Dotaz:
Obecná lingvistická terminologie
Konkrétní dotaz:
Jaký vzor je kodifikován u přídavného jména sněhová (koule)? Žák napsal „mladý“, a učitelka jako jediné správné řešení uznává „mladá“.
Klíčové slovo:
didaktika
Odpověď:
Příručka užívaná pro školní výuku, Základní mluvnice českého jazyka, uvádí, že „přídavná jména tvrdá se skloňují podle vzoru mladý (mladá, mladé)“. Jak jsou zásady užívání skloňovacích vzorů zasazeny do výuky, je záležitost didaktická, nicméně v mluvnicích a cvičebnicích se dané vzory užívají v jejich základním tvaru, u tvrdých přídavných jmen jde tedy o 1. pád jednotného čísla mužského rodu (vzor „mladý“).
Poslední užití:
23.2.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Dotaz:
Stížnost na nedodržování určitého jazykového pravidla
Konkrétní dotaz:
Vadí mi, že v tisku bývají přechylována jména, jako např. Monroeová nebo Lollobrigidová, která mají tradičně podobu nepřechýlenou.
Klíčové slovo:
přechylování cizích ženských příjmení
Odpověď:
Máte pravdu, jména některých známých osobností podle tradice v češtině obvykle nepřechylujeme. Je to i případ uvedených jmen hereček Marilyn Monroe a Giny Lollobrigidy, k nim lze připojit ještě například jméno zpěvačky Edith Piaf.
Dotaz:
Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz:
Je správně hrozinky, nebo rozinky?
Klíčové slovo:
rozinky; hrozinky
Odpověď:
Obě možnosti – rozinky i hrozinky – jsou správné, obě jsou zachyceny v IJP, NASCS, SSČ, SSJČ, PČP.
Není bez zajímavosti, že argument, který se jeví jako zcela logický, a to, že hrozinky jsou z hroznů, a proto se slovo píše s h- na počátku, není z etymologického hlediska správný. Pravopisná varianta hrozinka není původní, vznikla teprve dodatečným přikloněním k českému slovu hrozen. Etymologicky opodstatněné a správné je slovo rozinka psané s r na počátku. Rozinka je totiž původem slovo přejaté: do češtiny bylo přejato z německého Rosine, a to z francouzského raisin – hrozen (francouzsky se rozinky řeknou raisins secs, doslova sušené hrozny, sušené víno). Slovo souvisí s latinským racēmus (zrno, hrozen).
Zvažované varianty:
rozinky
hrozinky
Poslední užití:
25.3.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Jsou slova X a Y příbuzná?
Konkrétní dotaz:
Je slovo poledník příbuzné se slovem den?
Klíčové slovo:
poledník
Odpověď:
Ano, slova poledník a den jsou příbuzná. Slovo poledník je utvořeno od slova poledne, které se skládá (mj.) ze dvou kořenů: pol- (s významem ‚půl‘, ‚polovina‘) a -dn- (s významem ‚24 hodin‘, ‚doba od rána do večera‘).
Poslední užití:
26.11.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
hesla poledne a půl
Dotaz:
Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz:
V knížce je na jedné straně uvedeno „kterákoli část matematiky“ a na další straně „násobíme jakékoliv číslo“. Nemělo by to být řešeno jednotně? A je vhodnější podoba s -v na konci (kterýkoliv, jakýkoliv), nebo bez ní (kterýkoli, jakýkoli)?
Klíčové slovo:
kterýkoli; kterýkoliv
Odpověď:
Zájmena kterýkoli(v), jakýkoli(v), kdokoli(v), cokoli(v), příslovce kdykoli(v), kamkoli(v), odkudkoli(v), částice nikoli(v) a spojka ačkoli(v) mají dvě zcela rovnocenné podoby zakončení: ‑koli a ‑koliv. Samotné ‑koli je od původu zesilovací nebo zobecňovací částice. Koncové -v je pozůstatkem částice -věk, která se dříve ke slovu rovněž připojovala (kdokolivěk, nikolivěk apod.). Dnes už částici ‑koli, a zejména částici ‑věk nepociťujeme jako samostatná slova, ale jako specifický druh zakončení. Máte pravdu, že je vhodné, aby v jednom textu byla zvolena jednotná podoba. Vzhledem k tomu, že jsou jazykově rovnocenné, máte možnost zcela svobodné volby. Doklady z ČNK ukazují velice mírnou preferenci tvaru kterýkoli nad kterýkoliv.
Zvažované varianty:
kterýkoli
kterýkoliv
Poslední užití:
19.2.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Typ ačkoli – ačkoliv, kdokoli – kdokoliv
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Typ ačkoli – ačkoliv, kdokoli – kdokoliv
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména cizí, jednoslovná
Konkrétní dotaz:
Jakou podobu má přídavné jméno utvořené od zeměpisného jména Oslo (hlavní město Norska)? Je to osloský, nebo oselský, a pokud obojí, co by měla být „první volba“?
Klíčové slovo:
osloský, oselský
Odpověď:
Přídavné jméno utvořené od zeměpisného jména Oslo má ve spisovné češtině dvě správné podoby – osloský a oselský. Podle dokladů z databáze ČNK syn v8 je výrazně častější podoba oselský. Ptáte-li se na "první volbu", je tedy namístě dát předost spíš častější podobě oselský. Varianta osloský však v žádném případě není vyloučená nebo nevhodná.
Zvažované varianty:
osloský
oselský
Poslední užití:
25.11.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
hesla Oslo a oselský
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména domácí, jednoslovná
Konkrétní dotaz:
Jakou podobu má přídavné jméno utvořené od zeměpisného jména Dneboh (dnes část obce Mnichovo Hradiště)? (Vím, že příjmení odvozené od stejného zeměpisného jména mívá podobu Dneboský.)
Klíčové slovo:
dnebožský
Odpověď:
Přídavné jméno utvořené od zeměpisného jména Dneboh má (ve spisovném jazyce) správnou podobu dnebožský, srov. Zbiroh > zbirožský. (V příjmení Dneboský, které skutečně dost dobře může souviset s obcí Dneboh, došlo ke zjednodušení skupiny -žsk- na skupinu -sk, a to nejspíš při písařském zápisu příjmení do matriky někdy v 19. století atp. Na správnou podobu přídavného jména od zeměpisného jména Dneboh to však nemá žádný vliv.)
Poslední užití:
27.11.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných, bod 1.1 Tvoření od jednoslovných místních jmen, 1.1.3 Změny v souhláskových skupinách, bod d)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
S, nebo z?
Konkrétní dotaz:
Proč se ve slovech jako filosofie, universita má psát z, ale například v názvu hlavního města Bulharska Sofie píšeme s?
Klíčové slovo:
přejatá slova
Odpověď:
Výrazy univerzita, filozofie patří ke skupině mnoha dalších slov latinského, popř. řeckého původu, která jsou v češtině zcela zdomácnělá. Slova, v nichž se původní s vždy v češtině vyslovuje jako [z], se podle platné kodifikace píšou se z a tyto podoby se považují za základní, tedy stylově neutrální. Podoby se s mohou být považovány za základní v úzce odborných textech. Zeměpisné jméno Sofie se vyslovuje s [s], proto se rovněž tak i píše.
Poslední užití:
4.2.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Pravopis a výslovnost přejatých slov se s – z
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Pravopis a výslovnost přejatých slov se s – z
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Dotaz:
Nominativ jmenovací
Konkrétní dotaz:
Mám v textu spojení „cukr krystal bílý“ a nevím, jakým způsobem s ním nakládat. Je nutné skloňovat všechny části spojení, nebo stačí skloňovat pouze „cukr“? Tedy: „300 g cukru krystalu bílého“, nebo „300 g cukru krystal bílý“?
Klíčové slovo:
cukr krystal
Odpověď:
Z větněčlenského hlediska je podstatné jméno „krystal“ ve spojení „cukr krystal“ shodným přívlastkem řídícího jména „cukr“. V češtině se sice častěji setkáme se shodným přívlastkem vyjádřeným přídavným jménem, avšak ani spojení dvou shodných podstatných jmen není nijak výjimečné, viz např. „mistr kuchař“, „hřib satan“, „hora Říp“. Jelikož jde o přívlastek shodný, měl by se při ohýbání skloňovat ve shodě s řídícím podstatným jménem (tedy „cukru krystalu“). Je však třeba doplnit, že u spojení obecného jména se jménem vlastním (např. „hora Říp“) se poslední dobou prosazuje tzv. nominativ jmenovací: přívlastkové jméno zůstává v 1. pádě, a stává se tak zvláštním typem přívlastku neshodného („na hoře Řípu“ X „na hoře Říp“). Přestože výraz „krystal“ není vlastním jménem, není vyloučeno, že se zde uplatňuje podobný mechanismus: data Českého národního korpusu totiž dokazují, že v úzu výrazně převažují případy, v nichž se při skloňování spojení „cukr krystal“ slovo „krystal“ ponechává v 1. pádě. Přestože systémově je tedy náležité celé spojení skloňovat („300 g cukru krystalu“), je třeba tolerovat i zažitou strukturu „300 g cukru krystal“ – v příslušném žánru (např. v kuchařkách) by naopak mohla být systémová podoba pociťována jako příznaková. Problematické je i dodatečné rozvití přívlastkem „bílý“; pro spojení „cukr krystal bílý“ relevantní doklady v ČNK chybějí a ani mluvnice tento případ (kombinace jméno + přívlastek shodný substantivní + přívlastek shodný adjektivní) nezmiňují. Vzhledem k tomu, že přívlastek „bílý“ rozvíjí celé spojení „cukr krystal“, tedy i „cukr“, nezdá se jako vhodné řešení jej při skloňování celého spojení ponechat v 1. pádě. Je-li nezbytně nutné spojení skloňovat v tomto pořadí, doporučujeme podobu „300 g cukru krystalu bílého“. Elegantnějším řešením by však bylo upravit slovosled takto: „300 g bílého cukru krystal(u)“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 502–503, odst 724 (2. vyd 2008)
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 102–103 (o nominativu jmenovacím)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 369, odst 891; Šmilauer považuje spojení "hříbek kozák" za přístavek specializující (2. vydání 1969)
Dotaz:
Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz:
Má se při zpěvu lidových písní v určitých tvarech slovesa „být“ vyslovovat souhláska „j“?
Klíčové slovo:
určité tvary slovesa být; zpěv
Odpověď:
V pěveckém prostředí se podle našich zkušeností lze setkat s radikálními názory, že výskyt hlásky [j] je v určitých tvarech slovesa být při zpěvu vždy naprosto nevhodný, či dokonce přímo „zakázaný“, případně zcela naopak že jakékoli zjednodušení je nepřípustné. Ani jeden z těchto přístupů nelze doporučit.
Je-li tvar slovesa být součástí složeného tvaru nebo přísudku jmenného se sponou, připouštějí ortoepické příručky jak plnou (tj. se souhláskou j), tak i zjednodušenou výslovnost (tj. bez souhlásky j), např. byl [sem] i byl [jsem], pracovali [sme] i pracovali [jsme], kde [ste] byli i kde [jste] byli, všichni [sou] zdraví i všichni [jsou] zdraví. Zejména v pozici po souhlásce je plná výslovnost příručkami hodnocena jako zvlášť pečlivá. Výslovnost nezjednodušená je doporučena tehdy, pokud je tvar užit jako plnovýznamové sloveso v tzv. existenčním či lokalizačním významu (tehdy na něm bývá rovněž důraz) nebo stojí-li na začátku věty (např. možnosti tu [jsou], kde [jsi]?, [jste] to vy?).
Uvedené zásady byly stanoveny především z artikulačních důvodů. Skupina js se poměrně obtížně vyslovuje – tam, kde to působí obzvlášť velké potíže, např. je-li v okolí více souhlásek, se tedy považuje za základní výslovnost bez j. Volba vhodné podoby závisí také na tempu řeči, stylu projevu a v případě zpěvu pochopitelně i na řadě dalších okolností. Pokud jde o interpretaci lidových písní, je zcela namístě respektovat v tomto ohledu rovněž např. nářeční specifika.
Při zachování skupiny js se také hodí připomenout, že není dobré počáteční hlásku [j] příliš „vyrážet“ a zdůrazňovat. Takováto výslovnost působí přehnaně, hyperkorektně.
Zvažované varianty:
[jsem]
[sem]
Poslední užití:
24.4.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
11.1 Vypouštění souhlásky j (zejména v určitých tvarech slovesa být)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 59–60
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.