Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr ID oblasti: #20 [Slovotvorba].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 2/104, položky: 11-20/1034
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Když odčerpáme teplou vodu z bojleru, další množství vody pak musíme dohřát, nebo doohřát? Výraz doohřát podle mě lépe vystihuje skutečnost, že voda byla již teplá a její teplota se jen trochu zvýší na požadovanou hladinu. Co si o tom myslíte?
Klíčové slovo: dohřát, doohřát
Odpověď: Výkladové slovníky češtiny uvádějí sloveso dohřát s významem ‚ohřát na žádoucí stupeň teploty‘, který lze bez problémů aplikovat na váš kontext, a dále též expresivně ve významu ‚rozzlobit, dopálit‘. Výraz doohřát slovníky vůbec neobsahují a v jazykové praxi se vyskytuje minimálně – v korpusu SYN v14 nalezneme pouze 5 dokladů. Někteří uživatelé jazyka se mohou snažit zdůraznit význam pouze malého, dodatečného, respektive opakovaného ohřátí právě užitím dvou předpon. Vzhledem k nízkému výskytu však předpokládáme, že na značnou část uživatelů může sloveso doohřát působit nezvykle. Naproti tomu korpusové doklady u slovesa dohřát (v korpusu SYN v14 celkem 304 výskytů včetně významu ‚rozzlobit‘) často poukazují na kontexty podobné tomu vašemu: Vodu předehřívá pomocí tepelného čerpadla, popřípadě v souladu s nastavenou teplotou vodu v bojleru dohřeje spirálou. Pokud slunce nesvítí a vám se nechce přikládat do krbu, je možné akumulační zásobník dohřát elektrickou topnou vložkou. V uvedeném případě tedy doporučujeme volit sloveso dohřát, neboť zamýšlený význam je v daném kontextu srozumitelný. Variantu doohřát však zcela nezavrhujeme. Kumulace předpon je obvyklá u takových sloves, která je nutno odvozovat od již existujícího předponového slovesa, protože po vynechání původní předpony by slovo nedávalo smysl nebo by vznikla nežádoucí homonymie či záměna s jiným existujícím slovem; například doupravit, dovybavit, dovyprávět apod. Protože Slovník spisovné češtiny (2., doplněné a opravené vydání, z roku 2000) uvádí u slovesa dohřát jen přenesený význam ‚rozzlobit, dopálit‘, který je výrazně zastoupen v jazykové praxi, je pochopitelné, že někteří mluvčí či pisatelé mohou cítit potřebu signalizovat rozlišení významu i slovotvorně.
Zvažované varianty:
dohřát doohřát
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: V diskusi o chovu psů jsem narazila na spojení množárna psů. Není to překlep? Podle mě by tam měla být množírna.
Klíčové slovo: množírna, množárna
Odpověď: V Příručním slovníku jazyka českého, jenž vycházel v letech 1935–1957, jsou zachyceny obě podoby – množírna i množárna. U výrazu jsou uvedeny dva významy. Podle slovníku se slovo používá v zahradnictví pro označení ‚zařízení k množení rostlin‘ a v lékařství pojmenovává ‚skříň, v níž se pěstují bakteriové kultury, thermostat‘. (Dodejme, že thermostat, resp. dnešním pravopisem termostat, se dříve užíval nejen ve významu ‚zařízení k udržování stálé teploty‘, ale mohl označovat též ‚místnost nebo skříň, v níž se udržuje stálá teplota‘.) V novějším Slovníku spisovného jazyka českého nalézáme pouze podobu množárna, navíc s jediným významem: ‚skleníkové zařízení k množení rostlin‘. Žádný ze slovníků tedy nespojuje daný výraz s chovem zvířat. V mladším Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost slovo nenajdeme. V korpusu SYN v14 nacházíme doklady pro obě podoby slova. Množárna je doložena 147 výskyty, objevuje se v textech o pěstování rostlin (Pokud je k dispozici množárna, pak lze rostliny řízkovat takřka během celého roku. Ideální je vytápěná skleněná malá množárna, vhodný je však i skleník…). Ovšem výrazně častěji je zaznamenána varianta množírna, ta má v korpusu více než 2 883 dokladů. Užívá se ve spojení s pěstováním rostlin (Napadají též rostliny v množírnách, v pařeništích, ve sklenících, poškozují i hrnkové rostliny), ale také (především) ve spojení s chovem domácích mazlíčků (Jako advokátka prosadila návrh na potírání nelegálních množíren psů), případně i jiných zvířat (Na výzkumu a technologickém vybavování množírny much se podílejí slovenští kolegové… Pokud jsme to dělali s cílem mít tady množírnu antilop, pak se dílo podařilo). Z dokladů vyplývá, že v současnosti se běžně užívá varianta množírna, a to v různých kontextech, zatímco množárna se vyskytuje jen zřídka, nadto zpravidla v textech věnovaných péči o rostliny. Spojení množárna psů je tedy možné, ovšem nezvyklé – to ostatně dokládá i váš dotaz.
Zvažované varianty:
množírna množárna
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Nazývá se pokrm z krup s dušenou zeleninou a masem krupoto, nebo kroupoto?
Klíčové slovo: krupoto, kroupoto
Odpověď: Ve Slovníku spisovného jazyka českého můžeme nalézt slovo krupoto, které je zde označeno za původně žertovný výraz z oblasti kuchařství a které má význam ‚pokrm připravený na způsob rizota, v němž je rýže nahrazena kroupami‘. Daný výraz je přítomen také v kartotéce novočeského lexikálního archivu (NLA), a to na čtyřech excerpčních lístcích z let 1940 až 1959. Na všech lístcích, které obsahují především úryvky z dobové publicistiky a literatury, se krupoto vztahuje k pokrmu, nejstarší excerpční lístek dokonce obsahuje definici ve znění jídlo z krup (utvořeno žertovně nově dle „risoto“). V kartotéce NLA kromě varianty krupoto můžeme nalézt hned dva excerpční lístky z let 1942 a 1946, které zaznamenávají podobu kroupoto, a to opět ve významu ‚jídlo (maso s krupami), risotto z krup‘. Je tedy patrné, že tyto dvě varianty koexistují již poměrně dlouhou dobu. Situace se ani nyní příliš nemění, ba naopak. Korpus současné psané češtiny SYN v13 totiž obsahuje celkem 25 výskytů slova krupoto a 11 výskytů varianty kroupoto, ani jedna z variant tedy není v češtině aktuálně nijak vysoce frekventovaná a rozdíly v míře užití jsou spíše zanedbatelné. I z korpusových dokladů vyčteme základní význam obou slov: kroupoto je náhražka rizota; kroupoto zase bylo variací na klasické rizoto, ale s použitím jiných surovin; krupoto (rizoto z ječmene). Z korpusu také můžeme zjistit, že obdobným způsobem (tedy spojením kořene slova označujícího určitou ingredienci a zakončení -oto po vzoru slova rizoto) jsou v současnosti tvořena i další pojmenování, např. špaldoto, žitoto, bulgureto/bulguroto, pohankoto, jáhloto či kuskusoto. Jeden korpusový výskyt, pocházející z magazínu Pátek Lidových novin, dále uvádí, že některé z názvů těchto pokrmů najdeme i v cizích jazycích (výraz krupoto má například v angličtině podobu grainotto, italské migliotto značí jáhloto a výraz couscousotto označuje v italštině, francouzštině a angličtině kuskusoto). A při prozkoumání slov, která se s výrazy krupoto a kroupoto nejčastěji váží, nám korpus může podat i celkem obsáhlý seznam způsobů, jakými si krupoto/kroupoto můžeme připravit. Korpusové výskyty totiž obsahují kolokace jako krupoto/kroupoto hráškovocizrnové, dýňové, staročeské rybí, masové, novodobé, zeleninové, zabijačkové, houbové, řepné či třeba parmazánové. Díky korpusu můžeme zjistit ještě jednu zajímavou informaci, a to že se v současnosti pro popis rizota z krup používají ještě varianty krupeto a kroupeto, jak dokládají třeba následující korpusové výskyty: podáváme filet ze pstruha s rajčatovým krupetem; až si připravíte krémové kroupeto, budete kroupy připravovat častěji než jen na Vánoce. Varianta kroupeto má v SYN v13 poměrně zanedbatelných 8 výskytů, avšak výraz krupeto s celkem 47 výskyty předčil všechny ostatní zmíněné varianty. Korpusové výskyty výrazu krupeto však pocházejí z menšího vzorku publicistických textů, slovo krupeto je totiž častěji opakovaně užíváno jen v určitých časopisech, což může jeho frekvenci zkreslovat. Tyto varianty se mohly do češtiny dostat vlivem italské přípony -etto, pomocí níž se v italštině tvoří mnohé zdrobněliny, např. foglio (= papír) vs. foglietto (= lísteček papíru). Jelikož v italštině má i přípona -otto ve slově risotto zdrobňovací funkci, avšak je výrazně méně častá, je možné, že se varianty krupeto, kroupeto začaly rozšiřovat v češtině proto, že vlastně důvěrněji napodobují italsky znějící slova. Jak tedy můžeme vidět, přesná podoba výrazu označujícího pokrm z krup v současné češtině není ustálená. Je pravděpodobné, že při pročítání lifestylových časopisů, kulinářských webových stránek či sociálních sítí narazíte na všechny zmíněné varianty. Paralelní užívání více možných podob je zapříčiněno i tím, že při tvoření slova připadají v úvahu dvě podoby slovního kořene: kroup- i krup-. Varianta s kořenem kroup- vychází z 1. pádu jednotného čísla kroupa, rozšíření podoby s kořenem krup- je pravděpodobně dáno vlivem tvaru druhého pádu množného čísla (bez krup), popř. je spojeno s krupkami, tedy rozdrcenými ječnými zrny. Vzhledem k tomu, že varianty krupoto a kroupoto jsou zaznamenány v jazykových zdrojích a jsou i v současně češtině srovnatelně užívané, považovali bychom je za rovnocenné, je tedy možné užívat obě. Varianty krupeto a kroupeto je sice také možné použít, ale doporučovali bychom tak činit s ostražitostí. U těchto podob je totiž už zastřena podobnost s výrazem rizoto, a tak hrozí, že by si čtenáři nemuseli výraz krupeto/kroupeto spojit s pokrmem podobným rizotu, a nemusel by pro ně tedy být srozumitelný. Jak ukazuje i následující doklad slova krupeto v korpusu SYN v13, užití této podoby bývá někdy vnímáno jako problematické: Zatímco krupeto – správný název zní krupoto a měl by být v restauraci takové třídy používán – trpělo nedostatkem chuťového doladění, houbová změť okolo byla naopak až drakonicky přesolená. Je proto potřeba mít tato rizika užívání podob se zakončením -eto na paměti.
Zvažované varianty:
krupoto kroupoto
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14802
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména cizí, jednoslovná
Konkrétní dotaz: Jedeme v létě na dovolenou do tureckého města Konya a napadlo mě, jak by vlastně mělo vypadat od něj utvořené přídavné jméno.
Klíčové slovo: konijský, konyjský
Odpověď: Abychom mohli správně určit podobu přídavného jména, je třeba znát výslovnost zeměpisného jména, od něhož odvozujeme. Zakončení -ya se v případě tureckých lokalit vyskytuje častěji a jeho výslovnost je [ja]. Město Konya by tak mělo být (a v úzu českých médií skutečně je) vyslovováno [konja]. Vladimír Šmilauer doporučuje tvořit od takto zakončených tureckých jmen přídavná jména pomocí přípony -ijský (při odvozování přídavného jména dochází k odtržení koncového -a a k rozšíření odvozovacího základu). Správná podoba přídavného jména odvozeného od města Konya by tak podle něj měla být konijský [konyjskí]. Zatímco u některých tureckých měst se podoby s tímto zakončením v úzu skutečně objevují, např. Amasya – amasijský, v případě měst, kde skupině ya předchází d , t nebo n , se v úzu – zřejmě z výslovnostních důvodů – objevuje přípona -yjský, tzn. Konya – konyjský, Malatya – malatyjský (přípona -yjský se v úzu vyskytuje též u některých dalších tureckých měst, např. Sakarya – sakaryjský). Ani tyto podoby však nejsou příliš frekventované, uživatelé totiž zřejmě místo tvoření přídavného jména sahají spíše k opisu. Domníváme se proto, že je vhodné být k oběma zmíněným podobám přídavného jména, tj. konyjský i konijský, tolerantní. Na závěr dodejme, že zcela ojedinělé podobě *konyaský bychom se však raději doporučili vyhnout.
Zvažované varianty:
konijský konyjský konyaský
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14801
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz: Dohadujeme se s kolegyní o existenci slova dooorat. Je možné, aby v češtině existovalo spisovné slovo, které má tímto způsobem tři o za sebou? A dá se obhájit význam tohoto slova ve smyslu dokončit oorání?
Klíčové slovo: dooorat
Odpověď: Systém českého jazyka z principu umožňuje existenci více předpon za sebou v jednom slově. Pokud jde o slovesa, uveďme příklady jako navykládat, odnaučit, povyskočit, pozastavit apod. Čím více předpon se ale ve slově vyskytne, tím nezvykleji (někdy i neobratněji) může slovo působit. U těchto slov pak můžeme uvažovat o větší či menší míře jejich teoretické obhajitelnosti, když je například ve slovnících nenajdeme a v jazykové praxi se vyskytují minimálně či vůbec (např. dovynaložit). Přijatelná, ba nevyhnutelná je kumulace předpon tam, kde má jedna z nich zcela specifický, nenahraditelný významový rys. Je to zejména v případě záporného prefixu ne-: nevynaložit, neodnaučit apod., u přídavných jmen a příslovcí také u stupňovací předpony nej- (např. nejneodmyslitelnější). Ovšem i v dalších případech mohou být některé předpony specifické a potřebné pro naplnění daného sémantického záměru. Právě předpona do- patří mezi velmi frekventované, přičemž mluvčí či pisatelé mohou mít často potřebu zdůraznit rys dokončení nebo drobné doplňující realizace děje, k jehož označení bylo původně užito předponové sloveso (tj. již původní sloveso obsahovalo předponu; například vysvětlit – dovysvětlit, přeložit – dopřeložit). Předponou do- jsme se zabývali již v souvislosti s dotazem týkajícím se sloves dohřát – doohřát.
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14800
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz: Jak se správně píše jednoslovné označení měkkého dárku – měkouš, nebo měkkouš?
Klíčové slovo: měkouš
Odpověď: Toto slovo nepojmenovává pouze na omak měkký dárek, jenž obsahuje zpravidla oblečení, ale užívá se též jako pojmenování pro citlivou, ústupnou osobu. Píšeme ho s jedním -k-, tedy měkouš. Od přídavného jména měkký, z nějž si zachovává kořen měk-, je totiž odvozeno příponou -ouš (srov. bílý > bělouš, drahý > drahouš, sladký > slaďouš, nikoliv *sladkouš). Podobně se tvoří i slova jako měkoučký (měk- + -oučký) či měknout (měk- + -nout). Naproti tomu v některých jiných slovech odvozených od téhož kořene dochází k jeho rozšíření o příponu -k-, např. měkkost (měk- + -k- + -ost), měkkýš (měk- + -k- + -ýš).
Zvažované varianty:
měkouš měkkouš
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Časté konkrétní případy/typy – přídavná jména zakončená na -ní/-ný
Konkrétní dotaz: Slovník spisovné češtiny zachycuje pouze výraz oboupohlavní. Lze použít i variantu oboupohlavný?
Klíčové slovo: oboupohlavní, oboupohlavný
Odpověď: Jak uvádí Internetová jazyková příručka, přídavná jména na -ní jsou v současnosti frekventovanější, naopak uplatnění přípony -ný je omezené a nová slova se jí tvoří zřídka. Existuje však nevelká skupina jmen, u nichž si -ní a -ný buď konkurují, nebo slouží k rozlišení různých významů. Data z korpusu SYN v14 přitom ukazují, že přídavná jména oboupohlavní a oboupohlavný do této skupiny spadají také. Ačkoliv je absolutní počet výskytů obou variant srovnatelný, liší se jejich užití. Varianta oboupohlavní se užívá ve významu uvedeném ve Slovníku spisovné češtiny: ‚oboupohlavní živočich s orgány a znaky obou pohlaví‘ (např. oboupohlavní žába), případně v přenesených významech: ‚určený pro obě pohlaví‘ (např. oboupohlavní snímek), ‚obsahující obě pohlaví‘ (např. oboupohlavní rodina). Varianta oboupohlavný má omezenější užití, které uvádí starší Slovník spisovného jazyka českého, a to v botanice: ‚obsahující tyčinky a pestíky‘ (např. oboupohlavný květ). Obě varianty přídavného jména jsou tedy v pořádku, je však třeba rozlišovat při užití jejich význam.
Zvažované varianty:
oboupohlavní oboupohlavný
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Je správně přídavné jméno bretonský, nebo bretaňský? Setkávám se s oběma variantami.
Klíčové slovo: bretonský, bretaňský
Odpověď: Správné jsou obě podoby, liší se však slovotvorně i významově. Přídavné jméno bretonský je utvořeno z francouzského breton („bretonský“). Z téhož základu pocházejí i obyvatelská jméno Bretonec, Bretonka (francouzsky Breton, Bretonne) a také označení pro místní jazyk – bretonština. Vedle přídavného jména bretonský se v češtině užívá i systémově utvořená podoba přídavného jména bretaňský, která je odvozena od exonyma (počeštěného názvu cizího území) Bretaň. Miloslav Sedláček v článku z roku 1980 pro časopis Naše řeč Jak nazývat obyvatele Bretaně? uvádí, že přídavné jméno bretaňský se užívá „důsledně tehdy, jestliže se vztahuje k pojmenování území, např. bretaňský kůň, bretaňský skot“. Přídavné jméno bretonský naproti tomu „vyjadřuje spíše vztah k obyvatelům území, např. bretonský jazyk, bretonský kroj“. Z dat Českého národního korpusu však vyplývá, že toto významové rozlišení v současné češtině není příliš uplatňováno, resp. lze předpokládat, že o něm uživatelé často ani nevědí. Setkáme se tedy i se spojeními typu bretonská pláž a naopak bretaňský jazyk. Jisté je, že výrazně rozšířenější je dnes podoba bretaňský – což není nijak zvlášť překvapivé, protože jde o systémově utvořenou podobu, která je zcela průhledná i pro člověka, jemuž je tato problematika cizí. Jelikož se jedná o exkluzivní a relativně málo známou jazykovou situaci, doporučujeme být k oběma podobám tolerantní.
Zvažované varianty:
bretonský bretaňský
Atributy odpovědi
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14796
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – přechylování: jiné konkrétní případy/typy
Konkrétní dotaz: Ráda bych věděla, zda je legitimní užívat výraz paličkářka. Za správnější bych považovala označení krajkářka. Ta osoba vyrábí krajky, a ne paličky… Nicméně jsem na toto slovo narazila třeba i v názvu jednoho starého obrazu a sem tam se s ním setkám i dnes (většinou spíše z úst někoho, kdo o paličkování mnoho neví).
Klíčové slovo: paličkářka
Odpověď: Přestože pro označení ženy, která vyrábí krajky, je častější výraz krajkářka, slovo paličkářka rozhodně chybné není. První doklad na jeho užití zachycený v lexikálním archivu Ústavu pro jazyk český pochází z r. 1826, toto podstatné jméno uvádí jak Příruční slovník jazyka českého (1935–1957), tak Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971). V Českém národním korpusu je toto slovo doloženo 521× (krajkářka 3215×), z toho lze soudit, že natolik výlučné rozhodně není. Je pravda, že výraz krajkářka lépe signalizuje výsledný produkt činnosti, tj. krajku, paličkářka zase vystihuje způsob, jakým krajka vzniká. Tento typ jmen se řadí k tzv. konatelským názvům. Pro ně je charakteristické, že bývají odvozeny od podstatných jmen a pojmenovávají osoby mj. podle předmětu, který zhotovují (krajkář – krajkářka, sklář – sklářka, houslař – houslařka), podle materiálu, s kterým pracují (cukrář – cukrářka, …), podle nástroje, který ke své činnosti používají (paličkář – paličkářka, frézař – frézařka, diskař – diskařka).
Zvažované varianty:
paličkářka
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14795
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména cizí, jednoslovná
Konkrétní dotaz: Potřeboval bych odvodit přídavné jméno od názvu peruánského města Cuzco, nenapadá mě ale, jak by to mohlo být správně.
Klíčové slovo: cuzcoský, cuzcký
Odpověď: Podle Internetové jazykové příručky se u cizích jmen zakončených na -o samohláska při odvozování obvykle odsouvá (např. Verona – veronský), v některých případech však může též zůstat (např. Oslo – osloský). Dokladů na přídavné jméno odvozené od názvu města Cuzco není mnoho, svědčí však ve prospěch druhé varianty, tzn. Cuzco – cuzcoský. Tuto variantu bychom preferovali jednak proto, že je frekventovanější, jednak z toho důvodu, že je z ní snáze rekonstruovatelná základní podoba zeměpisného jména. Za chybnou však nelze považovat ani druhou systémovou variantu, tzn. cuzcký, která je také několikrát doložena. Naopak chybná by však byla podoba *cuzcský, která nerespektuje pravidelné změny ve slovním základu při odvozování. Takto vytvořené přídavné jméno by odpovídalo např. hypotetickému tvaru *mělnicský.
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.