Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr ID oblasti: #23 [Tvarosloví].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/196, položky: 1-5/980
Stav:
#13669
Užití:
0 0 0
Dotaz: Zeměpisná jména: víceslovná
Konkrétní dotaz: Zajímalo by mě, jak vypadá 6. pád od jména Havlíčkův Brod. Musí se koncovka u obou částí jména shodovat, tzn., že by bylo přípustné pouze v Havlíčkově Brodě či o Havlíčkovu Brodu? Nebo se mohou koncovky lišit, tzn., že by bylo možno napsat též v Havlíčkově Brodu, příp. v Havlíčkovu Brodě? A chovají se stejně i další podobná jména?
Klíčové slovo: přivlastňovací přídavné jméno; Havlíčkův Brod
Odpověď: Mluvnice v pojednání o přídavných jménech zdůrazňují, že se musí s řídícím podstatným jménem shodovat jejich mluvnické kategorie, o nutnosti shodnosti koncovek však nepíšou. V 6. pádě přivlastňovacích přídavných jmen připouštějí koncovku -ě a -u (tedy otcově i otcovu). Lingvista Robert Adam však v článku v časopise Naše řeč již v roce 2005 upozorňoval na to, že v 6. p. přivlastňovacích přídavných jmen je koncovka -u na ústupu. Pokud se podíváme do Českého národního korpusu SYN v12, v němž je užívání jména Havlíčkův Brod zachyceno v desítkách tisíc dokladů, zjistíme, že nejpreferovanější variantou je podoba 6. pádu Havlíčkově Brodě, která má přes 50 000 dokladů. Nicméně jako stále přijatelná se jeví i podoba Havlíčkově Brodu, která má přes 1300 dokladů. IJP proto zachycuje obě. Zbylé varianty, tzn. Havlíčkovu Brodu či Havlíčkovu Brodě, mají takřka nulový výskyt, což je v souladu s výše uvedeným Adamovým zjištěním. Dále jsme prověřili užívání dalších 9 jmen mužského neživotného a středního rodu zachycených v IJP (Drahoňův Újezd, Hřivínův Újezd, Janův Důl, Josefův Důl, Králův Dvůr, Pluhův Žďár, Špindlerův Mlýn, Ho Či Minovo Město, Sudovo Hlavno). Průzkum ukázal, že nejběžnější je v 6. pádě sice podoba shodných koncovek (např. Špindlerově Mlýně), ale v případě, kdy je u podstatného jména (často odvozeného ze jména obecného) běžnější koncovka -u, je v úzu frekventovaně doložena podoba jména s odlišnými koncovkami, která někdy dokonce převažuje (např. Drahoňově Újezdu, Pluhově Žďáru). Naopak podoby jmen v 6. pádu, kdy by přivlastňovací přídavné jméno mělo koncovkou -u (*Drahoňovu Újezdu, *Špindlerovu Mlýně) nejsou v úzu takřka doloženy. Z výše uvedeného vyplývá, že v 6. pádě se koncovka podstatného jména a k němu se vztahujícího přivlastňovacího přídavného jména v některých případech lišit opravdu mohou. Zatímco přivlastňovací přídavné jméno má vždy koncovku -ě, koncovka podstatného jména variuje. Byť mají zkoumaná jména stejnou strukturu, IJP u nich v 6. pádě zachycuje různé podoby dané výskytem v ČNK.
Zvažované varianty:
Havlíčkově Brodě Havlíčkově Brodu Havlíčkovu Brodu Havlíčkovu Brodě
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Formální tvarosloví – Přídavná jména – 1.3 Skloňování adjektiv individuálně přivlastňovacích (s. 386)
Jazykový zdroj: Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Morfologie – Smíšená deklinace adjektiv
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v12
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Adam, Robert (2005): Máte něco proti mámině sezení v tátovu křesle? (Dativ a lokál singuláru maskulina a neutra přídavných jmen). Naše řeč. 88, s. 67–80.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13556
Užití:
0 0 0
Dotaz: Slovesa: příčestí
Konkrétní dotaz: Existuje nějaké pravidlo na to, která slovesa vzoru „tisknout“ můžou mít v příčestí činném -nu-?
Klíčové slovo: vzor „tisknout“, přípona -nu-
Odpověď: Jednoduché pravidlo bohužel neexistuje. Dosavadní příručky (Pravidla českého pravopisu, Slovník spisovné češtiny) uváděly, že v mužském rodě jednotného čísla můžou mít tvary příčestí činného s kmenotvornou příponou -nu- jednak slovesa expresivní (štrejchnul, hecnul, čutnul), jednak slovesa onomatopoická (bouchnul, cinknul). Hranice těchto kategorií sloves jsou ovšem neostré (v řadě případů není jasné, je-li sloveso ještě expresivní či onomatopoické). Kromě toho ve spisovných textech proniká kmenotvorná přípona -nu- i ke slovesům, která evidentně nepatří ani do jedné z uvedených kategorií. Z toho důvodu se autoři Internetové jazykové příručky (IJP) rozhodli údaje o uplatnění přípony -nu- v příčestích činných od sloves vzoru „tisknout“ založit na skutečném používání těchto tvarů, jak je odráží korpus psané češtiny SYN v12. K červenci 2024 tak do IJP byly doplněny tvary příčestí činného s příponou -nu- u sloves s následujícími slovotvornými základy (pokud základové sloveso bez předpony IJP nezachycuje, je před něj umístěn spojovník): bloknout, cuknout, čichnout, -čísnout, čutnout, dáchnout, -dřímnout, -háknout, hecnout, hloupnout, hopsnout, -houpnout, hrábnout, hryznout, hubnout, hupnout, hupsnout, hýbnout, chladnout, -chromnout, chřadnout, jihnout, kleknout, kliknout, kopnout, kousnout, krotnout, kýchnout, kysnout, kývnout, lehnout, -lípnout, loknout, loupnout, lupnout, -máčknout, máchnout, mávnout, máznout, měknout, -míchnout, -mknout, mládnout, moknout, -nuknout, páchnout, pinknout, plivnout, prahnout, pustnout, -pychnout, reznout, rudnout, říhnout, -řknout, seknout, skřípnout, stárnout, střihnout, škrábnout, škubnout, škytnout, šlehnout, šlohnout, štípnout, štrejchnout, tíhnout, típnout, tloustnout, tuhnout, vadnout, vrhnout, vrznout, zívnout, zobnout, žasnout. Ne všechna slovesa s těmito základy splňovala kritéria pro zařazení tvarů s příponou -nu-, což je mj. i případ slovesa tisknout, u něhož tvar tisknul kvůli své nízké frekvenci být do IJP přidán nemohl. Hledisko empirické (užívání tvarů v korpusu) bylo ovšem kombinováno s hlediskem systémovým. Pokud empirická kritéria pro zařazení do IJP splňovalo alespoň jedno sloveso s uvedeným slovotvorným základem, byly do IJP tvary s příponou -nu- doplněny i ke všem dalším slovesům se stejným slovotvorným základem.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13555
Užití:
1 0 0
Dotaz: Slovesa: časování
Konkrétní dotaz: V jedné výzvě jsem četla: „Vyhlašte referendum.“ Je tvar vyhlašte náležitý? Nemá být vyhlaste?
Klíčové slovo: vyhlásit
Odpověď: Všechna slovesa, která patří do 4. slovesné třídy ke vzoru „prosit“, mají ve všech tvarech rozkazovacího způsobu stejnou kořenovou souhlásku jako infinitiv, přítomné tvary i příčestí činné (pros, prosme, proste; hlas, hlasme, hlaste; (ne)kaz, (ne)nekazme, (ne)kazte; raz, razme, razte). Už delší dobu bylo možné pozorovat, že se v praxi, a to i v textech, které prošly jazykovou revizí, stále častěji objevují podoby vyhlašte, dokažte, doražte atp., tedy podoby se změkčenou kořenovou souhláskou (s → š, z → ž). Např. v korpusu SYN v12 mají tvary vyhlas, vyhlasme, vyhlaste 415 výskytů, vyhlaš, vyhlašme, vyhlašte 181 výskytů; doraz, dorazme, dorazte 882 výskytů, doraž, doražme, doražte 301 výskytů. U slovesa kazit dokonce tvary se ž převládají: 512 podob se ž, 74 se z. K měkčení dochází u sloves hlásit, kazit, razit a předponových sloves od nich odvozených taktéž v příčestí trpném a při odvozování slovesných podstatných jmen (hlášen, hlášení; nakažen, nakažení; vyražen, vyražení). To byl patrně důvod, proč tyto hlásky pronikly i do tvarů rozkazovacího způsobu, a varianty s nimi proto zařazujeme do IJP. U dalších sloves, např. hasit (uhasit, dohasit atd.), mrazit (zmrazit, rozmrazit atd.) se tvary se změkčenou souhláskou také objevují, ale stále jednoznačně převažují podoby se s (uhas, uhasme, uhaste atd.) a se z (zmraz, zmrazme, zmrazte), proto podoby se š a ž do IJP zaneseny nebyly.
Zvažované varianty:
vyhlašte vyhlaste
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Rozkazovací způsob 4. slovesné třídy (leč – léči)

Kde popsáno: IJP: vyhlásit; IJP: Rozkazovací způsob 4. slovesné třídy (leč – léči).

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13508
Užití:
0 0 0
Dotaz: Zeměpisná jména: pomnožná
Konkrétní dotaz: Jak zní 2. pád zeměpisného jména Louky, které nesou místní části obcí Karviná a Zlín? Jsou přípustné tvary Louk i Luk, nebo pouze některý z nich?
Klíčové slovo: Louky
Odpověď: Zeměpisné jméno Louky nesou nejen zmíněné místní části, ale jde rovněž o název zaniklé obce Louky nad Olší a přírodní rezervace Louky pod Kumstátem. Zatímco obecné jméno louka má ve 2. pádě dubletu, tzn. že jsou přípustné tvary louk i luk, v případě pomnožného zeměpisného jména Louky doporučujeme pouze tvar Louk. Jednak tento tvar v místním úzu zmíněných lokalit převažuje, jednak by konkurenční tvar Luk mohl být mylně chápán jako 2. pád pomnožného zeměpisného jména Luka.
Zvažované varianty:
Louk Luk
Atributy odpovědi
Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13438
Užití:
0 0 0
Dotaz: Nejasný rod, kolísání rodu
Konkrétní dotaz: Dnes jsem četla na jednom jídelním lístku, že nabízejí kachnu s lokši. Nějak mi to nesedí, není lokše rodu ženského? Že by mělo být s lokšemi?
Klíčové slovo: lokše
Odpověď: Říct, jaký je ve spisovné češtině rod podstatného jména, jehož 1. pád množného čísla zní lokše, není úplně jednoduché – toto slovo se totiž neužívá rodově vyhraněně a není zachyceno v kodifikačních zdrojích. Žádný z výkladových slovníků češtiny lokše neobsahuje. Najdeme je jen na třech excerpčních lístcích Novočeského lexikálního archivu (přístupných přes rozhraní Příručního slovníku jazyka českého) – všechny uvádějí podstatné jméno lokše v ženském rodě, jeden z nich však s otazníkem a odkazem na variantu lokeš s též nejistým mužským rodem. Podoby lokše (pro východomoravská nářečí) a lukše (pro středomoravská nářečí) zmiňuje Český jazykový atlas v hesle nudle. Jak se totiž dočteme např. v Etymologickém slovníku jazyka českého od Václava Machka, toto slovo v různých obměnách (u něj lokša, lukša, lokeš, lokýš) pojmenovává druh jídla buď z pečeného bramborového těsta, nebo z pokrájeného navlhčeného koláče. Vodítko k základní podobě slova v 1. p. j. č. může poskytnout Slovníkový portál Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV. Nejnovější Slovník súčasného slovenského jazyka obsahuje heslo lokša s významem ‚väčšia placka zo zemiakového cesta (pripravovaného z múky a varených zemiakov) pečená na platni nasucho, obyč. plnená al. podávaná ako príloha‘. Jen o málo starší Krátky slovník slovenského jazyka vykládá význam téhož slova stručněji jako ‚tenký (p)osúch zo zemiakového cesta‘. Odkud se může brát rodová nevyhraněnost slova? Je nejspíš rozumné hledat interpretaci v tvarosloví. Pokud bychom pro spisovnou češtinu uvažovali o dvou konkurenčních rodových podobách, pak ta pro ženský rod by byla nejspíš lokše skloňovaná podle vzoru „růže“, v mužském rodě by to byl lokeš (ale potenciálně i lokš; případné -e- by bylo pohybné, tj. ve většině tvarů vypouštěné) skloňovaný podle vzoru „stroj“. Tato slova mají v polovině pádů stejné tvary. Zčásti si odpovídají přímo tvary téhož čísla a pádu (lokše = 2. p. j. č. a 1., 4. a potenciální 5. p. mn. č.; lokši = 3. a 6. p. j. č.; lokších = 6. p. mn. č.), některé tvary můžou navíc náležet jedné konfiguraci čísla a pádu v ženském rodě a jiné konfiguraci v rodě mužském (např. lokši = také 4. p. j. č. žen. r. a 7. p. mn. č. a potenciální 5. p. j. č. muž. r.). Vzhledem k tomu, co slovo pojmenovává, se často užívá v množném čísle (např. „Upečené lokše potřeme rozpuštěným máslem“; „čertíci v lokších“), kde homonymní tvary nad distinktivními převažují. V takovýchto kontextech bez dalších vodítek nelze rozhodnout, v jakém (pokud vůbec nějakém určitém) rodě ho konkrétní uživatel užívá. Zřetelně mužský rod není v praxi úplně neobvyklý. Např. tvar lokši (což může být 3., 4. nebo 6. p. j. č. žen. r., ale i 3., 5. nebo 6. p. j. č. nebo 7. p. mn. č. muž. r.) má v pětimiliardovém korpusu SYN v11 55 výskytů a 14 z nich (tedy asi jedna čtvrtina) je zřetelně užito v mužském rodě (konkrétně v 7. p. mn. č.; 5. p. j. č. se nepřekvapivě nevyskytuje, lokše nebývá třeba oslovovat), 9 (asi šestina) ve 4. p. j. č. ženského rodu a zbylých 32 v 6. p. j. č. – z nich jen jeden je zřetelně ženského rodu, zbylých 31 rodově nezřetelných. Přímé porovnání nabízí jen 3. p. mn. č., u nějž nacházíme tři výskyty tvaru lokším pro ženský rod a žádný výskyt tvaru lokšům pro rod mužský. Podobně málo informativní počty dokladů jsou i v 7. p. j. č., z nichž jsou dva případy tvaru lokšem mužského rodu a tři případy tvaru lokší rodu ženského (49 výskytů téhož tvaru bylo zjevně v 2. p. mn. č.). Vzhledem k tomu, že lokše nejsou kodifikovány, a také s ohledem na zastoupení různých tvarů v dostupném (psaném) úzu považujeme za náležité obě potenciální rodové podoby, tedy lokše (žen.) i lokeš, případně lokš (muž.). Podoba lokša (žen.) kodifikovaná na Slovensku může být určitým vodítkem k rodovému chápání přinejmenším v sousedních moravských nářečích, proto lze uvažovat o mírném upřednostnění odpovídající podoby lokše (žen.) coby základní varianty.
Zvažované varianty:
ta lokše ten lokeš ten lokš
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Český jazykový atlas. (platí od 2012)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.