Dotaz:
Slovní druh
Konkrétní dotaz:
Dostala jsem jako češtinářka dotaz, jaký druh číslovky je mnohý. Ale mnohý přece není číslovka, ale přídavné jméno. Číslovka je mnoho. Mám pravdu?
Klíčové slovo:
mnohý
Odpověď:
Ano, máte pravdu. Jak potvrzují slovníky, mnohý je skutečně přídavné jméno a mnoho je číslovka neurčitá.
Poslední užití:
21.1.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Osobní jména: ženský rod
Konkrétní dotaz:
Nejsme si jisti, jak napsat, že jsme obdrželi dopis od paní, která má příjmení Mudra. Jaký by mělo jméno tvar: od paní Mudra, Mudré, Mudry, Mudrové?
Klíčové slovo:
Mudra
Odpověď:
V případě tohoto jména přichází v úvahu více možností a bez věcných znalostí nelze říci, která je zde vhodnější. Mohlo by se jednat o původem přídavné jméno, které je uvedeno pouze s krátkou koncovou hláskou (typ Ewa Farna), pak by byl tvar 2. p. od paní Mudré. Další možností je, že jde o nepřechýlenou ženskou podobu od mužského jména Mudra. V takovém případě je možné ponechat jméno v nesklonné podobě nebo skloňovat podle vzoru „žena“ (od paní Mudra/Mudry). Obě varianty je možné použít. Nedá se zde mluvit o správnosti, neboť se jedná o jev v českém jazyce nový a neustálený. Nelze říci, která z možných podob nepřechýlených příjmení se v budoucnu stane noremní, prozatím se v úzu vyskytují obě. Nelze vyloučit ani připojení přechylovací přípony -ová a pravidelně skloňovat, ale obvykle se to z respektu k přání nositelky jména nedělá.
Zvažované varianty:
Mudry
Mudra
Mudrové
Mudré
Poslední užití:
20.1.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Slovotvorba - přechylování
Dotaz:
V jiných textech
Konkrétní dotaz:
V básni autor zvolil u tvarů zájmena tvůj velké písmeno. Nemůžeme se shodnout, jestli je to možné.
Klíčové slovo:
tvůj
Odpověď:
Pro umělecké texty je charakteristické, že autor mnohdy pravopisná, morfologická aj. pravidla záměrně nedodržuje. Pokud zvolil u tvarů zájmena tvůj velké písmeno, bezesporu jako projev úcty nebo pro zdůraznění, nelze proti tomu nic namítat, třebaže PČP psaní velkého písmene doporučují volit jen v korespondenci.
Zvažované varianty:
Tvůj
tvůj
Poslední užití:
9.2.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
§ 91
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Dotaz:
Slovesné tvary
Konkrétní dotaz:
Děti měly určit, kdy je sloveso být plnovýznamové a kdy sponové. A mezi příklady bylo spojení „budu číst“. Ale tam je to sloveso pomocné. Mám pravdu?
Klíčové slovo:
být
Odpověď:
Tady jde o mísení dvou kategorií. Ve školní praxi se definuje sloveso sponové jako takové, jehož funkcí je pouze spojovat podmět a jméno (podstatné nebo přídavné jméno), např. Otec je učitel, Petr je ospalý. Sloveso plnovýznamové je definováno jako takové, které samo vyjadřuje lexikální význam (děj nebo stav), např. Petr spí. V případě slovesa být je tím významem „nacházet se někde“ nebo „existovat“: Sešit je na stole. Strašidla nejsou. V případě spojení „budu číst“ je plnovýznamovým slovesem číst. Sloveso být je ve spojení „budu číst“ neplnovýznamové, tzn. samo nemá lexikální význam, ale pouze gramatickou funkci: tvoří jako pomocné sloveso budoucí čas slovesa číst. Nejde však o sponu. Příklad je tedy pro takové cvičení nevhodně vybraný, protože nespadá ani do jedné z nabízených kategorií.
Poslední užití:
20.1.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
spona, plnovýznamové sloveso
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Dotaz:
Větněčlenský rozbor
Konkrétní dotaz:
Nevím si rady s větným rozborem u vět typu „Je možno otevřít dveře“ a „Lze otevřít dveře“. Jde o věty jednočlenné?
Klíčové slovo:
lze; je možno
Odpověď:
Nikoli, v obou případech jde o věty dvojčlenné, podmětem je infinitiv „otevřít“. Ve větě „Je možno otevřít dveře“ je přísudek jmenný se sponou („je možno“). Druhá věta je skladebně poněkud neobvyklá, protože v roli přísudku vystupuje samotné příslovce „lze“ bez sponového slovesa (to se objevuje pouze v minulém a budoucím čase: „bylo lze“, „bude lze“). O tomto typu se mluvnice příliš nezmiňují; více se můžete dočíst například ve Šmilauerově Novočeské skladbě (kap. o přísudku jmenném, typ „hrůza pomyslit“), případně v Nauce o českém jazyku od téhož autora (kap. o přísudku, typ III. – přísudek neslovesný). Výrazy „lze“ a „nelze“ tedy můžeme popsat jako přísudky neslovesné či jmenné (historicky jde o podstatné jméno, jehož ustrnulý tvar získal příslovečnou povahu).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nauka o českém jazyku. Šmilauer. 1974.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 270 (odst. 9-48 e, typ "Co je platno?"); s. 271 (odst. 9-49 III-3, typ "Hrůza pomyslit")
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 168 (odst. 496-b-aa, substantivum klesající v příslovce)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.