Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Vnučka chodí do 6. třídy a dostala za úkol určit, co za větný člen je výraz „rád“ ve větě „Mám rád kočky“. Poradíte nám?
Klíčové slovo:
mít rád
Odpověď:
Samotné přídavné jméno „rád“ bývá ve větách typu „Rád plavu“ doplňkem, nicméně spojení „mít rád“ lze chápat i jako zvláštní, frazémový typ přísudku. Roli může hrát také to, že spojení „mít rád“ vyžaduje další doplnění předmětem, např. právě „Mám rád kočky“. Primárně bychom tedy doporučovali chápat celé spojení „mít rád“ jako přísudek, avšak jaké řešení preferuje školská praxe, bohužel nevíme, jelikož nejsme didaktické pracoviště. Doporučujeme daný jev konzultovat přímo s učitelem, případně se obrátit na Asociaci češtinářů.
Dotaz:
Infinitiv ve funkci podmětu
Konkrétní dotaz:
Potřebovali bychom poradit, jak určit podmět ve větě „Nestačí k jejich zpracování použít jednu techniku“. Uvažovali jsme o slově „použít“, ale nevadí, že je to infinitiv?
Klíčové slovo:
použít
Odpověď:
Infinitiv může být podmětem. V uvedené větě je jím skutečně slovo „použít“, neboť se ptáme: „Kdo/co nestačí?“ O platnosti infinitivu ve funkci podmětu se lze snadno přesvědčit tím, že jej můžeme nahradit dějovým podstatným jménem („použití nestačí“).
Poslední užití:
27.2.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Dotaz:
Jméno ve funkci předmětu
Konkrétní dotaz:
Chtěla bych se ujistit, zda ve větě „Tatínka bolí žaludek“ je slovo „tatínka“ předmětem ve 4. pádě.
Klíčové slovo:
tatínka
Odpověď:
Ano, výraz „tatínka“ je v uvedené větě skutečně předmětem ve 4. pádě, ptáme se: koho/co bolí žaludek?
Poslední užití:
17.6.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Dotaz:
Plnovýznamové sloveso ve funkci přísudku (určení VČ)
Konkrétní dotaz:
Je ve větě „Měl to rád“ součástí přísudku i „rád“, a celý přísudek tudíž „měl rád“?
Klíčové slovo:
mít rád
Odpověď:
Ano, jako přísudek doporučujeme vymezit spojení „měl rád“. Současné mluvnice češtiny považují uvedené spojení za frazémové, dělit jej by tudíž nemělo smysl. Navíc, jak vyplývá z Mluvnice češtiny 3, při určování přísudku hraje roli fakt, že celé spojení „mít rád“ vyžaduje další doplnění předmětem, např. „Mám ráda prázdniny“.
Poslední užití:
3.6.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 3. 1987. (platí od 1987)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 51 – Větněsémantické role komplementu objektového
Dotaz:
Příslovečné určení
Konkrétní dotaz:
Můžete mi poradit, jakým větným členem je výraz „často“ ve větě „Tráví často dovolenou...“?
Klíčové slovo:
často
Odpověď:
Daný výraz má platnost příslovečného určení času. Pokud bychom ho chtěli klasifikovat detailněji, jde o tzv. příslovečné určení časově orientující, na které se ptáme otázkami „kdy?“ a „jak často?“.
Poslední užití:
27.5.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Skladba češtiny. Grepl – Karlík. 1998. (platí od 1998)
Dotaz:
Příslovečné určení
Konkrétní dotaz:
Máme určit ve větě „Jel autobusem“ výraz „autobusem“ jako předmět, nebo jako příslovečné určení? Jde o školní úkol.
Klíčové slovo:
příslovečné určení
Odpověď:
Daný větný člen bychom jednoznačně určili jako příslovečné určení, protože se na něj primárně ptáme: jakým způsobem (ev. prostředkem) jel?
Poslední užití:
20.5.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Dotaz:
Nominativ jmenovací
Konkrétní dotaz:
Váhám, zda mám do informačního textu napsat spojení „zpravodaj města Řevnic“, nebo „zpravodaj města Řevnice“. Co je správně? Zdá se mi, že druhá varianta může mylně svádět k závěru, že se naše město jmenuje „ta Řevnice“, a nikoli „ty Řevnice“.
Klíčové slovo:
zpravodaj města Řevnic(e)
Odpověď:
Z jazykového hlediska je správně obojí. V druhém případě vlastní jméno zůstává v tzv. nominativu jmenovacím, což je prostředek, který zvlášť oceníme např. u cizích jmen, která mohou mít problematické skloňování. Užít jej však můžeme bez obav i v případě jmen domácích; jde však o prostředek novější a v některých případech je vhodné přihlédnout i k zažité tradici: např. obvykle říkáme Magistrát hlavního města Prahy, nikoli Magistrát hlavního města Praha (byť je i tento způsob z jazykového hlediska v pořádku – oba způsoby jsou v současné době rovnocenné). Ve vašem případě jistě může hrát roli i to, co sám zmiňujete, tedy že při užití nominativu jmenovacího nelze jednoznačně určit gramatické číslo jména obce. Jste-li si vědom, že toto v praxi činí potíže, snadno se jim vyhnete zvolením prvního způsobu, v rámci nějž skloňujeme celé spojení: „zpravodaj města Řevnic“.
Zvažované varianty:
zpravodaj města Řevnic
zpravodaj města Řevnice
Poslední užití:
2.2.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Spojení typu ve městě Olomouc
Dotaz:
Přísudek jmenný se sponou
Konkrétní dotaz:
Chodím do šesté třídy a potřebuju poradit s jedním cvičením. Ve větě „Stromy v zahradě jsou rozkvetlé“ máme změnit přísudek slovesný na přísudek jmenný se sponou.
Klíčové slovo:
přísudek jmenný se sponou vs. přísudek slovesný
Odpověď:
Do zadání se nejspíš vloudila nějaká chyba, protože ve větě „Stromy v zahradě jsou rozkvetlé“ již přísudek jmenný se sponou je („jsou rozkvetlé“). Smysl by dávalo opačné zadání, tedy změnit přísudek jmenný se sponou na přísudek slovesný – např. „Stromy v zahradě kvetou.“
Poslední užití:
2.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Dotaz:
Podmět v 2. p.
Konkrétní dotaz:
Někde jsem slyšela, že lze věty typu „V přehradě přibylo/ubylo vody“ považovat za věty jednočlenné. Co je na tom pravdy? Jako učitelku by mě to velmi zajímalo.
Klíčové slovo:
přibylo vody, ubylo vody
Odpověď:
Podle tradičního pojetí jde o věty s podmětem v druhém pádě (genitivu). V dnešní češtině se jedná o ojedinělý jev, protože podmětu je jinak pevně vyhrazen první pád. Například Základní mluvnice českého jazyka, která shrnuje učivo v rozsahu základního a středního vzdělávání, se o tomto typu vět vůbec nezmiňuje. Tradiční pojetí pak razí např. Vladimír Šmilauer v Novočeské skladbě: typ „Přibylo vody, ubylo vody“ explicitně odlišuje od významově podobných jednočlenných vět udávajících míru („Je na tom trochu pravdy“). V prvním případě jde podle něj o genitiv částečný (partitivní), který ve větě zastupuje nominativ. V podobném duchu se o této problematice vyjadřuje např. Příruční mluvnice češtiny. Jako zvláštní typ podmětu tento genitiv chápe i akademická Mluvnice češtiny; ta však zároveň nevylučuje možnost chápat genitiv jako součást bezpodměté konstrukce (tj. jednočlenné věty). Toto alternativní pojetí tedy vyloučit nelze, ve školském prostředí však doporučujeme držet se pojetí tradičního (pokud na tento okrajový jev vůbec přijde řeč).
Poslední užití:
15.4.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 120 (odst. 378-2); s. 128 (odst. 425-3-b) – vydání 1969
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 414–415 (odst. 641) – vydání 2008
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 3. 1987. (platí od 1987)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 43 (kap. Subjekt, 1.0.2.2)
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Jsem češtinářka v důchodu a připravuji se s dětmi na přijímací zkoušky. V jednom cvičebním testu jsme narazili na větu „Můj bratr se nikdy neuměl správně rozhodnout“, v níž se má určit přísudek. V řešení testu je jako správná odpověď uveden tvar „neuměl se rozhodnout“. Já jsem přesvědčena, že za mých učitelských let se sloveso „umět“ mezi modálními slovesy neuvádělo – změnilo se snad od té doby chápání modálních sloves?
Klíčové slovo:
umět
Odpověď:
Jak se k modálním slovesům přistupuje v současné školní výuce, vám s jistotou říci nedokážeme, protože nejsme didaktické pracoviště. Současná odborná literatura však běžně pracuje s dvojím pojetím modálních sloves. Mezi modální slovesa v užším smyslu se skutečně tradičně řadí pouze slovesa moci, smět, muset, mít (za povinnost) a chtít. Modální slovesa v širším smyslu se svou povahou tradičním modálním slovesům blíží, mají však zároveň některé vlastnosti navíc. Nový encyklopedický slovník češtiny mezi modální slovesa v širším smyslu řadí např. umět, dovolit si, hodlat, ale i sloveso chtít, které jiné příručky (např. Příruční mluvnice češtiny) řadí k modálním slovesům v užším smyslu. Jak je vidět, možných přístupů je více. Zajímá-li vás, jaký přístup preferuje současná školská praxe, doporučujeme obrátit se na Asociaci češtinářů.
Poslední užití:
8.4.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 533 (odst. 751) – vydání 2008
Jazykový zdroj:
Nový encyklopedický slovník češtiny online. Karlík – Nekula – Pleskalová. 2012–2018. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Modální sloveso.
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Dělali jsme s dětmi cvičné přijímací testy a v jednom z nich jsme narazili na větu „Můj bratr se nikdy neuměl správně rozhodnout“. Já jsem děti vždycky učila, že mezi modální slovesa patří pouze moci, smět, muset, mít (za povinnost) a chtít. V řešení testu se však píše, že je ve větě složený slovesný přísudek „neuměl se rozhodnout“, z čehož plyne, že sloveso „umět“ je zde považováno za modální. Teď tedy nevím, jak to mám žákům vysvětlit: patří „umět“ mezi modální slovesa, nebo nepatří?
Klíčové slovo:
umět
Odpověď:
Na tuto otázku vám bohužel nedokážeme uspokojivě odpovědět, protože nejsme didaktické pracoviště, a tudíž nevíme, jak k této problematice přistupuje současná školská praxe. Jisté je, že různé mluvnice k modálním slovesům přistupují různě. Základní mluvnice českého jazyka například za modální považuje pouze slovesa moci, smět, muset, mít (za povinnost) a chtít. Příruční mluvnice češtiny rozlišuje dvě vrstvy modálních sloves: vlastní modální slovesa (viz výčet výše) a modální slovesa v širším smyslu, kam řadí např. slovesa umět, dovést, vydržet, dokázat atd. Jaké řešení se od žáků vyžaduje u přijímacích zkoušek, však nedokážeme posoudit. Dotazy školského charakteru doporučujeme směrovat spíše na Asociaci češtinářů, která má mimo jiné vlastní poradnu a podobnými problémy se zabývá systematicky.
Poslední užití:
24.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 154
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 533 (odst. 751) – vydání 2008
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Dotaz:
Příslovečné určení
Konkrétní dotaz:
Vedeme s kolegyní spor, jakým větným členem je „k padnutí“ ve větě „Bylo horko k padnutí“. Já tvrdím, že jde o přívlastek neshodný (jaké horko?), kolegyně tvrdí, že jde o příslovečné určení míry. Rozsoudíte nás?
Klíčové slovo:
k padnutí
Odpověď:
Jedná se o příslovečné určení míry. Tento větný člen ve větě rozvíjí přísudek jmenný se sponou „bylo horko“, resp. jeho neslovesnou část vyjádřenou příslovcem „horko“. Přímo tento podtyp příslovečného určení vymezuje např. Příruční mluvnice češtiny a charakterizuje ho jako „vyjádření míry nebo intenzity uvedením následku nebo výsledku“. Mezi příklady uvádí např. Bylo to smutné až k pláči; Změnila ses, moje milá, k nepoznání.
Poslední užití:
17.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 457 (odst. 681) – vydání 2008
Dotaz:
Nominativ jmenovací
Konkrétní dotaz:
Mám v textu spojení „cukr krystal bílý“ a nevím, jakým způsobem s ním nakládat. Je nutné skloňovat všechny části spojení, nebo stačí skloňovat pouze „cukr“? Tedy: „300 g cukru krystalu bílého“, nebo „300 g cukru krystal bílý“?
Klíčové slovo:
cukr krystal
Odpověď:
Z větněčlenského hlediska je podstatné jméno „krystal“ ve spojení „cukr krystal“ shodným přívlastkem řídícího jména „cukr“. V češtině se sice častěji setkáme se shodným přívlastkem vyjádřeným přídavným jménem, avšak ani spojení dvou shodných podstatných jmen není nijak výjimečné, viz např. „mistr kuchař“, „hřib satan“, „hora Říp“. Jelikož jde o přívlastek shodný, měl by se při ohýbání skloňovat ve shodě s řídícím podstatným jménem (tedy „cukru krystalu“). Je však třeba doplnit, že u spojení obecného jména se jménem vlastním (např. „hora Říp“) se poslední dobou prosazuje tzv. nominativ jmenovací: přívlastkové jméno zůstává v 1. pádě, a stává se tak zvláštním typem přívlastku neshodného („na hoře Řípu“ X „na hoře Říp“). Přestože výraz „krystal“ není vlastním jménem, není vyloučeno, že se zde uplatňuje podobný mechanismus: data Českého národního korpusu totiž dokazují, že v úzu výrazně převažují případy, v nichž se při skloňování spojení „cukr krystal“ slovo „krystal“ ponechává v 1. pádě. Přestože systémově je tedy náležité celé spojení skloňovat („300 g cukru krystalu“), je třeba tolerovat i zažitou strukturu „300 g cukru krystal“ – v příslušném žánru (např. v kuchařkách) by naopak mohla být systémová podoba pociťována jako příznaková. Problematické je i dodatečné rozvití přívlastkem „bílý“; pro spojení „cukr krystal bílý“ relevantní doklady v ČNK chybějí a ani mluvnice tento případ (kombinace jméno + přívlastek shodný substantivní + přívlastek shodný adjektivní) nezmiňují. Vzhledem k tomu, že přívlastek „bílý“ rozvíjí celé spojení „cukr krystal“, tedy i „cukr“, nezdá se jako vhodné řešení jej při skloňování celého spojení ponechat v 1. pádě. Je-li nezbytně nutné spojení skloňovat v tomto pořadí, doporučujeme podobu „300 g cukru krystalu bílého“. Elegantnějším řešením by však bylo upravit slovosled takto: „300 g bílého cukru krystal(u)“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 502–503, odst 724 (2. vyd 2008)
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 102–103 (o nominativu jmenovacím)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 369, odst 891; Šmilauer považuje spojení "hříbek kozák" za přístavek specializující (2. vydání 1969)
Dotaz:
Příslovečné určení
Konkrétní dotaz:
Při určování větných členů jsme narazili na větu „Stejně jako vy i rodiče chtějí...“ Přiznám se, že si nevím rady, co s tím „stejně jako vy“.
Klíčové slovo:
stejně jako
Odpověď:
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, takže nevíme, jak k této problematice přistupuje současná školská praxe; při řešení školských úloh doporučujeme obracet se spíše na Asociaci češtinářů. Větu bychom nicméně rozebrali takto: „rodiče“ je ve větě podmětem, „chtějí“ přísudkem a celé spojení „stejně jako vy“ příslovečným určením zřetele (některé zdroje uvádějí dokonce podtyp příslovečné určení zřetelově srovnávací). Ve školním prostředí by možná přicházelo v úvahu i příslovečné určení způsobu.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Dotaz:
Přístavek
Konkrétní dotaz:
Jakými větnými členy jsou výrazy „odborné“ a „popularizační“ ve větě „Měli tam knihy, a to odborné i popularizační“?
Klíčové slovo:
přístavek vysvětlovací
Odpověď:
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, takže nevíme, jak k této problematice přistupuje současná školská praxe. Celé spojení „odborné i popularizační“ bychom nicméně určili jako přístavek (v některých mluvnicích uváděný též jako tzv. komplexní větný člen). Konkrétně jde o vysvětlovací přístavek, který bývá uvozen spojkovými výrazy typu „a to“, „totiž“, „tj.“ a podobně.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní čárky ve větě jednoduché, sekce 13.4 – Vysvětlující přístavek (uvozený výrazy tj., tzv., totiž, tedy, a to apod.)
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
V knize Oty Pavla jsem narazila na větu „Prošek měl dlouhý, žlutý bambusový prut“. Je tam ta čárka správně? Jde skutečně o několikanásobný přívlastek? Není to spíš přívlastek postupně rozvíjející?
Klíčové slovo:
několikanásobný vs. postupně rozvíjející přívlastek
Odpověď:
Hranice mezi několikanásobným a postupně rozvíjejícím přívlastkem není vždy ostrá. Základní mluvnice češtiny uvádí jako typický příklad spojení „dlouhé(,) černé vlasy“, které lze chápat oběma způsoby a v závislosti na pojetí buď psát, nebo nepsat čárku. Obdobným případem je i spojení „dlouhý(,) žlutý prut“. Spojení „žlutý bambusový prut“ už lze chápat pouze jako přívlastek postupně rozvíjející.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Dotaz:
Příslovečné určení
Konkrétní dotaz:
Nevím si rady s určením větného členu. Čím je ve větě „Petr je nejlepší z nás“ spojení „z nás“?
Klíčové slovo:
příslovečné určení zřetele
Odpověď:
Jedná se o příslovečné určení zřetele. (Konkrétněji příslovečné určení zřetelově srovnávací – viz např. Příruční mluvnice češtiny.)
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 464 (odst. 694)
Dotaz:
Větněčlenský rozbor
Konkrétní dotaz:
Nevím si rady s větným rozborem u vět typu „Je možno otevřít dveře“ a „Lze otevřít dveře“. Jde o věty jednočlenné?
Klíčové slovo:
lze; je možno
Odpověď:
Nikoli, v obou případech jde o věty dvojčlenné, podmětem je infinitiv „otevřít“. Ve větě „Je možno otevřít dveře“ je přísudek jmenný se sponou („je možno“). Druhá věta je skladebně poněkud neobvyklá, protože v roli přísudku vystupuje samotné příslovce „lze“ bez sponového slovesa (to se objevuje pouze v minulém a budoucím čase: „bylo lze“, „bude lze“). O tomto typu se mluvnice příliš nezmiňují; více se můžete dočíst například ve Šmilauerově Novočeské skladbě (kap. o přísudku jmenném, typ „hrůza pomyslit“), případně v Nauce o českém jazyku od téhož autora (kap. o přísudku, typ III. – přísudek neslovesný). Výrazy „lze“ a „nelze“ tedy můžeme popsat jako přísudky neslovesné či jmenné (historicky jde o podstatné jméno, jehož ustrnulý tvar získal příslovečnou povahu).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nauka o českém jazyku. Šmilauer. 1974.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 270 (odst. 9-48 e, typ "Co je platno?"); s. 271 (odst. 9-49 III-3, typ "Hrůza pomyslit")
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 168 (odst. 496-b-aa, substantivum klesající v příslovce)
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
V jednom cvičení na určování větných členů jsme narazili na větu, s níž si nevíme rady. Věta zní: „Tohle je útěk.“ Co je ve větě podmětem a co přísudkem?
Klíčové slovo:
podmět vs. jmenná část přísudku
Odpověď:
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, a proto nevíme, jak se k této problematice staví současná školská praxe. Řešení školských úloh můžete vyhledávat též na stránkách Asociace češtinářů, nebo pokládat vlastní dotazy v online diskusi. Určit větné členy v uvedené větě není jednoduché, protože různé příručky k tomuto typu vět přistupují různě. Podle Vladimíra Šmilauera a jeho Novočeské skladby tento větný typ vyjadřuje prosté ztotožnění; uvádí to na příkladu „To jsou koťata májová“. Podle tohoto pojetí by bylo zájmeno „tohle“ podmětem a „je útěk“ přísudkem jmenným se sponou. Příruční mluvnice češtiny sice také hovoří o „ztotožnění něčeho s něčím“ (příklad „To je palác šlechtičen“), avšak současně uvádí, že „sloveso být zde ovšem není složkou slovesně-jmenného přísudku, nýbrž je samo slovesným přísudkem s významem identifikačním“. S tímto pojetím pracuje i příručka Skladba češtiny a doplňuje, že oba zbývající členy (v našem případě „tohle“ a „útěk“) pojmenovávají touž skutečnost a jsou zaměnitelné. Rozhodneme-li však, že v pořadí první člen („tohle“) je ve větě podmětem, narazíme na terminologickou nesnáz: v současné školské gramatice totiž zatím neexistuje odpovídající název pro druhý člen („útěk“).
Poslední užití:
20.1.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 403 (odst. 632)
Jazykový zdroj:
Skladba češtiny. Grepl – Karlík. 1998. (platí od 1998)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 58 (sekce 27)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 157 (odst. 4835)
Dotaz:
Přechodník ve funkci doplňku
Konkrétní dotaz:
Chtěl bych se zeptat, jak se z větněčlenského hlediska určují přechodníkové konstrukce, např. „Obléknuv si kabát, odešel do práce“. Jde o nějaký typ příslovečného určení?
Klíčové slovo:
přechodník jako větný člen
Odpověď:
Nikoli, nejde o příslovečné určení, přechodníky se tradičně považují za doplněk.
Poslední užití:
22.1.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 170
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.