Dotaz:
Dohromady, nebo zvlášť?
Konkrétní dotaz:
Potřeboval bych se poradit ohledně použití slov na blízko, respektive nablízko. Jde o užití ve smyslu vidění. Např. brýle na blízko, nebo nablízko?
Klíčové slovo:
nablízko; na blízko
Odpověď:
Pro vyjádření významu na malou vzdálenost, do blízkosti je možné užít jak spřežku nablízko, tak předložkové spojení na blízko, např. S přibývajícími léty člověk ztrácí schopnost zaostřit nablízko / na blízko. Proplížili se nablízko / na blízko nepřátelům.
Pokud pohyb směřuje do blízkosti něčeho, je obvyklejší volit spřežku nablízko (nablízko se ozvalo zakašlání). Ve spojitosti s brýlemi (ve smyslu vidění) v úzu výrazně převažuje psaní zvlášť: nosí brýle na blízko, obdobně brýle na dálku. V těchto případech jde spíše o vyjádření, o jaký typ brýlí se jedná, analogicky podle slovních spojení jako brýle na čtení, proti slunci, na potápění.
Zvažované varianty:
nablízko
na blízko
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Dotaz:
Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz:
Je slovo manažering spisovné? Vadí mi kombinace české hlásky „ž“ a cizího zakončení „-ing“.
Klíčové slovo:
manažering
Odpověď:
V českých textech se obvykle užívá původní pravopisná podoba managering, popř. český výraz manažerství. Pravopisná podoba manažering je nepochybně ovlivněna značně frekventovaným počeštěným výrazem manažer. Co se týče přepisu přípony -ing, není postup počešťování zcela přímočarý – ne každé -ing v zakončení slova po přejetí do češtiny automaticky směřuje k počeštěnému -ink. Je nepochybné, že zakončení -ink se prosadilo především u vrstvy slov, která se v češtině užívají řadu let (trénink, mítink, lopink, dispečink apod.), u některých slov je zápis dubletní (puding i pudink, briefing i brífink, koučing i koučink). V současné době můžeme sledovat, že tendence počešťovat zakončení upadá (viz např. treking, kontroling, kaňoning, modeling), poměrně silná je i tendence zachovat původní anglický pravopis (brainstorming, curling, happening, jogging, shopping).
Kombinace počeštěného základu a původního zakončení -ing není výjimečná (koučing, kaňoning), z hlediska slovotvorby ji lze přijmout. Doklady z korpusu SYN v13 ukazují, že v publicistických textech zcela převažuje výraz manažerství (514 dokladů). Původní pravopisná podoba managering je doložena 71krát, částečně počeštěný zápis manažering (na který se ptáte) je zachycen 30krát, zcela počeštěný manažerink má pouze 7 dokladů.
Obě možnosti – managering i manažering – jsou uvedeny v Internetové jazykové příručce (IJP).
Nový akademický slovník cizích slov i IJP uvádějí u hesla managering i variantní zápis managing, ten se podle dokladů v korpusu neužívá samostatně, ale obvykle ve víceslovných výrazech jako např. managing partner, managing direktor.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo managering
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
92. manažering, str. 76
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Existence výrazu
Konkrétní dotaz:
Můj syn chodí do třetí třídy, kde se učí vyjmenovaná slova. Paní učitelka po dětech požaduje, aby se kromě vyjmenovaných slov naučily nazpaměť i slova příbuzná. Ke slovu slynout je podle paní učitelky slovo příbuzné slynulý. Chtěla bych se zeptat, zda slovo slynulý skutečně existuje, podle slovníku českého jazyka, který mám doma, totiž toto slovo neexistuje.
Klíčové slovo:
slynulý
Odpověď:
Sloveso slynout uvádí všechny základní české slovníky (Slovník spisovné češtiny, Slovník spisovného jazyka českého i Příruční slovník jazyka českého), slovo je rovněž uvedeno v Pravidlech českého pravopisu (jako jedno z vyjmenovaných slov). Na druhou stran je toto sloveso už v Příručním slovníku (vycházel v letech 1935–1957) označeno jako „knižní“, v novějším Slovníku spisovné češtiny (2003) je hodnoceno jako „zastaralé“. Frekvence tohoto výrazu není v současné češtině příliš vysoká, jak plyne z šetření v Českém národní korpusu verzi SYN v13, v níž bylo nalezeno 360 dokladů (připomeňme, že korpus obsahuje cca 6 miliard dokladů slov). Odvozené přídavné jméno slynulý není ve slovnících zachyceno vůbec, v Českém národním korpusu je doloženo pouze dvakrát (v příkladech: „Rozkradli mu celou jeho grafickou sbírku, která byla slynulá.“ a „Pamatuju, jak muž tak slynulý a slovutný jako Palivec ...“). Nelze tedy říct, že by slovo slynulý „neexistovalo“, je však zřejmé, že je zcela periferní. V rámci výuky vyjmenovaných slov proto nepovažujeme za vhodné přídavné jméno slynulý vůbec uvádět, stejně tak i málo frekventované slynout. Ostatně dnešní školská praxe již od techto slov upustila (srov. aktuální učebnice češtiny pro základní školy).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
239 vyjmenovaná slova (s. 175)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo slynout
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo slynout
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Dotaz:
Stylová charakteristika slova
Konkrétní dotaz:
V poslední době pozoruji zvýšenou frekvenci obratu nad ránem. Zatímco v poezii je pro mě tento obrat namístě, u redaktora denních zpráv mi připadá nemístný. Je možné se proti tomu ohradit, nebo je užívání slovního spojení nad ránem přijatelné i v publicistice?
Klíčové slovo:
nad ránem
Odpověď:
Spojení nad ránem se neobjevuje až v poslední době, své pevné místo v češtině – vedle výrazů k ránu, popř. zrána (z rána) – má již řadu let. Například už v roce 1974 se objevuje v písni „Pes suverén“ skupiny Rangers („Jednou takhle nad ránem zvolal jsem: pryč s tyranem...“). Jak dokládá ČNK, používal jej hojně kupř. i Bohumil Hrabal. Máte pravdu, že pro určitou poetičnost se toto spojení uplatňuje často v poezii, textech písní apod., ale ani v jiných projevech jej není nutné odsuzovat. Stylový příznak slova nebo spojení není neměnný a může se posunut třeba právě od básnického charakteru k neutrálnosti, která umožňuje výraz běžně používat např. i ve stylu žurnalistickém nebo prostě sdělovacím. Ostatně když nahlédneme do Českého národního korpusu verze SYN v13, zjistíme, že je zde zachyceno více než 27 000 textových užití, přičemž většina doklaůd pochází právě z publicistiky. To svědčí právě o zmíněném stylovém posunu.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
112 nad ránem (s. 89)
Dotaz:
Vhodnost/správnost frazému
Konkrétní dotaz:
Ráda bych znala odpověď na otázku, kdo políbil spisovatelku, když spisovatele políbila múza? Je to snad múzák?
Klíčové slovo:
múza
Odpověď:
Slovní spojení „políbila ho múza“, které metaforicky označuje získání umělecké inspirace, je frazeologické a má vždy tuto podobu, ať už jde o muže, nebo ženu. Múza je jednou z devíti řeckých bohyň, mužský tvar múzák tedy nemá oporu v původu slova a v úzu se vyskytuje velmi ojediněle. Přípustné je jeho užití jen v případě, že chceme uvedené frazeologické spojení užít humorně či aktualizovaně.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
107 múzák (s. 86)
Dotaz:
Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz:
Zajímalo by mě, jak se správně skloňuje jméno Tycho (de) Brahe?
Klíčové slovo:
Tycho (de) Brahe
Odpověď:
Tycho Brahe (v dánštině Tyge Brahe) nepoutá pozornost poprvé. Jménu tohoto rudolfínského hvězdáře se jazykovědci věnovali už u příležitosti 370. výročí jeho úmrtí v roce 1972. V časopise Naše řeč (ročník 55/1972, č. 4) vyšel příspěvek A. Sticha a M. Sedláčka s názvem Jak se skloňuje jméno Tycho de Brahe?
Nejprve k příjmení Brahe. Jména cizího původu zakončená ve výslovnosti i grafice na -e s předcházející tvrdou souhláskou skloňujeme podle vzoru „pán“ nebo pomocí zájmenných koncovek. I když u jmen známých stále převládá spíše tradiční skloňování podle vzoru „pán“, zájmenné skloňování je dnes stále užívanější, protože je z pádových tvarů lépe rozpoznatelná základní podoba jména: Goethe – 2. p. Goetha i Goetheho, Dante – Danta i Danteho, Arne – Arna i Arneho, Rilke – Rilka i Rilkeho, Teige – Teiga i Teigeho, a tedy i Brahe – Braha i Braheho.
O jménu Tycho se ve zmíněném příspěvku z roku 1972 dočteme: „Dánské jméno vědcovo bylo ‚pro potřeby Evropy‘ pozměněno. Křestní jméno Tyge bylo polatinštěno na Tycho. Toto jméno se v češtině kdysi skloňovalo nápodobou latinského skloňování (které bylo Tycho, Tychonis, Tychoni atd.) s rozšířením kmene o -n, tedy Tychona, Tychonovi atd. (stejně jako Hugona, Otona apod.). Ale tento způsob je dnes už silně zastaralý, ba skoro mrtvý. Vedle toho se vyvinulo skloňování, při němž se k základu bez -o připojují koncovky typu „pán“, tedy Tycha, Tychovi atd. (podobně jako u českých příjmení Janko, Bidlo atp.).“
Zbývá ještě část de. Ve starší literatuře je hvězdář zachycován jako Tycho de Brahe, v novějších textech už jen jako Tycho Brahe; poměrně často s poznámkou: nesprávně uváděný jako Tycho de Brahe. Proč tomu tak je? Tycho Brahe sice pocházel ze šlechtické rodiny, ale v Dánsku se šlechtické přídomky (de) neužívaly. Tycho Brahe ve svém jménu de nikdy neuváděl.
Jméno Tycho Brahe lze tedy skloňovat několika způsoby. Ani jednu ze čtyř možných variant (Tycha Braha, Tychona Braha, Tycha Braheho, Tychona Braheho) druhého pádu nemůžeme považovat za chybnou. V úzu se nejčastěji vyskytuje kombinace Tycha Braha a Tychona Braha (navzdory tvrzení o zastaralosti tohoto tvaru ve zmiňovaném příspěvku v Naší řeči).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Skloňování osobních jmen → Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [e], [é] → Jména cizího původu zakončená ve výslovnosti i v písmu na ‑e
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
ročník 55/1972, č. 4
Dotaz:
Vhodnost/správnost slova
Konkrétní dotaz:
V současné době často slýchám ve veřejných sdělovacích prostředcích a čtu i v novinách sloveso zadařit se. Co to znamená a je to jazykově správně?
Klíčové slovo:
zadařit se
Odpověď:
V knize Jsme v češtině doma? (2012) je uvedeno, že sloveso zadařit se dosud výkladové slovníky češtiny nezachycují, protože jde o poměrně nové sloveso, které kombinuje významy ‚podařit se, povést se, mít štěstí‘ (ve spojení Když se zadaří… ho můžeme podle kontextu interpretovat ve smyslu „když všechno půjde dobře; když se všechno povede, jak má; když budeme mít štěstí…“). Autorka odpovědi hodnotí toto sloveso jako náležitě slovotvorně utvořené, ne však plně spisovné – ve formálních textech doporučuje užít raději jiné sloveso, protože sloveso zadařit se může působit expresivně. To je v souladu s hodnocením tohoto slovesa ve slovníku neologismů Nová slova v češtině. Když nahlédneme do Českého národního korpusu SYN v13, z něhož lze zjistit, v jakých textech se sloveso zadařit se užívá v současnosti, zjistíme, že má toto slovo 11 760 výskytů. Jeho vysoká frekvence značí, že se v českém jazyce ustálilo a dnes by ho tak mozí uživatelé zřejmě nehodnotili jako neologismus. Lze se sním však setkat převážně v publicistických textech a v jejich rámci především v regionálním tisku, ve formálních textech by tak stále mohlo působit příznakově, méně formálně či expresivně.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nová slova v češtině. 1998. (platí od 1998)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo zadařit se
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
249 zadařit se, s. 183
Dotaz:
Stylová charakteristika slova
Konkrétní dotaz:
Narazil jsem na větu „Mistrovství světa ve vaření kávy se účastní tzv. baristé“. Můžeme slovo barista, které se v češtině vyskytuje poměrně nově, považovat za spisovné?
Klíčové slovo:
barista
Odpověď:
Slovo barista slovníky češtiny dlouhou dobu nezachycovaly, protože označuje jev, který je v našem prostředí poměrně nový. Výraz pochází z italštiny, kde znamená přibližně totéž co barman. Byl odvozen ze základového slova bar, které se užívá i v češtině nebo např. angličtině – avšak v Itálii se takto označují kavárny servírující různé druhy káv a alkoholické a nealkoholické nápoje (srov. např. anglické café).
Ve významu, v němž je slovo doloženo v Českém národním korpusu SYN v13, tj. odborník na přípravu kávy, se užívá běžně v angličtině; můžeme tedy soudit, že se k nám slovo nedostalo přímo z italštiny, ale přes vlivnější angličtinu.
Vzhledem k existenci tohoto slova v jiných jazycích, absenci českého ekvivalentu (mistr kávy je spíše opis, působí expresivně a může být zavádějící) a faktu, že z italštiny bylo do češtiny bez problémů převzato mnoho slov právě z kulinářské oblasti (mimo jiné i různé druhy kávy: espresso, latté, capuccino atd.), se toto slovo v češtině ujalo jako součást spisovného jazyka a dostalo se i do hesláře Akademického slovníku současné češtiny, v němž je zachyceno jako zcela neutrální výraz.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo barista
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
9 barista, s. 19
Dotaz:
Stylová charakteristika slova
Konkrétní dotaz:
Je spisovný výraz rozjídačka? Tento výraz má mít podobný význam jako roztleskávačka, označuje osobu, jejímž úkolem je docílit toho, aby nemocní nebo postižení mentální anorexií začali jíst.
Klíčové slovo:
rozjídačka
Odpověď:
Slovo rozjídačka nezachycuje žádný jazykový zdroj, a to ani výkladové slovníky, ani žádný ze slovníků zachycující nespisovnou slovní zásobu. Není doloženo v databázi korigovaných textů Českého národní korpusu SYN v13, a doklady nelze dokonce nalézt ani přes vyhledávač Google. Toto slovo bylo odvozeno od nedokonavého slovesa rozjídat přechýlenou konatelskou příponou -ačka. Slovotvorný postup je tedy formálně v pořádku, podobně bylo utvořeno např. podstatné jméno pojídač, resp. přechýlená podoba pojídačka. Nicméně sloveso rozjídat, příp. dokonavé rozjíst v daném významu žádný z výkladových slovníků neuvádí (Slovník spisovného jazyka českého zachycuje sloveso rozjíst se s významem ‚dát se do jedení‘), pouze v úzu nalezneme ojedinělé doklady užití, srov. např. „během hospitalizace se nám individuálním přístupem podařilo postupně pacientku rozjíst“. Navíc je problematické, že stejnou formu bude mít i podstatné jméno utvořené od slovesa rozjíst něco a nedojíst to. Mohlo by tak dojít k nechtěné významové záměně (toho, kdo rozjídá pacienty, tzn. napomáhá jim začít jíst, za ty, kdo rozjídají jídlo). Jako rozjídačkou pak také může být označena i počáteční kůra, druh jídla či způsob podávání jídla, které mají za cíl rozjíst nemocné.
Tato mnohoznačnost by tak potenciálně mohla ztížit porozumění. Neznamená to, že nelze slovo rozjídačka použít, pokud bude z kontextu zřejmé, co jím míníte. Jedná se však o profesní, až slangový výraz, který je navíc užíván velmi zřídka, a nepatří tak do spisovné vrstvy jazyka.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo rozjíst se
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Slovník afixů užívaných v češtině. Šimandl (ed.). (platí od 2016)
Dotaz:
Mužský rod životný
Konkrétní dotaz:
V dnešních novinách je velký nadpis: „Zatkli příbramského fotbalového bossa Starku“. Mám problém s tvarem „bossa“. Je to správně? Myslím si, že by mělo být napsáno: zatkli bosse. Děkuji za objasnění.
Klíčové slovo:
boss
Odpověď:
Titulek je v pořádku, přestože tvar bossa je možná pro některé uživatele češtiny překvapivý. Nový akademický slovník cizích slov (Academia 2005) u podstatného jména boss uvádí skloňování podle vzoru „pán“ (bossa) i „muž“ (bosse), ale starší vydání tohoto slovníku (Akademický slovník cizích slov, Academia 1995, 2001) má u výrazu boss jen tvrdé skloňování – 2. pád bossa.
Přechod k měkkému vzoru je dán uživatelským územ, v praxi je podoba bosse jednoznačně četnější (přestože bychom ji před lety v souladu s dřívějším vydáním slovníku hodnotili jako chybnou). Působí zde nejspíš analogie s vlastními jmény zakončenými na -s (a také na -z a -x), která se v dnešní češtině skloňují převážně podle vzoru „muž“, původně však patřila ke vzoru „pán“; proto ve starších textech vídáme ve 2. pádě tvary Aloisa, Felixa apod., v současných textech výrazně převažují Aloise, Felixe, Borise apod.
Zvažované varianty:
bossa
bosse
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Akademický slovník cizích slov. 1995.
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
syn v13
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
19
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.