Dotaz:
Časté konkrétní případy/typy – přídavná jména zakončená na -ní/-ný
Konkrétní dotaz:
Je správně zábavný, nebo zábavní pořad, program či park?
Klíčové slovo:
zábavní
Odpověď:
Mezi přídavnými jmény zábavní a zábavný je významový rozdíl. Přídavné jméno zábavní znamená ‚určený, sloužící k zábavě‘, zatímco přídavné jméno zábavný znamená ‚poskytující zábavu‘. Správně je tedy zábavní pořad, program či park, neboť pořad, program či park mají sloužit zábavě, a poskytovat zábavu přitom vůbec nemusí.
Zvažované varianty:
zábavní
zábavný
Poslední užití:
18.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Přídavná jména zakončená na -ní, -ný
Dotaz:
Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?
Konkrétní dotaz:
Píše se slovo fotoprodukce dohromady, nebo zvlášť? Je chyba, když to napíšu zvlášť?
Klíčové slovo:
fotoprodukce
Odpověď:
Psaní zvlášť nelze považovat za vysloveně chybné, slovo foto s významem fotografie může stát i samostatně. Vhodnější by pak bylo užít slovosled produkce fota. Část foto- je běžnou součástí mnohých složených slov, např. fotodokumentace, fotocentrum, fotokamera, fotolaboratoř.... Výraz fotoprodukce proto doporučujeme psát dohromady jako jedno slovo.
Zvažované varianty:
fotoprodukce
foto produkce
Poslední užití:
1.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?
Konkrétní dotaz:
Píše se slovo videoprodukce dohromady, nebo zvlášť? Je chyba, když to napíšu zvlášť?
Klíčové slovo:
videoprodukce
Odpověď:
Psaní zvlášť nelze považovat za vysloveně chybné, přídavné jméno video může stát i samostatně. Část video- je však běžnou součástí mnohých složených slov, např. videocentrum, videodokumentace, videoklub, videokazeta... Výraz videoprodukce proto doporučujeme psát dohromady jako jedno slovo. Popř. je možné užít i formulaci produkce videa.
Zvažované varianty:
videoprodukce
video produkce
Poslední užití:
1.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Jaké dotazy lze klást jazykové poradně?
Konkrétní dotaz:
Mohu se s vámi poradit o korektuře interpunkce v poezii?
Klíčové slovo:
poezie
Odpověď:
Texty uměleckého stylu je obtížné hodnotit kritérii jazykových pravidel, neboť určujícím činitelem je v jejich případě umělecký záměr. V poezii bývají často interpunkční zásady různou měrou upravovány, někdy jsou členicí znaménka zcela vynechávána, jindy užívána tam, kde by podle běžných interpunkčních pravidel stát neměla. Ani jeden způsob však v rámci uměleckého textu nelze označit za jazykovou chybu.
Dotaz:
Dohromady, nebo se spojovníkem?
Konkrétní dotaz:
Vzniká nový odbor, který je pojmenovaný „komise pro bezpečnost a prevenci sociálně patologických jevů“. Jsou to dvě rozdělená slova. Myslím, že by se takováto přídavná jména měla psát se spojovníkem nebo dohromady. A protože se to vztahuje k pojmu patologických jevů v sociální oblasti, tedy sociální patologie, psal bych to jako jedno slovo (sociálněpatologický). Je možnost psát takováto označení zvlášť, jako se píše třeba sociálně nepřizpůsobivý?
Klíčové slovo:
sociálněpatologický; sociálně patologický
Odpověď:
Složená přídavná jména s první složkou zakončenou na -sko, -cko, -ně nebo -ově bychom skutečně měli v souladu s významem psát podle platných doporučení dohromady nebo se spojovníkem. Zápis zvlášť se většinou nedoporučuje, ale v některých případech není vyloučeno určité spojení slov chápat jako volné spojení příslovce a přídavného jména. Platí to pro výrazy sociálně přizpůsobivý, sociálně znevýhodněný, sociálně slabý. Také označení sociálně patologický se v praxi píše zvlášť poměrně často.
Jak však potvrzujete, přídavné jméno souvisí s oblastí nazývanou sociální patologie. Tu definuje Sociologický slovník jako „souhrnné označení pro nezdravé, abnormální a obecně nežádoucí společenské jevy, tzn. společensky nebezpečné, negativně sankciované formy deviantního chování, které není v souladu s morálními, sociálními či právními normami společnosti.“ Jestliže odvozujeme složené přídavné jméno s první složkou zakončenou na -sko, -cko, -ně nebo -ově od ustáleného slovního spojení, které má strukturu podřadného spojení (v tomto případě je podstatné jméno patologie rozvíjeno přídavným jménem sociální), pak by se složené přídavné jméno mělo v souladu s platnými jazykovými doporučeními psát dohromady jako jedno slovo: sociálněpatologický. Pak bychom doporučili zápis „komise pro prevenci sociálněpatologických jevů“.
Zápis se spojovníkem (sociálně-patologický) naznačuje, že přídavné jméno tvoří dvě rovnocenné souřadně spojené složky – sociální a patologický. Tato možnost se však nezdá příliš pravděpodobná.
Dotaz:
Dohromady, nebo se spojovníkem?
Konkrétní dotaz:
Potřebuju vědět, jestli se prevence sociálně-patologických jevů píše se spojovníkem, nebo bez něho. Autoři to mají v textu zvlášť, se spojovníkem i dohromady. Psala bych to se spojovníkem.
Klíčové slovo:
sociálněpatologický; sociálně patologický
Odpověď:
Složená přídavná jména s první složkou zakončenou na -sko, -cko, -ně nebo -ově bychom měli podle jejich významu psát podle platných doporučení dohromady nebo se spojovníkem. Zápis zvlášť se většinou nedoporučuje, ale v některých případech není vyloučeno určité spojení slov chápat jako volné spojení příslovce a přídavného jména. Platí to např. pro výrazy sociálně přizpůsobivý, sociálně znevýhodněný, sociálně slabý. Také označení sociálně patologický se v praxi píše zvlášť velice často.
Je však velice pravděpodobné, že přídavné jméno souvisí s oblastí nazývanou sociální patologie. Tu definuje Sociologický slovník jako „souhrnné označení pro nezdravé, abnormální a obecně nežádoucí společenské jevy, tzn. společensky nebezpečné, negativně sankciované formy deviantního chování, které není v souladu s morálními, sociálními či právními normami společnosti.“ Jestliže odvozujeme složené přídavné jméno s první složkou zakončenou na -sko, -cko, -ně nebo -ově od ustáleného slovního spojení, které má strukturu podřadného spojení (v tomto případě je podstatné jméno patologie rozvíjeno přídavným jménem sociální), pak by se složené přídavné jméno mělo v souladu s platnými jazykovými doporučeními psát dohromady jako jedno slovo: sociálněpatologický. Pak bychom doporučili zápis prevence sociálněpatologických jevů.
Zápis se spojovníkem (sociálně-patologický) naznačuje, že přídavné jméno tvoří dvě rovnocenné souřadně spojené složky – sociální a patologický. Tato možnost se však nezdá příliš pravděpodobná.
Dotaz:
Stížnost na určitý jazykový prostředek
Konkrétní dotaz:
Nejsem Čech, jsem Moravák a vadí mi, že je nám u jména Olomouc českým konceptem vnucován ženský rod.
Klíčové slovo:
jmenný rod
Odpověď:
Jazykové příručky (výkladové slovníky češtiny) u zeměpisného jména Olomouc doporučují skloňování podle ženského vzoru „píseň“. Internetová jazyková příručka ještě doplňuje, že v místním úzu se užívá i mužské skloňování podle vzoru „stroj“.
Poslední užití:
9.9.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Časté konkrétní případy/typy – dějové vs. účelové tvoření (rozjasňující vs. rozjasňovací, kropící vs. kropicí)
Konkrétní dotaz:
Proč se ve slově ošetřující (např. lékař) píše dlouhé -í- (po -j-)? Očekával bych krátké -i- – ošetřujicí.
Klíčové slovo:
ošetřující
Odpověď:
Kontrastem krátkého -i- a dlouhého -í- se rozdíl mezi tzv. účelovými (-icí) a tzv. dějovými přídavnými jmény (-ící) projevuje jen u přídavných jmen odvozených od sloves 4. prézentní třídy vzoru „prosit“. Sloveso ošetřovat k tomuto vzoru nepatří, zmíněný rozdíl se u něj projevuje jinak, konkrétně jinými kmenotvornými příponami -uj- vs. -ova-, srov. ošetř-uj-ící (dějové přídavné jméno) vs. ošetř-ova-cí (účelové přídavné jméno). Domnělá účelová podoba *ošetřujicí je proto nesprávná, vzniká mylnou analogií s dvojicemi přídavných jmen typu lepící vs. lepicí, které jsou odvozeny od sloves patřících ke vzoru „prosit“. Jediná správná varianta je proto ošetřující lékař (s dlouhým -í- po -j-).
Zvažované varianty:
ošetřující
ošetřujicí
Poslední užití:
15.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Přídavná jména zakončená na -icí, -ící
Dotaz:
Dohromady, nebo zvlášť?
Konkrétní dotaz:
Píše se ve větě namístě, nebo na místě? Věta zní: Ochota vzdát se protijaderných zbraní i raketového programu je namístě.
Klíčové slovo:
namístě
Odpověď:
Ve větě by mělo být užito příslovce namístě s významem ‚vhodné, náležité, v pořádku, patřičné‘: Ochota je namístě. Psaní předložky a podstatného jména zvlášť má jiný význam, např. za hodinu byli na místě; dělali poskoky na místě.
Zvažované varianty:
namístě
na místě
Poslední užití:
14.12.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?
Konkrétní dotaz:
Jak se píše nízkoobohacený uran? Zvlášť, nebo dohromady?
Klíčové slovo:
nízkoobohacený
Odpověď:
Příslovce nízko odvozené z přídavného jména nízký vyjadřuje různé významové odstíny, např. letět nízko, zpívat nízko, nízko postavené osoby. Přestože v praxi je v souvislosti s uranem poměrně často doloženo i psaní zvlášť (nízko obohacený uran), doporučujeme psát dohromady nízkoobohacený uran. Komponent nízko- funguje jako první část složených slov, často termínů, viz např. nízkofrekvenční, nízkonapěťový, nízkotlaký. Příklady z ČNK ukazují, že se výraz nízkoobohacený v textech užívá.
Zvažované varianty:
nízkoobohacený
nízko obohacený
Poslední užití:
14.12.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Dohromady, nebo zvlášť?
Konkrétní dotaz:
Máme v knihovně citát „Dobrá kniha hovoří i poté, co jsme ji zavřeli“. Psala bych poté dohromady, ale nevím, jak to mám zdůvodnit.
Klíčové slovo:
poté
Odpověď:
Psaní dohromady je v pořádku, ve větě „Dobrá kniha hovoří i poté, co jsme ji zavřeli“ je užito příslovce poté s významem nato, potom, pak. Psaní předložky po a zájmena té (tedy zvlášť) vyjadřuje jiný význam, např. Po té knize se nikdo neptal. Jdi po té cestě, která vede kolem trati.
Zvažované varianty:
poté
po té
Poslední užití:
10.12.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen přivlastňovacích: individuálně přivlastňovací přídavná jména, ze jmen ženských
Konkrétní dotaz:
Jakou podobu má přivlastňovací přídavné jméno utvořené od jména Jessica?
Klíčové slovo:
Jessičin
Odpověď:
Tzv. individuálně přivlastňovací přídavné jméno utvořené od rodného jména Jessica má v češtině správnou podobu Jessičin.
Poslední užití:
29.11.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Tvoření přídavných jmen přivlastňovacích od ženských osobních jmen, bod 1 Tvoření přídavných jmen od osobních jmen zakončených ve výslovnosti na [a], [e], [o], [u], [ú], [ou]
Dotaz:
Dohromady, nebo zvlášť?
Konkrétní dotaz:
Když napíšu „A to nejlepší na konec“, píše se to zvlášť, jako na závěr, nebo mám užít příslovce nakonec psané dohromady?
Klíčové slovo:
na konec
Odpověď:
Příslovce nakonec má jiný význam, znamená ‚v závěrečné fázi, konečně‘, např. Nakonec všecko dobře dopadlo. Ty mě nakonec přemluvíš apod. Ve větě „A to nejlepší na konec“ jde sice o závěrečnou fázi, ale o význam ‚na závěr‘. Proto doporučujeme užít předložku a podstatné jméno konec s významem ‚doba, kdy něco končí‘ – „A to nejlepší na konec“.
Zvažované varianty:
nakonec
na konec
Poslední užití:
12.12.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Dohromady, nebo se spojovníkem?
Konkrétní dotaz:
Píše se lidovědemokratický dohromady, nebo se spojovníkem (lidově-demokratický)?
Klíčové slovo:
lidovědemokratický
Odpověď:
V tomto případě je základem složeného přídavného jména s první složkou zakončenou na -ově podřadné spojení, v němž jedna složka rozvíjí druhou – lidová demokracie. Přídavné jméno proto píšeme dohromady: lidovědemokratický.
Zvažované varianty:
lidovědemokratický
lidově-demokratický
Poslední užití:
20.12.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2014. (platí od 2014)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Složená přídavná jména, sekce 2 – Typy složených přídavných jmen podřadných z hlediska pravopisu
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Složená přídavná jména, sekce 2 – Typy složených přídavných jmen podřadných z hlediska pravopisu
Dotaz:
Školní výuka
Konkrétní dotaz:
Jakou příručku od Vladimíra Styblíka mi doporučíte?
Klíčové slovo:
didaktika
Odpověď:
Vladimír Styblík je autorem vícera školních příruček zaměřených na český jazyk, jelikož však jde o záležitost didaktiky, je vhodné výběr konkrétní publikace konzultovat s vyučujícím, popřípadě vyhledat doporučenou literaturu na stránkách Asociace češtinářů (www.ascestiraru.cz).
Dotaz:
Jaká je koncepce dané příručky?
Konkrétní dotaz:
Je publikace Akademická příručka českého jazyka totéž co Pravidla českého pravopisu?
Klíčové slovo:
Pravidla českého pravopisu
Odpověď:
Nikoli, Akademickou příručku českého jazyka tvoří výkladová část Internetové jazykové příručky. Podrobné informace najdete na: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=_about.
Poslední užití:
12.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Bibliografické údaje o příručkách
Konkrétní dotaz:
Kdy byla naposledy vydána školní Pravidla českého pravopisu?
Klíčové slovo:
Pravidla českého pravopisu
Odpověď:
K posledním změnám v Pravidlech českého pravopisu (PČP) došlo v roce 1993, PČP s tzv. Dodatkem vyšla v roce 1994. Není nám známo, ve kterém roce byl poslední dotisk školního vydání PČP, nicméně od roku 1994 jsou všechna vydání, resp. dotisky PČP platné.
Poslední užití:
12.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Dotaz:
Jakou doporučujete příručku pro danou problematiku?
Klíčové slovo:
Pravidla českého pravopisu
Odpověď:
Pro kodifikační platnost Pravidel českého pravopisu je podstatné, aby byl jako jejich autor uveden Ústav pro jazyk český. Existují totiž různé publikace, které mají ve svém názvu slovo „pravidla“, ÚJČ však není jejich autorem, a proto ani nemůže ručit za správnost jimi uváděného obsahu.
Dotaz:
Bibliografické údaje o příručkách
Konkrétní dotaz:
Vydalo Pravidla českého pravopisu nakladatelství Academia?
Klíčové slovo:
Pravidla českého pravopisu
Odpověď:
Tzv. akademické vydání Pravidel českého pravopisu (PČP) vydalo nakladatelství Academia, tzv. školní vydání PČP vyšlo v nakladatelství Fortuna.
Poslední užití:
12.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
Jaká je koncepce dané příručky?
Konkrétní dotaz:
Můžete mi říct bližší informace o Internetové jazykové příručce?
Klíčové slovo:
jazyková příručka
Odpověď:
Internetová jazyková příručka (IJP) je dostupná na adrese https://prirucka.ujc.cas.cz a kromě výkladové části obsahuje i část slovníkovou zahrnující více než 102 000 zveřejněných hesel. Výkladová část IJP má i knižní verzi nazvanou Akademická příručka českého jazyka. Podrobné informace najdete na: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=_about.
Poslední užití:
12.10.2021
Atributy odpovědi
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.