Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr Jazyková příručka: #46, Naše řeč. .
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/5, položky: 1-10/48
Oblast: Syntax
Kategorie: Valence
Stav:
#13427
Užití:
1 1 0
Dotaz: Valence předložek
Konkrétní dotaz: Je v pořádku formulace „čerpání dovolené o státní svátek“?
Klíčové slovo: o svátek; o svátku
Odpověď: Vazba „o + 4. pád“ pravděpodobně vychází ze staré češtiny. V ní mívala předložka „o“ v některých kontextech vedle spojení se 6. pádem také náležitou vazbu se 4. pádem. Současný Slovník spisovného jazyka českého uvádí u předložky „o“ se 4. pádem doklady z umělecké literatury (o Štědrý večer, o Bílou sobotu), které ale z celoúzemního hlediska již hodnotí jako zastaralé. O problematice této vazby se můžeme dočíst také v článku J. Beneše z roku 1939 v časopise Naše řeč (ročník 23, číslo 6, s. 163–165). Zde se píše, že předložka „o“ s akuzativem v časovém významu („o Vánoce“, „o veselku“ nebo právě „o přestávku“) je jevem v té době typicky užívaným v Praze, na Kladensku, Lounsku a Roudnicku a na přistěhovalce z jiných oblastí zpravidla působí velmi nezvykle. Jak nám potvrdili kolegové z dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český, na Kladensku je tento jev stále živý a častý (o víkend, o prázdniny, o matiku apod.). Značně rozšířený je například také na Rakovnicku. V současném jazyce ale evidentně jde o nářeční jazykový prostředek, proto bychom ve spisovném projevu doporučili buď užívat spisovnou vazbu předložky „o“ se 6. pádem: „čerpání dovolené o státním svátku“, nebo vazbu se 4. pádem s předložkou v (ve): „čerpání dovolené ve státní svátek“.
Poslední užití: 15.12.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: BENEŠ, J. Příslovečné určení času s předložkou o spojenou s akusativem. Ročník 23 (1939), číslo 6, s. 163-165.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13301
Užití:
1 1 0
Dotaz: Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz: Mám dotaz na slovo [emodži]. Píšu odbornou práci a zajímá mě, jestli psát emoji, nebo emodži. Podobu emodži jsem našla ve Wikipedii, jinak marně slovo hledám ve slovnících. A dále mě zajímá i rod.
Klíčové slovo: emoji; emodži
Odpověď: Slovníky, včetně nového elektronického ASSČ, slovo nemají, ale najdete ho v IJP. Můžete užít obě varianty. Počeštěná podoba emodži, která odpovídá výslovnosti, je v pořádku, prosazuje se ale zatím poměrně málo, původní anglický přepis emoji je v současnosti výrazně frekventovanější. Proto je tato podoba jako základní uvedena v IJP. Slovo je nesklonné, převládá užití v rodě středním, nelze však odmítat ani rod mužský (v něm kolísá mezi neživotností a životností), který je v úzu rovněž doložen. Další informace najdete v drobnosti A. Černé Emoji neboli emodži v časopise Naše řeč: ročník 104 (2021), číslo 4.
Zvažované varianty:
emoji emodži
Poslední užití: 6.4.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Anna Černá: Emoji neboli emodži Naše řeč, ročník 104 (2021), číslo 4.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13211
Užití:
1 1 0
Dotaz: Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz: Narazili jsme na slova ssát, vyssávat a zajímá nás, zda je povolena dvojí možnost psaní (ssát/sát; vyssávat/vysávat). A pokud ne, tak kdy se to změnilo.
Klíčové slovo: ssát
Odpověď: V dnešní češtině píšeme v těchto slovech pouze jedno s: sát, vysávat, savec. Změnu přinesla Pravidla českého pravopisu (PČP) v roce 1957. Zápis ssáti, ssavec najdeme ve starých textech, např. ještě i v Příručním slovníku jazyka českého (z let 1935–1957) a ve vydáních PČP do roku 1957. Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) a novější příručky už zachycují pouze podobu s jedním s: sát, savec, vysávat. Stručné vysvětlení najdeme v časopise Naše řeč (ročník 41, 1958, s. 108-109): Důvod pro psaní dvou s byl historický. V praslovanštině znělo toto sloveso sъsati (s tzv. tvrdým jerem mezi oběma s); jer časem zanikl a už ve staré češtině se objevuje podoba ssáti. Poněvadž historický způsob psaní nebyl ve shodě se současným jazykovým povědomím, zjednodušila PČP z r. 1957 dvojí s na jedno.
Zvažované varianty:
sát ssát
Poslední užití: 13.4.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: drobnost Savec, vysavač, sací; Naše řeč, ročník 41 (1958), číslo 3-4, s. 108-109; http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4614

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13179
Užití:
1 1 0
Dotaz: Odkazování k jinému členu než podmětu
Konkrétní dotaz: Ve Fučíkově Reportáži psané na oprátce jsem si přečetl: „Teď hodiny na Kremlu odbíjejí desátou a na Rudém náměstí začíná přehlídka. Otěcko, jdeme s sebou!“ Zarazilo mě spojení „jdeme s sebou“. Co mi o něm můžete říct?
Klíčové slovo: s sebou
Odpověď: Vazba „jít s sebou“ je zaznamenána již v Kottově Česko-německém slovníku z konce 19. století. V něm jsou zachyceny příklady jako „počkejte, já půjdu s sebou“ (tj. s vámi), „Karel pracoval a Bětuška s sebou“ (tj. s ním), „byli jsme s sebou“ (tj. s vámi/nimi/tebou). Zájmeno sebou může tedy zastupovat různá další zájmena. Spojení „jít s sebou“ se vyskytuje nejčastěji v textech publikovaných ve 20. a 30. letech 20. století nebo u autorů a překladatelů narozených v prvních desetiletích téhož století. Setkáme se s ním tedy například v Haškových Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války („Pojďte s sebou na minutu,“ řekl plukovník. A tak šli a vedli velmi příjemný rozhovor…) nebo překladu Tolkienova Hobita („Tak sbohem! Jestli nechcete jít s sebou, uděláte líp, když se s námi rozloučíte bez dalších řečí!“). Podrobně na toto téma pojednal Markus Giger ve stati Jít s sebou a podobná spojení v ČNK a na internetu (Naše řeč, 2007, roč. 90, č. 4, s. 195–202). V současnosti se tato vazba již neužívá, a proto ji lze označit za archaickou.
Poslední užití: 5.10.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 2007, roč. 90, č. 4, s.195–202
Jazykový zdroj: Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. František Št. Kott. 1878–1893.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#13168
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se správně v češtině vyslovuje název stromu tis (např. tis červený)? V Internetové jazykové příručce je uvedena výslovnost [ťis], ale na Moravě se setkávám pouze s podobou [tys].
Klíčové slovo: tis
Odpověď: Vzhledem k tomu, že jde o slovo domácího původu, doporučujeme vyslovovat [ťis]. Kombinace písmen -ti- se čte jako [ty] pouze v přejatých výrazech. Máte pravdu, že někteří uživatelé češtiny vyslovují [tys] s počátečním [t], nikoli s [ť], avšak nedomníváme se, že by tento jev souvisel např. s moravskými nářečími, lze se s ním setkat zcela jistě i v Čechách.
Zvažované varianty:
[ťis] [tys]
Poslední užití: 31.5.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Štěpánová, V. (2013). Fonetická problematika v jazykové poradně. Naše řeč, 96, s. 61–77.
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#12908
Užití:
1 1 0
Dotaz: Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména cizí, jednoslovná
Konkrétní dotaz: Jakou podobu má přídavné jméno utvořené od zeměpisného jména Jaroslavl (město v Rusku)?
Klíčové slovo: jaroslavský, jaroslavlský
Odpověď: Přídavné jméno utvořené od zeměpisného jména Jaroslavl příručky ani výkladové slovníky neuvádějí. Vladimír Šmilauer v časopise Naše řeč (1956, roč. 39, č. 7–8, s. 206, par. 68) uvádí: „Po retných souhláskách (m, v) se v ruštině před původním j vyvinulo l: ze zem-ja vzniklo zem-ľa, z Jaroslav-j’ pak Jaroslav-ľ. V odvozeninách však toto l [v ruštině; JP] mizí (zemlja [vysl. zemľa] – zemskij, Jaroslavľ – jaroslavskij). Podle toho máme i v češtině k Novaja Zemlja přídavné jméno novozemský, k Jaroslavl – jaroslavský“. Šmilauer tedy to, jak by měla vypadat česká podoba, zakládá na stavu v ruštině. Podle databáze Českého národního korpusu syn v9 se však toto doporučení v dnešní praxi neprojevuje nijak jednoznačně. Najdeme tu totiž 214× podobu jaroslavský (dotaz: [(lemma="jaroslavský")], mezi výskyty jsou nízké desítky přídavných jmen utvořených od názvu českých obcí Jaroslav, v okr. Pardubice a Rychnov nad Kněžnou: jaroslavská kachna atp.) a 155× podobu jaroslavlský (dotaz [(lemma="jaroslavlský")] s ponechaným l. Na pozadí českých slovotvorných principů je Šmilauerovo doporučení (opřené argumentačně o poměry v ruštině) poněkud překvapivé. Stav v cizím jazyce obvykle nemá vliv na to, jaký stav by měl být v češtině, resp. se jako takový argument přímo odmítá. Při vypuštění l z přídavného jména kromě toho není zřejmé, že výchozí podoba není Jaroslav, ale Jaroslavl. Z tohoto hlediska se podoba jaroslavský s vypuštěným l jeví jako méně výhodná. Na druhou stranu by vliv na vypuštění l mohla mít v češtině obtížně vyslovitelná skupina vlsk (jarosla-vlsk-ý), i když ani to obvykle neslouží jako argument pro zjednodušování v písmě, resp. se to jako argument odmítá. Systémové, lingvistické argumenty tedy svědčí spíš ve prospěch podoby jaroslavlský. Doklady z úzu však svědčí o tom, že běžně se vyskytuje i podoba jaroslavský s vypuštěným l (relativně slabým argumentem na její podporu by mohlo být, že je utvořena od českého exonyma Jaroslav, které, jako variantní, uvádí Seznam českých exonym; relativně slabým, jelikož podoby s vypuštěným l podle všeho nejsou tvořeny od této, všeobecně málo známé a užívané podoby). Je možné používat (s odkazem na výše uvedený rozbor a o něj opřené argumenty) obě podoby – jaroslavský i jaroslavlský. Důležité je postupovat jednotně. Pro úplnost lze dodat, že podoba jaroslavský s vypuštěným l má tendenci se pojit se slovy nebo spojeními: oblast, gubernie; nádraží (v Moskvě); divadlo, činoherní divadlo; závod, lokomotivní závod, opravárenský závod; oblastní duma. Podoba jaroslavlský s ponechaným l se pak pojí se slovy nebo spojeními: letiště, tragédie, katastrofa, havárie, nemocnice. To lze interpretovat tak, že podoby s ponechaným l pronikly do úzu hojněji v souvislosti s havárií letadla hokejového klubu Lokomotiv Jaroslavl v roce 2011, na jehož palubě zemřeli i tři čeští hokejisté. V současné době se už podoba jaroslavlský s ponechaným l ovšem vyskytuje i ve spojení se slovy nádraží (v Moskvě), oblast, divadlo. Podoba jaroslavlský s ponechaným l se tedy evidentně rozšířila (pokud se předtím vůbec hojněji vyskytovala) v souvislosti se zmíněným leteckým neštěstím a odtud se dostává do kontextů, kde se předtím typicky vyskytovala podoba jaroslavský s vynechaným l.
Poslední užití: 5.10.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: (1956, roč. 39, č. 7–8, s. 206, par. 68)
Jazykový zdroj: Index českých exonym. Beránek a kol.. 2011. (platí od 2011)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo Jaroslav
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: vyhledávka [(lemma="jaroslavský|jaroslavlský)] + následná kolokační analýza

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: I/y rozlišuje význam slova či předpony
Konkrétní dotaz: Mám dotaz ohledně falešné vidové dvojice vymýtit, vymítat. Obě slovesa se objevují v textu o odstranění násilí ve dvou po sobě následujících větách. Myslím, že nepůsobí dobře, když se těsně u sebe objevují slova vymýtit násilí a vymítání strachu. Vím, že každé z nich má jiný základ, proto se píšou s rozdílným í/ý, ale nelíbí se mi ta rozdílnost. Nejde to nějak vyřešit? Může se třeba sjednotit psaní í/ý?
Klíčové slovo: vymítat; vymýtit
Odpověď: Přestože jsou si obě slova určitým způsobem blízká, jde o dvě rozdílná slovesa. Liší se jak pravopisem, tak významem. Vymýtit znamená ‚vykácet, vysekat‘, např. vymýtit porost mezi pražci. V přeneseném významu vyjadřuje význam ‚odstranit, vyhubit, vyhladit něco nežádoucího‘: vymýtit korupci, vymýtit zlo, násilí. Vymítat je varianta slovesa vymetat. Užívá se v přeneseném významu ‚vyhánět; dělat pořádek v nějakém prostředí‘. Uplatňuje se často ve spojeních vymítat ďábla, zlé duchy, démony, čerty, zlo, strach. To, že se v textu objevují obě slovesa a že se každé z nich píše s jiným í/ý, nepředstavuje žádný čtenářský problém. Jestliže máte pocit, že jejich blízkost nepůsobí dobře, můžete jedno z nich nahradit vhodným synonymem, popř. sdělení úplně přeformulovat.
Zvažované varianty:
vymítat vymýtit vymítit vymýtat
Poslední užití: 19.7.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Vyjmenovaná slova, sekce 4.2 Mýtit a vymítat
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Vyjmenovaná slova, sekce 4.2 Mýtit a vymítat
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Petr Kaderka: Vymýtit/vymítat – falešná vidová dvojice? Naše řeč, ročník 85 (2002), číslo 2 – Drobnosti. Dostupné na: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7679
Jazykový zdroj: Na co se nás často ptáte. 2002. (platí od 2002)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 188 vymítám, abych vymýtil

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#12419
Užití:
1 2 0
Dotaz: Vhodnost/správnost slova
Konkrétní dotaz: Lze použít slovo „atyp“? Má to označovat atypické řešení, v tomto případě kuchyně. Nenašla jsem ho v Internetové jazykové příručce, tak nevím, jestli se v češtině užívá.
Klíčové slovo: atyp
Odpověď: Podstatné jméno „atyp“ výkladové slovníky češtiny neobsahují. V Českém národním korpusu (SYN verze 10) najdeme 302 výskytů – řada z nich jsou názvy (klub, časopis, kapela, produkt, firma či společnost apod.), ale i tak je zřejmé, že se užívá přibližně ve vámi uvedeném významu, tj. pro něco atypického. Václav Lábus v článku Atyp v cihle aneb O jednom progresivním způsobu neologizace (Naše řeč, 4/2012) takovéto výrazy označuje za neologické univerbizáty, vykládá je tedy jako jednoslovná pojmenování vzniklá z víceslovných. Slovo „atyp“ má navíc protějšek v podstatném jménu „typ“. Univerbizáty se podle Nového encyklopedického slovníku češtiny často uplatňují v běžné mluvě či v profesním a slangovém vyjadřování a bývají (byť ne nutně) nespisovné. I v případě tohoto výrazu doporučujeme obezřetnost – jeho užití ve spisovném textu není vyloučené, jeho význam bude v kontextu nejspíš zřejmý, ale pro leckterého čtenáře či posluchače může být s ohledem na svou nevelkou frekvenci a slovotvornou povahu příznakový.
Poslední užití: 18.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Nový encyklopedický slovník češtiny online. Karlík – Nekula – Pleskalová. 2012–2018. (platí od 2012)
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Lábus, Václav (2012): Atyp v cihle aneb O jednom progresivním způsobu neologizace. Naše řeč, 95(4), s. 187-197.

Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách: 2012.
Kde popsáno: Lábus, Václav (2012): Atyp v cihle aneb O jednom progresivním způsobu neologizace. Naše řeč, 95(4), s. 187-197..

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#12261
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se má v češtině vyslovovat výraz kombucha: [kombuča], nebo [kombucha]?
Klíčové slovo: kombucha
Odpověď: Pokud bereme v úvahu výhradně původ výrazu kombucha, byla by namístě pouze výslovnost [kombuča]. Je totiž pravděpodobné, že poslední slabika slova souvisí s japonským označením pro čaj (písmeno „ch“ odráží přepis typický např. pro angličtinu). Jazykové zdroje navíc převážně uvádějí (buď jako jedinou, nebo jako hlavní) počeštěnou pravopisnou variantu kombuča. Např. Slovník spisovného jazyka českého nepočeštěnou formu kombucha označuje jen jako řídce užívanou. Z kodifikační příručky Výslovnost spisovné češtiny (1978) pak plyne, že grafická podoba kombucha je zastaralá, ovšem i tu doporučují autoři vyslovit jako [kombuča]. Analýza současného pravopisného i výslovnostního úzu však ukazuje, že v tomto ohledu došlo k výrazné změně, tj. v současnosti převažuje psaní kombucha, respektive výslovnost [kombucha], a to i u profesionálních mluvčích v médiích, u odborníků na zdravou výživu, u kuchařů atp. Domníváme se, že zvuková forma [kombucha] je nyní nejen vysoce frekventovaná, ale rovněž noremní; musíme zde ovšem v každém případě počítat s kolísáním. O tom se zmiňuje např. i lingvista Josef Šimandl v článku Morfologická problematika v jazykové poradně (3. část), publikovaném v časopise Naše řeč v roce 2000, jakož i v hesle -ucha ve Slovníku afixů užívaných v češtině (2016). Fakt, že se postupným vývojem přejaté slovo pravopisně i zvukově proměňuje, je přirozený proces, stejně tak nelze označit a priori za chybu, pokud výslovnost odráží grafickou stránku slova. Daný vývoj reflektuje pravděpodobně tu mimojazykovou skutečnost, že byl v určité době u nás tento nápoj známý (jako kombuča) a po jisté přestávce se o něm začalo znovu více hovořit, avšak místo již počeštěné formy kombuča (pro mnohé zcela neznámé) se začalo upevňovat „opětovně převzaté“ pojmenování kombucha. Daný název se tedy v současné češtině může vyslovit jako [kombuča] i jako [kombucha], k nedorozumění pravděpodobně ani v jednom případě nedojde.
Zvažované varianty:
[kombuča] [kombucha]
Poslední užití: 7.9.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=7580
Jazykový zdroj: Slovník afixů užívaných v češtině. Šimandl (ed.). (platí od 2016)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Syntax
Kategorie: Valence
Stav:
#12152
Užití:
1 1 0
Dotaz: Valence předložek
Konkrétní dotaz: Paní učitelka z kladenské základní školy užívá ve spojeních, kde bychom očekávali 6. pád, např. „o přestávce“, „o/při přírodovědě“, vazbu s pádem čtvrtým: „O přestávku si děti snědly svačiny“ nebo „O přírodovědu jsme se učili o obratlovcích“. Je vazba se 4. pádem přípustná?
Klíčové slovo: o přestávce; o přestávku
Odpověď: Vazba „o + 4. pád“ pravděpodobně vychází ze staré češtiny. V ní mívala předložka „o“ v některých kontextech vedle spojení se 6. pádem také náležitou vazbu se 4. pádem. Současný Slovník spisovného jazyka českého uvádí u předložky „o“ se 4. pádem doklady z umělecké literatury (o Štědrý večer, o Bílou sobotu), které ale z celoúzemního hlediska již hodnotí jako zastaralé. O problematice této vazby se můžeme dočíst také v článku J. Beneše z roku 1939 v časopise Naše řeč (ročník 23, číslo 6, s. 163–165). Zde se píše, že předložka „o“ s akuzativem v časovém významu („o Vánoce“, „o veselku“ nebo právě „o přestávku“) je jevem v té době typicky užívaným v Praze, na Kladensku, Lounsku a Roudnicku a na přistěhovalce z jiných oblastí zpravidla působí velmi nezvykle. Jak nám potvrdili kolegové z dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český, na Kladensku je tento jev stále živý a častý (o víkend, o prázdniny, o matiku apod.). Značně rozšířený je například také na Rakovnicku. V současném jazyce ale evidentně jde o nářeční jazykový prostředek, proto bychom v rámci projevu učitele ve vyučovací hodině doporučili užívat spisovnou (nářečně neutrální) vazbu se 6. pádem: „O přestávce si děti snědly svačiny“ či „O přírodovědě jsme se učili o obratlovcích“. V neformální komunikaci lze 4. pád samozřejmě dále běžně uplatňovat, pokud je to v dané oblasti zvykem.
Poslední užití: 10.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: BENEŠ, J. Příslovečné určení času s předložkou o spojenou s akusativem. Ročník 23 (1939), číslo 6, s. 163-165.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.