Telefon: (+420) 257 531 793

Pondělí až pátek 10–12 hodin

Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr ID oblasti: #22 [Syntax].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/49, položky: 1-20/966
Oblast: Syntax
Kategorie: Valence
Stav:
#14832
Užití:
1 1 0
Dotaz: Valence podstatných jmen – předložková spojení
Konkrétní dotaz: Ve škole se nemůžeme shodnout, jakou předložku volit v následující větě. „Děti jsou zapojeny do práce na/v projektu.“ Poradíte nám, prosím?
Klíčové slovo: práce; na projektu; v projektu
Odpověď: Slovníky vazeb i slovníky výkladové ukazují, že u slovesa „pracovat“ se (kromě dalších vazeb) vyskytuje jak vazba s předložkou „na“, tak s předložkou „v“. Předložka „v“ je však užívána výhradně ve významu místa či oboru – tomu napovídají i doklady z jazykové praxe (Český národní korpus): „pracovat ve škole / v kanceláři“, „pracovat v zemědělství / ve filmu“ apod. Předložka „na“ se užívá buď rovněž pro vyjádření místa, ev. prostředku, nebo ve významu ‚vytváření nějaké (krátkodobé) činnosti, úlohy‘: „pracovat na poště“, „pracovat na počítači“; „pracovat na návrhu / na nové knize“. U podstatného jména práce uvádí Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení (Praha, Academia 2005) obě předložkové vazby ve významu ‚specializovaná činnost‘: „práce na novém filmu“, „práce v reklamě“. Ve vašem případě tedy nemusí být ani jedno řešení chybné. Záleží ovšem na kontextu a na tom, zda chceme zdůraznit význam jednotlivé činnosti směřující k určitému výsledku (např. „Děti jsou zapojeny do práce na projektu, který příští týden odevzdají“), nebo spíše většího a dlouhodobějšího záměru/rámce, např. „Děti jsou zapojeny do práce v několikaletém projektu XY“.
Poslední užití: 24.6.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj: Vallex 3.0. Lopatková a kolektiv. 2016.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14831
Užití:
1 1 0
Dotaz: Přivlastňování podmětu
Konkrétní dotaz: Nevíme si rady s přivlastňovacím zájmenem. Má být v titulku článku „Akumulátorové pily: jak vybrat tu správnou do … dílny“ místo tří teček „své“, nebo „vaší“?
Klíčové slovo: svůj; váš
Odpověď: Základní pravidlo je prosté: Přivlastňuje-li se podmětu (původci děje), užíváme zájmeno „svůj“. Jenže věta (ve zjednodušeném znění) „Jak vybrat tu správnou pilu do … dílny“ žádný podmět nemá. Dokonce nemá ani přísudek, takže to vůbec plná věta není. Budeme-li chápat tuto konstrukci jako eliptickou, můžeme ji doplnit do hypotetické plné podoby. Představitelných doplnění může být celá řada, ale je rozumné doplňovat ne o cokoliv, nýbrž jen o to, co je očekávatelné, tedy např. takto: 1. „[Radíme,] jak vybrat tu správnou pilu do … dílny“ 2. „[Doporučujeme vám,] jak [máte] vybrat tu správnou pilu do … dílny“ První varianta sice má podmět (nevyjádřené „my“), ale ten není totožný s oprávněně předpokládaným původcem děje (vybírání) v následující infinitivní polovětné konstrukci – my radíme, vy vybíráte. Dílna by tedy měla být „vaše“. Druhá varianta je z našeho hlediska zjevně odlišná, protože způsobové sloveso „mít“ v určitém tvaru zakládá nejen přísudek, ale i s ním spojený podmět druhé části hypotetického souvětí (opět nevyjádřený, tentokrát však „vy“). S ním je pak možné propojit zvratné přivlastňovací zájmeno, vybírali byste tedy pilu „do své dílny“. Náhled skrze elipsu nám pomůže porozumět stavbě celé konstrukce, ale nezmění nic na tom, že zvratné přivlastňovací zájmeno „svůj“ se pojí s podmětem (původcem děje). Někdo tu pilu samozřejmě vybírat bude, jenže v uvedené konstrukci není jazykově ztvárněn. Povrchově tedy není s kým propojit referenci zvratného přivlastňovacího zájmena „svůj“. Proto je v takovéto konstrukci podle soudobého popisu pravidel konkurence zájmen „svůj“ a „váš“ ve spisovné češtině třeba užít to, které nevyžaduje propojení s dalším jazykově realizovaným členem, tj. zájmeno „váš“. Dodejme však, že tato konstrukce je z probíraného hlediska velmi okrajová a lze předpokládat, že si v ní málokterý čtenář bude oprávněně jistý. S ohledem na riziko rozporu s očekávánou formulací při čtení u značného množství čtenářů je nejrozumnější doporučení neužít vůbec žádné zájmeno. Konstrukce se bez něj obejde a vyhneme se pravděpodobné situaci, kdy bude mít část čtenářů dojem, že čte chybně utvořenou konstrukci. „Jak vybrat tu správnou pilu do dílny“ je tedy vůbec nejlepší řešení.
Poslední užití: 5.11.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Konkurence přivlastňovacích zájmen

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Syntax
Kategorie: Valence
Stav:
#14830
Užití:
1 1 0
Dotaz: Valence sloves – předložková spojení
Konkrétní dotaz: Setkala jsem se s názorem, že vyjádření typu „pocházím od Uherského Hradiště“ není spisovné, protože je v něm špatně užitá předložka. Je to tak?
Klíčové slovo: pocházet
Odpověď: Užití předložky „od“ při sdělování místa původu je zcela v pořádku. Spojení slovesa „pocházet“ s danou předložkou zachycuje například Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení (2005) či online valenční slovník Vallex (verze 4.5), o jeho aktuálním užívání pak vypovídají výskyty v Českém národním korpusu (syn v12): „manželka pocházela od Prahy“; „rodiče otce pocházejí od Olomouce, ze Slatinek“; „pocházel od Plzně, ze Zbůchu“. Poslední dva příklady naznačují a výkladové slovníky češtiny (Příruční slovník jazyka českého, Slovník spisovného jazyka českého i Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost) potvrzují, že ve spojení s názvem obce nese předložka „od“ význam ‚z okolí‘. Pokud nám tedy někdo sdělí, že pochází „od Uherského Hradiště“, pravděpodobně pochází z některé z okolních vesnic či z některého z (menších) okolních měst. Totéž lze vyjádřit spojením slovesa „být“ s danou předložkou: „je od Uherského Hradiště“. Obdobně mohou fungovat i jiná vyjádření, např.: „dobrý den, tady posluchač od Tábora“. Slovníky zachycující užití předložky „od“ ve výše popsaném významu ho nedoprovázejí žádným stylovým kvalifikátorem, jedná se tedy o neutrální a zcela spisovný jazykový prostředek.
Poslední užití: 28.2.2024
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj: Vallex 3.0. Lopatková a kolektiv. 2016.
Jazykový zdroj: Český národní korpus.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Syntax
Kategorie: Valence
Stav:
#14829
Užití:
1 1 0
Dotaz: Valence ostatní
Konkrétní dotaz: Rád bych se zeptal na hodnocení slovního spojení „za mě“, které má význam ‚dle mého názoru‘, např. „za mě je to v pořádku“. Je tato předložková vazba spisovná?
Klíčové slovo: za mě
Odpověď: Uvedenou předložkovou vazbu v uvedeném významu nezachycuje žádný výkladový slovník českého jazyka. V korpusu SYN v11 se nejčastěji vyskytuje právě ve spojení „za mě je to ...“. Po vyhledání spojení „za mě je to“ v uvedeném korpusu a následném vyfiltrování, v jakých textech se vyskytuje, zjistíme, že ve starších textech není doloženo téměř vůbec, naopak s novějšími texty jeho frekvence stoupá. Navíc je doloženo téměř výhradně jen v publicistických textech. To nás vede k tomu, že se zřejmě jedná o novodobý publicismus. Dodejme, že toto spojení má ustálený charakter, jiná zájmena s výjimkou zájmena „my“ („za nás je to“) se zde obvykle nevyskytují. Tuto předložkovou vazbu nepovažujeme za plně spisovnou a mimo publicistické a neformální kontexty bude u jazykových uživatelů s velkou pravděpodobností vzbuzovat negativní pozornost. V plně spisovných textech doporučujeme její nahrazení jinými předložkovými vazbami, např. „pro mě, podle mě, kvůli mně“, příp. opisem „dle mého názoru“ – vhodnost uvedených spojení se může lišit dle kontextu.
Poslední užití: 8.6.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14828
Užití:
1 1 0
Dotaz: Anakolut
Konkrétní dotaz: Mám větu „Připravujeme zcela nový program, který chceme, aby vás bavil“. Ta věta mi nezní, ale nevím proč.
Klíčové slovo: program; který; podmět
Odpověď: Souvětí „Připravujeme zcela nový program, který chceme, aby vás bavil“ obsahuje anakolut, tedy odchylku od očekávané struktury, porušení syntaktického vztahu uvnitř souvětí. Takový jev se častěji objevuje v neformálním mluveném diskurzu, v němž je s ohledem na omezenost pracovní paměti snadné ztratit výpovědní perspektivu – zjednodušeně řečeno nedokončit větu tak, jak začala. V psaném textu, který umožňuje pozorné nebo opakované čtení, je anakolut potenciálně rušivější, což dokládá i to, že jste se nad takovouto formulací pozastavila. Jádro problému spočívá mezi slovy „který“ a „chceme“. Souvětí totiž obsahuje dvě různé linie: 1. připravujeme program, který [vás má bavit]; 2. chceme, aby vás [program] bavil. Takto samostatně je jedna i druhá věta syntakticky v pořádku, ale aby každý jednotlivý syntaktický vztah celku byl v souladu s pravděpodobnými očekáváními a představami uživatelů češtiny o gramatičnosti, je potřeba spojit je dohromady jinak. Vztažné zájmeno který je tu ve tvaru, „který“ odpovídá buď 1., nebo 4. pádu. Pokud by to byl 1. pád, následující větu by to syntakticky tvarovalo tak, že je to program, kdo něco „dělá“, takže i sloveso by muselo být ve 3. osobě jednotného čísla. Jenže „chceme“ je tvar pro 1. osobu čísla množného. Pokud by to byl 4. pád, znamenalo by to, že zájmeno „který“ obsazuje pozici předmětu slovesa „chtít“ – tutéž pozici však zaujímá i vedlejší věta uvozená spojkou „aby“, přestože sloveso „chtít“ má v češtině takovou valenční pozici jen jednu. Obě interpretace tedy obsahují odchylku od očekávané struktury, porušený syntaktický vztah, jenž je jádrem rušivosti a snížené přijatelnosti souvětí. Možností, jak ho reformulovat, se nabízí několik: 1. „Připravujeme zcela nový program, po kterém / od kterého chceme, aby vás bavil“ (ponechává se „chceme, aby“ a upravuje se „který“). 2. „Připravujeme zcela nový program, který vás snad/doufejme bude bavit“ (ponechává se „který“ a upravuje se „chceme, aby“). 3. „Připravujeme zcela nový program a chceme, aby vás bavil“ (přívlastková vedlejší věta se upravuje na hlavní, předmětná vedlejší věta zůstává). Každá z těchto reformulací odstraňuje popsaný gramatický problém a snaží se v ničem dalším neodchylovat od původní formulace, ale netvrdíme, že je každá zcela ideálně přijatelná s ohledem na stylovou obratnost. Odhadujeme, že druhá z nich je v tomto smyslu lepší než první a třetí přinejmenším stejně dobrá jako druhá. Chcete-li tedy zmírnit riziko, že se někdo při čtení souvětí podobně jako vy zarazí a začne spíš než nad tím, co chcete sdělit, přemýšlet, jak to sdělujete, doporučujeme anakolut odstranit ve stylu druhé či třetí načrtnuté reformulace.
Poslední užití: 23.6.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 752

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Syntax
Kategorie: Valence
Stav:
#14827
Užití:
1 1 0
Dotaz: Valence podstatných jmen – konkurence předložkového a bezpředložkového spojení
Konkrétní dotaz: Může se použít formulace „nulová tolerance proti blechám a klíšťatům“, nebo by mělo být spíš „nulová tolerance blech a klíšťat“?
Klíčové slovo: tolerance
Odpověď: Konstrukce „nulová tolerance proti blechám a klíšťatům“ je sice významově srozumitelná, ale formálně problematická. Jako základní způsob vyjádření doporučujeme bezpředložkový 2. pád, tedy „nulová tolerance blech a klíšťat“. Právě neshodný přívlastek v 2. pádě ve spojení s podstatným jménem je totiž v češtině pravidelným protějškem předmětu slovesa ve 4. pádě, což je i případ dvojice výrazových konkurentů „tolerance něčeho – tolerovat něco“. Vztah podstatného jména „tolerance“ a jeho doplnění samozřejmě může být vyjádřen i předložkou. Taková formulace je proti bezpředložkovému 2. pádu explicitnější – má tu výhodu, že nepřipouští interpretaci fráze „nulová tolerance blech a klíšťat“ jako ‚blechy a klíšťata netolerují [něco]‘. Nejčastěji se podle dat z Českého národního korpusu používají předložky „k“ a „vůči“, znatelně méně „na“, ostatní jsou zcela okrajové („pro“, „ohledně“ nebo právě „proti“). Užití předložky „proti“ ve zmiňované formulaci je dost možná ovlivněno významem přívlastku „nulový“. Slovní spojení „nulová tolerance“ totiž znamená ‚žádnou toleranci, netoleranci‘, negativní postoj k něčemu, tedy vlastně postoj proti něčemu. Zároveň se nabízí vykládat to jako kontaminaci slovesnými vazbami jako „bojovat proti něčemu“ nebo „chránit (něco) proti něčemu“. V téměř šestimiliardovém korpusu SYN v10 je jen 62 relevantních výskytů spojení „tolerance proti“. Jedna třetina z nich je v textech odborné povahy ve významu popsaném Slovníkem spisovného jazyka českého jako ‚schopnost organismu snášet určité látky‘ – např. „vykazuje vysokou toleranci proti klasovým fuzáriím“, „rezistence a tolerance proti viru žloutenky vodnice“ apod. Více než třetinu pak tvoří právě (obvykle žurnalistická) užití sousloví „nulová tolerance“ (proti nenávisti, násilí, rasismu, homofobii aj.). Ale i po slovním spojení „nulová tolerance“ je v korpusových textech mnohem častější podstatné jméno ve druhém pádě, a když už se vyskytuje předložka, tak spíš „vůči“ nebo „pro“. Z řečeného vyplývá, že formulace s předložkou „proti“ je sice srozumitelná, ale při jejím užití je třeba počítat s tím, že na některé uživatele může působit chybně (s ohledem na vazebnou kontaminaci) nebo neobvykle, a tedy nikoliv neutrálně přijatelně.
Poslední užití: 17.2.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Syntax
Kategorie: Shoda dvou jmen
Stav:
#14825
Užití:
1 1 0
Dotaz: Tvar zájmena – ostatní
Konkrétní dotaz: Když někdo mává rukama, tak mává „jima“, nebo „jimi“?
Klíčové slovo: ruce; jimi; jima
Odpověď: Pokud víme, o shodě zájmena s podstatným jménem (resp. odkazování zájmenem na podstatné jméno), které má množném čísle koncovky pocházející z někdejšího dvojného čísla (ruce, nohy, oči, uši), lingvistická literatura nic neříká. V Novém encyklopedickém slovníku češtiny se pouze píše, že „adj[ektiva] a zájmena mají jako shodné přívlastky jmen se sufixem -ma rovněž tvary na -ma“. Ve větě, která by mohla znít např. „Hana zvedla ruce a mávala jimi/a“, sice nejde o shodný přívlastek, přesto se u zájmena gramatická shoda v čísle – buď plurálová, nebo zjednodušeně řečeno duálová – předpokládá. Substituční test ukazuje, že pokud změníme jen číslo klíčového podstatného jména, pak v konstrukci „Hana zvedla ruku a mávala jí“ zájmeno v druhé větě bude mít jednoznačně tvar, který vyjadřuje shodu s podstatným jménem „ruka“ pomocí ženského rodu a právě jednotného čísla, ovšem ne 4. pádu, protože pád je tu určen vazbou slovesa „mávat“. Pohled do praxe naznačuje, že mnohem častější je v takových případech zájmeno s koncovkou množného čísla. V téměř pětimiliardovém korpusu SYN v10 jsme našli pouhé čtyři relevantní spisovně užité výskyty podstatného jména „ruce“ následovaného k němu odkazujícím zájmenem v duálovém tvaru „jima“ (hledání jsme omezili na rozsah jedné věty či souvětí, tj. od velkého písmena na začátku k tečce na konci) – např. „vezme mě za ruce, trhne jima a už stojím“; „sevřu obě ruce v pěst a škubnu jima od sebe“. Naproti tomu analogických případů s plurálovým tvarem „jimi“ je zhruba stokrát víc (celkem 625, z nich ovšem řada irelevantních – prošli jsme 100 náhodných případů a identifikovali v nich 66 relevantních, což by přepočteno na celek činilo 416 výskytů). Odhadujeme, že míra přijatelnosti duálové, nebo plurálové shody souvisí se vzdáleností obou členů (v případě shody přes hranici vět nejspíš i s výrazností této hranice, tj. může být rozdíl např. mezi čárkou a tečkou). Čím bližší si členy jsou, tím větší by mohla být tendence k obecně okrajové duálové shodě (tedy k tvaru „jima“), čím vzdálenější, tím preferovanější bude množné číslo (tedy tvar „jimi“). Nevylučujeme tedy ani jednu z obou možností, za přijatelné považujeme „Hana zvedla ruce a mávala jimi“ i „… mávala jima“.
Poslední užití: 13.6.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Nový encyklopedický slovník češtiny online. Karlík – Nekula – Pleskalová. 2012–2018. (platí od 2012)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14824
Užití:
1 1 0
Dotaz: Návaznost vět a větných členů
Konkrétní dotaz: Když použiju „jednak“ jako spojku, musí to být vždycky v kombinaci s druhým „jednak“, nebo může být v druhé části věty něco jiného? Je v pořádku napsat třeba „jednak něco, ale také něco“?
Klíčové slovo: jednak
Odpověď: „Jednak“ je původně příslovce, ale v současné češtině se vyskytuje prakticky výhradně jako součást tzv. dvojitého (či zdvojeného) spojovacího výrazu. Dosavadní gramatické příručky počítají pro takovou funkci pouze s opakováním téhož výrazu, tzn. že po prvním „jednak“ následuje druhé „jednak“. Reálné užívání jazyka tak jednoznačné není. Analýzy mluvených dialogů ukazují, že druhý člen spojovacího výrazu bývá vyjádřen jiným výrazem než „jednak“, a to dokonce většinou. Veřejně publikované psané texty jsou v tomto ohledu konzervativnější, ale i v nich druhému „jednak“ silně konkurují jiné výrazy. Poměr párového „jednak“ proti struktuře „jednak + x“ je velmi vyrovnaný. V žánrově vyvážených korpusech současné češtiny (s podílem beletrie a odborné literatury) je mírně častější párové „jednak“, ale tam, kde je více publicistiky nebo textů ze sociálních sítí a diskusních fór, se mírně častěji používá „jednak“ následované jiným výrazem. Např. v korpusu SYN2005 převažuje párové „jednak“ nad strukturou „jednak + x“ v poměru 1,67 : 1 (případně 1,47 : 1, pokud použijeme citlivější výpočet mírnící vliv několika málo textů s mnoha výskyty téže podoby); v podobně složeném, ale novějším korpusu SYN2020 je poměr zhruba 1 : 1; v korpusu ONLINE_ARCHIVE obsahujícím online zpravodajství a příspěvky na sociálních sítích a internetových diskusích a fórech je to 0,45 : 1 ve prospěch nepárového „jednak“. Zdá se tedy, že dvojitý spojovací výraz obsahující „jednak“ prochází vývojem – oslabuje se závaznost druhého „jednak“ ve prospěch významově odstíněnějších výrazů, a to jednak v závislosti na čase, jednak s ohledem na míru očekávané spisovnosti. Sonda do užívání nepárového „jednak“ odhaluje pestrou variabilitu druhé části spojovacího výrazu. Pomocí čárky nebo spojek „a“ či „ale“ bývají připojeny např. výrazy „taky/také, rovněž, současně, zároveň, dále, i, hlavně, pak, navíc, za druhé“. Na základě analýzy úzu můžeme říct, že užití párového „jednak“ je komunikačně bezpečná varianta, neboť u ní není důvod předpokládat vyrušení čtenáře. Pokud chce pisatel použít strukturu „jednak + x“, doporučujeme zvážit povahu textu – čím méně formální, oficiální apod., tím spíš se lze domnívat, že v něm bude takovýto vícečlenný spojovací výraz přijatelný.
Poslední užití: 10.6.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Psaní čárky ve větě jednoduché, sekce 3 – Větné členy spojené dvojitými spojovacími výrazy (ani – ani, buď – nebo, jednak – jednak apod.)
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: § 120, 123

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14806
Užití:
0 0 0
Dotaz: Podmětem je výraz označující počet (typu pět lidí, šest procent, deset zajíců)
Konkrétní dotaz: S čím se má shodovat přísudek ve větě, jejíž klíčová část zní „4,2 % lidí podstoupil_“? Má mít sloveso koncovku -y kvůli desetinám, nebo je celá ta číselně-procentní část středního rodu a bude tam -o?
Klíčové slovo: 4,2 % lidí; procenta; počítaný předmět
Odpověď: Řešení shody přísudku s podmětem v této konstrukci není jen jedno a jeho nesnadnost vyplývá z toho, že ze zápisu pomocí číslic a značky pro procenta nemusí být na první pohled jednoznačné, jak se podmětová část čte. Na prvním místě můžeme doporučit čtení „čtyři celé dvě desetiny procenta lidí“, které explicitně vyjadřuje všechny složky celé fráze a náležitě je skloňuje. V takové jmenné skupině je jádrem podmětu tvar „desetiny“; tvar „procenta“ je neshodným přívlastkem tohoto podmětu (a tvar „lidí“ zase neshodným přívlastkem oněch procent). Přísudek se s podmětem shoduje ve vyjadřovaných gramatických kategoriích, v tomto případě v čísle a jmenném rodě, takže stejně jako tvar „desetiny“ bude mít podobu odpovídající množnému číslu a ženskému rodu, tedy koncovku -y. Celá fráze tedy bude mít podobu „čtyři celé dvě desetiny procenta lidí podstoupily“. (Dodejme, že se změnou hodnoty čísla za desetinnou čárkou by se měnila i koncovka přísudkového slovesa – např. „4,1 % lidí podstoupila [jedna desetina]“, „4,5 % lidí podstoupilo [pět desetin]“.) V úvahu však přichází i čtení „čtyři celá dvě desetiny procenta lidí“, v němž se počítají procenta, a v němž je tedy číselný výraz „čtyři celá“ jejich shodným přívlastkem. Pokud by totiž v údaji nefigurovala procenta, četlo by se „4,2“ jako „čtyři celé dvě desetiny“ – v takovéto konstrukci se přídavné jméno „celý“ shoduje s povrchově nevyjádřeným počítaným podstatným jménem „jednotka“. V našem případě však lze kromě jednotek procent počítat prostě jen procenta – ta jsou zde čtyři celá. Z toho pak vyplývá shoda přísudku s podmětem, který je tudíž v množném čísle a středním rodě, celá fráze tedy bude v podobě „čtyři celá dvě desetiny procenta lidí podstoupila“. Upozorňujeme však, že přijatelnost tohoto konkrétního spojení může být zvyšována shodou okolností, totiž tvarovou homonymií – tvar „procenta“ zde může být zároveň v 1. pádě množného čísla (čtyři… procenta) i ve 2. pádě čísla jednotného (… desetiny procenta). To se změní, jakmile bude číslo rovno pěti nebo vyšší (pět… procent vs. … desetiny procenta). Dosavadní popisy gramatiky češtiny navíc přídavné jméno „celý“ ve vyjádřeních desetinných čísel vztahují k číslovce, nikoliv k počítanému předmětu po ní. Kromě toho můžeme zvolit stylově nižší, zjednodušené čtení „čtyři celé dvě procent lidí“. V něm se v souladu s běžnou praxí v méně oficiálních či formálních komunikačních situacích explicitně nevyjadřuje řád čísla za desetinnou čárkou. Desetinné číslo 4,2 se tu zjevně chápe jinak než celá čísla 1, 2, 3 a 4, tj. podobně jako většina jiných čísel hodnoty od 5 výše. Číslovky pět a vyšší v češtině vstupují do větných vztahů formálně jako podstatná jména a udělují svému neshodnému přívlastku tvar 2. pádu množného čísla a přísudku shodu s jednotným číslem a středním rodem. Proto bude v takovém případě slovesu náležet koncovka -o, tedy „čtyři celé dvě procent lidí podstoupilo“.
Atributy odpovědi
Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Syntax
Kategorie: Valence
Stav:
#14805
Užití:
0 0 0
Dotaz: Valence sloves – předložková spojení
Konkrétní dotaz: Říká se „meditovat o něčem“, nebo „meditovat nad něčím“? Moje kolegyně užívá spojení typu „meditovat nad smyslem života“, ale mně to trhá uši – řekla bych spíše „meditovat o smyslu života“.
Klíčové slovo: meditovat
Odpověď: Podle Slovníku slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení (Praha, Academia 2005) jsou u slovesa „meditovat“ možné obě vazby, tedy jak „o něčem“ (Pascal meditoval o věčném mlčení nekonečného prostoru), tak „nad něčím“ (...meditoval nad filozofickými tématy). Obdobně je tomu i u podstatného jména „meditace“ – zde slovník uvádí příklady „meditace o životě a smrti“ či „meditace nad evangeliem“. Zajímá-li nás, jak je s vazbami zacházeno v praxi, můžeme v korpusu SYN v14 zjistit, že se objevují v podobné míře, předložka „nad“ je u slovesa dokonce mírně častější: u spojení „meditovat o“ se ukazuje 482 výskytů (meditoval o mracích; meditoval o hypotézách; meditovat o osudu apod.) a spojení „meditovat nad“ se vyskytuje 540× (medituji nad jeho slovy; meditovat nad věčnými pravdami; medituje nad stavem světa apod.). U podstatného jména „meditace“ je naopak o něco frekventovanější vazba s předložkou „o“: „meditace o“ se objevuje 959× (meditace o sobě samém; meditace o lásce apod.), zatímco „meditace nad“ dokládá 618 výskytů (meditace nad biblickými texty; meditace nad minulými životy apod.). Můžeme tedy konstatovat, že obě vazby jsou náležité i naprosto běžně užívané. V podstatě odpovídají existenci dvou předložkových vazeb u slovesa „přemýšlet“ (přemýšlet o nabídce, přemýšlet nad rozhodnutím apod.). Ať již budete meditovat o smyslu života, nebo nad smyslem života, můžete zůstat klidní nejen existenciálně, ale i jazykově – spisovná čeština vám v tomto ohledu ponechává volbu.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14803
Užití:
0 0 0
Dotaz: Součástí několikanásobného podmětu není jméno r. muž. živ. (slovosled přísudek – podmět)
Konkrétní dotaz: Mám větu „K nebi se rozletělo sta a sta modrých balónků“. Tvar slovesa v této větě se mi nějak nezdá. Myslíte, že je to v pořádku, nebo byste doporučili jiné řešení?
Klíčové slovo: sta a sta
Odpověď: Uvedená věta obsahuje podmět, v němž se opakuje stejný číselný výraz za účelem vyjádření velkého, blíže nespecifikovaného množství (sta a sta, stovky a stovky, miliony a miliony apod.). Toto opakování má zároveň jistou intenzifikační funkci. Shodu přísudku s podmětem v takových větách můžeme nahlížet dvojím způsobem. První možností je řídit se gramatickou formou podmětu a uplatnit shodu jako u podmětu několikanásobného. Podmět vaší věty se formálně skládá ze dvou jmen rodu středního (skloňovaných podle vzoru „město“), z nichž obě jsou v množném čísle, patřičné znění věty tedy bude: „K nebi se rozletěla sta a sta modrých balónků“. Druhou možností je vnímat „sta a sta“ jako komplexní číselný výraz. V takovém případě může mít přísudek impersonální (neosobní) tvar 3. os. j. č. (rodu středního): „K nebi se rozletělo sta a sta modrých balónků.“ Tento typ shody spíše převažuje v textech, které lze vyhledat v korpusu SYN v13: „umírá sta a sta lidí“; „přihlíželo sta a sta pozorovatelů“ apod. V pořádku jsou ovšem oba typy shody. Pokud se podíváme do korpusu SYN v13 na některé další věty s podmětem „sta a sta“, nalezneme i tvary přísudku zakončené v příčestí minulém na -y, např. „sta a sta zdejších lidí čekaly na práci“. Toto řešení ale není gramaticky náležité. Kromě skutečnosti, že shoda u středního rodu obecně činí mnohým mluvčím i pisatelům problémy, může být toto užití ovlivněno významovým překryvem se jménem ženského rodu „stovky“. U podmětu „stovky (a stovky)“ by však byl tvar zakončený na -y namístě: „stovky a stovky balónků letěly“. Stejně by tomu bylo i u jmen rodu mužského neživotného, např. „miliony a miliony balónků letěly“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Syntax
Kategorie: Valence
Stav:
#14794
Užití:
1 1 0
Dotaz: Valence podstatných jmen – konkurence předložkového a bezpředložkového spojení
Konkrétní dotaz: Dohadujeme se, zda v textu použít spojení „po absolutoriu na škole“, nebo „po absolutoriu školy“. Které spojení je prosím podle vás vhodnější?
Klíčové slovo: absolutorium
Odpověď: Většina starších výkladových slovníků uvádí u hesla „absolutorium“ ve spojení se studiem pouze význam ‚osvědčení o absolvování‘. Zdůrazňuje se zde tedy význam fyzického výstupu, dokumentu, nikoli procesu. Tomu odpovídá i výklad ve Slovníku slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení (Praha: Academia 2005), podle nějž je jedinou náležitou vazbou ‚absolutorium z něčeho; odněkud‘, např. „absolutorium z hudební vědy“, „absolutorium ze Sorbonny“. Ovšem aktuálně vznikající Akademický slovník současné češtiny (https://slovnikcestiny.cz/) uvádí několik dalších významů, mimo jiné ‚úspěšné ukončení studia‘ či ‚závěrečné zkoušky na některých školách‘). V příkladech užití zde pak můžeme najít věty „Do absolutoria na konzervatoři jí chybějí dva roky“; „Po absolutoriu taneční konzervatoře nastoupila…“ apod., tedy jak spojení s bezpředložkovým 2. pádem, tak s předložkovým 6. pádem. Podíváme-li se na užívání těchto vazeb v praxi, korpus SYN v11 dokládá 1 322 výskytů spojení výrazu „absolutorium“ následovaného bezpředložkovým 2. pádem, přičemž drtivá většina jmen ve 2. pádě označuje právě absolvovanou školu nebo obor (absolutorium hotelové školy; absolutorium ekonomického oboru; absolutorium právnické fakulty apod.). Pokud hledáme spojení „absolutorium + na + 6. pád“, objevíme 444 dokladů (od jejího absolutoria na univerzitě; po absolutoriu na Harvardu; absolutorium na špičkové univerzitě apod.). Předložkové spojení je tedy mnohem méně časté, ovšem i tak lze konstatovat, že se v praxi dosti užívá. Je tedy možno obhájit jednu i druhou vámi navrhovanou možnost, jen je třeba počítat s tím, že část uživatelů jazyka je stále může vnímat jako problematické (zejména onu méně frekventovanou, předložkovou variantu). Pokud bychom chtěli vaše spojení vyřešit zcela neproblematicky, doporučujeme místo výrazu „absolutorium“ užít slovesné podstatné jméno „absolvování“, které jednoznačně pojmenovává proces, děj. To bude pak následováno pouze bezpředložkovým 2. pádem, jak je tomu u většiny spojení, která vznikla převedením vazby „sloveso + předmět ve 4. pádě“ (např. absolvovat školu) do vazby substantivní; náležitě tedy: „po absolvování školy“.
Poslední užití: 30.9.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj: Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Syntax
Kategorie: Valence
Stav:
#14790
Užití:
0 0 0
Dotaz: Valence podstatných jmen – předložková spojení
Konkrétní dotaz: Často slýchám, jak lidé říkají, že mají na někoho averzi. Mně se to ale nelíbí. Myslíte, že je vazba „mít averzi na někoho/něco“ jazykově v pořádku?
Klíčové slovo: averze
Odpověď: Nový akademický slovník cizích slov (2005) uvádí u hesla averze spojení s předložkami „k“ a „proti“: „má k němu / proti němu averzi“. Slovník slovesných, substantivních, adjektivních vazeb a spojení (2005) připouští u hesla „averze“ vazeb hned několik. Nalezneme zde třetí pád s předložkami „k“ (averze k cizincům / k vážné hudbě), „vůči“ (averze vůči hromadné dopravě / vůči reklamám) a „proti“ (averze proti fanatikům / proti některým vyučovacím metodám). Dále je zde jako přijatelné uvedeno spojení „averze mezi někým“ (averze mezi lídry politických stran / mezi prezidentem a premiérem) a také „averze něco dělat“ (Goethova averze psát tragédie). Čtvrtý pád s předložkou „na“ se tedy ve slovnících nevyskytuje. Pokud jde o frekvenci jednotlivých předložkových vazeb v praxi, podle údajů Českého národního korpusu (ČNK SYN v9) se podstatné jméno „averze“ nejčastěji vyskytuje s předložkou „vůči“ (2363 výskytů) a značně frekventované je též spojení s předložkou „k“ (1941 výskytů). Méně častá už je vazba s předložkou „proti“ (184 výskytů) a nejmenší počet výskytů náleží čtvrtému pádu s předložkou „na“ (103). Ačkoli se vazba s předložkou „na“ v praxi do jisté míry užívá, oproti vazbám ostatním nemá oporu ve výkladových slovnících a je mnohem méně frekventovaná. Není tedy vhodné ji uplatňovat ve spisovném projevu, mimo jiné také proto, že zřejmě vznikla tzv. kontaminací (zkřížením) s vazbou „mít alergii na někoho/něco“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. 2005. (platí od 2005)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Syntax
Kategorie: Valence
Stav:
#14772
Užití:
1 1 0
Dotaz: Valence sloves – konkurence předložkového a bezpředložkového spojení
Konkrétní dotaz: V náboženském textu jsem objevila větu „Izák přináší sám sebe v oběť“. Spojení s předložkou „v“ na mě ale působí zvláštně. Nebylo by vhodnější volit spojku „jako“, tj. „Izák přináší sám sebe jako oběť“?
Klíčové slovo: přinášet; v oběť; jako oběť
Odpověď: Spojení „v oběť“ (případně „jako oběť“) má v dané větě funkci doplňku. Taková spojení je též obvykle možno vyjádřit pomocí spojek „jakožto“, „coby“: „Izák přináší sám sebe jakožto/coby oběť“; případně i pomocí předložky za: „Izák přináší sám sebe za oběť“. Jazyková praxe ukazuje, že obě vámi uvedené vazby, tedy jak se spojkou „jako“, tak s předložkou „v“, se užívají. Pokud porovnáme vazby „přinést/přinášet někoho/něco v oběť“ a „přinést/přinášet někoho/něco jako oběť“ v Českém národním korpusu, nalezneme dokonce u obou shodně 21 výskytů. Předložkové spojení „v oběť“ se samozřejmě objevuje i u dalších sloves podobného typu, například „nosit něco v oběť“, „dát/vydat něco/někoho v oběť“, „nabídnout něco/někoho v oběť“ apod. V Českém národním korpusu lze dohledat celkem 157 takovýchto dokladů. Převážně jde o náboženský kontext a uměleckou literaturu. Při psaní textu je tedy třeba mít na paměti, že na některé čtenáře může daná vazba s předložkou „v“ působit nezvykle, někdy až zastarale, v praxi se ovšem vyskytuje a zejména v textech náboženského charakteru je zcela přijatelná.
Poslední užití: 18.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Vallex 3.0. Lopatková a kolektiv. 2016.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14771
Užití:
0 0 0
Dotaz: Podmětem je zájmeno kdo
Konkrétní dotaz: Nemohu se rozhodnout, zda napsat „Byli jsme to my, kdo si toho všiml“, nebo „Byli jsme to my, kdo jsme si toho všimli“. Která varianta je správná?
Klíčové slovo: kdo
Odpověď: Zájmeno „kdo“ jako takové má pouze tvary jednotného čísla a primárně vyžaduje shodu jako mužské životné podstatné jméno v jednotném čísle (tj. např. kdo si toho všiml). Toto zájmeno se ovšem může vztahovat jak k jednotlivým bytostem, tak k jejich většímu počtu. V akademické Mluvnici češtiny 2 (Academia, Praha 1986) jsou uvedeny příklady „Kdo to udělal“ i „Nikdo jsme o to nestáli“ – obecně tedy připadá v úvahu mluvnická shoda jak s jednotným, tak s množným číslem. Konkrétní volba někdy závisí na pozici a funkci dané vedlejší věty v rámci větného celku. Pokud vztažná věta uvozená zájmenem „kdo“ následuje bezprostředně po zájmenném výrazu, který rozvíjí, zájmeno kdo zpravidla přebírá tvaroslovnou charakteristiku tohoto výrazu a tomu pak odpovídá shoda ve vedlejší větě. V takových větách máme obvykle jednu možnost shody: „My, kdo jsme tam byli, jsme mu dali za pravdu“ (nikoli „kdo tam byl“); „Škodu zaplatí ten/každý, kdo ji způsobil“ × „Škodu zaplatí všichni, kdo ji způsobili“. V souvětí, na které se ptáte, je na vztažnou větu formálně odkázáno zájmenným výrazem to ve větě hlavní. Daná vedlejší věta ovšem nestojí těsně vedle tohoto zájmenného výrazu, navíc jí bezprostředně předchází další zájmeno (my). Zde se tedy nabízí dvojí možnost shody (na rozdíl např. od věty „My jsme byli těmi, kdo si toho všimli“). První variantou je uplatnit primární shodu podle mužského rodu v jednotném čísle – přísudek tak bude mít tvar 3. os. j. č.: „Byli jsme to my, kdo si toho všiml.“ Možná je ale též shoda podle výrazu my v hlavní větě: „Byli jsme to my, kdo jsme si toho všimli.“ Obě řešení jsou tudíž v pořádku.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 103

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Syntax
Kategorie: Valence
Stav:
#14733
Užití:
0 0 0
Dotaz: Valence sloves – předložková spojení
Konkrétní dotaz: Je nějaký významový rozdíl mezi vazbami „zaměnit něco s něčím“ a „zaměnit něco za něco“? Setkal jsem se s názory, že první uvedená vazba nese význam nežádoucí záměny, například „zaměnit hřib s muchomůrkou“, zatímco druhá by měla vyjadřovat spíše výměnu, např. „zaměnit auto za jízdní kolo“. Je to pravda?
Klíčové slovo: zaměnit
Odpověď: Vámi uvedené tvrzení platí jen částečně. Z údajů ve Slovníku slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení (Academia, Praha 2005) vyplývá, že u slovesa „zaměnit“ ve významu ‚omylem vzít, užít, považovat něco/někoho za něco/někoho jiného téhož druhu‘ můžeme volit jak vazbu „zaměnit něco/někoho s něčím/někým“, tak „zaměnit něco/někoho za něco/někoho“, případně pouze „zaměnit něco/někoho“. Jsou zde uvedeny následující příklady: Nezkušený houbař snadno zamění žampion za muchomůrku zelenou. Snad voliči nezamění bílou obálku pro volby do Senátu se šedou pro komunální volby. Šatnářka zřejmě ty dva kabáty zaměnila. Naproti tomu ve významu ‚vyměnit, vystřídat‘ je náležité pouze spojení s předložkou „za“, například „Leckdo už zaměnil řemeslo za život kočovníka“. Je tedy zřejmé, že vazbu „zaměnit něco za něco“ lze užít v obou významech.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. 2005. (platí od 2005)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Syntax
Kategorie: Valence
Stav:
#14630
Užití:
0 0 0
Dotaz: Konkurence předložek v a na
Konkrétní dotaz: Jsem kronikářem naší obce, ve které žiji od narození – 64 let. Kroniku píši osmý rok. Prosím, poraďte mi, zda mohu v zápisech používat způsob, jakým mluví všichni občané Mělnicka o svém okresním městě. Nikdo u nás neřekne: „Pojedu do Mělníka, byl jsem v Mělníku“, ale použije: „Pojedu na Mělník, byl jsem na Mělníku“.
Klíčové slovo: Mělník
Odpověď: Máte pravdu, že mnozí uživatelé si předložku „na“ oblíbili natolik, že zapomínají na existenci předložek dalších (např. „v“, „u“, „do“). V některých spojeních předložka „na“ předložku „v“ již téměř vytlačila – dnes již běžně studujeme na gymnáziu, bydlíme na koleji, chodíme na úřad. V některých případech je spojení s předložkou „na“ stále hodnoceno jako nespisovné, jinde už se naopak posunulo ke spisovnosti. Spojení předložky se zeměpisným jménem záleží silně na konvenci užívání. V uvedených příkladech je náležitá předložka „v“: „bydlím v Českých Budějovicích / v Brně / v Ostravě / v Karlových Varech“. V Čechách i na Moravě jsou místa (a není jich málo), u kterých lze užít jak předložku v(e), tak předložku na: například bydlíme v Kladně i bydlíme na Kladně, jedeme do Ruzyně i na Ruzyň atd. Historicky vzato předložka „na“ bývala spojována s těmi jmény osad, které ležely výše než sousední osady, a také se jmény osad, které ležely na horních tocích řek nebo potoků. Dodnes se v Praze říká bydlet na Vinohradech, na Petřinách či jet na Žižkov. Toto pravidlo se však neuplatňovalo důsledně, proto se říká v Podolí, ale na Smíchově, přestože obě čtvrti leží na vltavském břehu. Tendence užívat předložku „na“ se postupně stává více záležitostí ustáleného spojení než skutečných výškových rozdílů. S předložkou „na“ se také častěji setkáváme v místním úzu, kde roli hraje tradice, spojení s předložkou „v“ („do“) mají charakter spíše celonárodní. Píšete-li kroniku, a zejména jde-li o kroniku místní, je naprosto v pořádku užít spojení „na Mělník“ a „na Mělníku“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Konkurence předložek v(e) – na, do – na

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14626
Užití:
0 0 0
Dotaz: Tvar přísudku
Konkrétní dotaz: Lze ve spisovné češtině používat sousloví „bude bývat“, a to pro vyjádření děje, který očekáváme v budoucnosti a je jasné, že bude probíhat nějaký delší čas? Jako příklad bych uvedl větu „Mistrovství světa v ledním hokeji bude bývat ve Švýcarsku“. Je mi jasné, že tento výraz působí již na první pohled dost kostrbatě a obsah sdělení se dá vyjádřit o poznání libozvučnější větou, ale zajímá mě, jestli je sousloví „bude bývat“ jako takové ve spisovné češtině teoreticky vůbec možné.
Klíčové slovo: bude bývat
Odpověď: Věty uvedeného typu nejsou v úzu sice příliš časté, ale doklady najít lze, například 34 výskytů v korpusu SYN v13: „Od dubna do konce srpna bude bývat u nás“; „Sraz všech brigádníků bude bývat každou sobotu v půl deváté ráno“; „Každou středu tu bude bývat Zumba party“, „V roce 1964 pak režim rozhodl, že jízda bude bývat pouze jednou za tři roky“; „Pohádka bude bývat na programu v neděli odpoledne“ atd. Zdá se, že jazykoví uživatelé takové konstrukce občas „potřebují“, a to tehdy, chtějí-li vyjádřit, že děj se bude opakovat. V jazykovědné literatuře byla jejich gramatická přijatelnost obhajována P. Karlíkem v teoreticky velmi propracované stati Pasivum v češtině (Slovo a slovesnost 65, 2004, s. 83–112).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 20
Jazykový zdroj: Český národní korpus.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14625
Užití:
0 0 0
Dotaz: Desetinné číslo
Konkrétní dotaz: Chtěl bych vás poprosit o radu se skloňováním číslovky následující po desetinném čísle, tedy zda psát „3,4 milionu“ nebo „3,4 milionů“, nebo dokonce „3,4 miliony“. Instinktivně se domnívám, že je správně „3,4 milionu“, protože se jedná o „tři celé čtyři desetiny milionu“, ale v žádné gramatice jsem nebyl s to najít příslušné pravidlo. Potřeboval bych odpověď podepřít nějakým gramatickým pravidlem.
Klíčové slovo: desetinné číslo; počítaný předmět
Odpověď: Není se co divit, že jste vysvětlení tohoto problému v žádné gramatice nenašel – jedná se totiž o jednu z oblastí, které jsou dosud popsány jen zcela minimálně. Tento problém je však již pojednán v Internetové jazykové příručce – ta v takových případech za základní považuje to skloňování, které vychází z „plně čtené“ podoby desetinného čísla, tj. v tomto případě „tři celé čtyři desetiny“. Čteme-li totiž „tři celé čtyři desetiny“, musí následovat podoba „milionu“. Za méně formální a stylově nižší pak považujeme možnosti „3,4 milionů“ (u slova „milion“ se zachovává 2. pád, ale dává se do množného čísla, protože se jedná o vyšší počet než „jedna“) a „3,4 miliony“ (shoda podle posledního členu – čtyři miliony). Ve stylově vyšších, oficiálních projevech bychom však radili se těmto dvěma variantám vyhnout.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Počítaný předmět po číslovkách, sekce 2 – Počítaný předmět po desetinných číslech

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14624
Užití:
0 0 0
Dotaz: Kontaminace
Konkrétní dotaz: Je přípustné spojení „bez toho, aniž by“? Nebo lze říci pouze „bez toho, že (by)“, resp. „aniž (by)“ samostatně? V morfologii jsme se učili, že varianta „bez toho, aniž by“ je dnes už sémanticky totožná s „aniž by“. Mně osobně podoba „bez toho, aniž (by)“ vůbec nevadí…
Klíčové slovo: bez toho, aniž by
Odpověď: Spojovací výraz „bez toho, aniž by“ i přes jeho stoupající frekvenci v současném vyjadřování užívat nedoporučujeme, jedná se o logicky rozporný, hybridní výraz, vzniklý zkřížením spojky „aniž“ a synonymního spojovacího výrazu „bez toho, aby“. Zajímavé je, že ještě v devadesátých letech byl výraz „bez toho, aby“ odmítán jako nadbytečný neologismus. Dnešní norma už nicméně tento výraz z okruhu přípustných spojovacích prostředků nevylučuje. Spojení „bez toho, aniž by“ ale skutečně nepovažujeme za žádoucí ve spisovném projevu.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 15

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.