Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr Jazyková příručka: #21, Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015) .
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/15, položky: 1-20/285
Stav:
#14867
Užití:
0 0 0
Dotaz: Vhodnost/správnost slovního spojení
Konkrétní dotaz: V knize od Karla Čapka jsem narazil na vyjádření, že někomu něco přivodilo bžundu. Myslel jsem, že se říká mít (z něčeho) bžundu nebo dělat si (z něčeho) bžundu.
Klíčové slovo: přivodit bžundu
Odpověď: V současné češtině má nespisovný a expresivní výraz bžunda význam ‚legrace, švanda‘, jde tedy o něco, co není bráno vážně, popřípadě o něco, co přináší rozptýlení (viz Akademický slovník současné češtiny). Něco veselého tedy může být bžunda (Dámy se tomu moc nasmály. Však to také byla bžunda), někdo má z něčeho bžundu (Kluci ze mě sice měli bžundu, ale paní doktorka zpozorněla) či si někdo z někoho/něčeho dělá bžundu (Boural v opilosti a pak si z toho ještě dělal bžundu). Podíváme-li se však do starších výkladových slovníků, konkrétně do Slovníku spisovného jazyka českého a Příručního slovníku jazyka českého, zjistíme, že slovo bžunda je vykládáno jako ‚nepříjemná situace, nezdar, neúspěch, ostuda‘ (být v bžundě, jít domů s bžundou – ‚s nepořízenou‘). V Knize apokryfů Karla Čapka je bžunda užívána právě v tomto významu. Český etymologický slovník Jiřího Rejzka uvádí jako pravděpodobné vysvětlení pro významový posun slova bžunda od ‚ostudy‘ k ‚legraci‘ v přiklonění tohoto výrazu k podobně zakončeným slovům junda, sranda a švanda.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14838
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Proč se rajčeti říká také rajské jablko? Jak souvisí rajče s jablkem a s rájem?
Klíčové slovo: rajče
Odpověď: Podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka se slovo rajče objevuje v češtině až od 20. století a vzniklo jako lidový název z původního spojení rajské jablko. To vede přesně ke dvěma otázkám: proč se rajče označuje jako jablko a proč zrovna jako jablko rajské, z ráje? Podle Elektronického slovníku staré češtiny se slovo jablko, doplněné o různé přívlastky, používalo k označení řady rostlinných plodů, které svým kulatým tvarem připomínaly jablko, viz např. citrínové jablko, vlašské jablko jako pojmenování pro ‚citrón nebo pomeranč‘ a plané jablko jako označení pro ‚plod kdouloně obecné‘. Jungmannův Slovník česko-německý z roku 1835 pak uvádí označení jako jablko pomerančowé nebo citronowé. Spojení rajské jablko původně označovalo jablko granátové – plod marhaníku granátového (Punica granatum). Jungmannův slovník však uvádí u spojení rajské jablko tři významy: ‚plod kolokvinty obecné‘ (die Koloquinte), ‚granátové jablko‘ (der Granatapfel) a právě ‚rajče‘ (der Paradiesapfel). Pozdější Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický Fr. Št. Kotta z r. 1878 u spojení rajské jablko uvádí zase už jen význam ‚jablko granátové‘. Spojení rajské jablko ve významu ‚rajče‘ bylo podle Jiřího Rejzka do češtiny přejato z německého der Paradiesapfel, což znamená doslova ‚rajské jablko‘. První část slova pochází z německého der Paradies ‚ráj‘, které má kořeny v pozdnělatinském paradīsus ‚zahrada, ráj‘. Podobná označení najdeme i v jiných jazycích, viz např. slovenské paradajka, chorvatské rajčica, srbské paradajz, slovinské paradižnik nebo maďarské paradicsom. Podle Slovníku afixů užívaných v češtině je slovo rajče univerbizát vzniklý ze spojení rajské jablko/jablíčko tzv. resufixací – příponu -sk/ý ve slově rajský nahradila přípona -č/e. Zajímavé je, že tento slovotvorný postup je izolovaný, unikátní, žádný jiný univerbizát takhle nevznikl. Jak ale souvisí rajče s rájem? Rajče pochází ze Střední a Jižní Ameriky, Evropané se s ním seznámili až po objevení Nového světa. Existují dobová díla, která explicitně zobrazují Ameriku jako ráj, s důrazem na bujnou přírodu a exotické prvky nově objevovaných zemí. Významným příkladem jsou např. rytiny od Theodora de Bry, německého rytce a vydavatele z konce 16. století. Jeho série America představuje idealizované obrazy nově objevených zemí, často s typicky rajskou přírodou a původními obyvateli v harmonii s okolím. Ilustrativním příkladem této pokračující tradice může být obraz Ráj od Jana Brueghela mladšího, který zobrazuje harmonickou scenérii plnou exotických zvířat a rostlin, evokující biblickou zahradu Eden. Kromě toho se rajčata po svém příchodu do Evropy považovala za exotickou a vzácnou novinku. Slovo rajský v jejich názvu tak mohlo odkazovat na jejich původní dekorativní charakter, protože v raném novověku se rajčata pěstovala spíš jako okrasné rostliny. V některých jazycích je rajče spojováno s jablkem kvůli italskému označení pomodoro, doslova ‚zlaté jablko‘. Tento termín vytvořil sienský botanik Pietro Andrea Mattioli, který rajče označil latinsky jako malum aureum ‚zlaté jablko‘ a do italštiny přeložil jako pomo d’oro. Název odkazuje na zlatavě žlutou barvu rajčete před jeho dozráním. Zajímavostí může být, že podle Stručného etymologického slovníku jazyka českého Josefa Holuba a Stanislava Lyera se doslovný překlad italského pomodoro – ‚zlaté jablko‘ používal i ve staré češtině (resp. spíš v češtině doby střední). Příbuzné výrazy jsou např. polské, ruské a ukrajinské pomidor či běloruské pamidor. Výrazy příbuzné se španělským tomate pak mají původ ve slově tomatl z jazyka nahuatl. Příkladem může být např. anglické tomato, německé die Tomate, francouzské tomate, švédské a norské tomat, finské tomaatti nebo nizozemské tomaat. Pojmenování rajčete tedy souvisí jak s jeho podobností s jablkem, tak s exotickým a „rajským“ původem, kterým byli kdysi fascinování evropští objevitelé a botanici.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj: Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)
Jazykový zdroj: Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. František Št. Kott. 1878–1893.
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Slovník afixů užívaných v češtině. Šimandl (ed.). (platí od 2016)

Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14837
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Odkud se vzal výraz hokus pokus?
Klíčové slovo: hokus pokus; hokuspokus
Odpověď: Jiří Rejzek v nejnovějším Českém etymologickém slovníku (2015) uvádí, že původ výrazu hokus pokus není úplně jasný, že do češtiny byl přejat asi přes německé Hokuspokus, jehož původ bývá nejčastěji spojován s rouhavým přetvořením mešní formule „hoc est corpus (meum)“ s významem ‚toto je (moje) tělo‘. Podobně Václav Machek ve svém Etymologickém slovníku jazyka českého (1971), odkud Rejzkův slovník uvedené informace do značné míry přebírá, píše, že výraz hokuspokus pochází snad z němčiny má a že „domněnek [rozumí se: o jeho původu] je několik“: „nejspíše to je asi ‚rouhavé překroucení slov hoc est corpus meum‘“, které, dodejme, pronášel kněz v tzv. tridentské latinské mši, sloužené do 2. vatikánského koncilu v r. 1969, při pozdvihování konsekrované hostie symbolizující Tělo Páně. Holub a Lyer pak ve svém Stručném etymologickém slovníku jazyka českého (1967) uvádějí trochu odlišnou podobu zmíněné formule, konkrétně „hocus pocus dominocus hoc est corpus Domini“, a i podle nich přejala čeština daný výraz z němčiny. Podle Etymologického slovníku Holuba a Kopečného (1952) pochází výraz hokuspokus naopak ze středověkého studentského argotu, konkrétně z výrazu hax-pax, jejž dávají do souvislosti s latinskýmiocus ‚žertovná hra, kouzlo‘. Zmíněné etymologické slovníky (s výjimkou Holuba a Lyera) sice informaci o přejetí z němčiny podávají opatrně, nejspíš je však spolehlivá – srov. např. disertační práci maďarského bohemisty Tamáse Tölgyesiho Lexikální germanismy v dnešní češtině (s. 121). Složitější je to naopak dost možná s informací o původu sledovaného výrazu v citované mešní formuli, která v konečném důsledku pochází od Vladimíra Šmilauera. Václav Machek ji do svého slovníku doplnil jako příspěvek či názor Vladimíra Šmilauera z jeho recenzního posudku na 1. nebo 2. vydání slovníku a odsud se „propsala“ až do slovníku Rejzkova (a dost možná i do Stručného etymologického slovníku jazyka českého, jelikož Vladimír Šmilauer recenzoval i ten). Dva současné renomované online slovníky velkých jazyků, anglický Oxford Dictionary Online a německý Duden, se totiž nezávisle na sobě shodují na tom, že původ tohoto výrazu je v kouzelné zaklínací pseudolatinské, tj. latinu napodobující, zesměšňující, formuli „hax, pax, max, deus adimax“ (kde slovo pax znamená ‚mír‘ a deus ‚Bůh/bůh‘). Oba dva tyto možné původy (1. hoc est corpus (meum) vs. 2. hax, pax, max, Deus adimax) zmiňuje Stručný etymologický slovník slovenčiny od Ľubora Králika (2019), který ovšem druhý původ považuje za méně pravděpodobný.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Stručný etymologický slovník jazyka českého. Holub – Lyer. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj: Stručný etymologický slovník slovenčiny. Ľubor Králik. 2015.
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Holub – Kopečný. 1952. (platí od 1952)
Jazykový zdroj: Databáze jazykových dotazů. (platí od 2020)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14776
Užití:
0 0 0
Dotaz: Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz: Je správně stát majlant, nebo majland? A proč?
Klíčové slovo: majlant
Odpověď: Majland, Majlant i Majlont jsou zastaralé a nespisovné (obecněčeské) výrazy, jimiž se označovalo italské město Milán (viz Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost). Jak uvádí Český etymologický slovník Jiřího Rejzka, do češtiny se tato jména dostala přes německé Mailand. Z daných pojmenování vznikl přenesením významu výraz pro ‚velké množství, hojnost, zpravidla peněz‘, neboť čeští vojáci si za rakousko-italských válek ztotožňovali Milán s blahobytem a bohatstvím. Vzhledem k tomu, že majland, majlant a majlont jsou slova nespisovná, charakteristická pro neformální, mluvené vyjadřování, není možné způsob jejich zápisu opřít o žádnou kodifikační příručku, které se obvykle zaměřují jen na spisovný jazyk. S poměrnou jistotou však můžeme pomocí databáze korpusu SYN v11 zjistit, která z variant se častěji užívá. Zřejmé je, že výrazně převažuje podoba majlant (2 700 výskytů), podoba majland se (po odečtení homonymních podob vztahujících se např. k fotbalovému klubu AC Majland) objevuje spíše zřídka (83 výskytů). Není bez zajímavosti, že výraz Majlont v současné češtině označuje pouze neoficiální, regionální pojmenování odstavného nádraží v Brně, což je patrně důsledek zkomolení názvu čtvrtě Maloměřice, v níž se nachází. Nejfrekventovanější variantu majlant (s významem velké bohatství, velká suma peněz) zaznamenává i Slovník nespisovné češtiny. Ten zachycuje i variantu majlont, u níž uvádí, že jde o brněnský výraz pro bohatství.
Zvažované varianty:
majlant majland
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Slovník nespisovné češtiny. 2009. (platí od 2009)
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Majlant a majland

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#14763
Užití:
0 0 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se v češtině vyslovuje výraz klovatina?
Klíčové slovo: klovatina
Odpověď: Jak potvrzují etymologické slovníky, výraz klovatina souvisí s přídavným jménem klovatý (dříve klejovatý, klijovatý), jež je odvozeno od staročeského slova klí (dnes klih, respektive klíh). Jde o podstatné jméno domácího původu, u něhož by teoreticky měly platit pro češtinu běžné vztahy mezi grafikou a zvukem, tj. kombinace písmen ti by se četla jako [ťi]. Tomu by odpovídal i fakt, že výkladové slovníky žádný výslovnostní údaj u daného hesla neuvádějí a že v ortoepické kodifikaci přejatých slov slovo klovatina obsaženo vůbec není. Jak jsme však ověřili v běžném úzu, častěji než [klovaťina] se vyskytuje výslovnost [klovatyna], případně i [klovatýna]. Jde o podobný případ, jako je např. název stromu tis či sýru Niva, které jsou pro mnoho uživatelů češtiny etymologicky neprůhledné a považují je automaticky za přejímky s výslovností skupin di, ti, ni jako [dy], [ty], [ny]. Domníváme se, že ať se v případě výrazu klovatina mluvčí rozhodne pro kteroukoli z výše uvedených podob, může určitou část posluchačů, kteří budou přesvědčeni o náležitosti jiné varianty, svou volbou překvapit. K nedorozumění by zde však docházet nemělo.
Zvažované varianty:
[klovaťina] [klovatyna] [klovatýna]
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14743
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova buchta?
Klíčové slovo: buchta
Odpověď: Etymologické slovníky nám říkají, že slovo buchta se vyskytuje v češtině,  slovenštině a v polštině. Do polštiny bylo patrně přejato právě z češtiny. Vzniklo ze základu buch-/puch-, který byl zřejmě motivován zvukomalebně a skrývá v sobě význam nabývání objemu. Z podobného základu vzešla například slova puchnouti, puchýř, pýcha či buclatý. Sloveso puchnouti má původ v praslovanském *puchnǫti, potažmo v indoevropském zvukomalebném kořenu *peus- s významem ‚foukat, vanout‘. Také v dalších slovanských jazycích objevíme slova jako srbské a chorvatské púhnuti ‚fouknout, zavanout‘ nebo slovinské búhniti, búhtati se ‚bobtnat, nafouknout se‘. Ve slovinštině se mimo jiné užívá i slovo búhta k označení buchty českého typu. Některé starší zdroje uvádějí, že výraz buchta se do češtiny dostal z německého pojmenování pečiva: die Buchtel/Wuchtel (viz např. Václav Machek v Etymologickém slovníku jazyka českého), podle novějších zdrojů a výzkumů je tomu však přesně naopak: rakouské die Buchtel pochází z českého buchta (viz např. internetovou verzi slovníku Duden nebo článek rakouského lingvisty Stefana M. Newerkly: Bohemismen (und Slowakismen) in Wien (und Österreich), který vyšel v roce 2009 ve třetím čísle časopisu Tribüne: Zeitschrift für Sprache und Schreibung).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14731
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Neumím si představit advent bez vůně zapáleného františka. Proč se vlastně těm malým černým kužílkům říká františky? Prý je to podle Františka z Assisi, ale je to tak opravdu?
Klíčové slovo: františek
Odpověď: Tvrzení, že označení vánočních františků vonících po kadidlu bylo zvoleno na počest svatého Františka z Assisi, který je považován za zakladatele novodobého pojetí Vánoc, se v tisku občas objevuje. Tento výklad je značně nepravděpodobný, avšak určitá spojitost s jmenovaným světcem se vystopovat dá. Výrazně věrohodnější vysvětlení najdeme v etymologických slovnících, přestože ani ty bohužel v tomto případě neposkytnou stoprocentní jistotu. Václav Machek se v Etymologickém slovníku jazyka českého opírá o dobový zdroj z 1. třetiny 17. století a předpokládá, že jde o obměnu anglického označení frankincense, které pochází z výrazu franc encens – kadidlo (z pryskyřice olibanum). Dodává, že ve Vídni se františek zve Franziskaner, snad prý podle tvaru františkánské kapuce. Obdobnou informaci najdeme ve Stručném etymologickém slovníku jazyka českého (J. Holub a S. Lyer) i v prvním vydání Rejzkova Českého etymologického slovníku (z roku 2001), a to s doplněním, že starofrancouzský výraz franc encens (čisté kadidlo) souvisí s latinským incēnsum (to, co je zapálené) a že zvuková podoba se v češtině přiklonila k osobnímu jménu František. K původu slova františek se Jiří Rejzek vrací podrobněji v článku František a purpura, publikovaném v roce 2009 na stránkách časopisu Naše řeč (roč. 92, č. 1, s. 54–56). Dochází k závěru, že „vzhledem k stáří dokladů je ale přímá výpůjčka z angličtiny málo pravděpodobná a žádný jazyk, který by přicházel v úvahu jako prostředník, se nenabízí.“ Zpochybňuje i možnost, že by šlo o přejímku z němčiny: „…stáří českých dokladů, omezený rozsah užívání výrazu v rakouské němčině i variantní podoba Franzischkerl nasvědčují tomu, že jde o výraz primárně český, který byl přejat do rakouské, resp. vídeňské němčiny.“ Ve druhém vydání Českého etymologického slovníku (2015) se proto dozvíme, že slovo františek, označující kuželík vonné pryskyřice vydávající vonný dým, je zřejmě slovo domácí, které vzniklo metaforickým přenesením podle tvaru mnišské (františkánské) kapuce. Přímé propojení mezi vánočními františky a Františkem z Assisi nelze potvrdit. Jméno italského řeholníka a misionáře, žijícího na přelomu 12. a 13. století, nese primárně mnišský řád františkánů. Motivací pro pojmenování vonných františků se později stal nikoli svatý František, ale tvar kapucí františkánského oděvu.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Stručný etymologický slovník jazyka českého. Holub – Lyer. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14730
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova zbrocený?
Klíčové slovo: zbrotit; zbrocený
Odpověď: Přídavné jméno zbrocený je odvozeno od slovesa zbrotit s významem ‚poskvrniti, potřísniti něčím, zprav. tekutým‘ (viz Příruční slovník jazyka českého). Nahlédneme-li do slovníků, které se zabývají historií češtiny, zjistíme, že z hlediska významu je důležitá souvislost s krví. Elektronický slovník staré češtiny totiž zachycuje sloveso brotiti s významem ‚zbarvovat na červeno, smáčet, skrápět něčím červeným (zvl. krví)‘. Etymolog Václav Machek původ slovesa brotiti spojuje s rostlinou jménem mořena barvířská, jíž se dříve barvilo na červeno a které se ve staré češtině říkalo brotec (Elektronický slovník staré češtiny uvádí podoby broc, broč). Další etymologické vztahy nejsou jasné, uvažuje se však o souvislosti s řeckým brótos (‚sražená krev, proud krve‘). Odtud Jiří Rejzek v Českém etymologickém slovníku pokračuje až k indoevropskému základu *mrtó- ‚mrtvý‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.

ID související odpovědi: #14726

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14700
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Četla jsem, že brusle jsou pojmenovány po městě Brusel. Je to skutečně tak?
Klíčové slovo: brusle
Odpověď: Občas se stává, že vysvětlení původu nějakého výrazu je tak „obyčejné“, že si lidé vytvoří barvitější. Tak je tomu i v tomto případě. Můžeme se setkat s tvrzením, že slovo brusle pochází z doby krále Jiřího z Poděbrad, jehož poslové dorazili do Bruselu a tam spatřili nevídanou věc – Bruselané si připevňovali k botám pomocí řemínků zvláštní nože a klouzali se na nich po zamrzlých kanálech. Tato dovezená pomůcka, kterou si oblíbili i naši předkové, pak byla na počest Bruselu u nás pojmenována brusle. Obdobná zdůvodnění vznikají tzv. lidovou etymologií. Podstatou lidové etymologie je mylné a zpravidla nahodilé spojování slova etymologicky neprůhledného se slovem jiným, formálně nebo významově podobným, které mluvčí zná. Je možné, že výklad o spojitosti bruslí s Bruselem byl inspirován dílem Aloise Jiráska Z Čech až na konec světa. To na základě Deníku Václava Šaška z Bířkova popisuje diplomatickou misi družiny vedené panem Lvem z Rožmitálu. V pasáži, kdy družina přebývá v Bruselu, je popsáno setkání se zvláštními želízky umožňujícími pohyb po ledu: „... měli ti dvořané želízka se zobci ve dřevěné podešvi zasazená a řemeny k nohám přivázaná, a na těch byli vycvičeni jezditi.“ České etymologické slovníky se o Bruselu nezmiňují. Podstatné jméno brusle, stejně jako sloveso bruslit má podle nich nejpravděpodobněji spojitost se slovem brousit. Holubův a Lyerův Stručný etymologický slovník jazyka českého odkazuje k nářečnímu výrazu kůsle ‚sněžnice‘ souvisejícímu se slovem koslať ‚kolébat se‘ a nastiňuje, že podoba brusle vznikla „pod vlivem brousiti, protože se brusle časem přibrušují“. Podle Rejzkova Českého etymologického slovníku bylo sloveso brousit (s původním významem ‚drhnout‘) nejspíš ovlivněno němčinou, v níž schleifen znamená nejenom ‚brousit‘, ale i ‚smýkat, bruslit‘. K němčině ostatně odkazuje i dříve užívané označení šlajfky, jak se běžně říkalo bruslím, které se k pevné podrážce boty upevňovaly pomocí kličky. O vlivu němčiny a lidovém označení šlajfky píše v souvislosti s bruslemi i Machek v Etymologickém slovníku jazyka českého, kde se uvádí, že slovo brusle bylo běžné už u Jungmanna. Zmiňuje i nářeční výraz kosle/kůsle přetvořený do podoby krusle. Jungmannův slovník výraz krusle popisuje slovy „železo, na kterém po ledě se klouzá“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Stručný etymologický slovník jazyka českého. Holub – Lyer. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14699
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova viněta?
Klíčové slovo: viněta
Odpověď: Podle Českého etymologického slovníku má slovo viněta původ ve francouzském slově vignette, jímž se původně označovala ozdoba v podobě listů či větviček vinné révy. Základem je výraz vigne ‚vinná réva‘ spjatý s latinským vīnum ‚víno‘. Do češtiny bylo slovo přejato v 19. století a jeho pravopisná podoba se postupně přizpůsobila výslovnosti. Ještě Příruční slovník jazyka českého (1935–1957) připouští vedle základní podoby viněta i varianty vigneta, vignetta.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)

ID související odpovědi: #14686

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14667
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký původ má slovo fungl?
Klíčové slovo: fungl
Odpověď: Podle Slovníku spisovného jazyka českého nese slovo fungl význam ‚zcela, úplně‘. Tento starší slovník navíc zmiňuje informaci, že se dané příslovce objevuje jen ve spojení fungl nový, tedy ‚zcela nový‘. V Českém etymologickém slovníku Jiřího Rejzka se pak dočteme, že celé spojení má původ v německém funkel(nagel)neu, které se užívá v témže významu a doslova znamená ‚nový jako třpytivý hřebík‘. Výraz fungl tedy souvisí se slovesem funkeln ‚třpytit se‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14665
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ frazému
Konkrétní dotaz: Můžete mi objasnit původ spojení techtle mechtle?
Klíčové slovo: techtle mechtle
Odpověď: Výraz techtle mechtle se užívá jako expresivní označení pro ‚pletichy‘ nebo ‚pletky‘ (zpravidla ve spojení „mít s někým techtle mechtle“), jeho první doklady se datují do 19. století. Čeština převzala uvedený výraz z německého Techtelmechtel téhož významu. Toto slovo se do němčiny dostalo pravděpodobně přetvořením staroitalského „a teco meco“ s významem ‚důvěrně, mezi čtyřma očima‘, které má zase původ v latinském tēcum ‚s tebou‘ a mēcum ‚se mnou‘. Určité tajnůstkářství se tak pojí nejen s výrazem užívaným v dnešní češtině, ale i s jeho předchůdci.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14560
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – přechylování: časté konkrétní případy/typy, pracovní pozice/funkce
Konkrétní dotaz: Máme u nás skupinu mažoretek – mužů, můžeme pro ně používat označení mažoreti?
Klíčové slovo: mažoret
Odpověď: Slovníky spojují slovo mažoretka výhradně se ženami a dívkami a v definicích se s možností, že by šlo o muže, vůbec nepočítá. Proto se nikde ani neuvádí mužská podoba. Jde o termín převzatý z francouzského majorette (ten si čeština přizpůsobila přidáním přípony -ka). Přípona -ette ve francouzštině značí ženský rod. To znamená, že k základu major- byla přidána koncovka -ette pro ženy a toto slovo pak získalo svůj specifický význam. Užívání slova mažoret bychom v češtině raději nedoporučovali. V úzu jsme nenašli jediný výskyt tohoto slova (ani v jazykovém korpusu, ani na internetu), tudíž je evidentní, že se v praxi vůbec neužívá. Kromě toho výraz mažoret by vzhledem ke své neobvyklosti mohl být chápán jako nežádoucí ironie. U specifických profesí vyhrazených (alespoň zpočátku) pouze ženám je obtížné utvořit mužskou podobu a ze slovotvorných i jiných důvodů většinou nevystačíme s tím, že odtrhneme koncovku -ka. Někde si pomůžeme cizím slovem, např. letuška – stevard. Někde musíme použít slovo s podobným významem: hosteska – informátor, pořadatel, uvaděč, průvodce, příp. společník apod. (i když význam není zcela identický s původním slovem hosteska). Existují i případy, kdy se pro muže užívá pojmenování původně pouze ženské, např. akvabela (užívá se pro muže i ženy). V některých případech nám však nezbývá než užít opisu, případně vymyslet či převzít jiné slovo, které bychom v daném významu užili. Není vyloučeno, že s přibývajícím počtem mužů věnujících se této činnosti vznikne nějaké jednoslovné pojmenování nebo se jako u akvabel vžije pojmenování mažoretka i pro muže. Ale prozatím bychom byli raději s užíváním pojmu mažoret opatrní.
Zvažované varianty:
mažoret
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14555
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ frazému
Konkrétní dotaz: Jaký je původ spojení starý paprika?
Klíčové slovo: starý paprika
Odpověď: Slovní spojení starý paprika obecně označuje staršího, usedlého muže a má dvě možná vysvětlení původu. Nový akademický slovník cizích slov obsahuje výraz paprika s významem ‚starší, příliš usedlý muž‘ a uvádí, že se jedná o slovo původem srbské a že do češtiny se dostalo přes maďarštinu. Slovník nespisovné češtiny uvádí původ papriky, s významem ‚starý člověk‘, zcela jinde. Spojuje ho se slovem páprda, které v tomto významu zdůrazňuje slabost starého člověka a které je odvozeno od podstatného jména pápěrka, které zase podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka mohlo vzniknout přikloněním ke slovesu prdět.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Slovník nespisovné češtiny. 2009. (platí od 2009)
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj: Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)

Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Lexikologie
Kategorie: Význam
Stav:
#14553
Užití:
0 0 0
Dotaz: Význam frazému
Konkrétní dotaz: Co znamená, když se říká „Fouká tu jako na vidrholci?“
Klíčové slovo: vidrholec; vídrholec
Odpověď: Podle Slovníku spisovného jazyka českého označuje vidrholec/vídrholec (obě podoby jsou možné) ‚osamělé, opuštěné, pusté, zpravidla větrné místo‘. Podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka se prý původně jednalo o název lesa na cestě z Českého Brodu do Prahy, který býval skrýší loupežníků. Původ jména je nejasný, pochází zřejmě z němčiny, základem druhé části je výraz Holz (dřevo). Na dnešní význam možná působila i lidová etymologie – asociace se slovy vítr a holý.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14464
Užití:
0 0 0
Dotaz: Slovní druh
Konkrétní dotaz: Prosím o sdělení, jaké mluvnické kategorie má slovo viď, případně k jakému slovesu ho přiřadit. Rozkazovací způsob slovesa vidět zní přece viz.
Klíčové slovo: viď
Odpověď: Slovo viď je citoslovce, které podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka vzniklo patrně ustrnutím starobylého slovesného tvaru vědě (s významem ,vím'). Se slovesem vidět citoslovce viď tedy z pohledu vývoje jazyka nijak nesouvisí. Určitá souvislost mezi oběma tvary však přesto je. Psaní písmene i uprostřed slova viď (namísto písmene ě, které je obsaženo v motivujícím tvaru vědě) je podle Jiřího Rejzka způsobeno procesem tzv. kontaminace, tj. prostřednictvím jakéhosi „mylného“ připodobnění obou tvarů na základě jejich formální podobnosti i významové blízkosti („viděl jsem, tedy vím“). Vzhledem k tomu, že v současné češtině funguje výraz viď jako citoslovce (takto jej hodnotí i české výkladové slovníky), není dost dobře možné ani účelné – přestože jde o tvar původem slovesný – uvažovat o jeho mluvnických kategoriích.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo viď

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14460
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova vidrholec?
Klíčové slovo: vidrholec; vídrholec
Odpověď: Možný původ slova vidrholec (dle Internetové jazykové příručky též vídrholec) zaznamenává J. Jungmann ve svém Slovníku česko-německém. V něm se nacházejí tři podoby slova: vidrholec, fidrolec a fidrholec. Původně se tak prý jmenoval les na Kouřimsku, ležící mezi Českým Brodem a Prahou, v němž se skrývali loupežníci. (Ostatně i dnes nese několik lesů v ČR jméno Vidrholec.) Podle Českého etymologického slovníku není původ slova zcela jasný, nicméně jeho autor považuje za pravděpodobnou souvislost s německým Holz ‚dřevo‘. Přesnější výklad přináší publikace Jsme v češtině doma? Ta uvádí jako východisko slova německé Witerholz, složeninu z výrazu Witer (dnes Gewitter) ‚bouřka, vichřice, hromobití‘ a již zmíněného Holz. Závěrem dodejme, že dnešní význam slova mohl být ovlivněn tzv. lidovou etymologií, spojující vidrholec/vídrholec se slovy vítr a holý.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)
Jazykový zdroj: Geoportál Českého úřadu zeměměřického a katastrálního.
Jazykový zdroj: Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14434
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký má původ kocovina?
Klíčové slovo: kocovina
Odpověď: Původ kocoviny můžeme hledat v nadměrné konzumaci alkoholu, původ slova kocovina pak v Českém etymologickém slovníku J. Rejzka. Slovo se v češtině užívá od 19. století, bylo utvořeno ze slova kočičina žertovnou obměnou založenou na jméně Kotz (čteme [koc]), tak se totiž jmenoval mladoboleslavský hejtman, proti němuž protestovala veřejnost v revolučním roce 1848. Ostatně slovo kocovina původně znamenalo ‚výtržnost‘. Dnešní význam ‚stav po požití většího množství alkoholu projevující se bolestí hlavy, nevolnostmi, citlivostí na světlo a hluk, celkovou slabostí ap.‘ (jak jej popisuje Akademický slovník současné češtiny) slovo získalo vlivem německého podstatného jména Kater s významem ‚kocour‘, ale i ‚kocovina‘, užívaného ve studentském slangu snad jako narážka na Katarrh, tj. katar ‚zánět sliznice‘. V němčině sehrála roli taktéž spojitost s výrazem Katzenjammer ‚kočičí nářek‘. Podobnou souvislost lze snad nalézt i v češtině, neboť Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta připisuje výrazům kočičina a kocovina významy ‚všelijaká disharmonie zvuků‘, ‚hudební produkce špatně provozovaná‘ a ‚potupné zastaveníčko někomu činěné, při čemž se dělá neladný a protivný hřmot všelikerým způsobem, promíšený pískotem a hvízdáním, mňoukáním atd.‘. Závěrem dodejme, že pro popis stavů spojených s konzumací alkoholu se někdy užívají i jiné názvy zvířat – dobře známá je jistě opice (německy Affe) jakožto označení pro ‚opilost‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. František Št. Kott. 1878–1893.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14433
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ frazému
Konkrétní dotaz: V Internetové jazykové příručce jsem si ověřil, že slovo vampýr se píše pouze s -ý-, kdežto slovo upír s -í, přestože tato slova mají prakticky stejný význam. Je to snad dáno jejich odlišným původem?
Klíčové slovo: upír; vampýr
Odpověď: Podle Rejzkova Českého etymologického slovníku jsou vampýr a upír slova příbuzná, obě mají původ asi v praslovanském ǫpyrь či ǫpirь, ovšem vzhledem k různým podobám slov v jiných slovanských jazycích (polsky upiór, rusky upýr, chorvatsky vampir aj.) lze rekonstruovat i odlišné původní podoby, jako např. upirь. Autor slovníku upozorňuje, že kvůli rozmanitosti forem i nejasné motivaci pojmenování nelze podat uspokojivý etymologický výklad. Předpokládané významy praslovanských výrazů blíže popisuje Ľ. Králik ve Stručném etymologickém slovníku slovenčiny, vzhledem k Rejzkově rezervovanosti však nepovažujeme za zcela vyloučené, že se (alespoň u některých výkladů) jedná spíše o tzv. lidovou etymologii: Podoba ǫpirь prý mohla označovat buď toho, ‚kdo vylétá, vystupuje (z hrobu)‘, nebo ‚kdo se vbíjí dovnitř‘, tj. kdo vniká do těla oběti, aby jí pil krev. Význam podoby ǫpyrь pak Králik vykládá jako ‚neodevzdaný ohni‘, tj. jako popis mrtvé osoby, jež nebyla pochována běžným způsobem – spálením. Co se slova vampýr týče, Rejzek uvádí, že se do češtiny dostalo ze srbského vampir v souvislosti s „upírskými“ aférami, které proběhly v Srbsku v letech 1725 a 1731 a o nichž informoval veřejnost tisk. Slovník česko-německý J. Jungmanna a Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta zachycují pouze podoby s měkkým i vampir či vampír, avšak Příruční slovník jazyka českého již pracuje s heslovým slovem vampýr, v němž uvádí doklady s oběma způsoby zápisu – „[Matka byla] zde zcela podobna vampyru“ a „Začal líčit ho jako vampíra, který chce uchvátit nejen Pazderovo jmění, ale i jeho duši“. Novější výkladové slovníky češtiny pak pracují už jen s pravopisnou variantou vampýr, ypsilon se přitom dostalo do daného slova patrně vlivem slova netopýr (ostatně slovo vampýr se užívá nejen jako označení pro ‚nemrtvého živícího se krví‘, ale též jako pojmenování pro jistý ‚druh netopýra‘). Podobně můžeme uvažovat o tom, že k zachování písmena í ve slově upír mohla přispět předpokládaná spojitost se slovesem (u)pít (krev).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Stručný etymologický slovník slovenčiny. Ľubor Králik. 2015.
Jazykový zdroj: Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. František Št. Kott. 1878–1893.
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14419
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova šeřík?
Klíčové slovo: šeřík
Odpověď: Jak se píše v Rejzkově Českém etymologickém slovníku, slovo šeřík vytvořil Jan Svatopluk Presl. Jako základ mu posloužil ruský název šeříku sirénь (čárka nad é zde značí přízvuk na druhé slabice). Presl toto slovo přiklonil k českému přídavnému jménu šerý, zřejmě s ohledem na fialovošedé květy keře. Zmíněný ruský název rostliny má pak původ v latinském pojmenování šeříku syringa.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)

ID související odpovědi: #14418

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.