Dotaz:
Nejasný rod, kolísání rodu
Konkrétní dotaz:
Prosila bych o Vaše stanovisko ohledně slova pantofle. Slovník připouští pouze mužský rod. Jak mám vytvořit 2. a 3. pád množného čísla?
Klíčové slovo:
pantofel, pantofle
Odpověď:
SSČ doporučuje skloňování podle vzoru „stroj“, příslušné tvary 2. a 3. p. mn. č. by tedy byly: pantoflů, pantoflům. Tyto tvary se však v úzu vyskytují méně často, převládají zde tvary ženského rodu na -í a -ím. Jak ve vědecky relevantních zdrojích, jako je např. ČNK, tak i v obecněji zaměřených zdrojích, jako jsou internetové vyhledávače, najdeme výrazně menšinové zastoupení 2. p. na -ů a 3. p. na -ům. Tvary na -í, -ím jsou v přesvědčivé převaze, ženské tvary nejsou řídké ani v jednotném čísle, ačkoli se slovo pantofel užívá převážně pro pojmenování souboru jednotlivin a má v úzu celkově převahu plurálových tvarů. Mluvíme-li o pantoflech/pantoflích jako o jednotlivině, bývá to obvykle ve specifických případech typu zabil škvora pantoflem/pantoflí, házet pantoflem/pantoflí (lidový obyčej) apod. Je pravděpodobné, že právě převaha plurálových tvarů stojí za přikloněním k ženskému skloňovacímu typu, srov. podobná „souborová“ jména jako fazole, berle či pomnožné housle apod.
Doporučujeme tedy zvažovat užití tvarů podle typu textu. V textech s vyššími kulturními a společenskými ambicemi, v nichž se vyžaduje přísná spisovnost, se uplatní slovníkem doporučené tvary podle vzoru „stroj“. V ostatních typech textů lze užít i tvary ženského rodu, tj. pantoflí, pantoflím. Ani ty nebudou většinou mluvčích považovány za pokleslé, nekultivované či nenormní.
Zvažované varianty:
pantoflí
pantoflů
pantoflím
pantoflům
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
140
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz:
Dovoluji si touto cestou požádat o radu. Jedná se o vytvoření správného tvaru řadové číslovky – a to konkrétně od miliardy. Moji žáci vznesli tento dotaz poté, co objevili, že nejde o výraz, který by se nacházel v Pravidlech českého pravopisu. Moje domněnka je, že by mělo jít o číslovku miliardtý (analogie s obvyklejším tvarem miliontý), ale nejsem schopna najít nikde ověření tohoto tvaru.
Klíčové slovo:
miliardtý
Odpověď:
Řadová číslovka od základní číslovky miliarda je skutečně miliardtý. Tato podoba odpovídá slovotvorným zásadám češtiny. Poměrně běžně se také vyskytuje v úzu – například v korpusu SYN v 13 má 64 výskytů.
Dotaz:
Stylová charakteristika slova
Konkrétní dotaz:
Je spojení starý paprika označující starého muže hanlivé?
Klíčové slovo:
starý paprika
Odpověď:
Ve spojení s osobou je označení starý paprika expresivní, Nový akademický slovnk cizích slov jej označuje jako zhrubělé. Vzhledem k velké zásobě pejorativních pojmenování v češtině se dnes už s tímto označením nesetkáváme tak často, jak však dokazují data z Českého národní korpusu v úplné zapomnění nezapadlo.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?
Konkrétní dotaz:
Jak v češtině psát přejatý výraz techno party. Může to být i jako jedno slovo – technoparty?
Klíčové slovo:
techno party; technoparty; technopárty
Odpověď:
Obdobné výrazy nejsou zcela ustálené, máme více možností, jak je psát. Převaha jedné či druhé varianty se u různých spojení liší. Čím je spojení méně obvyklé, tím větší je tendence psát jej zvlášť a naopak. Výraz techno můžeme chápat jako nesklonné přídavné jméno, které stojí samostatně před podstatným jménem, např. techno party, techno hudba. Komponent techno- zároveň běžně tvoří první část složených slov, pak ho píšeme dohromady s příslušným výrazem. Stejně jako např. technofestival, technopark, můžeme psát dohromady i technoparty. Doklady z korpusu SYN v13 ukazují, že psaní dohromady (technoparty) výrazně převažuje, korpus shromažďuje více než 10 700 dokladů. Psaní techno party je doloženo 700krát.
Vzhledem k tomu, že u přejatého slova party se v souladu s výslovností postupně prosadila i pravopisná podoba párty, je možné zvolit i zápis technopárty. Ten je v korpusu SYN v 13 doložen dokonce častěji než psaní zvlášť (1600 dokladů). Zápis techno párty je nejméně častý (pouze 108 dokladů).
Zvažované varianty:
techno party
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
str. 49 house party
Dotaz:
Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz:
Je správně obsoletní, nebo obsolentní? Našla jsem několikrát obě podoby slova.
Klíčové slovo:
obsoletní
Odpověď:
Náležitá podoba je obsoletní – tak je slovo uvedeno v Internetové jazykové příručce, Novém akademickém slovníku cizích slov, NASCS) Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ), Příručním slovníku jazyka českého. Výraz obsoletní znamená ‚vyšlý z užívání, zastaralý‘ a podle NASCS a už i SSJČ je samo toto slovo zastaralé. Doporučovaná česká pravopisná podoba respektuje původ slova – přejímka pochází z latinského obsoletus, jako srovnání se nabízí např. německé obsolet či anglické přídavné jméno obsolete nebo podstatné jméno obsoletion.
Máte pravdu, že podoba obsolentní je relativně častá, dokládají to mj. údaje z Českého národního korpusu. Byla dokonce nedopatřením uvedena i v Akademickém slovníku cizích slov (ve verzi z roku 1995). Zachycuje ji i Velký lékařský slovník on-line (http://lekarske.slovniky.cz/pojem/obsolentni).
Pokud někdo chce tento ne úplně běžný knižní a zastaralý výraz používat, doporučujeme, aby respektoval jeho původ a volil náležitou podobu obsoletní. Varianta obsolentní může být považována za projev nevzdělanosti.
Zvažované varianty:
obsoletní
obsolentní
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Krátce, nebo dlouze?
Konkrétní dotaz:
Má se psát správně Talibán nebo Taliban?
Klíčové slovo:
Tálibán
Odpověď:
V českých textech nedoporučujeme ani Talibán, ani Taliban – Internetová jazyková příručka uvádí podobu Tálibán. Tuto variantu doporučují pro přímý přepis z arabštiny arabisté.
Doklady z Českého národního korpusu svědčí o tom, že se způsob zápisu názvu radikálního hnutí v Afghánistánu v průběhu let proměňoval. V publicistických textech jsou doloženy varianty Taliban, Talibán a Tálibán. Koncem 90. let minulého století se v úzu prosazovala spíše podoba bez délek Taliban, se značnou pravděpodobností převzatá z angličtiny a z mezinárodních tiskových agentur. Tato varianta je zastoupena hojně i v dokladech z korpusu SYN v13 (20 355 dokladů). V současnosti jednoznačně převažuje doporučovaný zápis Tálibán (45 562 dokladů). Podoba Talibán, o níž jste uvažoval, je oproti zmíněným variantám výrazně řidší (273 dokladů).
Zvažované varianty:
Taliban
Talibán
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Zápor
Konkrétní dotaz:
Nevím si rady s formulací věty, a proto prosím o radu, která varianta je vhodnější:
„Vyhláška byla vydána jako restriktivní opatření, aniž bylo zřejmé, jaké bude mít následky.“
„Vyhláška byla vydána jako restriktivní opatření, aniž by bylo zřejmé, jaké bude mít následky.“
Jde mi o podmiňovací způsob v takto koncipovaném souvětí. Je slůvko „by“ v takovém kontextu správné, nebo chybné?
Klíčové slovo:
aniž; aniž by
Odpověď:
O větách s výrazem „aniž“ se v lingvistických časopisech vedou diskuse již více než sto let. Prastará gramatická doporučení praví, že kondicionál je namístě tam, kde celá konstrukce má význam podmíněného děje, např. „nebyl bych přišel, aniž bych nepozdravil“, jinak je nutno užívat slovesa v tom čase a způsobu, v jakém je sloveso hlavní věty, např. „přišel, aniž pozdravil“. Toto doporučení vychází z respektu k historickému původu spojky, jde totiž o slučovací spojku „ani“ + zdůrazňovací „-ž“ (srov. např. totiž). „Odešel, aniž pozdravil“ tedy podle daného pravidla interpretujeme jako správné na pozadí slučovacího spojení odešel a ani nepozdravil. Silné pronikání kondicionálu, jehož jsme svědky v současné češtině, souvisí se slábnoucím povědomím o jejím původu a v důsledku toho změnou chápání spojky a jejím přechodem od souřadicí (např. „kmotr ho nezdržoval, aniž pozval“ /= ale ani/) k podřadicí (např. „odešel, aniž pozdravil“ /= bez toho, aby/).
Přístup současných základních příruček k větám s „aniž“ je poněkud obojaký. Zatímco Slovník spisovného jazyka českého ze 60. let připouští konstrukce „aniž + kondicionál“ i ve větách bez významu podmíněného děje (tedy např. „připomínám, aniž bych chtěl radit“), novější Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1994) uvádí důsledně pouze příklady, v nichž způsob a čas slovesa v hlavní větě odpovídá způsobu a času slovesa věty s „aniž“: „šel tam, aniž byl pozván“. O možnosti užít kondicionál se vůbec nezmiňuje.
Podle údajů v Českém národním korpusu je zřejmé, že v úzu kondicionál po spojce „aniž“ vítězí bez ohledu na tvar slovesa v sousedních větách. Dále se podle zběžného pohledu na korpusové výskyty dá konstatovat, že doklady, v nichž se tvar slovesa hlavní věty koresponduje s tvarem slovesa ve větě s „aniž“, pocházejí v převážné většině z beletristických textů, z odborné a populárně naučné literatury, jsou tedy jakýmsi znakem vyššího stylu.
Lze tedy říci, že v současné češtině jsou podle autoritativních příruček přípustné obě varianty, v úzu ve větě s aniž vítězí tvar s kondicionálem, ve vyšším stylu se zachovává naopak způsob vycházející z povědomí o původu spojky.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 5.
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Stylová charakteristika slova
Konkrétní dotaz:
Obracím se na Vás s dotazem na správné psaní slova konstelace ve spojení rodinné konstelace. Setkala jsem se s názorem, že v případě tohoto slova existuje dubleta – vedle varianty slova konstelace ještě varianta konstalace. Hledala jsem tento tvar v Akademickém slovníku cizích slov i na internetu, ale nikde jsem se nedočetla potvrzení varianty s písmenem „a“ uprostřed slova. Bohužel člověk, který tvrdí, že obě varianty jsou správné, neb obě má potvrzeny z odborné literatury – slovníku, si nemůže vzpomenout na zdroj potvrzení této dublety.
Klíčové slovo:
konstelace
Odpověď:
Jediná správná varianta zachycovaná slovníky je konstelace. Také psychoterapeutické příručky zabývající se daným tématem obsahují jen podobu konstelace. O tom, že je namístě užívat právě tuto podobu, svědčí mimo jiné původ tohoto cizího slova, které znamená ‚postavení hvězd‘, přeneseně ‚situace, sběh okolností, poměr sil‘: Konstelace vychází z latinského stella = hvězda.
Pokud si však zadáme mylný tvar *konstalace do vyhledávačů na internetu, může nás překvapit množství objevených výskytů. Zcela zanedbatelný přitom není ani jejich počet v Českém národním korpusu. Můžeme však jen spekulovat, kde se tato podoba vzala. Pravděpodobně zde hrají roli zvukově podobná slova, jakými jsou například instalace nebo konstatace, s nimiž mluvčí výraz konstelace kontaminují. V některých textech pak může jít o pouhý překlep. Vliv cizího jazyka bychom spíše vyloučili, protože v jazycích, které z tohoto hlediska připadají v úvahu, se odpovídající ekvivalent, z něhož by podoba *konstalace vycházela, nevyskytuje.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo konstelace
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
77 konstelace (s. 65)
Dotaz:
Vhodnost/správnost slova
Konkrétní dotaz:
Prosím o radu, jak správně psát slovo označující speciální klávesu na klávesnici psacího stroje nebo PC? Je správně tabulátor, či tabelátor?
Klíčové slovo:
tabulátor
Odpověď:
Klávesa na počítači je tabulátor. Podoba tabelátor se užívá řídce a označuje zařízení umožňující řazení údajů do seznamů nebo tabulek (odborně a zastarale se nazývají tabely). Toto zařízení však bývá častěji označováno také jako tabulátor.
Zvažované varianty:
tabulátor
tabelátor
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
hesla tabulátor; tabelátor
Jazykový zdroj:
Akademický slovník cizích slov. 1995.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo tabulátor, tabelátor
Dotaz:
Dohromady, nebo zvlášť?
Konkrétní dotaz:
Potřeboval bych se poradit ohledně použití slov na blízko, respektive nablízko. Jde o užití ve smyslu vidění. Např. brýle na blízko, nebo nablízko?
Klíčové slovo:
nablízko; na blízko
Odpověď:
Pro vyjádření významu na malou vzdálenost, do blízkosti je možné užít jak spřežku nablízko, tak předložkové spojení na blízko, např. S přibývajícími léty člověk ztrácí schopnost zaostřit nablízko / na blízko. Proplížili se nablízko / na blízko nepřátelům.
Pokud pohyb směřuje do blízkosti něčeho, je obvyklejší volit spřežku nablízko (nablízko se ozvalo zakašlání). Ve spojitosti s brýlemi (ve smyslu vidění) v úzu výrazně převažuje psaní zvlášť: nosí brýle na blízko, obdobně brýle na dálku. V těchto případech jde spíše o vyjádření, o jaký typ brýlí se jedná, analogicky podle slovních spojení jako brýle na čtení, proti slunci, na potápění.
Zvažované varianty:
nablízko
na blízko
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Dotaz:
Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz:
Je slovo manažering spisovné? Vadí mi kombinace české hlásky „ž“ a cizího zakončení „-ing“.
Klíčové slovo:
manažering
Odpověď:
V českých textech se obvykle užívá původní pravopisná podoba managering, popř. český výraz manažerství. Pravopisná podoba manažering je nepochybně ovlivněna značně frekventovaným počeštěným výrazem manažer. Co se týče přepisu přípony -ing, není postup počešťování zcela přímočarý – ne každé -ing v zakončení slova po přejetí do češtiny automaticky směřuje k počeštěnému -ink. Je nepochybné, že zakončení -ink se prosadilo především u vrstvy slov, která se v češtině užívají řadu let (trénink, mítink, lopink, dispečink apod.), u některých slov je zápis dubletní (puding i pudink, briefing i brífink, koučing i koučink). V současné době můžeme sledovat, že tendence počešťovat zakončení upadá (viz např. treking, kontroling, kaňoning, modeling), poměrně silná je i tendence zachovat původní anglický pravopis (brainstorming, curling, happening, jogging, shopping).
Kombinace počeštěného základu a původního zakončení -ing není výjimečná (koučing, kaňoning), z hlediska slovotvorby ji lze přijmout. Doklady z korpusu SYN v13 ukazují, že v publicistických textech zcela převažuje výraz manažerství (514 dokladů). Původní pravopisná podoba managering je doložena 71krát, částečně počeštěný zápis manažering (na který se ptáte) je zachycen 30krát, zcela počeštěný manažerink má pouze 7 dokladů.
Obě možnosti – managering i manažering – jsou uvedeny v Internetové jazykové příručce (IJP).
Nový akademický slovník cizích slov i IJP uvádějí u hesla managering i variantní zápis managing, ten se podle dokladů v korpusu neužívá samostatně, ale obvykle ve víceslovných výrazech jako např. managing partner, managing direktor.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo managering
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
92. manažering, str. 76
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Existence výrazu
Konkrétní dotaz:
Můj syn chodí do třetí třídy, kde se učí vyjmenovaná slova. Paní učitelka po dětech požaduje, aby se kromě vyjmenovaných slov naučily nazpaměť i slova příbuzná. Ke slovu slynout je podle paní učitelky slovo příbuzné slynulý. Chtěla bych se zeptat, zda slovo slynulý skutečně existuje, podle slovníku českého jazyka, který mám doma, totiž toto slovo neexistuje.
Klíčové slovo:
slynulý
Odpověď:
Sloveso slynout uvádí všechny základní české slovníky (Slovník spisovné češtiny, Slovník spisovného jazyka českého i Příruční slovník jazyka českého), slovo je rovněž uvedeno v Pravidlech českého pravopisu (jako jedno z vyjmenovaných slov). Na druhou stran je toto sloveso už v Příručním slovníku (vycházel v letech 1935–1957) označeno jako „knižní“, v novějším Slovníku spisovné češtiny (2003) je hodnoceno jako „zastaralé“. Frekvence tohoto výrazu není v současné češtině příliš vysoká, jak plyne z šetření v Českém národní korpusu verzi SYN v13, v níž bylo nalezeno 360 dokladů (připomeňme, že korpus obsahuje cca 6 miliard dokladů slov). Odvozené přídavné jméno slynulý není ve slovnících zachyceno vůbec, v Českém národním korpusu je doloženo pouze dvakrát (v příkladech: „Rozkradli mu celou jeho grafickou sbírku, která byla slynulá.“ a „Pamatuju, jak muž tak slynulý a slovutný jako Palivec ...“). Nelze tedy říct, že by slovo slynulý „neexistovalo“, je však zřejmé, že je zcela periferní. V rámci výuky vyjmenovaných slov proto nepovažujeme za vhodné přídavné jméno slynulý vůbec uvádět, stejně tak i málo frekventované slynout. Ostatně dnešní školská praxe již od techto slov upustila (srov. aktuální učebnice češtiny pro základní školy).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
239 vyjmenovaná slova (s. 175)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo slynout
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo slynout
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Dotaz:
Stylová charakteristika slova
Konkrétní dotaz:
V poslední době pozoruji zvýšenou frekvenci obratu nad ránem. Zatímco v poezii je pro mě tento obrat namístě, u redaktora denních zpráv mi připadá nemístný. Je možné se proti tomu ohradit, nebo je užívání slovního spojení nad ránem přijatelné i v publicistice?
Klíčové slovo:
nad ránem
Odpověď:
Spojení nad ránem se neobjevuje až v poslední době, své pevné místo v češtině – vedle výrazů k ránu, popř. zrána (z rána) – má již řadu let. Například už v roce 1974 se objevuje v písni „Pes suverén“ skupiny Rangers („Jednou takhle nad ránem zvolal jsem: pryč s tyranem...“). Jak dokládá ČNK, používal jej hojně kupř. i Bohumil Hrabal. Máte pravdu, že pro určitou poetičnost se toto spojení uplatňuje často v poezii, textech písní apod., ale ani v jiných projevech jej není nutné odsuzovat. Stylový příznak slova nebo spojení není neměnný a může se posunut třeba právě od básnického charakteru k neutrálnosti, která umožňuje výraz běžně používat např. i ve stylu žurnalistickém nebo prostě sdělovacím. Ostatně když nahlédneme do Českého národního korpusu verze SYN v13, zjistíme, že je zde zachyceno více než 27 000 textových užití, přičemž většina doklaůd pochází právě z publicistiky. To svědčí právě o zmíněném stylovém posunu.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
112 nad ránem (s. 89)
Dotaz:
Vhodnost/správnost frazému
Konkrétní dotaz:
Ráda bych znala odpověď na otázku, kdo políbil spisovatelku, když spisovatele políbila múza? Je to snad múzák?
Klíčové slovo:
múza
Odpověď:
Slovní spojení „políbila ho múza“, které metaforicky označuje získání umělecké inspirace, je frazeologické a má vždy tuto podobu, ať už jde o muže, nebo ženu. Múza je jednou z devíti řeckých bohyň, mužský tvar múzák tedy nemá oporu v původu slova a v úzu se vyskytuje velmi ojediněle. Přípustné je jeho užití jen v případě, že chceme uvedené frazeologické spojení užít humorně či aktualizovaně.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
107 múzák (s. 86)
Dotaz:
Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz:
Zajímalo by mě, jak se správně skloňuje jméno Tycho (de) Brahe?
Klíčové slovo:
Tycho (de) Brahe
Odpověď:
Tycho Brahe (v dánštině Tyge Brahe) nepoutá pozornost poprvé. Jménu tohoto rudolfínského hvězdáře se jazykovědci věnovali už u příležitosti 370. výročí jeho úmrtí v roce 1972. V časopise Naše řeč (ročník 55/1972, č. 4) vyšel příspěvek A. Sticha a M. Sedláčka s názvem Jak se skloňuje jméno Tycho de Brahe?
Nejprve k příjmení Brahe. Jména cizího původu zakončená ve výslovnosti i grafice na -e s předcházející tvrdou souhláskou skloňujeme podle vzoru „pán“ nebo pomocí zájmenných koncovek. I když u jmen známých stále převládá spíše tradiční skloňování podle vzoru „pán“, zájmenné skloňování je dnes stále užívanější, protože je z pádových tvarů lépe rozpoznatelná základní podoba jména: Goethe – 2. p. Goetha i Goetheho, Dante – Danta i Danteho, Arne – Arna i Arneho, Rilke – Rilka i Rilkeho, Teige – Teiga i Teigeho, a tedy i Brahe – Braha i Braheho.
O jménu Tycho se ve zmíněném příspěvku z roku 1972 dočteme: „Dánské jméno vědcovo bylo ‚pro potřeby Evropy‘ pozměněno. Křestní jméno Tyge bylo polatinštěno na Tycho. Toto jméno se v češtině kdysi skloňovalo nápodobou latinského skloňování (které bylo Tycho, Tychonis, Tychoni atd.) s rozšířením kmene o -n, tedy Tychona, Tychonovi atd. (stejně jako Hugona, Otona apod.). Ale tento způsob je dnes už silně zastaralý, ba skoro mrtvý. Vedle toho se vyvinulo skloňování, při němž se k základu bez -o připojují koncovky typu „pán“, tedy Tycha, Tychovi atd. (podobně jako u českých příjmení Janko, Bidlo atp.).“
Zbývá ještě část de. Ve starší literatuře je hvězdář zachycován jako Tycho de Brahe, v novějších textech už jen jako Tycho Brahe; poměrně často s poznámkou: nesprávně uváděný jako Tycho de Brahe. Proč tomu tak je? Tycho Brahe sice pocházel ze šlechtické rodiny, ale v Dánsku se šlechtické přídomky (de) neužívaly. Tycho Brahe ve svém jménu de nikdy neuváděl.
Jméno Tycho Brahe lze tedy skloňovat několika způsoby. Ani jednu ze čtyř možných variant (Tycha Braha, Tychona Braha, Tycha Braheho, Tychona Braheho) druhého pádu nemůžeme považovat za chybnou. V úzu se nejčastěji vyskytuje kombinace Tycha Braha a Tychona Braha (navzdory tvrzení o zastaralosti tohoto tvaru ve zmiňovaném příspěvku v Naší řeči).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Skloňování osobních jmen → Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [e], [é] → Jména cizího původu zakončená ve výslovnosti i v písmu na ‑e
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
ročník 55/1972, č. 4
Dotaz:
Vhodnost/správnost slova
Konkrétní dotaz:
V současné době často slýchám ve veřejných sdělovacích prostředcích a čtu i v novinách sloveso zadařit se. Co to znamená a je to jazykově správně?
Klíčové slovo:
zadařit se
Odpověď:
V knize Jsme v češtině doma? (2012) je uvedeno, že sloveso zadařit se dosud výkladové slovníky češtiny nezachycují, protože jde o poměrně nové sloveso, které kombinuje významy ‚podařit se, povést se, mít štěstí‘ (ve spojení Když se zadaří… ho můžeme podle kontextu interpretovat ve smyslu „když všechno půjde dobře; když se všechno povede, jak má; když budeme mít štěstí…“). Autorka odpovědi hodnotí toto sloveso jako náležitě slovotvorně utvořené, ne však plně spisovné – ve formálních textech doporučuje užít raději jiné sloveso, protože sloveso zadařit se může působit expresivně. To je v souladu s hodnocením tohoto slovesa ve slovníku neologismů Nová slova v češtině. Když nahlédneme do Českého národního korpusu SYN v13, z něhož lze zjistit, v jakých textech se sloveso zadařit se užívá v současnosti, zjistíme, že má toto slovo 11 760 výskytů. Jeho vysoká frekvence značí, že se v českém jazyce ustálilo a dnes by ho tak mozí uživatelé zřejmě nehodnotili jako neologismus. Lze se sním však setkat převážně v publicistických textech a v jejich rámci především v regionálním tisku, ve formálních textech by tak stále mohlo působit příznakově, méně formálně či expresivně.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nová slova v češtině. 1998. (platí od 1998)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo zadařit se
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
249 zadařit se, s. 183
Dotaz:
Stylová charakteristika slova
Konkrétní dotaz:
Narazil jsem na větu „Mistrovství světa ve vaření kávy se účastní tzv. baristé“. Můžeme slovo barista, které se v češtině vyskytuje poměrně nově, považovat za spisovné?
Klíčové slovo:
barista
Odpověď:
Slovo barista slovníky češtiny dlouhou dobu nezachycovaly, protože označuje jev, který je v našem prostředí poměrně nový. Výraz pochází z italštiny, kde znamená přibližně totéž co barman. Byl odvozen ze základového slova bar, které se užívá i v češtině nebo např. angličtině – avšak v Itálii se takto označují kavárny servírující různé druhy káv a alkoholické a nealkoholické nápoje (srov. např. anglické café).
Ve významu, v němž je slovo doloženo v Českém národním korpusu SYN v13, tj. odborník na přípravu kávy, se užívá běžně v angličtině; můžeme tedy soudit, že se k nám slovo nedostalo přímo z italštiny, ale přes vlivnější angličtinu.
Vzhledem k existenci tohoto slova v jiných jazycích, absenci českého ekvivalentu (mistr kávy je spíše opis, působí expresivně a může být zavádějící) a faktu, že z italštiny bylo do češtiny bez problémů převzato mnoho slov právě z kulinářské oblasti (mimo jiné i různé druhy kávy: espresso, latté, capuccino atd.), se toto slovo v češtině ujalo jako součást spisovného jazyka a dostalo se i do hesláře Akademického slovníku současné češtiny, v němž je zachyceno jako zcela neutrální výraz.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo barista
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
9 barista, s. 19
Dotaz:
Stylová charakteristika slova
Konkrétní dotaz:
Je spisovný výraz rozjídačka? Tento výraz má mít podobný význam jako roztleskávačka, označuje osobu, jejímž úkolem je docílit toho, aby nemocní nebo postižení mentální anorexií začali jíst.
Klíčové slovo:
rozjídačka
Odpověď:
Slovo rozjídačka nezachycuje žádný jazykový zdroj, a to ani výkladové slovníky, ani žádný ze slovníků zachycující nespisovnou slovní zásobu. Není doloženo v databázi korigovaných textů Českého národní korpusu SYN v13, a doklady nelze dokonce nalézt ani přes vyhledávač Google. Toto slovo bylo odvozeno od nedokonavého slovesa rozjídat přechýlenou konatelskou příponou -ačka. Slovotvorný postup je tedy formálně v pořádku, podobně bylo utvořeno např. podstatné jméno pojídač, resp. přechýlená podoba pojídačka. Nicméně sloveso rozjídat, příp. dokonavé rozjíst v daném významu žádný z výkladových slovníků neuvádí (Slovník spisovného jazyka českého zachycuje sloveso rozjíst se s významem ‚dát se do jedení‘), pouze v úzu nalezneme ojedinělé doklady užití, srov. např. „během hospitalizace se nám individuálním přístupem podařilo postupně pacientku rozjíst“. Navíc je problematické, že stejnou formu bude mít i podstatné jméno utvořené od slovesa rozjíst něco a nedojíst to. Mohlo by tak dojít k nechtěné významové záměně (toho, kdo rozjídá pacienty, tzn. napomáhá jim začít jíst, za ty, kdo rozjídají jídlo). Jako rozjídačkou pak také může být označena i počáteční kůra, druh jídla či způsob podávání jídla, které mají za cíl rozjíst nemocné.
Tato mnohoznačnost by tak potenciálně mohla ztížit porozumění. Neznamená to, že nelze slovo rozjídačka použít, pokud bude z kontextu zřejmé, co jím míníte. Jedná se však o profesní, až slangový výraz, který je navíc užíván velmi zřídka, a nepatří tak do spisovné vrstvy jazyka.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo rozjíst se
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Slovník afixů užívaných v češtině. Šimandl (ed.). (platí od 2016)
Dotaz:
Mužský rod životný
Konkrétní dotaz:
V dnešních novinách je velký nadpis: „Zatkli příbramského fotbalového bossa Starku“. Mám problém s tvarem „bossa“. Je to správně? Myslím si, že by mělo být napsáno: zatkli bosse. Děkuji za objasnění.
Klíčové slovo:
boss
Odpověď:
Titulek je v pořádku, přestože tvar bossa je možná pro některé uživatele češtiny překvapivý. Nový akademický slovník cizích slov (Academia 2005) u podstatného jména boss uvádí skloňování podle vzoru „pán“ (bossa) i „muž“ (bosse), ale starší vydání tohoto slovníku (Akademický slovník cizích slov, Academia 1995, 2001) má u výrazu boss jen tvrdé skloňování – 2. pád bossa.
Přechod k měkkému vzoru je dán uživatelským územ, v praxi je podoba bosse jednoznačně četnější (přestože bychom ji před lety v souladu s dřívějším vydáním slovníku hodnotili jako chybnou). Působí zde nejspíš analogie s vlastními jmény zakončenými na -s (a také na -z a -x), která se v dnešní češtině skloňují převážně podle vzoru „muž“, původně však patřila ke vzoru „pán“; proto ve starších textech vídáme ve 2. pádě tvary Aloisa, Felixa apod., v současných textech výrazně převažují Aloise, Felixe, Borise apod.
Zvažované varianty:
bossa
bosse
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Akademický slovník cizích slov. 1995.
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
syn v13
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz:
Rád bych si u Vás ověřil, zda se jméno Zinedine Zidane skloňuje podle vzoru „pán“.
Klíčové slovo:
Zinedine Zidane
Odpověď:
Jména zakončená ve výslovnosti na tvrdou souhlásku (uvedené jméno vyslovujeme [zinedyn zidan]) skloňujeme podle tvrdého mužského vzoru „pán“. Odsunutí němého -e je fakultativní, u známějších jmen, u kterých se dá předpokládat čtenářova znalost základní podoby jména a jeho výslovnost v 1. p., lze -e vynechat. Naopak u jmen méně známých je -e v současné době spíše zachováváno, díky čemuž je možné ze všech tvarů snadno odvodit základní podobu jména. Oba způsoby skloňování považujeme za správné: 2. a 4. pád Zinedina Zidana i Zinedinea Zidanea, 3. a 6. pád Zinedinu Zidanovi i Zinedineu Zidaneovi. V 5. pádě ponecháváme vždy pouze jedno (vyslovené) e: Zinedine Zidane. Ojedinělé nejsou ani výskyty příjmení Zidane se zájmenným skloňováním (tvary Zidaneho), které se do úzu dostávají pravděpodobně analogií k zájmennému skloňování jmen zakončených na -e v písmu i ve výslovnosti, tuto variantu však nedoporučujeme.
Zvažované varianty:
Zinedinea Zidanea
Zinedina Zidana
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Skloňování osobních jmen → Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku → Jména zakončená v písmu na samohláskové písmeno a ve výslovnosti na souhlásku
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.