Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Koriguji překlad z angličtiny do češtiny, v němž se objevuje nebinární osoba. V textu se k ní odkazuje pomocí zájmena they (oni), do českého textu se tak dostala věta: „Jemima Wilkinson byli evangelikální zvěstovatelé.“ Přiznám se, že jsem větu nejprve interpretovala tak, že je Jemima Wilkinson název nějaké skupiny. Nedalo by se to nějak obejít? Napadlo mě, že bych použila tvar 7. p. j. č.: „Jemima Wilkinson byli evangelikálním zvěstovatelem“. Co si o tom myslíte?
Klíčové slovo:
genderová neutrálnost; genderově neutrální vyjadřování
Odpověď:
Užívání sloves ve tvaru 3. osoby množného čísla při referenci k jednomu člověku není v češtině novým jevem. V dřívějších dobách se užívalo onikání („Jak se mají?“ namísto „Jak se máš/máte?“; více viz např. Trávníčkova Mluvnice spisovné češtiny 2, s. 1031 a 1052), Český jazykový atlas zaznamenává nářeční plurál úcty („naša maminka tak mluvívali“; více viz https://cja.ujc.cas.cz/e-cja/heslo/5/355). Z pohledu současné češtiny se jedná o zastaralé, okrajové jazykové prostředky, které nelze hodnotit jako neutrální a obecně přijatelné. Nemůžeme však vyloučit, že se pod vlivem snah hledat nové způsoby vyjadřování o nebinárních osobách a s tím souvisejícím vlivem anglického zájmena they (které se do češtiny překládá nejen jako ‚oni‘, ale též ‚ony‘ a ‚ona‘) v budoucnu rozšíří. Pokud se rozhodnete zachovat sponovou část přísudku ve tvaru množného čísla, je třeba při referenci k jediné osobě užít ve jmenné části přísudku tvar jednotného čísla, jak ostatně sama navrhujete: „Jemima Wilkinson byli evangelikálním zvěstovatelem“. Nicméně jak jsme uvedli výše, je třeba počítat s tím, že na (alespoň některé) uživatele češtiny bude toto vyjádření působit neobvykle, a dokonce jim může způsobovat interpretační potíže. Nad rámec dotazu ještě doplňujeme úvahu, zda z hlediska snahy vyjadřovat se genderově neutrálně nemůže být vnímáno jako problematické i samotné užití podstatného jména rodu mužského zvěstovatel.
Poslední užití:
20.2.2024
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Mluvnice spisovné češtiny. František Trávníček. 1951.
Jazykový zdroj:
Český jazykový atlas. (platí od 2012)
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Zajímalo by nás, kterým větným členem je výraz „skořicí“ ve větě „Perník voněl skořicí“. Jde o příslovečné určení, nebo předmět?
Klíčové slovo:
předmět vs. příslovečné určení
Odpověď:
Řešení této problematiky není zcela jednoznačné. Určování větných členů u jmen v 7. pádě, která se vážou ke slovesům smyslového vnímání, jako například „znít zpěvem“, „zářit hvězdným jasem“, „zapáchat dehtem“ apod., bylo v odborné literatuře několikrát popsáno, ale názory jednotlivých autorů nejsou jednotné. M. Grepl a P. Karlík v publikaci Skladba spisovné češtiny (1986) zmiňují, že výrazy tohoto typu stojí na hranici mezi předmětem a příslovečným určením, a odkazují na práce starších autorů. Vladimír Šmilauer (Novočeská skladba, 1966) píše, že případy 7. pádu po „slovesech jevů smyslem vnímaných“ jsou předmětem, a podle sloves označujících jednotlivé smysly (resp. vnímání jimi) zde vyjmenovává např. věty „Léto svítí živými barvami“; „Všecek hájek zvučel jásavým zpěvem“; „Stojaté vody páchly rybinou“ apod. Naopak František Trávníček (Mluvnice spisovné češtiny, 1951) ve spojeních typu „voní to růžemi“, „páchne to česnekem“ upřednostňuje příslovečný význam a kloní se k názoru, že jde o určení původu. Ať už tedy určíte výraz „skořicí“ jako příslovečné určení, nebo předmět, nedopustíte se „chybného“ vyhodnocení. Jestliže však jde o školní úkol, doporučujeme zkonzultovat s didaktickými odborníky, jaké řešení převažuje v učitelské praxi, případně nakolik je vůbec vhodné úkol této obtížnosti zařadit do výuky.
Poslední užití:
12.6.2024
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Mluvnice spisovné češtiny. František Trávníček. 1951.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 611-612
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 277, 299
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)