Telefon: (+420) 257 531 793

Pondělí až pátek 10–12 hodin

Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr ID oblasti: #23 [Tvarosloví].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/112, položky: 1-10/1112
Stav:
#14859
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: V textu pojednávajícím o hmyzu jsem se setkala se spojením se zlatoočky. Nemělo by tam být se zlatoočkama?
Klíčové slovo: zlatoočka
Odpověď: Ani jeden z uvedených tvarů není náležitý, neboť se jedná o tvary rodu středního. Oficiální název hmyzu však není zlatoočko, nýbrž zlatoočka, toto podstatné jméno se tedy řadí k rodu ženskému. Skloňuje se podle vzoru žena, a proto má spisovný tvar sedmého pádu množného čísla podobu (se) zlatoočkami. Existuje však i rostlina, jež je v češtině pojmenována právě jménem rodu středního – zlatoočko (latinsky chrysopsis). Toto slovo má v sedmém pádě množného čísla tvar (se) zlatoočky, skloňuje se totiž stejně jako očko ve významu ‚věc připomínající oko‘ ((s) očky), nikoliv ve významu ‚zrakový orgán‘ ((s) očkama). Stejným způsobem zacházíme i s dalšími podobnými jmény, např. krásnoočko (zelený bičíkovec s červenou skvrnou citlivou na světlo) – (s) krásnoočky.
Zvažované varianty:
zlatoočkami zlatoočky zlatoočkama
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo zlatoočka

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14817
Užití:
0 0 0
Dotaz: Vlastní jména ostatní: kolísání v rodě nebo v čísle
Konkrétní dotaz: Je náležitý tvar Amose, nebo Amosa?
Klíčové slovo: Amos
Odpověď: Jméno Amos/Ámos seřadí rodným jménům jako Alfons, Alois, Andreas, Boris, Denis, Felix, Radúz, která jsou v 1. pádě ve výslovnosti zakončená na souhlásku -s. V minulosti se tato jména řadila ke vzoru „pán“, tzn. že v 2. a 4. p. měla koncovku -a. Postupně začala přecházet ke vzoru „muž“, a tudíž do těchto pádů pronikla koncovka -e. Kolísání mezi tvrdým a měkkým skloňováním zaznamenává F. Trávníček v Mluvnici spisovné češtiny I (1951), na 1. místo však zařazuje tvary s koncovkou -a. I příručka O češtině pro Čechy (1960) píše o tomto kolísání a dodává, že ve spisovném jazyce převládá měkké skloňování. To konstatuje i Mluvnice češtiny 2 (1986). Tvar 2. pádu jako příklad připojuje jen ke jménu Alois, a to Aloise (zastarale Aloisa). Internetová jazyková příručka (IJP) ve výkladové části uvádí z rodných jmen zakončených ve výslovnosti na -s výrazy Alois a Amos, u nichž rovněž, stejně jako u mnohých příjmení, konstatuje, že tvary podle vzoru „pán“ jsou již zastaralé. Ve slovníkové části IJP jsou u jmen Andreas, Denis, Boris, Felix a Radúz ve 2. a 4. p. jen tvary s koncovkou -e, dvojí tvary u jmen Alfons, Alois a Amos/Ámos, a to na 1. místě s koncovkou -a. V praxi, jak dokládá korpus SYN v14, však převládají tvary s koncovkou -e, a to u jmen Alois a Amos/Ámos zcela přesvědčivě: tvar Aloise má v 2. p. 22 192 výskytů, ve 4. p. 5 395, tvar Aloisa ve 2. p. 8, ve 4. p. 3; tvar Amose/Ámose ve 2. p. 9 840, ve 4. p. 1 907, tvar Amosa/Ámosa ve 2. p. 43, ve 4. p. 3. Méně výrazný je poměr obou koncovek u jména Alfons: tvar Alfonse se v 2. p. vyskytuje 10 539×, ve 4. p. 762×, tvar Alfonsa ve 2. p. 578×, ve 4. p. 256×. Doporučujeme vám užít tvar Amose, který v praxi jednoznačně převládá.
Zvažované varianty:
Amose Amosa
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku, kap. 2.1 Jména zakončená na ‑s, ‑z, ‑x (typ Alois, Hynais, Kraus, Klaus, Charles, Jens, Hlinomaz, Asterix, Mánes, Arbes, Rys, Kos, Hus)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14816
Užití:
0 0 0
Dotaz: Vlastní jména ostatní: kolísání v rodě nebo v čísle
Konkrétní dotaz: Je náležitý tvar Alfonse, nebo Alfonsa?
Klíčové slovo: Alfons
Odpověď: Jméno Alfons se řadí k rodným jménům jako Alois, Amos/Ámos, Andreas, Boris, Denis, Felix, Radúz, která jsou v 1. pádě ve výslovnosti zakončená na souhlásku -s. V minulosti se tato jména řadila ke vzoru „pán“, tzn. že v 2. a 4. p. měla koncovku -a. Postupně začala přecházet ke vzoru „muž“, a tudíž do těchto pádů pronikla koncovka -e. . Kolísání mezi tvrdým a měkkým skloňováním zaznamenává F. Trávníček v Mluvnici spisovné češtiny I (1951), na 1. místo však zařazuje tvary s koncovkou -a. I příručka O češtině pro Čechy (1960) píše o tomto kolísání a dodává, že ve spisovném jazyce převládá měkké skloňování. To konstatuje i Mluvnice češtiny 2 (1986). Tvar 2. pádu jako příklad připojuje jen ke jménu Alois, a to Aloise (zastarale Aloisa). Internetová jazyková příručka (IJP) ve výkladové části uvádí z rodných jmen zakončených ve výslovnosti na -s výrazy Alois a Amos, u nichž rovněž, stejně jako u mnohých příjmení, konstatuje, že tvary podle vzoru „pán“ jsou již zastaralé. Ve slovníkové části IJP jsou u jmen Andreas, Denis, Boris, Felix a Radúz ve 2. a 4. p. jen tvary s koncovkou -e, dvojí tvary u jmen Alfons, Alois a Amos/Ámos, a to na 1. místě s koncovkou -a. V praxi, jak dokládá korpus SYN v14, však převládají tvary s koncovkou -e, a to u jmen Alois a Amos/Ámos zcela přesvědčivě: tvar Aloise má v 2. p. 22 192 výskytů, ve 4. p. 5 395, tvar Aloisa ve 2. p. 8, ve 4. p. 3; tvar Amose/Ámose ve 2. p. 9 840, ve 4. p. 1 907, tvar Amosa/Ámosa ve 2. p. 43, ve 4. p. 3. Méně výrazný je poměr obou koncovek u jména Alfons: tvar Alfonse se v 2. p. vyskytuje 10 539×, ve 4. p. 762×, tvar Alfonsa ve 2. p. 578×, ve 4. p. 256×. V praxi u jména Alfons převládá ve 2. a 4. p. sice tvar Alofonse, který vám doporučujeme i užít, ale tvar Alfonsa rozhodně chybný není.
Zvažované varianty:
Alfonse Alfonsa
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku, kap. 2.1 Jména zakončená na ‑s, ‑z, ‑x (typ Alois, Hynais, Kraus, Klaus, Charles, Jens, Hlinomaz, Asterix, Mánes, Arbes, Rys, Kos, Hus)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo Josef

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14815
Užití:
0 0 0
Dotaz: Vlastní jména ostatní: kolísání v rodě nebo v čísle
Konkrétní dotaz: V mnohých jazykových příručkách se v 2. a 4. p. uvádí u jména Alois tvary Aloise i Aloisa. Druhý tvar se dneska ještě opravdu užívá?
Klíčové slovo: Alois
Odpověď: Jméno Alois se řadí k rodným jménům jako Alfons, Amos/Ámos, Andreas, Boris, Denis, Felix, Radúz, která jsou v 1. pádě ve výslovnosti zakončená na souhlásku -s. V minulosti se tato jména řadila ke vzoru „pán“, tzn. že v 2. a 4. p. měla koncovku -a. Postupně začala přecházet ke vzoru „muž“, a tudíž do těchto pádů pronikla koncovka -e. Již 1. vydání Pravidel českého pravopisu (1902), PČP, uvádí u jména Alois dvojí tvary, na 1. místě tvar Aloise, na 2. Aloisa. Je tomu tak i v PČP z r. 1913, 1921, PČP z r. 1926 a 1941 pořadí překvapivě obrátila, PČP z r. 1957 i 1993 ho vrátila zpět. Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) i obě vydání Slovníku spisovné češtiny (1978, 1994) umístily na 1. místo také tvar s koncovkou -e. Kolísání mezi tvrdým a měkkým skloňováním zaznamenává F. Trávníček v Mluvnici spisovné češtiny I (1951), na 1. místo však zařazuje tvary s koncovkou -a. I příručka O češtině pro Čechy (1960) píše o tomto kolísání a dodává, že ve spisovném jazyce převládá měkké skloňování. To konstatuje i Mluvnice češtiny 2 (1986). Tvar 2. pádu jako příklad připojuje jen ke jménu Alois, a to Aloise (zastarale Aloisa). Internetová jazyková příručka (IJP) ve výkladové části uvádí z rodných jmen zakončených ve výslovnosti na -s výrazy Alois a Amos, u nichž rovněž, stejně jako u mnohých příjmení, konstatuje, že tvary podle vzoru „pán“ jsou již zastaralé. Ve slovníkové části IJP jsou u jmen Andreas, Denis, Boris, Felix a Radúz ve 2. a 4. p. jen tvary s koncovkou -e, dvojí tvary u jmen Alfons, Alois a Amos/Ámos, a to na 1. místě s koncovkou -a. V praxi, jak dokládá korpus SYN v14, však převládají tvary s koncovkou -e, a to u jmen Alois a Amos/Ámos zcela přesvědčivě: tvar Aloise má v 2. p. 22 192 výskytů, ve 4. p. 5 395, tvar Aloisa ve 2. p. 8, ve 4. p. 3; tvar Amose/Ámose ve 2. p. 9 840, ve 4. p. 1 907, tvar Amosa/Ámosa ve 2. p. 43, ve 4. p. 3. Méně výrazný je poměr obou koncovek u jména Alfons: tvar Alfonse se v 2. p. vyskytuje 10 539×, ve 4. p. 762×, tvar Alfonsa ve 2. p. 578×, ve 4. p. 256×. Jak vidno, tvar Aloisa se ve 2. a 4. p. ještě, i když výjimečně, používá, a to zejména ve spojení s příjmením Jirásek (v SYN v14 z 8 dokladů v 2. p. jich na toto spojení připadají 4, ve 4. p. všechny).
Zvažované varianty:
Aloise Aloisa
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku, kap. 2.1 Jména zakončená na ‑s, ‑z, ‑x (typ Alois, Hynais, Kraus, Klaus, Charles, Jens, Hlinomaz, Asterix, Mánes, Arbes, Rys, Kos, Hus)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo Josef
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo Josef

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14785
Užití:
0 0 0
Dotaz: Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz: Jak zacházet s osobním jménem Joe, jehož nositelem je např. americký prezident Joe Biden? Jestliže se vyskytuje spolu s příjmením, je nutné ho vždy skloňovat (pokud ano, tak jak)?
Klíčové slovo: Joe Biden
Odpověď: Primárně doporučujeme rodné jméno, i když je ve spojení s příjmením, skloňovat (jméno Joe i příjmení Biden budou mít tvary podle vzoru „pán“). Na rozdíl od zcela neproblematického skloňování příjmení Biden u jména Joe narážíme na fakt, že se v zakončení píše -oe, avšak vyslovuje [ou]. Při skloňování se přidávají pádové koncovky vzoru „pán“: 1., 5. p.: Joe; 2., 4. p. Joea; 3., 6. p. Joeovi; 7. p. Joem. Rodná jména, která jsou zakončena jinak než na souhlásku nebo na -a, však v češtině ve spojení s příjmením či jiným jménem občas zůstávají nesklonná. Můžeme tak např. říct film Charlie Chaplina (ale samozřejmě také film Charlieho Chaplina, nikoli však už film *Robert Redforda, neboť jméno Robert je zakončeno na souhlásku). Podobně lze hovořit o myšlenkách René Descartesa (vedle Reného Descartesa) atp. Do dané skupiny spadá i kombinace jmen Joe Biden. Vedle základní varianty (tj. skloňování rodného jména i příjmení: 2. p. Joea Bidena) je tedy možné zvolit také způsob, kdy příslušnou pádovou koncovku bude mít pouze příjmení: 2. p. Joe Bidena.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo Joe, Skloňování osobních jmen → Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [u], [ú], [ou], [au] → Jména zakončená ve výslovnosti na [u], [ou], [au] a v písmu na jiné písmeno nebo skupinu písmen
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14748
Užití:
1 1 0
Dotaz: Nejasný rod, kolísání rodu
Konkrétní dotaz: Chtěla bych se zeptat, v jakém rodě je v češtině užívána zkratka ADHD?
Klíčové slovo: ADHD
Odpověď: Iniciálová zkratka ADHD [á dé há dé] je převzata z anglického názvu attention deficit hyperactivity disorder, jenž je do češtiny obvykle překládán jako deficit/porucha pozornosti s hyperaktivitou (viz např. Velký psychologický slovník od P. Hartla a H. Hartlové z r. 2010). Lze ji nalézt v Akademickém slovníku současné češtiny (2012–2026), který ji řadí k rodu ženskému i střednímu. Starší výkladové slovníky tuto zkratku nezachycují. Kolísání mezi dvěma rody je u iniciálových zkratek poměrně běžné (např. HTML, LCD – rod mužský neživotný i střední, LGBT – rod střední i ženský, FBI – rod mužský neživotný i ženský, apod.). Tento jev lze vysvětlit střetáváním dvou tendencí. První z nich je přiřazení zkratky k rodu základového podstatného jména, přičemž v případě cizí zkratky vycházíme z ustáleného překladu. V tomto ohledu je rod zkratky ADHD pravděpodobně motivován obvyklým překladem základového slova disorder podstatným jménem rodu ženského porucha. Na druhé straně však iniciálové zkratky bývají často přiřazovány i k rodu střednímu, a to zejména v případě, kdy není obecně znám jejich původ a význam jednotlivých složek nebo není ustálen překlad názvu, který zastupují. K užití středního rodu může mluvčí v našem případě také navádět rovněž zakončení zkratky ADHD na [é] ve výslovnosti. Obě varianty proto považujeme za náležité. Ve vzorku 120 náhodných výskytů zkratky ADHD v úzu zachyceném v korpusu SYN v14, u kterých lze díky předcházejícímu přídavnému jménu určit jejich rod, převažuje užití v rodě středním: evidujeme 38 výskytů v rodě ženském (např. Daniel má diagnostikovanou ADHD.), 59 v rodě středním (Neléčené ADHD nemusí způsobovat „pouze“ poruchy nálad.) a 23 dokladů, u nichž zamýšlený střední rod předpokládáme, avšak nemůžeme zde zcela vyloučit ani rod mužský (Má čtyřletého syna Honzíka, který trpí extrémním ADHD.).
Poslední užití: 12.9.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo ADHD
Jazykový zdroj: Velký psychologický slovník. Hartl, Pavel; Hartlová, Helena. 2010.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo ADHD
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v14
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Zkratky, značky, čísla a číslovky → Zkratky iniciálové (ČR, DIČ, SMS, SÚKL, IKEA) → 3 Rod iniciálových zkratek

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14747
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Nedávno se moje žena vyjádřila, že z oběda nezbyla jediná haluška. Ohradil jsem se, že se nevyjadřuje jazykově správně. Mám za to, že halušky je pomnožné a že to nejde takto užívat v jednotném čísle. Je to tak?
Klíčové slovo: haluška, halušky
Odpověď: Slovník spisovné češtiny (Praha: Academia 1994) a Akademický slovník cizích slov (Praha: Academia 1995) shodně popisují podstatné jméno halušky jako pomnožné s významem ‚jídlo z růz. těsta (malé noky, nudle, flíčky, šišky ap.)‘, respektive ‚krajový název růz. jídel, zvl. noků, šišek, flíčků, nudlí aj.‘. Aktuálně vznikající Akademický slovník současné češtiny naopak uvádí samostatné heslo haluška v jednotném čísle, avšak s poznámkou ‚zpravidla množné‘. K tomuto popisu je nutno říci, že v českém jazyce bývá kromě pomnožných jmen jako takových popisována i množina takzvaných jmen s převahou plurálových tvarů, tedy takových, která se užívají převážně (ne však zcela výhradně) v množném čísle. L. Kroupová v časopise Naše řeč (1985) vymezuje dvě základní skupiny těchto jmen: 1) taková, jejichž jednotné číslo se vyskytuje řidčeji, ale běžně (boty, punčochy, lyže apod.) a 2) taková, jejichž jednotné číslo se vyskytuje (poněkud nebo zcela) zřídka (škubánky). Halušky z tohoto pohledu můžeme zařadit do druhé z uvedených skupin. Jména tohoto typu se významově přibližují podstatným jménům látkovým (jako jsou např. rýže, mouka, maso apod.), ale na rozdíl od nich se pro označení určitého množství hmoty jídla užívají v množném čísle. Aby to nebylo tak jednoduché, máme spoustu dalších názvů jídel, jejichž tvary se sice vyskytují převážně v množném čísle, ale u kterých dosti zřetelně vnímáme význam jednotlivých kusů (těstoviny, krokety, hranolky, fazole apod.). Jednotné číslo nás u takových jmen tedy nepřekvapí, někdy se dokonce může užívat v „látkovém“ významu namísto čísla množného, viz zajímavý dotaz Ondřeje Dufka z r. 2022: Polévka s těstovinou. U názvů různých potravin se míra vnímání jednotliviny může odlišovat na základě tvaru, míry spojitosti či velikosti kousků apod. Pokud jde o jazykovou praxi, v korpusu SYN v13 můžeme najít 24 dokladů, kdy je výraz haluška užit jakožto název jídla v jednotném čísle: usrkával z ní omáčku a tu a tam zuby vylovil po halušce; pronesené slovo slupnout jako halušku; Jakmile haluška vyplave na hladinu, je hotová. Jestliže tedy někdo užije slovo haluška v jednotném čísle, je dobré vědět, že jde o užití málo časté, nikoli však jazykově nenáležité. Na závěr bychom ještě rádi doplnili, že užití toho výrazu, resp. podoba jídla, které je jím označováno, se může regionálně lišit.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo haluška
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo halušky
Jazykový zdroj: Akademický slovník cizích slov. 1995.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo halušky
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 1985
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v13

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14746
Užití:
0 0 0
Dotaz: Nejasný rod, kolísání rodu
Konkrétní dotaz: V jakém rodě je v češtině užíván název dezertu z ovoce a drobenky crumble?
Klíčové slovo: crumble, krambl
Odpověď: Slovo crumble není zatím v češtině zcela zdomácnělé. Z mnohých formulací, v nichž se objevuje, rod tohoto podstatného jména nepoznáme: letní crumble s ovesnými vločkami; luxusní dezert vytvoříte, když na crumble při servírování dáte kopeček zmrzliny; labužníci si mohou crumble přelít čokoládou. Z dokladů v Českém národním korpusu i na internetu vyplývá, že výraz se někdy užívá jako nesklonný. Z kontextů lze odvodit, že v tom případě je obvykle ve středním rodě, např. jablečné crumble s vanilkovou zmrzlinou; a takové crumble s lesním ovocem, to se vám budou sbíhat sliny; crumble nejlépe chutná teplé; crumble plné horkých jablek s rozinkami; citronové crumble. Protože vyslovovaná podoba výrazu crumble končí na souhlásku [krambl], slovo se přirozeně přiřazuje k mužskému rodu (stejně jako slova dezert, moučník, která se ve spojitosti s názvem crumble objevují). V mužském rodě má slovo tvary neživotného vzoru „hrad“, např. z broskvového crumblu budete nadšení; léto s crumblem; spousta ovoce se dá spotřebovat do koláčů či crumblů. Mužský rod potvrzují i časté přívlastky jako anglický, jablečný, švestkový, borůvkový, rebarborový, horký crumble. Obě možnosti skloňování a přiřazení k rodu najdete v Internetové jazykové příručce a Akademickém slovníku současné češtiny.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo crumble
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo crumble
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v13

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14745
Užití:
0 0 0
Dotaz: Nejasná životnost, kolísání
Konkrétní dotaz: Přemýšlím nad tím, jestli je v textu pohádky O dvanácti měsíčkách v pořádku věta Měsíčci seděli u ohně. Nebo by to snad mělo být Měsíčky seděly u ohně? Životná podoba se mi zdá vhodná, vzhledem k tomu, že jde o živé postavy, ale přijde mi, že tvar měsíčkách v názvu signalizuje spíše neživotnost. Jak to prosím vidíte?
Klíčové slovo: O dvanácti měsíčkách/měsíčcích
Odpověď: Slovo měsíček v jazykových příručkách a slovnících najdeme pouze jako jméno rodu mužského neživotného. Pokud s ním takto budeme nakládat i v přeneseném významu, když označuje postavu, chyby se nedopustíme. Užijeme-li neživotnou podobu měsíčky, je pak samozřejmě náležité reflektovat ji i tvarem přísudku, tedy seděly, bez ohledu na to, zda je pojmenovávaná skutečnost živá, nebo neživá. V uměleckých textech, zejména v okruhu pohádek, však nebývají neobvyklé různé jazykové aktualizace, které jsou v souladu s výjimečností pojmenovávané skutečnosti (zvířata, věci či abstraktní entity mají lidské vlastnosti apod.). Dochází tak k různým podobám personifikace, vytváření nových významů a u mužských jmen se můžeme setkat právě i s posunem v životnosti. Korpus SYN v13 nám nabízí 10 dokladů tvaru měsíčci (přímo v 1. pádě množného čísla) v souvislosti s uvedenou pohádkou. Není to mnoho, ale toto užití je v daném kontextu opodstatněné a věta Měsíčci seděli u ohně je tak vzhledem k označení názvu postavy naprosto akceptovatelným řešením. Tvar měsíčci se také některým pisatelům či čtenářům může jevit jako vhodnější proto, že vylučuje spojitost s pomnožným jménem měsíčky označujícím menstruaci. Tvar měsíčkách v názvu pohádky nám o životnosti příliš neřekne, protože u mužských životných i neživotných jmen zakončených na -k, -g, -h, -ch bývá v 6. pádě množného čísla přijatelné dvojí zakončení, jestliže jsou tato slova citově zabarvená (v uvedeném případě jde o zdrobnělinu, tedy o měsíčcích i měsíčkách; též o miláčcích i miláčkách). Pokud jde o toto konkrétní pojmenování pohádky, vžitý je tvar končící na -ách. V korpusu SYN v13 lze najít 851 dokladů názvu O dvanácti měsíčkách, ale pouze 50 dokladů spojení O dvanácti měsíčcích. Obvyklejší podoba odpovídá názvu původního příspěvku Boženy Němcové v almanachu Lada Nióla z roku 1855, v němž pohádku samostatně publikovala. Dodejme ještě, že některé verze pohádky, včetně několika filmových adaptací, užívají pouze název Dvanáct měsíčků. Ať již v pohádce vystupují měsíčci, nebo měsíčky, jazykovou úroveň textu uvedené tvary slov jistě nesníží. Je však důležité, aby se s životností jména zacházelo v celém textu jednotně a aby se tvar přísudku vždy formálně shodoval s podmětem.
Zvažované varianty:
měsíčky měsíčci
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v13
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo měsíček, Skloňování mužských jmen – 6. p. mn. č.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14744
Užití:
0 0 0
Dotaz: Mužský rod životný
Konkrétní dotaz: Jak zní správný tvar 1. p. množného čísla od jména hoch? Je možné, aby to byl tvar hošové?
Klíčové slovo: hošové, hoši
Odpověď: Výraz hoch se řadí k podstatným jménům, která se skloňují podle vzoru „pán“. Nahlédnutím do mluvnic lze zjistit, že u tohoto vzoru se uvádí v 1. p. mn. č. jak koncovka -i, tak koncovka -ové. Z toho však nevyplývá, že u všech jmen, která k tomuto vzoru náleží, se obě koncovky reálně používají. Jednoduché pravidlo, kdy kterou koncovku užít, neexistuje. Volbu koncovky totiž ovlivňuje řada činitelů, např. zakončení, délka slova, kontext, region (podrobněji viz v Internetové jazykové příručce kapitolu Skloňování mužských životných jmen – 1. p. mn. č.). Výraz hoch je jednoslovný a některá takto krátká slova, která označují jména osob (mnoho jich není), mají pouze koncovku -ové (např. synové, sokové, carové), některá koncovku -i i koncovku -ové (tcháni i tchánové, vrazi i vrahové), některá jen koncovku -i (žáci, kluci). Výraz hoch se řadí mezi ta podstatná jména, která mají kodifikovanou pouze koncovku -i (hoši). Při tvoření tvarů u jmen zakončených na -k, -g, -h, -ch dochází před některými koncovkami ke změně kořenové souhlásky, mezi ně však koncovka -ové nepatří (např. bozi, ale bohové, mniši, ale mnichové). Kdyby byl kodifikován u výrazu hoch tvar s koncovkou -ové, zněl by tedy hochové, nikoli hošové. Tvar hochové se v korpusu SYN v11 nevyskytuje ani jednou, tvar hošové (který nebyl lemmatizován) kupodivu 25×. Z příkladů lze vyčíst, že jde o užití silně příznaková (např. Tři udělaní hošové, kteří mne rozplácli o asfalt před pavilónem).
Zvažované varianty:
hošové hoši
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo hoch, Skloňování mužských životných jmen – 1. p. mn. č.
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.