Dotaz:
Součástí několikanásobného podmětu není jméno r. muž. živ. (slovosled přísudek – podmět)
Konkrétní dotaz:
Mám větu „K nebi se rozletělo sta a sta modrých balónků“. Tvar slovesa v této větě se mi nějak nezdá. Myslíte, že je to v pořádku, nebo byste doporučili jiné řešení?
Klíčové slovo:
sta a sta
Odpověď:
Uvedená věta obsahuje podmět, v němž se opakuje stejný číselný výraz za účelem vyjádření velkého, blíže nespecifikovaného množství (sta a sta, stovky a stovky, miliony a miliony apod.). Toto opakování má zároveň jistou intenzifikační funkci. Shodu přísudku s podmětem v takových větách můžeme nahlížet dvojím způsobem. První možností je řídit se gramatickou formou podmětu a uplatnit shodu jako u podmětu několikanásobného. Podmět vaší věty se formálně skládá ze dvou jmen rodu středního (skloňovaných podle vzoru „město“), z nichž obě jsou v množném čísle, patřičné znění věty tedy bude: „K nebi se rozletěla sta a sta modrých balónků“. Druhou možností je vnímat „sta a sta“ jako komplexní číselný výraz. V takovém případě může mít přísudek impersonální (neosobní) tvar 3. os. j. č. (rodu středního): „K nebi se rozletělo sta a sta modrých balónků.“ Tento typ shody spíše převažuje v textech, které lze vyhledat v korpusu SYN v13: „umírá sta a sta lidí“; „přihlíželo sta a sta pozorovatelů“ apod. V pořádku jsou ovšem oba typy shody.
Pokud se podíváme do korpusu SYN v13 na některé další věty s podmětem „sta a sta“, nalezneme i tvary přísudku zakončené v příčestí minulém na -y, např. „sta a sta zdejších lidí čekaly na práci“. Toto řešení ale není gramaticky náležité. Kromě skutečnosti, že shoda u středního rodu obecně činí mnohým mluvčím i pisatelům problémy, může být toto užití ovlivněno významovým překryvem se jménem ženského rodu „stovky“. U podmětu „stovky (a stovky)“ by však byl tvar zakončený na -y namístě: „stovky a stovky balónků letěly“. Stejně by tomu bylo i u jmen rodu mužského neživotného, např. „miliony a miliony balónků letěly“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Valence podstatných jmen – konkurence předložkového a bezpředložkového spojení
Konkrétní dotaz:
Dohadujeme se, zda v textu použít spojení „po absolutoriu na škole“, nebo „po absolutoriu školy“. Které spojení je prosím podle vás vhodnější?
Klíčové slovo:
absolutorium
Odpověď:
Většina starších výkladových slovníků uvádí u hesla „absolutorium“ ve spojení se studiem pouze význam ‚osvědčení o absolvování‘. Zdůrazňuje se zde tedy význam fyzického výstupu, dokumentu, nikoli procesu. Tomu odpovídá i výklad ve Slovníku slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení (Praha: Academia 2005), podle nějž je jedinou náležitou vazbou ‚absolutorium z něčeho; odněkud‘, např. „absolutorium z hudební vědy“, „absolutorium ze Sorbonny“. Ovšem aktuálně vznikající Akademický slovník současné češtiny (https://slovnikcestiny.cz/) uvádí několik dalších významů, mimo jiné ‚úspěšné ukončení studia‘ či ‚závěrečné zkoušky na některých školách‘). V příkladech užití zde pak můžeme najít věty „Do absolutoria na konzervatoři jí chybějí dva roky“; „Po absolutoriu taneční konzervatoře nastoupila…“ apod., tedy jak spojení s bezpředložkovým 2. pádem, tak s předložkovým 6. pádem. Podíváme-li se na užívání těchto vazeb v praxi, korpus SYN v11 dokládá 1 322 výskytů spojení výrazu „absolutorium“ následovaného bezpředložkovým 2. pádem, přičemž drtivá většina jmen ve 2. pádě označuje právě absolvovanou školu nebo obor (absolutorium hotelové školy; absolutorium ekonomického oboru; absolutorium právnické fakulty apod.). Pokud hledáme spojení „absolutorium + na + 6. pád“, objevíme 444 dokladů (od jejího absolutoria na univerzitě; po absolutoriu na Harvardu; absolutorium na špičkové univerzitě apod.). Předložkové spojení je tedy mnohem méně časté, ovšem i tak lze konstatovat, že se v praxi dosti užívá. Je tedy možno obhájit jednu i druhou vámi navrhovanou možnost, jen je třeba počítat s tím, že část uživatelů jazyka je stále může vnímat jako problematické (zejména onu méně frekventovanou, předložkovou variantu).
Pokud bychom chtěli vaše spojení vyřešit zcela neproblematicky, doporučujeme místo výrazu „absolutorium“ užít slovesné podstatné jméno „absolvování“, které jednoznačně pojmenovává proces, děj. To bude pak následováno pouze bezpředložkovým 2. pádem, jak je tomu u většiny spojení, která vznikla převedením vazby „sloveso + předmět ve 4. pádě“ (např. absolvovat školu) do vazby substantivní; náležitě tedy: „po absolvování školy“.
Poslední užití:
30.9.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj:
Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Valence podstatných jmen – předložková spojení
Konkrétní dotaz:
Často slýchám, jak lidé říkají, že mají na někoho averzi. Mně se to ale nelíbí. Myslíte, že je vazba „mít averzi na někoho/něco“ jazykově v pořádku?
Klíčové slovo:
averze
Odpověď:
Nový akademický slovník cizích slov (2005) uvádí u hesla averze spojení s předložkami „k“ a „proti“: „má k němu / proti němu averzi“. Slovník slovesných, substantivních, adjektivních vazeb a spojení (2005) připouští u hesla „averze“ vazeb hned několik. Nalezneme zde třetí pád s předložkami „k“ (averze k cizincům / k vážné hudbě), „vůči“ (averze vůči hromadné dopravě / vůči reklamám) a „proti“ (averze proti fanatikům / proti některým vyučovacím metodám). Dále je zde jako přijatelné uvedeno spojení „averze mezi někým“ (averze mezi lídry politických stran / mezi prezidentem a premiérem) a také „averze něco dělat“ (Goethova averze psát tragédie). Čtvrtý pád s předložkou „na“ se tedy ve slovnících nevyskytuje.
Pokud jde o frekvenci jednotlivých předložkových vazeb v praxi, podle údajů Českého národního korpusu (ČNK SYN v9) se podstatné jméno „averze“ nejčastěji vyskytuje s předložkou „vůči“ (2363 výskytů) a značně frekventované je též spojení s předložkou „k“ (1941 výskytů). Méně častá už je vazba s předložkou „proti“ (184 výskytů) a nejmenší počet výskytů náleží čtvrtému pádu s předložkou „na“ (103). Ačkoli se vazba s předložkou „na“ v praxi do jisté míry užívá, oproti vazbám ostatním nemá oporu ve výkladových slovnících a je mnohem méně frekventovaná. Není tedy vhodné ji uplatňovat ve spisovném projevu, mimo jiné také proto, že zřejmě vznikla tzv. kontaminací (zkřížením) s vazbou „mít alergii na někoho/něco“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Valence sloves – konkurence předložkového a bezpředložkového spojení
Konkrétní dotaz:
V náboženském textu jsem objevila větu „Izák přináší sám sebe v oběť“. Spojení s předložkou „v“ na mě ale působí zvláštně. Nebylo by vhodnější volit spojku „jako“, tj. „Izák přináší sám sebe jako oběť“?
Klíčové slovo:
přinášet; v oběť; jako oběť
Odpověď:
Spojení „v oběť“ (případně „jako oběť“) má v dané větě funkci doplňku. Taková spojení je též obvykle možno vyjádřit pomocí spojek „jakožto“, „coby“: „Izák přináší sám sebe jakožto/coby oběť“; případně i pomocí předložky za: „Izák přináší sám sebe za oběť“.
Jazyková praxe ukazuje, že obě vámi uvedené vazby, tedy jak se spojkou „jako“, tak s předložkou „v“, se užívají. Pokud porovnáme vazby „přinést/přinášet někoho/něco v oběť“ a „přinést/přinášet někoho/něco jako oběť“ v Českém národním korpusu, nalezneme dokonce u obou shodně 21 výskytů. Předložkové spojení „v oběť“ se samozřejmě objevuje i u dalších sloves podobného typu, například „nosit něco v oběť“, „dát/vydat něco/někoho v oběť“, „nabídnout něco/někoho v oběť“ apod. V Českém národním korpusu lze dohledat celkem 157 takovýchto dokladů. Převážně jde o náboženský kontext a uměleckou literaturu. Při psaní textu je tedy třeba mít na paměti, že na některé čtenáře může daná vazba s předložkou „v“ působit nezvykle, někdy až zastarale, v praxi se ovšem vyskytuje a zejména v textech náboženského charakteru je zcela přijatelná.
Poslední užití:
18.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Vallex 3.0. Lopatková a kolektiv. 2016.
Dotaz:
Podmětem je zájmeno kdo
Konkrétní dotaz:
Nemohu se rozhodnout, zda napsat „Byli jsme to my, kdo si toho všiml“, nebo „Byli jsme to my, kdo jsme si toho všimli“. Která varianta je správná?
Klíčové slovo:
kdo
Odpověď:
Zájmeno „kdo“ jako takové má pouze tvary jednotného čísla a primárně vyžaduje shodu jako mužské životné podstatné jméno v jednotném čísle (tj. např. kdo si toho všiml). Toto zájmeno se ovšem může vztahovat jak k jednotlivým bytostem, tak k jejich většímu počtu. V akademické Mluvnici češtiny 2 (Academia, Praha 1986) jsou uvedeny příklady „Kdo to udělal“ i „Nikdo jsme o to nestáli“ – obecně tedy připadá v úvahu mluvnická shoda jak s jednotným, tak s množným číslem.
Konkrétní volba někdy závisí na pozici a funkci dané vedlejší věty v rámci větného celku. Pokud vztažná věta uvozená zájmenem „kdo“ následuje bezprostředně po zájmenném výrazu, který rozvíjí, zájmeno kdo zpravidla přebírá tvaroslovnou charakteristiku tohoto výrazu a tomu pak odpovídá shoda ve vedlejší větě. V takových větách máme obvykle jednu možnost shody: „My, kdo jsme tam byli, jsme mu dali za pravdu“ (nikoli „kdo tam byl“); „Škodu zaplatí ten/každý, kdo ji způsobil“ × „Škodu zaplatí všichni, kdo ji způsobili“.
V souvětí, na které se ptáte, je na vztažnou větu formálně odkázáno zájmenným výrazem to ve větě hlavní. Daná vedlejší věta ovšem nestojí těsně vedle tohoto zájmenného výrazu, navíc jí bezprostředně předchází další zájmeno (my). Zde se tedy nabízí dvojí možnost shody (na rozdíl např. od věty „My jsme byli těmi, kdo si toho všimli“). První variantou je uplatnit primární shodu podle mužského rodu v jednotném čísle – přísudek tak bude mít tvar 3. os. j. č.: „Byli jsme to my, kdo si toho všiml.“ Možná je ale též shoda podle výrazu my v hlavní větě: „Byli jsme to my, kdo jsme si toho všimli.“ Obě řešení jsou tudíž v pořádku.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Dotaz:
Valence sloves – předložková spojení
Konkrétní dotaz:
Je nějaký významový rozdíl mezi vazbami „zaměnit něco s něčím“ a „zaměnit něco za něco“? Setkal jsem se s názory, že první uvedená vazba nese význam nežádoucí záměny, například „zaměnit hřib s muchomůrkou“, zatímco druhá by měla vyjadřovat spíše výměnu, např. „zaměnit auto za jízdní kolo“. Je to pravda?
Klíčové slovo:
zaměnit
Odpověď:
Vámi uvedené tvrzení platí jen částečně. Z údajů ve Slovníku slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení (Academia, Praha 2005) vyplývá, že u slovesa „zaměnit“ ve významu ‚omylem vzít, užít, považovat něco/někoho za něco/někoho jiného téhož druhu‘ můžeme volit jak vazbu „zaměnit něco/někoho s něčím/někým“, tak „zaměnit něco/někoho za něco/někoho“, případně pouze „zaměnit něco/někoho“. Jsou zde uvedeny následující příklady: Nezkušený houbař snadno zamění žampion za muchomůrku zelenou. Snad voliči nezamění bílou obálku pro volby do Senátu se šedou pro komunální volby. Šatnářka zřejmě ty dva kabáty zaměnila. Naproti tomu ve významu ‚vyměnit, vystřídat‘ je náležité pouze spojení s předložkou „za“, například „Leckdo už zaměnil řemeslo za život kočovníka“. Je tedy zřejmé, že vazbu „zaměnit něco za něco“ lze užít v obou významech.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Konkurence předložek v a na
Konkrétní dotaz:
Jsem kronikářem naší obce, ve které žiji od narození – 64 let. Kroniku píši osmý rok. Prosím, poraďte mi, zda mohu v zápisech používat způsob, jakým mluví všichni občané Mělnicka o svém okresním městě. Nikdo u nás neřekne: „Pojedu do Mělníka, byl jsem v Mělníku“, ale použije: „Pojedu na Mělník, byl jsem na Mělníku“.
Klíčové slovo:
Mělník
Odpověď:
Máte pravdu, že mnozí uživatelé si předložku „na“ oblíbili natolik, že zapomínají na existenci předložek dalších (např. „v“, „u“, „do“). V některých spojeních předložka „na“ předložku „v“ již téměř vytlačila – dnes již běžně studujeme na gymnáziu, bydlíme na koleji, chodíme na úřad. V některých případech je spojení s předložkou „na“ stále hodnoceno jako nespisovné, jinde už se naopak posunulo ke spisovnosti. Spojení předložky se zeměpisným jménem záleží silně na konvenci užívání. V uvedených příkladech je náležitá předložka „v“: „bydlím v Českých Budějovicích / v Brně / v Ostravě / v Karlových Varech“. V Čechách i na Moravě jsou místa (a není jich málo), u kterých lze užít jak předložku v(e), tak předložku na: například bydlíme v Kladně i bydlíme na Kladně, jedeme do Ruzyně i na Ruzyň atd. Historicky vzato předložka „na“ bývala spojována s těmi jmény osad, které ležely výše než sousední osady, a také se jmény osad, které ležely na horních tocích řek nebo potoků. Dodnes se v Praze říká bydlet na Vinohradech, na Petřinách či jet na Žižkov. Toto pravidlo se však neuplatňovalo důsledně, proto se říká v Podolí, ale na Smíchově, přestože obě čtvrti leží na vltavském břehu. Tendence užívat předložku „na“ se postupně stává více záležitostí ustáleného spojení než skutečných výškových rozdílů. S předložkou „na“ se také častěji setkáváme v místním úzu, kde roli hraje tradice, spojení s předložkou „v“ („do“) mají charakter spíše celonárodní. Píšete-li kroniku, a zejména jde-li o kroniku místní, je naprosto v pořádku užít spojení „na Mělník“ a „na Mělníku“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Konkurence předložek v(e) – na, do – na
Dotaz:
Tvar přísudku
Konkrétní dotaz:
Lze ve spisovné češtině používat sousloví „bude bývat“, a to pro vyjádření děje, který očekáváme v budoucnosti a je jasné, že bude probíhat nějaký delší čas? Jako příklad bych uvedl větu „Mistrovství světa v ledním hokeji bude bývat ve Švýcarsku“. Je mi jasné, že tento výraz působí již na první pohled dost kostrbatě a obsah sdělení se dá vyjádřit o poznání libozvučnější větou, ale zajímá mě, jestli je sousloví „bude bývat“ jako takové ve spisovné češtině teoreticky vůbec možné.
Klíčové slovo:
bude bývat
Odpověď:
Věty uvedeného typu nejsou v úzu sice příliš časté, ale doklady najít lze, například 34 výskytů v korpusu SYN v13: „Od dubna do konce srpna bude bývat u nás“; „Sraz všech brigádníků bude bývat každou sobotu v půl deváté ráno“; „Každou středu tu bude bývat Zumba party“, „V roce 1964 pak režim rozhodl, že jízda bude bývat pouze jednou za tři roky“; „Pohádka bude bývat na programu v neděli odpoledne“ atd.
Zdá se, že jazykoví uživatelé takové konstrukce občas „potřebují“, a to tehdy, chtějí-li vyjádřit, že děj se bude opakovat. V jazykovědné literatuře byla jejich gramatická přijatelnost obhajována P. Karlíkem v teoreticky velmi propracované stati Pasivum v češtině (Slovo a slovesnost 65, 2004, s. 83–112).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Desetinné číslo
Konkrétní dotaz:
Chtěl bych vás poprosit o radu se skloňováním číslovky následující po desetinném čísle, tedy zda psát „3,4 milionu“ nebo „3,4 milionů“, nebo dokonce „3,4 miliony“. Instinktivně se domnívám, že je správně „3,4 milionu“, protože se jedná o „tři celé čtyři desetiny milionu“, ale v žádné gramatice jsem nebyl s to najít příslušné pravidlo. Potřeboval bych odpověď podepřít nějakým gramatickým pravidlem.
Klíčové slovo:
desetinné číslo; počítaný předmět
Odpověď:
Není se co divit, že jste vysvětlení tohoto problému v žádné gramatice nenašel – jedná se totiž o jednu z oblastí, které jsou dosud popsány jen zcela minimálně. Tento problém je však již pojednán v Internetové jazykové příručce – ta v takových případech za základní považuje to skloňování, které vychází z „plně čtené“ podoby desetinného čísla, tj. v tomto případě „tři celé čtyři desetiny“. Čteme-li totiž „tři celé čtyři desetiny“, musí následovat podoba „milionu“. Za méně formální a stylově nižší pak považujeme možnosti „3,4 milionů“ (u slova „milion“ se zachovává 2. pád, ale dává se do množného čísla, protože se jedná o vyšší počet než „jedna“) a „3,4 miliony“ (shoda podle posledního členu – čtyři miliony). Ve stylově vyšších, oficiálních projevech bychom však radili se těmto dvěma variantám vyhnout.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Počítaný předmět po číslovkách, sekce 2 – Počítaný předmět po desetinných číslech
Dotaz:
Kontaminace
Konkrétní dotaz:
Je přípustné spojení „bez toho, aniž by“? Nebo lze říci pouze „bez toho, že (by)“, resp. „aniž (by)“ samostatně? V morfologii jsme se učili, že varianta „bez toho, aniž by“ je dnes už sémanticky totožná s „aniž by“. Mně osobně podoba „bez toho, aniž (by)“ vůbec nevadí…
Klíčové slovo:
bez toho, aniž by
Odpověď:
Spojovací výraz „bez toho, aniž by“ i přes jeho stoupající frekvenci v současném vyjadřování užívat nedoporučujeme, jedná se o logicky rozporný, hybridní výraz, vzniklý zkřížením spojky „aniž“ a synonymního spojovacího výrazu „bez toho, aby“. Zajímavé je, že ještě v devadesátých letech byl výraz „bez toho, aby“ odmítán jako nadbytečný neologismus. Dnešní norma už nicméně tento výraz z okruhu přípustných spojovacích prostředků nevylučuje. Spojení „bez toho, aniž by“ ale skutečně nepovažujeme za žádoucí ve spisovném projevu.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 15
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.