Dotaz:
Y = obecné jméno – přechylování: časté konkrétní případy/typy, pracovní pozice/funkce
Konkrétní dotaz:
Máme u nás skupinu mažoretek – mužů, můžeme pro ně používat označení mažoreti?
Klíčové slovo:
mažoret
Odpověď:
Slovníky spojují slovo mažoretka výhradně se ženami a dívkami a v definicích se s možností, že by šlo o muže, vůbec nepočítá. Proto se nikde ani neuvádí mužská podoba. Jde o termín převzatý z francouzského majorette (ten si čeština přizpůsobila přidáním přípony -ka). Přípona -ette ve francouzštině značí ženský rod. To znamená, že k základu major- byla přidána koncovka -ette pro ženy a toto slovo pak získalo svůj specifický význam. Užívání slova mažoret bychom v češtině raději nedoporučovali. V úzu jsme nenašli jediný výskyt tohoto slova (ani v jazykovém korpusu, ani na internetu), tudíž je evidentní, že se v praxi vůbec neužívá. Kromě toho výraz mažoret by vzhledem ke své neobvyklosti mohl být chápán jako nežádoucí ironie. U specifických profesí vyhrazených (alespoň zpočátku) pouze ženám je obtížné utvořit mužskou podobu a ze slovotvorných i jiných důvodů většinou nevystačíme s tím, že odtrhneme koncovku -ka. Někde si pomůžeme cizím slovem, např. letuška – stevard. Někde musíme použít slovo s podobným významem: hosteska – informátor, pořadatel, uvaděč, průvodce, příp. společník apod. (i když význam není zcela identický s původním slovem hosteska). Existují i případy, kdy se pro muže užívá pojmenování původně pouze ženské, např. akvabela (užívá se pro muže i ženy). V některých případech nám však nezbývá než užít opisu, případně vymyslet či převzít jiné slovo, které bychom v daném významu užili. Není vyloučeno, že s přibývajícím počtem mužů věnujících se této činnosti vznikne nějaké jednoslovné pojmenování nebo se jako u akvabel vžije pojmenování mažoretka i pro muže. Ale prozatím bychom byli raději s užíváním pojmu mažoret opatrní.
Zvažované varianty:
mažoret
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Původ frazému
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ spojení starý paprika?
Klíčové slovo:
starý paprika
Odpověď:
Slovní spojení starý paprika obecně označuje staršího, usedlého muže a má dvě možná vysvětlení původu. Nový akademický slovník cizích slov obsahuje výraz paprika s významem ‚starší, příliš usedlý muž‘ a uvádí, že se jedná o slovo původem srbské a že do češtiny se dostalo přes maďarštinu.
Slovník nespisovné češtiny uvádí původ papriky, s významem ‚starý člověk‘, zcela jinde. Spojuje ho se slovem páprda, které v tomto významu zdůrazňuje slabost starého člověka a které je odvozeno od podstatného jména pápěrka, které zase podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka mohlo vzniknout přikloněním ke slovesu prdět.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Slovník nespisovné češtiny. 2009. (platí od 2009)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:
Dotaz:
Význam frazému
Konkrétní dotaz:
Co znamená, když se říká „Fouká tu jako na vidrholci?“
Klíčové slovo:
vidrholec; vídrholec
Odpověď:
Podle Slovníku spisovného jazyka českého označuje vidrholec/vídrholec (obě podoby jsou možné) ‚osamělé, opuštěné, pusté, zpravidla větrné místo‘. Podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka se prý původně jednalo o název lesa na cestě z Českého Brodu do Prahy, který býval skrýší loupežníků. Původ jména je nejasný, pochází zřejmě z němčiny, základem druhé části je výraz Holz (dřevo). Na dnešní význam možná působila i lidová etymologie – asociace se slovy vítr a holý.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Slovní druh
Konkrétní dotaz:
Prosím o sdělení, jaké mluvnické kategorie má slovo viď, případně k jakému slovesu ho přiřadit. Rozkazovací způsob slovesa vidět zní přece viz.
Klíčové slovo:
viď
Odpověď:
Slovo viď je citoslovce, které podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka vzniklo patrně ustrnutím starobylého slovesného tvaru vědě (s významem ,vím'). Se slovesem vidět citoslovce viď tedy z pohledu vývoje jazyka nijak nesouvisí. Určitá souvislost mezi oběma tvary však přesto je. Psaní písmene i uprostřed slova viď (namísto písmene ě, které je obsaženo v motivujícím tvaru vědě) je podle Jiřího Rejzka způsobeno procesem tzv. kontaminace, tj. prostřednictvím jakéhosi „mylného“ připodobnění obou tvarů na základě jejich formální podobnosti i významové blízkosti („viděl jsem, tedy vím“).
Vzhledem k tomu, že v současné češtině funguje výraz viď jako citoslovce (takto jej hodnotí i české výkladové slovníky), není dost dobře možné ani účelné – přestože jde o tvar původem slovesný – uvažovat o jeho mluvnických kategoriích.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova vidrholec?
Klíčové slovo:
vidrholec; vídrholec
Odpověď:
Možný původ slova vidrholec (dle Internetové jazykové příručky též vídrholec) zaznamenává J. Jungmann ve svém Slovníku česko-německém. V něm se nacházejí tři podoby slova: vidrholec, fidrolec a fidrholec. Původně se tak prý jmenoval les na Kouřimsku, ležící mezi Českým Brodem a Prahou, v němž se skrývali loupežníci. (Ostatně i dnes nese několik lesů v ČR jméno Vidrholec.) Podle Českého etymologického slovníku není původ slova zcela jasný, nicméně jeho autor považuje za pravděpodobnou souvislost s německým Holz ‚dřevo‘. Přesnější výklad přináší publikace Jsme v češtině doma? Ta uvádí jako východisko slova německé Witerholz, složeninu z výrazu Witer (dnes Gewitter) ‚bouřka, vichřice, hromobití‘ a již zmíněného Holz. Závěrem dodejme, že dnešní význam slova mohl být ovlivněn tzv. lidovou etymologií, spojující vidrholec/vídrholec se slovy vítr a holý.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)
Jazykový zdroj:
Geoportál Českého úřadu zeměměřického a katastrálního.
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký má původ kocovina?
Klíčové slovo:
kocovina
Odpověď:
Původ kocoviny můžeme hledat v nadměrné konzumaci alkoholu, původ slova kocovina pak v Českém etymologickém slovníku J. Rejzka. Slovo se v češtině užívá od 19. století, bylo utvořeno ze slova kočičina žertovnou obměnou založenou na jméně Kotz (čteme [koc]), tak se totiž jmenoval mladoboleslavský hejtman, proti němuž protestovala veřejnost v revolučním roce 1848. Ostatně slovo kocovina původně znamenalo ‚výtržnost‘. Dnešní význam ‚stav po požití většího množství alkoholu projevující se bolestí hlavy, nevolnostmi, citlivostí na světlo a hluk, celkovou slabostí ap.‘ (jak jej popisuje Akademický slovník současné češtiny) slovo získalo vlivem německého podstatného jména Kater s významem ‚kocour‘, ale i ‚kocovina‘, užívaného ve studentském slangu snad jako narážka na Katarrh, tj. katar ‚zánět sliznice‘. V němčině sehrála roli taktéž spojitost s výrazem Katzenjammer ‚kočičí nářek‘. Podobnou souvislost lze snad nalézt i v češtině, neboť Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta připisuje výrazům kočičina a kocovina významy ‚všelijaká disharmonie zvuků‘, ‚hudební produkce špatně provozovaná‘ a ‚potupné zastaveníčko někomu činěné, při čemž se dělá neladný a protivný hřmot všelikerým způsobem, promíšený pískotem a hvízdáním, mňoukáním atd.‘. Závěrem dodejme, že pro popis stavů spojených s konzumací alkoholu se někdy užívají i jiné názvy zvířat – dobře známá je jistě opice (německy Affe) jakožto označení pro ‚opilost‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. František Št. Kott. 1878–1893.
Dotaz:
Původ frazému
Konkrétní dotaz:
V Internetové jazykové příručce jsem si ověřil, že slovo vampýr se píše pouze s -ý-, kdežto slovo upír s -í, přestože tato slova mají prakticky stejný význam. Je to snad dáno jejich odlišným původem?
Klíčové slovo:
upír; vampýr
Odpověď:
Podle Rejzkova Českého etymologického slovníku jsou vampýr a upír slova příbuzná, obě mají původ asi v praslovanském ǫpyrь či ǫpirь, ovšem vzhledem k různým podobám slov v jiných slovanských jazycích (polsky upiór, rusky upýr, chorvatsky vampir aj.) lze rekonstruovat i odlišné původní podoby, jako např. upirь. Autor slovníku upozorňuje, že kvůli rozmanitosti forem i nejasné motivaci pojmenování nelze podat uspokojivý etymologický výklad. Předpokládané významy praslovanských výrazů blíže popisuje Ľ. Králik ve Stručném etymologickém slovníku slovenčiny, vzhledem k Rejzkově rezervovanosti však nepovažujeme za zcela vyloučené, že se (alespoň u některých výkladů) jedná spíše o tzv. lidovou etymologii: Podoba ǫpirь prý mohla označovat buď toho, ‚kdo vylétá, vystupuje (z hrobu)‘, nebo ‚kdo se vbíjí dovnitř‘, tj. kdo vniká do těla oběti, aby jí pil krev. Význam podoby ǫpyrь pak Králik vykládá jako ‚neodevzdaný ohni‘, tj. jako popis mrtvé osoby, jež nebyla pochována běžným způsobem – spálením. Co se slova vampýr týče, Rejzek uvádí, že se do češtiny dostalo ze srbského vampir v souvislosti s „upírskými“ aférami, které proběhly v Srbsku v letech 1725 a 1731 a o nichž informoval veřejnost tisk. Slovník česko-německý J. Jungmanna a Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta zachycují pouze podoby s měkkým i vampir či vampír, avšak Příruční slovník jazyka českého již pracuje s heslovým slovem vampýr, v němž uvádí doklady s oběma způsoby zápisu – „[Matka byla] zde zcela podobna vampyru“ a „Začal líčit ho jako vampíra, který chce uchvátit nejen Pazderovo jmění, ale i jeho duši“. Novější výkladové slovníky češtiny pak pracují už jen s pravopisnou variantou vampýr, ypsilon se přitom dostalo do daného slova patrně vlivem slova netopýr (ostatně slovo vampýr se užívá nejen jako označení pro ‚nemrtvého živícího se krví‘, ale též jako pojmenování pro jistý ‚druh netopýra‘). Podobně můžeme uvažovat o tom, že k zachování písmena í ve slově upír mohla přispět předpokládaná spojitost se slovesem (u)pít (krev).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova šeřík?
Klíčové slovo:
šeřík
Odpověď:
Jak se píše v Rejzkově Českém etymologickém slovníku, slovo šeřík vytvořil Jan Svatopluk Presl. Jako základ mu posloužil ruský název šeříku sirénь (čárka nad é zde značí přízvuk na druhé slabice). Presl toto slovo přiklonil k českému přídavnému jménu šerý, zřejmě s ohledem na fialovošedé květy keře. Zmíněný ruský název rostliny má pak původ v latinském pojmenování šeříku syringa.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova bez?
Klíčové slovo:
bez
Odpověď:
Český etymologický slovník J. Rejzka nabízí několik výkladů původu slova bez, ovšem s výhradami. Praslovanské bъzъ prý nemá přesvědčivou etymologii, spojení s latinským sambucus téhož významu neodpovídá hláskoslovně, spojení s indoevropským názvem buku (bháhg-o-) zase významově. Uvažuje se též o zvukomalebném základu, neboť ze stvolu dané rostliny se vyrábějí píšťalky, trubičky apod. Závěrem dodejme, že pojmenování bez bylo nejen v češtině, ale i v několika dalších slovanských jazycích přeneseno jakožto označení šeříku.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:
Dotaz:
Výklad jména
Konkrétní dotaz:
Chtěl bych Vás požádat o informaci, jak vzniklo místní jméno „Klausový důl“. Souvisí nějak se jménem Klaus?
Klíčové slovo:
Klausový důl
Odpověď:
Název Klausový důl (lokalita u Janských Lázní, zvaná též Těsný důl) vznikl od pojmenování přehrady (klauzy), která sloužila k plavení dřeva. Nahlédnutím do Příručního slovníku jazyka českého lze zjistit, že klauza je technický termín označující vodní nádrž, z níž se napájí vodní tok za dopravy vorů. Tento výraz pochází ze slova klauzura – ‚odloučenost od světa‘, které má svůj původ v latinském claudere – ‚zavírat‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova gurmán?
Klíčové slovo:
gurmán
Odpověď:
Dle Českého etymologického slovníku vychází slovo gurmán (tj. ‚labužník‘) z francouzského slova gourmand téhož významu, které má však nejistý původ. Bývá
spojován s francouzským slovem gourmet ‚znalec vína, labužník‘, jež vzniklo ze starofrancouzského gromet ‚chlapec, sluha‘. Význam ve francouzštině se tedy postupně proměňoval od úžeji vymezeného ‚pomocníka obchodníka s vínem‘ přes ‚obchodníka s vínem, koštéra‘ až k dnešnímu významu.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova neřest?
Klíčové slovo:
neřest
Odpověď:
Slovo neřest označuje v dnešní češtině ‚nízkou vášeň nebo její projev‘. Podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka však toto slovo mělo dříve i významy ‚soužení, neštěstí, bída‘, ‚obtížný hmyz‘, ‚trní a bodláčí‘ či ‚neduh, vyrážka‘ (tak jej definuje ještě Jungmannův Slovník česko-německý). Podle Rejzka však slovo neřest zcela původně, ve staré češtině, označovalo ‚tření ryb‘. Podobně Staročeský slovník zachycuje pro neřest význam ‚trdliště, místo tření ryb‘ a dokládá jej mj. příkladem „s dvory, s rybníky, s mlýny, s břehy i s řekami, potoky, neřesty, s lesy, s háji, s horami“. Spojení původního významu ‚tření ryb‘ s dnešním významem je sice obtížné, ale ne nemožné: vnímání tření ryb jakožto ‚něčeho ošklivého, slizkého‘ a vliv mylně vydělené záporky ne- přispěly k vytvoření významu ‚nemravnost, něco nepříjemného vůbec‘. Nicméně vyloučená není ani souvislost se slovem neřád.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova lajdák?
Klíčové slovo:
lajdák
Odpověď:
Rejzkův Český etymologický slovník uvádí, že slovo lajdák (ale i lajdat, lajdáctví atd.) vychází z výrazů landat ‚toulat se‘ a landák ‚tulák‘, jež mají původ v německém výrazu Landstreicher (taktéž ‚tulák‘).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Odpověď:
O původu slova prosinec se můžeme dočíst v Rejzkově Českém etymologickém slovníku. Přestože jsou interpretace původu slova různé, autor slovníku se kloní k hypotéze, že se slovo vyvinulo z praslovanského slovesa prosinǫti, které znamenalo ‚problesknout‘ a bylo odvozeno od slovesa sinǫti či sijati s významem ‚svítit, zářit, blýskat se‘. Tato slovesa vycházejí z indoevropského výrazu sḱeH(i), nesoucího význam ‚svítit, lesknout se‘. Slovo prosinec tedy pravděpodobně označuje dobu, kdy slunce probleskuje mezi mraky. Jiní autoři kladou slovo prosinec do souvislosti s přídavným jménem siný, tedy ‚modravý, šedivý‘, to má však stejný původ jako již zmíněná slovesa sinǫti či sijati. Pro úplnost dodejme, že se slovo prosinec někdy mylně spojuje se slovesem prosit, či dokonce s podstatným jménem prase, neboť prosinec – staročesky též prasinec – býval tradičně časem zabijaček. Jedná se však o případy tzv. lidové etymologie.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ pozdravu ahoj? Odkdy se užívá v češtině?
Klíčové slovo:
ahoj
Odpověď:
Podle nejnovějšího vydání Rejzkova Českého etymologického slovníku z roku 2015 byl tento původně námořnický pozdrav přejat do češtiny z angličtiny, a to zřejmě přes dolnoněmeckou podobu ahoi. Anglické ahoy je přitom varianta citoslovce hoy – podobně máme v češtině hoj, hej. (Pro úplnost dodejme, že ve starším vydání daného slovníku z roku 2001 dává autor původ slova do souvislosti též s anglickým a hoy, tj. ‚loďka, člun‘.) V minulosti se výraz ahoj používal v češtině pro pobízení tažných zvířat (koní, dobytka), jako pozdrav jej u nás rozšířili ve 20. letech minulého století trampové a vodáci jako určitou protiváhu k sokolskému pozdravu nazdar.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Domácí vs. přejaté
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova zavazadlo, má něco společného se slovesem zavázat?
Klíčové slovo:
zavazadlo
Odpověď:
Podle Českého etymologického slovníku je slovo zavazadlo, mající dříve též podobu zavazedlo, odvozeno od staršího slovesa zavázeti s významem ‚překážet, vadit‘. (V témže významu se sloveso zavazet užívá dodnes na Moravě.) Slovo zavazadlo užíval již v 17. století J. A. Komenský, jak dokládají záznamy z Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny a taktéž Jungmannův Slovník česko-německý, jenž pracuje s citací ze spisu Labyrint světa a ráj srdce: „Ryňk pln byl jam, dolů, a výmolů jakýchsi, též kamení a kládí, příčkem a na kříž lecjaks ležícího, a jiných zavazadel.“ Slovo zavazadlo ve významu ‚co překáží‘ nacházíme též ve Slovníčku staré češtiny, není tak vyloučené ještě dřívější užití. Zavazadlo je dohledatelné též v Elektronickém slovníku staré češtiny, avšak s významem ‚pruh látky sloužící k zavázání nebo obvázání, zvláště obinadlo, obvaz‘. Co se dnešního významu slova zavazadlo ‚cestovní taška, kufr apod.‘ týče, svou roli sehrála patrně asociace právě se slovesem zavazovat, zavázat.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny.
Jazykový zdroj:
Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)
Jazykový zdroj:
Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova sekta?
Klíčové slovo:
sekta
Odpověď:
V odborné literatuře nalézáme dva výklady původu tohoto slova. Český etymologický slovník dává slovo sekta, přejaté přes německé Sekte téhož významu, do souvislosti s latinským podstatným jménem secta, znamenajícím ‚filozofický směr, politická strana‘. Toto slovo je odvozeno od secare, tj. tvaru trpného příčestí slovesa sectus s významem ‚sekat, řezat‘, původně tedy ‚co je odděleno, odštěpeno‘. Podobně původ slova pojímá např. i starší Stručný etymologický slovník jazyka českého. Naproti tomu Stručný etymologický slovník slovenčiny vykládá latinské secta jako ‚cesta, způsob konání‘, doslova ‚(to) následované‘, vycházející ze slovesa sequī ‚následovat‘. Podobnou interpretaci nabízí též např. německý slovník Duden (viz https://www.duden.de/rechtschreibung/Sekte). O konzultaci jsme proto požádali odborníka na teologii. Podle něj teologové neodmítají ani jeden z představených etymologických výkladů. Nicméně se domnívají, že první výklad je ideologicky zatížený negativním hodnocením ze strany církve, zatímco druhý výklad zdůrazňuje spíše aspekt sociologický.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Stručný etymologický slovník jazyka českého. Holub – Lyer. 1967. (platí od 1967)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slovo kelímek?
Klíčové slovo:
kelímek
Odpověď:
Český etymologický slovník Jiřího Rejzka uvádí, že slovo kelímek bylo převzato v 19. století z polského kielimka s významem ‚rendlík‘. Předpokládá se, že se dané slovo dostalo do polštiny z turečtiny, nicméně není jisté, které turecké slovo by bylo možno považovat za výchozí. Za převzetím slova do češtiny pak stojí Jan Svatopluk Presl, který patřil k významným tvůrcům českého (nejen) chemického názvosloví. Jak dokládá i Jungmannův Slovník česko-německý, kelímek se v češtině původně užíval ve významu ‚nádoba chemičná‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ výrazu sakumprdum?
Klíčové slovo:
sakumprdum
Odpověď:
Vedle výrazu sakumprdum či sakumperdum se v češtině objevují či objevovaly i podoby sakumprásk, sakumpikum, sakum pakum a další. Všechny jsou přitom obměnami původnějšího sakumpak, který podle Českého etymologického
slovníku Jiřího Rejzka vychází z německého slovního spojení „(mit) Sack und
Pack“ s významem ‚se vším všudy‘ (doslova ‚s pytlem a balíkem‘). Tento význam má daný výraz i v češtině.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Prosím vás, kde se vzal název ping-pong pro stolní tenis? Studenti mi tvrdí, že je z čínštiny, mně se to však zdá příliš jednoduché.
Odpověď:
Jak se lze dočíst v Českém etymologickém slovníku Jiřího Rejzka, slovo ping-pong má ve skutečnosti původ v angličtině. Do češtiny se dostalo po 1. světové válce. Vychází z anglického slovesa ping, jež znamená ‚zabzučet, plesknout‘ a bylo využito pro zvukomalebné zdvojení, s jakým se setkáváme např. u spojení bim bam či pif paf.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.