Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má správně v češtině vyslovovat příjmení německé političky Angely Merkelové? V médiích převládá podoba [merklová], ale domnívám se, že je to špatně a mělo by být [merkelová].
Klíčové slovo:
Merkelová
Odpověď:
Výslovnost cizích příjmení v češtině by měla vycházet ze zvukové podoby v jazyce původu. Vzhledem k tomu, že v němčině se v příjmení Merkel ve druhé slabice samohláska „e“ nevyslovuje (fonetický přepis německé výslovnosti je [mɛʁkl̩], ve druhé slabice je tedy místo samohlásky slabikotvorná souhláska „l“), je podoba [merkl], respektive [merklová] v češtině naprosto náležitá. O daném jevu se lze podrobněji dočíst např. v kodifikační ortoepické příručce Výslovnost spisovné češtiny (1978, s. 82). Protože na adaptaci výslovnosti přejímek do češtiny má leckdy vliv i grafická podoba slova, nelze variantu [merkelová] označit vyloženě za chybnou. Jak však sám uvádíte, v úzu zřejmě naprosto převažuje [merklová], která plně odpovídá výslovnostním doporučením.
Zvažované varianty:
[merklová]
[merkelová]
Poslední užití:
9.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se v češtině správně vyslovuje příjmení francouzského archeologa Champolliona?
Klíčové slovo:
Champollion
Odpověď:
Výslovnost tohoto příjmení v češtině uvádí fonetická příručka jako [šampoljon].
Poslední užití:
9.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jaká je v češtině správná výslovnost jména Zarathustra v názvu díla F. Nietzscheho Tak pravil Zarathustra?
Klíčové slovo:
Zarathustra
Odpověď:
Samotné jméno staroperského náboženského reformátora, zakladatel zoroastrismu, se do češtiny převádí jako Zarathuštra (případně Zoroastra, viz heslo zoroastrizmus v Novém akademickém slovníku cizích slov), čemuž by měla odpovídat i výslovnost, tj. [zaratuštra]. Vzhledem k tomu, že se zde však jedná o název filosofického díla, v němž je jméno obsaženo, není situace tak jednoznačná, protože německý originál Also sprach Zarathustra se obvykle překládá jako Tak pravil Zarathustra, a vyslovuje se tedy [zaratustra], jak jsme ověřili např. i v archivu nahrávek Českého rozhlasu. Záleží tedy především na kontextu, v němž se dané jméno vyskytne, respektive na jeho konkrétní grafické podobě, z níž je pak výslovnost odvoditelná.
Zvažované varianty:
[zaratustra]
[zaratuštra]
Poslední užití:
10.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jaká je v češtině správná výslovnost přídavného jména Brailleovo (psáno též Braillovo), např. ve spojení Brailleovo písmo?
Klíčové slovo:
Braill(e)ovo
Odpověď:
Příjmení Louise Braillea (francouzského vynálezce systému psaní pro nevidomé) by se podle pravidel spisovné výslovnosti mělo v češtině vyslovovat jako [braj], v úzu se však často vyskytuje podoba [brajl]. Ačkoli preferujeme kodifikovanou variantu, ke vžité výslovnosti [brajlovo písmo] doporučujeme být tolerantní. Nezpůsobuje totiž pravděpodobně žádné komunikační problémy a při adaptaci cizích slov do češtiny se ne vždy respektuje přesná původní výslovnost (srov. např. výslovnost [legerova] místo [ležerova] v případě Legerovy ulice). V úzu jsme také zaznamenali podobu [brejlovo], což nás vede k úvaze, že jsou v tomto případě mluvčí ovlivněni (kromě neznalosti francouzské podoby jména a neobvyklosti kombinace písmen ll) i zvukovou podobností slova brejle, které mají s nevidomými rovněž spojené, případně domnělým anglickým původem jména. Výslovnost [brejlovo] však užívat nedoporučujeme.
Zvažované varianty:
[brajlovo]
[brajovo]
Poslední užití:
18.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Štěpánová, V. (2013). Výslovnost cizích slov, vlastních jmen, zkratek a některé další fonetické dotazy v jazykové poradně. Naše řeč, 96, s. 117–140.
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se správně v češtině vyslovuje slovo paella?
Klíčové slovo:
paella
Odpověď:
Tato zdánlivě jednoduchá otázka si zaslouží podrobnější výklad. Slovo paella pochází ze španělštiny, kde se vyslovuje jako [paeʎa] (v transkripci nezohledňujeme přízvuk). Znak [ʎ] ve fonetickém přepisu označuje hlásku, která se v češtině neodborně může nazvat měkké l, přesněji jde o palatální laterální aproximantu. Ve spisovné češtině se však na rozdíl od jiných jazyků nevyskytuje. Podle pravidel vycházíme sice ve spisovné výslovnosti u cizích slov z jejich zvukové podoby v jazyce původu, ale cizí hlásky nahrazujeme jejich nejbližšími českými protějšky. V tomto případě však není snadné nejpodobnější českou hlásku určit. Výslovnostní kodifikace připouští výhradně kombinaci [lj], paella by se tedy měla vyslovit jako [paelja], podobně jako Nový akademický slovník cizích slov uvádí u hesla tortilla pouze výslovnost [tortylja]. Jak se však upozorňuje v časopise Naše řeč již v roce 1979, v češtině je také obvyklé nahrazovat španělské [ʎ] českým [l] (platí zde tedy pravidlo, že jedna hláska se nahradí opět jednou hláskou, nikoli dvěma). Protože při adaptaci výslovnosti cizích slov někdy hraje i ve spisovném jazyce značnou roli grafika, není podle našeho názoru namístě zcela běžnou výslovnost [paela] odmítat. Slovník spisovné češtiny navíc u hesla Mallorca, kde nastává obdobný výslovnostní problém, kodifikuje jak podobu [maljorka], tak i variantu [malorka], která je dokonce uvedena na prvním místě. Třetí možností, kterou u slova paella máme, je výslovnost [paeja]; ani tuto možnost nelze označit za chybnou (jak bylo zmíněno, španělské [ʎ] je palatální laterální aproximanta, české [j] je rovněž palatální aproximanta, pouze není laterální čili boková, avšak artikulačně jde o velmi blízké hlásky). Až vývoj jazyka ukáže, která nebo které ze zvukových podob se v češtině u tohoto poměrně nově přejatého slova ustálí a převáží.
Zvažované varianty:
[paelja]
[paela]
[paeja]
Poslední užití:
19.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Polívková, A.: Pravopis, výslovnost a skloňování španělských zeměpisných jmen v češtině. Naše řeč, ročník 62 (1979), číslo 2, s. 77–84.
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině správně vyslovovat slovo stalking?
Klíčové slovo:
stalking
Odpověď:
Výraz označující dlouhodobé obtěžování či sledování je v češtině poměrně nový, a proto není dosud ve slovnících zachycen. Jde o slovo anglického původu. Podle pravidel spisovné výslovnosti cizích slov se nejčastěji vychází z výslovnosti daného výrazu v jazyce původu, která se však adaptuje do češtiny (cizí hlásky se nahradí domácími atp.), svou roli však může hrát i grafika. V češtině tedy přicházejí v úvahu podoby [stolkink] či [stókink]. Podle našeho zjištění je např. ve vysílání Českého rozhlasu frekventovanější první z nich.
Zvažované varianty:
[stolkink]
[stókink]
Poslední užití:
23.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině správně vyslovovat ženské rodné jméno Nina?
Klíčové slovo:
Nina
Odpověď:
U jména Nina uvádí Slovník spisovné češtiny pouze výslovnost [ňina], avšak Pravidla českého pravopisu dubletu [ňina] i [nyna]. V úzu převažuje pravděpodobně výslovnost [ňina], jak jsme ověřili např. v archivu nahrávek Českého rozhlasu. V oblasti vlastních jmen však platí, že výslovnost jména určuje především sám jeho nositel.
Zvažované varianty:
[ňina]
[nyna]
Poslední užití:
23.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině správně vyslovovat ženské rodné jméno Nikola?
Klíčové slovo:
Nikola
Odpověď:
Jméno Nikola se vyslovuje v češtině [nykola]. Jde o jméno cizího původu, proto se zde kombinace písmen „ni“ nevyslovuje jako [ňi], jak tomu je ve slovech domácích.
Zvažované varianty:
[ňikola]
[nykola]
Poslední užití:
23.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se v češtině správně vyslovuje příjmení italského houslaře Stradivariho?
Klíčové slovo:
Stradivari
Odpověď:
Italské příjmení Stradivari se v češtině vyslovuje [stradyvári].
Zvažované varianty:
[straďivári]
[stradyvári]
Poslední užití:
24.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se v češtině vyslovuje správně slovo bizarní? Domnívám se, že se užívá jedině podoba [bizardňí].
Klíčové slovo:
bizarní
Odpověď:
Veškeré příručky uvádějí jako spisovnou výhradně výslovnost [bizarňí]. Ke vkládání hlásky [d] sice v úzu dochází poměrně často, není však pravda, že by zejména ve spisovných projevech naprosto převažovala. K tomuto jevu dochází zejména z neznalosti náležité podoby cizího slova (jak výslovnostní, tak grafické – setkáváme se i s psaním *bizardní), případně z přílišné a nepoučené snahy o pečlivost (srov. např. také výslovnost slova samozřejmě jako *[samozdřejmňe]). Výskyt nenáležitého [d] bývá některými uživateli jazyka hodnocen velice negativně jako projev nevzdělanosti atp. Z pohledu artikulačního jde o rozšíření souhláskové skupiny, tedy o zcela zbytečné ztížení výslovnosti.
Zvažované varianty:
[bizardňí]
[bizarňí]
Poslední užití:
15.11.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
11.3 Vkládání hlásek
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.