Dotaz:
Terminologický dotaz
Konkrétní dotaz:
Jak se označují podstatná jména utvořená od přídavných jmen typu lakomý, nevychovaný atp.? Existuje pro ně nějaké jednoslovné označení?
Klíčové slovo:
názvy nositelů vlastností
Odpověď:
Podstatná jména typu lakomec, nevychovanec atp. utvořená od přídavných jmen lakomý, nevychovaný atp. patří do kategorie jmen, která se označuje jako názvy nositelů vlastností (Mluvnice češtiny 1) nebo jako názvy osob jako nositelů vlastnosti (Nový encyklopedický slovník češtiny). Jednoslovné označení pro ně neexistuje.
Poslední užití:
11.6.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 1. 1986. (platí od 1986)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
odd. 1.1.1.5 (s. 266n.)
Jazykový zdroj:
Nový encyklopedický slovník češtiny online. Karlík – Nekula – Pleskalová. 2012–2018. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo NÁZVY OSOB JAKO NOSITELŮ VLASTNOSTI
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření obyvatelských jmen: příponou -an
Konkrétní dotaz:
Jakou podobu má ženské obyvatelské jméno utvořené od zeměpisného jména (Malé) Hradisko (obec v okrese Prostějov)?
Klíčové slovo:
Hradišťanka
Odpověď:
Názvy obyvatel se netvoří od všech zeměpisných jmen, omezeno je zejména právě tvoření od jmen měst a obcí. To je i případ obce (Malé) Hradisko. Pokud bychom měli obyvatelské jméno vytvořit, bylo by nutno postupovat na základě slovotvorných analogií – v příručkách ani v úzu takové jméno doloženo není. Uvažovat bychom museli nejspíš o analogii se slovy nebešťan, pozemšťan, která se opírají o adjektiva nebeský, pozemský. Analogicky bychom pak uvažovali o opoře v přídavném jménu hradiský a podobě Hradišťanka (s analogickou alternací sk > šť). Zřejmou nevýhodou podoby Hradišťanka (< Hradisko) je ovšem homonymie s podobou Hradišťanka (< Hradiště). Je-li to jen trochu možné, doporučujeme proto použít opis – obyvatelka Hradiska, není-li to možné, je třeba počítat s tím, že uživatelé jazyka si budou se vší pravděpodobností za podobou Hradišťanka představovat zeměpisné jméno Hradiště, nikoliv Hradisko (pomoci tu však může kontext).
Poslední užití:
19.5.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 1. 1986. (platí od 1986)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
odd. 1.1.1.6.1.4 (s. 281)
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen přivlastňovacích: individuálně přivlastňovací přídavná jména, ze jmen ženských
Konkrétní dotaz:
Je správně čalouničina práce, nebo čalounicina práce?
Klíčové slovo:
čalouničina
Odpověď:
Podle mluvnic češtiny se individuálně přivlastňovací přídavná jména od ženských jmen zakončených na -ic/e "obvykle" (PMČ) či "zpravidla" (MČ1) netvoří. V této informaci je nejspíš příčina Vašeho váhání a dotazu. Není sice jasné, zda tím mluvnice mají na mysli to, že se příslušné podoby reálně v úzu nevyskytují (přinejmenším v případě slova čalouničina (práce) je to pravda: databáze ČNK syn v8 neobsahuje jediný jeho výskyt), nebo že se nemají používat. Ať tak, či onak, v obou případech bychom se použití této podoby raději vyhnuli. Pokud by přesto bylo třeba individuálně přivlastňovací přídavné jméno od slova čalounice vytvořit, doporučovali bychom spíš podobu čalouničin, protože -č- je před adjektivní přivlastňovací příponou -in- mnohem častější – podle korpusu syn v8 (dotazy [(lemma=".*čin")&(tag=".*AU.*")] a [(lemma=".*cin")&(tag=".*AU.*")]) zhruba 150x. Jakkoliv tedy podoba čalouničin nemusí být systémová, lze se snad plauzibilně domnívat, že (v případě, kdy pro tvoření neexistuje silná opora v podobě jasného, všeobecně sdíleného pravidla) bude pro uživatele méně rušivá, nápadná atp. právě podoba s -č-.
Zvažované varianty:
čalouničina
čalounicina
Poslední užití:
3.6.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Adjektiva posesívní, par. 238
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 1. 1986. (platí od 1986)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
bod 2.2.1.1.7.3 (s. 369–370)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
vyhledávka čalouničin
Dotaz:
Jaká je koncepce dané příručky?
Konkrétní dotaz:
Je akademická Mluvnice češtiny kodifikační příručka? A co Česká mluvnice od B. Havránka a A. Jedličky?
Klíčové slovo:
kodifikace
Odpověď:
Tři svazky Mluvnice češtiny z 80. let 20. století nejsou koncipovány jako kodifikační příručka. Česká mluvnice vyšla naposledy v roce 1983 a po stránce pravopisné nyní neodpovídá současné kodifikaci, jak z hlediska pravopisného, tak tvaroslovného. Současným kodifikačním zásadám, upraveným Pravidly českého pravopisu v roce 1993, odpovídá Stručná mluvnice česká, kterou na základě zmíněných PČP připravil A. Jedlička.
Poslední užití:
4.2.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 1. 1986. (platí od 1986)
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 3. 1987. (platí od 1987)
Jazykový zdroj:
Česká mluvnice. Havránek – Jedlička. 1981. (platí od 1981)
Dotaz:
Jaká je koncepce dané příručky?
Konkrétní dotaz:
Považují se za kodifikační příručky Slovník spisovné češtiny, Mluvnice češtiny a Nový akademický slovník cizích slov?
Klíčové slovo:
kodifikace
Odpověď:
Otázka hodnocení příruček jako kodifikačních je poněkud problematická. Do roku 1989 byly jako kodifikační hodnoceny následující příručky: Pravidla českého pravopisu, Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost a Česká mluvnice od B. Havránka a A. Jedličky. Po roce 1989 se situace komplikuje: pro jazykovou výchovu jsou stále závazná Pravidla českého pravopisu, avšak některé publikace výslovně uvádějí, že nechtějí být vnímány jako kodifikační, což je případ Příruční mluvnice; vedle toho Slovník spisovné češtiny uvádí, že je příručkou normativní, nikoli kodifikační (tj. v něm uvedené podoby nejsou závazné). Je však třeba doplnit, že vyjádření autorů je jedna věc, druhá věc je, jak dané příručky laická veřejnost vnímá. Roli rovněž hraje příslušnost autorů k určité instituci, konkrétně například k Ústavu pro jazyk český, příručky, které vznikají na půdě respektovaných institucí, veřejnost zpravidla vnímá jako závazné.
Poslední užití:
4.2.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Česká mluvnice. Havránek – Jedlička. 1981. (platí od 1981)
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 1. 1986. (platí od 1986)
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 3. 1987. (platí od 1987)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.