší). U hlásek -šš- na rozhraní kořene a přípony pak ortoepická kodifikace doporučuje jako základní také výslovnost zdvojenou. Zdvojení však má být jen mírně naznačeno, bez nápadnější artikulace dvou stejných sousedních hlásek (ta se připouští pouze ve zvlášť pečlivé výslovnosti, např. při recitaci). V běžné, rychlejší mluvě a u často užívaných slov je podle příruček přípustná i výslovnost zjednodušená, pokud ovšem nemůže dojít ke dvojznačnosti.
Zvažované varianty:
[nejjednodušší]
[nejjednoduší]
Poslední užití:
2.2.2015
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 46 ad.
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.