Dotaz:
Píše se dané spojení s čárkou?
Konkrétní dotaz:
Píše se čárka před spojkou „jako“ ve větě „...vyplývající z dalších ustanovení(,) jako jsou poplatky apod.“?
Klíčové slovo:
jako
Odpověď:
Vedlejší větu uvozenou podřadicí spojkou nebo podřadicím spojovacím výrazem je potřeba oddělit od řídící věty čárkou (viz „konkrétní případ“).
Poslední užití:
5.5.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní čárky v souvětí, sekce 3 – Podřadná spojení vět – podřadicí spojky (že, aby, kdyby apod.)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
§ 121
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?
Konkrétní dotaz:
V textu je nejednotně uvedený zápis slova [pop árt], jaký je správný zápis?
Klíčové slovo:
pop-art; pop art; popart
Odpověď:
Slovníky (SSČ, NASCS, SSJČ) zachycují zápis se spojovníkem: pop-art. Tato podoba zcela jednoznačně převládá i v uživatelské praxi a doporučujeme ji užít i ve zmíněném textu. Vlivem dalších přejatých složených jmen, v nichž druhým členem složeniny je výraz art a jejichž způsob zápisu je značně rozkolísaný (land art se píše převážně jako dvě samostatná slova, ale videoart naopak dohromady), doporučuje IJP být tolerantní i k variantním způsobům zápisu pop art a popart. Jistě není třeba připomínat, že v jednom textu není vhodné různé možnosti zápisu střídat.
Zvažované varianty:
pop-art
pop art
popart
Poslední užití:
13.2.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?
Konkrétní dotaz:
Autor zapisuje slova s částí anti- rozdílně, má anti portrét a hned vedle antibusta. Psala bych obě slova stejně, a to dohromady.
Klíčové slovo:
antibusta
Odpověď:
Komponent anti- tvoří první část složených výrazů. Píše se dohromady s příslušným slovem, např. anticyklona, antidemokratický, antidrama, antirasista, antihistorický. Dohromady je tedy vhodné psát i příležitostně užívaný výraz antibusta.
Zvažované varianty:
antibusta
anti busta
Poslední užití:
13.2.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?
Konkrétní dotaz:
Autor zapisuje slova s částí anti- rozdílně, má anti portrét a hned vedle antibusta. Psala bych obě slova stejně, a to dohromady.
Klíčové slovo:
antiportrét
Odpověď:
Souhlasíme. Komponent anti- tvoří první část složených výrazů. Píše se dohromady s příslušným slovem, např. anticyklona, antidemokratický, antidrama, antihistorický. Jako jedno slovo tedy doporučujeme psát i příležitostný výraz antiportrét.
Zvažované varianty:
antiportrét
anti portrét
Poslední užití:
13.2.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Příslovce v přísudku jmenném se sponou
Konkrétní dotaz:
Potřebovala bych nějak srozumitelně vysvětlit dceři, proč je věta „Bylo tam dusno“ jednočlenná. Dcera určila výraz „dusno“ jako podmět a „bylo“ jako přísudek. Je toto řešení nepřípustné? Paní učitelka v řešení uvádí pouze jednočlennou větu.
Klíčové slovo:
dusno
Odpověď:
Paní učitelka má pravdu. Celou konstrukci „bylo dusno“ je třeba chápat jako přísudek jmenný se sponou. Sloveso „být“ může ve větě stát samostatně v případě, že má význam „existovat“ (např. „Je tam chyba“), ve vaši větě však plní pouze syntaktickou funkci sponového slovesa a potřebuje významově doplnit dalším, plnovýznamovým slovním druhem. „Dusno“ je v tomto případě příslovcem vzniklým z přídavného jména „dusný“ a i z toho důvodu dost dobře nemůže být podmětem. Tento typ větné struktury je pro jednočlenné (bezpodmětové) věty charakteristický (srov. „Je mi zle“, „Bylo tam veselo“), stejně jako skutečnost, že věta popisuje atmosférický stav („Je horko“, „Sněží“).
Poslední užití:
23.9.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
odst. 633 (přísudkové příslovce)
Dotaz:
Dohromady, nebo se spojovníkem?
Konkrétní dotaz:
V textu autor píše „uměleckohistorická analýza“ dohromady, ale nejsem si jistá, zda je to tak v pořádku, protože překladatel navrhuje zápis se spojovníkem (umělecko-historická analýza).
Klíčové slovo:
uměleckohistorický; umělecko-historický
Odpověď:
O tom, zda složené přídavné jméno s první složkou zakončenou na -cko (a také na -sko, -ně, -ově) píšeme se spojovníkem, nebo dohromady, rozhoduje věcná znalost. Některá přídavná jména je teoreticky možné zapsat dvěma způsoby, psaním či nepsaním spojovníku pak rozlišujeme různé významy.
Spojovník užíváme v zápisu souřadného spojení, jehož složky jsou na stejné úrovni a mohly by být spojeny spojkou a. Ze spojení umělecká a historická analýza odvodíme přídavné jméno umělecko-historická analýza.
Pravděpodobněji však jde o analýzu z pohledu historie umění. Jestliže je východiskem ustálené slovní spojení (umělecká historie), jedná se o podřadné spojení a složené přídavné jméno píšeme dohromady: uměleckohistorický. V ČNK je přímo toto spojení doloženo jen velice málo, ale ukazuje se, že psaní dohromady převažuje. Doporučujeme tedy ponechat autorův zápis uměleckohistorická analýza.
Zvažované varianty:
uměleckohistorický
umělecko-historický
Poslední užití:
6.2.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Složená přídavná jména
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2014. (platí od 2014)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Složená přídavná jména
Dotaz:
Dohromady, nebo zvlášť?
Konkrétní dotaz:
Máme větu: „Koncept soutěže středoškolských týmů, které řeší chemické úlohy na čas“. Na čas píšeme zvlášť, nebo dohromady (načas)?
Klíčové slovo:
na čas
Odpověď:
Ve vyjádření „týmy řeší úkoly na čas“ je náležité psát předložku a podstatné jméno zvlášť. V tomto případě jde o význam ‚v určeném časovém limitu‘. Spřežka načas má jiný význam, a to ‚přesně‘ (Autobus přijel načas) nebo ‚na krátkou/neurčitou dobu‘ (Petr se načas odstěhoval k rodičům).
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se správně v češtině vyslovuje slovo „panna“? V kostele nyní slýchám neustále [panna] se dvěma „n“, což se mi zdá nepřijatelné.
Klíčové slovo:
panna
Odpověď:
Ortoepická kodifikace Výslovnost spisovné češtiny I (1967, s. 45) doporučuje ve spojeních dvou stejných souhlásek v kořeni slova (tj. „uvnitř slova jednoduchého, nebo neodvozeného, anebo takového, jehož sklad se dnes necítí“) vyslovit pouze souhlásku jednu. Slovo panna daná příručka uvádí přímo v příkladech na tento jev, doporučená výslovnostní podoba je tedy [pana]; dále např. Anna [ana]. Vzhledem k tomu, že jste zdvojenou výslovnost zaznamenal v kostele, domníváme se, že zde může být souvislost s projevem nerodilého mluvčího (v Česku působí v současnosti jako kněží např. mnoho Poláků a Slováků, pro jejichž rodný jazyk je výslovnost zdvojených souhlásek v daných kontextech typická), případně mohlo jít i o vliv nářeční.
Zvažované varianty:
[pana]
[panna]
Poslední užití:
19.5.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 45–46
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Výslovnostní pravidla – spojení dvou stejných souhlásek
Dotaz:
Vokalizace předložky
Konkrétní dotaz:
Je správně k sjednocení, nebo ke sjednocení?
Klíčové slovo:
k, ke
Odpověď:
Smyslem tzv. vokalizace předložek (k > ke) je usnadnění výslovnosti. Ve chvíli, kdy by stykem (neslabičné) předložky s následujícím slovem vznikla obtížně vyslovitelná souhlásková skupina, předložka se přidáním samohlásky „e“ tzv. vokalizuje. Pro tuto vokalizaci platí jen málo bezvýjimečných pravidel (např. začíná-li následující slovo na stejnou souhlásku, která tvoří neslabičnou předložku, vokalizuje se: není *k kolu, ale jedině ke kolu), existují tu jen tendence, protože různí uživatelé češtiny vnímají různé souhláskové skupiny jako různě obtížně vyslovitelné. To je i případ spojení „k/e sjednocení“. V daném případě je tedy možné předložku jak vokalizovat – ke sjednocení, tak i ponechat nevokalizovanou – k sjednocení.
Zvažované varianty:
k
ke
Poslední užití:
1.12.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Vokalizace předložek (v třetí – ve třetí)
Dotaz:
Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz:
Mám dotaz týkající se hlásky [ɣ], která se vyskytuje např. ve spojení „bych ho“. Mám pocit, že se zde z hlásky „ch“ stává něco jako znělé „ch“. Je to nějaká zvláštnost, nebo jde o spisovný jev? Domnívám se, že se o tom ve škole neučí.
Klíčové slovo:
bych ho; znělé ch
Odpověď:
Máte naprostou pravdu, že vlivem tzv. asimilace (spodoby) znělosti se v češtině vyslovuje ve spojeních typu „bych ho“ velmi často znělá hláska „ch“, kterou ve fonetickém přepisu zachycujeme jako [ɣ]. Nejde o nic zvláštního, ale o zcela přirozený jev, kdy se vlivem následující znělé souhlásky [h] automaticky stává z neznělého „ch“ (které je v odborném přepisu náležité přepisovat jako [x]) souhláska znělá. Je to zcela shodný proces jako např. ve spojení „máš ho“, které spisovně a zcela přirozeně vyslovujeme v češtině jako [máž ho], nikoli *[máš ho]. Pozoruhodné však je, že v případě neznělé souhlásky „ch“ máme dvě různé možnosti volby jejího znělého protějšku. Je to jednak již zmíněné znělé „ch“ [ɣ], jednak znělé „h“ [h] (které je v tomto případě hodnoceno jako tzv. nepravý protějšek neznělého „ch“). Výslovnost [biɣ ho] i [bih ho] je považována za spisovnou, přičemž druhá varianta se vyskytuje spíše na Moravě a ve Slezsku. Existence všech zmíněných hlásek včetně [ɣ] je dobře popsána ve fonetických publikacích (nejnověji např. v Segmentálním plánu češtiny autorů J. Volína a R. Skarnitzla z roku 2018) včetně kodifikační příručky Výslovnost spisovné češtiny I. Ačkoli tedy jde i v případě [ɣ] o zcela běžně se vyskytující hlásku, zjevně není všeobecně známá a pravděpodobně se o ní ve školách obvykle neučí, což by však bylo vhodné ještě ověřit u didaktiků češtiny. Její nesamozřejmost je v češtině dána jednak tím, že jí v písmu odpovídá znak „ch“, nemá tedy své „vlastní“ písmeno, jednak vzniká „pouze“ jako výsledek asimilačního znělostního procesu, nestojí tak např. před samohláskami (odborně řečeno se jedná o znělý alofon fonému /ch/).
Poslední užití:
7.7.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj:
Fonetika a fonologie češtiny. Palková. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=906
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.