Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr ID oblasti: #23 [Tvarosloví].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/196, položky: 1-5/979
Stav:
#13556
Užití:
0 0 0
Dotaz: Slovesa: příčestí
Konkrétní dotaz: Existuje nějaké pravidlo na to, která slovesa vzoru „tisknout“ můžou mít v příčestí činném -nu-?
Klíčové slovo: vzor „tisknout“, přípona -nu-
Odpověď: Jednoduché pravidlo bohužel neexistuje. Dosavadní příručky (Pravidla českého pravopisu, Slovník spisovné češtiny) uváděly, že v mužském rodě jednotného čísla můžou mít tvary příčestí činného s kmenotvornou příponou -nu- jednak slovesa expresivní (štrejchnul, hecnul, čutnul), jednak slovesa onomatopoická (bouchnul, cinknul). Hranice těchto kategorií sloves jsou ovšem neostré (v řadě případů není jasné, je-li sloveso ještě expresivní či onomatopoické). Kromě toho ve spisovných textech proniká kmenotvorná přípona -nu- i ke slovesům, která evidentně nepatří ani do jedné z uvedených kategorií. Z toho důvodu se autoři Internetové jazykové příručky (IJP) rozhodli údaje o uplatnění přípony -nu- v příčestích činných od sloves vzoru „tisknout“ založit na skutečném používání těchto tvarů, jak je odráží korpus psané češtiny SYN v12. K červenci 2024 tak do IJP byly doplněny tvary příčestí činného s příponou -nu- u sloves s následujícími slovotvornými základy (pokud základové sloveso bez předpony IJP nezachycuje, je před něj umístěn spojovník): bloknout, cuknout, čichnout, -čísnout, čutnout, dáchnout, -dřímnout, -háknout, hecnout, hloupnout, hopsnout, -houpnout, hrábnout, hryznout, hubnout, hupnout, hupsnout, hýbnout, chladnout, -chromnout, chřadnout, jihnout, kleknout, kliknout, kopnout, kousnout, krotnout, kýchnout, kysnout, kývnout, lehnout, -lípnout, loknout, loupnout, lupnout, -máčknout, máchnout, mávnout, máznout, měknout, -míchnout, -mknout, mládnout, moknout, -nuknout, páchnout, pinknout, plivnout, prahnout, pustnout, -pychnout, reznout, rudnout, říhnout, -řknout, seknout, skřípnout, stárnout, střihnout, škrábnout, škubnout, škytnout, šlehnout, šlohnout, štípnout, štrejchnout, tíhnout, típnout, tloustnout, tuhnout, vadnout, vrhnout, vrznout, zívnout, zobnout, žasnout. Ne všechna slovesa s těmito základy splňovala kritéria pro zařazení tvarů s příponou -nu-, což je mj. i případ slovesa tisknout, u něhož tvar tisknul kvůli své nízké frekvenci být do IJP přidán nemohl. Hledisko empirické (užívání tvarů v korpusu) bylo ovšem kombinováno s hlediskem systémovým. Pokud empirická kritéria pro zařazení do IJP splňovalo alespoň jedno sloveso s uvedeným slovotvorným základem, byly do IJP tvary s příponou -nu- doplněny i ke všem dalším slovesům se stejným slovotvorným základem.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13555
Užití:
1 0 0
Dotaz: Slovesa: časování
Konkrétní dotaz: V jedné výzvě jsem četla: „Vyhlašte referendum.“ Je tvar vyhlašte náležitý? Nemá být vyhlaste?
Klíčové slovo: vyhlásit
Odpověď: Všechna slovesa, která patří do 4. slovesné třídy ke vzoru „prosit“, mají ve všech tvarech rozkazovacího způsobu stejnou kořenovou souhlásku jako infinitiv, přítomné tvary i příčestí činné (pros, prosme, proste; hlas, hlasme, hlaste; (ne)kaz, (ne)nekazme, (ne)kazte; raz, razme, razte). Už delší dobu bylo možné pozorovat, že se v praxi, a to i v textech, které prošly jazykovou revizí, stále častěji objevují podoby vyhlašte, dokažte, doražte atp., tedy podoby se změkčenou kořenovou souhláskou (s → š, z → ž). Např. v korpusu SYN v12 mají tvary vyhlas, vyhlasme, vyhlaste 415 výskytů, vyhlaš, vyhlašme, vyhlašte 181 výskytů; doraz, dorazme, dorazte 882 výskytů, doraž, doražme, doražte 301 výskytů. U slovesa kazit dokonce tvary se ž převládají: 512 podob se ž, 74 se z. K měkčení dochází u sloves hlásit, kazit, razit a předponových sloves od nich odvozených taktéž v příčestí trpném a při odvozování slovesných podstatných jmen (hlášen, hlášení; nakažen, nakažení; vyražen, vyražení). To byl patrně důvod, proč tyto hlásky pronikly i do tvarů rozkazovacího způsobu, a varianty s nimi proto zařazujeme do IJP. U dalších sloves, např. hasit (uhasit, dohasit atd.), mrazit (zmrazit, rozmrazit atd.) se tvary se změkčenou souhláskou také objevují, ale stále jednoznačně převažují podoby se s (uhas, uhasme, uhaste atd.) a se z (zmraz, zmrazme, zmrazte), proto podoby se š a ž do IJP zaneseny nebyly.
Zvažované varianty:
vyhlašte vyhlaste
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Rozkazovací způsob 4. slovesné třídy (leč – léči)

Kde popsáno: IJP: vyhlásit; IJP: Rozkazovací způsob 4. slovesné třídy (leč – léči).

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13508
Užití:
0 0 0
Dotaz: Zeměpisná jména: pomnožná
Konkrétní dotaz: Jak zní 2. pád zeměpisného jména Louky, které nesou místní části obcí Karviná a Zlín? Jsou přípustné tvary Louk i Luk, nebo pouze některý z nich?
Klíčové slovo: Louky
Odpověď: Zeměpisné jméno Louky nesou nejen zmíněné místní části, ale jde rovněž o název zaniklé obce Louky nad Olší a přírodní rezervace Louky pod Kumstátem. Zatímco obecné jméno louka má ve 2. pádě dubletu, tzn. že jsou přípustné tvary louk i luk, v případě pomnožného zeměpisného jména Louky doporučujeme pouze tvar Louk. Jednak tento tvar v místním úzu zmíněných lokalit převažuje, jednak by konkurenční tvar Luk mohl být mylně chápán jako 2. pád pomnožného zeměpisného jména Luka.
Zvažované varianty:
Louk Luk
Atributy odpovědi
Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13438
Užití:
0 0 0
Dotaz: Nejasný rod, kolísání rodu
Konkrétní dotaz: Dnes jsem četla na jednom jídelním lístku, že nabízejí kachnu s lokši. Nějak mi to nesedí, není lokše rodu ženského? Že by mělo být s lokšemi?
Klíčové slovo: lokše
Odpověď: Říct, jaký je ve spisovné češtině rod podstatného jména, jehož 1. pád množného čísla zní lokše, není úplně jednoduché – toto slovo se totiž neužívá rodově vyhraněně a není zachyceno v kodifikačních zdrojích. Žádný z výkladových slovníků češtiny lokše neobsahuje. Najdeme je jen na třech excerpčních lístcích Novočeského lexikálního archivu (přístupných přes rozhraní Příručního slovníku jazyka českého) – všechny uvádějí podstatné jméno lokše v ženském rodě, jeden z nich však s otazníkem a odkazem na variantu lokeš s též nejistým mužským rodem. Podoby lokše (pro východomoravská nářečí) a lukše (pro středomoravská nářečí) zmiňuje Český jazykový atlas v hesle nudle. Jak se totiž dočteme např. v Etymologickém slovníku jazyka českého od Václava Machka, toto slovo v různých obměnách (u něj lokša, lukša, lokeš, lokýš) pojmenovává druh jídla buď z pečeného bramborového těsta, nebo z pokrájeného navlhčeného koláče. Vodítko k základní podobě slova v 1. p. j. č. může poskytnout Slovníkový portál Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV. Nejnovější Slovník súčasného slovenského jazyka obsahuje heslo lokša s významem ‚väčšia placka zo zemiakového cesta (pripravovaného z múky a varených zemiakov) pečená na platni nasucho, obyč. plnená al. podávaná ako príloha‘. Jen o málo starší Krátky slovník slovenského jazyka vykládá význam téhož slova stručněji jako ‚tenký (p)osúch zo zemiakového cesta‘. Odkud se může brát rodová nevyhraněnost slova? Je nejspíš rozumné hledat interpretaci v tvarosloví. Pokud bychom pro spisovnou češtinu uvažovali o dvou konkurenčních rodových podobách, pak ta pro ženský rod by byla nejspíš lokše skloňovaná podle vzoru „růže“, v mužském rodě by to byl lokeš (ale potenciálně i lokš; případné -e- by bylo pohybné, tj. ve většině tvarů vypouštěné) skloňovaný podle vzoru „stroj“. Tato slova mají v polovině pádů stejné tvary. Zčásti si odpovídají přímo tvary téhož čísla a pádu (lokše = 2. p. j. č. a 1., 4. a potenciální 5. p. mn. č.; lokši = 3. a 6. p. j. č.; lokších = 6. p. mn. č.), některé tvary můžou navíc náležet jedné konfiguraci čísla a pádu v ženském rodě a jiné konfiguraci v rodě mužském (např. lokši = také 4. p. j. č. žen. r. a 7. p. mn. č. a potenciální 5. p. j. č. muž. r.). Vzhledem k tomu, co slovo pojmenovává, se často užívá v množném čísle (např. „Upečené lokše potřeme rozpuštěným máslem“; „čertíci v lokších“), kde homonymní tvary nad distinktivními převažují. V takovýchto kontextech bez dalších vodítek nelze rozhodnout, v jakém (pokud vůbec nějakém určitém) rodě ho konkrétní uživatel užívá. Zřetelně mužský rod není v praxi úplně neobvyklý. Např. tvar lokši (což může být 3., 4. nebo 6. p. j. č. žen. r., ale i 3., 5. nebo 6. p. j. č. nebo 7. p. mn. č. muž. r.) má v pětimiliardovém korpusu SYN v11 55 výskytů a 14 z nich (tedy asi jedna čtvrtina) je zřetelně užito v mužském rodě (konkrétně v 7. p. mn. č.; 5. p. j. č. se nepřekvapivě nevyskytuje, lokše nebývá třeba oslovovat), 9 (asi šestina) ve 4. p. j. č. ženského rodu a zbylých 32 v 6. p. j. č. – z nich jen jeden je zřetelně ženského rodu, zbylých 31 rodově nezřetelných. Přímé porovnání nabízí jen 3. p. mn. č., u nějž nacházíme tři výskyty tvaru lokším pro ženský rod a žádný výskyt tvaru lokšům pro rod mužský. Podobně málo informativní počty dokladů jsou i v 7. p. j. č., z nichž jsou dva případy tvaru lokšem mužského rodu a tři případy tvaru lokší rodu ženského (49 výskytů téhož tvaru bylo zjevně v 2. p. mn. č.). Vzhledem k tomu, že lokše nejsou kodifikovány, a také s ohledem na zastoupení různých tvarů v dostupném (psaném) úzu považujeme za náležité obě potenciální rodové podoby, tedy lokše (žen.) i lokeš, případně lokš (muž.). Podoba lokša (žen.) kodifikovaná na Slovensku může být určitým vodítkem k rodovému chápání přinejmenším v sousedních moravských nářečích, proto lze uvažovat o mírném upřednostnění odpovídající podoby lokše (žen.) coby základní varianty.
Zvažované varianty:
ta lokše ten lokeš ten lokš
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Český jazykový atlas. (platí od 2012)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13437
Užití:
0 0 0
Dotaz: Nejasný rod, kolísání rodu
Konkrétní dotaz: Jakého rodu je slovo menses? A má být pomnožné, nebo se může skloňovat menses bez mensesu?
Klíčové slovo: menses, menses
Odpověď: Podstatné jméno menses je příkladem slova, jemuž je nesnadné připsat jednoznačnou tvaroslovnou charakteristiku. Vliv na to mají přinejmenším tři faktory. Prvním z nich je skutečnost, že podobně zakončená přejatá slova v češtině nepatří k jedinému jmennému rodu. Mnoho obecných pojmenování zakončených na -es se řadí do skupiny jmen mužských neživotných (dres, expres, kongres, notes, progres, stres, šábes), najdeme však také slova rodu ženského (lues ‚syfilis, příjice‘ nebo rabies ‚vzteklina‘) i středního (dolmades ‚plněné vinné listy‘ nebo litotes ‚zmírnění výrazu použitím záporu‘). Menses ostatně není jediné z takovýchto slov, které podle dostupných slovníků mezi rody kolísá – srov. zmíněné lues (ž. i muž. neživ.) nebo litotes (s. i muž. neživ.). Druhým faktorem mohou být různé zdroje, o něž konkrétní uživatel opírá své pojímání gramatické kategorie čísla tohoto slova. Povšimněme si, že některá z jmenovaných přejatých slov jsou v původním jazyce v množném čísle (např. notes ‚poznámky‘ nebo zmíněné dolmades). Je možné, že část uživatelů zná původ slova menses v latinském mēnsis ‚měsíc‘, přesněji tvaru množného čísla mēnsēs ‚měsíce‘, a proto ho v češtině užívá v množném čísle; srov. i české měsíčky. Ve prospěch jednotného čísla zase může působit vliv mnohem častěji užívaného slova stejného významu menstruace. Třetím faktorem jdoucím proti morfologické určenosti slova menses je tvarová homonymie. Pakliže se pro mužský neživotný rod nabízí skloňování podle vzoru „hrad“ a v ženském i středním rodě je toto slovo nesklonné, pak 30 z celkových 42 možných kombinací rodu, pádu a čísla má tvar menses. Užití v ženském a středním rodě od sebe často nelze odlišit ani na základě tvaru shodných větných členů – typicky přívlastků a přísudků. Výskyty jako např. „po vysazení léku by se menses měla dostavit do čtyř dnů“ můžeme vyhodnotit stejně dobře jako tvar v ženském rodě a jednotném čísle i jako tvar ve středním rodě a množném čísle, naopak např. tvar ve větě „zmizí zcela obvyklé potíže provázející samotné menses“ může odpovídat ženskému rodu a množnému číslu, ale i střednímu rodu a jednotnému číslu. Diskutované slovo se užívá ve dvou pravopisných podobách: Kromě téměř třikrát častějšího zápisu menses je v úzu běžná i počeštěná podoba menzes (v korpusu SYN v11 se vyskytují v poměru 390 : 143, tj. přibližně 3 : 1). Obě varianty se běžně užívají v publicistice, zápis menses je však relativně obvyklejší v oborové literatuře a okrajovější v beletrii. Bereme-li výskyty obou pravopisných variant jako celek, platí, že zhruba polovinu tvoří ty, u nichž nelze rozhodnout mezi ženským a středním rodem, další takřka čtyři desetiny jsou rodově zcela neurčitelné výskyty. Prokazatelně nesklonných případů (tedy ženského nebo středního rodu) je jistě víc než polovina (56 %), rodově určitelné doklady se počítají v pouhých jednotkách procent (rod mužský neživotný: 5 %, rod ženský: 4 %, rod střední: 2 %). Spojení žánrové a morfologické perspektivy naznačuje určitou tendenci: Na jedné straně k sobě v praxi mají blíž odbornější texty, konzervativnější pravopis a nesklonnost, na druhé straně pak publicistika, progresivnější pravopis a sklonnost, tj. užívání v mužském neživotném rodě. Většina úzu je však tvaroslovně neprůhledná. Proto Internetová jazyková příručka nově zachycuje slovo menses s pravopisnou variantou menzes ve třech rodech a s poznámkou, že všechny možnosti považujeme za přijatelné.
Zvažované varianty:
ten menses ta menses to menses ty menses
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.