Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova jurodivý?
Klíčové slovo:
jurodivý
Odpověď:
Původ přídavného jména jurodivý (s významem ‚slabomyslný, bláznivý, bigotními věřícími považovaný za tzv. božího člověka s prorockým darem‘) není zaznamenán v žádném etymologickém slovníku. Nový akademický slovník cizích slov pouze uvádí, že se jedná o výraz přejatý z ruštiny. Původ slova však vykládá v jazykovém sloupku na webu Českého rozhlasu Michal Novotný (viz https://region.rozhlas.cz/jurodivy-7290308). Ten spojuje slovo jednak s přídavným jménem divý, které nese tři významy: 1. ‚nezkrocený, divoký‘, 2. ‚prudký, zuřivý, zběsilý‘, 3. ‚dychtivý a posedlý‘, jednak s přídavným jménem jarý, respektive járyj, které má v ruštině význam ‚zuřivý, horlivý‘. Český etymologický slovník pak původ slova jarý ‚mladě svěží, bujný‘ vyvozuje z praslovanského jarъ s negativními významy jako ‚zuřivý‘ či ‚přísný‘ a zároveň ho spojuje se slovem jaro. Zřejmě došlo k vývoji významu: ‚jarní‘ > ‚svěží, čilý‘ > ‚prudký, horlivý‘. Co se slova divý týče, to je připojeno k heslu divoký. Jeho původ je spojován s praslovanskými výrazy divъ a dikъ, které oba nesou význam ‚divoký‘. Existuje však i teorie, která přídavné jméno spojuje se slovem div. Praslovanské slovo divъ vychází z indoevropského deiṷ-ó-, které se uplatnilo např. v litevském diẽvas ‚ bůh‘ či latinském dīvus ‚božský‘ a je odvozeno od indoevropského dei- ‚zářit‘. V případě přídavného jména divoký tedy zřejmě došlo k významovému posunu ‚boží‘ > ‚volně žijící‘ > ‚divoký‘.
Poslední užití:
22.11.2016
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Vnučka přišla ze školy s úkolem, v němž měla mimo jiné určit podmět ve větě „Doma je doma“. Marně si tu s tím lámeme hlavu.
Klíčové slovo:
doma je doma
Odpověď:
Jde o specifický typ věty, v níž je podmět tvořen týmž slovem jako přísudkové jméno. V takových případech je přísudkové jméno vždy v prvním pádě, a není tedy možné jednoznačně rozhodnout, které jméno je podmětem a které částí přísudku – i z toho důvodu, že čeština nemá pevný slovosled. Jako podmět je tedy možné určit buď první, nebo druhé „doma“. Jako primární řešení bychom doporučovali určit jako podmět první „doma“, neboť slovosled podmět–přísudek je neutrálnější než slovosled přísudek–podmět. Ještě dodejme, že tato problematika se týká i vět, v nichž v roli podmětu a přísudku figuruje slovní druh, který nemá kategorii pádu (např. adverbium, infinitiv).
Poslední užití:
12.11.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 404 / odst. 632 (vyd. 2008)
Jazykový zdroj:
Skladba češtiny. Grepl – Karlík. 1998. (platí od 1998)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova nádraží? Nevymyslel ho Jungmann?
Klíčové slovo:
nádraží
Odpověď:
Český etymologický slovník odkazuje z hesla nádraží k předložce na a podstatnému jménu dráha, žádného autora slova neuvádí, lze tedy předpokládat, že slovo vzniklo přirozeně. Slovo dráha pak pochází z praslovanského dorga, které souvisí se slovesy drhnout a drát. Původní význam slova dráha byl ‚cesta mezi poli, kudy se vyháněl dobytek‘, byla vlastně ‚vydrhnutá (dobytkem)‘. Později se slovo dráha začalo užívat také ve významu ‚železnice‘. Nádraží své jméno tedy získalo zřejmě podle umístění na dráze.
Poslední užití:
8.1.2015
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova majlant?
Klíčové slovo:
majlant; majland; majlont
Odpověď:
Dle Českého etymologického slovníku má slovo majlant původ ve starší podobě českého názvu města Milána Majland či Majlant, která pochází z německého Mailand. Město ztotožnili s bohatstvím a blahobytem čeští vojáci za rakousko-italských válek.
Poslední užití:
7.6.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Užívání titulů, hodností, funkcí a jejich konkurence
Konkrétní dotaz:
V němčině existuje titul „inženýr ekonomie“. Mohu jej v českém textu nahradit titulem „inženýr“? Jde mi konkrétně o překlad této věty: „Na Technické univerzitě v Liberci získal titul inženýra.“
Klíčové slovo:
inženýr ekonomie
Odpověď:
Jelikož se v textu hovoří o titulu získaném na české vysoké škole, přiklonili bychom se k podobě „inženýr“, neboť v ČR se uděluje právě tento titul, nikoliv titul „inženýr ekonomie“.
Dotaz:
Oslovování
Konkrétní dotaz:
Jak se správně oslovuje vysokoškolským titulem – „inženýre“, nebo „pane inženýre“?
Klíčové slovo:
pan
Odpověď:
Za zdvořilé je považováno užití kombinace výrazu pan (potažmo paní) a vysokoškolského titulu, tedy např. „pane inženýre“ (potažmo „paní inženýrko“).
Dotaz:
Užívání titulů, hodností, funkcí a jejich konkurence
Konkrétní dotaz:
Pokud používám vysokoškolský titul v kombinaci se jménem, mám použít i slovo pan/paní (zvu pana inženýra Jana Nováka), či nikoliv (zvu inženýra Jana Nováka)?
Klíčové slovo:
pan
Odpověď:
Pro užití výrazu pan (potažmo paní) v kombinaci s akademickým titulem a vlastním osobním jménem nejsou stanovena žádná závazná pravidla, záleží především na kontextu a typu textu. Můžete si tedy vybrat.
Poslední užití:
6.2.2019
Atributy odpovědi
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:
Dotaz:
Oslovování
Konkrétní dotaz:
Jak mám oslovit faráře – „pane faráři“, nebo „otče Patriku“?
Odpověď:
Užívají se obě oslovení. Varianta „otče Patriku“ je spjata spíše s komunikací v rámci církve, varianta „pane faráři“ se užívá i mimo církevní prostředí. (Podrobněji viz Mendelová, Edita: Oslovení v náboženském prostředí. Český lid, roč. 85, č. 4, 1998, s. 362–366.)
Dotaz:
Identifikace komunikační funkce
Konkrétní dotaz:
Jakou komunikační funkci byste připsali následujícímu sdělení? „Práci si bude rozvrhovat sám, respektive mu ji bude rozvrhovat zaměstnavatel, nebudete ho úkolovat, kritizovat a nebudete mu nic sdělovat!“
Odpověď:
První část souvětí (práci si bude rozvrhovat sám, respektive mu ji bude rozvrhovat zaměstnavatel) působí jako oznámení, ovšem druhá část souvětí (nebudete ho úkolovat, kritizovat a nebudete mu nic sdělovat) naznačuje, že cílem sdělení je vymezit, potažmo omezit, pravomoci adresáta. Jedná se tedy o sdělení direktivní, jako celek bychom jej interpretovali jako zákaz.
Dotaz:
Oslovování
Konkrétní dotaz:
Nejsem si jistá, jak oslovit ženu, jež má nepřechýlené příjmení. Napadlo mě vyřešit problém tím, že v oslovení užiju i křestní jméno, např. „vážená paní Jano Lepša“. Co si o tom myslíte?
Odpověď:
Jelikož v češtině není obvyklé kombinovat v oslovení rodné jméno a příjmení, nepovažujeme navrhované řešení za vhodné. V případě nepřechýleného příjmení Lepša doporučujeme ponechat příjmení v základním tvaru (vážená paní Lepša), nelze ovšem zavrhovat ani skloňování jména (vážená paní Lepšo) či jeho přechýlení (vážená paní Lepšová).
Poslední užití:
15.7.2021
Atributy odpovědi
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.