Dotaz:
Najdu v dané příručce určitou informaci?
Konkrétní dotaz:
Kde v Internetové jazykové příručce najdu pravidla psaní-d- a -dd-?
Odpověď:
Internetová jazyková příručka (a tištěná podoba její výkladové části Akademická příručka českého jazyka) není koncepčně pojata ani jako výkladový slovník, ani jako mluvnice. Ve své výkladové části se zaměřuje především na oblasti českého jazyka, které činí uživatelům jazyka obtíže. Problematika psaní -d- a -dd- v Internetové jazykové příručce zastoupena není, právě proto, že většina pisatelů dokáže rozpoznat slova, kdy se dvě -dd- setkávají na tzv. morfematickém švu předpony a kořene slova (oddíl, oddálit ap.) a kde píšeme -d- jen jedno.
Dotaz:
Je možné do určité příručky doplnit danou informaci?
Konkrétní dotaz:
Jsou pro zápis určitého slova do slovníku stanovena nějaká pravidla?
Klíčové slovo:
výkladový slovník
Odpověď:
Výběr výrazů pro slovníkový heslář podléhá určitým odborným kritériím, kterých je více, jedním z nich je například frekvence daného slova v jazyce. Koncepce slovníkových heslářů se pochopitelně odlišují také v závislosti na typu a rozsahu slovníku. Do slovníků menšího rozsahu se přirozeně dostane méně heslových slov. Nové, dosud nevžité výrazy jsou, opět na základě pevně daných kritérií, zařazovány do slovníků speciálních, neologických.
Dotaz:
Stížnost na kvalitu mluveného projevu
Konkrétní dotaz:
Je hrozné, že se nedodržuje shoda ve středním rodě, všude jsou zakončení na -y namísto -a.
Klíčové slovo:
shoda přísudku s podmětem
Odpověď:
Nesprávné koncovky ve shodě se jmény středního rodu jsou jednou z častých chyb. Pokud mluvíme na veřejnosti, měli bychom užívat vhodné jazykové prostředky. Proti danému problému nelze dělat nic jiného, než se snažit působit ve prospěch kultivovaného projevu. Ústav pro jazyk český tak činí formou doporučení, ať už v podobě popularizačních textů, či vystoupení v médiích, prostřednictvím přednášek pro veřejnost, v neposlední řadě vydáváním jazykových příruček.
Dotaz:
Stížnost na špatnou úroveň češtiny v médiích
Konkrétní dotaz:
Jsou nějaké změny v českém jazyce? Vždyť se nikde neskloňuje ani nečasuje, v rádiu, v televizi se běžně mluví špatně.
Klíčové slovo:
změna pravidel
Odpověď:
Můžeme vás ubezpečit, že čeština i nadále zůstává tzv. flektivním jazykem, což znamená, že vyjadřuje gramatické funkce ohýbáním – skloňováním a časováním. Proti nedostatečné kvalitě jazykového projevu užívaného v médiích nelze dělat nic jiného než se snažit pozitivně působit ve prospěch projevu kultivovaného. Ústav pro jazyk český tak činí formou doporučení, ať už v podobě popularizačních textů, či vystoupení v médiích, prostřednictvím přednášek pro veřejnost, v neposlední řadě též vydáváním jazykových příruček. Členové oddělení stylistiky a sociolingvistiky rovněž dlouhodobě spolupracují s veřejnoprávní televizí a vytvářejí pro ni pravidelné analýzy.
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Je vhodnější v právě připravovaném dokumentu vyslovovat křestní jméno Olof (patřící švédskému politikovi Palmemu) spíše česky, což je úzus dobových pořadů, nebo zvolit výslovnost švédskou?
Klíčové slovo:
Olof
Odpověď:
Výslovnost švédského mužského rodného jména Olof rozhodně není v češtině nijak pevně vžitá (někteří mluvčí se evidentně navíc mylně domnívají, že se daná osobnost jmenovala Olaf). Obecně platí, že u jmen cizího původu se do češtiny adaptuje zvuková podoba z výchozího jazyka, avšak nejsou výjimečné případy, kdy se vžije výslovnost poněkud odlišná (např. na základě grafiky nebo různých analogií, někdy i mylných). V ortoepické příručce Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen v češtině od V. Strahla je jako jediná doporučená uvedena zvuková podoba [úlof] odpovídající švédskému originálu adaptovanému do češtiny, avšak v současné ani ve starší mediální praxi se s touto podobou nesetkáváme. Převažuje zde varianta [olof] odpovídající grafice (v dobových reportážích z 80. let, kdy byl Olof Palme zavražděn, se dále občas vyskytuje [ólof], dále lze zaslechnout i [ulof]). Je tedy potřebné pečlivě zvážit veškeré okolnosti s ohledem na konkrétní pořad, na předpokládané posluchače atd. Pokud v daném vysílání budou hojně zaznívat starší citace z tehdejších médií, bylo by nápadné varianty [olof] a [úlof] střídat. Naopak pokud takováto situace nenastane a/nebo je předpoklad, že významnější část diváků bude náležitou výslovnost ve švédštině znát, pak je zcela namístě číst [úlof].
Za nejlepší řešení v podobných situacích považujeme daný výslovnostní problém na začátku pořadu, pokud je to jen trochu možné, tematizovat (stačí velmi stručně, např. věta typu „švédský politik, jehož jméno v češtině někteří vyslovují jako [olof], avšak na základě švédštiny by to mělo být [úlof]“), čímž se vysvětlí i případná nejednotnost v zařazených citacích, která pak již posluchače nepřekvapí a nezarazí. Určitá míra kolísání zvukové podoby je totiž u vlastních jmen cizího původu zcela normální a doporučujeme být v takovýchto případech tolerantní. Samozřejmě střídat jednotlivé výslovnostní varianty bez zjevného důvodu v rámci jednoho pořadu (zejména z úst téhož mluvčího) je naopak to, co doporučit v žádném případě nelze.
Zvažované varianty:
[úlof]
[olof]
Poslední užití:
30.8.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=914#nadpis14
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.