Telefon: (+420) 257 531 793

Pondělí až pátek 10–12 hodin

Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr ID oblasti: #20 [Slovotvorba].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/50, položky: 1-20/999
Stav:
#14595
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz: Chtěl bych se zeptat, proč se píše vdaná žena ne mužatá, když muž je ženatý. Proč se žena vdává a proč se nemuží, když muž se žení? Když se muž ožení, proč se žena neomuží? Bylo by to asi správnější.
Klíčové slovo: vdaná, ženatý
Odpověď: Vaši otázku by stejně tak bylo možné otočit a ptát se: Proč se píše ženatý muž, když je žena vdaná? Řešení je v tom, že tato pojmenování patří mezi nejstarší českou slovní zásobu a jako taková reflektují společenské stavy v dobách hluboce minulých. Žena se vdává, protože se vlastně „vy-dává“, tj. otec ji věnuje muži. Muž se naopak žení, protože vlastně ženu dostává, o-žení se. Dnešní společenská situace je o hodně jiná, původní významová motivace slov se do značné míry setřela, ale samotná slova zůstávají.
Zvažované varianty:
mužatá omužit se
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14585
Užití:
0 0 0
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Občas se jeví jako praktické utvořit nebo přejmout slovo složené, kde druhý nebo další morfém (nikoli první) začíná majuskulí. Jaké je Vaše stanovisko? Zadám-li do korpusu nahrubo schéma xxxXxxx jako [a-z]+[A-Z][a-z].*, např. v korpusu syn2009pub mezi zkratkami, chybami a řadou cizích výrazů (byť frekventovaných) jako deLux, iMac vyjedou z domácí provenience např. antiWagner, miniMarshallův, exNerez, pornoOscar, nejen tedy domácí názvy typu proFem, digiMedia, eKoruna, iDnes, mPeníze, inProjekt. Mírnější dotaz by přidal i HaDivadlo, PragoData apod. Zdá se, že brzy půjde (nejde-li už nyní) o slovotvorný či spíše grafický princip, kdy název zachovává svou velkou iniciálu i uprostřed složeniny. Vzniklý výraz se jeví jako praktický, protože je jednoslovný, a přitom si zachovává zřetelnost blížící se víceslovnému názvu. Zkratkové prefixy typu e- a i- fungují jako morfémy s ustáleným minuskulním pravopisem; psány jako E- a I- by ztratily na zřetelnosti. Rád bych znal Váš názor, protože uvažuji o názvu produktu takto tvořeném a zvažuji míru jeho akceptovatelnosti ve spisovném projevu.
Klíčové slovo: složená slova, kde druhý nebo další morfém začíná majuskulí
Odpověď: Doklady, které jste nalezl, bezpochyby svědčí o tom, že grafické odlišení hranic mezi morfy považují někteří pisatelé za potřebné a funkční, avšak argumentaci ve prospěch širší aplikace psaní neiniciálních morfů s velkými písmeny chybí jednak pohled z hlediska dosavadní kodifikace, jednak ověření, zda uvedený způsob zápisu je v určitých typech pojmenování skutečně natolik preferovaný, abychom u některých typů museli přehodnotit způsob jejich zápisu. Ověření druhého „jednak“ je značně obtížné, pojmeme argumentaci raději z pohledu stávající kodifikace a z pohledu komunikačního. Situaci přitom poněkud znepřehledňuje, že na podporu určitého způsobu psaní názvů výrobků uvádíte i pojmenovací typy, které neoznačují výrobky. Pokusíme se v následujícím rozkladu ukázat, že na psaní velkých písmen u neiniciálních morfů nelze pohlížet zcela obecně, je vždy nutno přihlížet k typu pojmeno(vá)vané skutečnosti. První větší skupinu tvoří pojmenování řekněme tradičního typu. Z pohledu dosavadních kodifikačních příruček je tyto tradiční typy rovnou možno označit prostě za chybný zápis. Týká se to zejména poměrně frekventovaných typů pojmenování osob s průhlednou slovotvornou stavbou: antiWagner, miniMarshallův, u kterých dosavadní kodifikační příručky doporučují přenést psaní velkého písmena na počátek slova: Antiwagner, Minimarshallův. Tento zápis se v praxi v převážné většině případů dodržuje. Mohli bychom uvést i celou řadu dalších příkladů: Antiklaus, Nečech, Pseudokallisthenes, Praslovan atd. Těmto tradičním typům se blíží také ještě exNerez/Exnerez. Typ PragoData je rovněž určitým vybočením z tradice, srov. např. dnes již spíše historické informační zařízení stejnojmenné firmy Pragotron na českých nádražích. Do druhé skupiny náleží pojmenování nová, kodifikačními příručkami dosud nereflektovaná; e- a i- v označení elektronických a internetových produktů se patrně dobře vžilo, a to i v oficiální spisovné komunikaci. (Pozn.: z hlediska slovotvorné utvářenosti jde však o typy zcela odlišné od ostatních uvedených, lze e- a i- hodnotit jako prefixy?) Totéž platí pro nejroztodivnější názvy firem, výrobků a produktů typu proFem, inProjekt atd. Pak jsou tu ještě typy spíše hravé, jako je HaDivadlo a typy zcela periferní, tj. hojně kolísající pornoOscar / pornooscar / Pornooscar / Porno Oscar / porno Oscar... Pokud se tedy rozhodnete pro zápis pojmenování výrobku s velkým písmenem uvnitř slova a pokud nepůjde o typ, který jsme výše označili jako „tradiční“, pak v současném jazykovém prostředí bude s největší pravděpodobností přijat a nebude posuzován jako závažné porušení pravopisné normy. V obchodní a komerční praxi, a to i ve spisovné komunikaci dané oblasti, je dnes již užívání netradičních grafických inovací považováno za noremní. Na základě poradenských zkušeností můžeme ještě dodat, že názvy začínající malým písmenem často působí problémy, mají-li se napsat na začátku věty. Porušení tradiční jistoty velkého písmena na začátku věty řadu uživatelů češtiny znejistí a někdy také bývá považováno za nevhodné a nefunkční. Podle našeho názoru je užití malého písmena na začátku názvu možno označit přinejmenším za nevýhodné.
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14584
Užití:
0 0 0
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Prosím Vás o objasnění rozdílu mezi slovy zeměměřický a zeměměřičský. Pokud jsou oba výrazy správné, prosím o uvedení případů jejich užití.
Klíčové slovo: zeměměřický, zeměměřičský
Odpověď: Nejasnosti a rozpaky kolem užívání a především okolo přesného rozlišení slov zeměměřický a zeměměřičský jsou letité. Poměrně často se setkáváme i s tím, že se lidé domnívají, že slovo zeměměřický není správně a že je v něm nedopatřením zapsáno c místo náležitého čs. Čeština však zná oba výrazy: Vědní obor zabývající se měřením a zobrazováním zemského povrchu se jmenuje geodezie nebo také zeměměřictví. Odvozené přídavné jméno zeměměřický je synonymem pro geodetický. Setkáme se s ním např. v názvech: Český úřad zeměměřický a katastrální; Střední průmyslová škola zeměměřická, Praha 9. Pro pracovníka v zeměměřictví lze užít buď označení geodet, nebo zeměměřič. Z názvu povolání se odvozuje přídavné jméno zeměměřičský. Např. zeměměřičské pomůcky a přístroje jsou pomůcky a přístroje pro zeměměřiče; zeměměřičský figurant pomáhá zeměměřiči při zaměřování.
Zvažované varianty:
zeměměřický zeměměřičský
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14583
Užití:
0 0 0
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Nemohu se smířit s tím, že by mohlo být jazykově správné luterskou církev nazývat luteránskou církví. V médiích se přitom téměř výhradně užívá ona druhá podoba.
Klíčové slovo: luterský, luteránský
Odpověď: Z jazykového hlediska jsou správné obě varianty – luterská církev i luteránská církev. Tyto podoby lze (jako synonymní) dohledat i v poměrně starých slovnících, např. v Česko-německém slovníku Františka Štěpána Kotta z let 1878–1893. Přídavné jméno luteránský bylo odvozeno od podstatného jména luterán a přídavné jméno luterský přímo od jména Martina Luthera. Církev můžeme pak pojmenovat jednak podle toho, že se řídí Lutherovým učením (luterská církev), jednak podle toho, že jde o seskupení luteránů (luteránská církev). Máte pravdu, že v současnosti převažuje užívání přídavného jména luterán.
Zvažované varianty:
luterský luteránský
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14582
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – přechylování: jiné konkrétní případy/typy
Konkrétní dotaz: Přečetla jsem si zprávu o vydání příručky o genderově vyváženém vyjadřování. V textu bylo jako příklad uvedeno slovo hostka. Nikdy předtím jsem se s ním nesetkala a nejsem si jista, zda bych takto chtěla být označována. Existuje vůbec takové slovo?
Klíčové slovo: hostka
Odpověď: Přechýlenou podobu podstatného jména host slovníky současné češtiny neuvádějí. Zajímavé je, že v tomto ohledu se liší současná čeština od češtiny staré. Ve Slovníku staročeském (Academia 1970) Jana Gebauera je uvedeno jak heslo host = maskulinum, s významem ‚cizinec, host‘, tak heslo hosti = femininum, ‚cizinka, host‘ (Učiň také po mém chtění, proši tebe, družko milá, aby (ty) také má hosti byla). Do dnešní češtiny se však femininum nedochovalo. Podstatné jméno host řadí mluvnice k tzv. vespolným podstatným jménům – ta označují osoby obou pohlaví bez rozdílu. Neoznačují sama o sobě určitý jev reálné skutečnosti, nýbrž třídu charakterizovanou vždy určitým kvalitativním znakem (viz Mluvnice češtiny 2, Academia 1986, str. 34). Slovem host, které je mužského rodu, běžně označujeme jak muže, tak i ženy. Větou To jsou k nám hosti! můžeme bez obav přivítat i příchozí ženy. Přechýlená podoba hostka je sice tvořena nejproduktivnější přechylovací příponou -k/a, přechýlené podoby se však doporučuje tvořit hlavně u pojmenování pracovních profesí, funkcí, oborů lidské činnosti. Samozřejmostí by mělo být přechylování pracovních funkcí nebo titulů ve spojení s ženským jménem, popř. užívání přechýlených podob v kontextech, které se týkají žen, např. informace nám podala generální ředitelka společnosti XY Dana Havelková; je to schopná koordinátorka; obraťte se na naši realitní makléřku; kroužek vede zkušená keramička; rozhovor redaktorky stanice Vltava s doktorkou Dvořákovou, významnou parazitoložkou, která se věnuje... atp. Slovo host není jediným slovem, které označuje osoby obou pohlaví. Některé takovéto výrazy (ať jsou rodu mužského, ženského, nebo středního) jsou expresivní: babička/dědeček je hotový anděl; byla z ní úplná troska / byla z něj úplná troska; ta holka / ten kluk je strašné nemehlo, dřevo. Máme rovněž podstatná jména ženského rodu, kterými označujeme i muže: profesor Wichterle byl významnou osobností české vědy; Karel je ve svém oboru uznávanou kapacitou; přivítejme vzácnou návštěvu – režiséra Miloše Formana; Bůh je zobrazován jako bytost mužského pohlaví; hvězda našeho hokeje. Neplatí tedy, že by pro rozlišení pohlaví bylo vždy nutné volit substantivum příslušného rodu. Ani uvedená slova nemají svůj rodový protějšek. Domníváme se, že mužské podstatné jméno host plní v jazyce svou funkci dobře, a proto potřebu uměle vytvořit přechýlenou podobu hostka nesdílíme. Není však vyloučené, že společenská poptávka povede k tomu, že se slovo hostka v češtině prosadí i v plně spisovných projevech, přestože dnes je mnohými uživateli češtiny vnímáno jako nepotřebné, popř. expresivní (viz různé reakce zveřejněné na internetu).
Zvažované varianty:
hostka
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: str. 34

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14581
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz: Dovoluji si touto cestou požádat o radu. Jedná se o vytvoření správného tvaru řadové číslovky – a to konkrétně od miliardy. Moji žáci vznesli tento dotaz poté, co objevili, že nejde o výraz, který by se nacházel v Pravidlech českého pravopisu. Moje domněnka je, že by mělo jít o číslovku miliardtý (analogie s obvyklejším tvarem miliontý), ale nejsem schopna najít nikde ověření tohoto tvaru.
Klíčové slovo: miliardtý
Odpověď: Řadová číslovka od základní číslovky miliarda je skutečně miliardtý. Tato podoba odpovídá slovotvorným zásadám češtiny. Poměrně běžně se také vyskytuje v úzu – například v korpusu SYN v 13 má 64 výskytů.
Zvažované varianty:
miliardtý
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14580
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – přechylování: jiné konkrétní případy/typy
Konkrétní dotaz: Zajímalo by mě, jaký je název pro samici od soba? (Tak jako je srnec – srna, jelen – laň atp.).
Klíčové slovo: sobice, laň soba
Odpověď: Podle Slovníku spisovného jazyka českého se samice soba nazývá sobice. Slovník však hodnotí tento výraz jako řídce užívaný, což potvrzuje i současná jazyková praxe. Ve stejném zdroji nacházíme pod heslem laň také informaci, že kromě samice jelena se takto může nazývat i ‚samice parohatých přežvýkavců vůbec‘ (např. laň soba nebo losa).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14579
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – přechylování: jiné konkrétní případy/typy
Konkrétní dotaz: Existuje v češtině přechýlená podoba ke slovu lídr? Je možné používat tvar volební lídryně?
Klíčové slovo: lídryně
Odpověď: Přechýlená podoba lídryně je naprosto v pořádku. Ze slovotvorného hlediska připadá pro tvoření přechýlených podob v úvahu několik přípon. Nejčastěji se v češtině objevuje přípona -k/a (manažerka, spisovatelka), ale vzhledem ke shluku souhlásek a k následné obtížné výslovnosti není pro toto slovo vhodná. Za vhodný pro vytvoření přechýlené podoby od výrazu lídr nepovažujeme ani slovotvorný model magistr – magistra, na jehož základě bychom získali podobu *lídra. Přípona -yn/ě (žákyně, běžkyně, poslankyně, předsedkyně, soudkyně, lídryně) se v tomto případě hodí nejlépe, ze slovotvorného hlediska proti výrazu lídryně nelze nic namítat. To, že může toto slovo působit neobvykle, je (prozatím) dáno jeho malou frekvencí. Pokud bude lídryň přibývat a frekvence slova stoupne, nikoho již výraz lídryně nepřekvapí (podobné rozpaky budilo kdysi slovo ministryně).
Zvažované varianty:
lídryně
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14578
Užití:
0 0 0
Dotaz: Časté konkrétní případy/typy – přídavná jména zakončená na -ní/-ný
Konkrétní dotaz: Obracím se na Vás s dotazem ohledně jevu, který mne dost zaskočil. Dostal se mi do ruky lístek, na němž bylo uvedeno přestupná jízdenka. Chtěla bych se tedy zeptat, jestli se to dá považovat za správné. Vždy jsem si myslela, že jízdenky jsou pouze přestupní a že slovo přestupný se používá jen ve spojeních jako přestupný rok. Prosím Vás tedy o objasnění tohoto jevu.
Klíčové slovo: přestupný, přestupní
Odpověď: Mezi přídavnými jmény přestupný a přestupní v dnešní češtině obvykle vnímáme významový rozdíl. Slovo přestupný se užívá spíše ve významu ‚přesahující jistý počet‘ (přestupný rok je rok ne s 365, ale s 366 dny). Slovo přestupní má obvykle významový rys ‚účelovost‘ (přestupní jízdenka je taková, která je určena k tomu, aby se s ní mohlo přestupovat; na přestupní stanici můžete přestoupit; rovněž máme přestupní řád, který reguluje, kdo kdy smí přestoupit z klubu do klubu atp.). Ještě v jazyce poloviny 19. stol. lze však nalézt doklad přestupní rok (časopis Květy) a u některých autorů dvacátého století (např. u Růženy Svobodové či u Václava Řezáče) se – řidčeji – vyskytovalo i spojení přestupná stanice. Významový rozdíl mezi oběma přídavnými jmény, jak ho vnímáme dnes, se tedy formoval postupně. Nelze říci, že by v případě spojení přestupná jízdenka šlo o chybu. Jedná se o netradiční, méně obvyklé užití přídavného jména přestupný, rozhodně však nikoli o užití chybné. I Slovník spisovného jazyka českého uvádí u slova přestupní ve významu účelovém jako řidší variantu podobu přestupný a naopak. Je možné, že k častějšímu užívání tvrdého přídavného jména přestupný přispívá i skutečnost, že tvrdá přídavná jména jsou tvarově bohatší. Zatímco máme jen přestupní jízdenku, přestupní lístek či přestupní místo (tj. pro všechny tři rody stejný tvar na -í), při tvrdém zakončení je k dispozici tvarové rozlišení: přestupný lístek, přestupná stanice, přestupné místo.
Zvažované varianty:
přestupná přestupní
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14577
Užití:
0 0 0
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Prosím o upřesnění, který z výrazů je správný pro označení školy, ve které se lidé učí svařovat: svářečská škola, nebo svářecí škola? Nebo lze užít bez rozdílu oba tvary?
Klíčové slovo: svářecí, svářečská
Odpověď: Přídavné jméno ke slovu svářeč je svářečský, např. svářečská parta, svářečské práce (viz Slovník spisovného jazyka českého) a analogicky i svářečská škola. Přídavné jméno svářecí znamená „sloužící ke svařování, týkající se svařování“, např. svářecí agregát, pistole, plamen, teplota. Vzhledem k tomu, že se nejedná o školu sloužící ke svařování, ale o školu pro svářeče, namístě je přídavné jméno svářečský.
Zvažované varianty:
svářečská svářecí
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14576
Užití:
0 0 0
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Prodáváme výrobky certifikované značkou Fair Trade a k některým dováženým výrobkům zhotovujeme polepky s českým překladem. Prosím Vás o radu, zda se má čaj vylouhovat nebo vyluhovat?
Klíčové slovo: vylouhovat, vyluhovat
Odpověď: Starší Slovník spisovného jazyka českého (vycházel v letech 1960–1971) uvádí: louhovat (řídce luhovat) „působit na něco louhem“; loužit – „(co) máčet ve vodě nebo v nějakém roztoku“. Novější Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost výrazy louhovat nebo loužit jako samostatná hesla neuvádí, nalezneme zde pouze jejich dokonavou variantu vyloužit nebo vylouhovat - „extrahovat, loužením uvolnit z něčeho určité látky“. Jak však dokládá Technický slovník naučný (Encyklopedický dům, Praha 2003), sloveso louhovat se v současnosti běžně užívá ve významu „působení kapalin (…) na různé materiály s cílem vyloučit z nich některé látky“, tedy nejen louhem. Slovník spisovného jazyka českého u samotného hesla -luhovat uvádí, že je užíváno pouze s předponou (povšimněte si, že je uvedeno pouze se spojovníkem naznačujícím předponu). Nicméně ani samo sloveso luhovat není nesystémové a lze jej použít jako jednu z možných variant. Čaj se tedy může louhovat i luhovat, ba i vyluhovat a vylouhovat.
Zvažované varianty:
vylouhovat vyluhovat
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Technický slovník naučný. 2001–2005.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14575
Užití:
0 0 0
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Chtěl bych se zeptat, jak se díváte na výraz pochybí peníze, užitý např. ve větě: Pokud vám pochybí peníze, můžete si nějaké půjčit. Je tento výraz z hlediska jazykové správnosti v pořádku?
Klíčové slovo: pochybí
Odpověď: Předponou po- tvoří budoucí čas pouze omezené množství sloves, jejichž jádrovými členy jsou výrazy vyjadřující (lineární) pohyb: jdu – půjdu, jedu – pojedu, nesu – ponesu, vedu – povedu, běžím – poběžím, letím – poletím atd. Ostatní slovesa tvoří budoucí čas buď opisem s pomocným být (budou psát), nebo formálně přítomným tvarem (napíše). První způsob platí pro slovesa nedokonavá, druhý pro slovesa dokonavá. Předpona po- u sloves typu pojedu, ponesu slouží pouze ke značení budoucího času a rozkazovacího způsobu – pojď, pojeď, pones, nemá žádnou další (vidovou či slovotvornou) funkci. To poznáme mimo jiné z toho, že předpona po- nemůže být součástí infinitivu ani tvarů příčestí: *pojet, *pojel, *poběžet, *poběžel atd. Jestliže nějaké sloveso předponu po- v infinitivu obsahuje, jedná se o předponu formálně sice shodnou, ovšem funkčně odlišnou: nikoli tvarotvornou, nýbrž slovotvornou (příp. slovotvorně-vidovou): pobavit, povést (zde vidíme posun významu), posedět apod. V češtině je na rozdíl od ostatních slovanských jazyků tento prostředek vyjadřování budoucího času poměrně produktivní, neomezuje se pouze na základní pohybová slovesa, ale rozvíjí se i u sloves s podobným významem, tj. u těch, která nějak vyjadřují ideu pohybu, ať už v prostoru, či v čase: táhne – potáhne, frčí – pofrčí, roste – poroste, kvete – pokvete, trvá – potrvá atd. Vzhledem k tomu, že u slova chybět není významový rys pohybu nijak patrný – to ostatně podporuje i „nezvyklost“ infinitivu *pochybět (něco jiného je pochybit), klasifikovali bychom tvar *pochybí ne-li vyloženě jako chybný, pak určitě jako nevhodný. Není ovšem pochyb o tom, že k volbě předpony zde došlo právě působením té významové složky výrazu, která poukazuje k časovému trvání, jež si lze jednoduše představit jako pohyb po časové ose: Ze systémového hlediska (či „z logiky věci“) je tedy užití tohoto tvaru do určité míry pochopitelné a spíše než ho zavrhovat je lépe nazírat ho jako zajímavé svědectví o hlubších jazykových principech. Opakujeme však, že jazyková norma toto spojení ve standardním vyjadřování nepřipouští.
Zvažované varianty:
pochybí
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14574
Užití:
0 0 0
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: V poslední době se můžeme v médiích často setkat s termínem šrotovné. Jak se díváte na ten termín z lingvistického hlediska? Vzpomínám si na pastelkovné nebo Julínkovné, můžete tento typ výrazů nějak přiblížit?
Klíčové slovo: šrotovné
Odpověď: Proti termínu šrotovné nelze z jazykového hlediska nic namítat, je utvořen systémově, v souladu se slovotvornými zásadami češtiny, přípona, kterou je tento typ výrazů odvozen (-(ov)n/é), je navíc velmi produktivní. Slouží k odvozování názvů poplatků od substantiv všech tří rodů: stočné, odlučné, skladné, vodné, jízdné, školné, vstupné, hovorné, kapesné, bolestné, mýtné, stravné, výživné, půjčovné, výchovné, cestovné, poštovné, nálezné, nocležné… Šmilauer v Novočeském tvoření slov vymezuje tento velmi produktivní slovotvorný typ vůči typům dnes již neproduktivním, pomocí přípony -ek: poplatek, desátek, výměnek a archaické cizí přípony -áles: sobotáles. K jazykové motivaci volby právě tohoto odvozovacího prostředku bohužel všechny dostupné prameny mlčí, dobrat se zdrojové sémantiky gramatických tvarů je ostatně obecně velmi nesnadné.
Zvažované varianty:
šrotovné
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14573
Užití:
0 0 0
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Ráda bych se zeptala, jaký je váš názor na slovo viladům.
Klíčové slovo: viladům
Odpověď: Slovo viladům je v češtině nové, zachycené dosud pouze ve slovníku neologismů Nová slova v češtině, a to bez jakéhokoli lingvistického hodnocení. Podle našeho názoru jde o slovo, které do značné míry signalizuje jistou odcizenost systému češtiny, popř. perifernost. Viladům je totiž složenina utvořená ze dvou podstatných jmen, s nulovým spojovacím formantem, jinými slovy jde o dvě formálně neobměněná podstatná jména stojící vedle sebe bez spojovací samohlásky (srov. vila-dům vs. přírod-o-pis). Tento způsob tvoření je v češtině zcela periferní, tzv. akademická Mluvnice češtiny 1 uvádí pouze jediný příklad: strojmistr, jako ojedinělá hodnotí tato složená podstatná jména též Příruční mluvnice češtiny a uvádí příklady generálporučík, pantáta a mezinárodní odborné termíny ampérhodina, polyvinylchlorid. Na cizost nikoli ve smyslu porovnání jazykových systémů, ale ve smyslu kontaktu různých jazyků by poukazovaly též velmi hojné výskyty anglického villa house (= přel. „vilový dům, dům vilového typu“), pravděpodobně bychom tuto anglickou podobu mohli považovat za původce pronikání viladomů do češtiny, snad jde o doslovný překlad anglického originálu. Problematická je též významová stránka pojmenování. Zatímco anglické villa house je dům vilového typu (samostatně stojící, se zahradou, určený pro jednu rodinu), české viladům označuje zpravidla dům s větším množstvím bytových jednotek. Sice nedovedeme vysvětlit důvody tohoto významového posunu, je však zřejmé, že skutečnost označovanou slovem viladům dovedeme spolehlivě pojmenovat domácími prostředky (např. prostým a mnohem častějším bytový dům), tudíž lze pochybovat o potřebnosti slova viladům. Dovolujeme si vyslovit hypotézu, že užívání slova viladům souvisí s komunikační strategií tzv. developerů či stavebních firem. Viladům jistě evokuje jiné asociace (vyšší úroveň, útulnost, soukromí, přiměřené dimenzování stavby atd.) než dům bytový (bezprostřední přítomnost sousedů, nepřiměřené dimenzování stavby, malé či žádné vazby na okolí domu), ačkoli věcná skutečnost je stejná.
Zvažované varianty:
viladům
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Nová slova v češtině 2. 2004. (platí od 2004)
Jazykový zdroj: Mluvnice češtiny 1. 1986. (platí od 1986)
Jazykový zdroj: Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Jazykový zdroj: Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 169–170

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14572
Užití:
0 0 0
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Obracím se na Vás opět s malou prosbou o radu. Vytvářím oponentní posudek na zajímavou diplomovou práci, která se zabývá lícováním oftalmologických dat. Narazil jsem ale na to, že autor ve své práci velmi často používá slovo lícovat i slícovat. V Pravidlech jsem druhý výraz nenašel, osobně si myslím, že samo slovo lícovat vysvětluje úkon zarovnání obrazů (snímků) podle určitých kritérií, slovo slícovat mi potom přijde naprosto nesmyslné. Abych netrhal slovo z kontextu, jedná se například o větu: Na základě těchto algoritmů slícujeme oba získané snímky apod.
Klíčové slovo: lícovat, slícovat
Odpověď: Sloveso lícovat je v češtině nedokonavé, je proto pochopitelné, že mu v komunikaci vzniká potřeba vytvářet dokonavý protějšek, v tomto případě slícovat (Vámi uvedená věta je toho výborným příkladem: autor se zjevně snaží vyjádřit význam dokonavosti, dosažení cíle určitého děje, tj. lícování). Systémově je tedy používání slovesa slícovat zcela funkční. Při hodnocení tohoto slovesa tak záleží především na jeho „zaběhnutosti“ – pokud by se jednalo o výraz periferní, mohlo by to ve vědeckém textu působit rušivě. V tomto případě se zdá, že slovo slícovat není výtvorem autora vámi uváděné diplomové práce, ale že se v textech věnovaných lícování relativně často užívá (stačí se podívat do Googlu). Zdá se tedy, že alespoň částečně zaběhnuté toto sloveso je.
Zvažované varianty:
lícovat slícovat
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14570
Užití:
0 0 0
Dotaz: Vokalizace předložky
Konkrétní dotaz: Zajímalo by mne, jaká jsou pravidla pro používání krátké a dlouhé verze předložek k, s, v a z.
Klíčové slovo: vokalizace předložek
Odpověď: V případě vokalizace neslabičných předložek nelze mluvit přímo o pravidlech, ale spíše o tendencích: 1. Před slovem začínajícím samohláskou se neslabičné předložky nevokalizují. Např.: k ústavě, s ementálem, v okolí, z Asie. 2. Před slovem, které začíná stejnou souhláskou jako předložka, vokalizujeme vždy. Např.: ke kořenům, se sestrou, ve vejci, ze země. Výjimku tvoří ustálené spojení s sebou. 3. Tendence k vokalizaci je silná, pokud předložka stojí před slovem začínajícím podobnou souhláskou, tedy s před z-, ž-, š-; z před s-, š-, ž-; v před f-; k před g-. Důležitou roli zde hraje právě faktor výslovnosti. Např.: ke groši, ke gauči, ke guláši, ke Grónsku (zde je vokalizace prakticky bezvýjimečná); se zemí, se ženou, se švestkou (u tohoto typu se ve velmi malé míře vyskytují i varianty nevokalizované, hlavně tam, kde příliš nepřekáží výslovnosti – např. s žaketem); ve Finsku, ve Francii, ve fasciklu (zcela převažují podoby vokalizované); ze stromu, ze šuplete, ze železa (i zde se v případech, kdy to nepřekáží výslovnosti, v malé míře vyskytují nevokalizované podoby). 4. Předložky stojící před slovem, které začíná jinou souhláskou, se někdy vokalizují, jindy ne. Záleží tu především na složitosti (resp. vyslovitelnosti) souhláskové skupiny na začátku slova. 4.1. Před jednou souhláskou se neslabičné předložky nevokalizují. Např.: k řece, s pentličkami, v zimě, z vesnic. 4.2. Před skupinou dvou souhlásek: 4.2.1. Předložka se zpravidla nevokalizuje, je-li druhou souhláskou neslabičné r (ř) nebo l. Např.: s prací, s brundibárem, s přísností, s Frantou, s klackem, z Prahy, z brodu, z kraje, z příčiny, z kláštera, v trávě, v Hradci, v křoví, v kříži, v hlavě, k bráně, k práci, k příhodě, k předpisům, k pláči. Spíše se však vokalizují neslabičné předložky před spojením souhlásek tř, sl, dř, zr, zl. Např.: ve třech, ke třem, ze třídy, se třením; ze dřeva (ale spíše k dřevěné); se slečnou, ve sluji, ke slibu, ze slamníku; se zrádcem, ke zrodu, ve zrání, ze zrady; se zlodějem, ke zlatu, ve zlatě, ze zlosti. Vyskytují se ještě další případy, kdy spíše vokalizujeme - např.: ve mlýně (ale spíše z mlýna) a ve hře (ale spíše s hrou). 4.2.2. Spíše ve prospěch vokalizace svědčí úzus, je-li na druhém místě jiná souhláska než r (ř), l. Zvláště frekventovaná je vokalizace tam, kde druhá souhláska skupiny je stejná jako souhláska předložky – např. ve dveřích, ve svém, ke skoku. 4.3. Před skupinou tří souhlásek neslabičné předložky většinou vokalizujeme. Např.: ke středu, se vstupem, ve skladišti, ze vzpomínek. 5. Předložka k má kromě standardní vokalizované podoby ke ještě i podobu ku, která se však dochovala pouze v některých ustálených spojeních (např. ku příkladu, ku prospěchu).
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14569
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz: Bude se polévka z cizrny psát cizrnná nebo cizrnová nebo cizrná?
Klíčové slovo: cizrnová
Odpověď: Polévka z cizrny je cizrnová; názvy polévek se tvoří příponou -ov/á: bramborová, čočková, vločková, květáková, hrachová, gulášová atp.
Zvažované varianty:
cizrnná cizrnová cizrná
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14568
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz: Prosím o radu: Jaké je přídavné jméno od podstatného jména kotě?
Klíčové slovo: kotěcí
Odpověď: U jmen mláďat skloňovaných podle vzoru „kuře“ se při odvozování vychází z kmene s kmenotvornou příponou -et-, jejíž koncová hláska se však mění v -c- (zvíře – zvířecí), nebo v -č- (jehně – jehněčí). Podíváme-li se na internet, najdeme stovky výskytů analogicky vytvořené podoby kotěcí (varianta kotěčí se téměř neobjevuje). Tento výraz je podle našeho názoru zcela v pořádku. České výkladové slovníky jej však dosud nezachytily.
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14567
Užití:
0 0 0
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Jaký je správný tvar přídavného jména od podstatného jména Osetie? Osetský, osetinský anebo obojí?
Klíčové slovo: osetský, osetinský
Odpověď: Ačkoliv v novější české odborné literatuře (jazykovědné i zeměpisné) se uvádí pouze obyvatelské jméno Oset, název jazyka osetština a přídavné jméno osetský, ve starším, šestisvazkovém Velkém rusko-českém slovníku (1953) naproti tomu najdeme pouze obyvatelské jméno Osetinec (přechýlené Osetinka), které je formou bližší ruskému obyvatelskému osetin (v ruštině ovšem s malým počátečním písmenem) a ruskému přídavnému jméno osetinskij. V současném úzu (pokud můžeme soudit podle výskytů v jazykových korpusech) mírně převažuje varianta osetský nad variantou osetinský (v korpusu SYN v13 v poměru 300 : 210 výskytům). Variantě osetský bychom dali přednost, ale ani variantu osetinský nepovažujeme za chybnou – ostatně u obyvatelských jmen (a u přídavných jmen od nich odvozených) nejsou dublety ojedinělé, srov. např. Gruzín i Gruzínec.
Zvažované varianty:
osetský osetinský
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14566
Užití:
0 0 0
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Je název ulice Bažantní slovotvorně správně? Přece má být Bažantí. A kdyby to bylo motivované ke slovu bažantnice, tak bych spíš předpokládal Bažantniční nebo Bažantnická. Pletu se?
Klíčové slovo: Bažantní, Bažantí
Odpověď: Přídavné jméno bažantní s příponou -n/í je utvořeno správně, dokonce je to přídavné jméno velmi staré. Doloženo je už v češtině doby střední. Níže uvedený doklad pochází z listiny z roku 1579 a můžeme si ho přečíst v Životopisu Viléma z Rožmberka od rožmberského archiváře a knihovníka Václava Březana: Toho času u Roudnice obora bažantní dělána od kamene, a ve třech skalách kamení k ní lámáno... Z tohoto dokladu můžeme získat představu o velmi jemném významovém rozdílu mezi tímto přídavným jménem a přídavným jménem bažantí. Zatímco bažantí, stejně jako například psí, husí, kozí, sloní, kuřecí, kočičí atd. náleží do početné skupiny přídavných jmen na -í, - cí a -čí s významem druhově přivlastňovacím, tedy s významem ‚patřící bažantům‘, přídavné jméno bažantní, s příponou -n/í, má poněkud širší vztahový význam – vyjadřuje ‚vztahující se (nějak) k bažantům‘. Máme tedy na jedné straně například slovní spojení bažantí vejce, bažantí hnízdo, bažantí pero, bažantí hejno, a na druhé straně bažantní ohrada, bažantní hlídač, bažantní honitba, bažantní odchovna, bažantní vypouštědlo. Názorně vysvětlil významový rozdíl mezi oběma přídavnými jmény již Josef Jungmann v Slovníku česko-německém (1835–39): bažantí = od bažanta, bažantní = bažantův se týkající. V důsledku slovotvorné a významové blízkosti se přídavná jména bažantí a bažantní v úzu někdy nerozlišují. Tak například jsme se dočetli, že jistá restaurace nabízí bažantní masíčko, bažantní prsíčka, bažantní guláš a bažantní nudličky s cibulí..., tedy pokrmy z bažantího masa, proto bychom tu očekávali přídavné jméno bažantí. K nedorozumění v takovém případě zajisté nedojde. Jméno ulice bychom si však splést neměli. Tady nám částečně pomůže, víme-li, že v pojmenování ulice se uplatnilo dosud spíše přídavné jméno bažantní, a to jak v případě Bažantní ulice v Praze-Suchdole, tak v případě ulice téhož jména v několika dalších českých obcích. Nikoli však vždy. Například v Liberci, v samém centru města, se můžete projít krátkou Bažantí uličkou a Bažantí ulici mají také v Jablonci nad Nisou. Nechybí ovšem ani ulice Bažantnická, najdete ji například v Častolovicích. Tvrdá varianta přídavného jména je doložena v pomístním jménu Bažantná (ve tvaru substantivizovaného přídavného jména). Jiným, dokonce mnohem známějším příkladem slovotvorné dvojice přídavných jmen na -í a -n/í (resp. -n/ý) je dvojice rybí – rybný, (řidčeji) rybní. Srov. rybí šupina, rybí tuk, rybí filé a proti tomu Rybná ulice (v Praze na Starém Městě), rybný průmysl, rybné vody = ‚vody bohaté na ryby‘; rybní trh. Máme také například rybí přechody (tedy ‚umělé vodní stavby na vodních tocích, které usnadňují rybám překonání výškových rozdílů při migraci‘) a v přeneseném významu rybí oči, tedy ‚oči studené‘, či rybí kost = ‚vzor na látce nebo na porcelánu‘. Dvojice uvedeného typu se mohou tvořit jak od přídavných jmen domácích, tak od přídavných jmen cizího původu, např. elefantí = ‚sloní‘, ale elefantní = ‚mohutný‘ (elefantní administrativní obchodní komplex). Je však třeba připomenout, že slovotvorné dvojice uvedeného typu se zdaleka netvoří od všech pojmenování zvířat. Přípona -n/í se neuplatňuje například u přídavných jmen od jmen zvířat končících na -n. Existují jen přídavná jména kuní, sloní, jelení, laní, klokaní atd. a pravopisné podoby * kunní, * slonní, * jelenní, * lanní, * klokanní jsou chybné.
Zvažované varianty:
Bažantní Bažantí
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.