Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr ID oblasti: #23 [Tvarosloví].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/98, položky: 1-10/980
Stav:
#13669
Užití:
0 0 0
Dotaz: Zeměpisná jména: víceslovná
Konkrétní dotaz: Zajímalo by mě, jak vypadá 6. pád od jména Havlíčkův Brod. Musí se koncovka u obou částí jména shodovat, tzn., že by bylo přípustné pouze v Havlíčkově Brodě či o Havlíčkovu Brodu? Nebo se mohou koncovky lišit, tzn., že by bylo možno napsat též v Havlíčkově Brodu, příp. v Havlíčkovu Brodě? A chovají se stejně i další podobná jména?
Klíčové slovo: přivlastňovací přídavné jméno; Havlíčkův Brod
Odpověď: Mluvnice v pojednání o přídavných jménech zdůrazňují, že se musí s řídícím podstatným jménem shodovat jejich mluvnické kategorie, o nutnosti shodnosti koncovek však nepíšou. V 6. pádě přivlastňovacích přídavných jmen připouštějí koncovku -ě a -u (tedy otcově i otcovu). Lingvista Robert Adam však v článku v časopise Naše řeč již v roce 2005 upozorňoval na to, že v 6. p. přivlastňovacích přídavných jmen je koncovka -u na ústupu. Pokud se podíváme do Českého národního korpusu SYN v12, v němž je užívání jména Havlíčkův Brod zachyceno v desítkách tisíc dokladů, zjistíme, že nejpreferovanější variantou je podoba 6. pádu Havlíčkově Brodě, která má přes 50 000 dokladů. Nicméně jako stále přijatelná se jeví i podoba Havlíčkově Brodu, která má přes 1300 dokladů. IJP proto zachycuje obě. Zbylé varianty, tzn. Havlíčkovu Brodu či Havlíčkovu Brodě, mají takřka nulový výskyt, což je v souladu s výše uvedeným Adamovým zjištěním. Dále jsme prověřili užívání dalších 9 jmen mužského neživotného a středního rodu zachycených v IJP (Drahoňův Újezd, Hřivínův Újezd, Janův Důl, Josefův Důl, Králův Dvůr, Pluhův Žďár, Špindlerův Mlýn, Ho Či Minovo Město, Sudovo Hlavno). Průzkum ukázal, že nejběžnější je v 6. pádě sice podoba shodných koncovek (např. Špindlerově Mlýně), ale v případě, kdy je u podstatného jména (často odvozeného ze jména obecného) běžnější koncovka -u, je v úzu frekventovaně doložena podoba jména s odlišnými koncovkami, která někdy dokonce převažuje (např. Drahoňově Újezdu, Pluhově Žďáru). Naopak podoby jmen v 6. pádu, kdy by přivlastňovací přídavné jméno mělo koncovkou -u (*Drahoňovu Újezdu, *Špindlerovu Mlýně) nejsou v úzu takřka doloženy. Z výše uvedeného vyplývá, že v 6. pádě se koncovka podstatného jména a k němu se vztahujícího přivlastňovacího přídavného jména v některých případech lišit opravdu mohou. Zatímco přivlastňovací přídavné jméno má vždy koncovku -ě, koncovka podstatného jména variuje. Byť mají zkoumaná jména stejnou strukturu, IJP u nich v 6. pádě zachycuje různé podoby dané výskytem v ČNK.
Zvažované varianty:
Havlíčkově Brodě Havlíčkově Brodu Havlíčkovu Brodu Havlíčkovu Brodě
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Formální tvarosloví – Přídavná jména – 1.3 Skloňování adjektiv individuálně přivlastňovacích (s. 386)
Jazykový zdroj: Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Morfologie – Smíšená deklinace adjektiv
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v12
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Adam, Robert (2005): Máte něco proti mámině sezení v tátovu křesle? (Dativ a lokál singuláru maskulina a neutra přídavných jmen). Naše řeč. 88, s. 67–80.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13556
Užití:
0 0 0
Dotaz: Slovesa: příčestí
Konkrétní dotaz: Existuje nějaké pravidlo na to, která slovesa vzoru „tisknout“ můžou mít v příčestí činném -nu-?
Klíčové slovo: vzor „tisknout“, přípona -nu-
Odpověď: Jednoduché pravidlo bohužel neexistuje. Dosavadní příručky (Pravidla českého pravopisu, Slovník spisovné češtiny) uváděly, že v mužském rodě jednotného čísla můžou mít tvary příčestí činného s kmenotvornou příponou -nu- jednak slovesa expresivní (štrejchnul, hecnul, čutnul), jednak slovesa onomatopoická (bouchnul, cinknul). Hranice těchto kategorií sloves jsou ovšem neostré (v řadě případů není jasné, je-li sloveso ještě expresivní či onomatopoické). Kromě toho ve spisovných textech proniká kmenotvorná přípona -nu- i ke slovesům, která evidentně nepatří ani do jedné z uvedených kategorií. Z toho důvodu se autoři Internetové jazykové příručky (IJP) rozhodli údaje o uplatnění přípony -nu- v příčestích činných od sloves vzoru „tisknout“ založit na skutečném používání těchto tvarů, jak je odráží korpus psané češtiny SYN v12. K červenci 2024 tak do IJP byly doplněny tvary příčestí činného s příponou -nu- u sloves s následujícími slovotvornými základy (pokud základové sloveso bez předpony IJP nezachycuje, je před něj umístěn spojovník): bloknout, cuknout, čichnout, -čísnout, čutnout, dáchnout, -dřímnout, -háknout, hecnout, hloupnout, hopsnout, -houpnout, hrábnout, hryznout, hubnout, hupnout, hupsnout, hýbnout, chladnout, -chromnout, chřadnout, jihnout, kleknout, kliknout, kopnout, kousnout, krotnout, kýchnout, kysnout, kývnout, lehnout, -lípnout, loknout, loupnout, lupnout, -máčknout, máchnout, mávnout, máznout, měknout, -míchnout, -mknout, mládnout, moknout, -nuknout, páchnout, pinknout, plivnout, prahnout, pustnout, -pychnout, reznout, rudnout, říhnout, -řknout, seknout, skřípnout, stárnout, střihnout, škrábnout, škubnout, škytnout, šlehnout, šlohnout, štípnout, štrejchnout, tíhnout, típnout, tloustnout, tuhnout, vadnout, vrhnout, vrznout, zívnout, zobnout, žasnout. Ne všechna slovesa s těmito základy splňovala kritéria pro zařazení tvarů s příponou -nu-, což je mj. i případ slovesa tisknout, u něhož tvar tisknul kvůli své nízké frekvenci být do IJP přidán nemohl. Hledisko empirické (užívání tvarů v korpusu) bylo ovšem kombinováno s hlediskem systémovým. Pokud empirická kritéria pro zařazení do IJP splňovalo alespoň jedno sloveso s uvedeným slovotvorným základem, byly do IJP tvary s příponou -nu- doplněny i ke všem dalším slovesům se stejným slovotvorným základem.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13555
Užití:
1 0 0
Dotaz: Slovesa: časování
Konkrétní dotaz: V jedné výzvě jsem četla: „Vyhlašte referendum.“ Je tvar vyhlašte náležitý? Nemá být vyhlaste?
Klíčové slovo: vyhlásit
Odpověď: Všechna slovesa, která patří do 4. slovesné třídy ke vzoru „prosit“, mají ve všech tvarech rozkazovacího způsobu stejnou kořenovou souhlásku jako infinitiv, přítomné tvary i příčestí činné (pros, prosme, proste; hlas, hlasme, hlaste; (ne)kaz, (ne)nekazme, (ne)kazte; raz, razme, razte). Už delší dobu bylo možné pozorovat, že se v praxi, a to i v textech, které prošly jazykovou revizí, stále častěji objevují podoby vyhlašte, dokažte, doražte atp., tedy podoby se změkčenou kořenovou souhláskou (s → š, z → ž). Např. v korpusu SYN v12 mají tvary vyhlas, vyhlasme, vyhlaste 415 výskytů, vyhlaš, vyhlašme, vyhlašte 181 výskytů; doraz, dorazme, dorazte 882 výskytů, doraž, doražme, doražte 301 výskytů. U slovesa kazit dokonce tvary se ž převládají: 512 podob se ž, 74 se z. K měkčení dochází u sloves hlásit, kazit, razit a předponových sloves od nich odvozených taktéž v příčestí trpném a při odvozování slovesných podstatných jmen (hlášen, hlášení; nakažen, nakažení; vyražen, vyražení). To byl patrně důvod, proč tyto hlásky pronikly i do tvarů rozkazovacího způsobu, a varianty s nimi proto zařazujeme do IJP. U dalších sloves, např. hasit (uhasit, dohasit atd.), mrazit (zmrazit, rozmrazit atd.) se tvary se změkčenou souhláskou také objevují, ale stále jednoznačně převažují podoby se s (uhas, uhasme, uhaste atd.) a se z (zmraz, zmrazme, zmrazte), proto podoby se š a ž do IJP zaneseny nebyly.
Zvažované varianty:
vyhlašte vyhlaste
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Rozkazovací způsob 4. slovesné třídy (leč – léči)

Kde popsáno: IJP: vyhlásit; IJP: Rozkazovací způsob 4. slovesné třídy (leč – léči).

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13508
Užití:
0 0 0
Dotaz: Zeměpisná jména: pomnožná
Konkrétní dotaz: Jak zní 2. pád zeměpisného jména Louky, které nesou místní části obcí Karviná a Zlín? Jsou přípustné tvary Louk i Luk, nebo pouze některý z nich?
Klíčové slovo: Louky
Odpověď: Zeměpisné jméno Louky nesou nejen zmíněné místní části, ale jde rovněž o název zaniklé obce Louky nad Olší a přírodní rezervace Louky pod Kumstátem. Zatímco obecné jméno louka má ve 2. pádě dubletu, tzn. že jsou přípustné tvary louk i luk, v případě pomnožného zeměpisného jména Louky doporučujeme pouze tvar Louk. Jednak tento tvar v místním úzu zmíněných lokalit převažuje, jednak by konkurenční tvar Luk mohl být mylně chápán jako 2. pád pomnožného zeměpisného jména Luka.
Zvažované varianty:
Louk Luk
Atributy odpovědi
Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13438
Užití:
0 0 0
Dotaz: Nejasný rod, kolísání rodu
Konkrétní dotaz: Dnes jsem četla na jednom jídelním lístku, že nabízejí kachnu s lokši. Nějak mi to nesedí, není lokše rodu ženského? Že by mělo být s lokšemi?
Klíčové slovo: lokše
Odpověď: Říct, jaký je ve spisovné češtině rod podstatného jména, jehož 1. pád množného čísla zní lokše, není úplně jednoduché – toto slovo se totiž neužívá rodově vyhraněně a není zachyceno v kodifikačních zdrojích. Žádný z výkladových slovníků češtiny lokše neobsahuje. Najdeme je jen na třech excerpčních lístcích Novočeského lexikálního archivu (přístupných přes rozhraní Příručního slovníku jazyka českého) – všechny uvádějí podstatné jméno lokše v ženském rodě, jeden z nich však s otazníkem a odkazem na variantu lokeš s též nejistým mužským rodem. Podoby lokše (pro východomoravská nářečí) a lukše (pro středomoravská nářečí) zmiňuje Český jazykový atlas v hesle nudle. Jak se totiž dočteme např. v Etymologickém slovníku jazyka českého od Václava Machka, toto slovo v různých obměnách (u něj lokša, lukša, lokeš, lokýš) pojmenovává druh jídla buď z pečeného bramborového těsta, nebo z pokrájeného navlhčeného koláče. Vodítko k základní podobě slova v 1. p. j. č. může poskytnout Slovníkový portál Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV. Nejnovější Slovník súčasného slovenského jazyka obsahuje heslo lokša s významem ‚väčšia placka zo zemiakového cesta (pripravovaného z múky a varených zemiakov) pečená na platni nasucho, obyč. plnená al. podávaná ako príloha‘. Jen o málo starší Krátky slovník slovenského jazyka vykládá význam téhož slova stručněji jako ‚tenký (p)osúch zo zemiakového cesta‘. Odkud se může brát rodová nevyhraněnost slova? Je nejspíš rozumné hledat interpretaci v tvarosloví. Pokud bychom pro spisovnou češtinu uvažovali o dvou konkurenčních rodových podobách, pak ta pro ženský rod by byla nejspíš lokše skloňovaná podle vzoru „růže“, v mužském rodě by to byl lokeš (ale potenciálně i lokš; případné -e- by bylo pohybné, tj. ve většině tvarů vypouštěné) skloňovaný podle vzoru „stroj“. Tato slova mají v polovině pádů stejné tvary. Zčásti si odpovídají přímo tvary téhož čísla a pádu (lokše = 2. p. j. č. a 1., 4. a potenciální 5. p. mn. č.; lokši = 3. a 6. p. j. č.; lokších = 6. p. mn. č.), některé tvary můžou navíc náležet jedné konfiguraci čísla a pádu v ženském rodě a jiné konfiguraci v rodě mužském (např. lokši = také 4. p. j. č. žen. r. a 7. p. mn. č. a potenciální 5. p. j. č. muž. r.). Vzhledem k tomu, co slovo pojmenovává, se často užívá v množném čísle (např. „Upečené lokše potřeme rozpuštěným máslem“; „čertíci v lokších“), kde homonymní tvary nad distinktivními převažují. V takovýchto kontextech bez dalších vodítek nelze rozhodnout, v jakém (pokud vůbec nějakém určitém) rodě ho konkrétní uživatel užívá. Zřetelně mužský rod není v praxi úplně neobvyklý. Např. tvar lokši (což může být 3., 4. nebo 6. p. j. č. žen. r., ale i 3., 5. nebo 6. p. j. č. nebo 7. p. mn. č. muž. r.) má v pětimiliardovém korpusu SYN v11 55 výskytů a 14 z nich (tedy asi jedna čtvrtina) je zřetelně užito v mužském rodě (konkrétně v 7. p. mn. č.; 5. p. j. č. se nepřekvapivě nevyskytuje, lokše nebývá třeba oslovovat), 9 (asi šestina) ve 4. p. j. č. ženského rodu a zbylých 32 v 6. p. j. č. – z nich jen jeden je zřetelně ženského rodu, zbylých 31 rodově nezřetelných. Přímé porovnání nabízí jen 3. p. mn. č., u nějž nacházíme tři výskyty tvaru lokším pro ženský rod a žádný výskyt tvaru lokšům pro rod mužský. Podobně málo informativní počty dokladů jsou i v 7. p. j. č., z nichž jsou dva případy tvaru lokšem mužského rodu a tři případy tvaru lokší rodu ženského (49 výskytů téhož tvaru bylo zjevně v 2. p. mn. č.). Vzhledem k tomu, že lokše nejsou kodifikovány, a také s ohledem na zastoupení různých tvarů v dostupném (psaném) úzu považujeme za náležité obě potenciální rodové podoby, tedy lokše (žen.) i lokeš, případně lokš (muž.). Podoba lokša (žen.) kodifikovaná na Slovensku může být určitým vodítkem k rodovému chápání přinejmenším v sousedních moravských nářečích, proto lze uvažovat o mírném upřednostnění odpovídající podoby lokše (žen.) coby základní varianty.
Zvažované varianty:
ta lokše ten lokeš ten lokš
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Český jazykový atlas. (platí od 2012)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13437
Užití:
0 0 0
Dotaz: Nejasný rod, kolísání rodu
Konkrétní dotaz: Jakého rodu je slovo menses? A má být pomnožné, nebo se může skloňovat menses bez mensesu?
Klíčové slovo: menses, menses
Odpověď: Podstatné jméno menses je příkladem slova, jemuž je nesnadné připsat jednoznačnou tvaroslovnou charakteristiku. Vliv na to mají přinejmenším tři faktory. Prvním z nich je skutečnost, že podobně zakončená přejatá slova v češtině nepatří k jedinému jmennému rodu. Mnoho obecných pojmenování zakončených na -es se řadí do skupiny jmen mužských neživotných (dres, expres, kongres, notes, progres, stres, šábes), najdeme však také slova rodu ženského (lues ‚syfilis, příjice‘ nebo rabies ‚vzteklina‘) i středního (dolmades ‚plněné vinné listy‘ nebo litotes ‚zmírnění výrazu použitím záporu‘). Menses ostatně není jediné z takovýchto slov, které podle dostupných slovníků mezi rody kolísá – srov. zmíněné lues (ž. i muž. neživ.) nebo litotes (s. i muž. neživ.). Druhým faktorem mohou být různé zdroje, o něž konkrétní uživatel opírá své pojímání gramatické kategorie čísla tohoto slova. Povšimněme si, že některá z jmenovaných přejatých slov jsou v původním jazyce v množném čísle (např. notes ‚poznámky‘ nebo zmíněné dolmades). Je možné, že část uživatelů zná původ slova menses v latinském mēnsis ‚měsíc‘, přesněji tvaru množného čísla mēnsēs ‚měsíce‘, a proto ho v češtině užívá v množném čísle; srov. i české měsíčky. Ve prospěch jednotného čísla zase může působit vliv mnohem častěji užívaného slova stejného významu menstruace. Třetím faktorem jdoucím proti morfologické určenosti slova menses je tvarová homonymie. Pakliže se pro mužský neživotný rod nabízí skloňování podle vzoru „hrad“ a v ženském i středním rodě je toto slovo nesklonné, pak 30 z celkových 42 možných kombinací rodu, pádu a čísla má tvar menses. Užití v ženském a středním rodě od sebe často nelze odlišit ani na základě tvaru shodných větných členů – typicky přívlastků a přísudků. Výskyty jako např. „po vysazení léku by se menses měla dostavit do čtyř dnů“ můžeme vyhodnotit stejně dobře jako tvar v ženském rodě a jednotném čísle i jako tvar ve středním rodě a množném čísle, naopak např. tvar ve větě „zmizí zcela obvyklé potíže provázející samotné menses“ může odpovídat ženskému rodu a množnému číslu, ale i střednímu rodu a jednotnému číslu. Diskutované slovo se užívá ve dvou pravopisných podobách: Kromě téměř třikrát častějšího zápisu menses je v úzu běžná i počeštěná podoba menzes (v korpusu SYN v11 se vyskytují v poměru 390 : 143, tj. přibližně 3 : 1). Obě varianty se běžně užívají v publicistice, zápis menses je však relativně obvyklejší v oborové literatuře a okrajovější v beletrii. Bereme-li výskyty obou pravopisných variant jako celek, platí, že zhruba polovinu tvoří ty, u nichž nelze rozhodnout mezi ženským a středním rodem, další takřka čtyři desetiny jsou rodově zcela neurčitelné výskyty. Prokazatelně nesklonných případů (tedy ženského nebo středního rodu) je jistě víc než polovina (56 %), rodově určitelné doklady se počítají v pouhých jednotkách procent (rod mužský neživotný: 5 %, rod ženský: 4 %, rod střední: 2 %). Spojení žánrové a morfologické perspektivy naznačuje určitou tendenci: Na jedné straně k sobě v praxi mají blíž odbornější texty, konzervativnější pravopis a nesklonnost, na druhé straně pak publicistika, progresivnější pravopis a sklonnost, tj. užívání v mužském neživotném rodě. Většina úzu je však tvaroslovně neprůhledná. Proto Internetová jazyková příručka nově zachycuje slovo menses s pravopisnou variantou menzes ve třech rodech a s poznámkou, že všechny možnosti považujeme za přijatelné.
Zvažované varianty:
ten menses ta menses to menses ty menses
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13378
Užití:
2 2 0
Dotaz: Rod jmenný
Konkrétní dotaz: Platí stále, že když napíšu „studenti jsou povinni“, zahrnuje toto vyjádření jak studenty, tak studentky?
Klíčové slovo: generické maskulinum
Odpověď: Ano, toto vyjádření je z jazykového hlediska zcela v pořádku a jeho interpretace je adekvátní. Jev, na nějž se ptáte, se nazývá generické maskulinum (název osoby v mužském rodě tedy zahrnuje všechny osoby nehledě na jejich pohlaví či gender). V češtině je generické maskulinum stále běžně užíváno. Naproti tomu se v současnosti užívají i prostředky tzv. genderově senzitivního vyjadřování. V jeho rámci se upouští od generického maskulina ve prospěch uvádění tvarů rodu ženského (např.: studenti/studentky jsou povinni/povinny). Oba tyto přístupy mají své výhody a nevýhody. Čeština jakožto flektivní jazyk vyjadřuje jmenný rod nejen v příponách či koncovkách podstatných jmen, ale i ve všech dalších ohebných slovních druzích: přídavných jménech, zájmenech, číslovkách a slovesech – z toho důvodu může být těžké neopomenout v (delších) textech všechny náležité tvary rodu mužského i ženského. Nadto mohou být psané texty, které tyto tvary důsledně zaznamenávají, graficky přetížené a v důsledku toho hůře čitelné. Ve srovnání s tím lze generické maskulinum hodnotit jako úsporné a přehledné. Avšak pro zviditelnění zastoupení žen v různých funkcích, rolích apod. je výhodné pojmenovat je explicitně. Navíc ne ve všech formulacích je třeba (striktně) uvádět tvary obou rodů, je možné využít např. několikanásobný podmět typu „studenti a studentky (jsou povinni)“. V některých situacích a textech je vyjádření obou rodů dokonce očekávané a (do jisté míry) ustálené, např. v oslovení v dopise (Vážená paní, vážený pane), ve formulářích (Já, níže podepsaný/podepsaná prohlašuji…) či v dotaznících (Koho jste volil/a v roce 2023?). Do genderově senzitivního vyjadřování se dále řadí jazykové prostředky, které neimplikují žádnou genderovou identitu. Jedná se především o různá opisná vyjádření, která na jednu stranu nevyžadují uvádění slovních tvarů dvou rodů, na druhou stranu podobně jako doplňování přechýlených podob text prodlužují (např.: studující osoby jsou povinny; osoby zapsané ke studiu jsou povinny).
Poslední užití: 13.7.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Nový encyklopedický slovník češtiny online. Karlík – Nekula – Pleskalová. 2012–2018. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Generické maskulinum

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13368
Užití:
1 1 0
Dotaz: Slovesa: časování
Konkrétní dotaz: Nevím, jak správně napsat „společnost nab_de do svého majetku nemovitost“. Nevím, zda to má být nabide, nebo nabyde, nebo jestli by se mohlo použít i nabude.
Klíčové slovo: nabýt
Odpověď: Zápis nabide není správný. Můžete napsat nabyde i nabude. Obě podoby jsou spisovné. Tvary s -y- se však hodnotí jako hovorové; ve stylově vyšších projevech se obvykle dává přednost tvarům s -u-: společnost nabude do svého majetku nemovitost.
Zvažované varianty:
nabyde nabude nabide
Poslední užití: 19.10.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Předponová slovesa odvozená od být – bít
Jazykový zdroj: Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Předponová slovesa odvozená od být – bít

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13252
Užití:
1 1 0
Dotaz: Mužský rod životný
Konkrétní dotaz: Poradíte mi prosím, jak mám v českém textu skloňovat označení tibetského titulu „rinpočhe“?
Klíčové slovo: rinpočhe
Odpověď: Podstatná jména přejatá z cizích jazyků, která dosud nejsou stabilně včleněna do českého jazykového systému, lze někdy skloňovat podle více vzorů, jindy zůstávají nesklonná (zejména mají-li netypické zakončení), v některých případech se nabízí více možností řešení. U výrazu „rinpočhe“ je v jazykové praxi v jednotném čísle opakovaně doloženo zájmenné skloňování (korpus SYN v11): „tibetská kniha o životě a smrti od Sogjala rinpočheho“; „na podporu rinpočheho se konaly demonstrace“; „důkazy proti rinpočhemu“ apod. Podobně jako je tomu u vlastních jmen zakončených na [e], také zde je možné zájmenné skloňování užívat. To platí i pro tvary množného čísla, ačkoli ty zatím nejsou v praxi dostatečně doloženy. Druhou možností je skloňovat jméno „rinpočhe“ jako česká podstatná jména rodu mužského životného zakončená na [e], tedy podle vzoru „soudce“: 2. p. j. č. rinpočhe, 3. p. rinpočhi/rinpočhovi, 4. p. rinpočhe apod. Míru užívání tohoto jmenného skloňování bohužel nelze spolehlivě vyhodnotit, protože jde zpravidla o doklady homonymní s tvary zájmennými nebo s nesklonností: „byl určen … Žamarem rinpočhem“; „později se tento mladý lama stal guruem pro ostatní rinpočhe“. Vzhledem k zakončení slova je však toto skloňování přijatelné. Třetí možností je nakládat s tímto jménem jako s nesklonným. Nesklonná (s výjimkou 7. p. j. č.) zpravidla zůstávají některá přejatá obecná jména zakončená na [e] (kamikadze, padre apod.), nezřídka po tvrdé souhlásce. Pro nesklonnost slova rinpočhe svědčí i některé doklady v korpusu SYN v11 a lze ji uplatnit zejména tehdy, vyskytuje-li se tento výraz společně s dalším, skloňovaným jménem (dalšími, skloňovanými jmény): „setkání s buddhistickým lámou Erangem rinpočhe“; „hovořili jsme o velkém rinpočhe“; „Tibeťané věří, že stejně jako dalajláma jsou rinpočhe opakovaným vtělením jedné a téže duše do jiného těla“. Z jazykového hlediska jsou tedy v pořádku všechna popsaná řešení a můžete užít kterékoli z nich.
Poslední užití: 8.6.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#13202
Užití:
1 1 0
Dotaz: Slovesa: časování
Konkrétní dotaz: V pokynu je uvedeno: nahla_ závadu. Je správně nahlas, nebo nahlaš?
Klíčové slovo: nahlásit
Odpověď je neaktuální.
Odpověď: Rozkazovací tvar slovesa nahlásit je nahlas, nahlaste. Náležitý pokyn tedy je: nahlas závadu.
Zvažované varianty:
nahlas nahlaš
Poslední užití: 10.5.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Rozkazovací způsob 4. slovesné třídy (leč – léči)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: nahlásit

Kde popsáno: IJP: přihlásit; IJP: Rozkazovací způsob 4. slovesné třídy (leč – léči).

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.