Dotaz:
Odkazování k jinému členu než podmětu
Konkrétní dotaz:
Ve Fučíkově Reportáži psané na oprátce jsem si přečetl: „Teď hodiny na Kremlu odbíjejí desátou a na Rudém náměstí začíná přehlídka. Otěcko, jdeme s sebou!“ Zarazilo mě spojení „jdeme s sebou“. Co mi o něm můžete říct?
Klíčové slovo:
s sebou
Odpověď:
Vazba „jít s sebou“ je zaznamenána již v Kottově Česko-německém slovníku z konce 19. století. V něm jsou zachyceny příklady jako „počkejte, já půjdu s sebou“ (tj. s vámi), „Karel pracoval a Bětuška s sebou“ (tj. s ním), „byli jsme s sebou“ (tj. s vámi/nimi/tebou). Zájmeno sebou může tedy zastupovat různá další zájmena. Spojení „jít s sebou“ se vyskytuje nejčastěji v textech publikovaných ve 20. a 30. letech 20. století nebo u autorů a překladatelů narozených v prvních desetiletích téhož století. Setkáme se s ním tedy například v Haškových Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války („Pojďte s sebou na minutu,“ řekl plukovník. A tak šli a vedli velmi příjemný rozhovor…) nebo překladu Tolkienova Hobita („Tak sbohem! Jestli nechcete jít s sebou, uděláte líp, když se s námi rozloučíte bez dalších řečí!“). Podrobně na toto téma pojednal Markus Giger ve stati Jít s sebou a podobná spojení v ČNK a na internetu (Naše řeč, 2007, roč. 90, č. 4, s. 195–202). V současnosti se tato vazba již neužívá, a proto ji lze označit za archaickou.
Poslední užití:
5.10.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
2007, roč. 90, č. 4, s.195–202
Jazykový zdroj:
Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. František Št. Kott. 1878–1893.
Dotaz:
Konkrétní zásady pro stylizaci textu
Konkrétní dotaz:
Píšu beletrii. Mohu ve vyprávění střídat minulý a přítomný čas, např. „Byli jsme tam. Najednou cítím, že...“?
Odpověď:
Ano, např. ve vyprávění, které je psáno především v minulé čase, může přítomný čas sloves sloužit jako prostředek pro zpřítomnění okamžiku, může zesilovat čtenářský prožitek.
Dotaz:
Konkrétní zásady pro stylizaci textu
Konkrétní dotaz:
V rámci jedné knihy se v mluvě vypravěče celkem nahodile střídají tvary osobního zájmena já: mě a mne. Domnívám se, že by měl být užíván jen jeden tvar. Souhlasíte?
Odpověď:
Z morfologického hlediska jsou tvary mě a mne rovnocenné, ze stylistického nikoliv – tvar mě je neutrální, tvar mne hodnotíme jako knižní. Není-li pro střídání těchto tvarů v pásmu vypravěče zvláštní důvod, doporučili bychom s ohledem na stylovou jednotnost textu používat pouze jeden z nich.
Dotaz:
Hodnocení formulace
Konkrétní dotaz:
V dětské knížce je věta: „Co Petr zemřel, schovávám se v tomhle domě.“ Nebylo by lepší napsat: „Od té doby, co Petr zemřel, se schovávám v tomhle domě.“? Jen doplním, že problematická věta je součástí vyprávění jedné z postav.
Klíčové slovo:
co
Odpověď:
Formulace „Od té doby, co Petr zemřel, se schovávám v tomhle domě.“ je přesnější, formulace „Co Petr zemřel, schovávám se v tomhle domě.“ se více přibližuje mluvenému projevu. Při volbě mezi uvedenými variantami je třeba vzít v potaz styl celého textu.
Zvažované varianty:
Co Petr zemřel, schovávám se v tomhle domě.
Od té doby, co Petr zemřel, se schovávám v tomhle domě.
Dotaz:
Konkrétní zásady pro stylizaci textu
Konkrétní dotaz:
Co se týče textu písniček, bere se gramatika nějak jinak než obvykle? Nebo lze vytvářet tvary slov, které neexistuji? Např. klesal v zápasích, vrátíš se-li. Vytváříme takový křesťanský zpěvník pro naše soukromé účely, tak asi nemusí být všechno správně...
Odpověď:
Ve zpěvnících se objevují mnohé texty (zvláště např. u lidových písní), které neodpovídají spisovné normě, často z důvodu zachování rýmu. V takovýchto případech se na dodržování spisovné normy nelpí. V písních (a obecně umělecké tvorbě) není ani neobvyklé vytváření novotvarů. Pomyslné hranice tvoří jen předpoklad srozumitelnosti pro adresáta textu.
Dotaz:
Konkrétní zásady pro stylizaci textu
Konkrétní dotaz:
Je možné střídat v popisu přítomného děje slovesný čas minulý a slovesný čas přítomný? Např. „Ještě je čas, bleskne mu hlavou.“ vs. „Ještě je čas, blesklo mu hlavou.“ nebo „Nabírá tempo a počítá schody, do kterých vyráží.“ vs. „Nabral tempo a počítá schody, do kterých vyrazil.“
Klíčové slovo:
popis děje
Odpověď:
Střídání slovesných časů v popisu přítomného děje je možné, převažovat by však měl slovesný čas přítomný. Dále je třeba mít na zřeteli významové rozdíly, které s sebou volba slovesného času přináší.
Zvažované varianty:
Ještě je čas, bleskne mu hlavou.
Ještě je čas, blesklo mu hlavou.
Nabral tempo a počítá schody, do kterých vyrazil.
Nabírá tempo a počítá schody, do kterých vyráží.