Dotaz:
Pozdravy
Konkrétní dotaz:
Moje dítě použilo na začátku e-mailu adresovaného učiteli pozdrav „Zdravím“, učitel to označil za nezdvořilé a neomalené. Podle mě se ale tento pozdrav běžně používá, viděl jsem ho třeba v hromadných zprávách posílaných žákům (ale psali je učitelé z jiné školy). Jaký na to máte názor?
Klíčové slovo:
zdravím
Odpověď:
Tento dotaz není čistě jazykový, přesahuje do oblasti etikety. Užití kontaktové formule „Zdravím“ na začátku e-mailu adresovaného společensky výše postavené osobě nepovažujeme za vhodné. V oficiální, formální komunikaci se totiž užívá tradiční oslovení ve spojení s přívlastkem „vážený“ (Vážený pane Nováku apod.) či nověji spojení pozdravu a oslovení (Dobrý den, pane Nováku), které je v současnosti většinově vnímáno taktéž jako zdvořilé (viz Mžourková–Dvořáková: „Většina z nás používá prosté Dobrý den“, Slovo a slovesnost, 2023). Zásadní vliv na výběr kontaktové formule má však míra oficiálnosti – čím oficiálnější (a v souladu s tím i formálnější) komunikace je, tím spíše pisatelé upřednostní uctivější variantu „Vážený pane Nováku“ před spojením „Dobrý den, pane Nováku“ (např. v kontaktu s úředníky či osobami zastávajícími vysoké funkce). Jako nejvhodnější kontaktová formule při kontaktu žáka s vyučujícím se tak jeví spojení „Vážený pane učiteli“, „Vážený pane profesore“, případně „Dobrý den, pane učiteli“, „Dobrý den, pane profesore“. Naproti tomu vyučující si může dovolit použít méně formální kontaktovou formuli (třeba právě „Zdravím“), neboť vztah mezi žákem a vyučujícím je asymetrický, což se projevuje mj. v tom, že učitelé běžně žákům tykají, kdežto žáci učitelům vykají. Pro úplnost dodejme, že si školy či jednotliví vyučující mohou nastavit pravidla komunikace jinak – např. když učitel dovolí žákům, aby mu tykali, neměl by negativně hodnotit méně formální formu oslovení v e-mailu.
Dotaz:
Užívání titulů, hodností, funkcí a jejich konkurence
Konkrétní dotaz:
Mám dotaz ohledně vojenských hodností. Popisujeme život generála (v historických souvislostech) a nejsme si jisti, zda k dotyčnému můžeme odkazovat jakožto ke generálovi i v době, kdy ještě tuto hodnost neměl. Co si o tom myslíte?
Odpověď:
Při vytváření životopisných textů lze jistě referovat k osobám pomocí jejich hodností, titulů či funkcí. Podobně jako můžeme napsat či říci, že „paní profesorka Nováková se narodila v Neratovicích“, přestože v době příchodu na svět samozřejmě nemohla mít vědecko-pedagogický titul, můžeme používat označení generál i pro dobu, kdy daná osoba měla nižší hodnost. Neplatí to však bezvýjimečně, někdy je třeba vzít v potaz (větný) kontext. Kupříkladu formulace typu „v roce 1960 získal generál plukovnickou hodnost“ může pro recipienty textu interpretačně problematická, a proto by bylo vhodné vyjádřit danou informaci jinak.
Dotaz:
Oslovování
Konkrétní dotaz:
Když potkám na ulici mladou neprovdanou ženu, oslovím ji „dobrý den, slečno“. Ale když potkám mladého svobodného muže, neřeknu mu „dobrý den, slečňáku“. Máme v češtině nějaké označení pro takového muže?
Klíčové slovo:
slečna; paní
Odpověď:
U žen můžeme rozlišovat na základě věku a rodinného stavu mezi slečnou a paní, nicméně v současné době se i pro mladou či svobodnou ženu používá označení paní. Naproti tomu pro mladé svobodné muže nemáme v češtině jednoslovné pojmenování, a to zřejmě z historických důvodů. (Za zmínku stojí, že slovo slečna vzniklo zkrácením slova šlechtična, původně totiž označovalo neprovdané šlechtické dcery, později bylo přeneseno na měšťanské a ještě později i na vesnické dívky). Pro muže tedy užíváme oslovení „pane“ bez ohledu na jeho věk či rodinný stav. V úvahu případně přicházejí též slovní spojení „mladý pane“ či „mladý muži“, nepovažujeme je však za neutrální.
Poslední užití:
10.4.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Může žák napsat do slohové práce, že „maminka pracuje jako skladník“? Nebo by měl napsat „maminka pracuje jako skladnice“?
Klíčové slovo:
skladnice
Odpověď:
Obecně se doporučuje názvy profesí, funkcí apod. přechylovat, vykonává-li je žena. Běžně píšeme a mluvíme např. o lékařce, ředitelce či inženýrce a v souladu s tím bychom upřednostnili přechýlenou podobu i ve zmíněné formulaci (tj. „maminka pracuje jako skladnice“). Užití názvu profese v mužském rodě je sice možné, lze jej interpretovat jako tzv. generické maskulinum, ale méně vhodné – míra přijatelnosti daného řešení se navíc může u různých uživatelů češtiny lišit.
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Mohu u soudu používat pro oslovení ženy či dívky slovo opatrovanka, nebo musím používat slovo opatrovanec?
Odpověď:
Pokud komunikujete s ženou či dívkou nebo se o ní vyjadřujete, je žádoucí použít přechýlenou podobu pojmenování, tj. opatrovanka.
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Dosud jsem se o sobě vyjadřovala jako o veřejném opatrovníkovi. Neměla bych používat spíše označení veřejná opatrovnice?
Odpověď:
V českém jazyce se názvy profesí, funkcí apod. běžně přechylují, a proto vám doporučujeme zvolit odpovídající podobu, tj. veřejná opatrovnice.
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Opravdu máme pro ženu použít pojmenování vrchní ministerská radová? Nebylo by v tomto případě lepší zvolit podobu vrchní ministerský rada?
Klíčové slovo:
rada; radová
Odpověď:
V českém jazyce se názvy profesí, funkcí apod. běžně přechylují, a proto doporučujeme zvolit pro pojmenování ženy odpovídající podobu, tj. vrchní ministerská radová.
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Doplňujeme do knihy autorské medailonky a některé (nikoliv všechny) autorky si přejí, abychom pro jejich pracovní pozici použili nepřechýlené pojmenování, např. „Jana Nováková je vědecký pracovník“. Je to možné?
Odpověď:
Obecně se doporučuje názvy profesí, funkcí apod. přechylovat, vykonává-li je žena. Běžně tak píšeme a mluvíme např. o lékařce, ředitelce či inženýrce, za obzvlášť vhodné bývá považováno přechýlit název profese apod. tehdy, když je uvedeno i ženino jméno: ministryně Jana Nováková, paní učitelka Nováková. Některé ženy však přechýlené podoby odmítají, na vizitkách volí raději výraz ředitel než ředitelka, používají vyjádření typu „jsem lékař“ apod. Mohou je k tomu vést různé důvody – odmítnutím přechýlené podoby mohou naznačovat, že v rámci profese nepovažují rozdělení dle pohlaví či genderu za relevantní, důležité, přechýlená podoba na ně může působit příliš neobvykle aj. Pokud žena preferuje být označována nepřechýlenou podobou názvu profese apod., lze jejímu přání vyhovět. Je však třeba počítat s tím, že míra přijatelnosti takového řešení se může u různých uživatelů češtiny lišit. Zároveň je třeba dodat, že při zpracování kolektivního díla, nadto určeného veřejnosti bychom vám doporučili upřednostnit stylovou jednotnost textu před přáním několika autorek, a tedy přechýlit všechny názvy profesí, které vykonávají ženy (nebo případně uvést všude názvy v mužském rodě, tedy využít tzv. generické maskulinum, toto řešení však považujeme za méně vhodné).
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Vím, že přechýlená podoba od slova rada je radová. Byla by však chyba, kdybychom pro ženu použili výraz rada?
Klíčové slovo:
rada; radová
Odpověď:
V českém jazyce se názvy profesí, funkcí apod. běžně přechylují, a proto doporučujeme zvolit pro pojmenování ženy podobu radová. Výskyty v Českém národním korpusu dokládají, že se tato přechýlená podoba v praxi užívá. Z těchto důvodů nepovažujeme užití slova rodu mužského rada pro označení ženy za vhodné. (Danému tématu se podrobně věnovala Anna Černá v článku Radová, který vyšel v časopise Naše řeč v roce 2001 a je dostupný online: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7608.)
Poslední užití:
17.6.2019
Atributy odpovědi
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související: