Dotaz:
Příslovečné určení
Konkrétní dotaz:
Nevím si rady s určením větného členu. Čím je ve větě „Petr je nejlepší z nás“ spojení „z nás“?
Klíčové slovo:
příslovečné určení zřetele
Odpověď:
Jedná se o příslovečné určení zřetele. (Konkrétněji příslovečné určení zřetelově srovnávací – viz např. Příruční mluvnice češtiny.)
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 464 (odst. 694)
Dotaz:
Větněčlenský rozbor
Konkrétní dotaz:
Nevím si rady s větným rozborem u vět typu „Je možno otevřít dveře“ a „Lze otevřít dveře“. Jde o věty jednočlenné?
Klíčové slovo:
lze; je možno
Odpověď:
Nikoli, v obou případech jde o věty dvojčlenné, podmětem je infinitiv „otevřít“. Ve větě „Je možno otevřít dveře“ je přísudek jmenný se sponou („je možno“). Druhá věta je skladebně poněkud neobvyklá, protože v roli přísudku vystupuje samotné příslovce „lze“ bez sponového slovesa (to se objevuje pouze v minulém a budoucím čase: „bylo lze“, „bude lze“). O tomto typu se mluvnice příliš nezmiňují; více se můžete dočíst například ve Šmilauerově Novočeské skladbě (kap. o přísudku jmenném, typ „hrůza pomyslit“), případně v Nauce o českém jazyku od téhož autora (kap. o přísudku, typ III. – přísudek neslovesný). Výrazy „lze“ a „nelze“ tedy můžeme popsat jako přísudky neslovesné či jmenné (historicky jde o podstatné jméno, jehož ustrnulý tvar získal příslovečnou povahu).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nauka o českém jazyku. Šmilauer. 1974.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 270 (odst. 9-48 e, typ "Co je platno?"); s. 271 (odst. 9-49 III-3, typ "Hrůza pomyslit")
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 168 (odst. 496-b-aa, substantivum klesající v příslovce)
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
V jednom cvičení na určování větných členů jsme narazili na větu, s níž si nevíme rady. Věta zní: „Tohle je útěk.“ Co je ve větě podmětem a co přísudkem?
Klíčové slovo:
podmět vs. jmenná část přísudku
Odpověď:
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, a proto nevíme, jak se k této problematice staví současná školská praxe. Řešení školských úloh můžete vyhledávat též na stránkách Asociace češtinářů, nebo pokládat vlastní dotazy v online diskusi. Určit větné členy v uvedené větě není jednoduché, protože různé příručky k tomuto typu vět přistupují různě. Podle Vladimíra Šmilauera a jeho Novočeské skladby tento větný typ vyjadřuje prosté ztotožnění; uvádí to na příkladu „To jsou koťata májová“. Podle tohoto pojetí by bylo zájmeno „tohle“ podmětem a „je útěk“ přísudkem jmenným se sponou. Příruční mluvnice češtiny sice také hovoří o „ztotožnění něčeho s něčím“ (příklad „To je palác šlechtičen“), avšak současně uvádí, že „sloveso být zde ovšem není složkou slovesně-jmenného přísudku, nýbrž je samo slovesným přísudkem s významem identifikačním“. S tímto pojetím pracuje i příručka Skladba češtiny a doplňuje, že oba zbývající členy (v našem případě „tohle“ a „útěk“) pojmenovávají touž skutečnost a jsou zaměnitelné. Rozhodneme-li však, že v pořadí první člen („tohle“) je ve větě podmětem, narazíme na terminologickou nesnáz: v současné školské gramatice totiž zatím neexistuje odpovídající název pro druhý člen („útěk“).
Poslední užití:
20.1.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 403 (odst. 632)
Jazykový zdroj:
Skladba češtiny. Grepl – Karlík. 1998. (platí od 1998)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 58 (sekce 27)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 157 (odst. 4835)
Dotaz:
Přechodník ve funkci doplňku
Konkrétní dotaz:
Chtěl bych se zeptat, jak se z větněčlenského hlediska určují přechodníkové konstrukce, např. „Obléknuv si kabát, odešel do práce“. Jde o nějaký typ příslovečného určení?
Klíčové slovo:
přechodník jako větný člen
Odpověď:
Nikoli, nejde o příslovečné určení, přechodníky se tradičně považují za doplněk.
Poslední užití:
22.1.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Dotaz:
Přísudek jmenný se sponou
Konkrétní dotaz:
Určují se ve škole přísudky, jejichž součástí je předložka nebo příslovce, např. „Stánek je na trhu“, „Je mi dobře“ ap., jako jmenné se sponou? Čekala bych, že zde může být pouze jméno, jak napovídá název.
Klíčové slovo:
příslovce/předložka v přísudku jmenném
Odpověď:
Přísudek jmenný se sponou se nazývá jmenný proto, že nejčastěji v neslovesné části figurují právě jména (podstatná či přídavná). Mluvnice však pod přísudek jmenný se sponou běžně zahrnují i případy, kdy neslovesnou část tvoří příslovce či infinitiv (proto některé zdroje raději hovoří o „neslovesné“ části). Spojení tvořená předložkou a jménem se ve jmenné části přísudku také běžně objevují. Např. Základní mluvnice českého jazyka, která shrnuje učivo v rozsahu základního a středního vzdělávání, uvádí ve výkladu o přísudku jmenném se sponou příklady „Tvoje práce je bez chyb“ nebo „Venku je dnes hezky“.
Poslední užití:
2.12.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Jazykový zdroj:
Nauka o českém jazyku. Šmilauer. 1974.
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Dotaz:
Přísudek jednoduchý vs. složený
Konkrétní dotaz:
Lze považovat spojení „jedu lyžovat“ nebo „jdu do školy“ za přísudky složené? Nebo jsou slovesa „jet“, „jít“ přísudky jednoduché a výrazy „lyžovat“, „do školy“ další větné členy?
Klíčové slovo:
jet lyžovat
Odpověď:
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, takže nevíme, jak přesně současná školská praxe definuje složený přísudek, nicméně tradičně bývá složený přísudek chápán jako spojení modálního či fázového slovesa a infinitivu plnovýznamového slovesa. Ve vašem případě o složené přísudky zcela jistě nejde. „Jedu“ a „jdu“ jsou jednoduché přísudky, „lyžovat“ příslovečné určení účelu a „do školy“ příslovečné určení místa.
Poslední užití:
15.12.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Nemůžeme se shodnout, jakým větným členem je infinitiv ve větách typu „jedu lyžovat“ nebo „běžím se učit“.
Klíčové slovo:
jet lyžovat
Odpověď:
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, takže nevíme, jaké řešení je vyžadováno ve škole, nicméně v obou případech bychom infinitiv určili jako příslovečné určení účelu („jedu, abych lyžoval“, „běžím, abych se učil“).
Poslední užití:
15.12.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Dotaz:
Podmět v 1. p. – zájmeno
Konkrétní dotaz:
Děláme se synem úkol, v němž má určovat větné členy, a pohořeli jsme na zájmenu „která“ v souvětí „Na okně seděla kočka, která se vyhřívala na sluníčku“. O jaký větný člen se jedná?
Klíčové slovo:
který
Odpověď:
V první řadě musíme upozornit, že nejme didaktické pracoviště, takže nevíme, jak k tomuto problému přistupuje současná školská praxe. Formálně je však zájmeno „která“ podmětem vedlejší věty, v níž zastupuje jméno „kočka“ z věty hlavní. Toto řešení uvádí i poradna Asociace češtinářů (https://www.ascestinaru.cz/poradna-asc-podmet-ve-vedlejsich-vetach/), na niž tazatele se školskými dotazy často odkazujeme. Nelze však vyloučit, že někteří učitelé větněčlenské určování vztažných zájmen v této pozici nevyžadují. V případě nejasností doporučujeme možná řešení primárně konzultovat s konkrétním učitelem.
Dotaz:
Příslovce v přísudku jmenném se sponou
Konkrétní dotaz:
Potřebovala bych nějak srozumitelně vysvětlit dceři, proč je věta „Bylo tam dusno“ jednočlenná. Dcera určila výraz „dusno“ jako podmět a „bylo“ jako přísudek. Je toto řešení nepřípustné? Paní učitelka v řešení uvádí pouze jednočlennou větu.
Klíčové slovo:
dusno
Odpověď:
Paní učitelka má pravdu. Celou konstrukci „bylo dusno“ je třeba chápat jako přísudek jmenný se sponou. Sloveso „být“ může ve větě stát samostatně v případě, že má význam „existovat“ (např. „Je tam chyba“), ve vaši větě však plní pouze syntaktickou funkci sponového slovesa a potřebuje významově doplnit dalším, plnovýznamovým slovním druhem. „Dusno“ je v tomto případě příslovcem vzniklým z přídavného jména „dusný“ a i z toho důvodu dost dobře nemůže být podmětem. Tento typ větné struktury je pro jednočlenné (bezpodmětové) věty charakteristický (srov. „Je mi zle“, „Bylo tam veselo“), stejně jako skutečnost, že věta popisuje atmosférický stav („Je horko“, „Sněží“).
Poslední užití:
23.9.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
odst. 633 (přísudkové příslovce)
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Při určování větných členů jsme s dětmi narazili na větu „Do divadla přišlo málo lidí“. Jde o slovo „málo“. Můžu se na něj zeptat „kolik?“ nebo „jak moc?“, což by ukazovalo na příslovečné určení, jenže příslovečné určení snad nemůže rozvíjet podstatné jméno, nebo ano?
Klíčové slovo:
málo
Odpověď:
Výraz „málo“ skutečně může být příslovcem a plnit ve větě funkci příslovečného určení (např. ve větě „Málo čte“). Zároveň však může ve spojení s počítaným předmětem fungovat i jako číslovka neurčitá (podobně jako např. výrazy „mnoho“ nebo „pár“, které původně číslovkami nejsou). To je i váš případ. Co se týče větněčlenského rozboru, nemůžeme vám bohužel poskytnout jednoznačné řešení, a to ze dvou důvodů: jednak nejsme didaktické pracoviště, takže nevíme, jak k této problematice přistupuje současná školská praxe, a jednak proto, že pohled na věc není jednotný ani v odborné literatuře. Některá pojetí chápou celé spojení „málo lidí“ jako tzv. komplexní podmět a dále ho syntakticky nerozkládají, jiná pojetí upřednostňují formální hledisko („málo“ je podmětem, „lidí“ přívlastkem neshodným) a ještě jiná naopak hledisko sémantické (podmětem je výraz „lidí“ a „málo“ je přívlastkem). S dotazy školního typu se doporučujeme obracet na Asociaci češtinářů.
Poslední užití:
19.11.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 498
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.