Dotaz:
Stylová charakteristika slova
Konkrétní dotaz:
V poslední době pozoruji zvýšenou frekvenci obratu nad ránem. Zatímco v poezii je pro mě tento obrat namístě, u redaktora denních zpráv mi připadá nemístný. Je možné se proti tomu ohradit, nebo je užívání slovního spojení nad ránem přijatelné i v publicistice?
Klíčové slovo:
nad ránem
Odpověď:
Spojení nad ránem se neobjevuje až v poslední době, své pevné místo v češtině – vedle výrazů k ránu, popř. zrána (z rána) – má již řadu let. Například už v roce 1974 se objevuje v písni „Pes suverén“ skupiny Rangers („Jednou takhle nad ránem zvolal jsem: pryč s tyranem...“). Jak dokládá ČNK, používal jej hojně kupř. i Bohumil Hrabal. Máte pravdu, že pro určitou poetičnost se toto spojení uplatňuje často v poezii, textech písní apod., ale ani v jiných projevech jej není nutné odsuzovat. Stylový příznak slova nebo spojení není neměnný a může se posunout třeba právě od básnického charakteru k neutrálnosti, která umožňuje výraz běžně používat např. i ve stylu žurnalistickém nebo prostě sdělovacím. Ostatně když nahlédneme do Českého národního korpusu verze SYN v13, zjistíme, že je zde zachyceno více než 27 000 textových užití, přičemž většina dokladů pochází právě z publicistiky. To svědčí právě o zmíněném stylovém posunu.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
112 nad ránem (s. 89)
Dotaz:
Vhodnost/správnost frazému
Konkrétní dotaz:
Ráda bych znala odpověď na otázku, kdo políbil spisovatelku, když spisovatele políbila múza? Je to snad múzák?
Klíčové slovo:
múza
Odpověď:
Slovní spojení „políbila ho múza“, které metaforicky označuje získání umělecké inspirace, je frazeologické a má vždy tuto podobu, ať už jde o muže, nebo ženu. Múza je jednou z devíti řeckých bohyň, mužský tvar múzák tedy nemá oporu v původu slova a v úzu se vyskytuje velmi ojediněle. Přípustné je jeho užití jen v případě, že chceme uvedené frazeologické spojení užít humorně či aktualizovaně.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
107 múzák (s. 86)
Dotaz:
Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz:
Zajímalo by mě, jak se správně skloňuje jméno Tycho (de) Brahe?
Klíčové slovo:
Tycho (de) Brahe
Odpověď:
Tycho Brahe (v dánštině Tyge Brahe) nepoutá pozornost poprvé. Jménu tohoto rudolfínského hvězdáře se jazykovědci věnovali už u příležitosti 370. výročí jeho úmrtí v roce 1972. V časopise Naše řeč (ročník 55/1972, č. 4) vyšel příspěvek A. Sticha a M. Sedláčka s názvem Jak se skloňuje jméno Tycho de Brahe?
Nejprve k příjmení Brahe. Jména cizího původu zakončená ve výslovnosti i grafice na -e s předcházející tvrdou souhláskou skloňujeme podle vzoru „pán“ nebo pomocí zájmenných koncovek. I když u jmen známých stále převládá spíše tradiční skloňování podle vzoru „pán“, zájmenné skloňování je dnes stále užívanější, protože je z pádových tvarů lépe rozpoznatelná základní podoba jména: Goethe – 2. p. Goetha i Goetheho, Dante – Danta i Danteho, Arne – Arna i Arneho, Rilke – Rilka i Rilkeho, Teige – Teiga i Teigeho, a tedy i Brahe – Braha i Braheho.
O jménu Tycho se ve zmíněném příspěvku z roku 1972 dočteme: „Dánské jméno vědcovo bylo ‚pro potřeby Evropy‘ pozměněno. Křestní jméno Tyge bylo polatinštěno na Tycho. Toto jméno se v češtině kdysi skloňovalo nápodobou latinského skloňování (které bylo Tycho, Tychonis, Tychoni atd.) s rozšířením kmene o -n, tedy Tychona, Tychonovi atd. (stejně jako Hugona, Otona apod.). Ale tento způsob je dnes už silně zastaralý, ba skoro mrtvý. Vedle toho se vyvinulo skloňování, při němž se k základu bez -o připojují koncovky typu „pán“, tedy Tycha, Tychovi atd. (podobně jako u českých příjmení Janko, Bidlo atp.).“
Zbývá ještě část de. Ve starší literatuře je hvězdář zachycován jako Tycho de Brahe, v novějších textech už jen jako Tycho Brahe; poměrně často s poznámkou: nesprávně uváděný jako Tycho de Brahe. Proč tomu tak je? Tycho Brahe sice pocházel ze šlechtické rodiny, ale v Dánsku se šlechtické přídomky (de) neužívaly. Tycho Brahe ve svém jménu de nikdy neuváděl.
Jméno Tycho Brahe lze tedy skloňovat několika způsoby. Ani jednu ze čtyř možných variant (Tycha Braha, Tychona Braha, Tycha Braheho, Tychona Braheho) druhého pádu nemůžeme považovat za chybnou. V úzu se nejčastěji vyskytuje kombinace Tycha Braha a Tychona Braha (navzdory tvrzení o zastaralosti tohoto tvaru ve zmiňovaném příspěvku v Naší řeči).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Skloňování osobních jmen → Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [e], [é] → Jména cizího původu zakončená ve výslovnosti i v písmu na ‑e
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
ročník 55/1972, č. 4
Dotaz:
Vhodnost/správnost slova
Konkrétní dotaz:
V současné době často slýchám ve veřejných sdělovacích prostředcích a čtu i v novinách sloveso zadařit se. Co to znamená a je to jazykově správně?
Klíčové slovo:
zadařit se
Odpověď:
V knize Jsme v češtině doma? (2012) je uvedeno, že sloveso zadařit se dosud výkladové slovníky češtiny nezachycují, protože jde o poměrně nové sloveso, které kombinuje významy ‚podařit se, povést se, mít štěstí‘ (ve spojení Když se zadaří… ho můžeme podle kontextu interpretovat ve smyslu „když všechno půjde dobře; když se všechno povede, jak má; když budeme mít štěstí…“). Autorka odpovědi hodnotí toto sloveso jako náležitě slovotvorně utvořené, ne však plně spisovné – ve formálních textech doporučuje užít raději jiné sloveso, protože sloveso zadařit se může působit expresivně. To je v souladu s hodnocením tohoto slovesa ve slovníku neologismů Nová slova v češtině. Když nahlédneme do Českého národního korpusu SYN v13, z něhož lze zjistit, v jakých textech se sloveso zadařit se užívá v současnosti, zjistíme, že má toto slovo 11 760 výskytů. Jeho vysoká frekvence značí, že se v českém jazyce ustálilo a dnes by ho tak mnozí uživatelé zřejmě nehodnotili jako neologismus. Lze se s ním však setkat převážně v publicistických textech a v jejich rámci především v regionálním tisku, ve formálních textech by tak stále mohlo působit příznakově, méně formálně či expresivně.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nová slova v češtině. 1998. (platí od 1998)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo zadařit se
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
249 zadařit se, s. 183
Dotaz:
Stylová charakteristika slova
Konkrétní dotaz:
Narazil jsem na větu „Mistrovství světa ve vaření kávy se účastní tzv. baristé“. Můžeme slovo barista, které se v češtině vyskytuje poměrně nově, považovat za spisovné?
Klíčové slovo:
barista
Odpověď:
Slovo barista slovníky češtiny dlouhou dobu nezachycovaly, protože označuje jev, který je v našem prostředí poměrně nový. Výraz pochází z italštiny, kde znamená přibližně totéž co barman. Byl odvozen ze základového slova bar, které se užívá i v češtině nebo např. angličtině – avšak v Itálii se takto označují kavárny servírující různé druhy káv a alkoholické a nealkoholické nápoje (srov. např. anglické café).
Ve významu, v němž je slovo doloženo v Českém národním korpusu SYN v13, tj. odborník na přípravu kávy, se užívá běžně v angličtině; můžeme tedy soudit, že se k nám slovo nedostalo přímo z italštiny, ale přes vlivnější angličtinu.
Vzhledem k existenci tohoto slova v jiných jazycích, absenci českého ekvivalentu (mistr kávy je spíše opis, působí expresivně a může být zavádějící) a faktu, že z italštiny bylo do češtiny bez problémů převzato mnoho slov právě z kulinářské oblasti (mimo jiné i různé druhy kávy: espresso, latté, capuccino atd.), se toto slovo v češtině ujalo jako součást spisovného jazyka a dostalo se i do hesláře Akademického slovníku současné češtiny, v němž je zachyceno jako zcela neutrální výraz.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo barista
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
9 barista, s. 19
Dotaz:
Stylová charakteristika slova
Konkrétní dotaz:
Je spisovný výraz rozjídačka? Tento výraz má mít podobný význam jako roztleskávačka, označuje osobu, jejímž úkolem je docílit toho, aby nemocní nebo postižení mentální anorexií začali jíst.
Klíčové slovo:
rozjídačka
Odpověď:
Slovo rozjídačka nezachycuje žádný jazykový zdroj, a to ani výkladové slovníky, ani žádný ze slovníků popisující nespisovnou slovní zásobu. Není doloženo v databázi korigovaných textů Českého národního korpusu SYN v13, a doklady nelze dokonce nalézt ani přes vyhledávač Google. Toto slovo bylo odvozeno od nedokonavého slovesa rozjídat přechýlenou konatelskou příponou -ačka. Slovotvorný postup je tedy formálně v pořádku, podobně bylo utvořeno např. podstatné jméno pojídač, resp. přechýlená podoba pojídačka. Nicméně sloveso rozjídat, příp. dokonavé rozjíst v daném významu žádný z výkladových slovníků neuvádí (Slovník spisovného jazyka českého zachycuje sloveso rozjíst se s významem ‚dát se do jedení‘), pouze v úzu nalezneme ojedinělé doklady užití, srov. např. „během hospitalizace se nám individuálním přístupem podařilo postupně pacientku rozjíst“. Navíc je problematické, že stejnou formu bude mít i podstatné jméno utvořené od slovesa rozjíst něco a nedojíst to. Mohlo by tak dojít k nechtěné významové záměně (toho, kdo rozjídá pacienty, tzn. napomáhá jim začít jíst, za ty, kdo rozjídají jídlo). Jako rozjídačka pak také může být označena i počáteční kúra, druh jídla či způsob podávání jídla, které mají za cíl rozjíst nemocné.
Tato mnohoznačnost by tak potenciálně mohla ztížit porozumění. Neznamená to, že nelze slovo rozjídačka použít, pokud bude z kontextu zřejmé, co jím míníte. Jedná se však o profesní, až slangový výraz, který je navíc užíván velmi zřídka, a nepatří tak do spisovné vrstvy jazyka.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo rozjíst se
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Slovník afixů užívaných v češtině. Šimandl (ed.). (platí od 2016)
Dotaz:
Mužský rod životný
Konkrétní dotaz:
V dnešních novinách je velký nadpis: „Zatkli příbramského fotbalového bossa Starku“. Mám problém s tvarem „bossa“. Je to správně? Myslím si, že by mělo být napsáno: zatkli bosse. Děkuji za objasnění.
Klíčové slovo:
boss
Odpověď:
Titulek je v pořádku, přestože tvar bossa je možná pro některé uživatele češtiny překvapivý. Nový akademický slovník cizích slov (Academia 2005) u podstatného jména boss uvádí skloňování podle vzoru „pán“ (bossa) i „muž“ (bosse), ale starší vydání tohoto slovníku (Akademický slovník cizích slov, Academia 1995, 2001) má u výrazu boss jen tvrdé skloňování – 2. pád bossa.
Přechod k měkkému vzoru je dán uživatelským územ, v praxi je podoba bosse jednoznačně četnější (přestože bychom ji před lety v souladu s dřívějším vydáním slovníku hodnotili jako chybnou). Působí zde nejspíš analogie s vlastními jmény zakončenými na -s (a také na -z a -x), která se v dnešní češtině skloňují převážně podle vzoru „muž“, původně však patřila ke vzoru „pán“; proto ve starších textech vídáme ve 2. pádě tvary Aloisa, Felixa apod., v současných textech výrazně převažují Aloise, Felixe, Borise apod.
Zvažované varianty:
bossa
bosse
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Akademický slovník cizích slov. 1995.
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
syn v13
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz:
Rád bych si u Vás ověřil, zda se jméno Zinedine Zidane skloňuje podle vzoru „pán“.
Klíčové slovo:
Zinedine Zidane
Odpověď:
Jména zakončená ve výslovnosti na tvrdou souhlásku (uvedené jméno vyslovujeme [zinedyn zidan]) skloňujeme podle tvrdého mužského vzoru „pán“. Odsunutí němého -e je fakultativní, u známějších jmen, u kterých se dá předpokládat čtenářova znalost základní podoby jména a jeho výslovnost v 1. p., lze -e vynechat. Naopak u jmen méně známých je -e v současné době spíše zachováváno, díky čemuž je možné ze všech tvarů snadno odvodit základní podobu jména. Oba způsoby skloňování považujeme za správné: 2. a 4. pád Zinedina Zidana i Zinedinea Zidanea, 3. a 6. pád Zinedinu Zidanovi i Zinedineu Zidaneovi. V 5. pádě ponecháváme vždy pouze jedno (vyslovené) e: Zinedine Zidane. Ojedinělé nejsou ani výskyty příjmení Zidane se zájmenným skloňováním (tvary Zidaneho), které se do úzu dostávají pravděpodobně analogií k zájmennému skloňování jmen zakončených na -e v písmu i ve výslovnosti, tuto variantu však nedoporučujeme.
Zvažované varianty:
Zinedinea Zidanea
Zinedina Zidana
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Skloňování osobních jmen → Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku → Jména zakončená v písmu na samohláskové písmeno a ve výslovnosti na souhlásku
Dotaz:
Stylová charakteristika slova
Konkrétní dotaz:
V odborných textech velmi často používáme slovo vývojář, které je ekvivalentem anglického slova developer, tj. osoba, která se zabývá psaním programového kódu. Po korektuře jednoho článku nám korektor slovo vývojář nahradil spojením vývojový pracovník s poznámkou, že slovo vývojář není spisovné. Je tomu tak?
Klíčové slovo:
vývojář
Odpověď:
Slovo vývojář vzniklo univerbizací podobně jako např. stavař, dálkař, výsadkář, zubař apod. Tato slova jsou často ve slovnících hodnocena jako hovorová, resp. kolokviální (tedy patřící do spisovného jazyka, v němž působí méně formálně) nebo slangová či profesionální, přičemž se stylová platnost v čase posouvá. Výraz vývojář charakterizuje SSJČ jako slangový a SSČ ho neuvádí (pouze vývojového pracovníka). Nejnovější Akademický slovník současné češtiny sice zatím zveřejňuje hesla pouze do písmene K, nicméně slovo developer ve významu ‚osoba zabývající se vývojem softwaru‘ vysvětluje rovněž synonymem vývojář. Nahlédneme-li do Českého národního korpusu SYN v13, najdeme zde přes 25 000 dokladů slova vývojář, která se vyskytují převážně v oborové literatuře. Sousloví vývojový pracovník je doloženo přibližně tisíckrát, a to častěji v publicistice. Slovo vývojář se tedy v současném úzu prosadilo, a považujeme ho dnes proto za neutrální.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo vývojář
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo vývojový
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo developer
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
246 vývojář a vývojářská konference (s. 180)
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:
Dotaz:
Vhodnost/správnost slovního spojení
Konkrétní dotaz:
Obracím se na Vás s dotazem ohledně používání spojení vnukovská společnost. Jsme totiž firma holdingového typu, která sdružuje své dceřiné společnosti a některé z nich již založily vlastní dceřiné společnosti, tudíž vůči mateřské společnosti je to již „vnučka“. Nejsme si však jisti tím, zda je možné oficiálně slovní spojení vnukovská společnost používat.
Klíčové slovo:
vnukovská společnost; vnuččiná společnost
Odpověď:
Přídavná jména označující příbuzenské vztahy si vypůjčujeme k označení těsných svazků, kterými jsou organizace propojeny, nebo k citově zabarvenému hodnocení takových vztahů. Obyčejně dáváme přednost tomu, že s podstatným jménem rodu mužského spojujeme přídavné jméno bratrský (bratrský závod) a s podstatným jménem rodu ženského přídavné jméno mateřský, sesterský či dceřiný (mateřská centrála, sesterská organizace, dceřiná společnost). Přídavné jméno vnukovský je utvořeno od podstatného jména vnuk, nikoli vnučka. Protože v názvech společností převažují názvy obsahující přídavná jména utvořená od podstatných jmen rodu ženského, doporučili bychom použít spíše přídavné jméno vnuččiný (vnuččiná společnost), avšak ani spojení vnukovská společnost nelze hodnotit jako jazykově nesprávné, navíc se s ním v úzu setkáme častěji. Je ovšem třeba dodat, že jsou obě tato pojmenování stále příznaková a v textu budou působit spíše neobvykle, například Český národní korpus obsahuje jen několik desítek dokladů spojení vnukovská společnost a několik jednotek spojení vnuččiná společnost.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
236 vnukovská, nebo vnuččiná společnost?
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.