Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr ID oblasti: #20 [Slovotvorba].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/52, položky: 1-20/1034
Stav:
#14948
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = vlastní jméno – rodiny, manželé, bratři, sestry atp.: příjmení adjektivní (Veselý)
Konkrétní dotaz: Je správně rodina Tichova od příjmení Tichý, rodina Novotnova od příjmení Novotný nebo rodina Veselova od příjmení Veselý?
Klíčové slovo: Tichova, Novotnova, Veselova
Odpověď: Od adjektivních příjmení jako Tichý, Novotný, Veselý apod. se společné označení rodiny tvoří ve spisovné češtině dvěma způsoby: rodina Tichých, Novotných, Veselých nebo rodina Tichá, Novotná, Veselá. Podoby rodina Tichova, Novotnova, Veselova jsou nespisovné, patrně regionální. Nevýhodou těchto podob je mj. to, že z nich nelze jednoznačně určit výchozí podobu příjmení. Pomocí přípony -ov/a se totiž společná rodinná označení tvoří od substantivních příjmení, např. Novák – Novákovi – rodina Novákova. Z podoby Tichova by tak bylo možné odvodit např. příjmení Tich, Ticha, Ticho.
Zvažované varianty:
Tichova Novotnova Veselova
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Říká se člověku, který se věnuje lovu kaprů, kaprař, nebo kaprář?
Klíčové slovo: kaprař, kaprář
Odpověď: Takto utvořený výraz spadá mezi tzv. jména konatelská, což jsou podstatná jména, která jsou odvozena od jiného podstatného jména přidáním přípony. Konatelská jména označují především osoby vykonávající nějakou činnost, která je spjatá se substantivem, od něhož je dané konatelské jméno odvozeno (např. housle > houslař ,jedinec, který vyrábí housle či jiné smyčcové nástroje‘; ryba > rybář ,ten, kdo loví ryby‘). Jednou z nejproduktivnějších přípon sloužících k odvozování konatelských názvů je právě přípona -ař/-ář, kterou se tvoří jména rodu mužského životného s koncovkami měkkého vzoru „muž“ a jež má dvojí podobu (dle délky samohlásky). Jak se můžeme dočíst v mluvnicích češtiny (např. v Příruční mluvnici češtiny, Mluvnici češtiny 1 či ve Velké akademické gramatice spisovné češtiny), v jednoslabičných, trojslabičných a víceslabičných jménech (např. tmář, zahrádkář, železničář) se vyskytuje pouze varianta -ář (výjimkou jsou jen slova oštěpař a nástrojař), u dvouslabičných odvozenin se však může vyskytovat -ař i -ář. Rozložení obou podob dané přípony u dvojslabičných slov (mezi něž se řadí i zmiňovaný kaprař/kaprář) může být poměrně rozmanité a nemá zcela jasná pravidla. Někdy se pomocí různých variant sufixu odlišují rozdílné významy (např. kolář ,řemeslník vyrábějící dřevěné vozy a je jich součásti‘ vs. kolař ,zloděj/výrobce jízdních kol či závodník na kole‘), řidčeji může docházet i ke kolísání bez jakéhokoli významového odlišení (brankář/brankař). Dle Mluvnice češtiny 1 mívají starší jména s krátkou samohláskou v kořeni příponu -ář (cestář, hvězdář), zatímco jména s dlouhou samohláskou v kořeni a jména novější zase -ař (sýrař, mlékař). U slov, která mají v kořeni samohlásku krátkou, jsou pak dle příručky Tvoření slov v češtině 2 rozlišovány dva případy: jestliže je před příponou jen jedna souhláska, objevuje se u některých slov -ař (četař, hrobař, lyžař), jindy -ář (sklenář, mlynář, rybář), jestliže je ale před příponou skupina souhlásek, píše se spíše varianta -ář (např. bednář, cihlář), ale i u této skupiny nalezneme poměrně mnoho výjimek (bruslař, stavbař, veslař, šperkař aj.). Jak je tedy patrné z výkladů v mluv nicích, distribuce variant dané přípony u dvojslabičných jmen nemá zcela jasná pravidla a mnohdy může docházet ke kolísání. Odpověď na danou otázku přesto v jedné z mluvnic nalezneme, a to konkrétně v Mluvnici češtiny 1. Zde se totiž o příponě -ař/-ář píše, že se hojně užívá u slangových výrazů a také pro označení specialistů v různých oborech, např. lékařů (zubař, srdcař, ušař, očař), učitelů (češtinář, fyzikář), ale také rybářů (parmař, třpytkař, muškař). Jako jeden z příkladů je zde uveden právě i kaprař, a to pouze ve formě s krátkou variantou dané přípony. Varianta kaprař převažuje i v úzu – korpus SYN verze 11 obsahuje celkem 172 výskytů výrazu kaprař, avšak ani jeden výskyt podoby kaprář a výraznou převahu podoby s krátkým a potvrzuje i běžné internetové vyhledávání. Proto doporučujeme pro označení rybáře, jenž loví kapry, používat výraz kaprař.
Zvažované varianty:
kaprař kaprář
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Slyšel jsem, že se vedle přídavných jmen zapjatý a zapnutý používá též přídavné jméno zaplý. Odkud se tato podoba přídavného jména vzala a kdy ji lze použít?
Klíčové slovo: zapnutý, zapjatý, zaplý
Odpověď: Sloveso pnout (se) a jeho odvozeniny s předponami vz(e)-, roz-, s-, se-, za-, vy- patří ke slovesům 2. slovesné třídy, v níž zaujímají zvláštní postavení. Tvary těchto sloves kolísají jak v příčestí činném, tak v příčestí trpném. Zaměřme se nyní pouze na předponové sloveso zapnout. V příčestí činném, jehož pomocí vyjadřujeme například minulý čas, se ve spisovné češtině v mužském rodě objevují tvary zapjal a zapnul. Zatímco tvar zapjal je knižní, tvar zapnul považujeme v současné češtině za neutrální. Vedle toho se vyskytují také regionálně zabarvené tvary, mj. tvar zapl, který je podle Českého jazykového atlasu typický pro nářečí východomoravská, středomoravská a také pro jižní část českomoravských dialektů, a kratší tvar zap užívající se v západní části Čech. Tento tvar mohl vzniknout analogií s dalšími podobně zakončenými slovesy 2. slovesné třídy, v nichž bývá tvar příčestí činného zakončen koncovkou -l, které nepředchází kmenotvorná přípona (např. loupl, kopl, schlípl). Na území, kde se užívají varianty zapl a zap, se pak setkáváme s regionální podobou příčestí činného ženského rodu zapla. Tvar příčestí trpného má v neutrální současné češtině podobu zapnut a od něho je odvozeno přídavné jméno zapnutý. Zastaralá či knižně zabarvená varianta přídavného jména je zapjatý a za regionální považujeme podobu zaplý. S touto regionální podobou přídavného jména se setkáváme na Moravě a v některých oblastech Čech, kde se vyskytují tvary příčestí činného zapl a zap. Jak dokládají data z Českého národního korpusu, uvedené regionální tvary příčestí trpného i činného někdy pronikají do textů neformálního charakteru bez nářečního zabarvení. Poměrně nízká frekvence těchto výskytů ovšem svědčí spíš o tom, že tvary zapl, zap, zapla či zaplý mohou na jazykové uživatele z jiných regionů působit rušivě.
Zvažované varianty:
zapnutý zapjatý zaplý
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český jazykový atlas. (platí od 2012)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14821
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz: Na semináři o první pomoci použil přednášející několikrát slovo bezdeší. Nikde jsem ho nenašla. Je spisovné?
Klíčové slovo: bezdeší
Odpověď: Starší výkladové slovníky tento výraz nezachycují. Lze v nich, konkrétně v Příručním slovníku jazyka českého (1935–1957) a Slovníku spisovného jazyka českého (1960–1971), najít pouze přídavné jméno bezdechý s významem 1. ,jsoucí bez dechu‘, 2. ‚nedýchající, bez života; mrtvý‘. Výraz bezdeší neobsahují ani tištěné, ani elektronické lékařské slovníky; lze se s ním setkat na webových stránkách věnovaných první pomoci. Korpus SYN v14 má 210 dokladů na jeho užití, nejstarší jsou z r. 1998 (z jednoho zdroje): V období tonických křečí s déletrvajícím bezdeším se pokusíme o umělé dýchání z plic do plic. Podstatné jméno bezdeší lze nalézt v nejnovějším výkladovém slovníku českého jazyka, tj. Akademickém slovníku současné češtiny (2017–2026). V něm je označen jako termín z medicíny, znamenající ,stav bez dýchání, zástava dýchání‘. Výraz bezdeší se řadí do rodiny slov jako meziarší, návrší, přístřeší, náručí, podzámčí, úbočí, zahraničí atp. Všechna vznikla spojením předložky a podstatného jména a při odvozování došlo k hláskovým změnám pro češtinu obvyklým: ch > š, k nebo c > č, a k dloužení samohlásky v některých předponách: na > ná-, při > pří-, u > ú-: mezi + archy > meziarší, na + vrch > návrší, při + střeše > přístřeší, na + ruce > náručí, pod + zámkem > podzámčí, u + boku > úbočí, za + hranicí > zahraničí a také bez + dechu > bezdeší. Třebaže, jak vidno z internetu, někteří uživatelé češtiny tento výraz odmítají, není pro to důvod. Bylo utvořeno v souladu s českými slovotvornými zásadami a rozšířilo tak vrstvu spisovných výrazů.
Zvažované varianty:
bezdeší
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14820
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz: Můžete mi sdělit, zda je slovo nátěrka už spisovné?
Klíčové slovo: nátěrka
Odpověď: Tento výraz nenajdeme v žádném výkladovém slovníku češtiny. Rozhodně nelze říci, že by se užíval zcela běžně. Korpus SYN v14 má pouhých 34 dokladů, nejstarší 3 jsou z r. 2010, dva přinášejí recept na brynzovou nátěrku, třetí je součástí spojení zabijačková nátěrka. Z 32 dokladů je zřejmé, že jde o synonymum výrazu pomazánka. Právě nátěrka se objevila i jako jedna z možných náhrad názvu výrobku pomazánkové máslo (viz zde https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/ceska-ekonomika/mazanek-naterka-maslova-pomazanka-tipy-na-novy-nazev/r~i:article:760906/). Pojmenování máslo v tomto názvu totiž neodpovídalo evropskému nařízení č. 1234/2007, podle nějž pomazánkové máslo obsahuje méně tuků, než je u másla přípustné. Nakonec byl tento výrobek oficiálně přejmenován na tradiční pomazánkové (podrobněji viz zde https://cs.wikipedia.org/wiki/Pomaz%C3%A1nkov%C3%A9_m%C3%A1slo). V úvodu jsme uvedli, že ve 32 dokladech slovo nátěrka znamená ,pomazánka‘. Ve 2 dokladech jde o význam jiný: Na dědu nikdo nemá. Je nátěrka. Žloutkem s citronem a vodou potírá koláčky, než se dají do trouby. V daném kontextu lze tento výraz označit jako příležitostný, jehož autor/ka chce neotřelou formou naznačit dědovu zálibu. Ve 2. dokladu Když se čin nepodaří, protože zasáhli chlupové, bengoši, šilcové, špenáti, poliši (policisté), případně také pomohl nátěrka (udavač)… je význam naznačen v závorce. Stejnou podobu (jak pro označení muže, tak ženy) i význam zachycuje také příručka Jaroslava Suka Několik slangových slovníků (Praha: Inverze 1993, s. 72), jež zahrnuje i současný kriminální slang. Naproti tomu Slovník nespisovné češtiny (4. rozšířené vydání, Praha: Maxdorf, s. 288) uvádí podobu natěrač. Korpus SYN v13 zaznamenává 2 689 dokladů slova natěrač, ale ani v jednom z nich se ve významu ,udavač‘ tento výraz nevyskytuje. Třebaže slovo nátěrka ve výkladových slovnících češtiny ve významu ,pomazánka‘ nenajdeme, nebylo by možné ho ze slovotvorného hlediska zcela odmítnout. Tak jako bylo příponou -k/a odvozeno ze slovesa utírat podstatné jméno utěrka a ze slovesa stírat podstatné jméno stěrka, bylo ze slovesa natírat utvořeno i slovo nátěrka (bezesporu to platí o výše uvedeném slangismu). Domníváme se však, že za výskytem této podoby ve významu ,pomazánka‘ v češtině stojí slovenština. V ní totiž existuje podstatné jméno nátierka, jehož českým ekvivalentem je právě slovo pomazánka. Vzhledem k tomu, že výraz nátěrka je s ním významově zcela totožný, nevidíme důvod, proč by se v českých textech měl užívat.
Zvažované varianty:
nátěrka
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Několik slangových slovníků. Jaroslav Suk. 1993.
Jazykový zdroj: Slovník nespisovné češtiny. 2009. (platí od 2009)

Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Jaká podoba termínu z oblasti pedagogiky je správná: diferencovaná výuka, diferenciovaná výuka, nebo diferenciační výuka?
Klíčové slovo: diferencovaná, diferenciovaná, diferenciační výuka
Odpověď: Přídavné jméno diferencovaný můžeme nalézt v Akademickém slovníku cizích slov (ASCS), ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ) a Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ). V uvedených zdrojích se dozvíme, že dané adjektivum má význam ‚takový, který byl diferencován, rozlišený, rozrůzněný‘ a že je odvozeno od slovesa diferencovat, které má hned několik významů (primárně ‚zjistit, zjišťovat diferenci, odlišnost něčeho; rozlišit, rozlišovat‘, ale také například ‚vypočítat, vypočítávat diferenciál dané funkce‘). Heslo diferencovaný nalezneme také v nejnovějším Akademickém slovníku současné češtiny (ASSČ), kde je u primárního významu ‚založený na diferencích, na diferenciaci (= procesu odlišování), rozlišený, různý, rozrůzněný‘ dokonce jako příklad uvedeno spojení diferencovaný přístup k motivaci jednotlivých žáků. Přídavné jméno diferenciační je odvozeno od slova diferenciace, které má primární význam ‚postupné projevování, projevení rozdílů; proces odlišování, rozlišování a jeho výsledek‘, v biologii však diferenciace nabývá významu ‚proces, při kterém z nespecializované buňky vzniká buňka strukturně a funkčně specializovaná‘. Pro nás je relevantní samozřejmě první uvedený význam, adjektivum diferenciační v takovém případě tedy nese význam ‚vztahující se k procesu odlišování, sloužící k odlišování, rozlišovací‘. Varianty diferenciovaný ani diferenciovat ve slovnících češtiny nenajdeme, a přestože v korpusu SYN v13 můžeme nalézt 38 výskytů slovesa diferenciovat, ba dokonce 174 výskytů výrazu diferenciovaný, užívání těchto výrazů nedoporučujeme – poměrně frekventované používání těchto nenáležitých variant je pravděpodobně ovlivněno podobností s anglickým differentiate. Když už jsme některé z vámi zmiňovaných variant eliminovali, nabízí se otázka, zda uvedený pedagogický pojem má označovat výuku, která je rozrůzněná, odlišná pro různé žáky (pak by to dle výše uvedených slovníků byla diferencovaná výuka), nebo zda se jedná o výuku, která je založená na procesu diferenciace, rozlišování žáků (pak by to byla spíše diferenciační výuka). Jak je ale patrné, významové rozdíly mezi těmito dvěma variantami jsou jen velmi malé, výklady obou přídavných jmen v nejmodernějším Akademickém slovníku současné češtiny navíc ukazují, že se k sobě tato adjektiva významově stále více přibližují (což dokazuje už jen to, že výraz diferenciace je v ASSČ použit k definování adjektiva diferencovaný). Pro odpověď tedy musíme zapátrat ve specializovaných slovnících. V případě dotazu z oblasti pedagogiky nám může odpověď poskytnout Pedagogický slovník (Průcha, Walterová a Mareš, 2009). V něm najdeme synonymní termíny diferenciace výuky a diferencovaná výuka, které shodně označují členění žáků procházejících školním vzděláváním na skupiny (např. podle typu školy v rámci stupně vzdělávání, podle volitelných předmětů či podle schopností, výkonnosti a zájmů žáků). V případě užití termínu v podobě (přídavné jméno) + výuka vám proto doporučujeme použít variantu diferencovaná výuka, která je v daném oboru již zažitá.
Zvažované varianty:
diferencovaná diferenciovaná diferenciační
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Je nějaký významový rozdíl mezi slovy kulisák a kulisář? 
Klíčové slovo: kulisák, kulisář
Odpověď: Slova kulisák a kulisář se liší přítomností odlišné přípony, a to přípony -ák vs. -ář. Jak můžeme zjistit ze Slovníku afixů užívaných v češtině, obě tyto přípony slouží k odvozování podstatných jmen rodu mužského z jiných podstatných jmen a mají i podobné významy. Přípona -ář tvoří podstatná jména označující osobu, která se něčím zabývá či se něčím vyznačuje (např. novinář, pohodář, vozíčkář), přípona -ák v názvech osob značí prostorovou souvislost, příslušnost ke skupině či jinou věcnou souvztažnost s jevem, který pojmenovává základové slovo (např. školák, tramvaják, vidlák). Z hlediska významu se tedy dané přípony nijak zásadně neliší, pro zodpovězení dotazu tedy budeme muset zapátrat ve slovnících.   Slovo kulisák můžeme nalézt v Akademickém slovníku současné češtiny (ASSČ), v Akademickém slovníku cizích slov (ASCS) a v Příručním slovníku jazyka českého (PSJČ), dle nichž má význam ‚kdo obstarává, staví kulisy v divadle, televizi; stavěč kulis‘. ASCS u tohoto výrazu uvádí jako řidčeji užívanou variantu právě i slovo kulisář, obě slova (kulisák i kulisář) označuje daný slovník za výrazy z divadelního slangu. Jako samotné slovníkové heslo nalezneme kulisáře jen ve Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ), dle něhož má kulisář rovněž význam ‚stavěč kulis v divadle‘, zajímavé však je, že tento slovník vnímá jako slangový pouze výraz kulisák.   Slovo kulisář je také zaznamenáno na celkem pěti excerpčních lístcích v kartotéce lexikálního archivu z let 1909 až 1954. Na jednom z nich je přímo uveden význam ‚zřízenec, který staví kulisy‘, kulisáře v souvislosti s divadelním prostředím uvádějí v příkladových větách ještě další dva excerpční lístky. V kartotéce však nalezneme i jeden excerpční lístek, který zaznamenává toto slovo v přeneseném významu ‚kdo zastírá pravý stav něčeho‘, a to konkrétně v následujícím spojení: Jen básník, který dovede nesmírně milovat, který má pevnou víru, který má perspektivu budoucnosti, také může psát dobré verše, poněvadž epigony a kýčaři se stávají jen kulisáři a švindlíři. Autor excerpčního lístku zde však význam slova doplnil o otazník, patrně si tedy přeneseným vnímáním významu slova v tomto kontextu nebyl zcela jist, z čehož můžeme usuzovat, že přenesený význam slova kulisář nebyl nijak významně rozšířený. Jak je tedy patrné z analýzy slovníků češtiny, mezi uvedenými výrazy zásadnější významové rozdíly nejsou, obě shodně označují člověka, který se zabývá stavěním kulis. Kulisář je však v novějším ASCS označen za řidčeji užívanou variantu, nabízí se tedy otázka, zda se tento výraz v dnešní češtině stále užívá, a pokud ano, tak v jakém významu.   Po nahlédnutí do korpusu současné psané češtiny SYN v14 je patrné, že v úzu jednoznačně převažuje varianta kulisák – toto slovo má v korpusu celkem 3 679 výskytů, zatímco výrazně méně frekventovaná podoba kulisář je v korpusu zastoupena jen 47 výskyty. Zajímavé je, že ve dvou výskytech se kulisář objevil v přeneseném významu, v němž (podobně jako v příkladu z kartotéky lexikálního archivu) neodkazuje k osobě stavějící reálné, fyzické kulisy, nýbrž spíše k osobě, která si vytváří před společností určitou masku: V dálce funěl nedotknutelný kulisář, jenž stavěl logikou svých sklonů ze skutečnosti následná jeviště k předvádění banálních kotrmelců úspěchu, moci a zisku. Zbyl tu jen kus krvavého masa, odhozeného do odpadní nádoby ordinace, a nedotknutelný kulisář, jenž stavěl dál logikou svých sklonů z fragmentů skutečnosti staronová jeviště k předvádění krotkých tanečků spořádanosti. Je však nutné podotknout, že oba uvedené výskyty pocházejí ze stejného zdroje, a to konkrétně z beletristického díla. Vyšší míra užívání přenesených významů bývá pro krásnou literaturu poměrně typická.   Na základě informací dostupných ze slovníků a úzu tak můžeme konstatovat, že mezi uvedenými slovy není významový rozdíl, výraz kulisář je však v dnešní češtině již výrazně méně frekventovaný. Oba výrazy pocházejí původně z divadelního slangu, dnes už se však jejich užívání rozšířilo i do dalších jazykových variet, o čemž svědčí i to, že slovo kulisák už v novém ASSČ není ohodnoceno jako slangový výraz, nýbrž pouze jako slovo tzv. kolokviální vyšší, tedy hovorové. 
Zvažované varianty:
kulisák kulisář
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník afixů užívaných v češtině. Šimandl (ed.). (platí od 2016)
Jazykový zdroj: Akademický slovník cizích slov. 1995.
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14813
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – přechylování: jiné konkrétní případy/typy
Konkrétní dotaz: Zaujala mě zpráva, že bleduliště na Vysočině se už probouzí. Slovo bleduliště neznám, i když tuším, co znamená. Můžete mi o něm něco povědět?
Klíčové slovo: bleduliště
Odpověď: Podstatné jméno bleduliště bychom ve výkladových slovnících češtiny hledali marně. V publicistických textech je bleduliště zaznamenáno častěji až po roce 2010, a to v nikterak hojném počtu – korpus SYN v14 obsahuje celkem 89 dokladů, 3krát je doložena varianta bleduloviště. Nejstarší ojedinělé doklady slova jsou v novinové zprávě z roku 2003 (chráněná lokalita Jechovec je největším bledulištěm na Vysočině). Slovo je významově i slovotvorně průhledné, snadno se dovtípíme, že má spojitost s jarními bledulemi. (Není proto překvapivé, že všechny texty, v nichž se bleduliště objevilo, vyšly v období mezi únorem a dubnem.) Značně produktivní příponou -išt/ě se tvoří výrazy od podstatných (popř. od nich odvozených přídavných) jmen a od sloves (slovesný základ mají např. bludiště, brouzdaliště, cvičiště, koupaliště, nástupiště, pařeniště, parkoviště, spáleniště, staveniště). Bleduliště bez váhání přiřadíme k výrazům odvozeným z podstatných jmen, která pojmenovávají místo, kde se něco nachází. Může to být materiál, surovina (rašeliniště, slatiniště, bahniště, pískoviště, mrchoviště, hnojiště), objekt (schodiště, orchestřiště), místo obývané živočichy (mraveniště, termitiště). Bleduliště/bleduloviště patří do skupiny slov, jimiž je pojmenováno místo, kde rostou nebo se pěstují rostliny: vřesoviště, brambořiště, jahodiště, borůvkoviště, maliniště, jeteliště; z méně častých či příležitostně utvořených jmenujme okurkoviště, česnekoviště, fazoloviště, řepkoviště.
Zvažované varianty:
bleduliště
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: V praxi se často používá výraz samoplátectví. Domnívám se, že náležitá podoba je samoplátcovství, stejně jako např. od výrazu soudce je soudcovství.
Klíčové slovo: samoplátectví, samoplátcovství
Odpověď: Od podstatných jmen zakončených příponou -c/e se vytvářejí přídavná jména příponou -ov-sk/ý a podstatná jména příponou -ov-stv/í, např. soudce – soudcovský, soudcovství, průvodce – průvodcovský, průvodcovství, správce – správcovský, správcovství. Je třeba poznamenat, že od některých podstatných jmen (např. únosce, zájemce) se přídavná/podstatná jména neodvozují vůbec nebo jen sporadicky. Výraz samoplátce zaznamenává už Příruční slovník jazyka českého, a to jako právnický termín s významem ,osoba jedině zavázaná plniti dluhy na rozdíl od rukojmího a plátce‘. Novější slovníky, tj. Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) ani Slovník spisovné češtiny (SSČ), ho neuvádějí. Můžeme se o něm dočíst v drobnosti M. Sedláčka Samoplátecký (?) poukaz z r. 1984 (Naše řeč, 67, s. 266–268). Autor signalizuje, že význam výrazu samoplátce se změnil, že toto slovo se začalo používat v souvislosti s lázeňskou péčí a že označuje ,osobu, která platí lázeňskou péči sama‘. Z názvu drobnosti je zřejmé, že se autor především věnoval odvozenému přídavnému jménu. Systémová podoba je samoplátcovský, ale v praxi se už tehdy rozšířila varianta samoplátecký. M. Sedláček uvádí, že podobná situace nastala i u přídavného jména odvozeného od výrazu vynálezce: vedle náležité podoby vynálezcovský se v úzu prosadila i varianta vynálezecký, která byla vytvořena mylnou analogií s přídavnými jmény utvořenými od jmen zakončených na -c/e: horolezec, provazolezec – horolezecký, provazolecký, a i tato, nesystémová podoba je zachycena v SSJČ i SSČ. M. Sedláček v závěru svého příspěvku uvádí, že podoba samoplátecký zatím není tak rozšířená, že by bylo dobré posilovat systémovost, a tudíž prosazovat podobu samoplátcovský. V r. 1994 vyšla publikace Co v slovnících nenajdete, jejímiž autorkami byla Běla Poštolková a Zdeňka Sochová, v ní je jen přídavné jméno samoplátecký. Doklady z korpusu SYN v14 ukazují, že sice jednoznačně převažuje podoba samoplátecký (197×), ale podoba samoplátcovský není zcela výlučná (30×). Podstatné jméno je doloženo sporadicky; zaznamenali jsme pouze 4 doklady na variantu samoplátcovství a 2 na samoplátectví. Na závěr dodejme, že samoplátectví/samoplátcovství se už netýká pouze lázeňské péče, ale dalších zdravotnických služeb, např. očkování, odběru krve atp.
Zvažované varianty:
samoplátectví samoplátcovství
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14811
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz: Paní učitelka ve škole použila spojení letošní urozené olivy ve významu ‚olivy, které se letos urodily‘. Mně toto spojení nepřijde úplně vhodné, spíš mi evokuje nějakou vznešenou odrůdu oliv. Je možné takto použít přídavné jméno urozený, nebo navrhujete jiné řešení?
Klíčové slovo: urozený
Odpověď: Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) i Slovník spisovné češtiny (1994) obsahují heslo urozený jedině ve významu ‚titul, oslovení šlechtice‛, případně (zastarale) ‚ušlechtilý, šlechetný‛. Je nutno zdůraznit, že mnoho přídavných jmen, která jsou odvozena od sloves a vyjadřují proces nebo výsledek děje označovaného slovesem, ve výkladových slovnících nenajdeme. Lze tedy předpokládat, že ze slovotvorného hlediska by výraz urozený mohl dávat smysl i ve významu ‚který se urodil‛, podobně jako například narozený znamená ‚který se narodil‛. Užití v tomto významu však komplikuje jazyková praxe. V korpusu SYN v11 najdeme přídavné jméno urozený výhradně v souvýskytu se slovy typu původ, pán, paní/dáma, šlechtic, panstvo, krev, rytíř, rodina apod. Proto si spojení urozené olivy bude většina uživatelů pravděpodobně spojovat s něčím šlechtickým. Teoreticky lze uvažovat ještě o přídavném jménu utvořeném od příčestí minulého (urodilý), které se zpravidla uplatňuje u tzv. subjektových sloves (např. uzrálý, zhaslý, zpozdilý). Jméno urodilý se však v současné jazykové praxi vůbec neužívá (na základě dat korpusu SYN v11). Řešením může být přídavné jméno utvořené z minulého přechodníku, tedy urodivší se. Je ale třeba mít na paměti, že jména tohoto typu mají knižní ráz, stejně jako přechodníky samotné. V neposlední řadě tedy doporučujeme uplatnit na základě kontextových možností jiné vyjádření, např. letošní úroda oliv; olivy uzrálé letos apod.
Zvažované varianty:
urozený
Atributy odpovědi
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Když odčerpáme teplou vodu z bojleru, další množství vody pak musíme dohřát, nebo doohřát? Výraz doohřát podle mě lépe vystihuje skutečnost, že voda byla již teplá a její teplota se jen trochu zvýší na požadovanou hladinu. Co si o tom myslíte?
Klíčové slovo: dohřát, doohřát
Odpověď: Výkladové slovníky češtiny uvádějí sloveso dohřát s významem ‚ohřát na žádoucí stupeň teploty‘, který lze bez problémů aplikovat na váš kontext, a dále též expresivně ve významu ‚rozzlobit, dopálit‘. Výraz doohřát slovníky vůbec neobsahují a v jazykové praxi se vyskytuje minimálně – v korpusu SYN v14 nalezneme pouze 5 dokladů. Někteří uživatelé jazyka se mohou snažit zdůraznit význam pouze malého, dodatečného, respektive opakovaného ohřátí právě užitím dvou předpon. Vzhledem k nízkému výskytu však předpokládáme, že na značnou část uživatelů může sloveso doohřát působit nezvykle. Naproti tomu korpusové doklady u slovesa dohřát (v korpusu SYN v14 celkem 304 výskytů včetně významu ‚rozzlobit‘) často poukazují na kontexty podobné tomu vašemu: Vodu předehřívá pomocí tepelného čerpadla, popřípadě v souladu s nastavenou teplotou vodu v bojleru dohřeje spirálou. Pokud slunce nesvítí a vám se nechce přikládat do krbu, je možné akumulační zásobník dohřát elektrickou topnou vložkou. V uvedeném případě tedy doporučujeme volit sloveso dohřát, neboť zamýšlený význam je v daném kontextu srozumitelný. Variantu doohřát však zcela nezavrhujeme. Kumulace předpon je obvyklá u takových sloves, která je nutno odvozovat od již existujícího předponového slovesa, protože po vynechání původní předpony by slovo nedávalo smysl nebo by vznikla nežádoucí homonymie či záměna s jiným existujícím slovem; například doupravit, dovybavit, dovyprávět apod. Protože Slovník spisovné češtiny (2., doplněné a opravené vydání, z roku 2000) uvádí u slovesa dohřát jen přenesený význam ‚rozzlobit, dopálit‘, který je výrazně zastoupen v jazykové praxi, je pochopitelné, že někteří mluvčí či pisatelé mohou cítit potřebu signalizovat rozlišení významu i slovotvorně.
Zvažované varianty:
dohřát doohřát
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: V diskusi o chovu psů jsem narazila na spojení množárna psů. Není to překlep? Podle mě by tam měla být množírna.
Klíčové slovo: množírna, množárna
Odpověď: V Příručním slovníku jazyka českého, jenž vycházel v letech 1935–1957, jsou zachyceny obě podoby – množírna i množárna. U výrazu jsou uvedeny dva významy. Podle slovníku se slovo používá v zahradnictví pro označení ‚zařízení k množení rostlin‘ a v lékařství pojmenovává ‚skříň, v níž se pěstují bakteriové kultury, thermostat‘. (Dodejme, že thermostat, resp. dnešním pravopisem termostat, se dříve užíval nejen ve významu ‚zařízení k udržování stálé teploty‘, ale mohl označovat též ‚místnost nebo skříň, v níž se udržuje stálá teplota‘.) V novějším Slovníku spisovného jazyka českého nalézáme pouze podobu množárna, navíc s jediným významem: ‚skleníkové zařízení k množení rostlin‘. Žádný ze slovníků tedy nespojuje daný výraz s chovem zvířat. V mladším Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost slovo nenajdeme. V korpusu SYN v14 nacházíme doklady pro obě podoby slova. Množárna je doložena 147 výskyty, objevuje se v textech o pěstování rostlin (Pokud je k dispozici množárna, pak lze rostliny řízkovat takřka během celého roku. Ideální je vytápěná skleněná malá množárna, vhodný je však i skleník…). Ovšem výrazně častěji je zaznamenána varianta množírna, ta má v korpusu více než 2 883 dokladů. Užívá se ve spojení s pěstováním rostlin (Napadají též rostliny v množírnách, v pařeništích, ve sklenících, poškozují i hrnkové rostliny), ale také (především) ve spojení s chovem domácích mazlíčků (Jako advokátka prosadila návrh na potírání nelegálních množíren psů), případně i jiných zvířat (Na výzkumu a technologickém vybavování množírny much se podílejí slovenští kolegové… Pokud jsme to dělali s cílem mít tady množírnu antilop, pak se dílo podařilo). Z dokladů vyplývá, že v současnosti se běžně užívá varianta množírna, a to v různých kontextech, zatímco množárna se vyskytuje jen zřídka, nadto zpravidla v textech věnovaných péči o rostliny. Spojení množárna psů je tedy možné, ovšem nezvyklé – to ostatně dokládá i váš dotaz.
Zvažované varianty:
množírna množárna
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Nazývá se pokrm z krup s dušenou zeleninou a masem krupoto, nebo kroupoto?
Klíčové slovo: krupoto, kroupoto
Odpověď: Ve Slovníku spisovného jazyka českého můžeme nalézt slovo krupoto, které je zde označeno za původně žertovný výraz z oblasti kuchařství a které má význam ‚pokrm připravený na způsob rizota, v němž je rýže nahrazena kroupami‘. Daný výraz je přítomen také v kartotéce novočeského lexikálního archivu (NLA), a to na čtyřech excerpčních lístcích z let 1940 až 1959. Na všech lístcích, které obsahují především úryvky z dobové publicistiky a literatury, se krupoto vztahuje k pokrmu, nejstarší excerpční lístek dokonce obsahuje definici ve znění jídlo z krup (utvořeno žertovně nově dle „risoto“). V kartotéce NLA kromě varianty krupoto můžeme nalézt hned dva excerpční lístky z let 1942 a 1946, které zaznamenávají podobu kroupoto, a to opět ve významu ‚jídlo (maso s krupami), risotto z krup‘. Je tedy patrné, že tyto dvě varianty koexistují již poměrně dlouhou dobu. Situace se ani nyní příliš nemění, ba naopak. Korpus současné psané češtiny SYN v13 totiž obsahuje celkem 25 výskytů slova krupoto a 11 výskytů varianty kroupoto, ani jedna z variant tedy není v češtině aktuálně nijak vysoce frekventovaná a rozdíly v míře užití jsou spíše zanedbatelné. I z korpusových dokladů vyčteme základní význam obou slov: kroupoto je náhražka rizota; kroupoto zase bylo variací na klasické rizoto, ale s použitím jiných surovin; krupoto (rizoto z ječmene). Z korpusu také můžeme zjistit, že obdobným způsobem (tedy spojením kořene slova označujícího určitou ingredienci a zakončení -oto po vzoru slova rizoto) jsou v současnosti tvořena i další pojmenování, např. špaldoto, žitoto, bulgureto/bulguroto, pohankoto, jáhloto či kuskusoto. Jeden korpusový výskyt, pocházející z magazínu Pátek Lidových novin, dále uvádí, že některé z názvů těchto pokrmů najdeme i v cizích jazycích (výraz krupoto má například v angličtině podobu grainotto, italské migliotto značí jáhloto a výraz couscousotto označuje v italštině, francouzštině a angličtině kuskusoto). A při prozkoumání slov, která se s výrazy krupoto a kroupoto nejčastěji váží, nám korpus může podat i celkem obsáhlý seznam způsobů, jakými si krupoto/kroupoto můžeme připravit. Korpusové výskyty totiž obsahují kolokace jako krupoto/kroupoto hráškovocizrnové, dýňové, staročeské rybí, masové, novodobé, zeleninové, zabijačkové, houbové, řepné či třeba parmazánové. Díky korpusu můžeme zjistit ještě jednu zajímavou informaci, a to že se v současnosti pro popis rizota z krup používají ještě varianty krupeto a kroupeto, jak dokládají třeba následující korpusové výskyty: podáváme filet ze pstruha s rajčatovým krupetem; až si připravíte krémové kroupeto, budete kroupy připravovat častěji než jen na Vánoce. Varianta kroupeto má v SYN v13 poměrně zanedbatelných 8 výskytů, avšak výraz krupeto s celkem 47 výskyty předčil všechny ostatní zmíněné varianty. Korpusové výskyty výrazu krupeto však pocházejí z menšího vzorku publicistických textů, slovo krupeto je totiž častěji opakovaně užíváno jen v určitých časopisech, což může jeho frekvenci zkreslovat. Tyto varianty se mohly do češtiny dostat vlivem italské přípony -etto, pomocí níž se v italštině tvoří mnohé zdrobněliny, např. foglio (= papír) vs. foglietto (= lísteček papíru). Jelikož v italštině má i přípona -otto ve slově risotto zdrobňovací funkci, avšak je výrazně méně častá, je možné, že se varianty krupeto, kroupeto začaly rozšiřovat v češtině proto, že vlastně důvěrněji napodobují italsky znějící slova. Jak tedy můžeme vidět, přesná podoba výrazu označujícího pokrm z krup v současné češtině není ustálená. Je pravděpodobné, že při pročítání lifestylových časopisů, kulinářských webových stránek či sociálních sítí narazíte na všechny zmíněné varianty. Paralelní užívání více možných podob je zapříčiněno i tím, že při tvoření slova připadají v úvahu dvě podoby slovního kořene: kroup- i krup-. Varianta s kořenem kroup- vychází z 1. pádu jednotného čísla kroupa, rozšíření podoby s kořenem krup- je pravděpodobně dáno vlivem tvaru druhého pádu množného čísla (bez krup), popř. je spojeno s krupkami, tedy rozdrcenými ječnými zrny. Vzhledem k tomu, že varianty krupoto a kroupoto jsou zaznamenány v jazykových zdrojích a jsou i v současně češtině srovnatelně užívané, považovali bychom je za rovnocenné, je tedy možné užívat obě. Varianty krupeto a kroupeto je sice také možné použít, ale doporučovali bychom tak činit s ostražitostí. U těchto podob je totiž už zastřena podobnost s výrazem rizoto, a tak hrozí, že by si čtenáři nemuseli výraz krupeto/kroupeto spojit s pokrmem podobným rizotu, a nemusel by pro ně tedy být srozumitelný. Jak ukazuje i následující doklad slova krupeto v korpusu SYN v13, užití této podoby bývá někdy vnímáno jako problematické: Zatímco krupeto – správný název zní krupoto a měl by být v restauraci takové třídy používán – trpělo nedostatkem chuťového doladění, houbová změť okolo byla naopak až drakonicky přesolená. Je proto potřeba mít tato rizika užívání podob se zakončením -eto na paměti.
Zvažované varianty:
krupoto kroupoto
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14802
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména cizí, jednoslovná
Konkrétní dotaz: Jedeme v létě na dovolenou do tureckého města Konya a napadlo mě, jak by vlastně mělo vypadat od něj utvořené přídavné jméno.
Klíčové slovo: konijský, konyjský
Odpověď: Abychom mohli správně určit podobu přídavného jména, je třeba znát výslovnost zeměpisného jména, od něhož odvozujeme. Zakončení -ya se v případě tureckých lokalit vyskytuje častěji a jeho výslovnost je [ja]. Město Konya by tak mělo být (a v úzu českých médií skutečně je) vyslovováno [konja]. Vladimír Šmilauer doporučuje tvořit od takto zakončených tureckých jmen přídavná jména pomocí přípony -ijský (při odvozování přídavného jména dochází k odtržení koncového -a a k rozšíření odvozovacího základu). Správná podoba přídavného jména odvozeného od města Konya by tak podle něj měla být konijský [konyjskí]. Zatímco u některých tureckých měst se podoby s tímto zakončením v úzu skutečně objevují, např. Amasya – amasijský, v případě měst, kde skupině ya předchází d , t nebo n , se v úzu – zřejmě z výslovnostních důvodů – objevuje přípona -yjský, tzn. Konya – konyjský, Malatya – malatyjský (přípona -yjský se v úzu vyskytuje též u některých dalších tureckých měst, např. Sakarya – sakaryjský). Ani tyto podoby však nejsou příliš frekventované, uživatelé totiž zřejmě místo tvoření přídavného jména sahají spíše k opisu. Domníváme se proto, že je vhodné být k oběma zmíněným podobám přídavného jména, tj. konyjský i konijský, tolerantní. Na závěr dodejme, že zcela ojedinělé podobě *konyaský bychom se však raději doporučili vyhnout.
Zvažované varianty:
konijský konyjský konyaský
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14801
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz: Dohadujeme se s kolegyní o existenci slova dooorat. Je možné, aby v češtině existovalo spisovné slovo, které má tímto způsobem tři o za sebou? A dá se obhájit význam tohoto slova ve smyslu dokončit oorání?
Klíčové slovo: dooorat
Odpověď: Systém českého jazyka z principu umožňuje existenci více předpon za sebou v jednom slově. Pokud jde o slovesa, uveďme příklady jako navykládat, odnaučit, povyskočit, pozastavit apod. Čím více předpon se ale ve slově vyskytne, tím nezvykleji (někdy i neobratněji) může slovo působit. U těchto slov pak můžeme uvažovat o větší či menší míře jejich teoretické obhajitelnosti, když je například ve slovnících nenajdeme a v jazykové praxi se vyskytují minimálně či vůbec (např. dovynaložit). Přijatelná, ba nevyhnutelná je kumulace předpon tam, kde má jedna z nich zcela specifický, nenahraditelný významový rys. Je to zejména v případě záporného prefixu ne-: nevynaložit, neodnaučit apod., u přídavných jmen a příslovcí také u stupňovací předpony nej- (např. nejneodmyslitelnější). Ovšem i v dalších případech mohou být některé předpony specifické a potřebné pro naplnění daného sémantického záměru. Právě předpona do- patří mezi velmi frekventované, přičemž mluvčí či pisatelé mohou mít často potřebu zdůraznit rys dokončení nebo drobné doplňující realizace děje, k jehož označení bylo původně užito předponové sloveso (tj. již původní sloveso obsahovalo předponu; například vysvětlit – dovysvětlit, přeložit – dopřeložit). Předponou do- jsme se zabývali již v souvislosti s dotazem týkajícím se sloves dohřát – doohřát.
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14800
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz: Jak se správně píše jednoslovné označení měkkého dárku – měkouš, nebo měkkouš?
Klíčové slovo: měkouš
Odpověď: Toto slovo nepojmenovává pouze na omak měkký dárek, jenž obsahuje zpravidla oblečení, ale užívá se též jako pojmenování pro citlivou, ústupnou osobu. Píšeme ho s jedním -k-, tedy měkouš. Od přídavného jména měkký, z nějž si zachovává kořen měk-, je totiž odvozeno příponou -ouš (srov. bílý > bělouš, drahý > drahouš, sladký > slaďouš, nikoliv *sladkouš). Podobně se tvoří i slova jako měkoučký (měk- + -oučký) či měknout (měk- + -nout). Naproti tomu v některých jiných slovech odvozených od téhož kořene dochází k jeho rozšíření o příponu -k-, např. měkkost (měk- + -k- + -ost), měkkýš (měk- + -k- + -ýš).
Zvažované varianty:
měkouš měkkouš
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Časté konkrétní případy/typy – přídavná jména zakončená na -ní/-ný
Konkrétní dotaz: Slovník spisovné češtiny zachycuje pouze výraz oboupohlavní. Lze použít i variantu oboupohlavný?
Klíčové slovo: oboupohlavní, oboupohlavný
Odpověď: Jak uvádí Internetová jazyková příručka, přídavná jména na -ní jsou v současnosti frekventovanější, naopak uplatnění přípony -ný je omezené a nová slova se jí tvoří zřídka. Existuje však nevelká skupina jmen, u nichž si -ní a -ný buď konkurují, nebo slouží k rozlišení různých významů. Data z korpusu SYN v14 přitom ukazují, že přídavná jména oboupohlavní a oboupohlavný do této skupiny spadají také. Ačkoliv je absolutní počet výskytů obou variant srovnatelný, liší se jejich užití. Varianta oboupohlavní se užívá ve významu uvedeném ve Slovníku spisovné češtiny: ‚oboupohlavní živočich s orgány a znaky obou pohlaví‘ (např. oboupohlavní žába), případně v přenesených významech: ‚určený pro obě pohlaví‘ (např. oboupohlavní snímek), ‚obsahující obě pohlaví‘ (např. oboupohlavní rodina). Varianta oboupohlavný má omezenější užití, které uvádí starší Slovník spisovného jazyka českého, a to v botanice: ‚obsahující tyčinky a pestíky‘ (např. oboupohlavný květ). Obě varianty přídavného jména jsou tedy v pořádku, je však třeba rozlišovat při užití jejich význam.
Zvažované varianty:
oboupohlavní oboupohlavný
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Je správně přídavné jméno bretonský, nebo bretaňský? Setkávám se s oběma variantami.
Klíčové slovo: bretonský, bretaňský
Odpověď: Správné jsou obě podoby, liší se však slovotvorně i významově. Přídavné jméno bretonský je utvořeno z francouzského breton („bretonský“). Z téhož základu pocházejí i obyvatelská jméno Bretonec, Bretonka (francouzsky Breton, Bretonne) a také označení pro místní jazyk – bretonština. Vedle přídavného jména bretonský se v češtině užívá i systémově utvořená podoba přídavného jména bretaňský, která je odvozena od exonyma (počeštěného názvu cizího území) Bretaň. Miloslav Sedláček v článku z roku 1980 pro časopis Naše řeč Jak nazývat obyvatele Bretaně? uvádí, že přídavné jméno bretaňský se užívá „důsledně tehdy, jestliže se vztahuje k pojmenování území, např. bretaňský kůň, bretaňský skot“. Přídavné jméno bretonský naproti tomu „vyjadřuje spíše vztah k obyvatelům území, např. bretonský jazyk, bretonský kroj“. Z dat Českého národního korpusu však vyplývá, že toto významové rozlišení v současné češtině není příliš uplatňováno, resp. lze předpokládat, že o něm uživatelé často ani nevědí. Setkáme se tedy i se spojeními typu bretonská pláž a naopak bretaňský jazyk. Jisté je, že výrazně rozšířenější je dnes podoba bretaňský – což není nijak zvlášť překvapivé, protože jde o systémově utvořenou podobu, která je zcela průhledná i pro člověka, jemuž je tato problematika cizí. Jelikož se jedná o exkluzivní a relativně málo známou jazykovou situaci, doporučujeme být k oběma podobám tolerantní.
Zvažované varianty:
bretonský bretaňský
Atributy odpovědi
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14796
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – přechylování: jiné konkrétní případy/typy
Konkrétní dotaz: Ráda bych věděla, zda je legitimní užívat výraz paličkářka. Za správnější bych považovala označení krajkářka. Ta osoba vyrábí krajky, a ne paličky… Nicméně jsem na toto slovo narazila třeba i v názvu jednoho starého obrazu a sem tam se s ním setkám i dnes (většinou spíše z úst někoho, kdo o paličkování mnoho neví).
Klíčové slovo: paličkářka
Odpověď: Přestože pro označení ženy, která vyrábí krajky, je častější výraz krajkářka, slovo paličkářka rozhodně chybné není. První doklad na jeho užití zachycený v lexikálním archivu Ústavu pro jazyk český pochází z r. 1826, toto podstatné jméno uvádí jak Příruční slovník jazyka českého (1935–1957), tak Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971). V Českém národním korpusu je toto slovo doloženo 521× (krajkářka 3215×), z toho lze soudit, že natolik výlučné rozhodně není. Je pravda, že výraz krajkářka lépe signalizuje výsledný produkt činnosti, tj. krajku, paličkářka zase vystihuje způsob, jakým krajka vzniká. Tento typ jmen se řadí k tzv. konatelským názvům. Pro ně je charakteristické, že bývají odvozeny od podstatných jmen a pojmenovávají osoby mj. podle předmětu, který zhotovují (krajkář – krajkářka, sklář – sklářka, houslař – houslařka), podle materiálu, s kterým pracují (cukrář – cukrářka, …), podle nástroje, který ke své činnosti používají (paličkář – paličkářka, frézař – frézařka, diskař – diskařka).
Zvažované varianty:
paličkářka
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14795
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména cizí, jednoslovná
Konkrétní dotaz: Potřeboval bych odvodit přídavné jméno od názvu peruánského města Cuzco, nenapadá mě ale, jak by to mohlo být správně.
Klíčové slovo: cuzcoský, cuzcký
Odpověď: Podle Internetové jazykové příručky se u cizích jmen zakončených na -o samohláska při odvozování obvykle odsouvá (např. Verona – veronský), v některých případech však může též zůstat (např. Oslo – osloský). Dokladů na přídavné jméno odvozené od názvu města Cuzco není mnoho, svědčí však ve prospěch druhé varianty, tzn. Cuzco – cuzcoský. Tuto variantu bychom preferovali jednak proto, že je frekventovanější, jednak z toho důvodu, že je z ní snáze rekonstruovatelná základní podoba zeměpisného jména. Za chybnou však nelze považovat ani druhou systémovou variantu, tzn. cuzcký, která je také několikrát doložena. Naopak chybná by však byla podoba *cuzcský, která nerespektuje pravidelné změny ve slovním základu při odvozování. Takto vytvořené přídavné jméno by odpovídalo např. hypotetickému tvaru *mělnicský.
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.