Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr ID oblasti: #23 [Tvarosloví].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/57, položky: 1-20/1123
Stav:
#15015
Užití:
0 0 0
Dotaz: Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz: Jak skloňovat anglické mužské jméno Byrne? Odsouvá se koncové -e?
Klíčové slovo: Byrne
Odpověď: Skloňování jména vychází ze zakončení ve výslovnosti. Pokud se jméno vyslovuje [bérn], bez koncového -e, doporučujeme jej skloňovat podle vzoru „pán“. Koncové němé -e při skloňování může být odsouváno a koncovka připojována rovnou k písmenu předcházejícímu. Pokud však chceme naznačit základní podobu jména v 1. p. a tím i jeho výslovnost, němé -e- nevypouštíme: 2. a 4. p. Byrna i Byrnea, 3. a 6. p. Byrnovi i Byrneovi.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Skloňování osobních jmen → Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#15011
Užití:
0 0 0
Dotaz: Zájmeno vymezovací
Konkrétní dotaz: Nemělo by se ve větách jako „Policisté by vlastně vyšetřovali sami sebe“ psát správně „samy sebe“? Jde přece o čtvrtý pád množného čísla zájmena „sám“.
Klíčové slovo: sám; sami sebe; sebe samy; samy sebe
Odpověď: Ve větách výše zmíněného typu se doplněk vyjádřený zájmenem „sám“ ve spojení s předmětem ve tvaru „sebe“ může formálně shodovat jak s podmětem – „Policisté by vlastně vyšetřovali sami sebe“, tak s předmětem – „Policisté by vlastně vyšetřovali samy sebe“. Podle článku K. Dvořákové Zkoumání sama sebe a sebe sama (Naše řeč, 108(2), s. 79–92, dostupné online: https://asjournals.lib.cas.cz/naserec/article/uuid:4e8861d9-1e87-4baa-a169-e948142d0286/pdf?oblast=V%C4%9Bdy%20o%20jazyce) však po tvaru slovesa ve 3. os. mn. č. r. muž. živ. v praxi výrazně převažuje spojení „sami sebe“ (tato varianta je doložena 1061×, varianta „samy sebe“ pouze 3x). Toto řešení navíc podporují i obecné slovosledné tendence, neboť doplněk „sám“ řízený podmětem se běžně vyskytuje těsně za slovesem (přesvědčil sám sebe, přesvědčila sama sebe), kdežto doplněk řízený předmětem až za zájmenem „sebe“ (přesvědčil sebe sama / sebe samého, přesvědčila sebe samu). Nicméně data ze zmíněného článku dále ukazují, že spojení „sebe samy“ po tvaru slovesa ve 3. os. mn. č. r. muž. živ. není v korpusu SYN v12 zastoupeno vůbec. Z toho všeho tedy vyplývá, že v současnosti se jako nejvhodnější řešení jeví varianta „Policisté by vlastně vyšetřovali sami sebe“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 2025, roč. 108, č. 2

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14975
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Všiml jsem si už několikrát tvaru studen, např. vyvrtali jsme pět studen. Je ten tvar vůbec správný? A odkud se vzal?
Klíčové slovo: studna
Odpověď: Tvar 2. p. mn. č. studen se v korpusu SYN v12 vyskytuje v překvapivě hojném počtu; vedle 11 464 očekávaných výskytů tvaru studní tu najdeme i 1 329 výskytů tvaru studen, což je zhruba 11,6 % všech 2. p. mn. č. od lemmat studna a studně. Náhodným výběrem 200 výskytů jsme přitom pro jistotu ověřili, že až na jednotlivé výjimky jde o relevantní tvary (typu problémy s vysycháním studen; ve vzorku byl ojedinělý irelevantní doklad: *studen ti dostávají širší vzdělanostní základ). Slovo pro ‚jámu vyhloubenou a upravenou k jímání pramene‘ (viz Slovník spisovné češtiny) má ve spisovném jazyce dvě varianty – studna a studně; ve 2. p. mn. č. však obě mají jedinou spisovnou podobu studní. Dvě zmíněné základní podoby jsou důsledkem složitého historického vývoje. Původní praslovanská podoba slova studьnja patřila k tzv. -ja kmenům. Z ní se ve staré češtině vyvinula varianta studňa (srov. polské studnia a hornolužické studnja), která po přehlásce a > ě dala vzniknout dnešní podobě studně. Z té se později přechodem ke vzoru „píseň“ vyvinula jednak regionální varianta studeň, jednak přechodem ke vzoru „žena“ variantní spisovná varianta studna. Podle prvního dílu Českého jazykového atlasu (s. 394, mapa na s. 397) se původní podoba studně vyskytuje ve východní polovině Čech a po celé Moravě, kde funguje jako jediný název, zatímco novější podoba studna se vyskytuje jako základní soustředěně v západní polovině Čech, roztroušeně pak (většinou jako dubletní) i jinde po Čechách (zejména v severočeské nářeční oblasti) a proniká rovněž do městské mluvy. (Podoba studeň tvoří souvislý areál na Královéhradecku a Vysokomýtsku s přesahem k Jihlavě.) Přechod od vzoru „růže“ (studně) ke vzoru „žena“ (studna) však ve spisovném jazyce neproběhl ve všech pádech. I u slova studna se v některých pádech drží skloňování podle vzoru „růže“, srov. 3. p. j. č.: ke studni jako k růži, nikoliv *ke studně jako k ženě; 6. p. j. č.: ve studni jako v růži, nikoliv *ve studně jako v ženě; a právě 2. p. mn. č.: bez dvou studní jako růží, a nikoliv bez dvou studen jako žen. Přechod od vzoru „růže“ ke vzoru „žena“ v současné češtině zjevně probíhá i ve 2. p. mn. č. Tento vývoj pravděpodobně dále podporují frekventovaná podstatná jména jako základna, rozhledna, bedna či pokladna, která ve 2. p. mn. č. končí na -den. Tzv. analogickou inovací podle nich pak někteří uživatelé češtiny začínají tvořit podoby typu pět studen (jako pět žen). Na přednáškách z morfologie nám sice bylo vtloukáno do hlavy, že veškeré prognózování v lingvistice je ošemetné; nicméně – nemusí být vyloučené, že tvary podle vzoru „žena“ začnou jednou pronikat i do 3. a 6. p. j. č. varianty studna, takže se ve spisovném jazyce možná někdy dočkáme spojení typu *běž ke studně (jako k ženě) nebo *ve studně (jako v ženě) je málo vody… Tvar studen dosud není v příručkách a slovnících zachycen, v současnosti bychom ho užívat raději nedoporučovali. Jeho překvapivě vysoká frekvence však naznačuje, že tento postoj se může v budoucnu změnit.
Zvažované varianty:
studen studní
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v12
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Český jazykový atlas. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: (s. 394, mapa na s. 397)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14974
Užití:
1 1 0
Dotaz: Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz: Chci se zeptat, jak v češtině skloňovat názvy cizích značek. Pokud hovořím například o Biodermě, mohu ji snadno skloňovat podle vzoru „žena“. Jak ale nakládat s názvy, které nemají typicky české zakončení? Potřebuji vytvořit druhý pád od značky Armani.
Klíčové slovo: Armani
Odpověď: Skloňování jmen značek v češtině závisí především na jejich původu a na tom, jak jsou všeobecně vnímány. Pro názvy označující spotřební a užitkové předměty (tzv. pragmatonyma) jsou často volena zejména osobní vlastní jména (Tesla, Baťa, Colgate, Guinness), dále např. místní jména (Krušovice, Tabasco, Acqua di Parma), obecná jména spojená s vlastností výrobku, jeho složením či určením (Sharp, Juta, Živina), různé složeniny či novotvary (zmiňovaná Bioderma, Speedo, Kofola) apod. U názvů vzniklých z osobních jmen, která jsou tak nadále i vnímána a jejichž původ je mluvčím známý (typicky mj. u módních značek), se řídíme pravidly pro skloňování vlastních jmen. V případě Armaniho se jedná o cizí mužské jméno zakončené ve výslovnosti na [i], tedy typ osobního jména, jež se skloňuje pomocí zájmenných koncovek: 1. a 5. pád Armani, 2. a 4. pád Armaniho, 3. pád Armanimu, 6. a 7. pád Armanim. Toto řešení potvrzují i doklady z úzu: ve spojení s předložkou od v korpusu SYN v14 evidujeme 780 výskytů tvaru Armaniho (Měl na sobě drahý tmavý oblek od Armaniho.) a pouze 31 dokladů (tedy méně než 4 %), ve kterých je jméno užito nesklonně (Po tomto make-upu od Armani je pleť naprosto bezchybná!). Pokud se názvy značek jako osobní jména již nevnímají, skloňují se obvykle jako obecná jména neživotná a přiřazují se k příslušnému vzoru či rodu na základě jejich zakončení: např. Mercedes – vzor „hrad“, Tesla – vzor „žena“, Ferrero – vzor „město“. Názvy zakončené ve výslovnosti na [u], [ú] a [i], [í] zůstávají v tomto případě nesklonné (srov. Vyhrál poukaz na jízdu v Lamborghini / ve Ferrari, ale Byla oblečená do Gucciho, ovoněná Armanim a ozdobená Chopardem). V některých případech může docházet i ke kolísání: např.⁠⁠⁠⁠ Chanel – od Chanelu (neživotný vzor „hrad“, 420 výskytů v SYN v14) i od Chanel (nesklonné, ženský rod podle Coco Chanel, 208 výskytů v SYN v14), řidčeji též od Chanela (životný vzor „pán“, 77 výskytů v SYN v14). V případě nejistoty ohledně skloňování určité značky si můžeme pomoci užitím opěrného podstatného jména, díky němuž bude možné ponechat samotný název nesklonný, a skloňovat jen jméno obecné: např. firma/značka/společnost/parfém/oblek Armani.
Poslední užití: 12.1.2026
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Skloňování názvů institucí a firem → Skloňování názvů institucí a firem
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v14

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14972
Užití:
0 0 0
Dotaz: Nejasná životnost, kolísání
Konkrétní dotaz: Skloňuje se ve spojení papírový drak výraz drak podle životného vzoru „pán“, nebo podle neživotného vzoru „hrad“? Pokud podle prvního, jaký je k tomu důvod? Papírový drak není živý, nemůže něco vykonávat, nezemře.
Klíčové slovo: drak
Odpověď: Je třeba rozlišovat přirozenou živost a životnost jakožto mluvnickou kategorii, která se uplatňuje pouze u rodu mužského. V převážné většině jsou živost a životnost totožné, přesto existují i podstatná jména, kdy tomu tak není. Napoví nám rozdíl mezi tvary 2. a 4. pádu jednotného čísla a tvary 1. pádu čísla množného. Zatímco u životných jmen skloňujících se podle vzoru „pán“ nebo „muž“ se shodují tvary 2. a 4. p. (od pána/muže – pro pána/muže), u neživotných, které náleží ke vzoru „hrad“ nebo „stroj“, 1. a 4. p. (prohlédnout si hrad/stroj). V 1. p. mn. č. mají životná jména koncovku -i, -é, -ové (páni, muži, přátelé, pánové), kdežto neživotná -y, -e (hrady, stroje). Podrobněji o životnosti viz výklad v Internetové jazykové příručce. Výraz drak se podle výkladových slovníků češtiny jak ve významu ,pohádkový netvor znázorňovaný v podobě okřídleného ještěra, často s několika hlavami‘, tak ve významu ,dětská hračka s dřevěnou kostrou potaženou papírem nebo plátnem, pouštěná po větru do vzduchu‘ řadí ke jménům životným. Svědčí o tom jednak tvar 4. p. j. č.: pouštět draka (nikoli *drak), jednak tvar 1. p. mn.: draci (ne *draky) se pouštějí většinou na podzim. Totéž platí i o slově sněhulák, u nějž uživatelé češtiny občas také nad tím, že jde o jméno životné, pochybují: stavět sněhuláka, sněhuláci začali tát. Existuje však i výraz drak užívaný jako jméno neživotné, a to ve významu ,základní konstrukční část letadla (trup, podvozek, nosná a ocasní plocha aj.)‘: tvar 4. p. j. č. se shoduje s tvarem 1. p. (drak je možno rozdělit na části podle umístění a funkce) a tvar 1. p. mn. č. má podobu draky (draky musí čelit únavovým poškozením).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Tvarosloví – podstatná jména → Životnost podstatných jmen
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo drak I a drak II

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14971
Užití:
0 0 0
Dotaz: Pomnožná podstatná jména
Konkrétní dotaz: Sledoval jsem v televizi přenos ze slavnostního požehnání svatovítských varhan a zaujalo mě, že v něm moderátor opakovaně používal tvar 6. pádu varhanech. Nemělo by to být spíš varhanách?
Klíčové slovo: varhany
Odpověď: Zmíněné slovníky i IJP shodně uvádějí, že varhany jsou rodu ženského, v SSJČ, PSJČ a IJP však můžeme nalézt i informaci, že daný výraz může zřídka být také rodu mužského neživotného. Jednotlivé slovníky se pak mírně liší v tom, které tvary mužského rodu explicitně v rámci hesla uvádějí; SSJČ zaznamenává dubletní tvary u 6. pádu (kromě častějšího tvaru žen. rodu varhanách zřídka i tvar muž. rodu varhanech) a u 7. pádu (častější tvar rodu ženského varhanami a řidší tvar rodu mužského varhany), PSJČ kromě těchto tvarů obsahuje ještě navíc i dublety u 3. pádu, jako primární také zmiňuje tvar rodu ženského varhanám, ojediněle se dle PSJČ vyskytuje i tvar rodu mužského varhanům. Slovo varhany můžeme nalézt hned v několika slovnících spisovné češtiny, konkrétně v Akademickém slovníku cizích slov (ASCS), Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ), Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ) a v Příručním slovníku jazyka českého (PSJČ), ale také v Internetové jazykové příručce (IJP). Ve všech těchto jazykových zdrojích se dočteme, že varhany jsou podstatné jméno pomnožné s významem ‚hudební nástroj tvořený soustavou píšťal rozeznívaných proudem vzduchu‘. Slovníky tedy poměrně jednoznačně považují tvary rodu mužského neživotného za řídké. Abychom ověřili, zda se tyto tvary opravdu v současné češtině již neužívají, je třeba nahlédnout do jazykového korpusu. V současném největším korpusu psané češtiny SYN v14 nalezneme následující poměry výskytů jednotlivých tvarů slova varhany, u kterých připadají v úvahu dublety: 2. pád varhan; (19 981 výskytů) vs. varhanů (22 výskytů), 3. pád varhanám(911) vs.varhanům (284), 6. pád varhanách (1030) vs. varhanech (133), 7. pád varhanami (1425) vs. varhany (0). Jak je tedy patrné, distribuce mužských a ženských forem se napříč pády značně liší. U 2. a 7. pádu můžeme pozorovat jasnou převahu až výlučné užívání tvarů rodu ženského. Větší variabilitu můžeme vidět u 3. a 6. pádu, u obou z nich však stále převažují tvary rodu ženského (u pádu 3. v poměru 3,21 : 1, u pádu 6. je převaha tvaru ženského rodu ještě výraznější, a to v poměru 7,75 : 1). I když se tedy můžeme s tvary rodu mužského setkat (především tvary varhanům a varhanech vykazují nezanedbatelné počty výskytů v korpusu), z úzu vyplývá, že uživatelé jazyka v souladu s jazykovými zdroji preferují tvary rodu ženského, proto bychom vám doporučovali užívat primárně je.
Zvažované varianty:
varhanech varhanách
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Akademický slovník cizích slov. 1995.
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v14

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14949
Užití:
0 0 0
Dotaz: Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz: Zajímalo by mě, jak skloňovat jméno Vercingetorix. V praxi se objevují ve 2. p. dvě podoby: Vercingetorixe a Vercingetoriga. Které z nich mám dát přednost?
Klíčové slovo: Vercingetorix
Odpověď: Vercingetorix byl náčelník keltského kmene Arvernů, který stručně řečeno vedl vojsko proti Caesarovi, když osvobozoval Galii. Po počátečních úspěších byl nakonec poražen a popraven. Jak skloňovat jeho jméno ani jiná jména stejně zakončená (např. Orgetorix, Dumnorix), jazykové příručky neuvádějí. Tvar Vergcingetoriga lze nalézt v publikacích věnovaných antice (Encyklopedie antiky, Slovník antické kultury). Ke změně tvarotvorného základu u jmen zakončených na -x dochází např. i u jména Styx (bájná řeka) – 2. p. Stygu, sfinx – 2. p. sfingy. Tvary v nepřímých pádech sfingy, sfingu atd. vedly posléze k tomu, že se i v 1. p. prosadila vedle podoby sfinx i podoba sfinga – a podobně je tomu např. u jmen jako gastritida, laryngitida (původně gastritis, laryngitis – 2. p. gastritidy, laryngitidy). Jméno Vercingetorix se začalo postupně skloňovat odlišným způsobem, tj. připojováním koncovky za celé jméno: Vercingetorix – 2. p. Vercingetorixe. Je to dáno bezesporu tím, že mužských životných jmen antického původu zakončených na -ix je v porovnání se jmény jinak zakončenými nepoměrně méně, a tudíž chybí povědomí o tom, jaký je původní způsob skloňování. Nahlédnutím do korpusu SYN v11 lze zjistit, že tvarů s x je zhruba dvakrát víc než tvarů s g – najdeme jich tu (mimo 1. p., který je pro toto srovnání irelevantní) 24, zatímco tvarů s g 11. Domníváme se, že je třeba připustit oba způsoby skloňování. Lze však předpokládat, že v odborných textech budou upřednostňovány původní tvary Vercingetoriga, Vercingetorigovi atd., zatímco v publicistických textech spíše novější tvary Vercingetorixe, Vercingetorixovi atd.
Zvažované varianty:
Vercingetoriga Vercingetorixe
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14944
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Je jazykově správně polévka s těstovinou, nebo má být s těstovinami?
Klíčové slovo: polévka s těstovinou
Odpověď: Těstovina je jedním z řady podstatných jmen, která se užívají převážně v množném čísle. Patří mezi ně označení pokrmů jako halušky, brambory, hranolky, noky, krokety, fazole, jáhly nebo kroupy. Ať už se podávají jako samostatné jídlo, resp. jeho hlavní složka, nebo jako příloha, nebývá potřeba mluvit o jednotlivém kusu, typicky se vyskytují pohromadě ve větším množství a o takové skupině se pak mluví jako o jednom celku. Přímo mezi pomnožná podstatná jména je však zařadit nemůžeme. V různé míře se totiž objevují i v jednotném čísle, a to nejen v případech, kdy takové užití opravdu referuje k jednomu kusu (nastrouhám větší syrový brambor, dojídal poslední knedlík, jednu těstovinu hodíme na kachlíčkový obklad), ale i tehdy, když se jím míní celý soubor (o souborovém významu podstatných jmen a jeho souvislosti s gramatickou kategorií čísla viz více v článku Jarmily Panevové a Magdy Ševčíkové z roku 2011, o podstatných jménech s převahou tvarů v množném čísle pak v článku Víta Michalce a Vojtěcha Veselého z roku 2016). V jídelních lístcích a dalších textech podobných žánrů tak můžeme vídat např. smažený sýr s bramborem (ale *s bramborou se kupodivu nepoužívá), rajskou s knedlíkem nebo polévku s těstovinou. (Neplatí to ale pro celou skupinu stejně – pokrm s hranolkem či hranolkou, s jáhlou nebo s kroupou by asi většinu potenciálních konzumentů překvapil.) Autoři i čtenáři navzdory jednotnému číslu sdílejí nevyřčený předpoklad, že půjde o nemálo nakrájených kousků brambor, několik knedlíků (tj. plátků větší knedlíkové šišky) a větší množství jednotlivých těstovin. Taková užití naznačují chápání blízké látkovým podstatným jménům vyskytujícím se prakticky výhradně v jednotném čísle, jako jsou rýže, čočka, hrách, cizrna, pohanka, kuskus, quinoa nebo bulgur. U nich lze sice rozeznat jednotlivé kusy, ale ty jsou tak malé, že se i při jídle běžně nabírají a konzumují po větších skupinách, ne jednotlivě (a v případě jednotlivého kusu by se nejspíš hovořilo o zrníčku, kuličce apod.). Těstovina se v takových případech gramaticky přibližuje jednomu svému druhu, který se užívá právě jen v jednotném čísle, totiž tarhoně. Při zjišťování, zda se polévka s těstovinou běžně užívá, nebo je spíš ojedinělou nezvyklostí, velmi záleží, kam se díváme. V šestimiliardovém korpusu SYN v11 složeném z odborné literatury, beletrie a publicistiky je poměr předložkových spojení s těstovinou proti s těstovinami 83 : 2000, tj. 1 : 24 (zaokrouhleno na celé číslo). V ještě větším korpusu ONLINE1 obsahujícím internetovou žurnalistiku, diskuse a příspěvky ze sociálních sítí se však tatáž předložková spojení vyskytují v poměru 1 832 : 3 016, tj. 1: 1,6 (zaokrouhleno na desetiny). Podstatnou část takových výskytů tvoří příspěvky na facebooku a twitteru, v nichž restaurace a podobná zařízení typicky oznamují polední nabídku určitého dne či týdne. Z toho vyplývá, že výraz jako polévka s těstovinou se nehodí do každého spisovného textu, ale ve svém nejpřirozenějším prostředí – na jídelním lístku nebo zprávě o něm – je téměř tak doma jako konkurenční polévka s těstovinami. Do žurnalistického textu bychom ho tedy nedoporučili, ale v tweetu s poledním menu hostince se mu není třeba vyhýbat.
Zvažované varianty:
s těstovinou s těstovinami
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Jazykový zdroj: Slovo a slovesnost.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Michalec, Vít – Veselý, Vojtěch (2016): K významu substantiv s převahou plurálových tvarů. 77(3), s. 163–184.
Jazykový zdroj: Slovo a slovesnost.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Panevová, Jarmila – Ševčíková, Magda (2011): Jak se počítají substantiva v češtině. 72(3), s. 163–176.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14943
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Pozastavila jsem se nad spojením v nohách postele. V Internetové jazykové příručce jsem se dočetla, že v 6. p. množného čísla jsou možné tvary nohách a nohou, přičemž ve významu ‚končetina‘ se užívá spíše tvar nohou. Jak je to ale v případě spojení v nohách postele? Zmíněnému prostoru se tak přece říká, protože v něm má nohy člověk, nikoli proto, že tam má nohy postel. Můžu tedy říci v nohou postele?
Klíčové slovo: v nohách postele
Odpověď: Máte pravdu, že toto spojení skutečně odkazuje k lidským končetinám, jak vyplývá i z definice jednoho významu slova noha ve Slovníku spisovného jazyka českého: ‚nohy (u lůžka nebo hrobu) strana, kde ležící člověk má nohy‘. Formálně se však slovo nohy ve zmíněném spojení vztahuje k posteli, čemuž odpovídají i příkladové věty ze SSJČ, např. stál v nohách (postele, hrobu), sedla si do noh postýlky. Zásadní roli zde hraje také zažitost spojení. Data z korpusu SYN v11 ukazují, že spojení v nohou postele se sice v úzu vyskytuje (v korpusu lze najít 43 dokladů), avšak výrazně v něm převažuje spojení v nohách postele (v korpusu lze najít 265 dokladů). Zajímavé je, že ve vazbě s 2. p. v úzu naopak jednoznačně převládá spojení do/u nohou postele (v korpusu SYN v11 lze najít 182 dokladů) nad spojením do/u noh postele (korpus obsahuje 10 dokladů). Možnost dubletních tvarů 2. p. v tomto spojení (do noh i do nohou) explicitně uvádí starší Příruční slovník jazyka českého. U vazeb se 6. p. však tentýž slovník připouští pouze podobu v nohách postele. Abychom ale konkrétně odpověděli na váš dotaz: Doporučujeme respektovat zažitý způsob psaní a držet se podoby v nohách postele.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14942
Užití:
0 0 0
Dotaz: Slovesa: časování
Konkrétní dotaz: Je ve větě Léto a sport budiž pochváleny užito slovo budiž správně, nebo by tam mělo být buďtež?
Klíčové slovo: budiž, buďtež
Odpověď: Výraz budiž zaznamenává Akademický slovník současné češtiny jako knižní částici s variantami buďtež pojící se s 2. a 3. osobou množného čísla a buďmež pojící se s 1. osobou množného čísla. U podoby budiž však slovník takové tvaroslovné upřesnění neuvádí. (Krom toho zachycuje i budiž coby citoslovce, užívané ve větách jako např. No budiž, lepší něco než nic.) Všechny tyto výrazy vznikly spojením tvarů rozkazovacího způsobu slovesa být (buď, buďme, buďte) a příklonné částice -ž. Elektronický slovník staré češtiny uvádí ještě variantu buďž, do dneška však v užívání přetrvala jen její snáze vyslovitelná varianta budiž. Přestože jsou tyto výrazy ve slovnících hodnoceny jako částice, ve větách fungují ve shodě se svým původem zřetelně slovesně – jako přísudky nebo jejich části. To je vedle původu další dobrý argument pro ty uživatele češtiny, kteří považují podobu budiž za vyhrazenou pro jednotné číslo. Porovnáme-li v největším dostupném korpusu psané češtiny SYN v11, kolikrát se s jakýmkoli trpným příčestím v množném čísle pojí (bezprostředně, bez ohledu na pořadí) výraz budiž a kolikrát výraz buďtež, zjistíme, že konstrukce s budiž (tedy např. budiž pochváleny) má 234 doložených výskytů, kdežto konstrukce s buďtež (tedy např. buďtež pochváleny) jen 156 výskytů. Z toho vyplývá, že i v množném čísle je podoba vzniklá z tvaru jednotného čísla mírně (jedenapůlkrát) častější. Zdá se tedy, že mnoho pisatelů slovesnou povahu částice budiž nevnímá jako silnou nebo relevantní a že budiž do značné míry ustrnulo právě do podoby nesklonné částice. Odpověď na vaši otázku tedy nemá jednoznačně dobré řešení. Obě uvažované varianty probírané věty, tedy Léto a sport budiž pochváleny i Léto a sport buďtež pochváleny, mají své nevýhody. Užití podoby budiž může na část čtenářů působit negramaticky, chybně. Naproti tomu podoba buďtež je natolik řídce užívaná, že může část čtenářů zarazit, může působit ještě knižněji (tj. nikoliv neutrálně) než budiž. Řešením by bylo vyhnout se tomuto problému obrácením slovosledu. Pokud totiž přísudek předchází podmětu, je podle popisu české větné skladby vedle pravidla o přednosti rodů možné řídit shodu také podle toho podmětového jména, které je přísudku nejblíž. Tak lze vytvořit větu Budiž pochváleno léto a sport, kde se přísudek shoduje s nejbližším podstatným jménem léto středního rodu v jednotném čísle. A právě díky jednotnému číslu je pak výraz budiž v takové větě i z gramatického hlediska zcela náležitý. Jen ta (nejspíš záměrná a žádoucí) aluze na formulaci „Léto budiž pochváleno“ z dramatu Fráni Šrámka se tím oslabí.
Zvažované varianty:
budiž buďtež
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14896
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Lze dnes považovat výrazy vpusť, výpusť a propusť za spisovné varianty tvarů s koncovým -t? A jak je možné tyto pojmy skloňovat?
Klíčové slovo: vpust, vpusť, výpust, výpusť, propust, propusť
Odpověď: Zatímco starší slovníky (Slovník spisovné češtiny, Slovník spisovného jazyka českého, i Příruční slovník jazyka českého) uvádějí u pojmů výpust, vpust a propust pouze tvar 1. pádu s koncovým -t, internetová jazyková příručka připouští už i tvary s koncovým -ť, dříve hodnocené jako nespisovné. V korpusu SYN v14 jsou tvary s -ť v 1. a 4. pádě jednotného čísla u hesla vpust/vpusť dokonce pětkrát frekventovanější než tvary s -t, zatímco u hesel výpust/výpusť a propust/propusť tvoří přibližně čtvrtinu všech výskytů. Tento posun je způsoben postupným přechodem podstatných jmen ženského rodu zakončených na souhlásku od vzoru „kost“ k novějšímu vzoru „píseň“. Ten se běžně promítá pouze do podoby tvarů vybraných pádů umožňujících dubletní tvary (2. p. j. č. a 1., 3., 4., 5., 6. a 7. p. mn. č.), v tomto případě se však promítl i do podoby samotného 1. pádu jednotného čísla. U podstatných jmen zakončených na -st se jedná o téměř ojedinělou záležitost – podobný vývoj registrujeme pouze u výrazu plst (v PSJČ jen plst, v SSJČ a novějších slovnících plst i plsť). Varianty vpust/vpusť, výpust/výpusť a propust/propusť tedy považujeme v současné době za rovnocenné. Výjimku však tvoří kontexty, ve kterých jsou dané pojmy užity ve smyslu technických termínů – v takových případech doporučujeme v souladu s Technickým slovníkem naučným užívat nadále pouze varianty s -t. Pokud jde o skloňování, SSJČ uvádí u všech tří pojmů dubletní tvary pouze u 3. a 6. pádu množného čísla, PSJČ navíc připouští v 1. pádě rovněž tvar výpustě a v 7. pádě tvar výpustěmi. Na základě korpusových dokladů lze konstatovat, že v současné době dochází k rozšiřování skloňování podle vzoru „píseň“ do všech pádů (včetně 1. a 2. pádu jednotného čísla). Z doložených výskytů však není možné určit, zda skloňované tvary náleží k základnímu tvaru s koncovým -t či -ť. Vzhledem k těmto okolnostem uvádí Internetová jazyková příručka v souladu se současným územ dubletní tvary napříč celým paradigmatem u obou podob – připouští tedy možnost skloňovat výrazy vpust/vpusť, výpust/výpusť i propust/propusť systematicky jak podle vzoru ‚kost‘, tak podle vzoru ‚píseň‘. Převaha tvarů u jednotlivých pádů i v rámci jednotlivých slov kolísá.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo vpust, výpust, propust, kapitola Skloňování obecných jmen → Skloňování ženských jmen kolísajících mezi vzory „píseň“ a „kost“
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo vpust, výpust, propust
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: syn v14
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo vpust, výpust, propust
Jazykový zdroj: Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo vpust, výpust, propust

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14859
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: V textu pojednávajícím o hmyzu jsem se setkala se spojením se zlatoočky. Nemělo by tam být se zlatoočkama?
Klíčové slovo: zlatoočka
Odpověď: Ani jeden z uvedených tvarů není náležitý, neboť se jedná o tvary rodu středního. Oficiální název hmyzu však není zlatoočko, nýbrž zlatoočka, toto podstatné jméno se tedy řadí k rodu ženskému. Skloňuje se podle vzoru žena, a proto má spisovný tvar sedmého pádu množného čísla podobu (se) zlatoočkami. Existuje však i rostlina, jež je v češtině pojmenována právě jménem rodu středního – zlatoočko (latinsky chrysopsis). Toto slovo má v sedmém pádě množného čísla tvar (se) zlatoočky, skloňuje se totiž stejně jako očko ve významu ‚věc připomínající oko‘ ((s) očky), nikoliv ve významu ‚zrakový orgán‘ ((s) očkama). Stejným způsobem zacházíme i s dalšími podobnými jmény, např. krásnoočko (zelený bičíkovec s červenou skvrnou citlivou na světlo) – (s) krásnoočky.
Zvažované varianty:
zlatoočkami zlatoočky zlatoočkama
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo zlatoočka

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14817
Užití:
0 0 0
Dotaz: Vlastní jména ostatní: kolísání v rodě nebo v čísle
Konkrétní dotaz: Je náležitý tvar Amose, nebo Amosa?
Klíčové slovo: Amos
Odpověď: Jméno Amos/Ámos seřadí rodným jménům jako Alfons, Alois, Andreas, Boris, Denis, Felix, Radúz, která jsou v 1. pádě ve výslovnosti zakončená na souhlásku -s. V minulosti se tato jména řadila ke vzoru „pán“, tzn. že v 2. a 4. p. měla koncovku -a. Postupně začala přecházet ke vzoru „muž“, a tudíž do těchto pádů pronikla koncovka -e. Kolísání mezi tvrdým a měkkým skloňováním zaznamenává F. Trávníček v Mluvnici spisovné češtiny I (1951), na 1. místo však zařazuje tvary s koncovkou -a. I příručka O češtině pro Čechy (1960) píše o tomto kolísání a dodává, že ve spisovném jazyce převládá měkké skloňování. To konstatuje i Mluvnice češtiny 2 (1986). Tvar 2. pádu jako příklad připojuje jen ke jménu Alois, a to Aloise (zastarale Aloisa). Internetová jazyková příručka (IJP) ve výkladové části uvádí z rodných jmen zakončených ve výslovnosti na -s výrazy Alois a Amos, u nichž rovněž, stejně jako u mnohých příjmení, konstatuje, že tvary podle vzoru „pán“ jsou již zastaralé. Ve slovníkové části IJP jsou u jmen Andreas, Denis, Boris, Felix a Radúz ve 2. a 4. p. jen tvary s koncovkou -e, dvojí tvary u jmen Alfons, Alois a Amos/Ámos, a to na 1. místě s koncovkou -a. V praxi, jak dokládá korpus SYN v14, však převládají tvary s koncovkou -e, a to u jmen Alois a Amos/Ámos zcela přesvědčivě: tvar Aloise má v 2. p. 22 192 výskytů, ve 4. p. 5 395, tvar Aloisa ve 2. p. 8, ve 4. p. 3; tvar Amose/Ámose ve 2. p. 9 840, ve 4. p. 1 907, tvar Amosa/Ámosa ve 2. p. 43, ve 4. p. 3. Méně výrazný je poměr obou koncovek u jména Alfons: tvar Alfonse se v 2. p. vyskytuje 10 539×, ve 4. p. 762×, tvar Alfonsa ve 2. p. 578×, ve 4. p. 256×. Doporučujeme vám užít tvar Amose, který v praxi jednoznačně převládá.
Zvažované varianty:
Amose Amosa
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku, kap. 2.1 Jména zakončená na ‑s, ‑z, ‑x (typ Alois, Hynais, Kraus, Klaus, Charles, Jens, Hlinomaz, Asterix, Mánes, Arbes, Rys, Kos, Hus)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14816
Užití:
0 0 0
Dotaz: Vlastní jména ostatní: kolísání v rodě nebo v čísle
Konkrétní dotaz: Je náležitý tvar Alfonse, nebo Alfonsa?
Klíčové slovo: Alfons
Odpověď: Jméno Alfons se řadí k rodným jménům jako Alois, Amos/Ámos, Andreas, Boris, Denis, Felix, Radúz, která jsou v 1. pádě ve výslovnosti zakončená na souhlásku -s. V minulosti se tato jména řadila ke vzoru „pán“, tzn. že v 2. a 4. p. měla koncovku -a. Postupně začala přecházet ke vzoru „muž“, a tudíž do těchto pádů pronikla koncovka -e. . Kolísání mezi tvrdým a měkkým skloňováním zaznamenává F. Trávníček v Mluvnici spisovné češtiny I (1951), na 1. místo však zařazuje tvary s koncovkou -a. I příručka O češtině pro Čechy (1960) píše o tomto kolísání a dodává, že ve spisovném jazyce převládá měkké skloňování. To konstatuje i Mluvnice češtiny 2 (1986). Tvar 2. pádu jako příklad připojuje jen ke jménu Alois, a to Aloise (zastarale Aloisa). Internetová jazyková příručka (IJP) ve výkladové části uvádí z rodných jmen zakončených ve výslovnosti na -s výrazy Alois a Amos, u nichž rovněž, stejně jako u mnohých příjmení, konstatuje, že tvary podle vzoru „pán“ jsou již zastaralé. Ve slovníkové části IJP jsou u jmen Andreas, Denis, Boris, Felix a Radúz ve 2. a 4. p. jen tvary s koncovkou -e, dvojí tvary u jmen Alfons, Alois a Amos/Ámos, a to na 1. místě s koncovkou -a. V praxi, jak dokládá korpus SYN v14, však převládají tvary s koncovkou -e, a to u jmen Alois a Amos/Ámos zcela přesvědčivě: tvar Aloise má v 2. p. 22 192 výskytů, ve 4. p. 5 395, tvar Aloisa ve 2. p. 8, ve 4. p. 3; tvar Amose/Ámose ve 2. p. 9 840, ve 4. p. 1 907, tvar Amosa/Ámosa ve 2. p. 43, ve 4. p. 3. Méně výrazný je poměr obou koncovek u jména Alfons: tvar Alfonse se v 2. p. vyskytuje 10 539×, ve 4. p. 762×, tvar Alfonsa ve 2. p. 578×, ve 4. p. 256×. V praxi u jména Alfons převládá ve 2. a 4. p. sice tvar Alofonse, který vám doporučujeme i užít, ale tvar Alfonsa rozhodně chybný není.
Zvažované varianty:
Alfonse Alfonsa
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku, kap. 2.1 Jména zakončená na ‑s, ‑z, ‑x (typ Alois, Hynais, Kraus, Klaus, Charles, Jens, Hlinomaz, Asterix, Mánes, Arbes, Rys, Kos, Hus)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo Josef

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14815
Užití:
0 0 0
Dotaz: Vlastní jména ostatní: kolísání v rodě nebo v čísle
Konkrétní dotaz: V mnohých jazykových příručkách se v 2. a 4. p. uvádí u jména Alois tvary Aloise i Aloisa. Druhý tvar se dneska ještě opravdu užívá?
Klíčové slovo: Alois
Odpověď: Jméno Alois se řadí k rodným jménům jako Alfons, Amos/Ámos, Andreas, Boris, Denis, Felix, Radúz, která jsou v 1. pádě ve výslovnosti zakončená na souhlásku -s. V minulosti se tato jména řadila ke vzoru „pán“, tzn. že v 2. a 4. p. měla koncovku -a. Postupně začala přecházet ke vzoru „muž“, a tudíž do těchto pádů pronikla koncovka -e. Již 1. vydání Pravidel českého pravopisu (1902), PČP, uvádí u jména Alois dvojí tvary, na 1. místě tvar Aloise, na 2. Aloisa. Je tomu tak i v PČP z r. 1913, 1921, PČP z r. 1926 a 1941 pořadí překvapivě obrátila, PČP z r. 1957 i 1993 ho vrátila zpět. Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) i obě vydání Slovníku spisovné češtiny (1978, 1994) umístily na 1. místo také tvar s koncovkou -e. Kolísání mezi tvrdým a měkkým skloňováním zaznamenává F. Trávníček v Mluvnici spisovné češtiny I (1951), na 1. místo však zařazuje tvary s koncovkou -a. I příručka O češtině pro Čechy (1960) píše o tomto kolísání a dodává, že ve spisovném jazyce převládá měkké skloňování. To konstatuje i Mluvnice češtiny 2 (1986). Tvar 2. pádu jako příklad připojuje jen ke jménu Alois, a to Aloise (zastarale Aloisa). Internetová jazyková příručka (IJP) ve výkladové části uvádí z rodných jmen zakončených ve výslovnosti na -s výrazy Alois a Amos, u nichž rovněž, stejně jako u mnohých příjmení, konstatuje, že tvary podle vzoru „pán“ jsou již zastaralé. Ve slovníkové části IJP jsou u jmen Andreas, Denis, Boris, Felix a Radúz ve 2. a 4. p. jen tvary s koncovkou -e, dvojí tvary u jmen Alfons, Alois a Amos/Ámos, a to na 1. místě s koncovkou -a. V praxi, jak dokládá korpus SYN v14, však převládají tvary s koncovkou -e, a to u jmen Alois a Amos/Ámos zcela přesvědčivě: tvar Aloise má v 2. p. 22 192 výskytů, ve 4. p. 5 395, tvar Aloisa ve 2. p. 8, ve 4. p. 3; tvar Amose/Ámose ve 2. p. 9 840, ve 4. p. 1 907, tvar Amosa/Ámosa ve 2. p. 43, ve 4. p. 3. Méně výrazný je poměr obou koncovek u jména Alfons: tvar Alfonse se v 2. p. vyskytuje 10 539×, ve 4. p. 762×, tvar Alfonsa ve 2. p. 578×, ve 4. p. 256×. Jak vidno, tvar Aloisa se ve 2. a 4. p. ještě, i když výjimečně, používá, a to zejména ve spojení s příjmením Jirásek (v SYN v14 z 8 dokladů v 2. p. jich na toto spojení připadají 4, ve 4. p. všechny).
Zvažované varianty:
Aloise Aloisa
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku, kap. 2.1 Jména zakončená na ‑s, ‑z, ‑x (typ Alois, Hynais, Kraus, Klaus, Charles, Jens, Hlinomaz, Asterix, Mánes, Arbes, Rys, Kos, Hus)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo Josef
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo Josef

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14785
Užití:
0 0 0
Dotaz: Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz: Jak zacházet s osobním jménem Joe, jehož nositelem je např. americký prezident Joe Biden? Jestliže se vyskytuje spolu s příjmením, je nutné ho vždy skloňovat (pokud ano, tak jak)?
Klíčové slovo: Joe Biden
Odpověď: Primárně doporučujeme rodné jméno, i když je ve spojení s příjmením, skloňovat (jméno Joe i příjmení Biden budou mít tvary podle vzoru „pán“). Na rozdíl od zcela neproblematického skloňování příjmení Biden u jména Joe narážíme na fakt, že se v zakončení píše -oe, avšak vyslovuje [ou]. Při skloňování se přidávají pádové koncovky vzoru „pán“: 1., 5. p.: Joe; 2., 4. p. Joea; 3., 6. p. Joeovi; 7. p. Joem. Rodná jména, která jsou zakončena jinak než na souhlásku nebo na -a, však v češtině ve spojení s příjmením či jiným jménem občas zůstávají nesklonná. Můžeme tak např. říct film Charlie Chaplina (ale samozřejmě také film Charlieho Chaplina, nikoli však už film *Robert Redforda, neboť jméno Robert je zakončeno na souhlásku). Podobně lze hovořit o myšlenkách René Descartesa (vedle Reného Descartesa) atp. Do dané skupiny spadá i kombinace jmen Joe Biden. Vedle základní varianty (tj. skloňování rodného jména i příjmení: 2. p. Joea Bidena) je tedy možné zvolit také způsob, kdy příslušnou pádovou koncovku bude mít pouze příjmení: 2. p. Joe Bidena.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo Joe, Skloňování osobních jmen → Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [u], [ú], [ou], [au] → Jména zakončená ve výslovnosti na [u], [ou], [au] a v písmu na jiné písmeno nebo skupinu písmen
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14748
Užití:
1 1 0
Dotaz: Nejasný rod, kolísání rodu
Konkrétní dotaz: Chtěla bych se zeptat, v jakém rodě je v češtině užívána zkratka ADHD?
Klíčové slovo: ADHD
Odpověď: Iniciálová zkratka ADHD [á dé há dé] je převzata z anglického názvu attention deficit hyperactivity disorder, jenž je do češtiny obvykle překládán jako deficit/porucha pozornosti s hyperaktivitou (viz např. Velký psychologický slovník od P. Hartla a H. Hartlové z r. 2010). Lze ji nalézt v Akademickém slovníku současné češtiny (2012–2026), který ji řadí k rodu ženskému i střednímu. Starší výkladové slovníky tuto zkratku nezachycují. Kolísání mezi dvěma rody je u iniciálových zkratek poměrně běžné (např. HTML, LCD – rod mužský neživotný i střední, LGBT – rod střední i ženský, FBI – rod mužský neživotný i ženský, apod.). Tento jev lze vysvětlit střetáváním dvou tendencí. První z nich je přiřazení zkratky k rodu základového podstatného jména, přičemž v případě cizí zkratky vycházíme z ustáleného překladu. V tomto ohledu je rod zkratky ADHD pravděpodobně motivován obvyklým překladem základového slova disorder podstatným jménem rodu ženského porucha. Na druhé straně však iniciálové zkratky bývají často přiřazovány i k rodu střednímu, a to zejména v případě, kdy není obecně znám jejich původ a význam jednotlivých složek nebo není ustálen překlad názvu, který zastupují. K užití středního rodu může mluvčí v našem případě také navádět rovněž zakončení zkratky ADHD na [é] ve výslovnosti. Obě varianty proto považujeme za náležité. Ve vzorku 120 náhodných výskytů zkratky ADHD v úzu zachyceném v korpusu SYN v14, u kterých lze díky předcházejícímu přídavnému jménu určit jejich rod, převažuje užití v rodě středním: evidujeme 38 výskytů v rodě ženském (např. Daniel má diagnostikovanou ADHD.), 59 v rodě středním (Neléčené ADHD nemusí způsobovat „pouze“ poruchy nálad.) a 23 dokladů, u nichž zamýšlený střední rod předpokládáme, avšak nemůžeme zde zcela vyloučit ani rod mužský (Má čtyřletého syna Honzíka, který trpí extrémním ADHD.).
Poslední užití: 12.9.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo ADHD
Jazykový zdroj: Velký psychologický slovník. Hartl, Pavel; Hartlová, Helena. 2010.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo ADHD
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v14
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Zkratky, značky, čísla a číslovky → Zkratky iniciálové (ČR, DIČ, SMS, SÚKL, IKEA) → 3 Rod iniciálových zkratek

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14747
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Nedávno se moje žena vyjádřila, že z oběda nezbyla jediná haluška. Ohradil jsem se, že se nevyjadřuje jazykově správně. Mám za to, že halušky je pomnožné a že to nejde takto užívat v jednotném čísle. Je to tak?
Klíčové slovo: haluška, halušky
Odpověď: Slovník spisovné češtiny (Praha: Academia 1994) a Akademický slovník cizích slov (Praha: Academia 1995) shodně popisují podstatné jméno halušky jako pomnožné s významem ‚jídlo z růz. těsta (malé noky, nudle, flíčky, šišky ap.)‘, respektive ‚krajový název růz. jídel, zvl. noků, šišek, flíčků, nudlí aj.‘. Aktuálně vznikající Akademický slovník současné češtiny naopak uvádí samostatné heslo haluška v jednotném čísle, avšak s poznámkou ‚zpravidla množné‘. K tomuto popisu je nutno říci, že v českém jazyce bývá kromě pomnožných jmen jako takových popisována i množina takzvaných jmen s převahou plurálových tvarů, tedy takových, která se užívají převážně (ne však zcela výhradně) v množném čísle. L. Kroupová v časopise Naše řeč (1985) vymezuje dvě základní skupiny těchto jmen: 1) taková, jejichž jednotné číslo se vyskytuje řidčeji, ale běžně (boty, punčochy, lyže apod.) a 2) taková, jejichž jednotné číslo se vyskytuje (poněkud nebo zcela) zřídka (škubánky). Halušky z tohoto pohledu můžeme zařadit do druhé z uvedených skupin. Jména tohoto typu se významově přibližují podstatným jménům látkovým (jako jsou např. rýže, mouka, maso apod.), ale na rozdíl od nich se pro označení určitého množství hmoty jídla užívají v množném čísle. Aby to nebylo tak jednoduché, máme spoustu dalších názvů jídel, jejichž tvary se sice vyskytují převážně v množném čísle, ale u kterých dosti zřetelně vnímáme význam jednotlivých kusů (těstoviny, krokety, hranolky, fazole apod.). Jednotné číslo nás u takových jmen tedy nepřekvapí, někdy se dokonce může užívat v „látkovém“ významu namísto čísla množného, viz zajímavý dotaz Ondřeje Dufka z r. 2022: Polévka s těstovinou. U názvů různých potravin se míra vnímání jednotliviny může odlišovat na základě tvaru, míry spojitosti či velikosti kousků apod. Pokud jde o jazykovou praxi, v korpusu SYN v13 můžeme najít 24 dokladů, kdy je výraz haluška užit jakožto název jídla v jednotném čísle: usrkával z ní omáčku a tu a tam zuby vylovil po halušce; pronesené slovo slupnout jako halušku; Jakmile haluška vyplave na hladinu, je hotová. Jestliže tedy někdo užije slovo haluška v jednotném čísle, je dobré vědět, že jde o užití málo časté, nikoli však jazykově nenáležité. Na závěr bychom ještě rádi doplnili, že užití toho výrazu, resp. podoba jídla, které je jím označováno, se může regionálně lišit.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo haluška
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo halušky
Jazykový zdroj: Akademický slovník cizích slov. 1995.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo halušky
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 1985
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v13

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14746
Užití:
0 0 0
Dotaz: Nejasný rod, kolísání rodu
Konkrétní dotaz: V jakém rodě je v češtině užíván název dezertu z ovoce a drobenky crumble?
Klíčové slovo: crumble, krambl
Odpověď: Slovo crumble není zatím v češtině zcela zdomácnělé. Z mnohých formulací, v nichž se objevuje, rod tohoto podstatného jména nepoznáme: letní crumble s ovesnými vločkami; luxusní dezert vytvoříte, když na crumble při servírování dáte kopeček zmrzliny; labužníci si mohou crumble přelít čokoládou. Z dokladů v Českém národním korpusu i na internetu vyplývá, že výraz se někdy užívá jako nesklonný. Z kontextů lze odvodit, že v tom případě je obvykle ve středním rodě, např. jablečné crumble s vanilkovou zmrzlinou; a takové crumble s lesním ovocem, to se vám budou sbíhat sliny; crumble nejlépe chutná teplé; crumble plné horkých jablek s rozinkami; citronové crumble. Protože vyslovovaná podoba výrazu crumble končí na souhlásku [krambl], slovo se přirozeně přiřazuje k mužskému rodu (stejně jako slova dezert, moučník, která se ve spojitosti s názvem crumble objevují). V mužském rodě má slovo tvary neživotného vzoru „hrad“, např. z broskvového crumblu budete nadšení; léto s crumblem; spousta ovoce se dá spotřebovat do koláčů či crumblů. Mužský rod potvrzují i časté přívlastky jako anglický, jablečný, švestkový, borůvkový, rebarborový, horký crumble. Obě možnosti skloňování a přiřazení k rodu najdete v Internetové jazykové příručce a Akademickém slovníku současné češtiny.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo crumble
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo crumble
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v13

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14745
Užití:
0 0 0
Dotaz: Nejasná životnost, kolísání
Konkrétní dotaz: Přemýšlím nad tím, jestli je v textu pohádky O dvanácti měsíčkách v pořádku věta Měsíčci seděli u ohně. Nebo by to snad mělo být Měsíčky seděly u ohně? Životná podoba se mi zdá vhodná, vzhledem k tomu, že jde o živé postavy, ale přijde mi, že tvar měsíčkách v názvu signalizuje spíše neživotnost. Jak to prosím vidíte?
Klíčové slovo: O dvanácti měsíčkách/měsíčcích
Odpověď: Slovo měsíček v jazykových příručkách a slovnících najdeme pouze jako jméno rodu mužského neživotného. Pokud s ním takto budeme nakládat i v přeneseném významu, když označuje postavu, chyby se nedopustíme. Užijeme-li neživotnou podobu měsíčky, je pak samozřejmě náležité reflektovat ji i tvarem přísudku, tedy seděly, bez ohledu na to, zda je pojmenovávaná skutečnost živá, nebo neživá. V uměleckých textech, zejména v okruhu pohádek, však nebývají neobvyklé různé jazykové aktualizace, které jsou v souladu s výjimečností pojmenovávané skutečnosti (zvířata, věci či abstraktní entity mají lidské vlastnosti apod.). Dochází tak k různým podobám personifikace, vytváření nových významů a u mužských jmen se můžeme setkat právě i s posunem v životnosti. Korpus SYN v13 nám nabízí 10 dokladů tvaru měsíčci (přímo v 1. pádě množného čísla) v souvislosti s uvedenou pohádkou. Není to mnoho, ale toto užití je v daném kontextu opodstatněné a věta Měsíčci seděli u ohně je tak vzhledem k označení názvu postavy naprosto akceptovatelným řešením. Tvar měsíčci se také některým pisatelům či čtenářům může jevit jako vhodnější proto, že vylučuje spojitost s pomnožným jménem měsíčky označujícím menstruaci. Tvar měsíčkách v názvu pohádky nám o životnosti příliš neřekne, protože u mužských životných i neživotných jmen zakončených na -k, -g, -h, -ch bývá v 6. pádě množného čísla přijatelné dvojí zakončení, jestliže jsou tato slova citově zabarvená (v uvedeném případě jde o zdrobnělinu, tedy o měsíčcích i měsíčkách; též o miláčcích i miláčkách). Pokud jde o toto konkrétní pojmenování pohádky, vžitý je tvar končící na -ách. V korpusu SYN v13 lze najít 851 dokladů názvu O dvanácti měsíčkách, ale pouze 50 dokladů spojení O dvanácti měsíčcích. Obvyklejší podoba odpovídá názvu původního příspěvku Boženy Němcové v almanachu Lada Nióla z roku 1855, v němž pohádku samostatně publikovala. Dodejme ještě, že některé verze pohádky, včetně několika filmových adaptací, užívají pouze název Dvanáct měsíčků. Ať již v pohádce vystupují měsíčci, nebo měsíčky, jazykovou úroveň textu uvedené tvary slov jistě nesníží. Je však důležité, aby se s životností jména zacházelo v celém textu jednotně a aby se tvar přísudku vždy formálně shodoval s podmětem.
Zvažované varianty:
měsíčky měsíčci
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v13
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo měsíček, Skloňování mužských jmen – 6. p. mn. č.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.