Dotaz:
Komplexní podmět (např. typ více než jedna třetina byla)
Konkrétní dotaz:
Který výraz je podmětem ve větě „Na skříni je uloženo několik krabic s hračkami“?
Klíčové slovo:
komplexní větný člen
Odpověď:
V případech typu „pět jablek“, „deset lidí“, „několik aut“ apod. se při určování řídícího a závislého členu setkáváme s různými pojetími. Jaké z nich je preferováno ve školské praxi, však nevíme (pro tuto informaci lze kontaktovat Asociaci češtinářů). V úvahu připadají tři řešení. Prvním je určit spojení „několik krabic“ jako tzv. komplexní podmět a dále ho nerozkládat. Druhým řešením je zohlednit formální hledisko; pak by bylo „několik“ podmětem a „krabic“ přívlastkem neshodným. Třetím řešením je naopak zohlednit hledisko sémantické; významově jsou podmětem „krabice“ a podmět je dále determinován výrazem „několik“. Všechna tato řešení lze z lingvistického hlediska obhájit.
Poslední užití:
27.2.2024
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Dotaz:
Přísudek jmenný se sponou
Konkrétní dotaz:
Můžete mi poradit, co je přísudkem ve větě „Je to jeho živobytí“?
Klíčové slovo:
přísudek jmenný se sponou
Odpověď:
Ve větě „Je to jeho živobytí“ je základní skladební dvojice „to je živobytí“ a samotný přísudek pak „je živobytí“. Jde o přísudek jmenný se sponou, který se skládá z určitého tvaru sponového slovesa „být“ a podstatného jména.
Poslední užití:
24.1.2024
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Dotaz:
Přivlastňování podmětu
Konkrétní dotaz:
Právě čtu knihu od Margaret Cravenové „Slyšel jsem sovu zavolat své jméno“ (v originále „I Heard the Owl Call My Name“). Nějak mě v českém názvu tahá za uši spojení „své jméno“. Nemělo by tam být „mé jméno“, když má sova volat vlastně mě, a ne sebe samu?
Klíčové slovo:
svůj; můj
Odpověď:
Základní pravidlo pro volbu zvratné či nezvratné podoby zájmena zní, že zvratné zájmeno volíme tehdy, přivlastňujeme-li původci děje. Tento původce bývá typicky vyjádřen podmětem, jako např. ve větě „Eliška se věnovala jen svým zájmům“. Existují však problematičtější konstrukce, kdy jsou ve větě zachyceny dva děje s různými původci. V takovém případě hovoříme o tzv. sekundární či skryté predikaci. Tu lze odhalit rozvitím formulace, zmiňovaný název proto přetvoříme do souvětí o dvou větách: „Slyšel jsem sovu, jak zavolala mé jméno“. Z toho vyplývá, že v dané formulaci by opravdu mělo být užito nezvratné zájmeno: „Slyšel jsem sovu zavolat mé jméno“. Užití zájmena své v tomto případě pokládáme za nevhodné – ačkoliv ho podle výše uvedeného základního pravidla mohou někteří uživatelé vztáhnout k podmětu (já), a přiřknout tak sdělení zamýšlený význam, vzhledem ke skryté predikaci považujeme za primární nežádoucí interpretaci, že zvratné zájmeno odkazuje k „sově“.
Poslední užití:
3.5.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Konkurence přivlastňovacích zájmen
Dotaz:
Jednoduchý podmět – mn. č. r. ž.
Konkrétní dotaz:
Nemohu se rozhodnout, jestli ve spojení „chudáčci děti byl_“ mám tvar přísudku řídit podle jména „chudáčci“ a napsat měkké i, nebo podle „děti“ a volit tvrdé y. Které řešení je prosím správně?
Klíčové slovo:
chudáčci děti; přívlastek shodný substantivní
Odpověď:
Někdy se setkáváme se spojením dvou podstatných jmen, která se shodují v pádě a čísle (nemusejí se vždy shodovat v rodě) a z nichž jedno je citově zabarvené jméno hodnotící. Toto hodnotící jméno má platnost substantivního shodného přívlastku. Je významově blízké přídavnému jménu a někdy je lze přídavným jménem také nahradit: „dobrák (= dobrý) člověk, chudák maminka, neřád kluk“ apod. Případné porušení shody v rodě (například právě ve spojení „chudáčci děti“) je zde motivováno emocionálně. Tvar přísudku v takových spojeních pak odpovídá tvaru řídícího jména. V uvedeném spojení je řídící výraz „děti“, namístě je tedy napsat „chudáčci děti byly“. Toto řešení je ještě zřejmější, uvedeme-li dané spojení v jednotném čísle: „chudáček dítě bylo“ (nikoli „byl“), „chudák maminka byla“ (nikoli „byl“).
Poslední užití:
17.5.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Dotaz:
Tvar přídavného jména v přívlastku shodném v postpozici
Konkrétní dotaz:
Mám spojení „práce se seniory žijící s demencí“. Neměl by správný tvar přídavného jména být „žijícími“?
Klíčové slovo:
žijící
Odpověď:
Máte pravdu. Postponovaný přívlastek (tedy takový, který stojí až za řídícím jménem) v dané větě má povahu přívlastku shodného, proto se musí shodovat v pádě, čísle a rodě s řídícím jménem. V uvedeném případě je řídící jméno „seniory“ v 7. pádě, ve stejném pádě proto musí být i přídavné jméno „žijící“. Náležité znění tohoto spojení je tedy „práce se seniory žijícími s demencí“. Praktickou pomůckou pro kontrolu správného tvaru bývá dosazení přídavného jména do pozice před řídícím jménem, tj. např. „práce s žijícími seniory“.
Poslední užití:
20.1.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Shoda postponovaného přívlastku (týkající se, vztahující se)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.