Dotaz:
Synonymie
Konkrétní dotaz:
Jsou výrazy rozmazlený a zhýčkaný synonymní se slovem zpovykaný?
Klíčové slovo:
zpovykaný
Odpověď:
Slovník spisovného jazyka českého u slova zpovykaný uvádí, že je plně synonymní se slovem zhýčkaný. Jako částečné synonymum pro výraz zpovykaný zmiňuje i slovo rozmazlený, s omezením na první ze dvou popisovaných významů slova, tj. ‚pokažený mazlením, zvláště při výchově‘).
Dotaz:
Význam slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je význam slova viabilita? Je to ‚schopnost přežít‘ jako v angličtině?
Klíčové slovo:
anglicismus
Odpověď:
Současné výkladové slovníky heslo viabilita neobsahují. Patrně proto, že jde o úzce odborný výraz, který se užívá zejména v medicínských oborech, konkrétně v prenatální medicíně (častými spojeními jsou pak např. viabilita plodu nebo viabilita těhotenství), popřípadě v biologii (viabilita viru). V kontextech, které nalezneme v korpusu KonText (řada syn, verze12) se někdy uvádí jako význam slova ‚životaschopnost‘. Vhodnost takového českého ekvivalentu pro zmiňovaný původem cizí odborný termín potvrzuje Velký lékařský slovník online, který sice nezachycuje slovo viabilita, ale u přídavného jména viabilní uvádí výklad ‚životný, schopný života‘.
Dotaz:
Synonymie
Konkrétní dotaz:
Lze v češtině užívat namísto slova vitalita výraz viabilita?
Klíčové slovo:
synonymie
Odpověď:
Abychom na vaši otázku mohli odpovědět, je třeba zjistit, zda jde v případě slov viabilita a vitalita o synonyma. Současné výkladové slovníky heslo viabilita neobsahují. Patrně proto, že jde o úzce odborný výraz, který se užívá zejména v medicínských oborech, konkrétně v prenatální medicíně (častými spojeními jsou pak např. viabilita plodu nebo viabilita těhotenství), popřípadě v biologii (viabilita viru). V kontextech, které nalezneme v korpusu KonText (řada syn, verze12) se někdy uvádí jako význam slova ‚životaschopnost‘. Připojování výkladu významu tak svědčí o tom, že i v odborném prostředí bude slovo pravděpodobně hodnoceno jako méně známý výraz.
Význam slova vitalita české výkladové slovníky vykládají jako ‚životní síla, životní schopnost, životaschopnost, životnost‘. Přestože by se tak mohlo zdát, že jsou slova viabilita a vitalita synonymní, není tomu tak. Vzhledem k tomu, že je výraz viabilita užíván v úzce odborných kontextech a má charakter termínu, jeho nahrazování slovem vitalita nelze doporučit.
Poslední užití:
5.9.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademický slovník cizích slov. 1995.
Dotaz:
I, nebo y?
Konkrétní dotaz:
Jde o příjmení Pernica, přesněji o větu „vyšetření u pana doktora Pernic_“ – je na konci y, nebo i? Podle jakého vzoru to je?
Klíčové slovo:
Pernica
Odpověď:
Příjmení Pernica se skloňuje podle vzoru předseda, ale při volbě i/y v koncovce 2. pádu se řídíme tím, že c patří mezi tzv. pravopisně měkké souhlásky. Proto je náležitá podoba: Vyšetření u pana doktora Pernici.
Zvažované varianty:
Pernici
Pernicy
Poslední užití:
13.9.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní i, í a y, ý po písmenu c
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní i, í – y, ý
Dotaz:
Zápis měkčení
Konkrétní dotaz:
Potřebuju vědět, jak mám zapsat 2. pád příjmení Líňa. Skloňovala bych ho podle vzoru žena a pak napíšu Líňy, ale je to zvláštní. Nejspíš se to původní ň měkčí tím měkkým i, ale když napíšu Líni, tak to jméno ztrácí úplně svou podobu a je to někdo jiný.
Klíčové slovo:
Líňa
Odpověď:
Pokud jde o mužské příjmení Líňa, pak upřesňujeme, že se neskloňuje podle vzoru žena, ale předseda, tvar 2. pádu je však stejný, a to Líni (nikoli Líňy). Přestože se vám zápis nelíbí, je správně. Háček nad ň ze základní podoby jména Líňa se neopakuje, měkčení n je ve 2. pádě signalizováno písmenem i. Obdobně se zachází např. se jmény Váňa – Váni, Baťa – Bati, popř. Naďa – Nadi, Nadě.
Zvažované varianty:
Líni
Líňy
Poslední užití:
30.5.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní i, í – y, ý v domácích nebo zdomácnělých slovech
Dotaz:
Mužský rod životný
Konkrétní dotaz:
Poradíte mi prosím, jak mám v českém textu skloňovat označení tibetského titulu „rinpočhe“?
Klíčové slovo:
rinpočhe
Odpověď:
Podstatná jména přejatá z cizích jazyků, která dosud nejsou stabilně včleněna do českého jazykového systému, lze někdy skloňovat podle více vzorů, jindy zůstávají nesklonná (zejména mají-li netypické zakončení), v některých případech se nabízí více možností řešení. U výrazu „rinpočhe“ je v jazykové praxi v jednotném čísle opakovaně doloženo zájmenné skloňování (korpus SYN v11): „tibetská kniha o životě a smrti od Sogjala rinpočheho“; „na podporu rinpočheho se konaly demonstrace“; „důkazy proti rinpočhemu“ apod. Podobně jako je tomu u vlastních jmen zakončených na [e], také zde je možné zájmenné skloňování užívat. To platí i pro tvary množného čísla, ačkoli ty zatím nejsou v praxi dostatečně doloženy. Druhou možností je skloňovat jméno „rinpočhe“ jako česká podstatná jména rodu mužského životného zakončená na [e], tedy podle vzoru „soudce“: 2. p. j. č. rinpočhe, 3. p. rinpočhi/rinpočhovi, 4. p. rinpočhe apod. Míru užívání tohoto jmenného skloňování bohužel nelze spolehlivě vyhodnotit, protože jde zpravidla o doklady homonymní s tvary zájmennými nebo s nesklonností: „byl určen … Žamarem rinpočhem“; „později se tento mladý lama stal guruem pro ostatní rinpočhe“. Vzhledem k zakončení slova je však toto skloňování přijatelné. Třetí možností je nakládat s tímto jménem jako s nesklonným. Nesklonná (s výjimkou 7. p. j. č.) zpravidla zůstávají některá přejatá obecná jména zakončená na [e] (kamikadze, padre apod.), nezřídka po tvrdé souhlásce. Pro nesklonnost slova rinpočhe svědčí i některé doklady v korpusu SYN v11 a lze ji uplatnit zejména tehdy, vyskytuje-li se tento výraz společně s dalším, skloňovaným jménem (dalšími, skloňovanými jmény): „setkání s buddhistickým lámou Erangem rinpočhe“; „hovořili jsme o velkém rinpočhe“; „Tibeťané věří, že stejně jako dalajláma jsou rinpočhe opakovaným vtělením jedné a téže duše do jiného těla“. Z jazykového hlediska jsou tedy v pořádku všechna popsaná řešení a můžete užít kterékoli z nich.
Poslední užití:
8.6.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se vyslovuje příjmení básníka Wolkera/Wolkra? Vypouští se samohláska [e], nebo se ponechává?
Klíčové slovo:
Wolker
Odpověď:
Příjmení německého původu zakončená na ‑er nebo ‑el (Richter, Schlegel, Wolker atp.) ve výslovnosti často kolísají. Pro tyto případy nelze stanovit jednoznačné pravidlo, z hlediska ortoepických zásad je obojí podoba možná, záleží především na rodinné tradici a přání nositele. V případě básníka Jiřího Wolk(e)ra uvádí např. příručka Čteme je správně? obojí výslovnostní podobu [volkr] i [volker].
Zvažované varianty:
[volkr]
[volker]
Poslední užití:
7.7.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Výslovnost přejatých slov a vlastních jmen
Jazykový zdroj:
Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se v češtině vyslovuje tvar 7. pádu množného čísla slova „muzeum“? Bude tam mezi samohláskami vloženo [j]?
Klíčové slovo:
muzei
Odpověď:
Jednoduchá odpověď na Váš dotaz, jak se vyslovují v češtině slovní tvary typu muzei, neexistuje. Reálná výslovnost je značně variabilní (v závislosti na konkrétním mluvčím, slově, hláskovém okolí atp.). Tvar muzei lze určitě vyslovit „explicitně“ jako [muzeji] a jistě to není chybné, pro většinu posluchačů pravděpodobně ani nijak nápadné/rušivé (pokud [j] není přespříliš zdůrazněné/vyražené). Na druhou stranu je ovšem časté [j] v podstatě nevyslovit, avšak v artikulaci za sebou jdoucích vokálů [e] a [i] (respektive mezi kterýmkoli vokálem a [i], přičemž na jejich pořadí nezáleží) se zcela přirozeně vyskytne jakýsi „přechodový“ prvek, který je zvukově nejbližší právě [j]. Je pak velmi těžké stanovit hranici, kdy už jde o „regulérní“ [j] a kdy ještě ne. V publikaci Výslovnost spisovné češtiny (1978) je tato problematika zmíněna na s. 41 (§ 47). Jsou tu však použity formulace jako „čteme obvykle“, „se vyslovuje někdy třené [j], jindy spíše neslabičné [i̯]“, což přesně odráží realitu. S jistotou pak lze jen potvrdit, že jako nevhodnou hodnotíme hyperkorektní výslovnost s rázem, tj. [muzeʔi], s níž se také můžeme občas v praxi setkat.
Zvažované varianty:
[muzeji]
[muzei]
Poslední užití:
4.1.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Po číslovce sto
Konkrétní dotaz:
Jak správně přečtu spojení „mezi 300–400 tisíci rakouskými šilinky“? A je v pořádku tvar počítaného předmětu v 7. pádě, tj. „rakouskými šilinky“?
Klíčové slovo:
300–400 tisíc
Odpověď:
Číslovku „sto“ skloňujeme podle vzoru „město“, ale ve spojení s počítaným předmětem někdy zůstává nesklonná, zejména u složitějších číselných výrazů. V uvedeném případě je možno říci „mezi třemi až čtyřmi sty tisíci“ nebo také „mezi tři sta až čtyři sta tisíci“. Pokud jde o tvar počítaného předmětu, ve spojeních číslovek „sto“, „tisíc“, „milion“, „miliarda“ s počítaným předmětem je možný jak druhý pád, tak shoda pádu počítaného předmětu s pádem číslovky. V pořádku je tedy jak varianta „mezi třemi až čtyřmi sty / tři sta až čtyři sta tisíci rakouských šilinků“, tak „mezi třemi až čtyřmi sty / tři sta až čtyři sta tisíci rakouskými šilinky“.
Poslední užití:
2.1.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Počítaný předmět po číslovkách
Dotaz:
Podle obecných zásad
Konkrétní dotaz:
Lze na konci řádku dělit slovo Annou (od rodného jména Anna)? Setkala jsem se s dělením An-nou, je takové dělení správné?
Klíčové slovo:
Annou
Odpověď:
Slovo Annou by se na konci řádku správně dělit nemělo. Dvouslabičná slova, jejichž první slabiku tvoří samohláska (zde A-nnou [a-nou]), nedělíme.
Poslední užití:
30.11.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Dělení slov na konci řádku, 1 Základní pravidla dělení slov, bod c)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo Anna
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.