Dotaz:
I, nebo y?
Konkrétní dotaz:
Zajímalo by mě, jaké písmeno se píše ve spojení lei/ydenská láhev: měkké i, nebo tvrdé y?
Klíčové slovo:
leidenská láhev; leydenská láhev
Odpověď:
Abychom mohli odpovědět na výše položenou otázku, je třeba nejdříve znát odpověď na to, jaký je správný zápis jména nizozemského města, od něhož bylo přídavné jméno odvozeno. Pravidla českého pravopisu i Slovník spisovné češtiny zachycují podobu Leiden. To je v souladu s doporučením publikace Jména Evropy, kterou vydal Český úřad zeměměřický a katastrální a která má standardizační charakter, tzn. že podoby zde zachycené jsou pro určité instituce (např. ministerstva) závazné. V této publikaci je navíc uvedena informace, že se v historických kontextech objevuje rovněž podoba Leyden. Tato podoba odpovídala staršímu nizozemskému pravopisu, dnes se s ní přitom navíc setkáváme např. v angličtině (ve francouzštině se pak užívá podoba Leyde). V češtině se však ujala novější pravopisná podoba Leiden, jak o tom svědčí data z Českého národní korpusu SYN v13. S podobou Leyden se v korigovaných textech zachycených v Českém národním korpusu setkáme také, nicméně právě v historický kontextech (srov. [s]větový šampionát […] v nizozemském Leidenu vyvrcholí v sobotu 21. října x [m]ěsto Leyden se ve druhé polovině 16. století stalo baštou kalvinistů).
Přídavné jméno odvozené od jména Leiden má podobu leidenský. Tuto podobu ostatně doporučují také Nový akademický slovník cizích slov i starší Slovník spisovného jazyka českého (ten však s poznámkou, že se dříve psalo leydenský). Oba slovníky mezí příklady zahrnují pojem z fyziky leidenská láhev (‚typ elektr. kondenzátoru ve tvaru skleněné nádoby‘). Proto je vcelku překvapivé, že se v korigovaných textech setkáváme s oběma podobami, a to celkem vyrovnaně (leidenská láhev má 66 dokladů, leydenská láhev 69 dokladů). Primárně bychom doporučovali užívat pravopisnou podobu, která odpovídá nové a užívané pravopisné podobě názvu nizozemského města, tzn. leidenská láhev. K zápisu leydenská láhev bychom však byli tolerantní, protože změna v pravopisu nevychází z českého jazykového prostředí.
Závěrem bychom chtěli poukázat na to, že se v daném sousloví ukrývá ještě jedna potenciální pravopisná otázka, a to zda psát láhev nebo lahev. Podle současné kodifikace je možné užívat obě podoby, v Internetové jazykové příručce se přitom v hesle leidenský uvádí, že lze psát leidenská láhev i leidenská lahev. Na základě dat z Českého národního korpusu SYN v13 můžeme konstatovat, že v úzu převažuje zápis s čárkou nad písmenem a, tzn. leidenská láhev. Lze tak předpokládat, že tento zápis nevzbudí u čtenáře nežádoucí pozornost.
Zvažované varianty:
leidenská láhev
leydenská láhev
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
I, nebo y?
Konkrétní dotaz:
V jedné beletristické knize je věta: ...a přitom nepoznal, že Ben nemá hudební paměť nebo kýho víra... Je to v pořádku? Nemělo by to být kýho výra?
Klíčové slovo:
kýho výra
Odpověď:
Vaše pochybnost je oprávněná, doporučujeme psát kýho výra. Toto ustálené slovní spojení je zachyceno ve Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ) a v Příručním slovníku jazyka českého jen v podobě kýho výra. Původ frazeologismu není bohužel znám. Zmíněné slovníky odkazují na díla Němcové, Olbrachta a uvádějí i další expresivní obraty u všech výrů, ke všem výrům/vejrům. Zvolání kýho výra vyjadřující citové pohnutí, jako je podivení, překvapení či rozhořčení a zlost, hodnotí už SSJČ z 60. let minulého století jako poněkud zastaralé. V minulosti nesla název Kýho výra jedna ze stálých rubrik časopisu Dikobraz. V současných textech se obrat objevuje příležitostně – korpus SYN v13 zachycuje jen 101 dokladů (např. myslím, že to byl nějaký ekonom nebo kýho výra). Dnes neobvyklý výraz kýho je tvar 2. pádu jednotného čísla tázacího zájmena mužského rodu ký – který, jaký. Vedle obratu kýho výra se objevoval i ve spojení kýho čerta (popř. ďasa, šlaka, hroma). Ještě je vhodné doplnit, že existuje kniha fejetonů nazvaná Kýho víra. Lze předpokládat, že v tomto případě nejde o neznalost, ale autorovu nadsázku, o záměrnou záměnu stejně znějících slov.
Zvažované varianty:
kýho výra
kýho víra
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
I/y rozlišuje význam slova či předpony
Konkrétní dotaz:
V Pravidlech českého pravopisu jsem našel tyto možnosti pravopisu slova: vysutý (vysunutý) : jiné je visutý (visící). První možnost (vysutý) jsem nenalezl ani ve Slovníku spisovné češtiny. Je tato varianta správná?
Klíčové slovo:
vysutý
Odpověď:
Slovník spisovné češtiny skutečně zachycuje pouze běžněji užívané přídavné jméno visutý (s významem visící, zavěšený, upevněný shora, položený nad něčím jako stupeň). Přídavné jméno vysutý je uvedeno např. ve Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ; z 60. let 20. století) a už i tento slovník označuje slovo jako řídké. Vysutý znamená ‚dopředu vyčnívající; SSJČ jako příklad uvádí slovní spojení vysuté pavlače a vysutý pysk. Dnes bychom v tomto významu použili spíše výraz vysunutý.
Přídavná jména visutý a vysutý jsou od původu různá a mají i rozdílný význam. V některých případech je však velice obtížné, až nemožné odlišit, zda je určitý objekt (např. lešení, pavlač na hradě) visutý, nebo vysutý. Proto je vhodnější v textech výraz vysutý neužívat a nahradit ho běžněji užívaným výrazem vysunutý-
Zvažované varianty:
vysutý
visutý
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
243 vysutý a visutý
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
I, nebo y?
Konkrétní dotaz:
Dostáváme se neustále do sporů o pravopis slova syčák – sičák. Prosíme tedy o pomoc a případné zdůvodnění pravopisu.
Odpověď:
Podstatné jméno syčák souvisí se slovesem syčet, které patří mezi vyjmenovaná slova, tedy slova, v nichž se po tzv. pravopisně obojetných souhláskách píše y/ý. V původním významu slovo syčák pojmenovávalo žebravého tuláka, pobudu. Označení vzniklo na základě syčení, které je charakteristické pro polohlasné žebrání – jsou totiž slyšet jen sykavky. Z původního pojmenování žebráků a pobudů se postupně stala nadávka s významem nepěkně jednající člověk, darebák, ničema.
Zvažované varianty:
syčák
sičák
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Vyjmenovaná slova
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
I, nebo y?
Konkrétní dotaz:
Jak zdůvodním, že se fidli (třeba ve spojení fidli, fidli) píše s měkkým i?
Klíčové slovo:
fidli
Odpověď:
Pro psaní y v zakončení citoslovce fidli není žádný historický důvod. Slovo fidli má podle etymologických zdrojů kořeny v německém slovesu fiedeln s významem ‚vrzat, hrát na housle‘. Fidlat znamená (neuměle) hrát na strunný nástroj, citoslovce fidli pak označuje zvuk při hře na housle. V tomto významu se ho užívá samostatně nebo s opakováním: fidli fidli.
Objevuje se i ve slovním spojení basta fidli. Podle Akademického slovníku současné češtiny bývá tento citoslovečný výraz na konci výpovědi a potvrzuje platnost předchozího výroku, popř. může vyjadřovat výzvu k ukončení hovoru na určité téma: Všichni jsme si rovni, basta fidli.
Poslední užití:
6.1.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademický slovník cizích slov. 1995.
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.