Dotaz:
Přivlastňování jinému větnému členu než podmětu
Konkrétní dotaz:
Nemohu se rozhodnout, jaké zájmeno volit v následující větě. „Pomáháme lidem dojít svého/jejich poslání“. Můžete mi prosím poradit?
Klíčové slovo:
svůj; jejich
Odpověď:
Uvedená věta je zhuštěna pomocí infinitivní konstrukce („dojít svého/jejich poslání“). Zhuštěním však často vznikají věty, které mohou být nepřehledné, nejednoznačné. Konkrétně ve vašem případě si konkuruje podmět věty („my“) a předmět („lidé“). Formální pravidlo pro užití zvratného či nezvratného přivlastňovacího zájmena říká, že přivlastňuje-li se podmětu (původci děje), je namístě zvolit zvratné zájmeno. Je zřejmé, že „poslání“ v této větě patří „lidem“, nikoli „nám“. Podle uvedeného pravidla by tedy bylo namístě nezvratné přivlastňovací zájmeno „jejich“. Jiné pojetí však pracuje s tzv. zanořenou (skrytou) predikací, která se projeví, když větu rozvedeme: „Pomáháme lidem, aby došli svého poslání“. Vyjdeme-li z tohoto pojetí, je ve zhuštěné konstrukci přijatelné i užití zvratného zájmena „svého“. V obou případech je však možné, že čtenáře volba toho či onoho zájmena zarazí. Užití zvratného zájmena navíc může zapříčinit významovou nejednoznačnost („Pomáháme lidem dojít svého poslání.“ – Jde o „naše“ poslání, nebo poslání „lidí“?). Pro lepší porozumění by bylo ideální větu rozvít již zmiňovaným způsobem (vedlejší větou): „Pomáháme lidem, aby došli svého poslání“. Ve vedlejší větě je pak volba (zvratného) zájmena jednoznačná, protože „poslání“ je přivlastňováno nevyjádřenému podmětu, kterým jsou „lidé“.
Poslední užití:
18.2.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Konkurence přivlastňovacích zájmen
Dotaz:
Přivlastňování podmětu
Konkrétní dotaz:
Měl bych správně napsat „Sepisuji moji závěť“ a „Toto odkazuji mojí manželce“, nebo „Sepisuji svoji závěť“ a „Toto odkazuji svojí manželce“?
Klíčové slovo:
svůj
Odpověď:
Ve větách, v nichž přivlastňujeme podmětu (resp. původci děje), užíváme zvratné zájmeno. V obou uvedených větách je podmětem zájmeno „já“ a tomuto podmětu je „závěť“ i „manželka“ přivlastňována. V obou případech je tedy namístě užít zájmeno „svůj“: „Sepisuji svoji závěť“ a „Toto odkazuji svojí manželce“.
Poslední užití:
18.2.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Konkurence přivlastňovacích zájmen
Dotaz:
Slovotvorná přípona
Konkrétní dotaz:
Jaký druh morfému je -ě ve slově viditelně?
Klíčové slovo:
viditelně
Odpověď:
Segment -ě ve slově viditelně je slovotvorná přípona. Nevyjadřuje, o jaký tvar slova jde, jaké gramatické významy slovo vyjadřuje (jako např. pádové koncovky: žen-A, žen-Y, nebo osobní koncovky:, děl-á-M, děl-á-Š), ale slouží k vytvoření nového slova, příslovce, z přídavného jména viditelný.
Poslední užití:
23.10.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Morfematika, 2.4.2 Slovotvorné přípony
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Marně si lámeme hlavu nad rozborem věty „Žáci chtěli uspět v prvním kole“. Nemůžeme se rozhodnout, zda výraz „v prvním kole“ určit jako předmět, nebo příslovečné určení místa. Poradíte nám?
Klíčové slovo:
předmět vs. příslovečné určení
Odpověď:
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, proto nemůžeme s určitostí říci, jak k tomuto problému přistupuje školská praxe. Z našeho pohledu však v uvedené větě jde o hraniční jev, neboť na daný větný člen se lze zeptat jak „Uspět v kom/čem?“ (slovníky vazeb uvádějí u slovesa „uspět“ přímo vazbu „v kom/čem“), tak „Uspět kde?“. Dokonce nelze vyloučit ani pojetí, že daný výraz je odpovědí na otázku „Kdy?“, tudíž by mohlo jít i o přísloveční určení času. Ani jedno řešení bychom proto nehodnotili jako chybné.
Poslední užití:
18.2.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Předmět, s. 271; Příslovečné určení, s. 281.
Dotaz:
Tvarotvorná finální přípona – pádová koncovka
Konkrétní dotaz:
Pomáhám synovi při distanční výuce. Měl za úkol označit koncovku ve slovním tvaru krásného, označil -ého, ale paní učitelka takovou odpověď označila za nesprávnou a napsala k ní „označil jsi příponu“. Co je tedy přípona a koncovka v tvaru krásného?
Klíčové slovo:
krásného
Odpověď:
Slovní tvar krásného se člení na kořen krás- (je krása, krasohled atp.), slovotvornou příponu -n- a tzv. finální tvarotvornou příponu – pádovou koncovku -ého. Problém může být v rozdílech mezi tím, jak se slovo podrobně člení podle zásad vědeckého popisu morfematické stavby slov, a jak se tento popis zjednodušuje pro školské účely. Z hlediska vědeckého popisu je např. koncovka druhem přípony (přípony se dělí mj. na tvarotvorné nefinální a tvarotvorné finální, kterých je několik druhů a označují se jako koncovky: pádové, rodové, infinitivní, osobní). Bez ohledu na to je však odpověď vašeho syna správná – -ého je ve tvaru krásného primárně pádová koncovka, teprve sekundárně i přípona (mezi příponou, resp. tvarotvornou finální příponou, a koncovkou, resp. pádovou koncovkou, je stejný vztah jako mezi slovy ryba a kapr).
Poslední užití:
27.5.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo krása
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Tvar přídavného jména v přívlastku shodném v postpozici
Konkrétní dotaz:
Narazila jsem na větu „Kultura je zpět a pro všechny i navzdory komplikacím způsobenými covidem-19“. Je tvar „způsobenými“ správně?
Klíčové slovo:
způsobený
Odpověď:
Nikoli. Postponovaný přívlastek (tedy takový, který stojí až za řídícím jménem) v dané větě má povahu přívlastku shodného, proto se musí shodovat v pádě, čísle a rodě s řídícím jménem. V uvedeném případě je řídící jméno „komplikacím“ ve 3. pádě, ve stejném pádě proto musí být i přídavné jméno „způsobený“. Správná vazba tudíž zní „navzdory komplikacím způsobeným covidem-19“. Praktickou pomůckou pro kontrolu správného tvaru bývá dosazení přídavného jména do pozice před řídícím jménem, tj. „navzdory způsobeným komplikacím“.
Poslední užití:
2.3.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Shoda postponovaného přívlastku (týkající se, vztahující se)
Dotaz:
Terminologický dotaz
Konkrétní dotaz:
Co je v infinitivních tvarech přípona a co koncovka? Když mám například tvary pracovat, pracovati a péct, péci, jsou -t/-ti a -ct/-ci přípony, nebo koncovky? Co je koncovka ve tvarech příčestí činného? Je např. ve tvaru pracovala koncovka -la, nebo -a?
Klíčové slovo:
infinitiv, příčestí činné
Odpověď:
V podrobném, vědeckém popisu morfematické stavby slov se liší několik druhů přípon (sufixů, tj. morfémů, které ve slovním tvaru stojí za kořenem). Kromě kmenotvorných přípon (prac-OVA-t, děk-UJ-u atp.) jsou v kontextu vašeho dotazu zásadní zejm. dva následující druhy přípon: tvarotvorné přípony nefinální, které stojí za kořenem, ale před koncem slova, a tvarotvorné přípony finální, které stojí na konci slova. Obou těchto přípon je několik druhů. Zásadní je, že různé druhy finálních tvarotvorných přípon se označují jako koncovky; existují totiž (celým názvem) tvarotvorné finální přípony – pádové koncovky (žen-U), tvarotvorné finální přípony – osobní koncovky (děl-á-Š), tvarotvorné finální přípony – rodové koncovky (prac-ova-l-A) a také tvarotvorné finální přípony – infinitivní koncovky (prac-ova-T). U infinitivů zakončených na -t/-ti, např. u uvedeného pracovat, je tedy -t/-ti infinitivní koncovka (celým názvem tvarotvorná finální přípona – infinitivní koncovka). U infinitivů zakončených na -ci/-ct (péci, péct) je situace složitější, neboť tyto tvary vznikly z původního *pek-ti, kde se z -kt- vyvinulo -c-. Z historického hlediska je tedy toto -c- morfematickým švem, protože se v něm nachází zároveň kus původního kořene (peK-ti) i kus původní infinitivní koncovky (pek-Ti). Z hlediska současné češtiny se za infinitivní koncovku tvarů typu péci, péct považuje jen -i, resp. -t a -c- se hodnotí jako součást kořene, tj. člení se péc-0-i, péc-0-t. Ve tvaru příčestí činného, např. pracovala, se nachází rodová koncovka -a (celým názvem finální tvarotvorná přípona – rodová koncovka) a tzv. nefinální tvarotvorná přípona – přípona příčestí činného -l-; člení se tedy prac-ova-l-a.
Poslední užití:
1.11.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Morfematika, 2.4.3 Tvarotvorné přípony: 1. Nefinální tvarotvorné přípony a 2. Finální tvarotvorné přípony – koncovky
Dotaz:
Součástí několikanásobného podmětu není jméno r. muž. živ. (slovosled přísudek – podmět)
Konkrétní dotaz:
Ve škole jsme narazili na větu „V kleci skotačila medvíďata, lvíče i tygřata“. V Internetové jazykové příručce jsem se ale dočetla, že pokud je mezi složkami několikanásobného podmětu (rodu středního) alespoň jedno jméno v čísle jednotném, mělo by se v přísudku psát tvrdé y, tedy „skotačily“. Je to prosím pravda?
Klíčové slovo:
shoda s několikanásobným podmětem
Odpověď:
Ve větách, v nichž stojí přísudek až za podmětem, platí pouze pravidlo, které zmiňujete. Pokud ale přísudek předchází podmětu, máme dvě možnosti. Buď můžeme shodu řídit všemi složkami několikanásobného podmětu, tedy v tomto případě uplatnit pravidlo o přítomnosti alespoň jednoho jména rodu středního v čísle jednotném (zde „lvíče“), a tudíž napsat v přísudku -y. Druhou možností ale je shodovat přísudek s nejbližší složkou několikanásobného podmětu, v tomto případě s „medvíďaty“ – pak bychom napsali v přísudku -a. Správně je tedy jak věta „V kleci skotačily medvíďata, lvíče i tygřata“, tak „V kleci skotačila medvíďata, lvíče i tygřata“.
Poslední užití:
1.3.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Shoda přísudku s podmětem několikanásobným, sekce 2.2 – Složkou několikanásobného podmětu není jméno rodu mužského životného
Dotaz:
Náležitá/oficiální podoba jména
Konkrétní dotaz:
V angličtině se prý začal pro ukrajinské hlavní město užívat název Kyiv místo původního pojmenování Kiev, které vychází z ruštiny. Neměli bychom v češtině také psát raději Kyjiv místo Kyjev?
Klíčové slovo:
Kyjev
Odpověď:
Je pravda, že název Київ se z ukrajinské cyrilské abecedy do češtiny správně přepisuje jako Kyjiv. Jak dokládají mj. data z Českého národního korpusu, toto endonymum (tj. podoba zeměpisného jména v jazyce původu, v tomto případě přepsaná do latinky) se v českých textech téměř nevyskytuje. V češtině totiž užíváme vžité (navíc oficiálně standardizované) exonymum, tj. počeštěné pojmenování Kyjev. Tato forma je z jazykového hlediska výhodná zejména s ohledem na neproblematické skloňování. Od jména Київ (Kyjiv) zní v ukrajinštině 2. pád j. č. Києва (Kyjeva), analogické užívání v češtině, tj. Kyjiv, bez Kyjeva, však nedoporučujeme, protože nemá kvůli střídání hlásek -i- a -e- v českém skloňovacím systému oporu. Dodejme, že v ruštině má název ukrajinského hlavního města podobu Киев, která se do češtiny přepisuje jako Kijev (nikoli tedy jako Kyjev, protože zatímco znaku и z ruské azbuky odpovídá písmeno „i“, znak и v ukrajinštině označuje „y“). S formou Kijev jsme se mohli zejména v minulosti rovněž setkávat, avšak v současných českých textech není důvod ji uplatňovat.
Zvažované varianty:
Kyjev
Kyjiv
Poslední užití:
28.11.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Geografický místopisný slovník světa. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj:
Index českých exonym. Boháč a kol.. 2019. (platí od 2019)
Dotaz:
Valence předložek
Konkrétní dotaz:
Paní učitelka z kladenské základní školy užívá ve spojeních, kde bychom očekávali 6. pád, např. „o přestávce“, „o/při přírodovědě“, vazbu s pádem čtvrtým: „O přestávku si děti snědly svačiny“ nebo „O přírodovědu jsme se učili o obratlovcích“. Je vazba se 4. pádem přípustná?
Klíčové slovo:
o přestávce; o přestávku
Odpověď:
Vazba „o + 4. pád“ pravděpodobně vychází ze staré češtiny. V ní mívala předložka „o“ v některých kontextech vedle spojení se 6. pádem také náležitou vazbu se 4. pádem. Současný Slovník spisovného jazyka českého uvádí u předložky „o“ se 4. pádem doklady z umělecké literatury (o Štědrý večer, o Bílou sobotu), které ale z celoúzemního hlediska již hodnotí jako zastaralé. O problematice této vazby se můžeme dočíst také v článku J. Beneše z roku 1939 v časopise Naše řeč (ročník 23, číslo 6, s. 163–165). Zde se píše, že předložka „o“ s akuzativem v časovém významu („o Vánoce“, „o veselku“ nebo právě „o přestávku“) je jevem v té době typicky užívaným v Praze, na Kladensku, Lounsku a Roudnicku a na přistěhovalce z jiných oblastí zpravidla působí velmi nezvykle. Jak nám potvrdili kolegové z dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český, na Kladensku je tento jev stále živý a častý (o víkend, o prázdniny, o matiku apod.). Značně rozšířený je například také na Rakovnicku. V současném jazyce ale evidentně jde o nářeční jazykový prostředek, proto bychom v rámci projevu učitele ve vyučovací hodině doporučili užívat spisovnou (nářečně neutrální) vazbu se 6. pádem: „O přestávce si děti snědly svačiny“ či „O přírodovědě jsme se učili o obratlovcích“. V neformální komunikaci lze 4. pád samozřejmě dále běžně uplatňovat, pokud je to v dané oblasti zvykem.
Poslední užití:
10.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
BENEŠ, J. Příslovečné určení času s předložkou o spojenou s akusativem. Ročník 23 (1939), číslo 6, s. 163-165.
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.