Dotaz:
Ostatní
Konkrétní dotaz:
Ve všech příručkách se uvádí tvar číslovky „půldruhého“ jako nesklonný. Zajímalo by mě, zda se jedná o nějaký ustrnulý tvar (nebo proč se uvádí tato číslovka ve druhém pádě)? Přece lze normálně říci „půldruhý milion“, „půldruhá hodina“? Čím se liší např. od „půlmiliontý“? V akademické Mluvnici češtiny je navíc uvedeno, že nesklonné jsou číslovky typu „půldruha“, ale častější jsou „skloňované“ podoby s dlouhými tvary. Lze psát „půl druhý“ i „půldruhý“, „půl miliontý“ i „půlmiliontý“?
Klíčové slovo:
půldruhý; půl druhý; půldruhého
Odpověď:
Spojení „půldruhého“ + podstatné jméno ve 2. pádě se v příručkách skutečně uvádí, avšak podle našeho názoru tento kodifikační záznam nemá naznačovat, že jde o ustrnulý, nesklonný tvar, kterého by se jako ustrnulého dalo používat ve všech kontextech, které vyžadují různé pádové tvary podstatného jména po výrazu půldruhého. Gramatičnost takových spojení souvisí s tím, jaký tvar počítaného předmětu vyžaduje samotné ustrnulé číselné podstatné jméno půl (v 1. a 4. pádě po něm následuje podstatné jméno ve druhém pádě). Proto se jako gramatické jeví tvary uvedeného spojení v následujících větných kontextech (pro jednoduchost volíme pouze zápis dohromady, totéž však platí i pro zápis oddělený):
1) „Bylo použito půldruhého metru plátna“ (srov. půle/půlka/polovina druhého metru) – zde je spojení „půldruhého metru“ podmětem, užití odpovídá situaci, v níž je výraz „půl“ v 1. pádě, a proto se jeví půldruhého metru jako přijatelné. Shoda přísudku je zde však neosobní, podle 3. os. j. č.
2) „Koupím půldruhého metru plátna“ (srov. půli/půlku/polovinu druhého metru) – zde je spojení „půldruhého metru“ předmětem, užití odpovídá situaci, v níž je „půl“ ve 4. pádě, a proto se jeví spojení půldruhého metru jako přijatelné. Shodu u přísudku zde řídí podmět věty.
Nelze však patrně říci např.: * k půldruhého metru plátna přikoupím ještě metr, * řeč je o půldruhého metru plátna, * počítali jsme s půldruhého metru plátna. Taková spojení by byla gramatická pouze v případě, že bychom užili podstatná jména „půle/půlka/polovina“, která mají všechny pádové tvary a jimiž by byly řízeny tvary přídavným jménem druhý a podstatným jménem označujícím počítaný předmět: k „půli/půlce/polovině druhého metru plátna přikoupím ještě metr“, „řeč je o půli/půlce/polovině druhého metru plátna“, „počítali jsme s půlí/půlkou/polovinou druhého metru plátna“.
Kromě toho se užívá také přívlastkové spojení, v němž mezi slovem „půldruhý“ a následujícím podstatným jménem nastává gramatická shoda, podstatné jméno po výrazu „půldruhý“ má tvar vyžadovaný větným kontextem, do něhož je zapojeno, takto popsané přívlastkové spojení využívá plné paradigma (má tvary pro všechny pády). Je-li toto přívlastkové spojení podmětem, shoda u přísudku se řídí podle gramatických kategorií podstatného jména po slově „půldruhý“: „byl použit půldruhý metr plátna“, „bez půldruhého metru plátna se neobejdeme“, „k půldruhému metru plátna přikoupil další metr“, „koupím půldruhý metr plátna“, „řeč byla o půldruhém metru plátna“, „počítali jsme s půldruhým metrem plátna“.
Podle Mluvnice češtiny 2 je „půlmiliontý“ řadová číslovka, kdežto „půldruhý/půldruhého“ neudává pořadí, nýbrž prostý počet jevů (celky + jejich části), proto výraz „půldruhý/půldruhého“ řadíme k číslovkám základním. Podle téhož zdroje by se tento rozdíl měl odrážet v pravopisu (půl druhého = číslovka řadová: dám ti půl druhého melounu, tenhle nechci krájet). Není však bohužel jasné, zda totéž má na mysli také slovník, nebo zda podoby „půl druhého“ / „půldruhého“ považuje za zaměnitelné ve všech kontextech a významech.