Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr ID oblasti: #23 [Tvarosloví].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/113, položky: 1-10/1124
Stav:
#15060
Užití:
1 1 0
Dotaz: Osobní jména: ženský rod
Konkrétní dotaz: Rediguji text o jedné z tras svatojakubské pouti, jež se jmenuje Vía de la Plata. Nejsem si jistý, jak nakládat s první částí názvu „Vía“, mám jej v českém textu skloňovat?
Klíčové slovo: Via de la Plata, Vía de la Plata
Odpověď: S podstatným jménem ženského rodu via, pocházejícím z latiny a užívaným i v dalších románských jazycích ve významu ‚cesta‘, se u názvů dálkových tras setkáváme poměrně často (srov. např. Via Francigena, Alta Via, Via Appia, Via Alpina či v neposlední řadě Via Czechia). Jak dokládají výskyty v korpusu SYN v14, tento výraz, ať už zapisovaný krátce (Via/via) či dlouze (Vía/vía) v závislosti na jazyce, v němž je užíván, zůstává v češtině zpravidla nesklonný: ve spojení s předcházející předložkou na lze nalézt 934 výskytů tvaru Via/via, zatímco potenciální tvar Viu/viu pro 4. pád, utvořený v souladu se zakončením pojmu podle vzoru „žena“, se zde vyskytuje pouze v jednom případě (Cavaillon je též místem, odkud vyrážejí milovníci adrenalinu na viu ferratu a na lezení po skalách) a tvar Vie/vie pro 6. pád se nevyskytuje ani jednou. Přímo spojení Via de la Plata, které se do češtiny někdy překládá jako Stříbrná cesta, nalezneme v témže korpusu v jiném než prvním pádě pouze dvakrát, přičemž v obou případech zůstává v základním tvaru. Mírnou tendenci ke skloňování daného výrazu však můžeme zaznamenat u názvů, v nichž se slovo via nevyskytuje na začátku, nýbrž na konci – zatímco se spojením „na Vie de la Plata“ se ani při vyhledávání na internetu nesetkáme, spojení „na Alta Vie“ už tak ojedinělé není, nalezneme jej však zhruba jen v sedmi procentech všech výskytů.
Zvažované varianty:
Via Viu
Poslední užití: 14.4.2026
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v14

ID související odpovědi: #15061
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#15015
Užití:
0 0 0
Dotaz: Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz: Jak skloňovat anglické mužské jméno Byrne? Odsouvá se koncové -e?
Klíčové slovo: Byrne
Odpověď: Skloňování jména vychází ze zakončení ve výslovnosti. Pokud se jméno vyslovuje [bérn], bez koncového -e, doporučujeme jej skloňovat podle vzoru „pán“. Koncové němé -e při skloňování může být odsouváno a koncovka připojována rovnou k písmenu předcházejícímu. Pokud však chceme naznačit základní podobu jména v 1. p. a tím i jeho výslovnost, němé -e- nevypouštíme: 2. a 4. p. Byrna i Byrnea, 3. a 6. p. Byrnovi i Byrneovi.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Skloňování osobních jmen → Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#15011
Užití:
0 0 0
Dotaz: Zájmeno vymezovací
Konkrétní dotaz: Nemělo by se ve větách jako „Policisté by vlastně vyšetřovali sami sebe“ psát správně „samy sebe“? Jde přece o čtvrtý pád množného čísla zájmena „sám“.
Klíčové slovo: sám; sami sebe; sebe samy; samy sebe
Odpověď: Ve větách výše zmíněného typu se doplněk vyjádřený zájmenem „sám“ ve spojení s předmětem ve tvaru „sebe“ může formálně shodovat jak s podmětem – „Policisté by vlastně vyšetřovali sami sebe“, tak s předmětem – „Policisté by vlastně vyšetřovali samy sebe“. Podle článku K. Dvořákové Zkoumání sama sebe a sebe sama (Naše řeč, 108(2), s. 79–92, dostupné online: https://asjournals.lib.cas.cz/naserec/article/uuid:4e8861d9-1e87-4baa-a169-e948142d0286/pdf?oblast=V%C4%9Bdy%20o%20jazyce) však po tvaru slovesa ve 3. os. mn. č. r. muž. živ. v praxi výrazně převažuje spojení „sami sebe“ (tato varianta je doložena 1061×, varianta „samy sebe“ pouze 3x). Toto řešení navíc podporují i obecné slovosledné tendence, neboť doplněk „sám“ řízený podmětem se běžně vyskytuje těsně za slovesem (přesvědčil sám sebe, přesvědčila sama sebe), kdežto doplněk řízený předmětem až za zájmenem „sebe“ (přesvědčil sebe sama / sebe samého, přesvědčila sebe samu). Nicméně data ze zmíněného článku dále ukazují, že spojení „sebe samy“ po tvaru slovesa ve 3. os. mn. č. r. muž. živ. není v korpusu SYN v12 zastoupeno vůbec. Z toho všeho tedy vyplývá, že v současnosti se jako nejvhodnější řešení jeví varianta „Policisté by vlastně vyšetřovali sami sebe“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 2025, roč. 108, č. 2

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14975
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Všiml jsem si už několikrát tvaru studen, např. vyvrtali jsme pět studen. Je ten tvar vůbec správný? A odkud se vzal?
Klíčové slovo: studna
Odpověď: Tvar 2. p. mn. č. studen se v korpusu SYN v12 vyskytuje v překvapivě hojném počtu; vedle 11 464 očekávaných výskytů tvaru studní tu najdeme i 1 329 výskytů tvaru studen, což je zhruba 11,6 % všech 2. p. mn. č. od lemmat studna a studně. Náhodným výběrem 200 výskytů jsme přitom pro jistotu ověřili, že až na jednotlivé výjimky jde o relevantní tvary (typu problémy s vysycháním studen; ve vzorku byl ojedinělý irelevantní doklad: *studen ti dostávají širší vzdělanostní základ). Slovo pro ‚jámu vyhloubenou a upravenou k jímání pramene‘ (viz Slovník spisovné češtiny) má ve spisovném jazyce dvě varianty – studna a studně; ve 2. p. mn. č. však obě mají jedinou spisovnou podobu studní. Dvě zmíněné základní podoby jsou důsledkem složitého historického vývoje. Původní praslovanská podoba slova studьnja patřila k tzv. -ja kmenům. Z ní se ve staré češtině vyvinula varianta studňa (srov. polské studnia a hornolužické studnja), která po přehlásce a > ě dala vzniknout dnešní podobě studně. Z té se později přechodem ke vzoru „píseň“ vyvinula jednak regionální varianta studeň, jednak přechodem ke vzoru „žena“ variantní spisovná varianta studna. Podle prvního dílu Českého jazykového atlasu (s. 394, mapa na s. 397) se původní podoba studně vyskytuje ve východní polovině Čech a po celé Moravě, kde funguje jako jediný název, zatímco novější podoba studna se vyskytuje jako základní soustředěně v západní polovině Čech, roztroušeně pak (většinou jako dubletní) i jinde po Čechách (zejména v severočeské nářeční oblasti) a proniká rovněž do městské mluvy. (Podoba studeň tvoří souvislý areál na Královéhradecku a Vysokomýtsku s přesahem k Jihlavě.) Přechod od vzoru „růže“ (studně) ke vzoru „žena“ (studna) však ve spisovném jazyce neproběhl ve všech pádech. I u slova studna se v některých pádech drží skloňování podle vzoru „růže“, srov. 3. p. j. č.: ke studni jako k růži, nikoliv *ke studně jako k ženě; 6. p. j. č.: ve studni jako v růži, nikoliv *ve studně jako v ženě; a právě 2. p. mn. č.: bez dvou studní jako růží, a nikoliv bez dvou studen jako žen. Přechod od vzoru „růže“ ke vzoru „žena“ v současné češtině zjevně probíhá i ve 2. p. mn. č. Tento vývoj pravděpodobně dále podporují frekventovaná podstatná jména jako základna, rozhledna, bedna či pokladna, která ve 2. p. mn. č. končí na -den. Tzv. analogickou inovací podle nich pak někteří uživatelé češtiny začínají tvořit podoby typu pět studen (jako pět žen). Na přednáškách z morfologie nám sice bylo vtloukáno do hlavy, že veškeré prognózování v lingvistice je ošemetné; nicméně – nemusí být vyloučené, že tvary podle vzoru „žena“ začnou jednou pronikat i do 3. a 6. p. j. č. varianty studna, takže se ve spisovném jazyce možná někdy dočkáme spojení typu *běž ke studně (jako k ženě) nebo *ve studně (jako v ženě) je málo vody… Tvar studen dosud není v příručkách a slovnících zachycen, v současnosti bychom ho užívat raději nedoporučovali. Jeho překvapivě vysoká frekvence však naznačuje, že tento postoj se může v budoucnu změnit.
Zvažované varianty:
studen studní
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v12
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Český jazykový atlas. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: (s. 394, mapa na s. 397)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14974
Užití:
1 1 0
Dotaz: Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz: Chci se zeptat, jak v češtině skloňovat názvy cizích značek. Pokud hovořím například o Biodermě, mohu ji snadno skloňovat podle vzoru „žena“. Jak ale nakládat s názvy, které nemají typicky české zakončení? Potřebuji vytvořit druhý pád od značky Armani.
Klíčové slovo: Armani
Odpověď: Skloňování jmen značek v češtině závisí především na jejich původu a na tom, jak jsou všeobecně vnímány. Pro názvy označující spotřební a užitkové předměty (tzv. pragmatonyma) jsou často volena zejména osobní vlastní jména (Tesla, Baťa, Colgate, Guinness), dále např. místní jména (Krušovice, Tabasco, Acqua di Parma), obecná jména spojená s vlastností výrobku, jeho složením či určením (Sharp, Juta, Živina), různé složeniny či novotvary (zmiňovaná Bioderma, Speedo, Kofola) apod. U názvů vzniklých z osobních jmen, která jsou tak nadále i vnímána a jejichž původ je mluvčím známý (typicky mj. u módních značek), se řídíme pravidly pro skloňování vlastních jmen. V případě Armaniho se jedná o cizí mužské jméno zakončené ve výslovnosti na [i], tedy typ osobního jména, jež se skloňuje pomocí zájmenných koncovek: 1. a 5. pád Armani, 2. a 4. pád Armaniho, 3. pád Armanimu, 6. a 7. pád Armanim. Toto řešení potvrzují i doklady z úzu: ve spojení s předložkou od v korpusu SYN v14 evidujeme 780 výskytů tvaru Armaniho (Měl na sobě drahý tmavý oblek od Armaniho.) a pouze 31 dokladů (tedy méně než 4 %), ve kterých je jméno užito nesklonně (Po tomto make-upu od Armani je pleť naprosto bezchybná!). Pokud se názvy značek jako osobní jména již nevnímají, skloňují se obvykle jako obecná jména neživotná a přiřazují se k příslušnému vzoru či rodu na základě jejich zakončení: např. Mercedes – vzor „hrad“, Tesla – vzor „žena“, Ferrero – vzor „město“. Názvy zakončené ve výslovnosti na [u], [ú] a [i], [í] zůstávají v tomto případě nesklonné (srov. Vyhrál poukaz na jízdu v Lamborghini / ve Ferrari, ale Byla oblečená do Gucciho, ovoněná Armanim a ozdobená Chopardem). V některých případech může docházet i ke kolísání: např.⁠⁠⁠⁠ Chanel – od Chanelu (neživotný vzor „hrad“, 420 výskytů v SYN v14) i od Chanel (nesklonné, ženský rod podle Coco Chanel, 208 výskytů v SYN v14), řidčeji též od Chanela (životný vzor „pán“, 77 výskytů v SYN v14). V případě nejistoty ohledně skloňování určité značky si můžeme pomoci užitím opěrného podstatného jména, díky němuž bude možné ponechat samotný název nesklonný, a skloňovat jen jméno obecné: např. firma/značka/společnost/parfém/oblek Armani.
Poslední užití: 12.1.2026
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Skloňování názvů institucí a firem → Skloňování názvů institucí a firem
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v14

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14972
Užití:
0 0 0
Dotaz: Nejasná životnost, kolísání
Konkrétní dotaz: Skloňuje se ve spojení papírový drak výraz drak podle životného vzoru „pán“, nebo podle neživotného vzoru „hrad“? Pokud podle prvního, jaký je k tomu důvod? Papírový drak není živý, nemůže něco vykonávat, nezemře.
Klíčové slovo: drak
Odpověď: Je třeba rozlišovat přirozenou živost a životnost jakožto mluvnickou kategorii, která se uplatňuje pouze u rodu mužského. V převážné většině jsou živost a životnost totožné, přesto existují i podstatná jména, kdy tomu tak není. Napoví nám rozdíl mezi tvary 2. a 4. pádu jednotného čísla a tvary 1. pádu čísla množného. Zatímco u životných jmen skloňujících se podle vzoru „pán“ nebo „muž“ se shodují tvary 2. a 4. p. (od pána/muže – pro pána/muže), u neživotných, které náleží ke vzoru „hrad“ nebo „stroj“, 1. a 4. p. (prohlédnout si hrad/stroj). V 1. p. mn. č. mají životná jména koncovku -i, -é, -ové (páni, muži, přátelé, pánové), kdežto neživotná -y, -e (hrady, stroje). Podrobněji o životnosti viz výklad v Internetové jazykové příručce. Výraz drak se podle výkladových slovníků češtiny jak ve významu ,pohádkový netvor znázorňovaný v podobě okřídleného ještěra, často s několika hlavami‘, tak ve významu ,dětská hračka s dřevěnou kostrou potaženou papírem nebo plátnem, pouštěná po větru do vzduchu‘ řadí ke jménům životným. Svědčí o tom jednak tvar 4. p. j. č.: pouštět draka (nikoli *drak), jednak tvar 1. p. mn.: draci (ne *draky) se pouštějí většinou na podzim. Totéž platí i o slově sněhulák, u nějž uživatelé češtiny občas také nad tím, že jde o jméno životné, pochybují: stavět sněhuláka, sněhuláci začali tát. Existuje však i výraz drak užívaný jako jméno neživotné, a to ve významu ,základní konstrukční část letadla (trup, podvozek, nosná a ocasní plocha aj.)‘: tvar 4. p. j. č. se shoduje s tvarem 1. p. (drak je možno rozdělit na části podle umístění a funkce) a tvar 1. p. mn. č. má podobu draky (draky musí čelit únavovým poškozením).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Tvarosloví – podstatná jména → Životnost podstatných jmen
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo drak I a drak II

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14971
Užití:
0 0 0
Dotaz: Pomnožná podstatná jména
Konkrétní dotaz: Sledoval jsem v televizi přenos ze slavnostního požehnání svatovítských varhan a zaujalo mě, že v něm moderátor opakovaně používal tvar 6. pádu varhanech. Nemělo by to být spíš varhanách?
Klíčové slovo: varhany
Odpověď: Zmíněné slovníky i IJP shodně uvádějí, že varhany jsou rodu ženského, v SSJČ, PSJČ a IJP však můžeme nalézt i informaci, že daný výraz může zřídka být také rodu mužského neživotného. Jednotlivé slovníky se pak mírně liší v tom, které tvary mužského rodu explicitně v rámci hesla uvádějí; SSJČ zaznamenává dubletní tvary u 6. pádu (kromě častějšího tvaru žen. rodu varhanách zřídka i tvar muž. rodu varhanech) a u 7. pádu (častější tvar rodu ženského varhanami a řidší tvar rodu mužského varhany), PSJČ kromě těchto tvarů obsahuje ještě navíc i dublety u 3. pádu, jako primární také zmiňuje tvar rodu ženského varhanám, ojediněle se dle PSJČ vyskytuje i tvar rodu mužského varhanům. Slovo varhany můžeme nalézt hned v několika slovnících spisovné češtiny, konkrétně v Akademickém slovníku cizích slov (ASCS), Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ), Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ) a v Příručním slovníku jazyka českého (PSJČ), ale také v Internetové jazykové příručce (IJP). Ve všech těchto jazykových zdrojích se dočteme, že varhany jsou podstatné jméno pomnožné s významem ‚hudební nástroj tvořený soustavou píšťal rozeznívaných proudem vzduchu‘. Slovníky tedy poměrně jednoznačně považují tvary rodu mužského neživotného za řídké. Abychom ověřili, zda se tyto tvary opravdu v současné češtině již neužívají, je třeba nahlédnout do jazykového korpusu. V současném největším korpusu psané češtiny SYN v14 nalezneme následující poměry výskytů jednotlivých tvarů slova varhany, u kterých připadají v úvahu dublety: 2. pád varhan; (19 981 výskytů) vs. varhanů (22 výskytů), 3. pád varhanám(911) vs.varhanům (284), 6. pád varhanách (1030) vs. varhanech (133), 7. pád varhanami (1425) vs. varhany (0). Jak je tedy patrné, distribuce mužských a ženských forem se napříč pády značně liší. U 2. a 7. pádu můžeme pozorovat jasnou převahu až výlučné užívání tvarů rodu ženského. Větší variabilitu můžeme vidět u 3. a 6. pádu, u obou z nich však stále převažují tvary rodu ženského (u pádu 3. v poměru 3,21 : 1, u pádu 6. je převaha tvaru ženského rodu ještě výraznější, a to v poměru 7,75 : 1). I když se tedy můžeme s tvary rodu mužského setkat (především tvary varhanům a varhanech vykazují nezanedbatelné počty výskytů v korpusu), z úzu vyplývá, že uživatelé jazyka v souladu s jazykovými zdroji preferují tvary rodu ženského, proto bychom vám doporučovali užívat primárně je.
Zvažované varianty:
varhanech varhanách
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Akademický slovník cizích slov. 1995.
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v14

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14949
Užití:
0 0 0
Dotaz: Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz: Zajímalo by mě, jak skloňovat jméno Vercingetorix. V praxi se objevují ve 2. p. dvě podoby: Vercingetorixe a Vercingetoriga. Které z nich mám dát přednost?
Klíčové slovo: Vercingetorix
Odpověď: Vercingetorix byl náčelník keltského kmene Arvernů, který stručně řečeno vedl vojsko proti Caesarovi, když osvobozoval Galii. Po počátečních úspěších byl nakonec poražen a popraven. Jak skloňovat jeho jméno ani jiná jména stejně zakončená (např. Orgetorix, Dumnorix), jazykové příručky neuvádějí. Tvar Vergcingetoriga lze nalézt v publikacích věnovaných antice (Encyklopedie antiky, Slovník antické kultury). Ke změně tvarotvorného základu u jmen zakončených na -x dochází např. i u jména Styx (bájná řeka) – 2. p. Stygu, sfinx – 2. p. sfingy. Tvary v nepřímých pádech sfingy, sfingu atd. vedly posléze k tomu, že se i v 1. p. prosadila vedle podoby sfinx i podoba sfinga – a podobně je tomu např. u jmen jako gastritida, laryngitida (původně gastritis, laryngitis – 2. p. gastritidy, laryngitidy). Jméno Vercingetorix se začalo postupně skloňovat odlišným způsobem, tj. připojováním koncovky za celé jméno: Vercingetorix – 2. p. Vercingetorixe. Je to dáno bezesporu tím, že mužských životných jmen antického původu zakončených na -ix je v porovnání se jmény jinak zakončenými nepoměrně méně, a tudíž chybí povědomí o tom, jaký je původní způsob skloňování. Nahlédnutím do korpusu SYN v11 lze zjistit, že tvarů s x je zhruba dvakrát víc než tvarů s g – najdeme jich tu (mimo 1. p., který je pro toto srovnání irelevantní) 24, zatímco tvarů s g 11. Domníváme se, že je třeba připustit oba způsoby skloňování. Lze však předpokládat, že v odborných textech budou upřednostňovány původní tvary Vercingetoriga, Vercingetorigovi atd., zatímco v publicistických textech spíše novější tvary Vercingetorixe, Vercingetorixovi atd.
Zvažované varianty:
Vercingetoriga Vercingetorixe
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14944
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Je jazykově správně polévka s těstovinou, nebo má být s těstovinami?
Klíčové slovo: polévka s těstovinou
Odpověď: Těstovina je jedním z řady podstatných jmen, která se užívají převážně v množném čísle. Patří mezi ně označení pokrmů jako halušky, brambory, hranolky, noky, krokety, fazole, jáhly nebo kroupy. Ať už se podávají jako samostatné jídlo, resp. jeho hlavní složka, nebo jako příloha, nebývá potřeba mluvit o jednotlivém kusu, typicky se vyskytují pohromadě ve větším množství a o takové skupině se pak mluví jako o jednom celku. Přímo mezi pomnožná podstatná jména je však zařadit nemůžeme. V různé míře se totiž objevují i v jednotném čísle, a to nejen v případech, kdy takové užití opravdu referuje k jednomu kusu (nastrouhám větší syrový brambor, dojídal poslední knedlík, jednu těstovinu hodíme na kachlíčkový obklad), ale i tehdy, když se jím míní celý soubor (o souborovém významu podstatných jmen a jeho souvislosti s gramatickou kategorií čísla viz více v článku Jarmily Panevové a Magdy Ševčíkové z roku 2011, o podstatných jménech s převahou tvarů v množném čísle pak v článku Víta Michalce a Vojtěcha Veselého z roku 2016). V jídelních lístcích a dalších textech podobných žánrů tak můžeme vídat např. smažený sýr s bramborem (ale *s bramborou se kupodivu nepoužívá), rajskou s knedlíkem nebo polévku s těstovinou. (Neplatí to ale pro celou skupinu stejně – pokrm s hranolkem či hranolkou, s jáhlou nebo s kroupou by asi většinu potenciálních konzumentů překvapil.) Autoři i čtenáři navzdory jednotnému číslu sdílejí nevyřčený předpoklad, že půjde o nemálo nakrájených kousků brambor, několik knedlíků (tj. plátků větší knedlíkové šišky) a větší množství jednotlivých těstovin. Taková užití naznačují chápání blízké látkovým podstatným jménům vyskytujícím se prakticky výhradně v jednotném čísle, jako jsou rýže, čočka, hrách, cizrna, pohanka, kuskus, quinoa nebo bulgur. U nich lze sice rozeznat jednotlivé kusy, ale ty jsou tak malé, že se i při jídle běžně nabírají a konzumují po větších skupinách, ne jednotlivě (a v případě jednotlivého kusu by se nejspíš hovořilo o zrníčku, kuličce apod.). Těstovina se v takových případech gramaticky přibližuje jednomu svému druhu, který se užívá právě jen v jednotném čísle, totiž tarhoně. Při zjišťování, zda se polévka s těstovinou běžně užívá, nebo je spíš ojedinělou nezvyklostí, velmi záleží, kam se díváme. V šestimiliardovém korpusu SYN v11 složeném z odborné literatury, beletrie a publicistiky je poměr předložkových spojení s těstovinou proti s těstovinami 83 : 2000, tj. 1 : 24 (zaokrouhleno na celé číslo). V ještě větším korpusu ONLINE1 obsahujícím internetovou žurnalistiku, diskuse a příspěvky ze sociálních sítí se však tatáž předložková spojení vyskytují v poměru 1 832 : 3 016, tj. 1: 1,6 (zaokrouhleno na desetiny). Podstatnou část takových výskytů tvoří příspěvky na facebooku a twitteru, v nichž restaurace a podobná zařízení typicky oznamují polední nabídku určitého dne či týdne. Z toho vyplývá, že výraz jako polévka s těstovinou se nehodí do každého spisovného textu, ale ve svém nejpřirozenějším prostředí – na jídelním lístku nebo zprávě o něm – je téměř tak doma jako konkurenční polévka s těstovinami. Do žurnalistického textu bychom ho tedy nedoporučili, ale v tweetu s poledním menu hostince se mu není třeba vyhýbat.
Zvažované varianty:
s těstovinou s těstovinami
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Jazykový zdroj: Slovo a slovesnost.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Michalec, Vít – Veselý, Vojtěch (2016): K významu substantiv s převahou plurálových tvarů. 77(3), s. 163–184.
Jazykový zdroj: Slovo a slovesnost.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Panevová, Jarmila – Ševčíková, Magda (2011): Jak se počítají substantiva v češtině. 72(3), s. 163–176.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14943
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Pozastavila jsem se nad spojením v nohách postele. V Internetové jazykové příručce jsem se dočetla, že v 6. p. množného čísla jsou možné tvary nohách a nohou, přičemž ve významu ‚končetina‘ se užívá spíše tvar nohou. Jak je to ale v případě spojení v nohách postele? Zmíněnému prostoru se tak přece říká, protože v něm má nohy člověk, nikoli proto, že tam má nohy postel. Můžu tedy říci v nohou postele?
Klíčové slovo: v nohách postele
Odpověď: Máte pravdu, že toto spojení skutečně odkazuje k lidským končetinám, jak vyplývá i z definice jednoho významu slova noha ve Slovníku spisovného jazyka českého: ‚nohy (u lůžka nebo hrobu) strana, kde ležící člověk má nohy‘. Formálně se však slovo nohy ve zmíněném spojení vztahuje k posteli, čemuž odpovídají i příkladové věty ze SSJČ, např. stál v nohách (postele, hrobu), sedla si do noh postýlky. Zásadní roli zde hraje také zažitost spojení. Data z korpusu SYN v11 ukazují, že spojení v nohou postele se sice v úzu vyskytuje (v korpusu lze najít 43 dokladů), avšak výrazně v něm převažuje spojení v nohách postele (v korpusu lze najít 265 dokladů). Zajímavé je, že ve vazbě s 2. p. v úzu naopak jednoznačně převládá spojení do/u nohou postele (v korpusu SYN v11 lze najít 182 dokladů) nad spojením do/u noh postele (korpus obsahuje 10 dokladů). Možnost dubletních tvarů 2. p. v tomto spojení (do noh i do nohou) explicitně uvádí starší Příruční slovník jazyka českého. U vazeb se 6. p. však tentýž slovník připouští pouze podobu v nohách postele. Abychom ale konkrétně odpověděli na váš dotaz: Doporučujeme respektovat zažitý způsob psaní a držet se podoby v nohách postele.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.