Dotaz:
Nejasný rod, kolísání rodu
Konkrétní dotaz:
Prosila bych o Vaše stanovisko ohledně slova pantofle. Slovník připouští pouze mužský rod. Jak mám vytvořit 2. a 3. pád množného čísla?
Klíčové slovo:
pantofel, pantofle
Odpověď:
SSČ doporučuje skloňování podle vzoru „stroj“, příslušné tvary 2. a 3. p. mn. č. by tedy byly: pantoflů, pantoflům. Tyto tvary se však v úzu vyskytují méně často, převládají zde tvary ženského rodu na -í a -ím. Jak ve vědecky relevantních zdrojích, jako je např. ČNK, tak i v obecněji zaměřených zdrojích, jako jsou internetové vyhledávače, najdeme výrazně menšinové zastoupení 2. p. na -ů a 3. p. na -ům. Tvary na -í, -ím jsou v přesvědčivé převaze, ženské tvary nejsou řídké ani v jednotném čísle, ačkoli se slovo pantofel užívá převážně pro pojmenování souboru jednotlivin a má v úzu celkově převahu plurálových tvarů. Mluvíme-li o pantoflech/pantoflích jako o jednotlivině, bývá to obvykle ve specifických případech typu zabil škvora pantoflem/pantoflí, házet pantoflem/pantoflí (lidový obyčej) apod. Je pravděpodobné, že právě převaha plurálových tvarů stojí za přikloněním k ženskému skloňovacímu typu, srov. podobná „souborová“ jména jako fazole, berle či pomnožné housle apod.
Doporučujeme tedy zvažovat užití tvarů podle typu textu. V textech s vyššími kulturními a společenskými ambicemi, v nichž se vyžaduje přísná spisovnost, se uplatní slovníkem doporučené tvary podle vzoru „stroj“. V ostatních typech textů lze užít i tvary ženského rodu, tj. pantoflí, pantoflím. Ani ty nebudou většinou mluvčích považovány za pokleslé, nekultivované či nenormní.
Zvažované varianty:
pantoflí
pantoflů
pantoflím
pantoflům
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
140
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Mužský rod životný
Konkrétní dotaz:
Chci Vás poprosit, abyste mi zodpověděli dotaz ohledně vzorů podstatných jmen mužských. Jsem žákem deváté třídy a připravuji se na zkoušky na gymnázium. S bratrem, který je v šesté třídě, se přeme, jestli mezi vzory podstatných jmen mužských patří i slovo „bača“. A pokud nepatří, podle jakého vzoru se skloňuje. Žádný z učitelů mi na to nedokázal odpovědět.
Klíčové slovo:
bača
Odpověď:
Problém je v tom, že vzory, podle kterých skloňujeme podstatná jména, nejsou dány striktně – dříve se například jako vzor pro skloňování některých podstatných jmen ženského rodu užíval vzor „nůše“, dnes se v učebnicích objevuje spíše vzor „růže“ apod. Jinými slovy, nelze jasně říci, že něco vzor je a něco není – záleží totiž především na autorovi učebnice.
Podstatné jméno bača spadá vlastně (obecně) pod vzor „předseda“, ale některými tvary se od něj liší (po -d- u vzoru „předseda“ totiž následuje tvrdé y, kdežto po č u slova bača následuje měkké i). Jsou to:
2. p. j. č. (bez) předsedy x bači
4. p. mn. č. (vidím) předsedy x bači
7. p. mn. č. (s) předsedy x bači
Z toho vyplývá, že je možné slovo bača a jemu podobná (nindža, paša, rikša, paňáca, Nohavica, Míša a další) vydělit jako samostatnou skupinu podstatných jmen. Slovo bača pak může být zvoleno jako podvzor pro skloňování této skupiny – tím ale stejně tak může být i jiné slovo, často se používá např. slovo paňáca.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Skloňování obecných jmen → Skloňování mužských jmen vzoru „předseda“ – 2. p. j. č.
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Ženský rod
Konkrétní dotaz:
Probírali jsme větné členy a na výukové tabuli byla mj. věta „V ZOO se narodil malý panda.“. Mezi žáky se rozproudila diskuse na téma, zda tato věta je či není správná, zda může případně být i tvar „panda se narodil“ ve smyslu, že to byl medvěd panda, tedy že takto je, byť pouze implicitně, podmět rodu mužského. To jsem ovšem neuznal a sdělil, že, byť je to tristní, je na tomto výukovém materiálu mluvnická chyba. Panda je prostě rodu ženského, a v tomto výukovém textu je tedy chyba. Prosím, potvrďte mi, že mám pravdu.
Klíčové slovo:
panda
Odpověď:
Podle Nového akademického slovníku cizích slov (2005) je výraz panda skutečně podstatné jméno rodu ženského, a to na rozdíl od výrazu koala, který je rodu mužského. Ač se obě podstatná jména často užívají ve spojení s výrazem medvídek, v rodě se liší. Je možné, že v případě výrazu panda se ujal rod ženský pod vlivem slova šelma, u výrazu koala mohlo rod zase ovlivnit označení vačnatec. Na dvojici panda a koala lze názorně ukázat, jak od jazyka nelze očekávat přímočarost a naprostou pravidelnost.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Zeměpisná jména: víceslovná
Konkrétní dotaz:
Chtěla bych se zeptat, jak se správně skloňuje Papua Nová Guinea. Podle Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost je druhý pád Papuy… Ale dál si nejsem jistá.
Klíčové slovo:
Papua Nová Guinea
Odpověď:
Ačkoliv se u některých víceslovných jmen ženského rodu skloňuje pouze poslední slovo názvu, v případě zmíněného názvu skloňujeme všechny složky vlastního jména. Slovo Papua skloňujeme podle vzoru „žena“, jednotlivé tvary mají podobu: 2. p. Papuy, 3. p. Papui, 4. p. Papuu, 5. p. Papuo, 6. p. Papui, 7. p. Papuou. Slovo Guinea lze skloňovat podle podtypu „idea“, který v sobě kombinuje tvary vzoru „žena“ a „růže“. V některých pádech tak má dvě možnosti skloňování: 2. p. Guineje, Guiney, 3. p. Guineji, 4. p. Guineu, 5. p. Guineo, 6. p. Guineji, 7. p. Guinejí, Guineou.
V pořádku jsou tedy tyto možnosti: 2. p. Papuy Nové Guineje, Papuy Nové Guiney, 3. p. Papui Nové Guineji, 4. p. Papuu Novou Guineu, 5. p. Papuo Nová Guineo, 6. p. Papui Nové Guineji, 7. p. Papuou Novou Guinejí, Papuou Novou Guineou.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo Papua Nová Guinea
Dotaz:
Zeměpisná jména: střední rod
Konkrétní dotaz:
Při závěrečném ceremoniálu na zimních olympijských hrách ve Vancouveru zaznělo několikrát spojení „v Soči“. Můžete mi sdělit, zda je ta Soč, nebo ten Soč?
Klíčové slovo:
Soči
Odpověď:
Město, v němž se zimní olympijské hry konaly v roce 2014, se nenazývá Soč, ale Soči. Jména zakončená ve výslovnosti na [i] se v převážné většině řadí ke střednímu rodu a zůstávají nesklonná, např. Tbilisi, Fudži, Bali, Mali, Capri, Haiti, Sydney, Chamonix; k nim patří i jméno Soči.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo Soči
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz:
Historicky prvním předsedou Evropské rady se stal tehdejší belgický premiér Herman Van Rompuy. Jak se jeho jméno skloňuje?
Klíčové slovo:
Herman Van Rompuy
Odpověď:
Při skloňování cizích jmen se obvykle řídíme jejich výslovností. Jméno Herman skloňujeme pravidelně podle vzoru „pán“. Jméno Rompuy vyslovujeme [rompej], podle zakončení se tedy řadí ke vzoru „muž“. Celé jméno se proto skloňuje následovně: 2. a 4. p. Hermana Van Rompuye, 3. a 6. p. Hermanovi Van Rompuyovi, 5. p. Hermane Van Rompuyi, 7. p. Hermanem Van Rompuyem. U některých víceslovných jmen obsahujících předložku se můžeme setkat se skloňováním pouze jedné části jména (obvykle jména rodného), v případě Hermana Van Rompuye se však podoba jména s neskloňovaným příjmením neužívá.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Skloňování osobních jmen → Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku → Jména zakončená v písmu na samohláskové písmeno a ve výslovnosti na souhlásku
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Skloňování osobních jmen → Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku → Jména zakončená ve výslovnosti na tvrdou nebo obojetnou souhlásku
Dotaz:
Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz:
Zajímalo by mě, jak se správně skloňuje jméno Tycho (de) Brahe?
Klíčové slovo:
Tycho (de) Brahe
Odpověď:
Tycho Brahe (v dánštině Tyge Brahe) nepoutá pozornost poprvé. Jménu tohoto rudolfínského hvězdáře se jazykovědci věnovali už u příležitosti 370. výročí jeho úmrtí v roce 1972. V časopise Naše řeč (ročník 55/1972, č. 4) vyšel příspěvek A. Sticha a M. Sedláčka s názvem Jak se skloňuje jméno Tycho de Brahe?
Nejprve k příjmení Brahe. Jména cizího původu zakončená ve výslovnosti i grafice na -e s předcházející tvrdou souhláskou skloňujeme podle vzoru „pán“ nebo pomocí zájmenných koncovek. I když u jmen známých stále převládá spíše tradiční skloňování podle vzoru „pán“, zájmenné skloňování je dnes stále užívanější, protože je z pádových tvarů lépe rozpoznatelná základní podoba jména: Goethe – 2. p. Goetha i Goetheho, Dante – Danta i Danteho, Arne – Arna i Arneho, Rilke – Rilka i Rilkeho, Teige – Teiga i Teigeho, a tedy i Brahe – Braha i Braheho.
O jménu Tycho se ve zmíněném příspěvku z roku 1972 dočteme: „Dánské jméno vědcovo bylo ‚pro potřeby Evropy‘ pozměněno. Křestní jméno Tyge bylo polatinštěno na Tycho. Toto jméno se v češtině kdysi skloňovalo nápodobou latinského skloňování (které bylo Tycho, Tychonis, Tychoni atd.) s rozšířením kmene o -n, tedy Tychona, Tychonovi atd. (stejně jako Hugona, Otona apod.). Ale tento způsob je dnes už silně zastaralý, ba skoro mrtvý. Vedle toho se vyvinulo skloňování, při němž se k základu bez -o připojují koncovky typu „pán“, tedy Tycha, Tychovi atd. (podobně jako u českých příjmení Janko, Bidlo atp.).“
Zbývá ještě část de. Ve starší literatuře je hvězdář zachycován jako Tycho de Brahe, v novějších textech už jen jako Tycho Brahe; poměrně často s poznámkou: nesprávně uváděný jako Tycho de Brahe. Proč tomu tak je? Tycho Brahe sice pocházel ze šlechtické rodiny, ale v Dánsku se šlechtické přídomky (de) neužívaly. Tycho Brahe ve svém jménu de nikdy neuváděl.
Jméno Tycho Brahe lze tedy skloňovat několika způsoby. Ani jednu ze čtyř možných variant (Tycha Braha, Tychona Braha, Tycha Braheho, Tychona Braheho) druhého pádu nemůžeme považovat za chybnou. V úzu se nejčastěji vyskytuje kombinace Tycha Braha a Tychona Braha (navzdory tvrzení o zastaralosti tohoto tvaru ve zmiňovaném příspěvku v Naší řeči).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Skloňování osobních jmen → Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [e], [é] → Jména cizího původu zakončená ve výslovnosti i v písmu na ‑e
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
ročník 55/1972, č. 4
Dotaz:
Slovní druh
Konkrétní dotaz:
Prosím o sdělení, jaké mluvnické kategorie má slovo viď, případně k jakému slovesu ho přiřadit. Rozkazovací způsob slovesa vidět zní přece viz.
Klíčové slovo:
viď
Odpověď:
Slovo viď je citoslovce, které podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka vzniklo patrně ustrnutím starobylého slovesného tvaru vědě (s významem ,vím'). Se slovesem vidět citoslovce viď tedy z pohledu vývoje jazyka nijak nesouvisí. Určitá souvislost mezi oběma tvary však přesto je. Psaní písmene i uprostřed slova viď (namísto písmene ě, které je obsaženo v motivujícím tvaru vědě) je podle Jiřího Rejzka způsobeno procesem tzv. kontaminace, tj. prostřednictvím jakéhosi „mylného“ připodobnění obou tvarů na základě jejich formální podobnosti i významové blízkosti („viděl jsem, tedy vím“).
Vzhledem k tomu, že v současné češtině funguje výraz viď jako citoslovce (takto jej hodnotí i české výkladové slovníky), není dost dobře možné ani účelné – přestože jde o tvar původem slovesný – uvažovat o jeho mluvnických kategoriích.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Slovní druh
Konkrétní dotaz:
Ráda bych se zeptala, jakým slovním druhem je slovo oč? Např. v otázce Oč je jablko lepší než hruška.
Klíčové slovo:
oč, nač, seč, več, zač
Odpověď:
Výraz oč je variantním tvarem 4. pádu zájmena co, v tomto případě ve spojení s předložkou o. Zájmeno co může mít ve 4. pádě vedle tohoto základního tvaru též podobu -č, která se vyskytuje výhradně ve spojení s předložkami, srov. na, o, se, ve, za – nač, oč, seč, več, zač. Jde tedy o zajímavý případ spojení předložky a zájmena do jednoho slova.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo „oč“
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo „co“
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Mužský rod neživotný
Konkrétní dotaz:
Mám použít ve vašem vchodu, nebo ve vašem vchodě?
Klíčové slovo:
vchod
Odpověď:
V daném spojení je výraz východ užit v 6. pádu jednotného čísla. V něm lze zvolit jak tvar vchodu, tak vchodě, nicméně tvar vchodu se v praxi, jak dokládá korpus SYN v8, používá častěji.
Zvažované varianty:
vchodu
vchodě
Poslední užití:
25.4.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Skloňování mužských jmen vzoru „hrad“ – 6. p. j. č., kap. 1 Obecné poučení
Dotaz:
Nejasná životnost, kolísání: psaní i-y
Konkrétní dotaz:
Jaké i/y se píše v 1. pádu množného čísla ve slově roupi/roupy (ve významu ‚projevy bujnosti, nevázanosti; vrtochy‘)?
Klíčové slovo:
roup
Odpověď:
Slovo roup je ve významu ‚projevy bujnosti, nevázanosti; vrtochy’ podstatné jméno rodu mužského neživotného, píše se tedy v 1. p. mn. č. -y: roupy, zatímco ve významu ‚drobný hlíst cizopasící ve střevech’ je rodu mužského životného a píše se -i: roupi.
Zvažované varianty:
roupi
roupy
Poslední užití:
22.5.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Rod
Konkrétní dotaz:
Jakého rodu je kávový nápoj flat white?
Klíčové slovo:
flat white
Odpověď:
Akademický slovník současné češtiny uvádí, že slovo flat white (zřídka užívané také v podobě flatwhite) je podstatné jméno rodu středního i mužského neživotného.
Poslední užití:
30.10.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo flat white
Dotaz:
Slovesa: časování
Konkrétní dotaz:
Mám větu: „Můžeme pomoc ještě s něčím?“. Nemá tam být spíše pomoci nebo pomoct?
Klíčové slovo:
pomoct
Odpověď:
Výraz pomoc je podstatné jméno a v této větě skutečně užít nelze. V ní jde o infinitiv a je možno zvolit buď podobu pomoct, či pomoci. S tvary infinitivu na ‑ci se lze setkat v dříve vydaných slovnících, ve starší literatuře či ve vyšším stylu, zatímco infinitiv zakončený na ‑ct je novější a dnes je již považován za neutrální.
Zvažované varianty:
pomoci
pomoct
pomoc
Poslední užití:
30.10.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Střední rod
Konkrétní dotaz:
Prosím o Vaše vyjádření, které tvary slova „léto“ jsou přípustné ve větě: Vítáme Vás v pozdním babím létu/létě? Který tvar je spisovný a za jakých podmínek je možné použít tvar druhý?
Klíčové slovo:
léto
Odpověď:
U některých jmen středního rodu zakončených na -o je z gramatického hlediska možná v 6. p. j. č. jak koncovka -u, tak -e/-ě. Ve spojení takových slov s předložkou v (z hlediska větné stavby jde o příslovečné určení času nebo místa) však jednoznačně převažují tvary s koncovkou -e/-ě (v létě, ve městě, v hrdle…). U jiných významů než časových či místních se koncovka -u vyskytuje častěji, např. mluvili jsme o létě i létu (o městě i městu), ale i v nich koncovka -e/-ě ještě stále převažuje. Vzhledem k tomu, že u spojení babí léto je v 6. pádě mezi předložku a podstatné jméno vloženo přídavné jméno babí, koncovka -u zde nepůsobí tak neobvykle jako u ustáleného spojení v létě × v létu. Lze tedy říci, že v uvedené větě je běžnější tradiční podoba s -ě. Koncovku -u zde však nelze hodnotit jako chybnou.
Zvažované varianty:
létu
létě
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
222
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Skloňování obecných jmen → Skloňování jmen středního rodu podle vzoru „město“ – 6. p. j. č.
Dotaz:
Mužský rod neživotný
Konkrétní dotaz:
Ráda bych se zeptala na skloňování podstatných jmen „koncert“ a „chrám“. Zvláště mě zajímá 6. pád. Je možné, že existují dvě možnosti – koncertu/koncertě a chrámu/chrámě?
Klíčové slovo:
koncert, chrám
Odpověď:
Ráda bych se zeptala na skloňování podstatných jmen chrám a koncert. Zvláště mě zajímá 6. pád. Je možné, že existují dvě možnosti – chrámu/chrámě a koncertu/koncertě?
Slova chrám a koncert se skloňují podle vzoru „hrad“. U tohoto vzoru se v 6. p. vyskytuje jak koncovka -e/-ě, tak koncovka -u. Za základní se dnes považuje koncovka -u. Tu mají nově přejímaná slova (na internetu, v managementu, na skeneru, v e-mailu atd.). Koncovku -e/-ě si podržují slova stará (v lese, na táboře, v kostele), avšak i k nim začíná pronikat koncovka -u. U mnohých slov lze zvolit koncovky obě (v dopisu – v dopise, v rozhlasu – v rozhlase, na sekretariátu – na sekretariátě).
Při rozhodování, zda užít tvar hradu, chrámu, koncertu, či hradě, chrámě, koncertě apod., hraje roli i to, o jaký význam 6. pádu se jedná. Jde-li o význam předmětný, tzn. že dané spojení plní ve větě funkci předmětu, je obvyklejší, běžnější koncovka -u (např. mluvili jsme o hradu, o koncertu). V případě, že se uplatňuje jako příslovečné určení místa, dává se obvykle přednost koncovce -e/-ě (potkali jsme se na hradě, na koncertě).
Ačkoliv pro slovo chrám platí totéž pravidlo, je přece jenom něčím výjimečné: snad pod vlivem spojení v chrámu Páně se v něm mnohem častěji užívá koncovka -u i ve významu místním.
Zvažované varianty:
koncertu
koncertě
chrámu
chrámě
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Skloňování obecných jmen -> Skloňování mužských jmen vzoru „hrad“ – 6. p. j. č.
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Mužský rod životný
Konkrétní dotaz:
V dnešních novinách je velký nadpis: „Zatkli příbramského fotbalového bossa Starku“. Mám problém s tvarem „bossa“. Je to správně? Myslím si, že by mělo být napsáno: zatkli bosse. Děkuji za objasnění.
Klíčové slovo:
boss
Odpověď:
Titulek je v pořádku, přestože tvar bossa je možná pro některé uživatele češtiny překvapivý. Nový akademický slovník cizích slov (Academia 2005) u podstatného jména boss uvádí skloňování podle vzoru „pán“ (bossa) i „muž“ (bosse), ale starší vydání tohoto slovníku (Akademický slovník cizích slov, Academia 1995, 2001) má u výrazu boss jen tvrdé skloňování – 2. pád bossa.
Přechod k měkkému vzoru je dán uživatelským územ, v praxi je podoba bosse jednoznačně četnější (přestože bychom ji před lety v souladu s dřívějším vydáním slovníku hodnotili jako chybnou). Působí zde nejspíš analogie s vlastními jmény zakončenými na -s (a také na -z a -x), která se v dnešní češtině skloňují převážně podle vzoru „muž“, původně však patřila ke vzoru „pán“; proto ve starších textech vídáme ve 2. pádě tvary Aloisa, Felixa apod., v současných textech výrazně převažují Aloise, Felixe, Borise apod.
Zvažované varianty:
bossa
bosse
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Akademický slovník cizích slov. 1995.
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
syn v13
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz:
Překvapuje mě, že se ve veškerém tisku objevuje druhý pád jména Kubice, který zní Kubiceho. Domnívám se, že by jméno mělo být skloňováno podle vzoru soudce čili bez soudce, bez Kubice. Nebo jsou přípustné oba tvary?
Klíčové slovo:
Kubice
Odpověď:
Ve skloňování domácích mužských příjmení zakončených na -e nastal určitý posun. Mluvnice češtiny 2 (Academia 1986) řadí domácí jména zakončená na -e (Kaše, Nevole, Purkyně, Osolsobě) ke vzoru „soudce“; 2. pád je tedy Kaše, Nevole, Purkyně, Osolsobě. Takové skloňování doporučuje rovněž M. Knappová v příručce Naše a cizí příjmení v současné češtině (Tax AZ KORT, 2002), avšak s výjimkou pro složená česká příjmení, která se mohou skloňovat jak podle vzoru „soudce“, tak pomocí zájmenných koncovek: Skočdopole – Skočdopole i Skočdopoleho, Osolsobě – Osolsobě i Osolsoběho.
Cizí jména, u nichž koncovému -e předchází souhláska tvrdá nebo obojetná, se tradičně skloňují podle vzoru „pán“, nověji i pomocí zájmenných koncovek: Goethe – Goetha i Goetheho, Falke – Falka i Falkeho. Zájmenné skloňování je v současnosti běžné i u cizích jmen s měkkou souhláskou před -e, která patří ke vzoru „soudce“: Croce – Croceho, Wünsche – Wünscheho. Předností zájmenných koncovek je to, že ze všech pádových tvarů je zřetelná základní podoba jména (např. Falke na rozdíl od Falk, Hesse na rozdíl od Hess apod.).
Zájmenné skloňování je tedy možné užít jak u jmen cizích, tak i u českých jmen složených. V posledních letech však postupně proniká i do ostatních domácích jmen; proto se vedle podob druhého pádu Purkyně, Poledne, Klápště, Kubice setkáváme i s tvary Purkyněho, Poledneho, Klápštěho, Kubiceho. Ačkoliv starší příručky zájmenné skloňování v těchto případech neuvádějí, v současnosti je již jako chybné nehodnotíme.
Zvažované varianty:
Kubice
Kubiceho
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Jazykový zdroj:
Naše a cizí příjmení v současné češtině. Knappová. 2008. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Skloňování osobních jmen → Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [e], [é] → 1 Domácí jména zakončená ve výslovnosti na [e] a v písmu na ‑e, ‑ě (typ Nevole, Purkyně, Skamene, Kubice, Skočdopole, Osolsobě)
Dotaz:
Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz:
Rád bych si u Vás ověřil, zda se jméno Zinedine Zidane skloňuje podle vzoru „pán“.
Klíčové slovo:
Zinedine Zidane
Odpověď:
Jména zakončená ve výslovnosti na tvrdou souhlásku (uvedené jméno vyslovujeme [zinedyn zidan]) skloňujeme podle tvrdého mužského vzoru „pán“. Odsunutí němého -e je fakultativní, u známějších jmen, u kterých se dá předpokládat čtenářova znalost základní podoby jména a jeho výslovnost v 1. p., lze -e vynechat. Naopak u jmen méně známých je -e v současné době spíše zachováváno, díky čemuž je možné ze všech tvarů snadno odvodit základní podobu jména. Oba způsoby skloňování považujeme za správné: 2. a 4. pád Zinedina Zidana i Zinedinea Zidanea, 3. a 6. pád Zinedinu Zidanovi i Zinedineu Zidaneovi. V 5. pádě ponecháváme vždy pouze jedno (vyslovené) e: Zinedine Zidane. Ojedinělé nejsou ani výskyty příjmení Zidane se zájmenným skloňováním (tvary Zidaneho), které se do úzu dostávají pravděpodobně analogií k zájmennému skloňování jmen zakončených na -e v písmu i ve výslovnosti, tuto variantu však nedoporučujeme.
Zvažované varianty:
Zinedinea Zidanea
Zinedina Zidana
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Skloňování osobních jmen → Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku → Jména zakončená v písmu na samohláskové písmeno a ve výslovnosti na souhlásku
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.