Dotaz:
Fonetická a fonologická teorie
Konkrétní dotaz:
Podle internetu existuje v hebrejštině ražená, respektive třená výslovnost a prý je něco takového i v češtině. Vůbec nevím, co si pod tím představit. Mohli byste mi pomoci?
Klíčové slovo:
ražená a třená výslovnost
Odpověď:
Pravděpodobně se zde bude jednat o rozdíl ve způsobu tvoření (artikulaci) souhlásek. Zjednodušeně řečeno existují souhlásky závěrové (čili okluzivy, z jiného pohledu též explozivy neboli právě souhlásky ražené), které jsou charakteristické vytvořením úplné překážky pomocí artikulačních orgánů (jazyka nebo rtů), která je následně uvolněna, což je doprovázeno příslušným akustickým efektem. Mezi ně patří v češtině např. p, b, t, d, ť, ď, k, g. Naproti tomu souhlásky úžinové (čili konstriktivy, z jiného pohledu též frikativy neboli právě souhlásky třené) se tvoří přiblížením příslušných artikulačních orgánů k sobě, nedojde však k úplnému uzavření jako u hlásek závěrových, výdechový proud procházející vzniklou úžinou zde pak vytváří charakteristický třecí šum. Mezi takové se řadí např. f, v, s, z, š, ž, ch, h. Je známo, že v hebrejštině existují určitá písmena (např. ב, tj. bet), jimž podle pozice ve slově odpovídají různé hlásky (zmíněnému bet tedy souhláska b, nebo v). Jedním z artikulačních rozdílů mezi těmito hláskami je právě způsob jejich tvoření, tj. „raženost“ versus „třenost“. Neznáme však kontext, kde byla spojení ražená a třená výslovnost použita, a navíc nejsme odborníky na hebrejštinu, takže nelze vyloučit, že měl autor textu na mysli něco poněkud jiného.
Poslední užití:
14.6.2021