Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině správně vyslovovat ženské rodné jméno Nina?
Klíčové slovo:
Nina
Odpověď:
U jména Nina uvádí Slovník spisovné češtiny pouze výslovnost [ňina], avšak Pravidla českého pravopisu dubletu [ňina] i [nyna]. V úzu převažuje pravděpodobně výslovnost [ňina], jak jsme ověřili např. v archivu nahrávek Českého rozhlasu. V oblasti vlastních jmen však platí, že výslovnost jména určuje především sám jeho nositel.
Zvažované varianty:
[ňina]
[nyna]
Poslední užití:
23.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině správně vyslovovat ženské rodné jméno Nikola?
Klíčové slovo:
Nikola
Odpověď:
Jméno Nikola se vyslovuje v češtině [nykola]. Jde o jméno cizího původu, proto se zde kombinace písmen „ni“ nevyslovuje jako [ňi], jak tomu je ve slovech domácích.
Zvažované varianty:
[ňikola]
[nykola]
Poslední užití:
23.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se v češtině správně vyslovuje příjmení italského houslaře Stradivariho?
Klíčové slovo:
Stradivari
Odpověď:
Italské příjmení Stradivari se v češtině vyslovuje [stradyvári].
Zvažované varianty:
[straďivári]
[stradyvári]
Poslední užití:
24.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se v češtině vyslovuje správně slovo bizarní? Domnívám se, že se užívá jedině podoba [bizardňí].
Klíčové slovo:
bizarní
Odpověď:
Veškeré příručky uvádějí jako spisovnou výhradně výslovnost [bizarňí]. Ke vkládání hlásky [d] sice v úzu dochází poměrně často, není však pravda, že by zejména ve spisovných projevech naprosto převažovala. K tomuto jevu dochází zejména z neznalosti náležité podoby cizího slova (jak výslovnostní, tak grafické – setkáváme se i s psaním *bizardní), případně z přílišné a nepoučené snahy o pečlivost (srov. např. také výslovnost slova samozřejmě jako *[samozdřejmňe]). Výskyt nenáležitého [d] bývá některými uživateli jazyka hodnocen velice negativně jako projev nevzdělanosti atp. Z pohledu artikulačního jde o rozšíření souhláskové skupiny, tedy o zcela zbytečné ztížení výslovnosti.
Zvažované varianty:
[bizardňí]
[bizarňí]
Poslední užití:
15.11.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
11.3 Vkládání hlásek
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se správně v češtině vyslovuje slovo standard? Proč by se mělo číst na konci [d], když je to nepohodlné?
Klíčové slovo:
standard
Odpověď:
Slovo standard se vyslovuje [standart], tj. s koncovým [t], nikoli s [d], dochází zde totiž k tzv. koncové ztrátě znělosti před pauzou, což je jev v češtině zcela přirozený a pochopitelně i spisovný. Výslovnost *[standard] (přesněji spíše *[standardə]) se může vyskytovat zejména v hyperkorektní mluvě. Pokud se bezprostředně za výrazem standard vysloví další slovo, které začíná např. na znělou souhlásku, ke ztrátě znělosti rovněž nedochází, např. standard bezpečnosti [standard bespečnosťi].
V nepřímých pádech by již ke ztrátě znělosti docházet nemělo (tj. např. standardu [standardu]), protože za poslední souhláskou nenásleduje pauza, ale samohláska, která znělost nijak neovlivňuje. V rozporu s kodifikací se však i zde výslovnost s koncovým [t] v úzu objevuje, tj. např. 2. p. j. č. standardu jako *[standartu], což může být ovlivněno nejen analogií s přímými pády, ale zřejmě i existencí slova standarta a kontaminací s ním. Podle našich zkušeností se postoje k výslovnosti podob typu [standartu] mezi uživateli češtiny liší. Jedni je považují za neutrální a mohou se divit, proč i vzhledem ke své rozšířenosti nejsou označovány za spisovné, jiní je vnímají negativně jako příznakové a jejich výskyt označují např. za projev nevzdělanosti. Ačkoli doporučujeme ve spisovných projevech užívat kodifikovanou podobu, varianty s [t] bychom měli posuzovat shovívavě, a to i proto, že jejich výskyt nezpůsobuje v řeči žádná nedorozumění, některé analogické znělostní změny jsou kodifikovány jako spisovné atp.
Zvažované varianty:
[standard]
[standart]
Poslední užití:
15.11.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se správně v češtině vyslovuje slovo standardní? Proč není připuštěna i varianta [standartňí]?
Klíčové slovo:
standardní
Odpověď:
Příručky se shodují na doporučení vyslovovat ve spisovném jazyce [standardňí]. Jsme si vědomi toho, že v úzu se velmi často vyskytuje i podoba *[standartňí]. Ta je zřejmě ovlivněna tím, že samotné slovo standard se v nepřímých pádech v rozporu s kodifikací vyslovuje s koncovým [t], tj. např. 2. p. j. č. standardu jako *[standartu], což může být způsobeno nejen pravidelnou koncovou ztrátou znělosti v 1. pádě (standard [standart]), což je jev zcela spisovný, ale zřejmě i existencí slova standarta a kontaminací s ním. (Např. u podobně zakončeného slova hazardní se výslovnost *[hazartňí] běžně neobjevuje, ač u slova hazard [hazart] ke ztrátě znělosti samozřejmě rovněž dochází.) Podle našich zkušeností se postoje k výslovnosti *[standartňí] mezi uživateli češtiny liší. Jedni ji považují za neutrální a mohou se divit, proč i vzhledem ke své rozšířenosti není označována za spisovnou, jiní ji vnímají negativně jako příznakovou a její výskyt označují např. za projev nevzdělanosti, za spisovnou ji tedy rozhodně nepovažují. Ačkoli doporučujeme ve spisovných projevech užívat kodifikovanou podobu [standardňí], variantu *[standartňí] bychom měli posuzovat shovívavě, a to i proto, že její výskyt nezpůsobuje v řeči žádná nedorozumění, v rychlejší mluvě pak obvykle ani nepostřehneme, která z podob lišících se pouze znělostí jedné souhlásky byla užita, atp.
Zvažované varianty:
[standartňí]
[standardňí]
Poslední užití:
15.11.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
14.2 Souhlásková znělost u přejatých slov
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má správně v češtině vyslovovat název oblasti sluneční soustavy Kuiperův pás?
Klíčové slovo:
Kuiperův pás
Odpověď:
Česká výslovnost tohoto speciálního astrofyzikálního termínu není nikde kodifikována. Obecně platí, že bychom v těchto případech měli vycházet z výslovnosti jména v původním jazyce a adaptovat ji podle stanovených fonetických pravidel do češtiny. Vědec, podle nějž je pás pojmenován, byl však původem Nizozemec, který následně působil v USA, což situaci samozřejmě komplikuje. Vzhledem k tomu, že dotyčný si sám změnil („poangličtil“) jméno z původního Gerrit Pieter Kuiper na Gerard Peter Kuiper a že ve vědeckém prostředí má angličtina značný vliv, lze doporučit výslovnost [kajpr], respektive [kajprúf pás]. Podle našich zjištění však čeští odborníci užívají i výslovnost [kujperúf pás] na základě grafiky.
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak by se mělo správně vyslovit v češtině anglické příjmení Chamberlain?
Klíčové slovo:
Chamberlain
Odpověď:
Ačkoli se výslovnostní příručky shodují na doporučení podoby [čejmbrlin], která je z hlediska adaptace z angličtiny náležitá, může být tato výslovnost pro některé posluchače překvapivá a paradoxně zhoršovat porozumění, protože je v úzu silně zakořeněna podoba [čembrlejn]. Ani jednu z nich nelze striktně odmítat, obě mají svá opodstatnění (ne všechny přejímky se v češtině vyslovují „správně“ na základě původní zvukové podoby, někdy hraje velkou roli i grafika nebo různé analogie) i své nevýhody. Záleží také na situaci a na preferenci konkrétního mluvčího, kterou z nich zvolí. Pokud jde např. o dokument o nositeli daného jména, je vhodné daný výslovnostní problém krátce tematizovat a odůvodnit zvolené řešení. Dodejme ještě, že podobná situace je i např. ve slovenštině (srov. uvedení dublety ve Slovníku anglických vlastných mien v slovenčine z roku 2006).
Zvažované varianty:
[čembrlejn]
[čejmbrlin]
Poslední užití:
28.11.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má ve spisovné češtině vyslovovat slovo hrad? Dochází zde k asimilaci znělosti?
Klíčové slovo:
hrad
Odpověď:
Slovo hrad se spisovně vyslovuje [hrat], dochází zde k tzv. koncové ztrátě znělosti před pauzou, což lze považovat za druh asimilace znělosti. Výslovnost *[hrad] (přesněji spíše *[hradə]) se může vyskytovat v hyperkorektní, případně nářeční mluvě. Dodejme ještě, že v nepřímých pádech již ke ztrátě znělosti nedochází (např. hradu [hradu]), protože za poslední souhláskou nenásleduje pauza, ale samohláska, která znělost nijak neovlivňuje. Pokud se bezprostředně za výrazem hrad vysloví další slovo, které začíná např. na znělou souhlásku, ke ztrátě znělosti rovněž nedochází, např. hrad hořel [hrad hořel].
Zvažované varianty:
[hrat]
[hrad]
Poslední užití:
29.11.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má správně v češtině vyslovit název hlavního města KLDR Pchjongjang? Je možná i výslovnost bez [g], které se v originální výslovnosti nevyskytuje?
Klíčové slovo:
Pchjongjang
Odpověď:
U českého názvu tohoto města uvádějí jazykové i zeměpisné příručky shodně pouze podobu Pchjongjang bez konkrétního výslovnostního doporučení, což znamená, že by se jméno mělo číst v souladu s grafikou, tj. žádnou hlásku nevypouštět. Je pravda, že v korejštině se přímo [g] nevyslovuje, avšak vyskytuje se zde tzv. velární n, které se fonetickým přepisem zachycuje jako [ŋ]. Tuto hlásku máme v češtině rovněž, ale vyskytuje se výhradně ve spojení s hláskami k nebo g (např. maminka [mamiŋka], tango [taŋgo]), nemůže tedy stát před jakoukoli jinou hláskou nebo na konci slova před pauzou. I u přejímek z cizích jazyků se toto české fonotaktické pravidlo zachovává. Např. slova z angličtiny zakončená na -ing typu briefing, v nichž se v originální výslovnosti vyskytuje rovněž pouze [ŋ], se do češtiny adaptují jako [brífiŋk] (2. p. [brífiŋgu]). Podobně by tomu mělo být i u jména Pchjongjang [pchjongjank] (2. p. [pchjongjangu]). Doplňme ještě, že dříve se některé podobné názvy přepisovaly a zřejmě i vyslovovaly v češtině na základě odlišných pravidel, např. Pekin [pekin] (2. p. Pekinu [pekinu]) místo dnešního Peking, avšak tento způsob počešťování nelze doporučit.
Zvažované varianty:
[pchjongjank]
[pchjonjan]
Poslední užití:
4.12.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Poprvé popsáno zde: Ano.
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.