Dotaz:
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz:
Jak se správně píše jednoslovné označení měkkého dárku – měkouš, nebo měkkouš?
Klíčové slovo:
měkouš
Odpověď:
Toto slovo nepojmenovává pouze na omak měkký dárek, jenž obsahuje zpravidla oblečení, ale užívá se též jako pojmenování pro citlivou, ústupnou osobu. Píšeme ho s jedním -k-, tedy měkouš. Od přídavného jména měkký, z nějž si zachovává kořen měk-, je totiž odvozeno příponou -ouš (srov. bílý > bělouš, drahý > drahouš, sladký > slaďouš, nikoliv *sladkouš). Podobně se tvoří i slova jako měkoučký (měk- + -oučký) či měknout (měk- + -nout). Naproti tomu v některých jiných slovech odvozených od téhož kořene dochází k jeho rozšíření o příponu -k-, např. měkkost (měk- + -k- + -ost), měkkýš (měk- + -k- + -ýš).
Dotaz:
Časté konkrétní případy/typy – přídavná jména zakončená na -ní/-ný
Konkrétní dotaz:
Slovník spisovné češtiny zachycuje pouze výraz oboupohlavní. Lze použít i variantu oboupohlavný?
Klíčové slovo:
oboupohlavní, oboupohlavný
Odpověď:
Jak uvádí Internetová jazyková příručka, přídavná jména na -ní jsou v současnosti frekventovanější, naopak uplatnění přípony -ný je omezené a nová slova se jí tvoří zřídka. Existuje však nevelká skupina jmen, u nichž si -ní a -ný buď konkurují, nebo slouží k rozlišení různých významů. Data z korpusu SYN v14 přitom ukazují, že přídavná jména oboupohlavní a oboupohlavný do této skupiny spadají také. Ačkoliv je absolutní počet výskytů obou variant srovnatelný, liší se jejich užití. Varianta oboupohlavní se užívá ve významu uvedeném ve Slovníku spisovné češtiny: ‚oboupohlavní živočich s orgány a znaky obou pohlaví‘ (např. oboupohlavní žába), případně v přenesených významech: ‚určený pro obě pohlaví‘ (např. oboupohlavní snímek), ‚obsahující obě pohlaví‘ (např. oboupohlavní rodina). Varianta oboupohlavný má omezenější užití, které uvádí starší Slovník spisovného jazyka českého, a to v botanice: ‚obsahující tyčinky a pestíky‘ (např. oboupohlavný květ). Obě varianty přídavného jména jsou tedy v pořádku, je však třeba rozlišovat při užití jejich význam.
Dotaz:
Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz:
Je správně přídavné jméno bretonský, nebo bretaňský? Setkávám se s oběma variantami.
Klíčové slovo:
bretonský, bretaňský
Odpověď:
Správné jsou obě podoby, liší se však slovotvorně i významově. Přídavné jméno bretonský je utvořeno z francouzského breton („bretonský“). Z téhož základu pocházejí i obyvatelská jméno Bretonec, Bretonka (francouzsky Breton, Bretonne) a také označení pro místní jazyk – bretonština. Vedle přídavného jména bretonský se v češtině užívá i systémově utvořená podoba přídavného jména bretaňský, která je odvozena od exonyma (počeštěného názvu cizího území) Bretaň. Miloslav Sedláček v článku z roku 1980 pro časopis Naše řeč Jak nazývat obyvatele Bretaně? uvádí, že přídavné jméno bretaňský se užívá „důsledně tehdy, jestliže se vztahuje k pojmenování území, např. bretaňský kůň, bretaňský skot“. Přídavné jméno bretonský naproti tomu „vyjadřuje spíše vztah k obyvatelům území, např. bretonský jazyk, bretonský kroj“.
Z dat Českého národního korpusu však vyplývá, že toto významové rozlišení v současné češtině není příliš uplatňováno, resp. lze předpokládat, že o něm uživatelé často ani nevědí. Setkáme se tedy i se spojeními typu bretonská pláž a naopak bretaňský jazyk. Jisté je, že výrazně rozšířenější je dnes podoba bretaňský – což není nijak zvlášť překvapivé, protože jde o systémově utvořenou podobu, která je zcela průhledná i pro člověka, jemuž je tato problematika cizí. Jelikož se jedná o exkluzivní a relativně málo známou jazykovou situaci, doporučujeme být k oběma podobám tolerantní.
Zvažované varianty:
bretonský
bretaňský
Atributy odpovědi
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:
Dotaz:
Y = obecné jméno – přechylování: jiné konkrétní případy/typy
Konkrétní dotaz:
Ráda bych věděla, zda je legitimní užívat výraz paličkářka. Za správnější bych považovala označení krajkářka. Ta osoba vyrábí krajky, a ne paličky… Nicméně jsem na toto slovo narazila třeba i v názvu jednoho starého obrazu a sem tam se s ním setkám i dnes (většinou spíše z úst někoho, kdo o paličkování mnoho neví).
Klíčové slovo:
paličkářka
Odpověď:
Přestože pro označení ženy, která vyrábí krajky, je častější výraz krajkářka, slovo paličkářka rozhodně chybné není. První doklad na jeho užití zachycený v lexikálním archivu Ústavu pro jazyk český pochází z r. 1826, toto podstatné jméno uvádí jak Příruční slovník jazyka českého (1935–1957), tak Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971). V Českém národním korpusu je toto slovo doloženo 521× (krajkářka 3215×), z toho lze soudit, že natolik výlučné rozhodně není.
Je pravda, že výraz krajkářka lépe signalizuje výsledný produkt činnosti, tj. krajku, paličkářka zase vystihuje způsob, jakým krajka vzniká. Tento typ jmen se řadí k tzv. konatelským názvům. Pro ně je charakteristické, že bývají odvozeny od podstatných jmen a pojmenovávají osoby mj. podle předmětu, který zhotovují (krajkář – krajkářka, sklář – sklářka, houslař – houslařka), podle materiálu, s kterým pracují (cukrář – cukrářka, …), podle nástroje, který ke své činnosti používají (paličkář – paličkářka, frézař – frézařka, diskař – diskařka).
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména cizí, jednoslovná
Konkrétní dotaz:
Potřeboval bych odvodit přídavné jméno od názvu peruánského města Cuzco, nenapadá mě ale, jak by to mohlo být správně.
Klíčové slovo:
cuzcoský, cuzcký
Odpověď:
Podle Internetové jazykové příručky se u cizích jmen zakončených na -o samohláska při odvozování obvykle odsouvá (např. Verona – veronský), v některých případech však může též zůstat (např. Oslo – osloský). Dokladů na přídavné jméno odvozené od názvu města Cuzco není mnoho, svědčí však ve prospěch druhé varianty, tzn. Cuzco – cuzcoský. Tuto variantu bychom preferovali jednak proto, že je frekventovanější, jednak z toho důvodu, že je z ní snáze rekonstruovatelná základní podoba zeměpisného jména. Za chybnou však nelze považovat ani druhou systémovou variantu, tzn. cuzcký, která je také několikrát doložena. Naopak chybná by však byla podoba *cuzcský, která nerespektuje pravidelné změny ve slovním základu při odvozování. Takto vytvořené přídavné jméno by odpovídalo např. hypotetickému tvaru *mělnicský.
Atributy odpovědi
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.