Dotaz:
Synonymie
Konkrétní dotaz:
Jsou podstatné jméno světský (s významem ‚člověk pracující v cirkusu, u kolotočů‘) a světák synonyma?
Klíčové slovo:
světský; světák
Odpověď:
Současné výkladové slovníky slovo světský ve vámi uvedeném významu nezachycují. Pouze Příruční slovník jazyka českého (PSJČ, 1935–1957) uvádí u hesla světský význam ‚jdoucí světem, potulný, kočovný‘. Slovo světák pak PSJČ vykládá jako ‚člověk, muž užívající světských radostí, hýřil, prostopášník‘, novější Slovník spisovné češtiny oproti tomu uvádí definici ‚kdo se vyzná ve světě, dovede ho užívat‘. Abychom ověřili současný úzus, nabízí se nahlédnutí do dokladů, které zachycuje korpus SYN (verze 13). To potvrzuje, že slova světák (‚člověk užívající si života, vyhledávající požitky‘) a světský (‚člověk pracující u kolotočů či cirkusu‘) nejsou co do významu shodné a nelze je pokládat za synonymní.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Slovesa a slova od nich odvozená: funkce čistě zdokonavující (moknout – zmoknout)
Konkrétní dotaz:
Chtěla bych poprosit o radu ohledně toho, zda se píše sešeřit, nebo zešeřit. V online pravidlech českého pravopisu jsem našla jenom zešeřit, ale čtením mám zažitý tvar se s-. Je ovšem možné, že se jedná o častou chybu.
Klíčové slovo:
zešeřit se; předpona z; předpona s
Odpověď:
Přestože na internetu můžeme ve věcech pravopisných pravidel nalézt řadu nepřesností, v tomto případě se internet nemýlí. I podle školního vydání Pravidel českého pravopisu a slovníků (Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Slovník spisovného jazyka českého a Příruční slovník jazyka českého) píšeme jedině zešeřit. Máte pravdu, že se ve slově poměrně často chybuje, svědčí o tom jak doklady z internetu, tak z Českého národního korpusu. V korpusu SYN v13 je zachyceno 543x správné psaní se z- (zešeří, zešeřilo, zešeřelý apod.) a 189x je doložena podoba se s- (sešeří, sešeřilo, sešeřelý apod.) – tedy více než čtvrtina podob není správně. Pisatelé jsou nejspíše ovlivněni slovesem setmělo se.
Zvažované varianty:
zešeřit se
sešeřit se
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní předpon s(e)-, z(e)-, sekce 2.2 – Slova s předponou z(e)-; heslo zešeřit se
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
§ 27 a § 28
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Dotaz:
Vhodnost/správnost slova
Konkrétní dotaz:
Během studií nám kdysi kdosi vtloukal do hlavy, že se nesmí používat slovní spojení v průběhu akce a akce probíhala atd., protože probíhat je možné jen cílovou páskou nebo dveřmi. Jak to je?
Klíčové slovo:
probíhat; průběh
Odpověď:
Názor, že se nesmí říkat „akce probíhala“ nebo „v průběhu akce“ není oprávněný. Nahlédnutím do běžně dostupného Slovníku spisovné češtiny zjistíme, že podstatné jméno průběh má význam: 1. ‚časový postup nějakého děje nebo události‘ (dramatický průběh zápasu); 2. ‚způsob vedení‘ (průběh trati, průběh křivky).
Význam ‚časový postup, časové plynutí, úsek‘ shodně uvádějí i starší slovníky, Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) a Příruční slovník jazyka českého (1935–1957).
Předložkové spojení v průběhu znamená ‚během‘ (akce uspořádaná v průběhu tohoto roku = v tomto roce; v průběhu jednání docházelo k rozporům = za, při jednání).
Stejně tak dokonavé sloveso proběhnout (i nedokonavé probíhat) nemusí znamenat jen ‚v běhu projít, minout‘ (např. proběhnout nepřátelskou palbou; proběhnout kolem známého; proběhnout trať), ale nese rovněž význam ‚konat se, odehrávat se, dít se, projít, uplynout, minout‘ (např. utkání probíhalo v přátelském ovzduší; vývoj probíhá ve skocích; film proběhl bez ohlasu; zpráva proběhla tiskem; myšlenka mi proběhla hlavou; vše proběhlo hladce).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
hesla proběhnout, průběh
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
hesla proběhnout, průběh
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
hesla proběhnout, průběh
Dotaz:
Zápor
Konkrétní dotaz:
Nevím si rady s formulací věty, a proto prosím o radu, která varianta je vhodnější:
„Vyhláška byla vydána jako restriktivní opatření, aniž bylo zřejmé, jaké bude mít následky.“
„Vyhláška byla vydána jako restriktivní opatření, aniž by bylo zřejmé, jaké bude mít následky.“
Jde mi o podmiňovací způsob v takto koncipovaném souvětí. Je slůvko „by“ v takovém kontextu správné, nebo chybné?
Klíčové slovo:
aniž; aniž by
Odpověď:
O větách s výrazem „aniž“ se v lingvistických časopisech vedou diskuse již více než sto let. Prastará gramatická doporučení praví, že kondicionál je namístě tam, kde celá konstrukce má význam podmíněného děje, např. „nebyl bych přišel, aniž bych nepozdravil“, jinak je nutno užívat slovesa v tom čase a způsobu, v jakém je sloveso hlavní věty, např. „přišel, aniž pozdravil“. Toto doporučení vychází z respektu k historickému původu spojky, jde totiž o slučovací spojku „ani“ + zdůrazňovací „-ž“ (srov. např. totiž). „Odešel, aniž pozdravil“ tedy podle daného pravidla interpretujeme jako správné na pozadí slučovacího spojení odešel a ani nepozdravil. Silné pronikání kondicionálu, jehož jsme svědky v současné češtině, souvisí se slábnoucím povědomím o jejím původu a v důsledku toho změnou chápání spojky a jejím přechodem od souřadicí (např. „kmotr ho nezdržoval, aniž pozval“ /= ale ani/) k podřadicí (např. „odešel, aniž pozdravil“ /= bez toho, aby/).
Přístup současných základních příruček k větám s „aniž“ je poněkud obojaký. Zatímco Slovník spisovného jazyka českého ze 60. let připouští konstrukce „aniž + kondicionál“ i ve větách bez významu podmíněného děje (tedy např. „připomínám, aniž bych chtěl radit“), novější Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1994) uvádí důsledně pouze příklady, v nichž způsob a čas slovesa v hlavní větě odpovídá způsobu a času slovesa věty s „aniž“: „šel tam, aniž byl pozván“. O možnosti užít kondicionál se vůbec nezmiňuje.
Podle údajů v Českém národním korpusu je zřejmé, že v úzu kondicionál po spojce „aniž“ vítězí bez ohledu na tvar slovesa v sousedních větách. Dále se podle zběžného pohledu na korpusové výskyty dá konstatovat, že doklady, v nichž tvar slovesa hlavní věty koresponduje s tvarem slovesa ve větě s „aniž“, pocházejí v převážné většině z beletristických textů, z odborné a populárně naučné literatury, jsou tedy jakýmsi znakem vyššího stylu.
Lze tedy říci, že v současné češtině jsou podle autoritativních příruček přípustné obě varianty, v úzu ve větě s aniž vítězí tvar s kondicionálem, ve vyšším stylu se zachovává naopak způsob vycházející z povědomí o původu spojky.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 5.
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Rád bych se vás zeptal na správnou výslovnost slova tik ve smyslu neurotický tik nebo třeba tik oka. Vedeme diskuzi o tvrdé versus měkké výslovnosti tohoto slova.
Klíčové slovo:
tik
Odpověď:
I když dosavadní tištěné slovníky zachycovaly výhradně výslovnost [tyk], protože jde o slovo přejaté z francouzštiny (Příruční slovník jazyka českého uvádí dokonce ještě i původní pravopisnou podobu tic), všeobecná česká výslovnost tohoto podstatného jména je evidentně „měkká“, tj. [ťik], což jsme aktuálně ověřili v archivu mediálních nahrávek. Z nahrávek nejrůznějších pořadů vyplývá, že variantu [ťik] užívá nejen běžná veřejnost, ale rovněž profesionální mluvčí v televizi i rozhlase a v neposlední řadě i lékaři atp. Z tohoto důvodu uvádí Internetová jazyková příručka obě dvě možnosti výslovnosti.
Zvažované varianty:
[ťik]
[tyk]
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Jak označit jev x?
Konkrétní dotaz:
Jaký je český název člověka, který v rámci akce na zlepšení klimatu zasadí jeden strom? V angličtině se mu říká „planter“, nemůžeme však nalézt odpovídající české synonymum. Sazeč v nás evokuje spíše tiskařské práce.
Klíčové slovo:
planter
Odpověď:
Současná čeština bohužel nedisponuje jednoslovným výrazem pro člověka, který sází stromy (a nejen stromy, ale rostliny obecně). Sazeč podle Slovníku spisovné češtiny skutečně znamená ‚ten, kdo v tiskárně zhotovuje sazbu, např. ruční sazeč‘. Označení sázeč odkazuje podle téhož slovníku pouze ke ‚stroji k ukládání sadby do řádků‘. Ovšem Slovník spisovného jazyka českého ze 60. let uvádí slovo sázeč jako poněkud zastaralý výraz pro toho, ‚kdo sází rostliny, provádí sázení‘. Na druhou stranu neuvádí význam sázeče jako stroje, což svědčí o tom, že se význam slova sázeč posunul v souvislosti s mechanizací zemědělství.
Nahlédnutím do korpusu SYN (verze 13) zjistíme, že anglický název planter se v češtině neužívá (respektive objevuje se zásadně jako součást obchodních názvů zemědělských strojů). Jako nejlepší možnost se nám tedy jeví vyjádřit anglické planter opisem (ve vašem případě jako ‚člověk, který zasadí jeden strom‘). Pokud byste přesto trvali na jednoslovném vyjádření, přikláněli bychom se k variantě s dlouhým á, tedy sázeč stromů, ovšem vždy s doplňujícím přívlastkem (sázeč stromů, sázeč zeleniny).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Synonymie
Konkrétní dotaz:
Jsou slova vizitka a navštívenka synonyma?
Odpověď:
Vizitka a navštívenka jsou i ve slovnících uváděny jako synonyma, ovšem výraz navštívenka je mnohem úžeji vymezen. Podle Slovníku spisovného jazyka českého se jedná o lístek malého formátu z tužšího papíru se jménem majitele, popř. s jeho titulem, adresou ap. nebo podle novějšího Slovníku spisovné češtiny jde o lístek s vytištěným osobním jménem (užívaný ve společenském styku). Oproti tomu vizitka může znamenat také lístek podobného charakteru umístěný na dveřích, nebo v jiném významu i doklad, reputace. Vizitka je výraz obecně používanější (korpus SYN verze 13 zachycuje takřka 64 500 výskytů slova vizitka, u výrazu navštívenka eviduje jen necelých 2 600 dokladů), jedním z důvodů bude jistě i nespecifikovanost její podoby a také skutečnost, že ve slově navštívenka pociťujeme souvislost se slovesem navštívit, ačkoli nemusí být vždy přímou výzvou k návštěvě.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Synonymie
Konkrétní dotaz:
Jsou názvy keře „šeřík“ a „bez“ synonyma?
Klíčové slovo:
bez; šeřík
Odpověď:
Ve Slovníku spisovné češtiny (3. vyd. 2003) je u hesla bez na prvním místě uvedeno jako synonymum právě slovo šeřík (které má význam ‚keř s bohatými latami nafialovělých, modravých nebo bílých kvítků‘); jako druhý význam slova bez je uvedeno ‚černý bez – vysoký keř s plody bezinkami‘. Naučný slovník zemědělský (1972) připojuje k heslu bez i tuto poznámku: „Jako bez se lidově označuje i šeřík obecný.“ Nejnovější Akademický slovník současné češtiny (2017–) však upřesňuje, že slovo šeřík je synonymní pouze ve 4. významu slova bez a že jde o výraz regionálního charakteru, užívaný především v Čechách. Regionální příznak slova potvrzuje i Český jazykový atlas (2012). Podle jazykové mapy je výraz šeřík používán zejména v celé oblasti Čech, na jihozápadní a severní Moravě, podél severní části moravsko-slovenské hranice a také severních okrajů východomoravských nářečí, ovšem téměř ve všech jmenovaných oblastech se můžeme setkat i se slovem bez.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj:
Český jazykový atlas. (platí od 2012)
Dotaz:
Zeměpisná jména: střední rod
Konkrétní dotaz:
Při závěrečném ceremoniálu na zimních olympijských hrách ve Vancouveru zaznělo několikrát spojení „v Soči“. Můžete mi sdělit, zda je ta Soč, nebo ten Soč?
Klíčové slovo:
Soči
Odpověď:
Město, v němž se zimní olympijské hry konaly v roce 2014, se nenazývá Soč, ale Soči. Jména zakončená ve výslovnosti na [i] se v převážné většině řadí ke střednímu rodu a zůstávají nesklonná, např. Tbilisi, Fudži, Bali, Mali, Capri, Haiti, Sydney, Chamonix; k nim patří i jméno Soči.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo Soči
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Existence výrazu
Konkrétní dotaz:
Můj syn chodí do třetí třídy, kde se učí vyjmenovaná slova. Paní učitelka po dětech požaduje, aby se kromě vyjmenovaných slov naučily nazpaměť i slova příbuzná. Ke slovu slynout je podle paní učitelky slovo příbuzné slynulý. Chtěla bych se zeptat, zda slovo slynulý skutečně existuje, podle slovníku českého jazyka, který mám doma, totiž toto slovo neexistuje.
Klíčové slovo:
slynulý
Odpověď:
Sloveso slynout uvádí všechny základní české slovníky (Slovník spisovné češtiny, Slovník spisovného jazyka českého i Příruční slovník jazyka českého), slovo je rovněž uvedeno v Pravidlech českého pravopisu (jako jedno z vyjmenovaných slov). Na druhou stranu je toto sloveso už v Příručním slovníku jazyka českého (vycházel v letech 1935–1957) označeno jako „knižní“, v novějším Slovníku spisovné češtiny (2003) je hodnoceno jako „zastaralé“. Frekvence tohoto výrazu není v současné češtině příliš vysoká, jak plyne z šetření v Českém národním korpusu verzi SYN v13, v níž bylo nalezeno 360 dokladů (připomeňme, že korpus obsahuje cca 6 miliard dokladů slov). Odvozené přídavné jméno slynulý není ve slovnících zachyceno vůbec, v Českém národním korpusu je doloženo pouze dvakrát (v příkladech: „Rozkradli mu celou jeho grafickou sbírku, která byla slynulá.“ a „Pamatuju, jak muž tak slynulý a slovutný jako Palivec ...“). Nelze tedy říct, že by slovo slynulý „neexistovalo“, je však zřejmé, že je zcela periferní. V rámci výuky vyjmenovaných slov proto nepovažujeme za vhodné přídavné jméno slynulý vůbec uvádět, stejně tak i málo frekventované slynout. Ostatně dnešní školská praxe již od těchto slov upustila (srov. aktuální učebnice češtiny pro základní školy).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
239 vyjmenovaná slova (s. 175)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo slynout
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo slynout
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo slynout
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.