Dotaz:
Zkratky grafické
Konkrétní dotaz:
Mám dotaz týkající se zkratek slovních spojení typu „akciová společnost“ a „společnost s ručením omezeným“. V obchodním rejstříku jsou tyto zkratky velmi často uvedeny chybně. Dočetl jsem se, že v textech právního charakteru by se měla zachovávat podoba zkratky uvedená v obchodním rejstříku, a to i chybná. Jak mám ale postupovat v případě, kdy se mi v textu sejde více společností s danými zkratkami, přičemž některé z nich jsou zapsány dle pravopisných pravidel, ale jiné nikoli? Mohu v takovém textu všechny zkratky sjednotit a napsat je pravopisně správně?
Klíčové slovo:
akciová společnost; společnost s ručením omezeným; a. s.; s. r. o.
Odpověď:
Dle pravidel českého pravopisu se spojení „akciová společnost“ zkracuje jako „a. s.“ a „společnost s ručením omezeným“ jako „s. r. o.“ nebo „spol. s r. o.“. V praxi se však bohužel často můžeme setkat s tím, že jsou dané zkratky zapsány v obchodním rejstříku chybně, tj. zpravidla bez mezer po tečkách nebo bez interpunkční čárky, která má oddělovat zkratku od názvu společnosti. V dokumentech, které jsou administrativně či právně závazné, se běžně zachovává podoba zkratky z obchodního rejstříku, tedy i ta chybná. Naopak v textech, které nemají právní charakter, doporučujeme psát tyto zkratky v souladu s českým pravopisem, a to i v případech, kdy jsou konkrétní společnosti v obchodním rejstříku zapsány jinak. Pokud vámi popisovaný text tedy není právní povahy, doporučovali bychom všechny zkratky u společností sjednotit dle pravopisných zásad.
Poslední užití:
14.12.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Zkratky, značky, čísla a číslovky – Zkratky čistě grafické (p., mil., mld., s. r. o., tzn., fa)
Dotaz:
Jiná jména (všechny 3 stupně)
Konkrétní dotaz:
V jistém zákoně jsem se setkal se spojením „elektronicky nebo listinně“. Je slovo „listinně“, které zde má mít význam ‚v listinné podobě‘, utvořené náležitě? A mělo by se psát s jedním -n-, nebo se dvěma -nn-?
Klíčové slovo:
listinně; dvě n
Odpověď:
Příslovce listinně je utvořeno od přídavného jména listinný, které se píše s dvěma -n-. Ta v souladu s obecným pravidlem zůstávají i v příslovci, náležitý je tedy zápis listinně se dvěma -nn-. Samotné slovo listinně uvádí Slovník spisovného jazyka českého jako možnou podobu příslovce odvozeného od přídavného jména listinný. Příslovce listinně se v praxi užívá výrazně méně častěji než varianty slovních spojení s adjektivem listinný, jak ukazují data z Českého národního korpusu, konkrétně z korpusu současné psané češtiny SYN, verze 10. Ten zaznamenává pouze 24 výskytů příslovce listinně, adjektivum listinný v něm však má přes 8000 výskytů a např. spojení „v listinné podobě“ téměř 1100 výskytů. Protože se ale jedná o náležitě utvořené slovo, nemělo by být užití příslovce listinně problematické.
Zvažované varianty:
listinně
listině
Poslední užití:
29.9.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní n – nn, sekce 1 – Psaní dvou n
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Ve vysílání České televize o reformátorovi Martinu Lutherovi se objevila výslovnost typu [lutra], [lutrovi]. Domnívám se, že správně je pouze [lutera], [luterovi]. Schvalujete takovou praxi?
Klíčové slovo:
Luther
Odpověď:
Skloňování i výslovnost příjmení německého původu zakončených na -er v češtině v řadě případů kolísá (srov. výklad v Internetové jazykové příručce). Pokud jde přímo o jméno Martin Luther, na základě současného úzu jednoznačně upřednostňujeme užívání podob typu Luthera [lutera], Lutherovi [luterovi] atp. Varianty s vypuštěným -e- pokládáme za značně příznakové a archaické (např. v 19. století však byly časté). Pokud je v určitých typech textů (pořadů) relevantní důvod pro jejich uplatnění, např. kvůli evokaci historické atmosféry, nelze je ani dnes označit z jazykového hlediska za nesprávné. Je tedy vždy na posouzení a zodpovědnosti autorů textu/pořadu, kterou z variant zvolí; ÚJČ nemůže jazykové projevy v ČT předem ovlivnit. Obě dvě možnosti výslovnosti jsou pak uvedeny např. v příručce Čteme je správně? (2004).
Poslední užití:
21.7.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=320#nadpis2, bod c
Dotaz:
Náležitá/oficiální podoba jména
Konkrétní dotaz:
Jaké je správné pořadí jmen přírodovědce Mendla: Gregor Johann Mendel, nebo obráceně Johann Gregor Mendel? Setkávám se s oběma variantami.
Klíčové slovo:
Mendel
Odpověď:
Souhlasíme s vámi, že se často vyskytují obě možnosti. Mendel byl pokřtěn jako Johann a jméno Gregor přijal až později v klášteře, jde tedy o řeholní, nikoli křestní jméno. Můžeme se setkat i s tím, že je uvedeno pouze jedno z nich (případně se mohou vyskytovat jejich české ekvivalenty, tj. Řehoř a Jan). Stanovení „správného“ pořadí jednotlivých jmen však nespadá do kompetence jazykovědců. Podle dat z Českého národního korpusu začala cca po roce 2000 stoupat frekvence posloupnosti: řádové jméno, křestní jméno, příjmení, která se předtím takřka neobjevovala (tuto variantu, tj. Gregor Johann Mendel, zvolili např. i autoři Biografického slovníku z Historického ústavu AV ČR); v současnosti zřejmě dokonce mírně převažuje. Je však nutno dodat, že existují i opačné případy, kdy se pevně vžilo pořadí křestní jméno, řádové jméno, příjmení (srov. např. Jan Anastáz Opasek, vlastním jménem Jan Opasek), a že u řady jiných řeholníků se křestní jméno, respektive příjmení často vůbec neuvádí.
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině vyslovovat příjmení Mendel, patřící známému přírodovědci: [mendl], nebo [mendel]?
Klíčové slovo:
Mendel
Odpověď:
U vlastních jmen je třeba počítat s vyšší mírou kolísání a častějším výskytem dublet než u jmen obecných. Příjmení německého původu zakončená na ‑er nebo ‑el (Richter, Schlegel či právě Mendel) se ve výslovnosti objevují buď bez samohlásky [e], nebo s ní ([richtr] a [richter], [šlégl] a [šlégel], [mendl] a [mendel]). V těchto případech nelze stanovit jednoznačné doporučení, z hlediska výslovnostních pravidel je obojí podoba možná, lze vycházet z rodinné tradice a přání nositele, pokud je známo. Konkrétně u příjmení přírodovědce Mendela uvádí příručka Čteme je správně? obě možnosti, přičemž jsme ověřili, že v současnosti si podoby [mendl] a [mendel] konkurují pravděpodobně výrazněji, než tomu bylo v minulosti, kdy převládala první z nich (ta ovšem převažuje i nyní).
Zvažované varianty:
[mendl]
[mendel]
Poslední užití:
24.5.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=914
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.