Odpovědi jsou vytvářeny na základě dotazů položených jazykové poradně Ústavu pro jazyk český AV ČR
Použitý filtr Jazyková příručka: #107, Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014. .
Použité řazení Řadit: Sestupně.Dle: Datum vložení do systému.
Dotaz:
Jiná jména (všechny 3 stupně)
Konkrétní dotaz:
Proč se v přídavném jménu odvozeném od slova poledne píše jen jedno -n- (polední), ale v přídavném jménu odvozeném od slova den jsou dvě -nn- (denní)? U slova denní hraje prý roli to, že je jeho kořen zakončen písmenem n, tudíž se po přidání přípony -ní píšou ve slově dvě -nn-. Proč tomu tak není i u slova polední?
Klíčové slovo:
polední; denní; dvě n
Odpověď:
Uvedená přídavná jména sice vznikla od slova se stejným kořenem (tj. od slova den), ale byla odvozena odlišným slovotvorným způsobem, proto se jejich zápis liší. Přídavné jméno denní bylo utvořeno připojením přípony -ní ke kořeni den-, slovo polední je odvozeno od podstatného jména poledne, které se skládá z kořenů pol- a kratší varianty kořene -dn-. Přídavné jméno polední tedy bylo utvořeno odtržením pádové koncovky -e od slova poledne a připojením pádové koncovky -í.
Poslední užití:
10.2.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní n – nn, sekce 1 – Psaní dvou n
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
2 Slovotvorba, 2.3.1 Derivace
Dotaz:
Jméno ve funkci předmětu
Konkrétní dotaz:
Kterým větným členem je spojení „šály a rukavice“ ve větě „Je doporučováno nosit šály a rukavice“?
Klíčové slovo:
nosit
Odpověď:
Spojení „šály a rukavice“ v uvedené větě je několikanásobným předmětem. Předmět může záviset na slovesu nebo přídavném jménu. Ve vašem případě závisí na podmětu „nosit“, tedy na podmětu vyjádřeném infinitivem slovesa. Na předmět „šály a rukavice“ se ptáme: koho/co je doporučováno nosit?
Poslední užití:
17.5.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 271
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Dotaz:
Nemateriálový, nepraktický dotaz
Konkrétní dotaz:
Jak provádět slovotvorný rozbor? Jak najít základové slovo?
Klíčové slovo:
slovotvorný rozbor
Odpověď:
Cílem slovotvorného rozboru je zjistit slovotvornou stavbu utvořeného slova. Ta se zakládá na dvou základních částech (jednočlenných nebo vícečlenných): na slovotvorném základě a formantu. Obě části rozlišíme, porovnáme-li utvořené slovo s jeho slovem (bezprostředně) základovým / slovy základovými, např. přístav/ní – přístav, vysok/o/škol/ský – vysoká škola. Je-li základové slovo samo utvořené, opakujeme rozbor, dokud nedospějeme ke slovu (z hlediska současné češtiny) neutvořenému, např. odbarvovač – odbarvovat – odbarvit – barvit – barva, horolezecký – horolezec – hory + lézt.
Poslední užití:
23.10.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
2.4 Slovotvorný rozbor
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Při doučování jsme narazili na větu „Pracoval jako lékař na frontě“. Nejsme si jistí, zda máme výraz „na frontě“ určit jako příslovečné určení místa, nebo jako neshodný přívlastek. Můžete nám prosím poradit?
Klíčové slovo:
příslovečné určení vs. přívlastek neshodný
Odpověď:
Pokud by věta zněla „Pracoval na frontě jako lékař“, určili bychom výraz „na frontě“ jednoznačně jako příslovečné určení místa. Protože však daný výraz stojí až za podstatným jménem „lékař“, může jít kromě příslovečného určení místa, vztahujícího se k přísudku (Kde pracoval?), také o přívlastek neshodný, rozvíjející podstatné jméno „lékař“ (Jaký lékař?). Obě řešení považujeme za přijatelná. Protože však nejsme didaktické pracoviště, nejsme schopni posoudit, kterému řešení dává přednost školská praxe.
Poslední užití:
20.11.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Dotaz:
Infinitiv ve funkci podmětu
Konkrétní dotaz:
Potřebovali bychom poradit, jak určit podmět ve větě „Nestačí k jejich zpracování použít jednu techniku“. Uvažovali jsme o slově „použít“, ale nevadí, že je to infinitiv?
Klíčové slovo:
použít
Odpověď:
Infinitiv může být podmětem. V uvedené větě je jím skutečně slovo „použít“, neboť se ptáme: „Kdo/co nestačí?“ O platnosti infinitivu ve funkci podmětu se lze snadno přesvědčit tím, že jej můžeme nahradit dějovým podstatným jménem („použití nestačí“).
Poslední užití:
27.2.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Dotaz:
Jméno ve funkci předmětu
Konkrétní dotaz:
Chtěla bych se ujistit, zda ve větě „Tatínka bolí žaludek“ je slovo „tatínka“ předmětem ve 4. pádě.
Klíčové slovo:
tatínka
Odpověď:
Ano, výraz „tatínka“ je v uvedené větě skutečně předmětem ve 4. pádě, ptáme se: koho/co bolí žaludek?
Poslední užití:
17.6.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Dotaz:
Tvar zájmena ve vztažné větě
Konkrétní dotaz:
Můžete mi prosím poradit, jaký tvar bude mít vztažné zájmeno, a tedy i přísudek vedlejší věty v následujícím souvětí? „Zvláštní poděkování patří Královéhradeckému kraji a městu Hradec Králové, které/kteří celé oslavy podpořily/i.“
Klíčové slovo:
který
Odpověď:
Vztažné zájmeno ve vedlejší větě odkazuje ke jménům rodu mužského neživotného (kraj) a středního (město). Náležitý tvar je tedy „které“. Od toho se odvíjí i tvar přísudku – ten je řízen shodou se vztažným zájmenem jakožto podmětem vedlejší věty. Celé souvětí bude tedy vypadat následovně: „Zvláštní poděkování patří Královéhradeckému kraji a městu Hradec Králové, které celé oslavy podpořily.“
Poslední užití:
4.6.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Dotaz:
Příslovečné určení
Konkrétní dotaz:
Máme určit ve větě „Jel autobusem“ výraz „autobusem“ jako předmět, nebo jako příslovečné určení? Jde o školní úkol.
Klíčové slovo:
příslovečné určení
Odpověď:
Daný větný člen bychom jednoznačně určili jako příslovečné určení, protože se na něj primárně ptáme: jakým způsobem (ev. prostředkem) jel?
Poslední užití:
20.5.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Dělali jsme s dětmi cvičné přijímací testy a v jednom z nich jsme narazili na větu „Můj bratr se nikdy neuměl správně rozhodnout“. Já jsem děti vždycky učila, že mezi modální slovesa patří pouze moci, smět, muset, mít (za povinnost) a chtít. V řešení testu se však píše, že je ve větě složený slovesný přísudek „neuměl se rozhodnout“, z čehož plyne, že sloveso „umět“ je zde považováno za modální. Teď tedy nevím, jak to mám žákům vysvětlit: patří „umět“ mezi modální slovesa, nebo nepatří?
Klíčové slovo:
umět
Odpověď:
Na tuto otázku vám bohužel nedokážeme uspokojivě odpovědět, protože nejsme didaktické pracoviště, a tudíž nevíme, jak k této problematice přistupuje současná školská praxe. Jisté je, že různé mluvnice k modálním slovesům přistupují různě. Základní mluvnice českého jazyka například za modální považuje pouze slovesa moci, smět, muset, mít (za povinnost) a chtít. Příruční mluvnice češtiny rozlišuje dvě vrstvy modálních sloves: vlastní modální slovesa (viz výčet výše) a modální slovesa v širším smyslu, kam řadí např. slovesa umět, dovést, vydržet, dokázat atd. Jaké řešení se od žáků vyžaduje u přijímacích zkoušek, však nedokážeme posoudit. Dotazy školského charakteru doporučujeme směrovat spíše na Asociaci češtinářů, která má mimo jiné vlastní poradnu a podobnými problémy se zabývá systematicky.
Poslední užití:
24.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 154
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 533 (odst. 751) – vydání 2008
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Dotaz:
Nominativ jmenovací
Konkrétní dotaz:
Mám v textu spojení „cukr krystal bílý“ a nevím, jakým způsobem s ním nakládat. Je nutné skloňovat všechny části spojení, nebo stačí skloňovat pouze „cukr“? Tedy: „300 g cukru krystalu bílého“, nebo „300 g cukru krystal bílý“?
Klíčové slovo:
cukr krystal
Odpověď:
Z větněčlenského hlediska je podstatné jméno „krystal“ ve spojení „cukr krystal“ shodným přívlastkem řídícího jména „cukr“. V češtině se sice častěji setkáme se shodným přívlastkem vyjádřeným přídavným jménem, avšak ani spojení dvou shodných podstatných jmen není nijak výjimečné, viz např. „mistr kuchař“, „hřib satan“, „hora Říp“. Jelikož jde o přívlastek shodný, měl by se při ohýbání skloňovat ve shodě s řídícím podstatným jménem (tedy „cukru krystalu“). Je však třeba doplnit, že u spojení obecného jména se jménem vlastním (např. „hora Říp“) se poslední dobou prosazuje tzv. nominativ jmenovací: přívlastkové jméno zůstává v 1. pádě, a stává se tak zvláštním typem přívlastku neshodného („na hoře Řípu“ X „na hoře Říp“). Přestože výraz „krystal“ není vlastním jménem, není vyloučeno, že se zde uplatňuje podobný mechanismus: data Českého národního korpusu totiž dokazují, že v úzu výrazně převažují případy, v nichž se při skloňování spojení „cukr krystal“ slovo „krystal“ ponechává v 1. pádě. Přestože systémově je tedy náležité celé spojení skloňovat („300 g cukru krystalu“), je třeba tolerovat i zažitou strukturu „300 g cukru krystal“ – v příslušném žánru (např. v kuchařkách) by naopak mohla být systémová podoba pociťována jako příznaková. Problematické je i dodatečné rozvití přívlastkem „bílý“; pro spojení „cukr krystal bílý“ relevantní doklady v ČNK chybějí a ani mluvnice tento případ (kombinace jméno + přívlastek shodný substantivní + přívlastek shodný adjektivní) nezmiňují. Vzhledem k tomu, že přívlastek „bílý“ rozvíjí celé spojení „cukr krystal“, tedy i „cukr“, nezdá se jako vhodné řešení jej při skloňování celého spojení ponechat v 1. pádě. Je-li nezbytně nutné spojení skloňovat v tomto pořadí, doporučujeme podobu „300 g cukru krystalu bílého“. Elegantnějším řešením by však bylo upravit slovosled takto: „300 g bílého cukru krystal(u)“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 502–503, odst 724 (2. vyd 2008)
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 102–103 (o nominativu jmenovacím)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 369, odst 891; Šmilauer považuje spojení "hříbek kozák" za přístavek specializující (2. vydání 1969)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.