Dotaz:
Tvar přídavného jména v přívlastku shodném v antepozici
Konkrétní dotaz:
Nejsem si jistý, zda mám do reklamy napsat „úžasné dva miliony“, nebo „úžasných dva miliony“.
Klíčové slovo:
úžasné dva miliony
Odpověď:
Přívlastek „úžasné“ se shoduje s řídícím výrazem „miliony“, správně tedy: „úžasné dva miliony“, stejně jako bychom napsali např.: „úžasné dva zážitky“. Tvar „úžasných“ by pak byl náležitým řešením v případech, kdy je množství počítaného předmětu vyjádřeno číslovkou pět a výše, např. úžasných pět (šest, sedm, osmdesát, ...) milionů. U složených číslovek končících na „jeden“, „dva“, „tři“, „čtyři“, máme dvě možnosti, např. vedle „úžasných dvacet dva milionů“ („úžasných dvacet dva lidí“) i „úžasné dvacet dva miliony“ („úžasní dvacet dva lidé“). Ovšem, jak je z příkladů patrné, je třeba, aby tvar přívlastku shodného vždy odpovídal tvaru řídícího jména.
Zvažované varianty:
úžasné dva miliony
úžasných dva miliony
Poslední užití:
3.6.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Jazykový zdroj:
Skladba češtiny. Grepl – Karlík. 1998. (platí od 1998)
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen přivlastňovacích: individuálně přivlastňovací přídavná jména, ze jmen ženských
Konkrétní dotaz:
Je správně čalouničina práce, nebo čalounicina práce?
Klíčové slovo:
čalouničina
Odpověď:
Podle mluvnic češtiny se individuálně přivlastňovací přídavná jména od ženských jmen zakončených na -ic/e "obvykle" (PMČ) či "zpravidla" (MČ1) netvoří. V této informaci je nejspíš příčina Vašeho váhání a dotazu. Není sice jasné, zda tím mluvnice mají na mysli to, že se příslušné podoby reálně v úzu nevyskytují (přinejmenším v případě slova čalouničina (práce) je to pravda: databáze ČNK syn v8 neobsahuje jediný jeho výskyt), nebo že se nemají používat. Ať tak, či onak, v obou případech bychom se použití této podoby raději vyhnuli. Pokud by přesto bylo třeba individuálně přivlastňovací přídavné jméno od slova čalounice vytvořit, doporučovali bychom spíš podobu čalouničin, protože -č- je před adjektivní přivlastňovací příponou -in- mnohem častější – podle korpusu syn v8 (dotazy [(lemma=".*čin")&(tag=".*AU.*")] a [(lemma=".*cin")&(tag=".*AU.*")]) zhruba 150x. Jakkoliv tedy podoba čalouničin nemusí být systémová, lze se snad plauzibilně domnívat, že (v případě, kdy pro tvoření neexistuje silná opora v podobě jasného, všeobecně sdíleného pravidla) bude pro uživatele méně rušivá, nápadná atp. právě podoba s -č-.
Zvažované varianty:
čalouničina
čalounicina
Poslední užití:
3.6.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Adjektiva posesívní, par. 238
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 1. 1986. (platí od 1986)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
bod 2.2.1.1.7.3 (s. 369–370)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
vyhledávka čalouničin
Dotaz:
Číslovka druhová
Konkrétní dotaz:
Narazil jsem při korekturách na spojení několik dveří. Platí nutnost použití druhových číslovek ve spojení s pomnožnými podstatnými jmény i v případě neurčitých číslovek? Je špatně napsat několik dveří místo několikery dveře?
Klíčové slovo:
několik, několikery, několikero
Odpověď:
Jazykové příručky doporučují ve spojení s pomnožnými podstatnými jmény použít druhové číslovky (několikery dveře, tolikery dveře). Proto pokud chcete být v souladu s příručkami doporučujeme použít druhovou číslovku. To bude z hlediska gramatického v pořádku a bude to i v souladu s dosavadní kodifikací. Je ovšem pravda, že spojení s neurčitými číslovkami obvykle jazykové příručky neřeší a nezmiňují se o nich. Stejně tak ponechávají stranou i vyšší základní číslovky typu osmdesatery dveře / osmdesát dveří. pouze příruční mluvnice češtiny uvádí informaci, že v nepřímých pádech bývají číslovky dvoje, oboje, troje... nahrazeny tvary číslovek dva, oba, tři...: Přilož do obou kamen; Po všech třech dveřích stékala barva. Doklady v ČNK ukazují, že ani v 1. pádě nevnímají uživatelé jazyka spojení s neurčitými a s vyššími základními číslovkami jako agramatické nebo nenoremní (tolik dveří, několik dveří). Zdá se tedy, že čím vyšší číslovka, tím vyšší pravděpodobnost, že dojde k relativizaci pravidla týkajícího se spojení pomnožných substantiv a druhových číslovek. Ještě doplňujeme, že vedle spojení několikery dveře by bylo možné použít i spojení několikero dveří. Tento typ číslovek má v sobě obvykle odstín konečnosti počtu a je častější u určitých číslovek: čtvero ročních období, desatero přikázání apod.
Zvažované varianty:
několik
několikery
několikero
Poslední užití:
3.5.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
paragraf 477 a 478
Dotaz:
Podmět v 2. p.
Konkrétní dotaz:
Někde jsem slyšela, že lze věty typu „V přehradě přibylo/ubylo vody“ považovat za věty jednočlenné. Co je na tom pravdy? Jako učitelku by mě to velmi zajímalo.
Klíčové slovo:
přibylo vody, ubylo vody
Odpověď:
Podle tradičního pojetí jde o věty s podmětem v druhém pádě (genitivu). V dnešní češtině se jedná o ojedinělý jev, protože podmětu je jinak pevně vyhrazen první pád. Například Základní mluvnice českého jazyka, která shrnuje učivo v rozsahu základního a středního vzdělávání, se o tomto typu vět vůbec nezmiňuje. Tradiční pojetí pak razí např. Vladimír Šmilauer v Novočeské skladbě: typ „Přibylo vody, ubylo vody“ explicitně odlišuje od významově podobných jednočlenných vět udávajících míru („Je na tom trochu pravdy“). V prvním případě jde podle něj o genitiv částečný (partitivní), který ve větě zastupuje nominativ. V podobném duchu se o této problematice vyjadřuje např. Příruční mluvnice češtiny. Jako zvláštní typ podmětu tento genitiv chápe i akademická Mluvnice češtiny; ta však zároveň nevylučuje možnost chápat genitiv jako součást bezpodměté konstrukce (tj. jednočlenné věty). Toto alternativní pojetí tedy vyloučit nelze, ve školském prostředí však doporučujeme držet se pojetí tradičního (pokud na tento okrajový jev vůbec přijde řeč).
Poslední užití:
15.4.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 120 (odst. 378-2); s. 128 (odst. 425-3-b) – vydání 1969
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 414–415 (odst. 641) – vydání 2008
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 3. 1987. (platí od 1987)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 43 (kap. Subjekt, 1.0.2.2)
Dotaz:
Podmětem je výraz označující určitý i neurčitý počet (typu desítky, stovky, tisíce, davy)
Konkrétní dotaz:
Nevím si rady s číslovkou ve větě. Chci vyjádřit, že na stole leželo deset kusů hodinek. Je správně věta „Na stole leželo desatero hodinek srovnaných vedle sebe“, nebo „Na stole ležely desatery hodinky srovnané vedle sebe“? Intuitivně mi obě věty připadají v pořádku, ale neumím si odůvodnit, proč se liší tvary slov „leželo/ležely“ a „srovnané/srovnaných“.
Klíčové slovo:
desatero, desatery
Odpověď:
Obě možnosti jsou správně. V prvním případě je podmětem výraz „desatero“ (některé příručky ho hodnotí jako podstatné jméno, jiné jako číslovku), který také řídí tvar přísudku („leželo“). V druhém případě jsou podmětem hodinky a číslovka „desatery“, která se syntakticky chová jinak než „desatero“, je přívlastkem shodným. Přísudek se tedy musí shodovat s „hodinkami“ („hodinky ležely“). Výraz „srovnaný“ je v obou případech doplňkem a musí se formálně shodovat s výrazem „hodinky“: proto je v prvním případě ve 2. pádě mn. č. a v druhém případě v 1. pádě mn. č.
Poslední užití:
12.4.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
hesla desatero, desatery
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 498 (odst. 720) – vydání 2008
Dotaz:
Podmětem je výraz označující počet (typu pět lidí, šest procent, deset zajíců)
Konkrétní dotaz:
Mám v pracovním textu větu „97 procent složení je biologicky odbouratelných“ – nebo snad „97 procent složení je biologicky odbouratelné“? Nejsem si zkrátka jistá, jestli mám slovo „odbouratelný“ řídit „složením“, nebo „procenty“.
Klíčové slovo:
97 procent složení
Odpověď:
Podmětem věty je číslovka „97“, která řídí přísudkovou shodu. Forma samotného přídavného jména v přísudku jmenném se sponou se však řídí podle počítaného předmětu a přejímá tvar 2. pádu mn. č. V tomto případě je počítaným předmětem slovo „procent“ – tedy vlastně „97 odbouratelných procent“. Kdybyste chtěla slovo „odbouratelný“ spojit se slovem „složení“, musela byste větu přeformulovat tak, aby se „složení“ dostalo do podmětové pozice: „Složení je z 97 procent odbouratelné.“
Poslední užití:
12.4.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Počítaný předmět po číslovkách
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 400 (odst. 631) – vydání 2008
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Jsem češtinářka v důchodu a připravuji se s dětmi na přijímací zkoušky. V jednom cvičebním testu jsme narazili na větu „Můj bratr se nikdy neuměl správně rozhodnout“, v níž se má určit přísudek. V řešení testu je jako správná odpověď uveden tvar „neuměl se rozhodnout“. Já jsem přesvědčena, že za mých učitelských let se sloveso „umět“ mezi modálními slovesy neuvádělo – změnilo se snad od té doby chápání modálních sloves?
Klíčové slovo:
umět
Odpověď:
Jak se k modálním slovesům přistupuje v současné školní výuce, vám s jistotou říci nedokážeme, protože nejsme didaktické pracoviště. Současná odborná literatura však běžně pracuje s dvojím pojetím modálních sloves. Mezi modální slovesa v užším smyslu se skutečně tradičně řadí pouze slovesa moci, smět, muset, mít (za povinnost) a chtít. Modální slovesa v širším smyslu se svou povahou tradičním modálním slovesům blíží, mají však zároveň některé vlastnosti navíc. Nový encyklopedický slovník češtiny mezi modální slovesa v širším smyslu řadí např. umět, dovolit si, hodlat, ale i sloveso chtít, které jiné příručky (např. Příruční mluvnice češtiny) řadí k modálním slovesům v užším smyslu. Jak je vidět, možných přístupů je více. Zajímá-li vás, jaký přístup preferuje současná školská praxe, doporučujeme obrátit se na Asociaci češtinářů.
Poslední užití:
8.4.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 533 (odst. 751) – vydání 2008
Jazykový zdroj:
Nový encyklopedický slovník češtiny online. Karlík – Nekula – Pleskalová. 2012–2018. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Modální sloveso.
Dotaz:
Vedlejší věta příslovečná místní
Konkrétní dotaz:
Potřebovala bych poradit, která z vět souvětí je hlavní a která vedlejší. Souvětí zní: „Kde se vzal, tu se vzal.“
Klíčové slovo:
kde
Odpověď:
Když si nejsme jisti, která věta souvětí je hlavní a která vedlejší, pomůže blíže se podívat na výrazy, které jednotlivé věty uvozují. Vedlejší věty bývají jednak uvozeny podřadicími spojkami (např. protože, ačkoli, když), jednak vztažnými zájmeny (např. kdo, co, jaký) nebo vztažnými zájmennými příslovci (např. kde, odkdy, kolik, proč). Těmto výrazům v hlavních větách často odpovídají odkazovací (ukazovací) zájmena, resp. příslovce, a vznikají tak tyto dvojice: ten–kdo, to–co, takový–jaký, tam–kde, tolik–kolik. S použitím této pomůcky tedy můžeme snadno rozhodnout, že vedlejší věta je ve vašem případě ta, která je uvozena výrazem „kde“ („kde se vzal“), a věta uvozená výrazem „tu“ („tu se vzal“) že je věta hlavní.
Poslední užití:
7.1.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
odst. 545 a 660 (vydání 2008)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 267 (odst. 726)
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Dělali jsme s dětmi cvičné přijímací testy a v jednom z nich jsme narazili na větu „Můj bratr se nikdy neuměl správně rozhodnout“. Já jsem děti vždycky učila, že mezi modální slovesa patří pouze moci, smět, muset, mít (za povinnost) a chtít. V řešení testu se však píše, že je ve větě složený slovesný přísudek „neuměl se rozhodnout“, z čehož plyne, že sloveso „umět“ je zde považováno za modální. Teď tedy nevím, jak to mám žákům vysvětlit: patří „umět“ mezi modální slovesa, nebo nepatří?
Klíčové slovo:
umět
Odpověď:
Na tuto otázku vám bohužel nedokážeme uspokojivě odpovědět, protože nejsme didaktické pracoviště, a tudíž nevíme, jak k této problematice přistupuje současná školská praxe. Jisté je, že různé mluvnice k modálním slovesům přistupují různě. Základní mluvnice českého jazyka například za modální považuje pouze slovesa moci, smět, muset, mít (za povinnost) a chtít. Příruční mluvnice češtiny rozlišuje dvě vrstvy modálních sloves: vlastní modální slovesa (viz výčet výše) a modální slovesa v širším smyslu, kam řadí např. slovesa umět, dovést, vydržet, dokázat atd. Jaké řešení se od žáků vyžaduje u přijímacích zkoušek, však nedokážeme posoudit. Dotazy školského charakteru doporučujeme směrovat spíše na Asociaci češtinářů, která má mimo jiné vlastní poradnu a podobnými problémy se zabývá systematicky.
Poslední užití:
24.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 154
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 533 (odst. 751) – vydání 2008
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Dotaz:
Příslovečné určení
Konkrétní dotaz:
Vedeme s kolegyní spor, jakým větným členem je „k padnutí“ ve větě „Bylo horko k padnutí“. Já tvrdím, že jde o přívlastek neshodný (jaké horko?), kolegyně tvrdí, že jde o příslovečné určení míry. Rozsoudíte nás?
Klíčové slovo:
k padnutí
Odpověď:
Jedná se o příslovečné určení míry. Tento větný člen ve větě rozvíjí přísudek jmenný se sponou „bylo horko“, resp. jeho neslovesnou část vyjádřenou příslovcem „horko“. Přímo tento podtyp příslovečného určení vymezuje např. Příruční mluvnice češtiny a charakterizuje ho jako „vyjádření míry nebo intenzity uvedením následku nebo výsledku“. Mezi příklady uvádí např. Bylo to smutné až k pláči; Změnila ses, moje milá, k nepoznání.
Poslední užití:
17.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 457 (odst. 681) – vydání 2008
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.