Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký má původ kocovina?
Klíčové slovo:
kocovina
Odpověď:
Původ kocoviny můžeme hledat v nadměrné konzumaci alkoholu, původ slova kocovina pak v Českém etymologickém slovníku J. Rejzka. Slovo se v češtině užívá od 19. století, bylo utvořeno ze slova kočičina žertovnou obměnou založenou na jméně Kotz (čteme [koc]), tak se totiž jmenoval mladoboleslavský hejtman, proti němuž protestovala veřejnost v revolučním roce 1848. Ostatně slovo kocovina původně znamenalo ‚výtržnost‘. Dnešní význam ‚stav po požití většího množství alkoholu projevující se bolestí hlavy, nevolnostmi, citlivostí na světlo a hluk, celkovou slabostí ap.‘ (jak jej popisuje Akademický slovník současné češtiny) slovo získalo vlivem německého podstatného jména Kater s významem ‚kocour‘, ale i ‚kocovina‘, užívaného ve studentském slangu snad jako narážka na Katarrh, tj. katar ‚zánět sliznice‘. V němčině sehrála roli taktéž spojitost s výrazem Katzenjammer ‚kočičí nářek‘. Podobnou souvislost lze snad nalézt i v češtině, neboť Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta připisuje výrazům kočičina a kocovina významy ‚všelijaká disharmonie zvuků‘, ‚hudební produkce špatně provozovaná‘ a ‚potupné zastaveníčko někomu činěné, při čemž se dělá neladný a protivný hřmot všelikerým způsobem, promíšený pískotem a hvízdáním, mňoukáním atd.‘. Závěrem dodejme, že pro popis stavů spojených s konzumací alkoholu se někdy užívají i jiné názvy zvířat – dobře známá je jistě opice (německy Affe) jakožto označení pro ‚opilost‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. František Št. Kott. 1878–1893.
Dotaz:
Původ frazému
Konkrétní dotaz:
V Internetové jazykové příručce jsem si ověřil, že slovo vampýr se píše pouze s -ý-, kdežto slovo upír s -í, přestože tato slova mají prakticky stejný význam. Je to snad dáno jejich odlišným původem?
Klíčové slovo:
upír; vampýr
Odpověď:
Podle Rejzkova Českého etymologického slovníku jsou vampýr a upír slova příbuzná, obě mají původ asi v praslovanském ǫpyrь či ǫpirь, ovšem vzhledem k různým podobám slov v jiných slovanských jazycích (polsky upiór, rusky upýr, chorvatsky vampir aj.) lze rekonstruovat i odlišné původní podoby, jako např. upirь. Autor slovníku upozorňuje, že kvůli rozmanitosti forem i nejasné motivaci pojmenování nelze podat uspokojivý etymologický výklad. Předpokládané významy praslovanských výrazů blíže popisuje Ľ. Králik ve Stručném etymologickém slovníku slovenčiny, vzhledem k Rejzkově rezervovanosti však nepovažujeme za zcela vyloučené, že se (alespoň u některých výkladů) jedná spíše o tzv. lidovou etymologii: Podoba ǫpirь prý mohla označovat buď toho, ‚kdo vylétá, vystupuje (z hrobu)‘, nebo ‚kdo se vbíjí dovnitř‘, tj. kdo vniká do těla oběti, aby jí pil krev. Význam podoby ǫpyrь pak Králik vykládá jako ‚neodevzdaný ohni‘, tj. jako popis mrtvé osoby, jež nebyla pochována běžným způsobem – spálením. Co se slova vampýr týče, Rejzek uvádí, že se do češtiny dostalo ze srbského vampir v souvislosti s „upírskými“ aférami, které proběhly v Srbsku v letech 1725 a 1731 a o nichž informoval veřejnost tisk. Slovník česko-německý J. Jungmanna a Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta zachycují pouze podoby s měkkým i vampir či vampír, avšak Příruční slovník jazyka českého již pracuje s heslovým slovem vampýr, v němž uvádí doklady s oběma způsoby zápisu – „[Matka byla] zde zcela podobna vampyru“ a „Začal líčit ho jako vampíra, který chce uchvátit nejen Pazderovo jmění, ale i jeho duši“. Novější výkladové slovníky češtiny pak pracují už jen s pravopisnou variantou vampýr, ypsilon se přitom dostalo do daného slova patrně vlivem slova netopýr (ostatně slovo vampýr se užívá nejen jako označení pro ‚nemrtvého živícího se krví‘, ale též jako pojmenování pro jistý ‚druh netopýra‘). Podobně můžeme uvažovat o tom, že k zachování písmena í ve slově upír mohla přispět předpokládaná spojitost se slovesem (u)pít (krev).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Původ frazému
Konkrétní dotaz:
Jak vzniklo pojmenování „babí léto“?
Klíčové slovo:
babí léto
Odpověď:
Jak se můžeme dočíst např. v Etymologickém slovníku české frazeologie L. Stěpanovové, ohledně původu spojení „babí léto“ existuje několik teorií. Podle jednoho z možných výkladů připomínají dlouhé pavučiny, které poletují krajinou, jemné stříbrné „babské“ vlasy. Další výklad pochází od Karla Jaromíra Erbena, jenž spojuje pojmenování s chladnějším počasím – tepla je v tuto dobu již namále, „jako ho má stará bába“; babí léto tak znamená vlastně „zestárlé léto“. Naproti tomu Josef Jungmann zaznamenal ve Slovníku česko-německém výklad z oblasti tzv. lidové astronomie. Označení je v tomto případě odvozováno z pojmenování hvězdokupy Plejády, nazývaného lidově Baby, neboť tyto hvězdy jsou viditelné v daném ročním období.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Etymologický slovník české frazeologie. Ludmila Stěpanova. 2023.
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Stylová charakteristika slova
Konkrétní dotaz:
Jaká je současná stylová charakteristika slov máma a táta? Slovníky říkají, že jde o slova hovorová. Je to opravdu tak? Opravdu není možné je používat ve spisovném psaném projevu jako neutrální?
Klíčové slovo:
máma; táta
Odpověď:
Slovník spisovné češtiny (SSČ) hodnotí slova máma a táta jako hovorová. Hovorové jazykové prostředky jsou součástí spisovného jazyka a vyčleňují se v rámci snahy přesněji specifikovat bohaté stylové rozrůznění spisovné češtiny, částečně i s ohledem na protiklad psanosti a mluvenosti (odtud označení „hovorové“). Řadíme k nim prostředky, které se používají v méně formálních kontextech (např. v diskusích, na pracovních seminářích, schůzích apod.). Je však otázkou, zda je tato stylová charakteristika stále aktuální a přesná. Od vydání SSČ (1994) již uběhla víc než tři desetiletí a v současnosti je situace složitější, diferencovanější. (Nově vznikající Akademický slovník současné češtiny zatím pokrývá hesla A–K; hesla máma ani táta dosud nebyla zveřejněna.) V současnosti lze podle našeho názoru tvrdit, že slova máma a táta přinejmenším směřují ke stylové neutralitě (pokud už přímo neutrální nejsou). V neoficiálních situacích budou většinou uživatelů vnímána jako neutrální, a to i v psaném textu. Vysloveně stylově nepatřičná by snad byla např. v novoročním projevu prezidenta republiky, ale v jinak spisovných textech určených nejen dětem (a to i psaných) budou s největší pravděpodobností působit neutrálně.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Význam slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je význam slova buzikán? Bývá užíváno v heraldice.
Klíčové slovo:
buzikán
Odpověď:
V internetovém slovníku heraldické terminologie (http://www.heraldika-terminologie.cz) je i s pramennou literaturou uveden následující výklad: Obecná figura. Zbraň podobná PALCÁTU nebo VÁLEČNÉ PALICI. Za základní polohu považujeme vztyčený BUZIKAN, případné detaily nemusí být předmětem heraldického popisu.
Ze starších slovníků je výraz buzikán zahrnut v Příručním slovníku jazyka českého a Slovníku spisovného jazyka českého, v nichž stojí, že jde o jednu z variant slova buzdogan (další varianty podle slovníků jsou buzdovan, buzdygan, buzdykan, buzigan, buzikan, buzogan, buzovan, buzygan, buzykan). Je to bývalá turecká velitelská hůl a také zbraň, podobná našemu palcátu; kumánská válečná sekera na dlouhé násadě. Se slovem se můžeme setkat např. v díle A. Jiráska: Hejtman kumánský svým buzdyganem udeřil zezadu do starcovy lebky.
Výraz je uveden i v Ottově slovníku naučném, ale v podobě buzogány: „Buzogány, také buzdován a buzykán, původně turecká hůl maršálská, na jednom konci ozdobená kovovou nebo křišťálovou koulí, které také jako zbraně po způsobu palcátu užito býti mohlo. U Maďarův udržela se po Turcích dlouho v pozměněné poněkud formě jako sekyra na dlouhé násadě.“
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Dotaz:
Významový rozdíl mezi slovními spojeními
Konkrétní dotaz:
Jaký je významový rozdíl mezi slovními spojeními výtvarné potřeby a výtvarnické potřeby?
Klíčové slovo:
výtvarný; výtvarnický
Odpověď:
Mezi přídavnými jmény výtvarný a výtvarnický není výrazný významový rozdíl; odlišnost je spíše v tom, s jakými jmény se spojují a užívají. Přídavné jméno výtvarnický souvisí s podstatným jménem výtvarnictví (SSJČ: ‚týkající se výtvarnictví‘); jméno výtvarný je původně odvozeno od jména výtvor, tvorba (SSJČ: ‚týkající se tvorby z oboru malířství, sochařství…‘). Ve spojení se slovem potřeby se mnohem častěji užívá přídavné jméno výtvarný (1 102 výskytů v korpusu SYN v13), výtvarnický pouze zřídka (16 výskytů v korpusu SYN v13). Dodejme, že podobných dvojic máme v češtině víc. K nejznámějším patří zdravotní – zdravotnický, hutní – hutnický.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Významový rozdíl mezi slovy
Konkrétní dotaz:
Jaký je významový rozdíl mezi slovy status a statut?
Klíčové slovo:
status; statut
Odpověď:
Status je stav věcí (poměrů, osob), jaký je v jisté době, např. poválečný status v Evropě; v lékařství je to stav pacienta, protokol o stavu pacienta; v právnických textech se tímto slovem vyjadřuje postavení osoby nebo organizace určené souhrnem jejich práv a povinností; do sociologie patří sociální status, to je pozice jednotlivce uvnitř určitého společenského systému; skloňujeme status, 2. pád statusu – podle vzoru „hrad“, přídavné jméno je statusový; v právnictví se užívá pojmu statusové věci = záležitosti osobního stavu (např. rozvod, určení otcovství aj.); z latiny máme spojení status quo = stav, jaký je, nynější stav; v tomto spojení skloňujeme dále statu quo…& amp; amp; amp; amp; amp; amp; amp; amp; lt; /div>
Statut jsou stanovy, pravidla, předpisy pro zřízení a jednání nějaké instituce, např. organizační statut, statut podniku, firmy, hospodářské organizace; skloňujeme statut, 2. pád statutu, vzor „hrad“; přídavné jméno je statutární = týkající se statutu, opírající se o statut, vycházející z něho, např. statutární nařízení, předpisy; statutární náměstek; statutární město je město s vlastním statutem.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Význam slovního spojení
Konkrétní dotaz:
Jaký je význam spojení nad ránem?
Klíčové slovo:
nad ránem
Odpověď:
Spojení nad ránem má původ ve slovenštině; nad ránem neznamená přesně ráno, ale k ránu; Krátky slovník slovenského jazyka (Bratislava 1987) uvádí vysvětlení: na úsvite, na svitaní, skoro ráno (jen pro jistotu – slovenské skoro má význam téměř; skorý je včasný, raný). Nad ránem je tedy čas, kdy končí noc a začíná pomalu svítat.
Spojení nad ránem má své pevné místo v češtině (vedle k ránu, popř. zrána (z rána)), korpus SYN v13 zachycuje více než 27 000 jeho textových užití.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Krátky slovník slovenského jazyka. Kačala – Pisárčiková – Považaj. 2003.
Dotaz:
Původ frazému
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ spojení „páté přes deváté“?
Klíčové slovo:
páté přes deváté
Odpověď:
V publikaci jazykové poradny Jsme v češtině doma? se píše, že původ daného spojení nezachycují žádné příručky. Daná publikace však nabízí možné vysvětlení: „Nejpravděpodobněji se jeví výběr číslic podle rýmu – jde o dvě po sobě jdoucí slabiky, v nichž se opakují dlouhé samohlásky á, é: páté, deváté. Nabízí se otázka, proč přes deváté a ne třeba přes desáté. O odpovědi lze jen spekulovat: devítka je násobkem tří a trojka má v lidové slovesnosti své pevné místo: králové mívají tři dcery, popř. tři syny; mládenci plní tři úkoly; draci je ohrožují třemi (nebo devíti, tedy třikrát třemi) hlavami; za dědem Vševědem se jde pro tři zlaté vlasy a provolává se třikrát sláva nebo i třikrát běda. Devítka se objevuje v řadě ustálených spojení: za devatero horami a devatero řekami, devítihlavý drak, devatero kvítí, devatero řemesel, kouká jak devět hromů. Rovněž číslovka pět je ve frazeologii zastoupena bohatě: koupil to za pět prstů; pro pět ran do čepice; je jako páté kolo u vozu; nemá všech pět pohromadě; tvářil se, jako by neuměl do pěti počítat; spočítáš to na pěti prstech; udělat něco za pět minut dvanáct; je jich tam pět a půl; seber si svých pět švestek; pátá kolona; mít všech pět pé.“
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.