Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr ID oblasti: #23 [Tvarosloví].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/112, položky: 1-10/1117
Stav:
#14949
Užití:
0 0 0
Dotaz: Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz: Zajímalo by mě, jak skloňovat jméno Vercingetorix. V praxi se objevují ve 2. p. dvě podoby: Vercingetorixe a Vercingetoriga. Které z nich mám dát přednost?
Klíčové slovo: Vercingetorix
Odpověď: Vercingetorix byl náčelník keltského kmene Arvernů, který stručně řečeno vedl vojsko proti Caesarovi, když osvobozoval Galii. Po počátečních úspěších byl nakonec poražen a popraven. Jak skloňovat jeho jméno ani jiná jména stejně zakončená (např. Orgetorix, Dumnorix), jazykové příručky neuvádějí. Tvar Vergcingetoriga lze nalézt v publikacích věnovaných antice (Encyklopedie antiky, Slovník antické kultury). Ke změně tvarotvorného základu u jmen zakončených na -x dochází např. i u jména Styx (bájná řeka) – 2. p. Stygu, sfinx – 2. p. sfingy. Tvary v nepřímých pádech sfingy, sfingu atd. vedly posléze k tomu, že se i v 1. p. prosadila vedle podoby sfinx i podoba sfinga – a podobně je tomu např. u jmen jako gastritida, laryngitida (původně gastritis, laryngitis – 2. p. gastritidy, laryngitidy). Jméno Vercingetorix se začalo postupně skloňovat odlišným způsobem, tj. připojováním koncovky za celé jméno: Vercingetorix – 2. p. Vercingetorixe. Je to dáno bezesporu tím, že mužských životných jmen antického původu zakončených na -ix je v porovnání se jmény jinak zakončenými nepoměrně méně, a tudíž chybí povědomí o tom, jaký je původní způsob skloňování. Nahlédnutím do korpusu SYN v11 lze zjistit, že tvarů s x je zhruba dvakrát víc než tvarů s g – najdeme jich tu (mimo 1. p., který je pro toto srovnání irelevantní) 24, zatímco tvarů s g 11. Domníváme se, že je třeba připustit oba způsoby skloňování. Lze však předpokládat, že v odborných textech budou upřednostňovány původní tvary Vercingetoriga, Vercingetorigovi atd., zatímco v publicistických textech spíše novější tvary Vercingetorixe, Vercingetorixovi atd.
Zvažované varianty:
Vercingetoriga Vercingetorixe
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14944
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Je jazykově správně polévka s těstovinou, nebo má být s těstovinami?
Klíčové slovo: polévka s těstovinou
Odpověď: Těstovina je jedním z řady podstatných jmen, která se užívají převážně v množném čísle. Patří mezi ně označení pokrmů jako halušky, brambory, hranolky, noky, krokety, fazole, jáhly nebo kroupy. Ať už se podávají jako samostatné jídlo, resp. jeho hlavní složka, nebo jako příloha, nebývá potřeba mluvit o jednotlivém kusu, typicky se vyskytují pohromadě ve větším množství a o takové skupině se pak mluví jako o jednom celku. Přímo mezi pomnožná podstatná jména je však zařadit nemůžeme. V různé míře se totiž objevují i v jednotném čísle, a to nejen v případech, kdy takové užití opravdu referuje k jednomu kusu (nastrouhám větší syrový brambor, dojídal poslední knedlík, jednu těstovinu hodíme na kachlíčkový obklad), ale i tehdy, když se jím míní celý soubor (o souborovém významu podstatných jmen a jeho souvislosti s gramatickou kategorií čísla viz více v článku Jarmily Panevové a Magdy Ševčíkové z roku 2011, o podstatných jménech s převahou tvarů v množném čísle pak v článku Víta Michalce a Vojtěcha Veselého z roku 2016). V jídelních lístcích a dalších textech podobných žánrů tak můžeme vídat např. smažený sýr s bramborem (ale *s bramborou se kupodivu nepoužívá), rajskou s knedlíkem nebo polévku s těstovinou. (Neplatí to ale pro celou skupinu stejně – pokrm s hranolkem či hranolkou, s jáhlou nebo s kroupou by asi většinu potenciálních konzumentů překvapil.) Autoři i čtenáři navzdory jednotnému číslu sdílejí nevyřčený předpoklad, že půjde o nemálo nakrájených kousků brambor, několik knedlíků (tj. plátků větší knedlíkové šišky) a větší množství jednotlivých těstovin. Taková užití naznačují chápání blízké látkovým podstatným jménům vyskytujícím se prakticky výhradně v jednotném čísle, jako jsou rýže, čočka, hrách, cizrna, pohanka, kuskus, quinoa nebo bulgur. U nich lze sice rozeznat jednotlivé kusy, ale ty jsou tak malé, že se i při jídle běžně nabírají a konzumují po větších skupinách, ne jednotlivě (a v případě jednotlivého kusu by se nejspíš hovořilo o zrníčku, kuličce apod.). Těstovina se v takových případech gramaticky přibližuje jednomu svému druhu, který se užívá právě jen v jednotném čísle, totiž tarhoně. Při zjišťování, zda se polévka s těstovinou běžně užívá, nebo je spíš ojedinělou nezvyklostí, velmi záleží, kam se díváme. V šestimiliardovém korpusu SYN v11 složeném z odborné literatury, beletrie a publicistiky je poměr předložkových spojení s těstovinou proti s těstovinami 83 : 2000, tj. 1 : 24 (zaokrouhleno na celé číslo). V ještě větším korpusu ONLINE1 obsahujícím internetovou žurnalistiku, diskuse a příspěvky ze sociálních sítí se však tatáž předložková spojení vyskytují v poměru 1 832 : 3 016, tj. 1: 1,6 (zaokrouhleno na desetiny). Podstatnou část takových výskytů tvoří příspěvky na facebooku a twitteru, v nichž restaurace a podobná zařízení typicky oznamují polední nabídku určitého dne či týdne. Z toho vyplývá, že výraz jako polévka s těstovinou se nehodí do každého spisovného textu, ale ve svém nejpřirozenějším prostředí – na jídelním lístku nebo zprávě o něm – je téměř tak doma jako konkurenční polévka s těstovinami. Do žurnalistického textu bychom ho tedy nedoporučili, ale v tweetu s poledním menu hostince se mu není třeba vyhýbat.
Zvažované varianty:
s těstovinou s těstovinami
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Jazykový zdroj: Slovo a slovesnost.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Michalec, Vít – Veselý, Vojtěch (2016): K významu substantiv s převahou plurálových tvarů. 77(3), s. 163–184.
Jazykový zdroj: Slovo a slovesnost.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Panevová, Jarmila – Ševčíková, Magda (2011): Jak se počítají substantiva v češtině. 72(3), s. 163–176.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14943
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Pozastavila jsem se nad spojením v nohách postele. V Internetové jazykové příručce jsem se dočetla, že v 6. p. množného čísla jsou možné tvary nohách a nohou, přičemž ve významu ‚končetina‘ se užívá spíše tvar nohou. Jak je to ale v případě spojení v nohách postele? Zmíněnému prostoru se tak přece říká, protože v něm má nohy člověk, nikoli proto, že tam má nohy postel. Můžu tedy říci v nohou postele?
Klíčové slovo: v nohách postele
Odpověď: Máte pravdu, že toto spojení skutečně odkazuje k lidským končetinám, jak vyplývá i z definice jednoho významu slova noha ve Slovníku spisovného jazyka českého: ‚nohy (u lůžka nebo hrobu) strana, kde ležící člověk má nohy‘. Formálně se však slovo nohy ve zmíněném spojení vztahuje k posteli, čemuž odpovídají i příkladové věty ze SSJČ, např. stál v nohách (postele, hrobu), sedla si do noh postýlky. Zásadní roli zde hraje také zažitost spojení. Data z korpusu SYN v11 ukazují, že spojení v nohou postele se sice v úzu vyskytuje (v korpusu lze najít 43 dokladů), avšak výrazně v něm převažuje spojení v nohách postele (v korpusu lze najít 265 dokladů). Zajímavé je, že ve vazbě s 2. p. v úzu naopak jednoznačně převládá spojení do/u nohou postele (v korpusu SYN v11 lze najít 182 dokladů) nad spojením do/u noh postele (korpus obsahuje 10 dokladů). Možnost dubletních tvarů 2. p. v tomto spojení (do noh i do nohou) explicitně uvádí starší Příruční slovník jazyka českého. U vazeb se 6. p. však tentýž slovník připouští pouze podobu v nohách postele. Abychom ale konkrétně odpověděli na váš dotaz: Doporučujeme respektovat zažitý způsob psaní a držet se podoby v nohách postele.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14942
Užití:
0 0 0
Dotaz: Slovesa: časování
Konkrétní dotaz: Je ve větě Léto a sport budiž pochváleny užito slovo budiž správně, nebo by tam mělo být buďtež?
Klíčové slovo: budiž, buďtež
Odpověď: Výraz budiž zaznamenává Akademický slovník současné češtiny jako knižní částici s variantami buďtež pojící se s 2. a 3. osobou množného čísla a buďmež pojící se s 1. osobou množného čísla. U podoby budiž však slovník takové tvaroslovné upřesnění neuvádí. (Krom toho zachycuje i budiž coby citoslovce, užívané ve větách jako např. No budiž, lepší něco než nic.) Všechny tyto výrazy vznikly spojením tvarů rozkazovacího způsobu slovesa být (buď, buďme, buďte) a příklonné částice -ž. Elektronický slovník staré češtiny uvádí ještě variantu buďž, do dneška však v užívání přetrvala jen její snáze vyslovitelná varianta budiž. Přestože jsou tyto výrazy ve slovnících hodnoceny jako částice, ve větách fungují ve shodě se svým původem zřetelně slovesně – jako přísudky nebo jejich části. To je vedle původu další dobrý argument pro ty uživatele češtiny, kteří považují podobu budiž za vyhrazenou pro jednotné číslo. Porovnáme-li v největším dostupném korpusu psané češtiny SYN v11, kolikrát se s jakýmkoli trpným příčestím v množném čísle pojí (bezprostředně, bez ohledu na pořadí) výraz budiž a kolikrát výraz buďtež, zjistíme, že konstrukce s budiž (tedy např. budiž pochváleny) má 234 doložených výskytů, kdežto konstrukce s buďtež (tedy např. buďtež pochváleny) jen 156 výskytů. Z toho vyplývá, že i v množném čísle je podoba vzniklá z tvaru jednotného čísla mírně (jedenapůlkrát) častější. Zdá se tedy, že mnoho pisatelů slovesnou povahu částice budiž nevnímá jako silnou nebo relevantní a že budiž do značné míry ustrnulo právě do podoby nesklonné částice. Odpověď na vaši otázku tedy nemá jednoznačně dobré řešení. Obě uvažované varianty probírané věty, tedy Léto a sport budiž pochváleny i Léto a sport buďtež pochváleny, mají své nevýhody. Užití podoby budiž může na část čtenářů působit negramaticky, chybně. Naproti tomu podoba buďtež je natolik řídce užívaná, že může část čtenářů zarazit, může působit ještě knižněji (tj. nikoliv neutrálně) než budiž. Řešením by bylo vyhnout se tomuto problému obrácením slovosledu. Pokud totiž přísudek předchází podmětu, je podle popisu české větné skladby vedle pravidla o přednosti rodů možné řídit shodu také podle toho podmětového jména, které je přísudku nejblíž. Tak lze vytvořit větu Budiž pochváleno léto a sport, kde se přísudek shoduje s nejbližším podstatným jménem léto středního rodu v jednotném čísle. A právě díky jednotnému číslu je pak výraz budiž v takové větě i z gramatického hlediska zcela náležitý. Jen ta (nejspíš záměrná a žádoucí) aluze na formulaci „Léto budiž pochváleno“ z dramatu Fráni Šrámka se tím oslabí.
Zvažované varianty:
budiž buďtež
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14896
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Lze dnes považovat výrazy vpusť, výpusť a propusť za spisovné varianty tvarů s koncovým -t? A jak je možné tyto pojmy skloňovat?
Klíčové slovo: vpust, vpusť, výpust, výpusť, propust, propusť
Odpověď: Zatímco starší slovníky (Slovník spisovné češtiny, Slovník spisovného jazyka českého, i Příruční slovník jazyka českého) uvádějí u pojmů výpust, vpust a propust pouze tvar 1. pádu s koncovým -t. Internetová jazyková příručka připouští už i tvary s koncovým -ť, dříve hodnocené jako nespisovné. V korpusu SYN v14 jsou tvary s -ť v 1. a 4. pádě jednotného čísla u hesla vpust/vpusť dokonce pětkrát frekventovanější než tvary s -t, zatímco u hesel výpust/výpusť a propust/propusť tvoří přibližně čtvrtinu všech výskytů. Tento posun je způsoben postupným přechodem podstatných jmen ženského rodu zakončených na souhlásku od vzoru „kost“ k novějšímu vzoru „píseň“. Ten se běžně promítá pouze do podoby tvarů vybraných pádů umožňujících dubletní tvary (2. p. j. č. a 1., 3., 4., 5., 6. a 7. p. mn. č.), v tomto případě se však promítl i do podoby samotného 1. pádu jednotného čísla. U podstatných jmen zakončených na -st se jedná o téměř ojedinělou záležitost – podobný vývoj registrujeme pouze u výrazu plst (v PSJČ jen plst, v SSJČ a novějších slovnících plst i plsť). Varianty vpust/vpusť, výpust/výpusť a propust/propusť tedy považujeme v současné době za rovnocenné. Výjimku však tvoří kontexty, ve kterých jsou dané pojmy užity ve smyslu technických termínů – v takových případech doporučujeme v souladu s Technickým slovníkem naučným užívat nadále pouze varianty s -t. Pokud jde o skloňování, SSJČ uvádí u všech tří pojmů dubletní tvary pouze u 3. a 6. pádu množného čísla, PSJČ navíc připouští v 1. pádě rovněž tvar výpustě a v 7. pádě tvar výpustěmi. Na základě korpusových dokladů lze konstatovat, že v současné době dochází k rozšiřování skloňování podle vzoru „píseň“ do všech pádů (včetně 1. a 2. pádu jednotného čísla). Z doložených výskytů však není možné určit, zda skloňované tvary náleží k základnímu tvaru s koncovým -t či -ť. Vzhledem k těmto okolnostem uvádí Internetová jazyková příručka v souladu se současným územ dubletní tvary napříč celým paradigmatem u obou podob – připouští tedy možnost skloňovat výrazy vpust/vpusť, výpust/výpusť i propust/propusť systematicky jak podle vzoru ‚kost‘, tak podle vzoru ‚píseň‘. Převaha tvarů u jednotlivých pádů i v rámci jednotlivých slov kolísá.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo vpust, výpust, propust, kapitola Skloňování obecných jmen → Skloňování ženských jmen kolísajících mezi vzory „píseň“ a „kost“
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo vpust, výpust, propust
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: syn v14
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo vpust, výpust, propust
Jazykový zdroj: Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo vpust, výpust, propust

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14859
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: V textu pojednávajícím o hmyzu jsem se setkala se spojením se zlatoočky. Nemělo by tam být se zlatoočkama?
Klíčové slovo: zlatoočka
Odpověď: Ani jeden z uvedených tvarů není náležitý, neboť se jedná o tvary rodu středního. Oficiální název hmyzu však není zlatoočko, nýbrž zlatoočka, toto podstatné jméno se tedy řadí k rodu ženskému. Skloňuje se podle vzoru žena, a proto má spisovný tvar sedmého pádu množného čísla podobu (se) zlatoočkami. Existuje však i rostlina, jež je v češtině pojmenována právě jménem rodu středního – zlatoočko (latinsky chrysopsis). Toto slovo má v sedmém pádě množného čísla tvar (se) zlatoočky, skloňuje se totiž stejně jako očko ve významu ‚věc připomínající oko‘ ((s) očky), nikoliv ve významu ‚zrakový orgán‘ ((s) očkama). Stejným způsobem zacházíme i s dalšími podobnými jmény, např. krásnoočko (zelený bičíkovec s červenou skvrnou citlivou na světlo) – (s) krásnoočky.
Zvažované varianty:
zlatoočkami zlatoočky zlatoočkama
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo zlatoočka

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14817
Užití:
0 0 0
Dotaz: Vlastní jména ostatní: kolísání v rodě nebo v čísle
Konkrétní dotaz: Je náležitý tvar Amose, nebo Amosa?
Klíčové slovo: Amos
Odpověď: Jméno Amos/Ámos seřadí rodným jménům jako Alfons, Alois, Andreas, Boris, Denis, Felix, Radúz, která jsou v 1. pádě ve výslovnosti zakončená na souhlásku -s. V minulosti se tato jména řadila ke vzoru „pán“, tzn. že v 2. a 4. p. měla koncovku -a. Postupně začala přecházet ke vzoru „muž“, a tudíž do těchto pádů pronikla koncovka -e. Kolísání mezi tvrdým a měkkým skloňováním zaznamenává F. Trávníček v Mluvnici spisovné češtiny I (1951), na 1. místo však zařazuje tvary s koncovkou -a. I příručka O češtině pro Čechy (1960) píše o tomto kolísání a dodává, že ve spisovném jazyce převládá měkké skloňování. To konstatuje i Mluvnice češtiny 2 (1986). Tvar 2. pádu jako příklad připojuje jen ke jménu Alois, a to Aloise (zastarale Aloisa). Internetová jazyková příručka (IJP) ve výkladové části uvádí z rodných jmen zakončených ve výslovnosti na -s výrazy Alois a Amos, u nichž rovněž, stejně jako u mnohých příjmení, konstatuje, že tvary podle vzoru „pán“ jsou již zastaralé. Ve slovníkové části IJP jsou u jmen Andreas, Denis, Boris, Felix a Radúz ve 2. a 4. p. jen tvary s koncovkou -e, dvojí tvary u jmen Alfons, Alois a Amos/Ámos, a to na 1. místě s koncovkou -a. V praxi, jak dokládá korpus SYN v14, však převládají tvary s koncovkou -e, a to u jmen Alois a Amos/Ámos zcela přesvědčivě: tvar Aloise má v 2. p. 22 192 výskytů, ve 4. p. 5 395, tvar Aloisa ve 2. p. 8, ve 4. p. 3; tvar Amose/Ámose ve 2. p. 9 840, ve 4. p. 1 907, tvar Amosa/Ámosa ve 2. p. 43, ve 4. p. 3. Méně výrazný je poměr obou koncovek u jména Alfons: tvar Alfonse se v 2. p. vyskytuje 10 539×, ve 4. p. 762×, tvar Alfonsa ve 2. p. 578×, ve 4. p. 256×. Doporučujeme vám užít tvar Amose, který v praxi jednoznačně převládá.
Zvažované varianty:
Amose Amosa
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku, kap. 2.1 Jména zakončená na ‑s, ‑z, ‑x (typ Alois, Hynais, Kraus, Klaus, Charles, Jens, Hlinomaz, Asterix, Mánes, Arbes, Rys, Kos, Hus)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14816
Užití:
0 0 0
Dotaz: Vlastní jména ostatní: kolísání v rodě nebo v čísle
Konkrétní dotaz: Je náležitý tvar Alfonse, nebo Alfonsa?
Klíčové slovo: Alfons
Odpověď: Jméno Alfons se řadí k rodným jménům jako Alois, Amos/Ámos, Andreas, Boris, Denis, Felix, Radúz, která jsou v 1. pádě ve výslovnosti zakončená na souhlásku -s. V minulosti se tato jména řadila ke vzoru „pán“, tzn. že v 2. a 4. p. měla koncovku -a. Postupně začala přecházet ke vzoru „muž“, a tudíž do těchto pádů pronikla koncovka -e. . Kolísání mezi tvrdým a měkkým skloňováním zaznamenává F. Trávníček v Mluvnici spisovné češtiny I (1951), na 1. místo však zařazuje tvary s koncovkou -a. I příručka O češtině pro Čechy (1960) píše o tomto kolísání a dodává, že ve spisovném jazyce převládá měkké skloňování. To konstatuje i Mluvnice češtiny 2 (1986). Tvar 2. pádu jako příklad připojuje jen ke jménu Alois, a to Aloise (zastarale Aloisa). Internetová jazyková příručka (IJP) ve výkladové části uvádí z rodných jmen zakončených ve výslovnosti na -s výrazy Alois a Amos, u nichž rovněž, stejně jako u mnohých příjmení, konstatuje, že tvary podle vzoru „pán“ jsou již zastaralé. Ve slovníkové části IJP jsou u jmen Andreas, Denis, Boris, Felix a Radúz ve 2. a 4. p. jen tvary s koncovkou -e, dvojí tvary u jmen Alfons, Alois a Amos/Ámos, a to na 1. místě s koncovkou -a. V praxi, jak dokládá korpus SYN v14, však převládají tvary s koncovkou -e, a to u jmen Alois a Amos/Ámos zcela přesvědčivě: tvar Aloise má v 2. p. 22 192 výskytů, ve 4. p. 5 395, tvar Aloisa ve 2. p. 8, ve 4. p. 3; tvar Amose/Ámose ve 2. p. 9 840, ve 4. p. 1 907, tvar Amosa/Ámosa ve 2. p. 43, ve 4. p. 3. Méně výrazný je poměr obou koncovek u jména Alfons: tvar Alfonse se v 2. p. vyskytuje 10 539×, ve 4. p. 762×, tvar Alfonsa ve 2. p. 578×, ve 4. p. 256×. V praxi u jména Alfons převládá ve 2. a 4. p. sice tvar Alofonse, který vám doporučujeme i užít, ale tvar Alfonsa rozhodně chybný není.
Zvažované varianty:
Alfonse Alfonsa
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku, kap. 2.1 Jména zakončená na ‑s, ‑z, ‑x (typ Alois, Hynais, Kraus, Klaus, Charles, Jens, Hlinomaz, Asterix, Mánes, Arbes, Rys, Kos, Hus)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo Josef

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14815
Užití:
0 0 0
Dotaz: Vlastní jména ostatní: kolísání v rodě nebo v čísle
Konkrétní dotaz: V mnohých jazykových příručkách se v 2. a 4. p. uvádí u jména Alois tvary Aloise i Aloisa. Druhý tvar se dneska ještě opravdu užívá?
Klíčové slovo: Alois
Odpověď: Jméno Alois se řadí k rodným jménům jako Alfons, Amos/Ámos, Andreas, Boris, Denis, Felix, Radúz, která jsou v 1. pádě ve výslovnosti zakončená na souhlásku -s. V minulosti se tato jména řadila ke vzoru „pán“, tzn. že v 2. a 4. p. měla koncovku -a. Postupně začala přecházet ke vzoru „muž“, a tudíž do těchto pádů pronikla koncovka -e. Již 1. vydání Pravidel českého pravopisu (1902), PČP, uvádí u jména Alois dvojí tvary, na 1. místě tvar Aloise, na 2. Aloisa. Je tomu tak i v PČP z r. 1913, 1921, PČP z r. 1926 a 1941 pořadí překvapivě obrátila, PČP z r. 1957 i 1993 ho vrátila zpět. Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) i obě vydání Slovníku spisovné češtiny (1978, 1994) umístily na 1. místo také tvar s koncovkou -e. Kolísání mezi tvrdým a měkkým skloňováním zaznamenává F. Trávníček v Mluvnici spisovné češtiny I (1951), na 1. místo však zařazuje tvary s koncovkou -a. I příručka O češtině pro Čechy (1960) píše o tomto kolísání a dodává, že ve spisovném jazyce převládá měkké skloňování. To konstatuje i Mluvnice češtiny 2 (1986). Tvar 2. pádu jako příklad připojuje jen ke jménu Alois, a to Aloise (zastarale Aloisa). Internetová jazyková příručka (IJP) ve výkladové části uvádí z rodných jmen zakončených ve výslovnosti na -s výrazy Alois a Amos, u nichž rovněž, stejně jako u mnohých příjmení, konstatuje, že tvary podle vzoru „pán“ jsou již zastaralé. Ve slovníkové části IJP jsou u jmen Andreas, Denis, Boris, Felix a Radúz ve 2. a 4. p. jen tvary s koncovkou -e, dvojí tvary u jmen Alfons, Alois a Amos/Ámos, a to na 1. místě s koncovkou -a. V praxi, jak dokládá korpus SYN v14, však převládají tvary s koncovkou -e, a to u jmen Alois a Amos/Ámos zcela přesvědčivě: tvar Aloise má v 2. p. 22 192 výskytů, ve 4. p. 5 395, tvar Aloisa ve 2. p. 8, ve 4. p. 3; tvar Amose/Ámose ve 2. p. 9 840, ve 4. p. 1 907, tvar Amosa/Ámosa ve 2. p. 43, ve 4. p. 3. Méně výrazný je poměr obou koncovek u jména Alfons: tvar Alfonse se v 2. p. vyskytuje 10 539×, ve 4. p. 762×, tvar Alfonsa ve 2. p. 578×, ve 4. p. 256×. Jak vidno, tvar Aloisa se ve 2. a 4. p. ještě, i když výjimečně, používá, a to zejména ve spojení s příjmením Jirásek (v SYN v14 z 8 dokladů v 2. p. jich na toto spojení připadají 4, ve 4. p. všechny).
Zvažované varianty:
Aloise Aloisa
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku, kap. 2.1 Jména zakončená na ‑s, ‑z, ‑x (typ Alois, Hynais, Kraus, Klaus, Charles, Jens, Hlinomaz, Asterix, Mánes, Arbes, Rys, Kos, Hus)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo Josef
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo Josef

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14785
Užití:
0 0 0
Dotaz: Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz: Jak zacházet s osobním jménem Joe, jehož nositelem je např. americký prezident Joe Biden? Jestliže se vyskytuje spolu s příjmením, je nutné ho vždy skloňovat (pokud ano, tak jak)?
Klíčové slovo: Joe Biden
Odpověď: Primárně doporučujeme rodné jméno, i když je ve spojení s příjmením, skloňovat (jméno Joe i příjmení Biden budou mít tvary podle vzoru „pán“). Na rozdíl od zcela neproblematického skloňování příjmení Biden u jména Joe narážíme na fakt, že se v zakončení píše -oe, avšak vyslovuje [ou]. Při skloňování se přidávají pádové koncovky vzoru „pán“: 1., 5. p.: Joe; 2., 4. p. Joea; 3., 6. p. Joeovi; 7. p. Joem. Rodná jména, která jsou zakončena jinak než na souhlásku nebo na -a, však v češtině ve spojení s příjmením či jiným jménem občas zůstávají nesklonná. Můžeme tak např. říct film Charlie Chaplina (ale samozřejmě také film Charlieho Chaplina, nikoli však už film *Robert Redforda, neboť jméno Robert je zakončeno na souhlásku). Podobně lze hovořit o myšlenkách René Descartesa (vedle Reného Descartesa) atp. Do dané skupiny spadá i kombinace jmen Joe Biden. Vedle základní varianty (tj. skloňování rodného jména i příjmení: 2. p. Joea Bidena) je tedy možné zvolit také způsob, kdy příslušnou pádovou koncovku bude mít pouze příjmení: 2. p. Joe Bidena.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo Joe, Skloňování osobních jmen → Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [u], [ú], [ou], [au] → Jména zakončená ve výslovnosti na [u], [ou], [au] a v písmu na jiné písmeno nebo skupinu písmen
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.