Telefon: (+420) 257 531 793

Pondělí až pátek 10–12 hodin

Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr Jazyková příručka: #22, Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010) .
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana: 1/1, položky: 1-18/18
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#14839
Užití:
0 0 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Narazila jsem v textu na zvláštní slovo – procovský. Jak se tento výraz čte? Nikdy jsem to slovo neslyšela, takže váhám, jestli ho mám vyslovit s [c], nebo s [k].
Klíčové slovo: procovský
Odpověď: Přídavné jméno procovský bylo odvozeno od podstatného jména proc ( s významem ‚domýšlivý, chlubivý člověk, dříve hlavně z majetných vrstev‘, jinak tedy též domýšlivec, povýšenec, nadutec, nafoukanec), které pochází z německého der Protz téhož významu. Vzhledem k tomu, že v němčině se skupina -tz- vyslovuje jako [c], je i v češtině náležitá výslovnost s [c], a to v souladu s počeštěným pravopisem, tedy [procofskí]. Jako zajímavost ještě dodejme, že původně šlo o označení pro ropuchu: motivací pro přenesení významu byla pravděpodobně představa nafouklé, naduté žáby.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14837
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Odkud se vzal výraz hokus pokus?
Klíčové slovo: hokus pokus; hokuspokus
Odpověď: Jiří Rejzek v nejnovějším Českém etymologickém slovníku (2015) uvádí, že původ výrazu hokus pokus není úplně jasný, že do češtiny byl přejat asi přes německé Hokuspokus, jehož původ bývá nejčastěji spojován s rouhavým přetvořením mešní formule „hoc est corpus (meum)“ s významem ‚toto je (moje) tělo‘. Podobně Václav Machek ve svém Etymologickém slovníku jazyka českého (1971), odkud Rejzkův slovník uvedené informace do značné míry přebírá, píše, že výraz hokuspokus pochází snad z němčiny má a že „domněnek [rozumí se: o jeho původu] je několik“: „nejspíše to je asi ‚rouhavé překroucení slov hoc est corpus meum‘“, které, dodejme, pronášel kněz v tzv. tridentské latinské mši, sloužené do 2. vatikánského koncilu v r. 1969, při pozdvihování konsekrované hostie symbolizující Tělo Páně. Holub a Lyer pak ve svém Stručném etymologickém slovníku jazyka českého (1967) uvádějí trochu odlišnou podobu zmíněné formule, konkrétně „hocus pocus dominocus hoc est corpus Domini“, a i podle nich přejala čeština daný výraz z němčiny. Podle Etymologického slovníku Holuba a Kopečného (1952) pochází výraz hokuspokus naopak ze středověkého studentského argotu, konkrétně z výrazu hax-pax, jejž dávají do souvislosti s latinskýmiocus ‚žertovná hra, kouzlo‘. Zmíněné etymologické slovníky (s výjimkou Holuba a Lyera) sice informaci o přejetí z němčiny podávají opatrně, nejspíš je však spolehlivá – srov. např. disertační práci maďarského bohemisty Tamáse Tölgyesiho Lexikální germanismy v dnešní češtině (s. 121). Složitější je to naopak dost možná s informací o původu sledovaného výrazu v citované mešní formuli, která v konečném důsledku pochází od Vladimíra Šmilauera. Václav Machek ji do svého slovníku doplnil jako příspěvek či názor Vladimíra Šmilauera z jeho recenzního posudku na 1. nebo 2. vydání slovníku a odsud se „propsala“ až do slovníku Rejzkova (a dost možná i do Stručného etymologického slovníku jazyka českého, jelikož Vladimír Šmilauer recenzoval i ten). Dva současné renomované online slovníky velkých jazyků, anglický Oxford Dictionary Online a německý Duden, se totiž nezávisle na sobě shodují na tom, že původ tohoto výrazu je v kouzelné zaklínací pseudolatinské, tj. latinu napodobující, zesměšňující, formuli „hax, pax, max, deus adimax“ (kde slovo pax znamená ‚mír‘ a deus ‚Bůh/bůh‘). Oba dva tyto možné původy (1. hoc est corpus (meum) vs. 2. hax, pax, max, Deus adimax) zmiňuje Stručný etymologický slovník slovenčiny od Ľubora Králika (2019), který ovšem druhý původ považuje za méně pravděpodobný.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Stručný etymologický slovník jazyka českého. Holub – Lyer. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj: Stručný etymologický slovník slovenčiny. Ľubor Králik. 2015.
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Holub – Kopečný. 1952. (platí od 1952)
Jazykový zdroj: Databáze jazykových dotazů. (platí od 2020)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14743
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova buchta?
Klíčové slovo: buchta
Odpověď: Etymologické slovníky nám říkají, že slovo buchta se vyskytuje v češtině,  slovenštině a v polštině. Do polštiny bylo patrně přejato právě z češtiny. Vzniklo ze základu buch-/puch-, který byl zřejmě motivován zvukomalebně a skrývá v sobě význam nabývání objemu. Z podobného základu vzešla například slova puchnouti, puchýř, pýcha či buclatý. Sloveso puchnouti má původ v praslovanském *puchnǫti, potažmo v indoevropském zvukomalebném kořenu *peus- s významem ‚foukat, vanout‘. Také v dalších slovanských jazycích objevíme slova jako srbské a chorvatské púhnuti ‚fouknout, zavanout‘ nebo slovinské búhniti, búhtati se ‚bobtnat, nafouknout se‘. Ve slovinštině se mimo jiné užívá i slovo búhta k označení buchty českého typu. Některé starší zdroje uvádějí, že výraz buchta se do češtiny dostal z německého pojmenování pečiva: die Buchtel/Wuchtel (viz např. Václav Machek v Etymologickém slovníku jazyka českého), podle novějších zdrojů a výzkumů je tomu však přesně naopak: rakouské die Buchtel pochází z českého buchta (viz např. internetovou verzi slovníku Duden nebo článek rakouského lingvisty Stefana M. Newerkly: Bohemismen (und Slowakismen) in Wien (und Österreich), který vyšel v roce 2009 ve třetím čísle časopisu Tribüne: Zeitschrift für Sprache und Schreibung).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14742
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Zajímá mě původ slova brůna. Nejsem jazykovědec, ale v tom slově tuším německé braun ‚hnědý‘. Nejde mi tedy do hlavy, jak může brůna označovat bělouše.
Klíčové slovo: brůna
Odpověď: Vaše podezření, že výraz brůna nějak souvisí s hnědou barvou, je pochopitelné, zvláště vezmeme-li v úvahu např. formálně podobná slova brunátný nebo brunet(a), která mají skutečně obě původ v germánském základu brūn ‚hnědý‘ (slovo brunátný nám dnes evokuje spíše červenou barvu, je však odvozeno ze staročeského brunát, což bylo sukno tmavé, červenohnědé barvy). Slovo brůna však zřejmě etymologicky s germánským základem brūn nesouvisí. Celkově je jeho původ málo průhledný a nejspíš je třeba ho odvozovat od dnes již zapomenutého přídavného jména broný. Slovník spisovného jazyka českého i Příruční slovník jazyka českého výraz hodnotí jako zastaralý a definují jej jako ‚bílý (jen o koni)‘. Podle Machkova Etymologického slovníku jazyka českého souvisí přídavné jméno broný (potažmo i brůna a alternativní podoba broň) se slovenským slovesem bronieť (sa) – tomu Slovník súčasného slovenského jazyka přisuzuje význam ‚dostávat tmavou nebo hnědou barvu, resp. červenat‘. Machek však upozorňuje, že zejména v souvislosti s ovocem a plodinami vůbec výraz nabývá spíše významu ‚dostávat barvu zralosti‘ a dodává, že ve slovanských jazycích se původní výraz bronъ v různých obměnách v minulosti užíval a někde stále užívá pro označení ‚plavé, světlé barvy zrajícího obilí‘. Odtud se pak výraz přenesl i na barvu plavého koně (původně tedy ne zcela bílého). Že nejde o nahodilé žonglování s významy, dokládá i Elektronický slovník staré češtiny, v němž lze dohledat výraz bronec jakožto označení pro ‚člověka s nápadně světlými až bílými vlasy a kůží‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Slovníkový portál Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV.
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14731
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Neumím si představit advent bez vůně zapáleného františka. Proč se vlastně těm malým černým kužílkům říká františky? Prý je to podle Františka z Assisi, ale je to tak opravdu?
Klíčové slovo: františek
Odpověď: Tvrzení, že označení vánočních františků vonících po kadidlu bylo zvoleno na počest svatého Františka z Assisi, který je považován za zakladatele novodobého pojetí Vánoc, se v tisku občas objevuje. Tento výklad je značně nepravděpodobný, avšak určitá spojitost s jmenovaným světcem se vystopovat dá. Výrazně věrohodnější vysvětlení najdeme v etymologických slovnících, přestože ani ty bohužel v tomto případě neposkytnou stoprocentní jistotu. Václav Machek se v Etymologickém slovníku jazyka českého opírá o dobový zdroj z 1. třetiny 17. století a předpokládá, že jde o obměnu anglického označení frankincense, které pochází z výrazu franc encens – kadidlo (z pryskyřice olibanum). Dodává, že ve Vídni se františek zve Franziskaner, snad prý podle tvaru františkánské kapuce. Obdobnou informaci najdeme ve Stručném etymologickém slovníku jazyka českého (J. Holub a S. Lyer) i v prvním vydání Rejzkova Českého etymologického slovníku (z roku 2001), a to s doplněním, že starofrancouzský výraz franc encens (čisté kadidlo) souvisí s latinským incēnsum (to, co je zapálené) a že zvuková podoba se v češtině přiklonila k osobnímu jménu František. K původu slova františek se Jiří Rejzek vrací podrobněji v článku František a purpura, publikovaném v roce 2009 na stránkách časopisu Naše řeč (roč. 92, č. 1, s. 54–56). Dochází k závěru, že „vzhledem k stáří dokladů je ale přímá výpůjčka z angličtiny málo pravděpodobná a žádný jazyk, který by přicházel v úvahu jako prostředník, se nenabízí.“ Zpochybňuje i možnost, že by šlo o přejímku z němčiny: „…stáří českých dokladů, omezený rozsah užívání výrazu v rakouské němčině i variantní podoba Franzischkerl nasvědčují tomu, že jde o výraz primárně český, který byl přejat do rakouské, resp. vídeňské němčiny.“ Ve druhém vydání Českého etymologického slovníku (2015) se proto dozvíme, že slovo františek, označující kuželík vonné pryskyřice vydávající vonný dým, je zřejmě slovo domácí, které vzniklo metaforickým přenesením podle tvaru mnišské (františkánské) kapuce. Přímé propojení mezi vánočními františky a Františkem z Assisi nelze potvrdit. Jméno italského řeholníka a misionáře, žijícího na přelomu 12. a 13. století, nese primárně mnišský řád františkánů. Motivací pro pojmenování vonných františků se později stal nikoli svatý František, ale tvar kapucí františkánského oděvu.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Stručný etymologický slovník jazyka českého. Holub – Lyer. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14730
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova zbrocený?
Klíčové slovo: zbrotit; zbrocený
Odpověď: Přídavné jméno zbrocený je odvozeno od slovesa zbrotit s významem ‚poskvrniti, potřísniti něčím, zprav. tekutým‘ (viz Příruční slovník jazyka českého). Nahlédneme-li do slovníků, které se zabývají historií češtiny, zjistíme, že z hlediska významu je důležitá souvislost s krví. Elektronický slovník staré češtiny totiž zachycuje sloveso brotiti s významem ‚zbarvovat na červeno, smáčet, skrápět něčím červeným (zvl. krví)‘. Etymolog Václav Machek původ slovesa brotiti spojuje s rostlinou jménem mořena barvířská, jíž se dříve barvilo na červeno a které se ve staré češtině říkalo brotec (Elektronický slovník staré češtiny uvádí podoby broc, broč). Další etymologické vztahy nejsou jasné, uvažuje se však o souvislosti s řeckým brótos (‚sražená krev, proud krve‘). Odtud Jiří Rejzek v Českém etymologickém slovníku pokračuje až k indoevropskému základu *mrtó- ‚mrtvý‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
ID související odpovědi: #14726

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14700
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Četla jsem, že brusle jsou pojmenovány po městě Brusel. Je to skutečně tak?
Klíčové slovo: brusle
Odpověď: Občas se stává, že vysvětlení původu nějakého výrazu je tak „obyčejné“, že si lidé vytvoří barvitější. Tak je tomu i v tomto případě. Můžeme se setkat s tvrzením, že slovo brusle pochází z doby krále Jiřího z Poděbrad, jehož poslové dorazili do Bruselu a tam spatřili nevídanou věc – Bruselané si připevňovali k botám pomocí řemínků zvláštní nože a klouzali se na nich po zamrzlých kanálech. Tato dovezená pomůcka, kterou si oblíbili i naši předkové, pak byla na počest Bruselu u nás pojmenována brusle. Obdobná zdůvodnění vznikají tzv. lidovou etymologií. Podstatou lidové etymologie je mylné a zpravidla nahodilé spojování slova etymologicky neprůhledného se slovem jiným, formálně nebo významově podobným, které mluvčí zná. Je možné, že výklad o spojitosti bruslí s Bruselem byl inspirován dílem Aloise Jiráska Z Čech až na konec světa. To na základě Deníku Václava Šaška z Bířkova popisuje diplomatickou misi družiny vedené panem Lvem z Rožmitálu. V pasáži, kdy družina přebývá v Bruselu, je popsáno setkání se zvláštními želízky umožňujícími pohyb po ledu: „... měli ti dvořané želízka se zobci ve dřevěné podešvi zasazená a řemeny k nohám přivázaná, a na těch byli vycvičeni jezditi.“ České etymologické slovníky se o Bruselu nezmiňují. Podstatné jméno brusle, stejně jako sloveso bruslit má podle nich nejpravděpodobněji spojitost se slovem brousit. Holubův a Lyerův Stručný etymologický slovník jazyka českého odkazuje k nářečnímu výrazu kůsle ‚sněžnice‘ souvisejícímu se slovem koslať ‚kolébat se‘ a nastiňuje, že podoba brusle vznikla „pod vlivem brousiti, protože se brusle časem přibrušují“. Podle Rejzkova Českého etymologického slovníku bylo sloveso brousit (s původním významem ‚drhnout‘) nejspíš ovlivněno němčinou, v níž schleifen znamená nejenom ‚brousit‘, ale i ‚smýkat, bruslit‘. K němčině ostatně odkazuje i dříve užívané označení šlajfky, jak se běžně říkalo bruslím, které se k pevné podrážce boty upevňovaly pomocí kličky. O vlivu němčiny a lidovém označení šlajfky píše v souvislosti s bruslemi i Machek v Etymologickém slovníku jazyka českého, kde se uvádí, že slovo brusle bylo běžné už u Jungmanna. Zmiňuje i nářeční výraz kosle/kůsle přetvořený do podoby krusle. Jungmannův slovník výraz krusle popisuje slovy „železo, na kterém po ledě se klouzá“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Stručný etymologický slovník jazyka českého. Holub – Lyer. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14054
Užití:
1 1 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Proč slovo kmen označuje v češtině jak část stromu, tak národ?
Klíčové slovo: kmen
Odpověď: Etymologický slovník jazyka českého od V. Machka uvádí, že k přenesení významu došlo asi vlivem němčiny, kde má ekvivalentní výraz Stamm rovněž tyto dva významy.
Poslední užití: 20.5.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13538
Užití:
1 1 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova náboženství? Souvisí nějak se slovy nebe a žena?
Klíčové slovo: náboženství
Odpověď: Spojitost se slovy nebe a žena je mylná, jedná se o tzv. lidovou etymologii. Staročeský slovník definuje náboženství jako ‚nábožnost, zbožnost, vroucí vztah věřícího k bohu‘; ‚náboženství, náboženskou víru, vyznání, konfesi‘; ‚nábožnou, posvátnou úctu k někomu‘ či ‚akt, jímž se posiluje a projevuje zbožnost‘. Machkův Etymologický slovník jazyka českého sice slovo náboženství nezachycuje, ale uvádí přídavné jméno nábožný, které asi vzešlo ze spojení na bozě, po bozě. To významově odpovídá dnešnímu ‚od boha, k bohu‘.
Poslední užití: 13.3.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13438
Užití:
0 0 0
Dotaz: Nejasný rod, kolísání rodu
Konkrétní dotaz: Dnes jsem četla na jednom jídelním lístku, že nabízejí kachnu s lokši. Nějak mi to nesedí, není lokše rodu ženského? Že by mělo být s lokšemi?
Klíčové slovo: lokše
Odpověď: Říct, jaký je ve spisovné češtině rod podstatného jména, jehož 1. pád množného čísla zní lokše, není úplně jednoduché – toto slovo se totiž neužívá rodově vyhraněně a není zachyceno v kodifikačních zdrojích. Žádný z výkladových slovníků češtiny lokše neobsahuje. Najdeme je jen na třech excerpčních lístcích Novočeského lexikálního archivu (přístupných přes rozhraní Příručního slovníku jazyka českého) – všechny uvádějí podstatné jméno lokše v ženském rodě, jeden z nich však s otazníkem a odkazem na variantu lokeš s též nejistým mužským rodem. Podoby lokše (pro východomoravská nářečí) a lukše (pro středomoravská nářečí) zmiňuje Český jazykový atlas v hesle nudle. Jak se totiž dočteme např. v Etymologickém slovníku jazyka českého od Václava Machka, toto slovo v různých obměnách (u něj lokša, lukša, lokeš, lokýš) pojmenovává druh jídla buď z pečeného bramborového těsta, nebo z pokrájeného navlhčeného koláče. Vodítko k základní podobě slova v 1. p. j. č. může poskytnout Slovníkový portál Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV. Nejnovější Slovník súčasného slovenského jazyka obsahuje heslo lokša s významem ‚väčšia placka zo zemiakového cesta (pripravovaného z múky a varených zemiakov) pečená na platni nasucho, obyč. plnená al. podávaná ako príloha‘. Jen o málo starší Krátky slovník slovenského jazyka vykládá význam téhož slova stručněji jako ‚tenký (p)osúch zo zemiakového cesta‘. Odkud se může brát rodová nevyhraněnost slova? Je nejspíš rozumné hledat interpretaci v tvarosloví. Pokud bychom pro spisovnou češtinu uvažovali o dvou konkurenčních rodových podobách, pak ta pro ženský rod by byla nejspíš lokše skloňovaná podle vzoru „růže“, v mužském rodě by to byl lokeš (ale potenciálně i lokš; případné -e- by bylo pohybné, tj. ve většině tvarů vypouštěné) skloňovaný podle vzoru „stroj“. Tato slova mají v polovině pádů stejné tvary. Zčásti si odpovídají přímo tvary téhož čísla a pádu (lokše = 2. p. j. č. a 1., 4. a potenciální 5. p. mn. č.; lokši = 3. a 6. p. j. č.; lokších = 6. p. mn. č.), některé tvary můžou navíc náležet jedné konfiguraci čísla a pádu v ženském rodě a jiné konfiguraci v rodě mužském (např. lokši = také 4. p. j. č. žen. r. a 7. p. mn. č. a potenciální 5. p. j. č. muž. r.). Vzhledem k tomu, co slovo pojmenovává, se často užívá v množném čísle (např. „Upečené lokše potřeme rozpuštěným máslem“; „čertíci v lokších“), kde homonymní tvary nad distinktivními převažují. V takovýchto kontextech bez dalších vodítek nelze rozhodnout, v jakém (pokud vůbec nějakém určitém) rodě ho konkrétní uživatel užívá. Zřetelně mužský rod není v praxi úplně neobvyklý. Např. tvar lokši (což může být 3., 4. nebo 6. p. j. č. žen. r., ale i 3., 5. nebo 6. p. j. č. nebo 7. p. mn. č. muž. r.) má v pětimiliardovém korpusu SYN v11 55 výskytů a 14 z nich (tedy asi jedna čtvrtina) je zřetelně užito v mužském rodě (konkrétně v 7. p. mn. č.; 5. p. j. č. se nepřekvapivě nevyskytuje, lokše nebývá třeba oslovovat), 9 (asi šestina) ve 4. p. j. č. ženského rodu a zbylých 32 v 6. p. j. č. – z nich jen jeden je zřetelně ženského rodu, zbylých 31 rodově nezřetelných. Přímé porovnání nabízí jen 3. p. mn. č., u nějž nacházíme tři výskyty tvaru lokším pro ženský rod a žádný výskyt tvaru lokšům pro rod mužský. Podobně málo informativní počty dokladů jsou i v 7. p. j. č., z nichž jsou dva případy tvaru lokšem mužského rodu a tři případy tvaru lokší rodu ženského (49 výskytů téhož tvaru bylo zjevně v 2. p. mn. č.). Vzhledem k tomu, že lokše nejsou kodifikovány, a také s ohledem na zastoupení různých tvarů v dostupném (psaném) úzu považujeme za náležité obě potenciální rodové podoby, tedy lokše (žen.) i lokeš, případně lokš (muž.). Podoba lokša (žen.) kodifikovaná na Slovensku může být určitým vodítkem k rodovému chápání přinejmenším v sousedních moravských nářečích, proto lze uvažovat o mírném upřednostnění odpovídající podoby lokše (žen.) coby základní varianty.
Zvažované varianty:
ta lokše ten lokeš ten lokš
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Český jazykový atlas. (platí od 2012)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#12534
Užití:
1 1 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaká je geneze slova „spravedlnost“?
Klíčové slovo: spravedlnost
Odpověď: „Spravedlnost“ je podle etymologických slovníků zjednodušeně řečeno něco, co je „s pravdou“ – z tohoto slovního spojení vzniklo ve staré češtině přídavné jméno „spravedlný“ (původně „spravedný“) a od něj je pak příponově odvozeno podstatné jméno „spravedlnost“.
Poslední užití: 1.2.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#12005
Užití:
1 1 0
Dotaz: Kořen
Konkrétní dotaz: Co je kořenem slova kreslit? Je to kresl-, nebo kres-, když kresba je bez -l-?
Klíčové slovo: kreslit
Odpověď: Z historického, etymologického hlediska je kořenem slova kreslit kresl-. Toto slovo bylo za národního obrození převzato z polského kreślić, jež pochází z polského kresa ‚čára, črta‘, které je buď z německého Kreis ‚kružnice, obvod‘ (tak Jiří Rejzek v Českém etymologickém slovníku), nebo ze středodolnoněmeckého krisselen ‚škrábat, škrtnout napsané‘ (tak Ľubor Králik ve Stručném etymologickém slovníku slovenčiny). Ve slově kresba a ve slovech nákres, výkres se ovšem tento kořen kresl- vyskytuje ve variantě kres-. V případě slova kresba je tato varianta důsledkem zjednodušené výslovnosti původního *kreslba – hláska l mezi souhláskami s a b zanikla. Podoby nákres a výkres jsou pak buď opakováním či využitím kořenové varianty kres- v nových slovech (Václav Machek v Etymologickém slovníku jazyka českého (s. 292) uvádí: „podle toho [= podle slova kresba] pak postv.[erbále] výkres, nákres“), anebo vznikly obdobným zjednodušením výslovnosti původních podob *výkresl a *nákresl (Ľubor Králik ve Stručném etymologickém slovníku slovenčiny (s. 300) píše: „podobne aj nákres, výkres (namiesto *-kresľ, od nakresliť, vykresliť)“). Z hlediska současné češtiny však lze – zejména ve školské praxi – jako kořen slova kreslit chápat také jen kres-, a to právě kvůli existenci výrazů kresba, výkres a nákres. Bez specializovaných znalostí nemůže být nepoučeným současným uživatelům češtiny zřejmé, že i slova kresba, výkres a nákres měla původně kořen kresl-. (Budeme-li jako kořen slova kreslit chápat jen kres-, zůstává z hlediska současné češtiny otázka, jak hodnotit segment -l-, musíme pak totiž předpokládat členění kres-l-i-t.) Jak je z uvedeného výkladu snad dobře zřejmé, je otázka po kořenu slova kreslit z hlediska školské praxe zcela nevhodná.
Zvažované varianty:
kresl- kres-
Poslední užití: 23.10.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo kreslit
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo kreslit
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Morfematika

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#11695
Užití:
1 1 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Dočetl jsem se, že původní označení rostliny, kterou dnes běžně nazýváme růží, bylo šípek. Je to pravda?
Odpověď: V Etymologickém slovníku jazyka českého od Václava Machka se můžeme v hesle šípek dočíst, že šípek ‚plod šípkové růže‘, respektive starší podoba šipъ označovala původně rostlinu, a dále, že růže je název pozdní, který přišel do češtiny ze Západu. Zdá se tedy, že v češtině opravdu mohl být dříve jako označení rostliny používán šípek a až později růže. Pro úplnost dodejme, že Jiří Rejzek v Českém etymologickém slovníku uvádí praslovanskou podobu šipъkъ, která je odvozena od šipъ ‚trn, růže‘.
Poslední užití: 5.5.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#11646
Užití:
1 1 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova ryc?
Klíčové slovo: ryc
Odpověď: Podstatné jméno ryc ‚prudký pohyb, trhnutí‘ a citoslovce ryc, které zachycuje ‚zvuk při trhnutí nebo vyjadřující prudkost děje‘, zaznamenává Etymologický slovník jazyka českého od Václava Machka v hesle rycnouti. Toto sloveso pochází z německého ritzen ‚rýpati‘.
Poslední užití: 21.6.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#9435
Užití:
1 1 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova turan?
Klíčové slovo: turan
Odpověď: Původ slova turan (název byliny z rodu Erigeron) se nám podařilo dohledat v Machkově Etymologickém slovníku jazyka českého. Zde je uvedena pouze informace, že slovo bylo přejato asi z německého výrazu Turant, spisovně Dorant. Z dalšího vyhledávání na internetu se zdá, že Dorant je též název rostliny, ovšem jiné.
Poslední užití: 14.10.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#9278
Užití:
1 1 0
Dotaz: Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz: Dříve byl ve škole pan řídící, který něco řídil, na Slovensku mají riaditele, ale my máme ředitele. To je někdo, kdo ředí barvy, ale neřídí. Proč tedy nepíšeme řiditel?
Klíčové slovo: ředitel
Odpověď: Odpověď na otázku, kde se v základu podstatného jména ředitel vzala samohláska e, když jde o osobu, která má řídit, nikoli ředit, najdeme ve staré češtině. Jde o pozůstatek změn při střídání krátkých a dlouhých samohlásek. Ve staročeské dvojici ie–ě se ve výslovnosti dlouhé ie změnilo v í (řiediti>říditi, sbierati>sbírati), krátké ě však zůstalo (sběratel, sběračka) nebo se změnilo v e (ředitel). Kdybychom slovo ředitel tvořili až dnes, došli bychom k podobě řiditel (tak jako bylo v novější době ke slovesu řídit vytvořeno podstatné jméno řidič). Přestože se v obecném jazyce stále někdy setkáváme s výslovností řiditel, je již od dob vydání Jungmannova Slovníku česko-německého (v letech 1834–39) za základní považována pouze podoba ředitel. Podoba ředitel (od řídí) je tedy historicky oprávněná, stejně jako sběratel, sběračka (od sbírat) a zpěvák (od zpívat).
Zvažované varianty:
ředitel řiditel
Poslední užití: 16.1.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Na co se nás často ptáte. 2002. (platí od 2002)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 141 ředitel
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Ostatní
Kategorie: Příručky
Stav:
#4231
Užití:
1 1 0
Dotaz: Jakou doporučujete příručku pro danou problematiku?
Konkrétní dotaz: V jakém slovníku najdu etymologii slova věda?
Klíčové slovo: jazyková příručka
Odpověď: Etymologické výklady slov najdete například v Českém etymologickém slovníku J. Rejzka, popřípadě v Etymologickém slovníku jazyka českého V. Machka.
Poslední užití: 2.11.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#4227
Užití:
1 1 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova věda? Do kdy se datuje jeho první výskyt?
Klíčové slovo: věda
Odpověď: Podle Machkova Etymologického slovníku jazyka českého bylo slovo věda ve významu ‚Wissenschaft, scientia‘ přejato z polštiny v době obrozenecké. V Rejzkově Českém etymologickém slovníku je věda zahrnuta v hesle vědět, první doklad tohoto slovesa je datován do 14. století. Praslovanské věděti vychází ze starobylého tvaru vědě ‚vím‘, to je původem perfektum od indoevropského ṷeid- ‚spatřit‘. Původní význam praslovanského vědě je tedy ‚viděl jsem, mám viděno‘.
Poslední užití: 2.11.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?