Dotaz:
Y = obecné jméno – zdrobňování
Konkrétní dotaz:
V přijímacím testu na víceletá gymnázia měli žáci v jedné úloze napsat současné spisovné podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného tříslabičné a je příbuzné se slovem stěna, skloňuje se podle vzoru „žena“. Moje dcera zvolila výraz stěnička. V řešení jsme nalezli, že to měla být slova nástěnka nebo zástěna. Lze výraz stěnička považovat za nesprávnou odpověď?
Klíčové slovo:
stěnička
Odpověď:
Výraz stěnička je zdrobnělý výraz utvořený od podstatného jména stěna příponou -ičk/a. Výkladové slovníky češtiny uvádějí jen ta zdrobnělá slova, která se běžně užívají. Pokud jde o výrazy se zakončením -ičk/a, jsou to např. hlava – hlavička, žába – žabička, voda – vodička, tráva – travička. Ani Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971), ani Slovník spisovné češtiny (1994) zdrobnělinu stěnička nezaznamenávají. Tento výraz jsme nenalezli ani v Českém národním korpusu. Pár dokladů nabízí vyhledávač Google, např. Vždycky, když něco podobného vidím a podívám se na ty dvě moje ubohé skříňky v obývací stěničce… Je tedy zřejmé, že toto slovo, třebaže je zcela systémově utvořené, není v současně češtině běžně používané. Na druhou stranu to, že není používané, studentka vědět nemohla, protože neměla možnost si tuto skutečnost nikde ověřit. Na závěr je třeba konstatovat, že vytvoření ústrojného slova, přestože v autoritativních příručkách ani v ČNK zachyceno není, svědčí o autorčině dobré jazykové kompetenci.
Dotaz:
Časté konkrétní případy/typy – dějové vs. účelové tvoření (rozjasňující vs. rozjasňovací, kropící vs. kropicí)
Konkrétní dotaz:
V médiích se poslední dobou často mluví o takzvaných samořídicích/samořídících autech. Zajímalo by mě, která varianta je správná: samořídicí auto, nebo samořídící auto? A proč?
Klíčové slovo:
samořídicí, samořídící
Odpověď:
V případě přídavných jmen zakončených na -icí a -ící je nutné se zaměřit na významový rozdíl. Zatímco takzvaná účelová přídavná jména zakončená na -icí vyjadřují význam účelu (předmět je k něčemu určený, něco se s jeho pomocí vykonává), dějová přídavná jména primárně vyjadřují děj (předmět sám něco dělá). Samořídící auto vnímáme jako hraniční případ mezi přídavným jménem účelovým a dějovým, spíše se však přikláníme k chápání dějovému, jde totiž o auto, které řídí samo sebe, nikoli o auto, které by bylo primárně určeno k řízení (někým jiným, řidičem). Tento názor potvrzují i doklady z Českého národního korpusu, kde varianta samořídící auto převažuje přibližně v poměru 4 : 1. Podobný problém se objevuje například také u spojení samodržící punčochy. I v tomto případě je prvotní určení dějové, přídavné jméno totiž vyjadřuje, že punčochy drží samy sebe, je to jejich vlastnost. Namístě je tedy tvar samodržící.
Dotaz:
Y = obecné jméno – přechylování: jiné konkrétní případy/typy
Konkrétní dotaz:
Jaká je přechýlená podoba slova šerpa?
Klíčové slovo:
Šerpka, šerpka
Odpověď:
Označujeme-li příslušníky etnické skupiny z východního Nepálu, jejichž tradiční obživou bylo pastevectví jaků a kteří jsou známí především jako původní nosiči a průvodci horolezeckých výprav v oblasti Himálaje, píšeme velké počáteční písmeno: Šerpa, Šerpové. Označujeme-li zkušené průvodce vysokohorských turistů a nosiče jejich nákladů, nověji i nosiče těžkých nákladů vůbec, píšeme slovo šerpa s malým počátečním písmenem.
V obou významech tvoříme přechýlenou podobu pomocí nejběžnější přechylovací přípony -k/a: Šerpka, šerpka, např.: Patnáctiletá Šerpka Mingkipa se stala nejmladším člověkem, který zdolal nejvyšší horu světa. – Naskládala do tašky všechny mistrovy noty i knihy, které si dovezl, a pak jako statečná šerpka po jeho boku cupala do vsi.
Dotaz:
Y = obecné jméno – časté konkrétní příklady: dceřiný
Konkrétní dotaz:
Paní učitelka do e-mailu napsala: Ubytování bude v apartmánech s vlastním sociálním zařízením a možností si přitopit. (…) Až budu mít s dětmi více zkušeností, ráda je příště vezmu i do bojovnějších podmínek. Nemělo by ale být do bojovějších podmínek?
Klíčové slovo:
bojovnější
Odpověď:
Ano, máte pravdu, paní učitelka tu jistě měla na mysli ustálené spojení bojové podmínky, tedy podle Akademického slovníku spisovné češtiny (ASSČ) ‚životní aj. podmínky, které se vymykají běžné situaci a vyžadují neobvyklá řešení a improvizaci‘. Došlo tu k záměně přídavného jména bojový s přídavným jménem bojovný, resp. jejich 2. stupňů bojovější a bojovnější.
Je pravda, že některé jejich významy jsou si blízké, nebo se dokonce překrývají. ASSČ jeden ze dvou významů přídavného jména bojovný popisuje jako ‚který vyhledává boj (ozbrojený střet), chce se prosadit bojem, odhodlaný, připravený bojovat, útočit, výbojný; svědčící o tom‘ a jeden ze čtyř významů přídavného jména bojový jako ‚vyjadřující odhodlanost, připravenost k nějakému činu, k zápolení, bojovný‘. Uvádí dokonce příklad Tentokrát byl tým výrazně bojovější a zodpovědnější, který působí jako příklad opačné záměny – na místě přídavného jména bojovější bychom tu daleko spíš čekali přídavné jméno bojovnější. Kromě toho nemusí být rozdíl mezi oběma druhými stupni dobře patrný ve výslovnosti, zejména v méně pečlivé řeči nebo ve ztížených sluchových podmínkách. Přesto se zdá, že jde – alespoň v psaném jazyce – spíše o ojedinělou, příležitostnou záměnu. Korpus SYN v 13 obsahuje jen tři takové případy – dva v 1. stupni: Jak jste jako žena zvládla africké bojovné podmínky a navíc useděla cestu celou dobu jako spolujezdec?; Podvozek je evidentně stavěný na bojovné podmínky rumunských a jiných dobrodružných cest a jeden ve 2. stupni: S bojovnějšími podmínkami se musely vyrovnat také děti ve školách a školkách v oblasti.
I když jde spíš o okrajový jev, tato záměna pěkně ukazuje, že významová (a zvuková) blízkost slov může v konkrétním kontextu vést ke spontánní odchylce od dosavadních jazykových pravidel – a stát se prvním podnětem, díky němuž se může rozeběhnout jazyková změna.
Zvažované varianty:
bojovější
bojovnější
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Dotaz:
Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz:
Na jednom účtu na sociálních sítích jsem se dočetl, že správně je pouze trudnomyslnost, a ne trudomyslnost. Dost mě to překvapilo, dosud jsem si myslel, že správně je trudomyslnost…
Klíčové slovo:
trudomyslný, trudnomyslný
Odpověď:
Novější výkladové slovníky současné češtiny skutečně povětšinou uvádějí jen podobu trudnomyslnost s dn. Jedinou výjimkou je Příruční slovník jazyka českého z let 1935–1957, který uvádí též podobu trudomyslnost a označuje ji (křížkem) jako archaickou. Z Kartotéky novočeského lexikálního archivu lze zjistit, že podoba trudomyslnost je doložena u Tyla, Klicpery, Jana z Hvězdy či Dyka.
Na základě dokladů z korpusu psaného jazyka SYN v13 se dá soudit, že podobně překvapených uživatelů by bylo nejspíš víc – a že tato podoba podle všeho není archaická. Najdeme tu 786 výskytů podoby trudnomyslnost a 402 výskytů podoby trudomyslnost – a také 288 výskytů podoby trudnomyslný a 79 výskytů podoby trudomyslný. Tyto poměry (1,96 : 1 a 1: 3,65) podle našeho názoru svědčí o tom, že i podoba trudomyslnost je pro značnou část uživatelů noremní – zcela neproblematická. Není třeba ji odmítat.
Zajímavé je spíš zamyslet se nad tím, proč je podoba trudnomyslnost takto rozšířena. Není evidentní, že varianta trudomyslnost není slovotvorně neústrojná. Jistě – ze spojení trudná mysl vzniká slovo trudnomyslnost. Podobu trudomyslnost lze slovotvorně analyzovat jako trud ‚smutek, zármutek‘ + konektém o + myslnost (jakási smutkomyslnost). Elektronický slovník staré češtiny uvádí stejně tvořený výraz trudotvářina ‚malomocenství, projevující se zvl. na tváři‘. Tím nechceme tvrdit, že tato interpretace je nutně správná, ale ukazuje se, že naznačeným způsobem vzniká tvar trudomyslnost, který není v rozporu se slovotvornými zásadami češtiny – a mluvčí češtiny mu tak hojně dávají příležitost k dalšímu životu.
Jungmannův Slovník česko-německý navíc uvádí slova trudolomný ‚trud lomící‘, trudoplašný a trudopudný ‚trud zaplašující‘ a Kottův Česko-německý slovník zachycuje kromě podoby trudomyslný (která odkazuje na heslo trudnomyslný) také slovo trudoléčivý ‚léčící trud (kummerheilend)‘. Tato slova jsou na rozdíl od výrazu trud(n)omyslnost, které je motivováno daleko spíš přídavným jménem trudný, evidentně tvořena od slova trud, jejich existence ale mohla mít vliv na vznik a rozšíření podoby trudomyslnost. Šlo by o dobovou mylnou analogii.
Na účtu, o němž se zmiňujete, se mj. píše, že „Zdeněk Svěrák ve svých hrách a písních často používá různé hrátky se slovy. To, že použil [v písni O trudomyslnosti ve hře Dobytí severního spolu] slovo trudomyslnost (a ne spisovné trudnomyslnost), byl jistě záměr, ne neznalost“. Rozhodně nechceme podceňovat Zdeňka Svěráka nebo jeho schopnost hrát si se slovy, nicméně to, že jde o záměr, bychom s podobnou jistotou netvrdili.
Zvažované varianty:
trudomyslný
trudnomyslný
Atributy odpovědi
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.