Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 390/1219, položky: 3891-3900/12189
Stav:
#9483
Užití:
1 1 0
Dotaz: Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?
Konkrétní dotaz: Autor zapisuje slova s částí anti- rozdílně, má anti portrét a hned vedle antibusta. Psala bych obě slova stejně, a to dohromady.
Klíčové slovo: antiportrét
Odpověď: Souhlasíme. Komponent anti- tvoří první část složených výrazů. Píše se dohromady s příslušným slovem, např. anticyklona, antidemokratický, antidrama, antihistorický. Jako jedno slovo tedy doporučujeme psát i příležitostný výraz antiportrét.
Zvažované varianty:
antiportrét anti portrét
Poslední užití: 13.2.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#9482
Užití:
1 1 0
Dotaz: Příslovce v přísudku jmenném se sponou
Konkrétní dotaz: Potřebovala bych nějak srozumitelně vysvětlit dceři, proč je věta „Bylo tam dusno“ jednočlenná. Dcera určila výraz „dusno“ jako podmět a „bylo“ jako přísudek. Je toto řešení nepřípustné? Paní učitelka v řešení uvádí pouze jednočlennou větu.
Klíčové slovo: dusno
Odpověď: Paní učitelka má pravdu. Celou konstrukci „bylo dusno“ je třeba chápat jako přísudek jmenný se sponou. Sloveso „být“ může ve větě stát samostatně v případě, že má význam „existovat“ (např. „Je tam chyba“), ve vaši větě však plní pouze syntaktickou funkci sponového slovesa a potřebuje významově doplnit dalším, plnovýznamovým slovním druhem. „Dusno“ je v tomto případě příslovcem vzniklým z přídavného jména „dusný“ a i z toho důvodu dost dobře nemůže být podmětem. Tento typ větné struktury je pro jednočlenné (bezpodmětové) věty charakteristický (srov. „Je mi zle“, „Bylo tam veselo“), stejně jako skutečnost, že věta popisuje atmosférický stav („Je horko“, „Sněží“).
Poslední užití: 23.9.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: odst. 633 (přísudkové příslovce)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#9481
Užití:
1 1 0
Dotaz: Dohromady, nebo se spojovníkem?
Konkrétní dotaz: V textu autor píše „uměleckohistorická analýza“ dohromady, ale nejsem si jistá, zda je to tak v pořádku, protože překladatel navrhuje zápis se spojovníkem (umělecko-historická analýza).
Klíčové slovo: uměleckohistorický; umělecko-historický
Odpověď: O tom, zda složené přídavné jméno s první složkou zakončenou na -cko (a také na -sko, -ně, -ově) píšeme se spojovníkem, nebo dohromady, rozhoduje věcná znalost. Některá přídavná jména je teoreticky možné zapsat dvěma způsoby, psaním či nepsaním spojovníku pak rozlišujeme různé významy. Spojovník užíváme v zápisu souřadného spojení, jehož složky jsou na stejné úrovni a mohly by být spojeny spojkou a. Ze spojení umělecká a historická analýza odvodíme přídavné jméno umělecko-historická analýza. Pravděpodobněji však jde o analýzu z pohledu historie umění. Jestliže je východiskem ustálené slovní spojení (umělecká historie), jedná se o podřadné spojení a složené přídavné jméno píšeme dohromady: uměleckohistorický. V ČNK je přímo toto spojení doloženo jen velice málo, ale ukazuje se, že psaní dohromady převažuje. Doporučujeme tedy ponechat autorův zápis uměleckohistorická analýza.
Zvažované varianty:
uměleckohistorický umělecko-historický
Poslední užití: 6.2.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Složená přídavná jména
Jazykový zdroj: Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2014. (platí od 2014)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Složená přídavná jména
Jazykový zdroj: Český národní korpus.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Dohromady, nebo zvlášť?
Konkrétní dotaz: Máme větu: „Koncept soutěže středoškolských týmů, které řeší chemické úlohy na čas“. Na čas píšeme zvlášť, nebo dohromady (načas)?
Klíčové slovo: na čas
Odpověď: Ve vyjádření „týmy řeší úkoly na čas“ je náležité psát předložku a podstatné jméno zvlášť. V tomto případě jde o význam ‚v určeném časovém limitu‘. Spřežka načas má jiný význam, a to ‚přesně‘ (Autobus přijel načas) nebo ‚na krátkou/neurčitou dobu‘ (Petr se načas odstěhoval k rodičům).
Zvažované varianty:
na čas načas
Poslední užití: 17.2.2020
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#9479
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se správně v češtině vyslovuje slovo „panna“? V kostele nyní slýchám neustále [panna] se dvěma „n“, což se mi zdá nepřijatelné.
Klíčové slovo: panna
Odpověď: Ortoepická kodifikace Výslovnost spisovné češtiny I (1967, s. 45) doporučuje ve spojeních dvou stejných souhlásek v kořeni slova (tj. „uvnitř slova jednoduchého, nebo neodvozeného, anebo takového, jehož sklad se dnes necítí“) vyslovit pouze souhlásku jednu. Slovo panna daná příručka uvádí přímo v příkladech na tento jev, doporučená výslovnostní podoba je tedy [pana]; dále např. Anna [ana]. Vzhledem k tomu, že jste zdvojenou výslovnost zaznamenal v kostele, domníváme se, že zde může být souvislost s projevem nerodilého mluvčího (v Česku působí v současnosti jako kněží např. mnoho Poláků a Slováků, pro jejichž rodný jazyk je výslovnost zdvojených souhlásek v daných kontextech typická), případně mohlo jít i o vliv nářeční.
Zvažované varianty:
[pana] [panna]
Poslední užití: 19.5.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 45–46
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Výslovnostní pravidla – spojení dvou stejných souhlásek

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#9478
Užití:
1 1 0
Dotaz: Vokalizace předložky
Konkrétní dotaz: Je správně k sjednocení, nebo ke sjednocení?
Klíčové slovo: k, ke
Odpověď: Smyslem tzv. vokalizace předložek (k > ke) je usnadnění výslovnosti. Ve chvíli, kdy by stykem (neslabičné) předložky s následujícím slovem vznikla obtížně vyslovitelná souhlásková skupina, předložka se přidáním samohlásky „e“ tzv. vokalizuje. Pro tuto vokalizaci platí jen málo bezvýjimečných pravidel (např. začíná-li následující slovo na stejnou souhlásku, která tvoří neslabičnou předložku, vokalizuje se: není *k kolu, ale jedině ke kolu), existují tu jen tendence, protože různí uživatelé češtiny vnímají různé souhláskové skupiny jako různě obtížně vyslovitelné. To je i případ spojení „k/e sjednocení“. V daném případě je tedy možné předložku jak vokalizovat – ke sjednocení, tak i ponechat nevokalizovanou – k sjednocení.
Zvažované varianty:
k ke
Poslední užití: 1.12.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Vokalizace předložek (v třetí – ve třetí)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#9475
Užití:
1 1 0
Dotaz: Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz: Mám dotaz týkající se hlásky [ɣ], která se vyskytuje např. ve spojení „bych ho“. Mám pocit, že se zde z hlásky „ch“ stává něco jako znělé „ch“. Je to nějaká zvláštnost, nebo jde o spisovný jev? Domnívám se, že se o tom ve škole neučí.
Klíčové slovo: bych ho; znělé ch
Odpověď: Máte naprostou pravdu, že vlivem tzv. asimilace (spodoby) znělosti se v češtině vyslovuje ve spojeních typu „bych ho“ velmi často znělá hláska „ch“, kterou ve fonetickém přepisu zachycujeme jako [ɣ]. Nejde o nic zvláštního, ale o zcela přirozený jev, kdy se vlivem následující znělé souhlásky [h] automaticky stává z neznělého „ch“ (které je v odborném přepisu náležité přepisovat jako [x]) souhláska znělá. Je to zcela shodný proces jako např. ve spojení „máš ho“, které spisovně a zcela přirozeně vyslovujeme v češtině jako [máž ho], nikoli *[máš ho]. Pozoruhodné však je, že v případě neznělé souhlásky „ch“ máme dvě různé možnosti volby jejího znělého protějšku. Je to jednak již zmíněné znělé „ch“ [ɣ], jednak znělé „h“ [h] (které je v tomto případě hodnoceno jako tzv. nepravý protějšek neznělého „ch“). Výslovnost [biɣ ho] i [bih ho] je považována za spisovnou, přičemž druhá varianta se vyskytuje spíše na Moravě a ve Slezsku. Existence všech zmíněných hlásek včetně [ɣ] je dobře popsána ve fonetických publikacích (nejnověji např. v Segmentálním plánu češtiny autorů J. Volína a R. Skarnitzla z roku 2018) včetně kodifikační příručky Výslovnost spisovné češtiny I. Ačkoli tedy jde i v případě [ɣ] o zcela běžně se vyskytující hlásku, zjevně není všeobecně známá a pravděpodobně se o ní ve školách obvykle neučí, což by však bylo vhodné ještě ověřit u didaktiků češtiny. Její nesamozřejmost je v češtině dána jednak tím, že jí v písmu odpovídá znak „ch“, nemá tedy své „vlastní“ písmeno, jednak vzniká „pouze“ jako výsledek asimilačního znělostního procesu, nestojí tak např. před samohláskami (odborně řečeno se jedná o znělý alofon fonému /ch/).
Poslední užití: 7.7.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj: Fonetika a fonologie češtiny. Palková. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=906

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#9474
Užití:
1 1 0
Dotaz: Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz: Můj dotaz se týká artikulace hlásky [d]. Např. ve výrazu „dnes“ ji vyslovuji jinak než v jiných slovech. Zřejmě nikoli u tvrdého patra, ale až někde u patra měkkého a zároveň nějak zjednodušuji celou skupinu „dn“ (tj. nedělám jazykem dvakrát za sebou stejný pohyb). Zajímá mě, zda jde o běžný jev a zda je daná artikulace spisovná, nebo si zde výslovnost příliš usnadňuji.
Klíčové slovo: dnes; hláska d
Odpověď: Jak vyplývá z poslechu vámi vícekrát vysloveného výrazu [dnes], je vaše artikulace zcela v pořádku a neshledáváme na ní nic, co by neodpovídalo spisovné normě. Jev, který máte zjevně na mysli, se týká přirozených procesů charakteristických pro spojitou řeč, konkrétně se z odborného pohledu jedná o tzv. bezdetenzní realizaci hlásky [d] a rovněž o tzv. koartikulaci. Pokud se v souvislé řeči vyskytují vedle sebe dvě artikulačně podobné souhlásky (zde ústní znělá závěrová dásňová souhláska [d] následovaná nosovou znělou závěrovou dásňovou souhláskou [n]), existují různé možnosti, jak toto spojení vyslovit. Kromě tzv. odsazené, plné výslovnosti, kdy mluvčí realizuje všechny fáze obou souhlásek, hojně dochází k úspornější artikulaci, která spočívá ve vynechání poslední fáze první souhlásky (tzv. detenze, v tomto případě jde o absenci exploze, respektive neuvolnění závěru u [d]) a plynulém přechodu k souhlásce následující, tj. k [n]. Zjednodušeně řečeno: vzhledem k tomu, že se zde jedná o dvě na stejném místě tvořené závěrové souhlásky za sebou, dojde k uvolnění závěru až na konci druhé z hlásek, tj. jazyk se od dásně oddálí pouze jednou. Takováto artikulace je typická např. právě pro spojení závěrových hlásek ústních a nosových (nazál). Z vašeho popisu je dále patrné, že zároveň dochází i ke koartikulačnímu jevu zvanému nazalizace. Při tvoření nazálních hlásek proudí vydechovaný vzduch nosní dutinou, což je umožněno spuštěním měkkého patra. To se zejména v rychlejší řeči děje již v průběhu předchozí hlásky, což je opět zcela přirozené (jinak by artikulační orgány nemohly stihnout žádoucí pozici vůbec zaujmout). Z tohoto důvodu si můžete pohyb měkkého patra, který je pro vznik [n] nezbytný, uvědomovat již při artikulaci předcházejícího [d]. Není však pravděpodobné, že byste dané souhlásky vyslovoval jako měkkopatrové (místo [d] by totiž zaznělo [g]). Na závěr dále upřesněme, že nejde ani o artikulaci tvrdopatrovou (to bychom neslyšeli [d], ale [ď]). Místo, kde se jazyk při tvoření [d] a [n] dotýká horní čelisti, se nazývá dásňový výstupek (alveoly). Pokud vás tato problematika zajímá, doporučujeme zejména publikaci J. Volína a R. Skarnitzla Segmentální plán češtiny (2018), konkrétně kapitolu 6 nazvanou Další jevy spojité řeči.
Poslední užití: 7.7.2020
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#9473
Užití:
1 1 0
Dotaz: Jednoduchý podmět – mn. č. r. ž.
Konkrétní dotaz: Je mi to trapné, měla bych to vědět, ale nejsem si jistá shodou přísudku s podmětem ve větě „Osobnosti se podělily o zážitky“. Jaké i/y mám zvolit?
Klíčové slovo: osobnosti
Odpověď: U shody přísudku s podmětem se řídíme gramatickým rodem podmětu. „Osobnosti“ jsou jméno rodu ženského, a v přísudku je proto třeba napsat ypsilon. To, že mezi „osobnostmi“ jsou třeba i muži, nehraje roli, důležitý je zde pouze formální rod.
Poslední užití: 7.9.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Shoda přísudku s podmětem jednoduchým, sekce 2.3 – Podmět je rodu ženského

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Píše se v daném spojení čárka?
Konkrétní dotaz: Píše se čárka ve větě „Připravte si prosím notebook, tablet(,) nebo telefon“?
Klíčové slovo: nebo
Odpověď: Pokud spojka „nebo“ souřadně spojuje složky několikanásobného větného členu v poměru slučovacím, nepíšeme před ní čárku (viz „konkrétní případ“).
Poslední užití: 7.5.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Psaní čárky před spojkami nebo, či, sekce 1 – spojka nebo
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: § 126, 130, 131
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: § 120, 124
Jazykový zdroj: Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.