Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký má původ kocovina?
Klíčové slovo:
kocovina
Odpověď:
Původ kocoviny můžeme hledat v nadměrné konzumaci alkoholu, původ slova kocovina pak v Českém etymologickém slovníku J. Rejzka. Slovo se v češtině užívá od 19. století, bylo utvořeno ze slova kočičina žertovnou obměnou založenou na jméně Kotz (čteme [koc]), tak se totiž jmenoval mladoboleslavský hejtman, proti němuž protestovala veřejnost v revolučním roce 1848. Ostatně slovo kocovina původně znamenalo ‚výtržnost‘. Dnešní význam ‚stav po požití většího množství alkoholu projevující se bolestí hlavy, nevolnostmi, citlivostí na světlo a hluk, celkovou slabostí ap.‘ (jak jej popisuje Akademický slovník současné češtiny) slovo získalo vlivem německého podstatného jména Kater s významem ‚kocour‘, ale i ‚kocovina‘, užívaného ve studentském slangu snad jako narážka na Katarrh, tj. katar ‚zánět sliznice‘. V němčině sehrála roli taktéž spojitost s výrazem Katzenjammer ‚kočičí nářek‘. Podobnou souvislost lze snad nalézt i v češtině, neboť Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta připisuje výrazům kočičina a kocovina významy ‚všelijaká disharmonie zvuků‘, ‚hudební produkce špatně provozovaná‘ a ‚potupné zastaveníčko někomu činěné, při čemž se dělá neladný a protivný hřmot všelikerým způsobem, promíšený pískotem a hvízdáním, mňoukáním atd.‘. Závěrem dodejme, že pro popis stavů spojených s konzumací alkoholu se někdy užívají i jiné názvy zvířat – dobře známá je jistě opice (německy Affe) jakožto označení pro ‚opilost‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. František Št. Kott. 1878–1893.
Dotaz:
Původ frazému
Konkrétní dotaz:
V Internetové jazykové příručce jsem si ověřil, že slovo vampýr se píše pouze s -ý-, kdežto slovo upír s -í, přestože tato slova mají prakticky stejný význam. Je to snad dáno jejich odlišným původem?
Klíčové slovo:
upír; vampýr
Odpověď:
Podle Rejzkova Českého etymologického slovníku jsou vampýr a upír slova příbuzná, obě mají původ asi v praslovanském ǫpyrь či ǫpirь, ovšem vzhledem k různým podobám slov v jiných slovanských jazycích (polsky upiór, rusky upýr, chorvatsky vampir aj.) lze rekonstruovat i odlišné původní podoby, jako např. upirь. Autor slovníku upozorňuje, že kvůli rozmanitosti forem i nejasné motivaci pojmenování nelze podat uspokojivý etymologický výklad. Předpokládané významy praslovanských výrazů blíže popisuje Ľ. Králik ve Stručném etymologickém slovníku slovenčiny, vzhledem k Rejzkově rezervovanosti však nepovažujeme za zcela vyloučené, že se (alespoň u některých výkladů) jedná spíše o tzv. lidovou etymologii: Podoba ǫpirь prý mohla označovat buď toho, ‚kdo vylétá, vystupuje (z hrobu)‘, nebo ‚kdo se vbíjí dovnitř‘, tj. kdo vniká do těla oběti, aby jí pil krev. Význam podoby ǫpyrь pak Králik vykládá jako ‚neodevzdaný ohni‘, tj. jako popis mrtvé osoby, jež nebyla pochována běžným způsobem – spálením. Co se slova vampýr týče, Rejzek uvádí, že se do češtiny dostalo ze srbského vampir v souvislosti s „upírskými“ aférami, které proběhly v Srbsku v letech 1725 a 1731 a o nichž informoval veřejnost tisk. Slovník česko-německý J. Jungmanna a Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta zachycují pouze podoby s měkkým i vampir či vampír, avšak Příruční slovník jazyka českého již pracuje s heslovým slovem vampýr, v němž uvádí doklady s oběma způsoby zápisu – „[Matka byla] zde zcela podobna vampyru“ a „Začal líčit ho jako vampíra, který chce uchvátit nejen Pazderovo jmění, ale i jeho duši“. Novější výkladové slovníky češtiny pak pracují už jen s pravopisnou variantou vampýr, ypsilon se přitom dostalo do daného slova patrně vlivem slova netopýr (ostatně slovo vampýr se užívá nejen jako označení pro ‚nemrtvého živícího se krví‘, ale též jako pojmenování pro jistý ‚druh netopýra‘). Podobně můžeme uvažovat o tom, že k zachování písmena í ve slově upír mohla přispět předpokládaná spojitost se slovesem (u)pít (krev).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Odkazování k jinému členu než podmětu
Konkrétní dotaz:
Ve Fučíkově Reportáži psané na oprátce jsem si přečetl: „Teď hodiny na Kremlu odbíjejí desátou a na Rudém náměstí začíná přehlídka. Otěcko, jdeme s sebou!“ Zarazilo mě spojení „jdeme s sebou“. Co mi o něm můžete říct?
Klíčové slovo:
s sebou
Odpověď:
Vazba „jít s sebou“ je zaznamenána již v Kottově Česko-německém slovníku z konce 19. století. V něm jsou zachyceny příklady jako „počkejte, já půjdu s sebou“ (tj. s vámi), „Karel pracoval a Bětuška s sebou“ (tj. s ním), „byli jsme s sebou“ (tj. s vámi/nimi/tebou). Zájmeno sebou může tedy zastupovat různá další zájmena. Spojení „jít s sebou“ se vyskytuje nejčastěji v textech publikovaných ve 20. a 30. letech 20. století nebo u autorů a překladatelů narozených v prvních desetiletích téhož století. Setkáme se s ním tedy například v Haškových Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války („Pojďte s sebou na minutu,“ řekl plukovník. A tak šli a vedli velmi příjemný rozhovor…) nebo překladu Tolkienova Hobita („Tak sbohem! Jestli nechcete jít s sebou, uděláte líp, když se s námi rozloučíte bez dalších řečí!“). Podrobně na toto téma pojednal Markus Giger ve stati Jít s sebou a podobná spojení v ČNK a na internetu (Naše řeč, 2007, roč. 90, č. 4, s. 195–202). V současnosti se tato vazba již neužívá, a proto ji lze označit za archaickou.
Poslední užití:
5.10.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
2007, roč. 90, č. 4, s.195–202
Jazykový zdroj:
Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. František Št. Kott. 1878–1893.
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova mátožný?
Klíčové slovo:
mátoha; mátožný
Odpověď:
Původ přídavného jména mátožný ‚malátný‘ lze dohledat v Českém etymologickém slovníku. Ten přídavné jméno odvozuje od podstatného jména mátoha ‚přízrak, zesláblý člověk‘. Původ má již v praslovanském matoga, které pochází ze slovesa matati. To má českou nářeční podobu mátat ‚mást, strašit‘. Základ tvoří asi ma-, které je také ve slovese mámit a příslovci maně, dále mohlo mít vliv na podobu slova sloveso motat.
Poslední užití:
6.6.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. František Št. Kott. 1878–1893.
Dotaz:
I, nebo y?
Konkrétní dotaz:
Našel jsem ve starých pramenech z 19. století a přelomu století slovo zásylka psané s y. Zajímalo by mě, zda je tento tvar stále použitelný (myslím si, že není). A hlavně mě zajímá, jak a proč ke změně došlo.
Klíčové slovo:
zásilka
Odpověď:
Na první otázku je odpověď jednoduchá: zápis zásylka v současných textech správný není. Podobu zásilka jako jedinou možnou uvádějí všechny výkladové slovníky češtiny, IJP i Pravidla českého pravopisu. Už ve vydání PČP z roku 1902 najdeme slova zásilka, zasílati, zasilatel/zasílatel jedině s -i-. Rovněž Jungmannův slovník (1835–1839) zapisuje s -i-: zásilka, zasilatel. Nelze však zastírat, že v Kottově slovníku (5. díl, 1887) naopak objevíme slova zásylka, zásylkový, zasýlati, zasýlatelský, zasýlání, zasýlač.
Mohlo by se nabízet vysvětlení, že pravopisná změna souvisí s tzv. reformou/opravou analogickou Josefa Dobrovského (podrobněji viz kapitola Obrozenský pravopis v Novém encyklopedickém slovníku češtiny/NESČ), ale ta se týkala jiných jevů. Podle vyjádření kolegů z oddělení vývoje jazyka ÚJČ nejpravděpodobněji jde o pravopisný projev toho typu filologicky podložených puristických snah, který usiloval o reflexi slovanské vzájemnosti (NESČ, kapitola Purismus). Zastánci tohoto směru odvozovali českou formu -sýlati (ve slovese i jeho odvozeninách) od staroslověnského sylati (což vysvětluje Kottovo pojetí). To je ovšem chybné, protože české -sílati vzniklo až ve staré češtině a zapisovalo se -sielati. Na rozpor upozorňuje už Gebauer ve své Historické mluvnici 1: „Odchylka stará je v -sielati, posielati nč. posílati atd., proti stsl. sylati; č. posielati je novotvar, utvořený ku poslati bezpochyby vlivem subst. posel a změkčeného praes. pošlu.“ Pravidla českého pravopisu z roku 1902 potvrdila závaznou podobu zásilka (obdobně např. zasílat, posílat). Není bez zajímavosti, že ještě počátkem 20. století byly formy s -y- v praxi stále někdy užívány. Svědčí o tom např. odpověď na dotaz čtenáře zveřejněná v lingvistickém časopise Naše řeč z roku 1917.
Zvažované varianty:
zásilka
zásylka
Poslední užití:
14.5.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nový encyklopedický slovník češtiny online. Karlík – Nekula – Pleskalová. 2012–2018. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Obrozenský pravopis: https://www.czechency.org/slovnik/OBROZENSK%C3%9D%20PRAVOPIS
Jazykový zdroj:
Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)
Jazykový zdroj:
Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. František Št. Kott. 1878–1893.
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
(http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=145)