Dotaz:
Vhodnost/správnost slova
Konkrétní dotaz:
V současné době často slýchám ve veřejných sdělovacích prostředcích a čtu i v novinách sloveso zadařit se. Co to znamená a je to jazykově správně?
Klíčové slovo:
zadařit se
Odpověď:
V knize Jsme v češtině doma? (2012) je uvedeno, že sloveso zadařit se dosud výkladové slovníky češtiny nezachycují, protože jde o poměrně nové sloveso, které kombinuje významy ‚podařit se, povést se, mít štěstí‘ (ve spojení Když se zadaří… ho můžeme podle kontextu interpretovat ve smyslu „když všechno půjde dobře; když se všechno povede, jak má; když budeme mít štěstí…“). Autorka odpovědi hodnotí toto sloveso jako náležitě slovotvorně utvořené, ne však plně spisovné – ve formálních textech doporučuje užít raději jiné sloveso, protože sloveso zadařit se může působit expresivně. To je v souladu s hodnocením tohoto slovesa ve slovníku neologismů Nová slova v češtině. Když nahlédneme do Českého národního korpusu SYN v13, z něhož lze zjistit, v jakých textech se sloveso zadařit se užívá v současnosti, zjistíme, že má toto slovo 11 760 výskytů. Jeho vysoká frekvence značí, že se v českém jazyce ustálilo a dnes by ho tak mozí uživatelé zřejmě nehodnotili jako neologismus. Lze se sním však setkat převážně v publicistických textech a v jejich rámci především v regionálním tisku, ve formálních textech by tak stále mohlo působit příznakově, méně formálně či expresivně.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nová slova v češtině. 1998. (platí od 1998)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo zadařit se
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
249 zadařit se, s. 183
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaké je původ slova vidrholec?
Klíčové slovo:
vidrholec; vídrholec
Odpověď:
Možný původ slova vidrholec (dle Internetové jazykové příručky též vídrholec) zaznamenává J. Jungmann ve svém Slovníku česko-německém. V něm se nacházejí tři podoby slova: vidrholec, fidrolec a fidrholec. Původně se tak prý jmenoval les na Kouřimsku, ležící mezi Českým Brodem a Prahou, v němž se skrývali loupežníci. (Ostatně i dnes nese několik lesů v ČR jméno Vidrholec.) Podle Českého etymologického slovníku není původ slova zcela jasný, nicméně jeho autor považuje za pravděpodobnou souvislost s německým Holz ‚dřevo‘. Přesnější výklad přináší publikace Jsme v češtině doma? Ta uvádí jako východisko slova německé Witerholz, složeninu z výrazu Witer (dnes Gewitter) ‚bouřka, vichřice, hromobití‘ a již zmíněného Holz. Závěrem dodejme, že dnešní význam slova mohl být ovlivněn tzv. lidovou etymologií, spojující vidrholec/vídrholec se slovy vítr a holý.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)
Jazykový zdroj:
Geoportál Českého úřadu zeměměřického a katastrálního.
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Zajímal by mě původ slova světští ve významu ‚lidé světem jdoucí‘ (nikoli opak slova duchovní). Jak toto slovo vzniklo a odkdy se používá? A souvisí s ním nějak i slovo světák?
Klíčové slovo:
světský; světák
Odpověď:
Kdy přesně se ‚lidé potulní, jdoucí světem‘ začali označovat jako světští, se z žádné jazykové příručky nedozvíme. Význam ‚jdoucí světem, potulný, kočovný‘ zachycuje u hesla světský z výkladových slovníků pouze Příruční slovník jazyka českého, který zachycuje slovní zásobu přibližně od roku 1870. Starší Jungmannův slovník slovo světský v tomto významu neuvádí, najdeme zde však heslo světák s širším významem ‚tulák, světoběžník‘ (vedle prvního uvedeného ‚člověk světa plný, dle světa žijící, nepobožný‘). V Malém staročeském slovníku a Slovníčku staré češtiny je výraz světský (příp. též v podobě svěcký) vyložen pouze jako ‚laik‘, přímý odkaz k potulným lidem ve starší češtině proto doložit nemůžeme. Zajímavou informaci přináší čtvrté vydání Slovníku nespisovné češtiny z roku 2020. Podle něj je světský mj. ‚člověk žijící v prostředí provozovatelů pouťových atrakcí, někdy též označení lidí z cirkusového prostředí; člověk „od kolotočů“, komediant‘. Slovník zde odkazuje na heslo světák s podobným významem ‚kočovný člověk‘. Obě označení užívali i sami jejich nositelé, kteří tak prý signalizovali svou nadřazenost nad hloupými, nezkušenými obyvateli, kteří žili dlouhodobě na jediném místě.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník nespisovné češtiny. 2009. (platí od 2009)
Jazykový zdroj:
Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Jazykový zdroj:
Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)
Dotaz:
Vhodnost/správnost slova
Konkrétní dotaz:
Mám opravit odborný text, který je z oboru hnojení v lesních školkách, a popisují se v něm experimenty s hnojením. Tyto pokusy jsou tu označovány jako hnojařské pokusy. Zdá se mi však, že je toto spojení citově zabarvené, expresivní a že to do odborného textu nepatří. Autor textu mi však oponuje, že se jedná o termín. Nevím si teď rady.
Klíčové slovo:
hnojařský
Odpověď:
Vaše hodnocení je zřejmě založeno na tom, že slovo hnůj má negativní konotace. Přídavné jméno hnojařský je však utvořeno systémově a je neutrální. Zachycují ho starší výkladové slovníky, Příruční slovník jazyka české a Slovník spisovného jazyka českého, jako termín užívaný v oboru zemědělství. V obou slovnících je přitom jako příklad uvedeno právě spojení hnojařské pokusnictví.
Poslední užití:
16.2.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo hnojařský
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo hnojařský
Dotaz:
Vhodnost/správnost slova
Konkrétní dotaz:
Překládám knihu, v níž se používá slovo cenzus ve významu ‚sčítání lidu‘. Přepokládám, že toto slovo není v češtině příliš frekventované, ale v knize se používá často a užívat na všech místech opis by bylo problematické. Je v češtině možné výraz cenzus použít?
Klíčové slovo:
cenzus
Odpověď:
Výraz cenzus (psáno též census) zachycuje Akademický slovník současné češtiny a uvádí u něj dva významy: 1 ‚(ve statistice) úřední sčítání obyvatel, domů a bytů‘; 2. ‚(v administrativě) omezující podmínka, souhrn podmínek pro získání nějakého oprávnění‘. Akademický slovník cizích slov vedle těchto uvádí ještě dva významy v historii: ‚(ve st. Římě) sčítání a majetkový odhad občanů, který byl základem pro zdanění a vojenskou povinnost‘ a také ‚středověká dávka, úrok nebo renta‘. Tato významová mnohoznačnost by mohla být při užívání slova cenzus potenciálně problematická, proto bychom doporučovali připojit k textu ediční poznámku a užití termínu v knize vysvětlit.
Poslední užití:
21.3.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo cenzus
Jazykový zdroj:
Akademický slovník cizích slov. 1995.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo cenzus
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.