Dotaz:
Obecná lingvistická terminologie
Konkrétní dotaz:
Odkdy je užíván pro skloňování podstatných jmen rodu ženského vzor růže? Já se učila jen vzor nůše.
Klíčové slovo:
vzory podstatných jmen
Odpověď:
Změna vzoru pro podstatná jména ženského rodu nůše → růže byla uveřejněna v 17. vydání Stručné mluvnice české (Havránek–Jedlička), tj. v roce 1981.
Poslední užití:
11.1.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Česká mluvnice. Havránek – Jedlička. 1981. (platí od 1981)
Dotaz:
Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz:
Vím, že 2. stupeň přídavného jména tichý je tišší se dvěma š. Ale když napíšu, že na hrázi rybníka seděli tiší rybáři, tak je tam jen jedno š?
Klíčové slovo:
tiší
Odpověď:
Ano, druhý stupeň přídavného jména tichý se píše se dvěma š: tišší. Pokud u rybníka seděli tiší rybáři, pak jde o tvar množného čísla přídavného jména skloňovaného podle tvrdého vzoru „mladý": mladý tichý rybář – mladí tiší rybáři. Stejný tvar by mohlo mít i souhrnné označení rodiny nositelů jména Tichý a Tichá – manželé Tiší.
Zvažované varianty:
tišší
tiší
Poslední užití:
13.4.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Česká mluvnice. Havránek – Jedlička. 1981. (platí od 1981)
Dotaz:
Bibliografické údaje o příručkách
Konkrétní dotaz:
Z kterého roku je poslední aktuální vydání České mluvnice od autorů Havránka a Jedličky?
Klíčové slovo:
mluvnice
Odpověď:
Česká mluvnice Bohuslava Havránka a Aloise Jedličky vyšla naposledy v roce 1983. Po vydání Pravidel českého pravopisu (PČP) v roce 1993, resp. 1994, však tato kodifikační příručka pro oblast tvarosloví již nebyla v souladu s nově zavedenou kodifikací, a to jak z hlediska pravopisného, tak tvaroslovného. Současné kodifikační zásady reflektuje Stručná mluvnice česká (1996), kterou dle platných PČP připravil Alois Jedlička, vycházeje z výkladu a koncepce České mluvnice.
Poslední užití:
10.9.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Česká mluvnice. Havránek – Jedlička. 1981. (platí od 1981)
Dotaz:
Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz:
Je mi to trapné, ale nevím, jestli ve sdělení oprava pracovních oděvů je ve slově pracovních h, nebo ch. A proč?
Klíčové slovo:
pracovních
Odpověď:
Náležitá podoba je pracovních. Jde o koncovku 2. pádu množného čísla měkkého přídavného jména. Stejně jako píšeme -ch u vzoru jarní (jarních), popř. i mladý (mladých), píšeme -ch u 2. p. mn. č. slova pracovní.
Zvažované varianty:
pracovních
pracovníh
Poslední užití:
7.2.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Jazykový zdroj:
Česká mluvnice. Havránek – Jedlička. 1981. (platí od 1981)
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Dotaz:
Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz:
Mám ve větě spojení „napříč obdobími“. Jsou obě i měkká?
Klíčové slovo:
obdobími
Odpověď:
Ano, jsou. Podstatné jméno období je středního rodu, patří ke vzoru stavení, proto píšeme i jak po b (období), tak v koncovce 7. pádu (obdobími).
Zvažované varianty:
obdobími
obdobímy
Poslední užití:
25.1.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Česká mluvnice. Havránek – Jedlička. 1981. (platí od 1981)
Dotaz:
I, nebo y?
Konkrétní dotaz:
Na restauraci je nápis Elsyn dvůr. Myslím, že by tam mělo být -i-. Mám pravdu?
Klíčové slovo:
Elsin
Odpověď:
Neznáme motivaci tohoto názvu, ale domníváme se, že běžný uživatel češtiny takovéto pojmenování vnímá jako individuálně přivlastňovací přídavné jméno odvozené z ženského jména Elsa. V tom případě by měla být použita přípona ‑in a náležitý zápis by skutečně byl Elsin.
Protože jde o název restaurace, je možné, že -y- bylo v názvu zvoleno záměrně, aby upoutalo pozornost a název byl zapamatovatelnější. Zda jde o omyl, či záměr, však bohužel nevíme.
Zvažované varianty:
Elsin
Elsyn
Poslední užití:
7.12.2016
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Jazykový zdroj:
Česká mluvnice. Havránek – Jedlička. 1981. (platí od 1981)
Dotaz:
Jaká je koncepce dané příručky?
Konkrétní dotaz:
Je akademická Mluvnice češtiny kodifikační příručka? A co Česká mluvnice od B. Havránka a A. Jedličky?
Klíčové slovo:
kodifikace
Odpověď:
Tři svazky Mluvnice češtiny z 80. let 20. století nejsou koncipovány jako kodifikační příručka. Česká mluvnice vyšla naposledy v roce 1983 a po stránce pravopisné nyní neodpovídá současné kodifikaci, jak z hlediska pravopisného, tak tvaroslovného. Současným kodifikačním zásadám, upraveným Pravidly českého pravopisu v roce 1993, odpovídá Stručná mluvnice česká, kterou na základě zmíněných PČP připravil A. Jedlička.
Poslední užití:
4.2.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 1. 1986. (platí od 1986)
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 3. 1987. (platí od 1987)
Jazykový zdroj:
Česká mluvnice. Havránek – Jedlička. 1981. (platí od 1981)
Dotaz:
Jaká je koncepce dané příručky?
Konkrétní dotaz:
Považují se za kodifikační příručky Slovník spisovné češtiny, Mluvnice češtiny a Nový akademický slovník cizích slov?
Klíčové slovo:
kodifikace
Odpověď:
Otázka hodnocení příruček jako kodifikačních je poněkud problematická. Do roku 1989 byly jako kodifikační hodnoceny následující příručky: Pravidla českého pravopisu, Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost a Česká mluvnice od B. Havránka a A. Jedličky. Po roce 1989 se situace komplikuje: pro jazykovou výchovu jsou stále závazná Pravidla českého pravopisu, avšak některé publikace výslovně uvádějí, že nechtějí být vnímány jako kodifikační, což je případ Příruční mluvnice; vedle toho Slovník spisovné češtiny uvádí, že je příručkou normativní, nikoli kodifikační (tj. v něm uvedené podoby nejsou závazné). Je však třeba doplnit, že vyjádření autorů je jedna věc, druhá věc je, jak dané příručky laická veřejnost vnímá. Roli rovněž hraje příslušnost autorů k určité instituci, konkrétně například k Ústavu pro jazyk český, příručky, které vznikají na půdě respektovaných institucí, veřejnost zpravidla vnímá jako závazné.
Poslední užití:
4.2.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Česká mluvnice. Havránek – Jedlička. 1981. (platí od 1981)
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 1. 1986. (platí od 1986)
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 3. 1987. (platí od 1987)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Slovesa: časování
Konkrétní dotaz:
Jsou spisovné tvary množného čísla tisknem, minem apod.?
Klíčové slovo:
tisknout, minout
Odpověď:
Tvary tisknem, minem jsou hodnoceny v mluvnicích (Česká mluvnice Havránka–Jedličky, Čeština - řeč a jazyk, Mluvnice češtiny 2) jako hovorové. To by znamenalo, že jsou stále spisovné, jen vhodné pro méně formální projevy. My hodnotíme tyto tvary jako nespisovné a doklady z Českého národního korpusu i zkušenosti v jazykové poradně potvrzují, že v neutrálních spisovných textech tyto tvary nejsou běžně užívány a že je pisatelé nevnímají jako spisovné. Domníváme se, že v uvedených mluvnicích mohlo jít o špatnou predikci vývoje. Také bychom mohli spekulovat o tom, jak pojímají hovorovost. V každém případě toto hodnocení neodpovídá současnému stavu. Ani SSČ, PČP a IJP jako kodifikační příručky tyto tvary neuvádějí. Z absence dotazů na spisovnost těchto tvarů v jazykové poradně (toto je jediný zaznamenaný dotaz na dané téma) podle našeho názoru lze dovodit, že mluvčí tento jev považují za jednoznačně nespisovný.
Zvažované varianty:
tisknem
minem
tiskneme
mineme
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Česká mluvnice. Havránek – Jedlička. 1981. (platí od 1981)
Jazykový zdroj:
Čeština – řeč a jazyk. Čechová. 2002. (platí od 2002)
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Dotaz:
Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz:
Chtěla bych se zeptat, jak by byl 2. pád v lotyšských jménech osob. Jedná se mi konkrétně o celé jméno a příjmení. Všechna mužská jména končí nejčastěji na koncovku -s, -š nebo -is. V lotyšském jazyce však tuto koncovku používají pouze v 1. pádě, a pak jim odpadá ve všech šesti pádech. Čili např. 1. pád je „Péteris“, ale oslovují ho „Peter“. Tuto koncovku přidávají i k zahraničním jménům např. Johanns Sebastians Bachs. Chtěla bych se tak zeptat, jestli když je to spíše jejich koncovka k 1. pádu, budu říkat 1. Péteris Vasks, 2. Péterise Vaskse neb Pétera Vaska/se? Dále mě zajímají druhé pády u jmen: Arvíds Vasks, Krišs Jankovsks.
Klíčové slovo:
Péteris Vasks; Arvíds Vasks; KrišseJankovsks
Odpověď:
Ačkoliv Havránek–Jedlička, 1981, připouštějí v České mluvnici obě možnosti, tedy jak připojování koncovek k celému nominativnímu základu (Lacise, Ignotase), tak k souhláskovému kmenu (Lace, Ignota), my bychom se spolu s Trostem (1955) a Petrem (1982) klonili pouze k prvnímu řešení. Trost totiž vznáší podstatný argument, že souhláskový kmen neurčuje skloňované tvary lotyšských (a litevských) jmen a nelze podle něj určit nominativ (1. pád), základní tvar jména. V současné češtině je naopak žádoucí, aby z nepřímých pádů byl rozpoznatelný i nominativ. Doporučili bychom Vám proto skloňovat zmiňovaná příjmení takto: Péterise Vaskse, Arvídse Vaskse a Krišse Jankovskse.
Poslední užití:
1.4.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Česká mluvnice. Havránek – Jedlička. 1981. (platí od 1981)
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Pavel Trost, V. Š.: O skloňování litevských a lotyšských vlastních jmen osobních v českých textech Naše řeč, ročník 38 (1955), číslo 7-8
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Jan Petr: O začleňování litevských a lotyšských příjmení do češtiny (s návrhem na přepis litevských a lotyšských písmen) Naše řeč, ročník 65 (1982), číslo 2
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.