Telefon: (+420) 257 531 793

Pondělí až pátek 10–12 hodin

Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr ID oblasti: #20 [Slovotvorba].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 3/104, položky: 21-30/1034
Stav:
#14793
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – zdrobňování
Konkrétní dotaz: V přijímacím testu na víceletá gymnázia měli žáci v jedné úloze napsat současné spisovné podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného tříslabičné a je příbuzné se slovem stěna, skloňuje se podle vzoru „žena“. Moje dcera zvolila výraz stěnička. V řešení jsme nalezli, že to měla být slova nástěnka nebo zástěna. Lze výraz stěnička považovat za nesprávnou odpověď?
Klíčové slovo: stěnička
Odpověď: Výraz stěnička je zdrobnělý výraz utvořený od podstatného jména stěna příponou -ičk/a. Výkladové slovníky češtiny uvádějí jen ta zdrobnělá slova, která se běžně užívají. Pokud jde o výrazy se zakončením -ičk/a, jsou to např. hlava – hlavička, žába – žabička, voda – vodička, tráva – travička. Ani Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971), ani Slovník spisovné češtiny (1994) zdrobnělinu stěnička nezaznamenávají. Tento výraz jsme nenalezli ani v Českém národním korpusu. Pár dokladů nabízí vyhledávač Google, např. Vždycky, když něco podobného vidím a podívám se na ty dvě moje ubohé skříňky v obývací stěničce… Je tedy zřejmé, že toto slovo, třebaže je zcela systémově utvořené, není v současně češtině běžně používané. Na druhou stranu to, že není používané, studentka vědět nemohla, protože neměla možnost si tuto skutečnost nikde ověřit. Na závěr je třeba konstatovat, že vytvoření ústrojného slova, přestože v autoritativních příručkách ani v ČNK zachyceno není, svědčí o autorčině dobré jazykové kompetenci.
Zvažované varianty:
stěnička
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14792
Užití:
0 0 0
Dotaz: Časté konkrétní případy/typy – dějové vs. účelové tvoření (rozjasňující vs. rozjasňovací, kropící vs. kropicí)
Konkrétní dotaz: V médiích se poslední dobou často mluví o takzvaných samořídicích/samořídících autech. Zajímalo by mě, která varianta je správná: samořídicí auto, nebo samořídící auto? A proč?
Klíčové slovo: samořídicí, samořídící
Odpověď: V případě přídavných jmen zakončených na -icí a -ící je nutné se zaměřit na významový rozdíl. Zatímco takzvaná účelová přídavná jména zakončená na -icí vyjadřují význam účelu (předmět je k něčemu určený, něco se s jeho pomocí vykonává), dějová přídavná jména primárně vyjadřují děj (předmět sám něco dělá). Samořídící auto vnímáme jako hraniční případ mezi přídavným jménem účelovým a dějovým, spíše se však přikláníme k chápání dějovému, jde totiž o auto, které řídí samo sebe, nikoli o auto, které by bylo primárně určeno k řízení (někým jiným, řidičem). Tento názor potvrzují i doklady z Českého národního korpusu, kde varianta samořídící auto převažuje přibližně v poměru 4 : 1. Podobný problém se objevuje například také u spojení samodržící punčochy. I v tomto případě je prvotní určení dějové, přídavné jméno totiž vyjadřuje, že punčochy drží samy sebe, je to jejich vlastnost. Namístě je tedy tvar samodržící.
Zvažované varianty:
samořídicí samořídící
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14791
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – přechylování: jiné konkrétní případy/typy
Konkrétní dotaz: Jaká je přechýlená podoba slova šerpa?
Klíčové slovo: Šerpka, šerpka
Odpověď: Označujeme-li příslušníky etnické skupiny z východního Nepálu, jejichž tradiční obživou bylo pastevectví jaků a kteří jsou známí především jako původní nosiči a průvodci horolezeckých výprav v oblasti Himálaje, píšeme velké počáteční písmeno: Šerpa, Šerpové. Označujeme-li zkušené průvodce vysokohorských turistů a nosiče jejich nákladů, nověji i nosiče těžkých nákladů vůbec, píšeme slovo šerpa s malým počátečním písmenem. V obou významech tvoříme přechýlenou podobu pomocí nejběžnější přechylovací přípony -k/a: Šerpka, šerpka, např.: Patnáctiletá Šerpka Mingkipa se stala nejmladším člověkem, který zdolal nejvyšší horu světa. – Naskládala do tašky všechny mistrovy noty i knihy, které si dovezl, a pak jako statečná šerpka po jeho boku cupala do vsi.
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14789
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – časté konkrétní příklady: dceřiný
Konkrétní dotaz: Paní učitelka do e-mailu napsala: Ubytování bude v apartmánech s vlastním sociálním zařízením a možností si přitopit. (…) Až budu mít s dětmi více zkušeností, ráda je příště vezmu i do bojovnějších podmínek. Nemělo by ale být do bojovějších podmínek?
Klíčové slovo: bojovnější
Odpověď: Ano, máte pravdu, paní učitelka tu jistě měla na mysli ustálené spojení bojové podmínky, tedy podle Akademického slovníku spisovné češtiny (ASSČ) ‚životní aj. podmínky, které se vymykají běžné situaci a vyžadují neobvyklá řešení a improvizaci‘. Došlo tu k záměně přídavného jména bojový s přídavným jménem bojovný, resp. jejich 2. stupňů bojovější a bojovnější. Je pravda, že některé jejich významy jsou si blízké, nebo se dokonce překrývají. ASSČ jeden ze dvou významů přídavného jména bojovný popisuje jako ‚který vyhledává boj (ozbrojený střet), chce se prosadit bojem, odhodlaný, připravený bojovat, útočit, výbojný; svědčící o tom‘ a jeden ze čtyř významů přídavného jména bojový jako ‚vyjadřující odhodlanost, připravenost k nějakému činu, k zápolení, bojovný‘. Uvádí dokonce příklad Tentokrát byl tým výrazně bojovější a zodpovědnější, který působí jako příklad opačné záměny – na místě přídavného jména bojovější bychom tu daleko spíš čekali přídavné jméno bojovnější. Kromě toho nemusí být rozdíl mezi oběma druhými stupni dobře patrný ve výslovnosti, zejména v méně pečlivé řeči nebo ve ztížených sluchových podmínkách. Přesto se zdá, že jde – alespoň v psaném jazyce – spíše o ojedinělou, příležitostnou záměnu. Korpus SYN v 13 obsahuje jen tři takové případy – dva v  1. stupni: Jak jste jako žena zvládla africké bojovné podmínky a navíc useděla cestu celou dobu jako spolujezdec?; Podvozek je evidentně stavěný na bojovné podmínky rumunských a jiných dobrodružných cest a jeden ve 2. stupni: S bojovnějšími podmínkami se musely vyrovnat také děti ve školách a školkách v oblasti. I když jde spíš o okrajový jev, tato záměna pěkně ukazuje, že významová (a zvuková) blízkost slov může v konkrétním kontextu vést ke spontánní odchylce od dosavadních jazykových pravidel – a stát se prvním podnětem, díky němuž se může rozeběhnout jazyková změna.
Zvažované varianty:
bojovější bojovnější
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14788
Užití:
0 0 0
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Na jednom účtu na sociálních sítích jsem se dočetl, že správně je pouze trudnomyslnost, a ne trudomyslnost. Dost mě to překvapilo, dosud jsem si myslel, že správně je trudomyslnost…
Klíčové slovo: trudomyslný, trudnomyslný
Odpověď: Novější výkladové slovníky současné češtiny skutečně povětšinou uvádějí jen podobu trudnomyslnost s dn. Jedinou výjimkou je Příruční slovník jazyka českého z let 1935–1957, který uvádí též podobu trudomyslnost a označuje ji (křížkem) jako archaickou. Z Kartotéky novočeského lexikálního archivu lze zjistit, že podoba trudomyslnost je doložena u Tyla, Klicpery, Jana z Hvězdy či Dyka. Na základě dokladů z korpusu psaného jazyka SYN v13 se dá soudit, že podobně překvapených uživatelů by bylo nejspíš víc – a že tato podoba podle všeho není archaická. Najdeme tu 786 výskytů podoby trudnomyslnost a 402 výskytů podoby trudomyslnost – a také 288 výskytů podoby trudnomyslný a 79 výskytů podoby trudomyslný. Tyto poměry (1,96 : 1 a 1: 3,65) podle našeho názoru svědčí o tom, že i podoba trudomyslnost je pro značnou část uživatelů noremní – zcela neproblematická. Není třeba ji odmítat. Zajímavé je spíš zamyslet se nad tím, proč je podoba trudnomyslnost takto rozšířena. Není evidentní, že varianta trudomyslnost není slovotvorně neústrojná. Jistě – ze spojení trudná mysl vzniká slovo trudnomyslnost. Podobu trudomyslnost lze slovotvorně analyzovat jako trud ‚smutek, zármutek‘ + konektém o + myslnost (jakási smutkomyslnost). Elektronický slovník staré češtiny uvádí stejně tvořený výraz trudotvářina ‚malomocenství, projevující se zvl. na tváři‘. Tím nechceme tvrdit, že tato interpretace je nutně správná, ale ukazuje se, že naznačeným způsobem vzniká tvar trudomyslnost, který není v rozporu se slovotvornými zásadami češtiny – a mluvčí češtiny mu tak hojně dávají příležitost k dalšímu životu. Jungmannův Slovník česko-německý navíc uvádí slova trudolomný ‚trud lomící‘, trudoplašný a trudopudný ‚trud zaplašující‘ a Kottův Česko-německý slovník zachycuje kromě podoby trudomyslný (která odkazuje na heslo trudnomyslný) také slovo trudoléčivý ‚léčící trud (kummerheilend)‘. Tato slova jsou na rozdíl od výrazu trud(n)omyslnost, které je motivováno daleko spíš přídavným jménem trudný, evidentně tvořena od slova trud, jejich existence ale mohla mít vliv na vznik a rozšíření podoby trudomyslnost. Šlo by o dobovou mylnou analogii. Na účtu, o němž se zmiňujete, se mj. píše, že „Zdeněk Svěrák ve svých hrách a písních často používá různé hrátky se slovy. To, že použil [v písni O trudomyslnosti ve hře Dobytí severního spolu] slovo trudomyslnost (a ne spisovné trudnomyslnost), byl jistě záměr, ne neznalost“. Rozhodně nechceme podceňovat Zdeňka Svěráka nebo jeho schopnost hrát si se slovy, nicméně to, že jde o záměr, bychom s podobnou jistotou netvrdili.
Zvažované varianty:
trudomyslný trudnomyslný
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14787
Užití:
0 0 0
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Je správně spjal ruce k nebi, nebo vzpjal ruce k nebi?
Klíčové slovo: spjal, vzpjal
Odpověď: Podle výkladových slovníků (definice citujeme podle SSČ) existuje sloveso sepnout, které může mít v příčestí činném dvě varianty sepjal a spjal a které má v kontextu vaší otázky význam ‚sepnout ruce‘, a také knižní sloveso vzepnout, které v tomto kontextu znamená ‚natáhnout vzhůru (vpřed), vztáhnout‘ – přičemž vztáhnout v příslušném významu SSČ definuje jako ‚natáhnout (ruku) vpřed n. vzhůru k uchopení‘. U slovesa vzepnout sice slovník variantu příčestí bez vokalizace předpony, tedy vzpjal, neuvádí, a v korpusu SYN v12 najdeme jen 17 jejích výskytů ve všech rodech a číslech (oproti 2 870 výskytům podoby vzepjal ve všech rodech a číslech), rozhodně ji však nelze kvůli absenci ve slovnících (ani kvůli nízké frekvenci užívání) zavrhovat jako chybnou. Spojení spjal či sepjal ruce k nebi by tedy popisovalo děj či gesto, při němž by někdo spojil ruce a takto spojené je zvedl vzhůru. Nedržel by je ve výši hrudi, ale přinejmenším na úrovni obličeje, spíš však ještě výš, k tomu pohled vzhůru (na nebe), mírný záklon hlavy – velmi zhruba tak jako na obraze Mistra třeboňského oltáře Kristus na hoře Olivetské. Dodejme, že tvar spjal s nevokalizovanou předponou je řidší – ve všech rodech a číslech má v korpusu SYN v12 celkem pouze 80 výskytů, zatímco tvar sepjal s vokalizovanou předponou má také ve všech tvarech a ve stejném korpusu výskytů 959 (v obou případech jde však o tvary ve všech, tedy i jiných než uvedených významech). Spojení vzepjal ruce k nebi by pak popisovalo děj nebo gesto, při němž někdo zdvihne víceméně natažené ruce směrem vzhůru (mluví se o nebi, což tu vylučuje možnost vpřed, o níž mluví SSČ), aniž by je spojil – zhruba tak jako na El Grecově obrazu Otevření páté pečeti. Smysl tedy dává jak spojení spjal ruce k nebi, tak i vzepjal ruce k nebi – záleží na tom, jaký děj chcete vyjádřit, jaké gesto chcete popsat.
Zvažované varianty:
spjal vzpjal
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14786
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen přivlastňovacích: druhově přivlastňovací přídavná jména
Konkrétní dotaz: Jak se vytvoří přivlastňovací přídavné jméno od slova vačice? Může to být vačičí?
Klíčové slovo: vačíčí
Odpověď: Ano, přivlastňovací přídavné jméno utvořené od slova vačice je opravdu vačičí. Tato podoba odpovídá slovotvorným zásadám češtiny (srov. slepice > slepičí, opice > opičí, holubice > holubičí atp.). Působí-li slovo vačičí překvapivě, pak nejspíš proto, že vačicím nepotřebujeme přivlastňovat příliš často – na internetu lze přesto najít zmínky např. o vačičí chundelaté slečně nebo vačičím chundeláči, což jsou plyšové hračky, v souvislosti s animovaným filmem Doba ledová 6 se mluví o dvou vačičích bratrech, a je možné tu dokonce najít i vačičí blues. Kromě toho na překvapivost slova můžou mít vliv dvě slabiky či-čí vedle sebe – i když máme jezevčičí od jezevčice (‚fenka jezevčíka‘) a také přídavná jména kočičí, holčičí, byť ta odpovídají jiným základům (-ice ve vačice proti -ka v kočka, holka). Je ovšem třeba upozornit na to, že slovo vačičí se nevztahuje jen k vačicím – stejnou podobu má i přivlastňovací přídavné jméno utvořené od slova vačík, které označuje rod malých masožravých vačnatců vyskytujících se výhradně v jihoamerických Andách.
Zvažované varianty:
vačičí
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14784
Užití:
0 0 0
Dotaz: Změna délky (kořenové) samohlásky při odvozování (vyjímat > výjimka)
Konkrétní dotaz: Píše se správně hispanský, nebo hispánský?
Klíčové slovo: hispanský, hispánský
Odpověď: Výkladové slovníky poněkud překvapivě uvádějí jen podobu hispanský s krátkým a – Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) v hesle Hispánie jako přídavné jméno od uvedeného zeměpisného jména, Nový akademický slovník cizích slov (NASCS) jako samostatné heslo. NASCS ovšem ve výkladu významu uvádí zeměpisné jméno v podobě Hispanie: ‚vztahující se k Hispanii‘. Starší SSJČ (z let 1960–1971) tak zachycuje dvojici Hispánie – hispanský, novější NASCS oproti tomu dvojici Hispanie – hispanský. V prvním případě může zarazit krácení á v a, ve druhém případě uvedení varianty Hispanie s krátkým a, která je dnes v psaných textech méně častá – v korpusu SYN v11 je poměr podob Hispanie vs. Hispánie 82 : 253, tj. zhruba 1 : 3. Podstatné dále je, že oba slovníky definují Hispánii/Hispanii jako ‚starověkou římskou provincii na Pyrenejském poloostrově‘ (SSJČ), resp. ‚starověký název Pyrenejského poloostrova‘ (NASCS). Oba slovníky přitom obě slova (SSJČ slovo Hispanie, NASCS slovo hispanský) shodně hodnotí – zcela náležitě – jako historismy. SSJČ kromě toho uvádí u slova Hispánie i význam ‚Španělsko‘, který považuje – opět zcela případně – za zastaralý nebo básnický. Nahlédneme-li do korpusu SYN v11, zjistíme o přídavných jménech hispanský a hispánský dvě důležité věci: Jednak že ani jedno z těchto přídavných jmen se tu v drtivé většině případů nevztahuje k Hispánii/Hispanii, jak ji definují oba výše zmíněné slovníky, a jednak že daleko nejčastěji se tu vyskytuje podoba hispánský s dlouhým á, kterou slovníky nezachycují. Podívejme se nejprve na význam sledovaných přídavných jmen a přibližme si ho pomocí seznamu jejich nejčastějších pravých kolokátů čili slov, která po něm nejčastěji bezprostředně následují, a doplňme je příklady. Jde mj. o slova: původ (např. Američanka hispánského původu), kultura (např. Kubánci do značné míry určují i tón hispánské kultury v USA), komunita (např. hispánská komunita žijící ve Spojených státech), volič (např. Gore usiluje o hlasy hispánských voličů), kořeny (např. členové Kongresu s hispánskými kořeny), země (např. V arabských či hispánských zemích mají lidé úplně odlišnou mentalitu než třeba v západní Evropě), žena (např. v amerických filmech většinou nejsou hlavní role pro hispánské ženy), literatura (např. Autorův styl má blízko k textům hispánské literatury, k magickému realismu), nebo konečně čtvrť (např. V tuto denní dobu bylo už v hispánské čtvrti San Franciska velmi živo). Příklady v závorkách snad stačí jako dobrá ilustrace toho, že přídavná jména hispanský/hispánský se naprosto běžně, ba většinově nevztahují k starověké Hispánii/Hispanii, ale k současnosti či nedávné minulosti. Jejich význam (v těchto užitích) by se dal popsat asi jako ‚vztahující se ke španělsky mluvícím zemím, jejich obyvatelům či lidem, kteří z nich pocházejí, a jejich kultuře‘. Co se četnosti podob hispánský a hispanský týče, v korpusu SYN v11 jednoznačně převažuje „neslovníková“ podoba hispánský (3 617 výskytů) nad „slovníkovou“ podobou hispanský (9 výskytů; ručně jsme přitom odstranili 15 výskytů z téhož zdroje, který je evidentně staročeský, příp. středněčeský, jak dokládá např. věta koráby navrátily se zase k králi hispanskému a zvěstovali jemu všecko, což se bieše přihodilo). Ani jeden z těchto 9 výskytů se nevztahuje k Hispanii/Hispánii, ale jsou užity v uvedeném významu ‚vztahující se ke španělsky mluvícím zemím, jejich obyvatelům či lidem, kteří z nich pocházejí, a jejich kultuře‘. Nyní můžeme shrnout: Výkladové slovníky (NASCS, SSJČ) sice uvádějí jen podobu hispanský s krátkým a, a to ve významu ‚vztahující se k starověké Hispanii/Hispánii‘, v úzu však drtivě převažuje podoba hispánský, navíc většinově v novém významu ‚vztahující se ke španělsky mluvícím zemím, jejich obyvatelům či lidem, kteří z nich pocházejí, a jejich kultuře‘. V obou uvedených významech doporučujeme používat frekventovanější podobu hispánský s dlouhým á.
Zvažované varianty:
hispanský hispánský
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo Hispanie
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14783
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména cizí, jednoslovná
Konkrétní dotaz: Jakou podobu má přídavné jméno utvořené od názvu řeckého ostrova Rhodos? Je správně i rhodoský, nebo jen rhodský?
Klíčové slovo: rhodoský, rhodský
Odpověď: Odpověď na váš dotaz je nutno začít malou oklikou – informacemi o skloňování podstatného jména Rhodos. Z jazykových příruček a slovníků zachycuje slovo Rhodos Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ), v seznamu zeměpisných jmen Slovník spisovné češtiny (SSČ) a tamtéž také Pravidla českého pravopisu (PČP), přičemž všechny tyto zdroje u něj uvádí výlučně skloňování typu Rhodos – Rhodu a jako přídavné jméno jen podobu rhodský. V úzu je však velmi běžné i skloňování typu Rhodos – Rhodosu, bez vypouštění řecké nominativní přípony -os-. V korpusu SYN v11 lze po zadání dotazu [lemma="Rhodos"] a zobrazení frekvenčního seznamu napočítat 866 tvarů bez vypuštěného -os- (kromě Rhodosu, Rhodosem, též *Rodosu, *Rodosem) a 944 tvarů s vypuštěným -os- (z 1 810 výskytů lemmatu Rhodos, v nichž se může projevit vypouštění, či nevypouštění přípony -os-). Tvary bez vypuštěného -os- (2., 3. a 6. p. Rhodosu, 5. p. Rhodosi, 7. p. Rhodosem) tak lze bezpečně považovat za uzuální i noremní a z toho důvodu byly doplněny do Internetové jazykové příručky (IJP). Co se odvozeného adjektiva týče, uvádějí SSJČ, SSČ i PČP pouze podobu rhodský, odpovídající skloňovaným tvarům s vypuštěným -os- (Rhodos – Rhodu – rhodský). V SSJČ je užití adjektiva ilustrováno příkladem rhodská města. Vzhledem k vysoké četnosti tvarů jména Rhodos bez vypuštěného -os- je poměrně překvapivé, že v korpusu SYN v11 je jen minimální počet výskytů „odpovídajících“ přídavných jmen typu rhodoský. Zachovává-li se totiž -os- při skloňování, dalo by se očekávat jeho zachovávání i v odvozeném přídavném jméně. V korpusu SYN v11 však nalezneme mezi 443 relevantními výskyty přídavného jména utvořeného od názvu Rhodos pouhých 8 (!) přídavných jmen bez vypuštěného -os-: 7× v podobě rhodoský (4× R/rhodoské (diskusní) fórum, 1× rhodoské Staré Město, 1× rhodoské víno, 1× rhodoský přístav) a 1× v podobě rodoský (rodoský kolos). O tomtéž svědčí i doklady z monitorovacího korpusu ONLINE2_NOW, který se aktualizuje denně a obsahuje data z aktuálního měsíce a 6 měsíců předcházejících. I v tomto korpusu k datu 1. 8. 2023 (tedy už po ničivých požárech) jednoznačně převažují podoby s vypuštěným -os-, a to v poměru 19 : 2. V přídavném jméně tedy jednoznačně převažuje podoba s vypuštěným -os-, a soudě podle dokladů z monitorovacího korpusu na tom zatím nic nezačala měnit ani potřeba psát o ničivých požárech na ostrově, o nichž se zprávy v českých médiích začaly objevovat po 19. 7. 2023 (nutno ale dodat, že mezi zprávami o vypuknutí požárů v českých médiích a zveřejněním tohoto zajímavého dotazu neuběhly v době sondy do monitorovacího korpusu ani dva týdny). Mezi nejčastější spojení s přídavným jménem rhodský patří rhodský kolos (kolos rhodský) a rhodští rytíři, hojně doložena jsou ale i spojení odkazující k současnosti ostrova: rhodský přístav, rhodské fórum/konference, rhodská pláž, rhodské víno, rhodské pobřeží. Stojíme tedy před otevřenou systémovou možností, resp. analogickým rozšířením nevypouštěného -os- z nepřímých pádů slova Rhodos i k odvozeným přídavným jménům typu rhodoský (Rhodos – Rhodosu, a tedy i rhodoský), které uživatelé češtiny zatím – soudě alespoň podle zprostředkovaných korpusových dokladů – překvapivě příliš nevyužívají. Přestože z výskytů podob typu rhodoský v korpusech SYN v11 a ONLINE2_NOW zatím nelze bezpečně usuzovat na to, že by tyto tvary byly uzuální, natož noremní, proti jejich užívání bychom nic nenamítali. Tyto tvary jsou systémově tvořené, nevypouštěním -os- odpovídají tvarům typu Rhodosu, mají tu výhodu, že je z nich jednoznačně poznat jejich odvození z názvu Rhodos (je dost možné, že řada uživatelů češtiny si např. přídavné jméno rhodský ve spojení kolos rhodský vůbec nespojuje s ostrovem Rhodos) a jsou dobře srozumitelné.
Zvažované varianty:
rhodoský rhodský
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14782
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz: Na internetu jsem narazila na diskusi o tom, jaké je správné pojmenování mláděte krocana. Myslím si, že je to krůtě. Mám pravdu?
Klíčové slovo: krůtě
Odpověď: Slovo krocan slouží jako pojmenování samce, pro označení samice se užívá výraz krůta. Od něj je pak utvořeno podstatné jméno středního rodu krůtě pomocí přípony -ě, jež se běžně užívá při odvozování názvů mládať (viz např. kur > kuře, medvěd > medvídě). Výraz krůtě zaznamenávají již Příruční slovník jazyka českého a Slovník spisovného jazyka českého, druhý jmenovaný zachycuje dokonce i podobu krůtče, označuje ji však jako řídkou. Užívání výrazu krůtě dokládá Naučný slovník zemědělský (díl 3., k–l, 1971), kde se mj. píše: Potrava krůťat v útlém mládí je převážně živočišná, později smíšená. Krůťata velmi rychle vyspívají, ale jsou značně citlivá na nachlazení. O tom, že se slovo užívá i v současnosti, vypovídá 257 dokladů v korpusu SYN v14: Za jednodenního kuřecího brojlera zemědělci zaplatí sedm korun a za krůtě 43,50 korun. Druhá třída nerozezná holoubě od krůtěte. Ve věku dvou měsíců krůťatům na hlavách vypadává peří. Pro úplnost dodejme, že pro mládě přichází v úvahu ještě jedno pojmenování, a to (krůtí) kuře. To je však neterminologické a výrazně méně užívané – korpus SYN v14 zachycuje pouze 5 dokladů.
Zvažované varianty:
krůtě
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.