Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr Jazyková příručka: #21, Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015) .
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/30, položky: 1-10/291
Stav:
#15012
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: V některých sportech (např. ve volejbale, v badmintonu) se běžně používá synonymní označení pro síť výraz sako. Zajímal by mě původ tohoto slova. 
Odpověď: Naprostá většina uživatelů češtiny si výraz sako spojí s druhem oblečení, u nějž Slovník spisovné češtiny (2. vydání, 1994) i Nový akademický slovník cizích slov (2005) podávají shodnou definici: ,krátký kabát jako součást obleku‘. Tento výraz podle Rejzkova Českého etymologického slovníku (2015) pochází z italského výrazu sacco ,pytel‘ a ten má původ v latinském saccus téhož významu. Podle autora byl „název přenesen podle rovného střihu“. Význam, který je předmětem dotazu, výkladové slovníky nezaznamenávají. Lze ho nalézt ve Slovníku nespisovné češtiny od J. Huga a kol. (4. rozšířené vydání, 2020) u hesla sako, s popisem „sport. síť oddělující obě poloviny hřiště (ve volejbalu, tenise apod.), srov. nec“ a s příkladem „Po podání jde vždycky hned na sako“. Stejný význam má nec, s dovětkem, že se obvykle užívá „v tenise či stolním tenise, zejména když se míč dotkne sítě při servisu“; je zde uvedena i německá podoba Netz, kdežto u výrazu sako jakákoli zmínka o možném původu chybí. Tento výraz s významem ,volejbalová síť‘ obsahuje i Výběrový slovník českých slangismů od J. Hubáčka (2003); dále ho zaznamenává M. Terčová v příspěvku Sportovní slang (volejbal a sportovní střelba) uveřejněném v Západočeské vlastivědě (1992) a připojuje ještě další, méně časté slangismy pro označení volejbalové sítě: čeřen, katr a tábor. O výrazu sako se zmiňuje ve své bakalářské práci Sportovní slang se zaměřením na míčové sporty (Univerzita Palackého v Olomouci, 2023) i R. Šmídová. Vedle již uvedeného významu připojuje ještě jeden, který se užívá ve fotbale: ,síť pověšená na bránu‘. Jako jediná se pokusila nastínit etymologii. Domnívá se, že ji lze hledat u všeslovanského výrazu sak ,síť na ryby‘. Tento výklad lze, podle našeho názoru, přijmout. Podle J. Rejzka praslovanská podoba sakЪ „se obvykle považuje za výpůjčku z nějaké román. předlohy (it. sacco) ,pytel‘, která se vyvinula z lat. saccus“. Výraz sako pojmenovávající část oblečení i sako označující v některých sportech síť mají tedy shodný výchozí latinský původ. Významově se od sebe však natolik vzdálily, že je dnes považujeme za homonyma, z nichž první je součástí spisovné slovní zásoby a druhé nespisovné.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Slovník nespisovné češtiny. 2009. (platí od 2009)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj: Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině. Kučera – Zeman. 1998.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#15010
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova zálety? Předpokládám, že nějak souvisí s létáním, že si záletník takříkajíc zaletí od své partnerky za jinou.
Klíčové slovo: zálety
Odpověď: Výklad, jenž spojuje podstatné jméno zálety, tedy ‚milostná dobrodružství, milostné pletky‘ (viz Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost), a od něj odvozená slova s létáním, je pěkným příkladem tzv. lidové etymologie. Naproti tomu odborný výklad nacházíme v Českém etymologickém slovníku Jiřího Rejzka, kde se píše, že slovo zálety a jeho odvozeniny vycházejí ze staročeského přídavného jména letný, jež znamenalo ‚důvěrný, přátelský, milostný‘, a souvisejí též se staroslověnským spojením jestь lětь, tedy ‚je dovoleno, volno‘. V praslovanštině se pak předpokládá existence slova lětь s významem ‚dovolený, přátelsky nakloněný‘. Do geneze slova zálety se tak promítl jednak blízký, důvěrný vztah mezi lidmi, jednak určitá možnost či volnost navazovat vztahy. Za povšimnutí stojí též záznam slova zálety v Jungmannově Slovníku česko-německém (v 5. díle z roku 1839). Autor danému pojmu připisuje význam ‚námluvy, frejování, umílení (sic!) se před manželstvím‘, pojem zálety v dnes rozšířeném významu se tedy užíval již v 19. století. Zajímavé je v tomto kontextu též zmíněné frejování, respektive již staročeské sloveso frejovati, frejěvati, jež dle Elektronického slovníku staré češtiny nese významy 1. ‚sukničkařit, oddávat se záletům‘, 2. ‚nevázaně se bavit‘, 3. ‚dvořit se někomu, ucházet se o něčí lásku‘. Od něj je pak odvozeno pojmenování osoby frejieř, frajieř (viz Slovník staročeský), jež dle slovníku Jiřího Rejzka dalo základ dnešnímu frajerovi.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14967
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Při sledování dobrodružného seriálu jsem si uvědomil jednu jazykovou nelogičnost. Postavy hledaly útočiště, kde by se mohly ukrýt – nemělo by však útočiště pojmenovávat spíše místo, odkud někdo útočí, než místo, kde se někdo schovává?
Klíčové slovo: útočiště
Odpověď: Abychom mohli tento dotaz zodpovědět, musíme se vrátit do období staré češtiny. Malý staročeský slovník a Slovník staré češtiny, jež jsou oba dostupné v internetové aplikaci Vokabulář webový, zachycují podoby útočišče a útočiščko. Podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka je slovo doloženo již ve 14. století a autor ho usouvztažňuje s podstatným jménem útok – ovšem poněkud odlišným způsobem, než je naznačen ve vašem dotazu. Ve staré češtině bylo slovo útok užíváno v jiných významech, než je tomu dnes, znamenalo mimo jiné ‚útěk‘, neboť bylo odvozeno od slovesa utéci (srov. vytéct > výtok, otéct > otok). Tento význam je doložen například v povídce o Alexandru Velikém z poloviny 15. století: „I zda toho neviete, že jeden lev mnoho jelenóv zapúzie a zahánie a na útok obrátí?“ V souladu s tím lze tedy chápat útočiště jako ‚místo, kam se utíká‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14966
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova pomlázka?
Klíčové slovo: pomlázka
Odpověď: České označení pomlázka podle etymologických slovníků souvisí s přídavným jménem mladý, respektive se slovesem omladit/zmladit – pošlehání spletenými proutky má na člověka přenést jarní sílu, má ho omladit. Jde o symbolické předání svěžesti, mladosti, pružnosti, ohebnosti a zdraví mladého proutku. Vokabulář webový zachycuje staročeský výraz pomlázěti sě s významem ‚šlehat se navzájem metlami z mladých vrbových proutků‘ a pomlázěti tedy ‚mrskat pomlázkou‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Holub – Kopečný. 1952. (platí od 1952)
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14964
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova roráty?
Klíčové slovo: roráty
Odpověď: Slovo roráty má původ v latině, v níž rōrāre znamená ‚rosit, zavlažovat‘. Český etymologický slovník vysvětluje, že označení roráty vzniklo podle začátku latinského adventního zpěvu Rorate coeli desuper (v překladu „rosu dejte, nebesa, shůry“).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)

ID související odpovědi: #14928

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14960
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Slyšela jsem, že slovo deprese pochází z anglického spojení deep rest, tedy ‚hluboký odpočinek‘, protože tělo vysílá signály, že si potřebuje hodně odpočinout. Je to pravda?
Klíčové slovo: deprese
Odpověď: Vyvozování původu (a významu) slova deprese z anglického spojení deep rest je mylné. Přesněji jde o typický příklad lidové či laické etymologie. Takovou mylnou etymologickou asociaci vysvětluje Jiří Rejzek jako „spojení [určitého výrazu] s jinými slovy, jež je v nesouladu se skutečným původem slova“. V Českém etymologickém slovníku od téhož autora najdeme i odpověď na původ slova deprese. To pochází z latinského dēpressiō od dēprimere s významem ‚stlačovat, stísňovat‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Lidová etymologie v češtině. Jiří Rejzek. 2009.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14867
Užití:
0 0 0
Dotaz: Vhodnost/správnost slovního spojení
Konkrétní dotaz: V knize od Karla Čapka jsem narazil na vyjádření, že někomu něco přivodilo bžundu. Myslel jsem, že se říká mít (z něčeho) bžundu nebo dělat si (z něčeho) bžundu.
Klíčové slovo: přivodit bžundu
Odpověď: V současné češtině má nespisovný a expresivní výraz bžunda význam ‚legrace, švanda‘, jde tedy o něco, co není bráno vážně, popřípadě o něco, co přináší rozptýlení (viz Akademický slovník současné češtiny). Něco veselého tedy může být bžunda (Dámy se tomu moc nasmály. Však to také byla bžunda), někdo má z něčeho bžundu (Kluci ze mě sice měli bžundu, ale paní doktorka zpozorněla) či si někdo z někoho/něčeho dělá bžundu (Boural v opilosti a pak si z toho ještě dělal bžundu). Podíváme-li se však do starších výkladových slovníků, konkrétně do Slovníku spisovného jazyka českého a Příručního slovníku jazyka českého, zjistíme, že slovo bžunda je vykládáno jako ‚nepříjemná situace, nezdar, neúspěch, ostuda‘ (být v bžundě, jít domů s bžundou – ‚s nepořízenou‘). V Knize apokryfů Karla Čapka je bžunda užívána právě v tomto významu. Český etymologický slovník Jiřího Rejzka uvádí jako pravděpodobné vysvětlení pro významový posun slova bžunda od ‚ostudy‘ k ‚legraci‘ v přiklonění tohoto výrazu k podobně zakončeným slovům junda, sranda a švanda.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14838
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Proč se rajčeti říká také rajské jablko? Jak souvisí rajče s jablkem a s rájem?
Klíčové slovo: rajče
Odpověď: Podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka se slovo rajče objevuje v češtině až od 20. století a vzniklo jako lidový název z původního spojení rajské jablko. To vede přesně ke dvěma otázkám: proč se rajče označuje jako jablko a proč zrovna jako jablko rajské, z ráje? Podle Elektronického slovníku staré češtiny se slovo jablko, doplněné o různé přívlastky, používalo k označení řady rostlinných plodů, které svým kulatým tvarem připomínaly jablko, viz např. citrínové jablko, vlašské jablko jako pojmenování pro ‚citrón nebo pomeranč‘ a plané jablko jako označení pro ‚plod kdouloně obecné‘. Jungmannův Slovník česko-německý z roku 1835 pak uvádí označení jako jablko pomerančowé nebo citronowé. Spojení rajské jablko původně označovalo jablko granátové – plod marhaníku granátového (Punica granatum). Jungmannův slovník však uvádí u spojení rajské jablko tři významy: ‚plod kolokvinty obecné‘ (die Koloquinte), ‚granátové jablko‘ (der Granatapfel) a právě ‚rajče‘ (der Paradiesapfel). Pozdější Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický Fr. Št. Kotta z r. 1878 u spojení rajské jablko uvádí zase už jen význam ‚jablko granátové‘. Spojení rajské jablko ve významu ‚rajče‘ bylo podle Jiřího Rejzka do češtiny přejato z německého der Paradiesapfel, což znamená doslova ‚rajské jablko‘. První část slova pochází z německého der Paradies ‚ráj‘, které má kořeny v pozdnělatinském paradīsus ‚zahrada, ráj‘. Podobná označení najdeme i v jiných jazycích, viz např. slovenské paradajka, chorvatské rajčica, srbské paradajz, slovinské paradižnik nebo maďarské paradicsom. Podle Slovníku afixů užívaných v češtině je slovo rajče univerbizát vzniklý ze spojení rajské jablko/jablíčko tzv. resufixací – příponu -sk/ý ve slově rajský nahradila přípona -č/e. Zajímavé je, že tento slovotvorný postup je izolovaný, unikátní, žádný jiný univerbizát takhle nevznikl. Jak ale souvisí rajče s rájem? Rajče pochází ze Střední a Jižní Ameriky, Evropané se s ním seznámili až po objevení Nového světa. Existují dobová díla, která explicitně zobrazují Ameriku jako ráj, s důrazem na bujnou přírodu a exotické prvky nově objevovaných zemí. Významným příkladem jsou např. rytiny od Theodora de Bry, německého rytce a vydavatele z konce 16. století. Jeho série America představuje idealizované obrazy nově objevených zemí, často s typicky rajskou přírodou a původními obyvateli v harmonii s okolím. Ilustrativním příkladem této pokračující tradice může být obraz Ráj od Jana Brueghela mladšího, který zobrazuje harmonickou scenérii plnou exotických zvířat a rostlin, evokující biblickou zahradu Eden. Kromě toho se rajčata po svém příchodu do Evropy považovala za exotickou a vzácnou novinku. Slovo rajský v jejich názvu tak mohlo odkazovat na jejich původní dekorativní charakter, protože v raném novověku se rajčata pěstovala spíš jako okrasné rostliny. V některých jazycích je rajče spojováno s jablkem kvůli italskému označení pomodoro, doslova ‚zlaté jablko‘. Tento termín vytvořil sienský botanik Pietro Andrea Mattioli, který rajče označil latinsky jako malum aureum ‚zlaté jablko‘ a do italštiny přeložil jako pomo d’oro. Název odkazuje na zlatavě žlutou barvu rajčete před jeho dozráním. Zajímavostí může být, že podle Stručného etymologického slovníku jazyka českého Josefa Holuba a Stanislava Lyera se doslovný překlad italského pomodoro – ‚zlaté jablko‘ používal i ve staré češtině (resp. spíš v češtině doby střední). Příbuzné výrazy jsou např. polské, ruské a ukrajinské pomidor či běloruské pamidor. Výrazy příbuzné se španělským tomate pak mají původ ve slově tomatl z jazyka nahuatl. Příkladem může být např. anglické tomato, německé die Tomate, francouzské tomate, švédské a norské tomat, finské tomaatti nebo nizozemské tomaat. Pojmenování rajčete tedy souvisí jak s jeho podobností s jablkem, tak s exotickým a „rajským“ původem, kterým byli kdysi fascinování evropští objevitelé a botanici.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj: Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)
Jazykový zdroj: Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. František Št. Kott. 1878–1893.
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Slovník afixů užívaných v češtině. Šimandl (ed.). (platí od 2016)

Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14837
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ frazému
Konkrétní dotaz: Odkud se vzal výraz hokus pokus?
Klíčové slovo: hokus pokus; hokuspokus
Odpověď: Jiří Rejzek v nejnovějším Českém etymologickém slovníku (2015) uvádí, že původ výrazu hokus pokus není úplně jasný, že do češtiny byl přejat asi přes německé Hokuspokus, jehož původ bývá nejčastěji spojován s rouhavým přetvořením mešní formule „hoc est corpus (meum)“ s významem ‚toto je (moje) tělo‘. Podobně Václav Machek ve svém Etymologickém slovníku jazyka českého (1971), odkud Rejzkův slovník uvedené informace do značné míry přebírá, píše, že výraz hokuspokus pochází snad z němčiny a že „domněnek [rozumí se: o jeho původu] je několik“: „nejspíše to je asi ‚rouhavé překroucení slov hoc est corpus meum‘“, které, dodejme, pronášel kněz v tzv. tridentské latinské mši, sloužené do 2. vatikánského koncilu v r. 1969, při pozdvihování konsekrované hostie symbolizující Tělo Páně. Holub a Lyer pak ve svém Stručném etymologickém slovníku jazyka českého (1967) uvádějí trochu odlišnou podobu zmíněné formule, konkrétně „hocus pocus dominocus hoc est corpus Domini“, a i podle nich přejala čeština daný výraz z němčiny. Podle Etymologického slovníku Holuba a Kopečného (1952) pochází výraz hokuspokus naopak ze středověkého studentského argotu, konkrétně z výrazu hax-pax, jejž dávají do souvislosti s latinským iocus ‚žertovná hra, kouzlo‘. Zmíněné etymologické slovníky (s výjimkou Holuba a Lyera) sice informaci o přejetí z němčiny podávají opatrně, nejspíš je však spolehlivá – srov. např. disertační práci maďarského bohemisty Tamáse Tölgyesiho Lexikální germanismy v dnešní češtině (s. 121). Složitější je to naopak dost možná s informací o původu sledovaného výrazu v citované mešní formuli, která v konečném důsledku pochází od Vladimíra Šmilauera. Václav Machek ji do svého slovníku doplnil jako příspěvek či názor Vladimíra Šmilauera z jeho recenzního posudku na 1. nebo 2. vydání slovníku a odsud se „propsala“ až do slovníku Rejzkova (a dost možná i do Stručného etymologického slovníku jazyka českého, jelikož Vladimír Šmilauer recenzoval i ten). Dva současné renomované online slovníky velkých jazyků, anglický Oxford Dictionary Online a německý Duden, se totiž nezávisle na sobě shodují na tom, že původ tohoto výrazu je v kouzelné zaklínací pseudolatinské, tj. latinu napodobující, zesměšňující, formuli „hax, pax, max, deus adimax“ (kde slovo pax znamená ‚mír‘ a deus ‚Bůh/bůh‘). Oba dva tyto možné původy (1. hoc est corpus (meum) vs. 2. hax, pax, max, Deus adimax) zmiňuje Stručný etymologický slovník slovenčiny od Ľubora Králika (2019), který ovšem druhý původ považuje za méně pravděpodobný.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Stručný etymologický slovník jazyka českého. Holub – Lyer. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj: Stručný etymologický slovník slovenčiny. Ľubor Králik. 2015.
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Holub – Kopečný. 1952. (platí od 1952)
Jazykový zdroj: Databáze jazykových dotazů. (platí od 2020)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14776
Užití:
0 0 0
Dotaz: Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz: Je správně stát majlant, nebo majland? A proč?
Klíčové slovo: majlant
Odpověď: Majland, Majlant i Majlont jsou zastaralé a nespisovné (obecněčeské) výrazy, jimiž se označovalo italské město Milán (viz Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost). Jak uvádí Český etymologický slovník Jiřího Rejzka, do češtiny se tato jména dostala přes německé Mailand. Z daných pojmenování vznikl přenesením významu výraz pro ‚velké množství, hojnost, zpravidla peněz‘, neboť čeští vojáci si za rakousko-italských válek ztotožňovali Milán s blahobytem a bohatstvím. Vzhledem k tomu, že majland, majlant a majlont jsou slova nespisovná, charakteristická pro neformální, mluvené vyjadřování, není možné způsob jejich zápisu opřít o žádnou kodifikační příručku, které se obvykle zaměřují jen na spisovný jazyk. S poměrnou jistotou však můžeme pomocí databáze korpusu SYN v11 zjistit, která z variant se častěji užívá. Zřejmé je, že výrazně převažuje podoba majlant (2 700 výskytů), podoba majland se (po odečtení homonymních podob vztahujících se např. k fotbalovému klubu AC Majland) objevuje spíše zřídka (83 výskytů). Není bez zajímavosti, že výraz Majlont v současné češtině označuje pouze neoficiální, regionální pojmenování odstavného nádraží v Brně, což je patrně důsledek zkomolení názvu čtvrtě Maloměřice, v níž se nachází. Nejfrekventovanější variantu majlant (s významem velké bohatství, velká suma peněz) zaznamenává i Slovník nespisovné češtiny. Ten zachycuje i variantu majlont, u níž uvádí, že jde o brněnský výraz pro bohatství.
Zvažované varianty:
majlant majland
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Slovník nespisovné češtiny. 2009. (platí od 2009)
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Majlant a majland

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.