Dotaz:
Náležitá/oficiální podoba jména
Konkrétní dotaz:
Je opravdu správně užívat spojení Mendelovo muzeum na Mendlově náměstí v Brně? Je velmi zvláštní, že jednou je v názvu -e-, podruhé se vynechává, působí to jako pravopisná chyba.
Klíčové slovo:
Mendlovo náměstí; Mendelovo muzeum
Odpověď:
Souhlasíme s Vámi, že daný nesoulad může působit jako chyba, avšak zmíněné brněnské náměstí se opravdu jmenuje oficiálně Mendlovo, kdežto muzeum Masarykovy univerzity je Mendelovo. Z jazykového hlediska o chybu nejde: u příjmení Mendel je v pořádku ve 2. pádě jednotného čísla jak tvar Mendela, tak Mendla, tudíž i posesivum vztahující se ke jménu tohoto rakouského přírodovědce moravského původu, který používal němčinu i češtinu, může mít dvojí podobu: Mendelův (Mendelova, Mendelovo) i Mendlův (Mendlova, Mendlovo). V důsledku toho na mapách najdeme jak Mendelovu ulici (v Praze, Děčíně i jinde), tak Mendlovu ulici (v Opavě, Šumperku i jinde). Pojmenování Mendlovo náměstí vzniklo v Brně již začátkem 20. století (viz Encyklopedii dějin Brna: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil-ulice&load=3310). Naproti tomu však názvy institucí hlásících se ke jménu Mendel, které vznikly většinou mnohem později, ukazují jednoznačnou převahu tvarů se zachovaným -e-: Mendelova univerzita v Brně (dříve Mendelova zemědělská a lesnická univerzita), Mendelovo muzeum v Brně, Mendelova střední škola v Novém Jičíně, Mendelovo gymnázium v Opavě, Gymnázium J. G. Mendela v Brně.
Zvažované varianty:
Mendlovo
Mendelovo
Poslední užití:
16.12.2016
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Náležitá/oficiální podoba jména
Konkrétní dotaz:
V diskusi na webových stránkách věnovaných Slovinsku jsem narazil na dvojí podobu jména přístavu, proto se chci zeptat, zda je správně město Pirana, nebo město Piraň.
Klíčové slovo:
Piran
Odpověď:
Ani jedna z podob, které uvádíte, není v případě daného města korektní. Zmíněný slovinský přístav se jmenuje Piran (viz např. Geografický místopisný slovník světa). Toto jméno je rodu mužského a skloňujeme je pravidelně podle neživotného vzoru „hrad“ (2. p. Piranu). Přestože se lze ojediněle setkat i s podobami zakončenými ve 2. pádě na -a (od slovinského Pirana), případně bývá město výjimečně nazýváno *Piraň a skloňováno podle vzoru „píseň“ (v Pirani), jako náležité hodnotíme pouze tvary zmíněného maskulina Piran, které převažují např. i v dokladech v Českém národním korpusu.
Zvažované varianty:
Piran
Pirana
Piraň
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Geografický místopisný slovník světa. 1999. (platí od 1999)
Dotaz:
Výklad jména
Konkrétní dotaz:
V knihách Jaroslava Foglara vystupuje postava nazvaná Široko, narazila jsem však i na zápis Širokko. Nevíte, proč se objevuje tahle varianta a s čím toto jméno souvisí? S přídavným jménem široký asi nejspíš ne, že?
Klíčové slovo:
Široko; Širokko
Odpověď:
Co je nám známo, Jaroslav Foglar pojmenoval svou postavu podle italského výrazu pro středomořský vítr, scirocco (řidčeji sirocco). Postava tajemného strážce ježka v kleci dostala své jméno nejspíš proto, že dotyčný byl mrštný a „létal“ přes střechy domů jako vítr. Z dostupných výkladových slovníků zahrnují dané pojmenování větru jen Nový akademický slovník cizích slov a Příruční slovník jazyka českého, který vycházel v letech 1935–57, přičemž vedle podoby scirocco PSJČ uvádí i počeštěnou variantu široko. Kartotéka Novočeského lexikálního archivu dokládá, že vedle zápisu s(c)irocco se v literatuře 19. století objevovala i (z dnešního hlediska nesystémová) podoba sirokko (… vroucí sirokko mžikem přelétnul sněžné Alpy – a se vychladil!).
Ve svém románu Stínadla se bouří (poprvé knižně v r. 1947) zvolil Jaroslav Foglar počeštěný zápis Širokko, jenž zohledňuje výslovnost, avšak zároveň se díky skupině kk odlišuje od běžného českého výrazu široko. V dalších vydáních knihy editoři toto autorské řešení zachovávali, později byla podoba jména zjednodušena na Široko, a uvedena tak plně do souladu se zásadami pro počešťování přejatých slov.
Zvažované varianty:
Široko
Širokko
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Dotaz:
Náležitá/oficiální podoba jména
Konkrétní dotaz:
Z různých zdrojů na internetu jsem vyrozuměl, že název bývalého hlavního města Kazachstánu Alma-Ata, který uvádí Pravidla českého pravopisu i Slovník spisovné češtiny, již není aktuální a měl by se užívat název Almaty. Je tomu tak?
Klíčové slovo:
Alma-Ata
Odpověď:
Ačkoliv bývalé hlavní město Kazachstánu bylo skutečně již v roce 1993 přejmenováno z Alma-Ata na Almaty, není situace v českém jazyce zcela jednoznačná. Český úřad zeměměřický a katastrální ve své standardizační příručce Index českých exonym (2019) stále doporučuje užívat v češtině pojmenování Alma-Ata s vysvětlením, že jde o tzv. české exonymum, tedy o českou podobu zeměpisného jména ležícího mimo naše území (srov. i internetovou aplikaci: https://ags.cuzk.gov.cz/jmenasveta/). Nicméně data z Českého národního korpusu ukazují, že se v úzu mnohem častěji setkáme s novým pojmenováním Almaty, které lze také (ovšem z odlišného pohledu) za exonymum považovat. Pro zajímavost dodejme, že i situace v jiných jazycích je rozkolísaná. Závěr tedy je, že mimo texty institucí (např. některých ministerstev), pro něž je obsah Indexu českých exonym závazný, si může pisatel mezi variantami vybrat.
Zvažované varianty:
Alma-Ata
Almaty
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Index českých exonym. Boháč a kol.. 2019. (platí od 2019)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Náležitá/oficiální podoba jména
Konkrétní dotaz:
Setkala jsem se v médiích se jménem běloruského prezidenta v podobě Lukašenka – bez Lukašenky. Myslela jsem, že správná podoba je Lukašenko – bez Lukašenka. Je zakončení na -a chyba?
Klíčové slovo:
Lukašenko
Odpověď:
Z jazykového hlediska podoba Lukašenka chybná není. Existují totiž dvě varianty tohoto jména. U nás je známější ruská varianta zakončená na -o, Lukašenko, která se skloňuje podle vzoru „pán“ jako ostatní takto zakončená jména (2. p. Lukašenka), srov. Hugo, Kvido, Franco aj. Varianta zakončená na -a, tedy Lukašenka, je převzata přímo z běloruštiny a na základě zakončení se skloňuje podle vzoru „předseda“ (2. p. Lukašenky), srov. Svoboda, Maxa aj. Obě varianty tohoto jména jsou tedy z jazykového hlediska v pořádku. Je však třeba upozornit, že v českém prostředí je ustálená ruská varianta Lukašenko. Běloruská varianta Lukašenka je v českých textech spíše ojedinělá, proto se může stát, že ji čtenáři či posluchači budou považovat za nesprávnou.
Zvažované varianty:
Lukašenko
Lukašenka
Poslední užití:
8.9.2020
Atributy odpovědi
Poprvé popsáno zde: Ano.
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.