Dotaz:
Tvarotvorná finální přípona – pádová koncovka
Konkrétní dotaz:
Dočetla jsem se, že ve slově otcův je nulová pádová koncovka. Co je ale potom -ův-? Jak poznám, co je koncovka? Existuje nějaká publikace, která by systematicky vykládala, jaké mají jednotlivé vzory koncovky?
Klíčové slovo:
otcův
Odpověď:
Ano, slovo otcův má skutečně tzv. nulovou pádovou koncovku – jeho pádová koncovka je realizována nulovým morfem, srov. otcov-a, otcov-u, otcov-y, a tedy i otcův-0. Celé slovo otcův se pak skládá z kořene otc-, slovotvorné přípony -ův- (v nepřímých pádech rodu mužského živ. i neživ. a ve všech pádech rodu ženského a středního má podobu -ov-), která slouží k vytváření individuálně přivlastňovacích přídavných jmen daného typu, a pádové koncovky -0. Pádová koncovka (celý, odborný termín zní: finální tvarotvorný morfém – pádová koncovka) je obecně ta část slova, která se mění při jeho skloňování a která vyjadřuje rod, číslo a pád daného tvaru. V případě slova otcův se při skloňování mění a dané mluvnické kategorie vyjadřuje jen ta část slova, která následuje po slovotvorné příponě -ův-/-ov-, srov. otcův-0, otcov-a, otcov-u, otcov-ých atp. Slovotvorná přípona -ův- se sice taky mění (v -ov-), jak už bylo řečeno výše, ale: 1. v případě -ův- a -ov- jde „jen“ o dvě varianty téhož morfému, který je v přímých pádech rodu mužského živ. i neživ. realizován jako -ův- (otc-ův-0), v nepřímých pádech rodu mužského živ. i neživ. a ve všech pádových tvarech rodu ženského a středního jako -ov- (otc-ov-a); 2. morfém -ův-/-ov- nevyjadřuje, rod, číslo ani pád jednotlivých tvarů, ale slouží k vytvoření příslušného typu individuálních přivlastňovacích přídavných jmen – odtud jeho zařazení mezi slovotvorné přípony. Asi nejlepší popis stavby jednotlivých jmenných tvarů lze nalézt v tzv. akademické Mluvnici češtiny 2 ve výkladech o formálním tvarosloví (podstatná jména na s. 277–378, přídavná jména na s. 379–387). Je však nutno upozornit na to, že jde o popis vědecký, velmi detailní (nezjednodušující), který se proto nehodí pro některé účely, jako je např. výuka češtiny jako cizího jazyka nebo výuka na základní, a možná ani na střední škole, kde se problematika morfematického rozboru podává zjednodušeně (neliší se např. důsledně přípony a koncovky, nepracuje se nulovými morfy atp.).
Poslední užití:
17.9.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo Morfematika
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Formální tvarosloví (IV 2), Podstatná jména (IV 2 A, s. 277–378), Přídavná jména (IV 2 B, s. 379–387)